Téma: 

brusinka


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ZAVAŘOVÁNÍ BRUSINEK

Brusinka alias klikva

Brusinky jsou červené bobule, které jsou zdrojem antioxidantů, obsahují vitamíny C, A a E, vlákninu, zlepšují funkci imunitního systému, zlepšují stav ústní dutiny, pomáhají při infekci močových cest, mají protizánětlivé, dezinfekční, močopudné i mírné proti průjmové účinky. Brusinky pomáhají ke snižování hladiny krevního cukru a mají vliv na celkové zdraví. Mohou vyléčit i začínající zánět, využívají se také jako doplňková léčba při horečce a zmírňují otoky. Antibakteriální schopnosti brusinek působí příznivě na celý organismus. Tyto zázračné plody podporují správnou činnost močového ústrojí a jsou dobrou prevencí proti infekcím močových cest. Navíc mají vysoký obsah železa, vápníku a draslíku.

Klikva je rostlina z čeledi vřesovcovitých jako brusinka, rodu klikva (Vaccinium). Plodem rostliny jsou bobule podobné brusince, kulovitého nebo soudkovitého tvaru. Podobně jako brusnice roste klikva v kyselých, na minerály chudých půdách, na vlhkých místech jehličnatých lesů, například na rašeliništích v mírném pásu severní polokoule. Klikvy podobně jako brusinky se zpracovávají v potravinářství jako čerstvé, sušené, v podobě marmelád a podobně a mají i podobné vlastnosti. Na našem trhu se používají klikvy dovážené například z Polska nebo Běloruska, kde se rovněž pěstují a šlechtí stejně jako klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon), pěstovaná v Severní Americe. V češtině jsou klikvy často zaměňovány s brusinkami, stejně jako v angličtině pojmem cranberries se příliš nerozlišuje mezi brusnicí brusinkou, dalšími kyselými brusinkami a popisovanou klikvou.

Pro zajímavost Klikva se dá poznat, pokud je na štítku potravinářského výrobku, kromě českého názvu, název v polském jazyce: Żurawina, v německém jazyce: Gewöhnliche Moosbeere nebo jen Moosbeere nebo ruský: Клюква (Kljukva).

Malé červené plody se každému vybaví především jako nezbytný doplněk svíčkové na smetaně. Brusinky toho ale nabízejí mnohem víc, nemluvě o jejich příznivém vlivu na lidské zdraví. Návodů co udělat z brusinek je celá řada. Použití a recepty z brusinek jsou opravdu rozmanité. Tak pojďme na to!

Zdroj: Zavařování brusinek
Zveřejněno: 14.9.2017

BRUSINKY

Účinky brusinek

Brusnice brusinka není u nás ve volné přírodě až tak běžnou záležitostí, je tedy vhodné s ní nakládat opatrně a její porosty chránit. Volně rostoucí keře vás někdy mohou lákat k vyrýpnutí a přenesení domů, ale nedělejte to. Přírodu poškodíte a mnoho parády vám stejně nenadělají, jsou vhodné maximálně do skalky... Navíc, jak se dočtete později, nabídka kulturních druhů je dostatečná.

Brusinka je známa svým spolehlivým dezinfekčním účinkem na močové cesty, a pokud vás s nadcházejícím podzimem bude trápit běhání na WC, sáhněte po brusinkách v jakékoliv podobě (účinný je i běžně prodávaný džus).

Sbírá se plod i list. Listy obsahují glykosidy (hlavní účinnou látkou je arbutin v obsahu 4–9 %), třísloviny (malé množství, proto je dobře snáší děti), flavonoidy (ve větším množství mohou způsobit nevolnost, někdy je kvůli tomu například urologický čaj špatně snášen), minerální soli, organické kyseliny... Mají dezinfekční účinky. Účinné jsou při zánětu močových cest. Působí žlučopudně a snižují obsah cukru v krvi. Sušená droga je svěže temně zelená s nevýraznou vůní a hořkou, svíravou chutí.

Plody jsou červené, lesklé, mají trpkou nakyslou chuť a moučnatou konzistenci. Sbírají se od června do září, vybarvené, ale pevné. Čerstvé se nepoužívají. Suší se a zavařují. Brusinková zavařenina se nekazí, neboť je v plodech přítomen přirozený konzervační prostředek kyselina benzoová, a to v množství lidskému zdraví neškodném.

Brusinky dále obsahují cukry, kyselinu citronovou, jablečnou, v menším množství kyselinu šťavelovou a benzoovou. Najdeme v nich i karotenoidy, vitamín C, flavonoidy, třísloviny, glykosidy, antokyany, pektin a mnoho minerálních látek a solí. Působí proti průjmům, jsou antisklerotické a využívají se rovněž v potravinářském průmyslu.

Zdroj: Brusinky
Zveřejněno: 15.3.2016

BRUSINKY

Pěstování brusinek

Brusinka je nízký polokeř, 5–20 cm vysoký, s podzemními výběžky. Má střídavé vejčité tuhé lístky, často chomáčkovitě nahlučené, kožovité a přes zimu stále zelené. Vespod jsou světle zelené, nahoře tmavě zelené. Květy jsou převislé hrozny, bílé, narůžovělé, slabě voní a mají zvonkovitou korunu. Jsou obojaké, paprsčité, se srostlými obaly 4- až 5četné. Plody jsou bobule, které mají nejprve zelenou, pak bílou a nakonec červenou barvu. Obsahují červenohnědá rohlíčkovitá semena.

Brusnice brusinka roste od nížin do hor až do výšky 3 000 m n. m. Vyskytuje se v Evropě, v severních částech až po Asii a Japonsko a Severní Ameriku. Dokonce ji lze nalézt i za polárním kruhem. Roste v rašeliništích, v pahorkatinách, na severu převážně v tundře. V jižních částech více v horských oblastech.

Keříky brusinek dosahují výšky do třiceti centimetrů a rozrůstají se obvykle poléhavě do jednoho metru šířky. Většinou jsou samosprašné i cizosprašné, větší bobule (vyšší výnosy) zajišťuje opylení cizím pylem.

Původní druhy brusinek pocházejí z chudých písčitých či rašelinitých a kyselých půd. Odrůdy vyšlechtěné pro pěstování v zahradách mají půdní nároky stejné, vyžadují však slunečná stanoviště s dostatečně vlhkou zeminou. Oproti borůvkám mají brusinky nároky na vodu nižší, ale přeschnutí nebo dlouhodobé sucho jim neprospívá. V suchých oblastech přivítají pravidelnou zálivku (bude-li dešťovou vodou, tím lépe). Mělký kořenový systém brusinek uchráníte i vrstvou podestýlky vhodným materiálem.

Výběr odrůd se v posledních letech rozšířil o několik testovaných odrůd, takže je opravdu z čeho vybírat. Například brusinka 'Ida' tvoří kompaktní a silné cca dvaceticentimetrové keříky. Neodnožuje tolik a může se vysazovat do hustšího sponu. Má velké, chutné a zářivě červené plody.

Brusinky můžete vysazovat po celý rok, nejvhodnějším obdobím ale zůstává jaro nebo podzim. Půda musí být nezaplevelená a obohacená rašelinou (kyselá). Nejlépe uděláte, přidáte-li do každé výsadbové jamky rašelinu pro azalky a rododendrony.

Brusinky porostou i na polostinném stanovišti, ale málo pokvetou. Volte raději slunná místa, kde se dočkáte větší úrody. S přihnojováním brusinek si starosti dělat nemusíte, nejsou náročné a přehnojení vyloženě nesnáší. Pro lepší růst a výnosy ale potřebují dostatek organické hmoty, prospěje jim tedy nastýlání rašelinou, jemně drcenou kůrou, pilinami nebo lesní hrabankou. Podestýlka navíc zamezí odpařování vláhy, v zimě ochrání kořeny brusinek před vysycháním a teplotními výkyvy v půdě v časném jaru.

Zdroj: Brusinky
Zveřejněno: 15.3.2016

LÉKY NA ODVODNĚNÍ BEZ PŘEDPISU

Čaj na odvodnění organismu

Při odvodnění jsou hojně využívané také bylinné čaje a výtažky z bylin. Rostliny, které se nejčastěji využívají k odvodňování, jsou kopřiva dvoudomá, bříza bradavičnatá, smetanka lékařská, přeslička rolní, pýr plazivý, ale také černý rybíz, černý bez nebo brusinka obecná. Čaje z těchto bylin koupíte v každé lékárně.

Zdroj: Léky na odvodnění bez předpisu
Zveřejněno: 16.6.2015

BYLINKY NA ODVODNĚNÍ ORGANISMU

Jak odvodnit nohy

K odvodnění nohou jsou hojně využívány také bylinné čaje a výtažky z bylin. Rostliny, které se využívají k odvodňování nejčastěji, jsou kopřiva dvoudomá, bříza bradavičnatá, smetanka lékařská, přeslička rolní, pýr plazivý, ale také černý rybíz, černý bez nebo brusinka obecná. Čaje z těchto bylin koupíte v každé lékárně.

Zdroj: Bylinky na odvodnění organismu
Zveřejněno: 28.6.2018

PŘÍČINY ZAVODNĚNÍ TĚLA

Rostliny využívané k odvodňování organismu

Miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná.

Zdroj: Příčiny zavodnění těla
Zveřejněno: 16.8.2018

FORFEMINA PŘÍPRAVEK NA ODVODNĚNÍ

Na co se používá Forfemina

Při užívání Forfeminy se po 14 dnech dle recenzí uživatelek dostavuje pocit spokojenosti. Uživatelky nemají pocit stálého běhání na toaletu a k odvodnění dochází pozvolna. Po 1. týdnu se objevuje úbytek na váze cca 1,5 kg, což je nadbytečná voda. Na rozdíl od ostatních odvodňovacích tablet na našem trhu má tento produkt rozumnější složení. Obsahuje brusinku, kopřivu, jablečný ocet a zinek. Brusinka je na močové cesty, kopřiva čistí, ocet slouží na snížení hmotnosti, zinek je dobrý na vlasy a nehty.

Zdroj: Forfemina přípravek na odvodnění
Zveřejněno: 14.9.2015

VLIV KANADSKÝCH BRUSINEK NA KARCINOM PROSTATY.

Co jsou kanadské brusinky?

Brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea L.) Kanadská brusinka je plodem rostliny s názvem klikva velkoplodá. Od naší brusinky divoké se liší tím, že má jinou velikost. A proč právě brusinky z Kanady a ne naše české? Je to prosté, v Kanadě se brusinky pěstují na ohromných plantážích a jejich sklizeň je provozována průmyslově – velkokapacitně, oproti brusinkám českým, které jsou menší a rostou jen divoce v lesích a jejich sběr v takovém množství by byl velice drahý a navíc jsou brusinky na našem území chráněné, protože se vyskytují poměrně vzácně.

Zdroj: Vliv kanadských brusinek na karcinom prostaty.
Zveřejněno: 24.11.2011

TABLETY NA ODVODNĚNÍ ORGANISMU

Přírodní diuretika

Rostlinná diuretika způsobují zvýšení průtoku krve ledvinami, zvyšují filtraci a tvorbu primární moče, ovlivňují vodní bilanci organismu. Proto jsou vhodná ke zvýšení tvorby moče a odvodnění organismu. Nejčastější formou užívání přírodních diuretik jsou čajové směsi a z nich připravené nálevy, odvary. Méně časté jsou rostlinné tinktury a používání čerstvých rostlin bez úpravy. Podle odborníků, kteří nezpochybňují odvodňovací účinky rostlinných přípravků, patří mezi nejpříjemnější diuretika arabská káva, přírodní čaje a kakao. Miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná.

Zdroj: Tablety na odvodnění organismu
Zveřejněno: 20.4.2015

POTRAVINY PODPORUJÍCÍ ODVODNĚNÍ TĚLA

Potraviny na odvodnění

V první řadě je třeba snížit příjem soli a výrobků s jejím vyšším obsahem (například uzeniny nebo instantní polévky). Dále je důležité snížit příjem cukrů. Skvělým diuretikem je meloun, okurka či kořenová zelenina (celer, petržel a pastinák). Proto při odvodňování tyto potraviny do svého jídelníčku zařazujte co nejvíce. Dobrým pomocníkem pro odvodnění jsou i obyčejná jablka, která navíc pomáhají upravovat peristaltiku střev.

Na odvodnění se doporučují i bylinné čaje a výtažky z bylin. Rostliny, které se využívají k odvodňování, jsou kopřiva dvoudomá, bříza bradavičnatá, smetanka lékařská, přeslička rolní, pýr plazivý, ale také černý rybíz, černý bez nebo brusinka obecná.

Další diuretické potraviny: cibule, fazole, listová zelenina, ananas, petržel, hrozny, chřest, česnek, kofein, čaj a čokoláda. Také konzumace potravin bohatých na draslík může pomoci při odvodnění, mezi takovéto potraviny řadíme maso, brokolici, hrách, brambory, rajčata, sladké brambory, švestky, kiwi, banány, citrusové plody, meloun a meruňky. Dalším vynikajícím zdrojem draslíku je mléko, jogurt a ořechy.

Zdroj: Potraviny podporující odvodnění těla
Zveřejněno: 7.11.2017

KEŘE

Keře v lese

Keře slouží jako úkryt různým živočichům. Někteří živočichové využívají keře k lovu.

Růže šípková – Rosa canina

Tento listnatý opadavý keř dorůstá obvykle do výšky 3 m, barva listů je zelená, má nápadné růžové květy. Vyhovuje mu přímé slunce.

Větve šípkové růže jsou převážně trnité, trny obvykle hákovitě zahnuté, silné, s kapkovitě sbíhavou bází. Listy střídavé, řapíkaté, lichozpeřené. Květy stopkaté, růžové, vzácně bílé, čnělky řídce chlupaté až lysé, kvete v květnu až červenci. Šípky různých tvarů, obvykle 2 až 3 cm dlouhé, zprvu oranžové, později červené a měkké.

Brslen evropský – Euonymus europaeus

Jedná se o keř, který dorůstá až do výšky 5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Listy jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá, růžová až karmínově červená tobolka. Brslen se pěstuje na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.

Svída krvavá – Cornus sanguinea

Tento listnatý opadavý keř může dorůst až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy jsou nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.

Borka svídy je rozdělena na malá políčka a nepříjemně páchne. Mladé větvičky bývají zelené, později se mění na leskle tmavočervené až červenohnědé, chlupaté. Listy jsou vstřícné, na spodní straně chlupaté, na podzim červené. Květy bývají uspořádány v okolících na koncích větévek, jsou bílé a rovněž páchnou. Svída kvete v květnu až červnu. Plodem jsou modročerné až černé a bělavě tečkované peckovice o průměru 6 až 8 mm, které jsou nechutně hořké.

Brusinka obecná – Vaccinium vitis

Jedná se o keř, který roste pouze do výšky 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé s růžovým nádechem. Má rád přímé slunce.

Celoročně zelený keříček, dřevnatějící. Větve má vzpřímené nebo vystoupavé, oblé. Listy jsou krátce řapíkaté, kožovité, obvejčité, na spodní straně drobně tečkované. Květy bývají v koncových hroznech, koruna zvonkovitá, bílá, s růžovým nádechem. Brusinka kvete v květnu až červenci. Plody jsou červené, jedlé bobule.

Borůvka černá – Vaccinium myrtillus

Jedná se o keř dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.

Keříček s dřevnatějícími podzemními výběžky. Větve hranaté, zelené. Listy vejčité, jemně pilovité, na vrcholu zašpičatělé. Květy jednotlivé v úžlabí listů, koruna kolovitě baňkovitá, bílé, nazelenalé nebo narůžovělé. Kvete v dubnu až červnu. Bobule kulovité, ojíněné, modročerné, někdy bělavé, zelenobílé nebo červené.

Zdroj: Keře
Zveřejněno: 26.11.2015

VLIV KANADSKÝCH BRUSINEK NA KARCINOM PROSTATY.

Využití brusinek v léčbě rakoviny prostaty

Kanadská brusinka je nesmírně populární ovoce, jeho terapeutický účinek spočívá v tom, že ochraňuje dolní cesty močové od infekcí. Původně se přední profesoři a experti na biochemii zaměřovali na zkoumání účinků kanadských brusinek jen za účelem zmírnění ženských potíží. Během výzkumu byla náhodně objevena jejich schopnost pozitivně ovlivnit průběh léčby rakoviny prostaty. Vědci zahájili zkušební léčbu preparátem s výtažkem kanadských brusinek ve formě kapslí, které různým pacientům s karcinomem prostaty podávali třikrát denně po dobu půl roku. Výsledky léčby byly překvapivé. Zjistilo se, že u pacientů, kteří užívali tyto brusinky, byl jejich pooperační průběh lepší, měli méně často průvodní infekce, zejména v okolí zavadeného pooperačního katétru, takové té cévky, což se hojí obvykle několik měsíců. U brusinkami léčených pacientů byla prokázána doba poperační rekonvalescence o 1/3 kratší. Dále konzumace brusinek podle vědeckých výsledků ovlivnila i hladinu antigenu prostaty (PSA), kterým se indikuje právě její nádor. Tato vědecká studie byla publikována v jednom z prestižních časopisů British Journal of Nutrition a dále byla i několikrát citována v odborné literatuře a je o ni u odborné veřejnosti velký zájem. Nyní vědci připravují nový výzkum, kde plánují podávat brusinky pacientům ihned po diagnostikování karcinomu prostaty po dobu dvou měsíců a až po této době teprve přikročí k operaci prostaty (prostatektomie), při níž by pak podrobně prozkoumali změny v karcinogenních buňkách a porovnali je s karcinomy brusinkami neléčených pacientů. Cílem tohoto nového výzkumu je zaměřit se na možnost nalezení neoperativního způsobu léčení karcinomu prostaty formou brusinkové léčby.

Zdroj: Vliv kanadských brusinek na karcinom prostaty.
Zveřejněno: 24.11.2011

LÉKY NA ODVODNĚNÍ BEZ PŘEDPISU

Babské rady na odvodnění organismu

  • omezení soli – nesolit při přípravě jídla a nedosolovat, kupované potraviny obsahují již dost soli
  • omezení kyselinotvorných potravin, místo toho konzumovat zásadotvorné potraviny
  • draslík vyskytující se v meruňkách, banánech, bramborách či datlích pomáhá proti zadržování vody v těle
  • omezení cukru – má také negativní účinek při zadržování vody
  • čaj na odvodnění těla – používat bylinkovou směs, která pomáhá vylučovat nadbytečnou vodu z těla
  • lymfatické masáže – pravidelné masáže také mohou pomoct
  • ovoce a zelenina – skvělým diuretikem je meloun nebo okurka, dále pak kořenová zelenina jako celer, petržel a pastinák, z ovoce jsou dobrým pomocníkem pro odvodnění i obyčejná jablka, která navíc pomáhají upravovat peristaltiku střev
  • pitný režim – je nutné dostatečně pít, i když chcete tělo odvodnit. Častou chybou je, že lidé přestanou pít, aby se zbavili zavodnění, což jim vůbec nepomůže; organismus bude ještě více šetřit a vy se zavodněného těla nezbavíte; vsaďte na čistou vodu a bylinkové čaje
  • bylinky – miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná – ze všech těchto druhů bylin si jednotlivě můžete připravit odvar, který vám pomůže k odvodnění
  • hormonální antikoncepce – v případě zadržování vody je lepší vyměnit stávající za jinou

Zdroj: Léky na odvodnění bez předpisu
Zveřejněno: 16.6.2015

BYLINKY NA ODVODNĚNÍ ORGANISMU

3 hlavní bylinky na odvodnění

Na odvodnění se používají nejčastěji tyto tři bylinky:

  • Jalovec obecný: Jalovec a jeho plody lidé hojně využívali kvůli antiseptickým a dezinfekčním účinkům již od středověku. Tato bylina je vhodná při léčbě infekce močových cest, upravuje látkovou výměnu v kloubech a její esenciální oleje se užívají také při léčbě bronchitidy. Stimuluje ledviny, díky čemuž působí jako silné diuretikum, které při odvodnění opět rádi využijeme.
  • Kopřiva dvoudomá: Kopřiva podporuje krvetvorbu a čistí krev, pomáhá při potížích látkové výměny, zadržování moči a toto vše spolu s močopudnými účinky ji předurčuje jako velmi žádoucí v boji proti zavodnění. Lze ji užívat nejen ve formě čaje, ale také jako nálev. Nohy sužované edémy určitě ocení kopřivovou lázeň.
  • Petržel: Petržel je obecně nedoceněná bylinka. Je bohatým zdrojem vitamínů a minerálů a má silné diuretické účinky. Proto je vhodná ve formě čaje, ale použít ji můžete i v syrové podobě například v zeleninových salátech. Používá se především petrželová nať, ale je možné použít i semeno nebo nastrouhaný kořen.

Diuretické účinky má samozřejmě celá řada dalších bylinek. Podobné účinky jako petržel má například libeček. Dále je třeba zmínit březové listy, které mají nejen odvodňovací, ale také výborné čisticí účinky.

Vhodná je i smetanka lékařská čili pampeliška, kterou lze užívat nejen ve formě čaje, ale její listy jsou vhodné k dochucení salátů. Černý rybíz, černý bez a brusinka mají rovněž odvodňovací účinky, kromě toho jsou čaje z nich lahodné, takže si je zcela určitě rychle oblíbíte.

Doporučit můžeme i borůvky. Ty rovněž snižují cholesterol a tuk v krvi, tudíž jsou pro celkovou detoxikaci organismu opravdu velmi prospěšné.

Za zmínku stojí také pýr plazivý, přeslička rolní, zlatobýl nebo truskavec ptačí.

Zdroj: Bylinky na odvodnění organismu
Zveřejněno: 28.6.2018

NEUROVEGETATIVNÍ DYSTONIE

Bylinky

Ke zlepšení celkového stavu přispívají i bylinky, a to při vnitřním použití. Používá se například:

  • majoránka, bazalka, levandule – nálev: samostatně nebo v kombinaci,
  • hloh – nálev, tinktura nebo tekutý extrakt,
  • sluncovka kalifornská – 50 kapek třikrát denně,
  • lípa – nálev nebo tinktura z pupenů,
  • puškvorec – tinktura: 10 kapek třikrát denně,
  • andělika a puškvorec – prášek: od každého třikrát denně,
  • heřmánek – květ: 1 kávová lžička na 1 šálek vroucí vody, nechat louhovat 10 minut,
  • třezalka tečkovaná – tinktura, tekutý nálev,
  • ploštičník – tekutý extrakt.

Proti bolesti hlavy: mařinka vonná, máta, sporýš lékařský (nálevy).

Nevolnost, sucho v ústech: zázvor (rostlina nebo nálev), máta, libeček.

Poruchy vidění: levandule (silice).

Trávicí obtíže: vlaštovičník, zemědým (tekuté extrakty), galgán obecný (tinktura), koriandr, kmín, fenykl, estragon (silice), kopr (tinktura), kardamom (silice), máta (nálev).

Proti horečce: sporýš lékařský (nálev).

Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).

Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).

Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.

Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.

Také je účinná fytobalneoterapie.

Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.

Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému působení mezi lidským tělem a látkami obsaženými ve vodní lázni. Tyto procesy působí současně profylakticky a léčebně a celkově posilují organismus. Po absolvování terapie se sice můžete cítit unaveně, malátně, ale jde jen o krátkodobý důsledek terapie, který po pár dnech úplně zmizí a vy se budete cítit jako znovuzrození a plní energie.

Navzdory svým pozitivním účinkům není tato forma terapie či relaxace vhodná pro každého. Vyhnout by se jí měli pacienti s poruchami štítné žlázy, tuberkulózou, anémií a s prudkými zánětlivými stavy. Při fytobalneoterapii je vždy nutná konzultace s lékařem.

Bylinné lázně se dělí na celkové (vanové) a částečné, které se aplikují na určitou část těla, například chodidla, záda. Obvykle trvají od 10 do 30 minut, výjimečně i déle podle stavu pacienta. Do lázně se obvykle přidává 300–800 gramů bylin. Doporučená teplota je 34–38 °C.

Lázně bývají nejčastěji silicové, které využívají léčivé účinky silic, například smrkové, heřmánkové, eukalyptové nebo tříselné, nebo tříslovin, například šalvějový list či dubovou kůru. Zároveň působí dezinfekčně a protizánětlivě.

Bylinné lázně jsou vhodné v každém období, zvlášť pozitivní účinek mají právě během zimy, kdy se pomocí nich zahřejeme a ozdravíme celé tělo.

Zdroj: Neurovegetativní dystonie
Zveřejněno: 13.10.2017

NEJOBLÍBENĚJŠÍ KEŘE

Keře do stínu

Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.

O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.

Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.

Na těchto fotografiích si můžete hlohyni prohlédnout.

Zimostráz (Buxus sempervirens)

Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i formy, které mohou mít listy žluté, načervenalé či žlutozelené.

Zimostráz potřebuje dostatek živin, vyhovuje mu vápenitá půda. Dobře roste ve stínu i polostínu, jestliže má dostatek vlhkosti.

Zde naleznete spoustu fotografií zachycující buxus v mnoha jeho podobách.

Pěnišník (Rhododendron)

Rhododendrony zcela jistě patří mezi ty nejoblíbenější okrasné keře na našich zahradách či v parcích – jsou skromné, nenáročné na péči, otužilé a přitom stálezelené a nádherně kvetoucí. Existuje nepřeberné množství kultivarů tohoto druhu, takže záleží jen na vašem výběru. Při nákupu si zjistěte, do jaké výšky daný typ vyroste, co potřebuje ke svému růstu, jakou bude mít barvu (nejlépe kupujte již rozkvetlé sazenice, ať potom nejste zklamaní).

Pěnišníky pocházejí z vlhkých oblastí, dobře se jim tedy bude dařit v propustné, vzdušné, zásadité, humózní půdě, ideálně se doporučuje rašelina. Keř zasaďte nejlépe na severní nebo západní stranu pod vzrostlé stromy, které budou rododendron chránit před průvanem i slunečními paprsky. Zalévejte přiměřeně, zemina by měla být neustále mírně vlhká, nesmí však být trvale zamokřená. Jak jsme již zmínili, rhododendron nesnáší přímé slunce a umístění v průvanu, ale nevyhovuje mu ani celodenní stín. Pokud na listech objevíte zelené povlaky řas, jde o příliš tmavé stanoviště.

Na těchto fotografiích můžete obdivovat nádheru rhododendronu.

Pustoryl (Philadelphus)

Ve stínu i mezi stromy se bude dařit také pustorylu. Tento půvabný keř je znám také pod názvem nepravý jasmín. Kvete v létě velkým množstvím bílých květů, které takřka pokryjí celý keř a omamně voní zejména za teplých letních večerů. Listy jsou vejčité a více nebo méně zubaté. Existuje mnoho druhů pustorylu, které se od sebe liší především vzrůstem (nízké, střední, vysoké nebo vzpřímeně rostoucí).

Pustoryl patří také mezi nenáročné keře. Zvládne půdu kyselou i vápenitou, nevyžaduje pravidelnou zálivku. Množí se jednoduše zelenými řízky pod sklem nebo dřevitými řízky na venkovním stanovišti.

Zde si můžete prohlédnout pustoryl.

Borůvka černá (Vaccinium myrtillus)

Tato odrůda borůvky představuje 15 až 40 cm vysoký keřík, hustě větvený s plazivým oddenkem a vzpřímenými listy, které na podzim opadávají. Kvete od dubna do června drobnými bílými až narůžovělými kvítky. Plody jsou černomodré kulaté šťavnaté bobule, mají sladce nakyslou chuť a jejich dužina barví.

Vyžaduje kyselou, na živiny chudou, humózní půdu, která nevysychá.

Zde fotografie borůvky černé.

Brusinka obecná (Vaccinium vitis-idaea)

Brusinka je stálezelený půdopokryvný keřík. Hustě se větví a dorůstá pouze do výšky 10 až 20 cm. Má plazivé, až 70 cm dlouhé výhonky, z nichž vyrůstají vzpřímené olistěné stonky. Kožovité listy jsou tmavě zelené barvy, spodní strana je matná, s hnědavými tečkami, horní strana lesklá. Květy se objevují od konce května do července a rostou v hustých převislých hroznech, mají bílou nebo narůžovělou barvy a slabě voní. Plody jsou jasně červené bobule. Jejich dužnina je moučnatá, nahořklá a obsahuje drobná semena.

Brusince se daří na kyselých půdách, chudých na minerály. Stačí jí mírná zálivka.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout květenství i plody brusinky obecné.

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)

Mahony jsou nízké až středně vysoké stálezelené keře, které dorůstají do výšky 60 až 150 cm a šířky 100 až 180 cm). Listy mají lichozpeřené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se zbarvují do červena až téměř dohněda, přičemž si zachovávají svůj tvar. Květy jsou výrazně žluté. Plody – modré bobule – jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.

Mahónii svědčí stín či polostín, na slunečním úpalu neprospívá. Vyžaduje propustnou, na živiny bohatou a neustále přiměřeně vlhkou půdu. Jestliže je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak přihnojujte v sezoně asi jednou za tři týdny, a to hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Lze ji snadno tvarovat pravidelným řezem. Množí se nejčastěji řízkováním či hřížením, ale nové sazenice můžete získat i z odkopků od rozrostlejších keřů. Mahónie je odolná vůči mrazu, ale doporučuje se při oblevě občas zalít.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout tento zajímavý keř mahnónie cesmínolisté.

Zdroj: Nejoblíbenější keře
Zveřejněno: 6.9.2015