Téma: 

campanula zvonek


Facebook Twitter Pinterest email tisk

CAMPANULA

Campanula portenschlagiana neboli zvonek dalmatský

Zvonek dalmatský je jednou z nejoblíbenějších odrůd zvonků. Je to nízká 10 – 15 cm vysoká stálezelená trvalka, která se řadí k půdopokryvným rostlinám. Hojně se vysazuje na skalky a do záhonů podél chodníků, kde tvoří bohaté trsy s množstvím drobnějších modrofialových květů. Je vhodný také jako podsadba dřevin na kmínku. Tento zvonek je i výbornou volbou pro osázení velkých truhlíků nebo korýtek. Daří se mu na slunném nebo poloslunném stanovišti s dobře propustnou, vlhčí půdou. Záplava květu se objevuje v období června až srpna. Poté je dobré rostlinu sestříhnout, aby se vytvořila nová násada poupat. Pokud máte tyto zvonky v záhonu, doporučuje se na zimu kryt proti vlhkosti. Jestliže je máte vysazené v přenosné nádobě, zimu venku by nevydržely. Proto je umístěte do světlé místnosti s teplotou do 10 stupňů Celsia.

Vzhledem k oblibě této odrůdy, byly vyvinuty i jeho kultivary, které se u nás prodávají v hobby marketech. Jedním z nich je Campanula Get Mee, jehož květy mají jak modrou, tak bílou barvu.

Detail odstavce: Campanula portenschlagiana neboli zvonek dalmatský
Zdroj: Campanula
Zveřejněno: 14.10.2016

CAMPANULA

Campanula glomerata neboli zvonek klubkatý

Tento druh zvonku je hojně rozšířen ve střední a západní Evropě. V Česku se ve volné přírodě vyskytuje od nížin až po podhůří do výšky 800 m n. m. Roste nejčastěji na okrajích lesů a cest, na křovinatých a kamenitých stáních. Je nenáročný na pěstování v zahradách. Vyhovují mu kypré, mírně vlhké až vysychavé půdy. Nesnáší přemokření. Zvonek klubkatý je vytrvalá bylina s přímou, nevětvenou lodyhou. Ta může být chlupatá nebo lysá a její výška se pohybuje v rozmezí 30 – 60 cm. Listy jsou tuhé, chlupaté a po okrajích jemně vroubkované. Mohou být dlouhé až 10 cm a široké 3 cm. Květy tohoto zvonku jsou převážně sytě fialové (velmi ojediněle mohou být i bílé). Vyrůstají na vrcholu lodyhy, kde jsou seskupeny do květenství zvaného strboul. Objevují se obvykle od června do konce září. Rostlina se rozmnožuje buď rozrůstáním oddenků (na daném stanovišti) nebo semeny, která jsou ve volné přírodě přenášena větrem i na delší vzdálenosti. V ČR jsou známé dva poddruhy, a to zvonek klubkatý pravý a zvonek klubkatý pomoučený.

Detail odstavce: Campanula glomerata neboli zvonek klubkatý
Zdroj: Campanula
Zveřejněno: 14.10.2016

CAMPANULA

Campanula isophylla neboli zvonek stejnolistý

Tento druh zvonku pocházející z Ligurských Alp a Středomoří patří mezi pokojové rostliny, které vás při správné péči odmění bohatou záplavou květů od května až do října. Pěstují se dvě barevně odlišné odrůdy. S bílými květy se jí říká „Nevěsta“ (odrůda Alba), druhá s modrými květy nese označení „Ženich“ (odrůda Mayii). Zvonek stejnolistý je vysoký 20 – 30 cm, má malé srdčité listy, na okrajích zoubkované. Vytváří delší převislé výhonky s množstvím květů, proto obzvláště vynikne v závěsných nádobách. Vyhovují mu spíše světlé chladnější místnosti s teplotou maximálně do 18 stupňů Celsia. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, proto by se měly listy rostliny pravidelně rosit. Nádobu můžete postavit i do misky s vlhkými oblázky. Pokud ale bude vlhkost nadměrná, mohly by se objevit houbovité choroby. Pravidelně zalévejte podle teploty, v létě více, v zimě málo. Substrát by neměl nikdy zcela vyschnout. Tento zvonek je jedním z mála, kterému nevadí vápník, tedy zálivka tvrdou vodou. Od jara do podzimu rostlinu přihnojujeme jednou za 14 dní tekutým hnojivem na kvetoucí rostliny. Ve druhé polovině května můžeme tyto zvonky umístit ven na světlé, vzdušné stanoviště chráněné před větrem. Přímé slunce, ani tmavé stanoviště rostlině nevyhovují. Došlo by ke žloutnutí listů. V průběhu celého kvetení, odstraňujeme odumřelé květy, aby se mohly tvořit nové. Po odkvětu (v listopadu) rostlinu seřízneme, aby pro příští rok zesílila. Mladé rostliny také pravidelně zaštipujeme, posílíme tím větvení a celkovou košatost zvonků.

Detail odstavce: Campanula isophylla neboli zvonek stejnolistý
Zdroj: Campanula
Zveřejněno: 14.10.2016

PLATYCODON

Platycodon grandiflorus

Vědecké jméno této rostliny pochází z řeckých slov „platys“ = široký a „kodon“ = zvonek a přesně vystihuje tvar nápadných modrých květů. Rod má jen jeden, zato velmi variabilní druh vyskytující se ve východní Asii, v Číně a Japonsku, tedy v oblastech s podobným podnebím, jako je ve střední Evropě.

Literatura tuto rostlinu někdy uvádí pod názvy Campanula grandiflora nebo Wahlenbergia grandiflora, v Čechách se vyskytuje pod názvem boubelík.

Rostlina má bílý řepovitý kořen, ze kterého vyrůstají kolmo vzhůru pevné lodyhy s přeslenitými střídavými listy. Při poranění vytéká z lodyhy mléčná šťáva, podobně jako u většiny zvonkovitých rostlin. Lodyhy nesou po jednom nebo několika květech, které jsou modré, ale existuje i mnoho kultivarů a variet s odlišnou barvou květů – varieta Album je čistě bílá, varieta Apocyan fialově modrá a varieta Plenum je nízká, poloplná, světle modrá. Květy se otevírají do širokých zvonkovitých květů o průměru až 5 cm. Plodem je hranatá tobolka s velmi jemnými semeny. Rostlina je vysoká 30–40 cm, někdy až 60 cm. Listy jsou při okrajích zoubkaté, zelené až modrozelené a raší velmi pozdě. Boubelík kvete v červenci až srpnu. Je mrazuvzdorný.

Detail odstavce: Platycodon grandiflorus
Zdroj: Platycodon
Zveřejněno: 6.12.2016

CAMPANULA

Campanula addenda

Takto se označují zvonky od společnosti Addenda, která se zabývá jejich pěstováním a hlavně šlechtěním. Sdružuje velké množství pěstitelů a její hlavní sídlo je v Holandsku. Zvonky této společnosti byly vyšlechtěny převážně na základě potřeb a přání zákazníků. Jejich důležitou vlastností je, že nevyžadují skoro žádnou speciální péči a jsou tedy téměř bezúdržbové. Dokonce se jako zvonky bezúdržbové někdy také označují. Jsou to nenáročné bujně kvetoucí pokojové rostliny, jejichž květy mohou být fialové, modré i bílé. Dají se tak velmi pěkně kombinovat. Květy se poprvé objevují už v dubnu nebo květnu, podruhé pak znovu v září. Zvonky Campanula Addenda patří k rostlinám s menším vzrůstem, i jejich převislé varianty jsou menší. Daří se jim v polostínu, vyhněte se přímému jižnímu slunci. Jednou za týden vyžadují mírnější zálivku, v době květu se doporučuje hnojit je příslušným tekutým přípravkem. Přes zimu by místnost, kde je pěstujete, měla mít teplotu kolem 16 stupňů Celsia. V zahradnictvích a hobby marketech si je můžete pořídit zhruba za 100 až 120 korun. Všechny odrůdy Addenda jsou licenčně chráněné, proto by se bez licence neměly množit.

Detail odstavce: Campanula addenda
Zdroj: Campanula
Zveřejněno: 14.10.2016

EPISCIE

Co je to episcie

Episcie je travnatá rostlina. Nejrozšířenější jsou tyto druhy:

  • Episcia dianthiflora - travnatá rostlina mající dva typy výhonků, a to krátká stébla s blízko posazenými listy a dlouhé vousy s dceřinými růžicemi vyrůstajícími v uzlech. Listy jsou malé, do 4cm délky, podlouhlého tvaru se zubatým okrajem. Povrch listu je plastický, žilkovaný, barva je tmavě zelená. Květy jsou trubkovité, bílé s purpurovou kresbou. Zvonek má v průměru velikost do 4 cm.
  • Episcia cupreata - mohutná travnatá rostlina s tlustými stébly. Listy jsou 10 cm dlouhé, mají elipsovitý tvar se zubatým okrajem. Povrch listu je vrásčitý, barva měděně zelená. Květy jsou trubkovité, v průměru do 3 cm, rostou jednotlivě nebo na stonku po dvou, mají červenooranžovou barvu. Je mnoho variet odlišujících se barvou listů.

Tato vytrvalá rostlina pochází z Kolumbie. Listy jsou obvykle kulaté, drobné, smaragdově zelené, sbíhají se do růžic rozmístěných po stonku. Květy jsou celkem velké (4,5 cm do délky, v průměru 3,5 cm), bílé, se zvětšenou trubičkou. Okraje kroužku (ohybu) připomínají čínský karafiát. Na rostlině vykvétá najednou 5-7 kvítků. Episcie kvete v létě, při správné péči může zdobit i interiér bytu, potřebuje však přiměřené osvětlení a rovnoměrnou, pravidelnou zálivku. V létě je potřeba zalévat více, vhodné je i přihnojování kompletním hnojivem. Půdní směs se připravuje z listové hlíny, humusu, rašeliny a písku, a to v poměru (3 : 1 : 1 : 0,5). Její tučnolisté listy opadávají v průvanu a vzácněji při změnách teploty. Episcia se rozmnožuje nejlépe růžicemi listů, seříznutými opatrně od stonků. Vysazuje se do písku, kde rychle zakoření.

Detail odstavce: Co je to episcie
Zdroj: Episcie
Zveřejněno: 6.3.2018

KRMÍTKA PRO PTÁKY

Ptačí krmítka – prodej

Zima je za dveřmi, a tak je nejvyšší čas připravit krmítko pro drobné pěvce, kteří u nás zůstávají přes zimu. Podle ornitologů můžete na krmítku v ČR v zimě pozorovat až 30 druhů ptáků. Pozorování a přikrmování ptáků se věnuje stále více lidí, ale bohužel ne každý ví, co mají ptáci v zimě nejraději a co v žádném případě do krmítka nepatří.

U zimního přikrmování ptáků je důležité, aby mělo krmítko dostatečně velkou stříšku chránící ji před deštěm a sněhem, aby připravená potrava nevlhla a neplesnivěla. Krmítko se musí pravidelně čistit od zbytků potravy. Občas je dobré jej vydezinfikovat například octem pomocí rozprašovače. Po oschnutí dezinfekce se do něj může dát ptačí potrava.

Pozor! Ptáci jsou v zimě sice hladoví, ale rozhodně nedokážou spořádat všechno, co vám doma zbyde. Když už se tedy rozhodnete je krmit, dávejte jim jen to, co jim svědčí. Například sůl je pro ně ve větším množství jed – v lepším případě je čekají zažívací obtíže, v horším rovnou smrt.

Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.

Kosi, kvíčaly a brkoslavové mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci a sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam, kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, můžete nasypat strouhanku z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí, a proto je nutné před strouháním rohlíků sůl důkladně odrolit. V žádném případě do krmítka nepatří chléb a zbytky jídel z kuchyně.

Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka, střízlík a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek ochránci ptáků považují brkoslava severního nebo čečetku zimní.

Nezvanými hosty krmítek se občas stávají zdivočelí holubi domácí, hrdličky zahradní, straka nebo havrani a kavky. Drobné ptáky občas vyplaší zvědavá poštolka, případně je prožene krahujec, ale i tito ptáci patří do naší zimní přírody.

Na trhu naleznete mnoho druhů krmítek od jednoduchých až po ta sofistikovaná, jako je automatické krmítko pro ptactvo. Záleží jen na vás, jaké krmítko si vyberete.

Detail odstavce: Ptačí krmítka – prodej
Zdroj: Krmítka pro ptáky
Zveřejněno: 26.9.2018

KVETOUCÍ KEŘE

Kvetoucí keře v létě

Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.

Sazaník květnatý

Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.

V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.

Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.

Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.

Zvonek garganský

Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.

Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.

Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.

Trubač popínavý

Jedná se o popínavý keř pocházející ze severní Ameriky, který dorůstá do výšky 3 až 6 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné červené květy. Má rád přímé slunce.

Trubače jsou velmi krásnou ozdobou letních zahrad, pergol, treláží, plotů a zídek, neboť jako poměrně rychle a snadno rostoucí liány, dokážou během pár let vytvořit hustou kulisu zeleného olistění a množství květů.

V tomto případě se jedná o základní druh ze skupiny severoamerických trubačů. Trubkovité květy vypadají jako 5 až 6 cm dlouhé, protáhlé trumpetky s otevřeným koncem. Jejich barva je sytě červená a kvetou většinou od začátku prázdnin až do prvních mrazů (podle stáří a síly rostliny). Opadavé listy jsou velké, lichozpeřené, středně zelené, mohou být mírně lesklé. Raší velmi pozdě, teprve na konci dubna.

Trubač roste bujně, přírůstky jsou dlouhé. Pro podporu kvetení i hustotu rostliny je nutné každý rok zjara po nejhorších mrazech (konec března) silně zkrátit na cca 2 až 3 páry pupenů loňského dřeva. Keř kvete na koncích nových výhonů, takže čím více jich bude, tím více květů vás bude těšit. Má příčepivé kořínky, které se chytnou nabídnuté opory (mřížky, zdi), ale neničí ji (nevyžírají). Přesto je potřeba prvních pár výhonů přichytit, aby rostlina získala pevnou kostru.

Trubače potřebují mírně vápenitou zem bez obsahu rašeliny. Koření hluboce, ale i propustné koryto 30 x 50 cm velké a 40 cm hluboké stačí dvěma rostlinám, aby nadělaly spoustu parády na zdi vedle oken domu. Nesnáší přemokření. První rok zalévejte tak, aby substrát nevyschl a rostlina dobře zakořenila, další roky maximálně 1x za týden či méně. Barvu a pevnost květů můžete zesílit letním přihnojováním speciálními hnojivy na květ. Pěstujte na plném slunci, potřebuje úpal a dobře snáší i přísušky.

Hlavoš západní

Jedná se o keř dorůstající do výšky od 0,5 až 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné bílé květy. Má rád přímé slunce.

Hlavoš je zajímavý opadavý keřík, který přitahuje převážně sběratele. Hlavní atrakcí této rostliny jsou květy, které mají tvar kulatých hlav o průměru cca 3 cm. Tuto hlavičku zdobí jednotlivé droboučké trubičky čistě bílých květů, ze kterých trčí dlouhá blizna a díky ní celý květ vypadá jako hlavička sestříhaná na ježka. Květy jsou vonné a lákají motýly. Po odkvětu následují zelené kulaté plody, které jsou lysé. Květy se objevují na nových výhonech.

Opadavé listy jsou sytě zelené, oválné až eliptické, lesklé a pevné. Mají načervenalé řapíky a rostlině dodávají na půvabu, neboť působí velmi dekorativně. V jižních zemích jsou dokonce neopadavé. Hlavoš roste pomalu až středně rychle, záleží na půdních podmínkách. Hustotu keře lze regulovat řezem. Zjara těsně před rašením odřežte až 2/3 loňských větví pro celkovou obnovu keře. Bude ještě hustší, kompaktní a pevný. Nebo pouze zakraťte konce větví pro vytvarování.

Tento okrasný keř vyžaduje velmi vlhká stanoviště, dobře poroste i v podmáčené zemi. Půda by měla být živná, neutrální až kyselá, nesnáší vápenité podloží.

Ibišek syrský

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky od 1 až 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné modré. Má rád přímé slunce.

Tento vzpřímený opadavý keř má šedé větve rostoucí šikmo vzhůru a tmavě zelené listy. Od konce léta do poloviny podzimu rozkvétají krásné, až 14 cm velké jednoduché modré květy.

Pro pěstování je vhodná propustná půda, bohatá na humus. Keř je mrazuvzdorný. K mladým rostlinám (tam, kam až sahají kořeny) přidávejte v zimě listí.

Detail odstavce: Kvetoucí keře v létě
Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno: 25.11.2015