CISTY je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Vosk získáváme z plástů, které jsou nevhodné pro další plodování a použití ve včelstvech, tedy z plástů mechanicky poškozených, ze stavebních plástů, z oplodňováčků, z odřezků, z měli a víček. Vosk lze z plástů získávat několika způsoby.
Čištění včelího vosku
Máte tedy vosk, ale jsou v něm pořád drobné nečistoty, které už žádné síto nezachytí. Ty se dostanou pryč usazováním. Není nutné to dělat, záleží na nás, k čemu chcete vosk používat a jakou čistotu na to potřebujete.
Postup
Dáme včelí vosk do hrnce s čistou vodou a přivedeme k varu. K přečištění vosku převařením se používá 0,5 l vody na 1 kg vosku. Vosk se vloží do příslušného množství vody, na tepelném zdroji se uvede do mírného varu a vaří se tak dlouho, až se vosk beze zbytku rozpustí. Při převařováni dbáme na to, aby pěnící se vosk z nádoby nepřekypěl, protože by se při přímém styku s rozpáleným topným tělesem vznítil. Vosk necháme vařit alespoň 30 minut. Převařený vosk ihned i s vodou nalijeme do nádoby (čistý plastový kbelík, který je shora rozšířený). Nádobu s převařeným voskem necháme bez pohybu pomalu chladnout v teplé místnosti. Potřebujeme, aby se nečistoty usadily na dně voskové vrstvy, proto to musíme celé nechat v klidu a ani náznakem nemíchat, ani aktivně chladit. Jakmile je vosk vychladlý, vyndáme ho. Pokud je dostatečně čistý, měl by se sám odlepit od stěn. Na spodní straně voskového koláče bude vrstva nečistot. Ty nejnižší snadno seškrábneme, ty výše jsou už trochu promíchané s voskem, takže se musí oškrabovat například špachtlí. Oškrabujeme, dokud není vosk i zespodu dokonale čistý. Oškrábané nečistoty promíchané s voskem si schováme, při příštím tavení je znovu vytavíme. Voskový koláč je už po oškrábání většinou čistý dostatečně. Pokud není, pustíme se do čištění znovu. Pozor, tímto postupem z vosku odstraníme jen mechanické nečistoty.
I ideálně vyčištěný vosk má žlutou barvu. To není na škodu, ale pro různé účely je vyžadován vosk co nejbělejší. Bělejšího vosku lze dosáhnout tím, že použijeme jen vosk z čistých panenských plástů, ale ani to není dokonalé. Vysloveně bílého vosku lze dosáhnout jen bělením. Dnes se bělení provádí tavením vosku různými chemikáliemi, například kyselinou, nebo přírodní cestou, tedy bělení sluncem.
Všechny formy včelího díla i různé odřezky jsou surovinou pro získání včelího vosku. Vosk vložený do úlu ve formě mezistěny a vyprodukovaný včelami přichází ve včelstvu do styku s medem, pylem, propolisem a kokony včelího plodu (košilkami). To vše na něj do určité míry působí, ovlivňuje jeho barvu nebo jeho výtěžnost ze suroviny. Vosk, který nepřišel do styku se žádnou z uvedených látek, je vosk panenský (čistý) a má bílou barvu. Včelař snadno rozpozná barevné odstíny vosku a pozná dílo takzvaně čistě panenské od díla včelami již dříve využitého. Veškerý ostatní vosk je zabarvený a čím vícekrát se v plástech vylíhl plod nebo souše/voští znečistily jiné látky (zplesnivěly, byly silně pokálené včelami a podobně), tím tmavší vosk získáme.
Pokud používáme klasické drátované rámky, musíme vyřešit otázku, jak z nich plást dostat. Je celkem jednoduché obříznout dřevěnou část rámku nožem, ale kolem drátků to jde hodně špatně. Plásty vyndané z rámků (a obecně každý dosud neroztavený plást) se nazývají voští.
Vosk by neměl přijít do styku se železem (tedy jiným, než je nerez). Pozor na oprýskané hrnce a neošetřené povrchy pařáků. Vosk pod vlivem železa šedne a ztrácí na kvalitě.
Odstranění vosku z plástů:
Plást z rámku vyřízneme nožem a tenké drátky prostě přeštípneme, nebo nám pod nožem samy povolí. Získáme tedy vosk i s drátky, které ale v dalším zpracování bez problému odstraníme. Horší je, že potom budeme muset všechny rámky znovu drátkovat.
Vložíme rámky do hrnce s vařící vodou. Stačí několik sekund, vosk povolí a z hrnce vytáhneme úplně čistý nadrátovaný rámek. Je to jednoduché a účinné, ale vyžaduje to dostatečně velký hrnec. Pokud ho máme, není důvod tento způsob nevyužít.
Pokud se vám stonek orchideje zlomí, nejlepší postup závisí na rozsahu zlomu a druhu orchideje. Pro úplné zlomení můžete zkusit stonek jemně znovu připevnit páskou nebo dlahou. U zlomených květních stonků je můžete čistě odříznout sterilními nástroji a ustřižený konec umístit do vody, abyste si mohli užívat květy jako řezané květiny. Pokud je zlomení vážné nebo stonek hnije, je nejlepší jej čistě odříznout a nechat rostlinu soustředit se na nový růst.
Posouzení poškození:
Čisté zlomení: Pokud je stonek čistě zlomený, můžete ho zkusit znovu připevnit páskou nebo dlahou a nechat ho, zda se zahojí.
Zubaté zlomení: Pokud je zlomení zubaté, je nejlepší provést čistý řez sterilními nástroji, abyste zabránili infekci.
Zlomený květní stonek: Zlomené květní stonky lze odříznout a užívat si je jako řezané květiny ve váze.
Při opětovném připevňování
Opatrně vraťte zlomené kousky do původní polohy: Zarovnejte zlomený stonek co nejblíže do původní polohy.
Zajistěte páskou: Použijte voděodolnou pásku nebo dlahu k udržení kusů pohromadě a ujistěte se, že nejsou příliš utažené.
Poskytněte oporu: V případě potřeby stonek podepřte, aby zůstal ve svislé poloze.
Sledujte hojení: Pozorujte oblast, zda se neobjevují známky nového růstu nebo zda zlomené místo usychá.
Při řezání
Když není možné zlomené kusy spojit, tak na řadu přichází odříznutí. Před tím ale sterilizujte své nástroje. Ke sterilizaci nůžek použijte líh nebo plamen.
Proveďte čistý řez: Stolek odřízněte v čistém, mírně šikmém bodě nad očkem (malý hrbol na stonku) nebo u okraje hlavního stonku.
Užijte si květy ve váze: Ulomený květní stonek umístěte do vázy s vodou a užijte si květy.
Nechte rostlinu růst: Pokud je stonek vážně poškozený nebo hnijící, jeho odříznutí umožní rostlině soustředit svou energii na tvorbu nového růstu.
Obecná péče
Zajistěte stabilní prostředí: Udržujte orchidej ve stabilním prostředí se stálou teplotou a vlhkostí.
Zabraňte přelévání: Nechte substrát mezi zálivkami mírně vyschnout.
Sledujte známky hniloby: Hlídejte známky hniloby nebo vadnutí, zejména pokud byl stonek poškozen.
Elektrické topení může být napájeno centralizovanou cirkulací vzduchu z elektrických pecí nebo topením v každé místnosti. Vytápění se může skládat z elektrických podlahových ohřívačů, elektrických nástěnných ohřívačů, elektrického sálavého topení, nebo elektrického prostorového topidla. Je také možné použít elektrický akumulační systém, aby bylo zabráněno vytápění v době drahého tarifu dodávky energie.
Elektrické pece
Elektrické pece mají dražší provoz, než jiné elektrické vytápění, protože jejich potrubí způsobuje ztráty, při distribuci teplého vzduchu do celého domu a tím zvyšuje spotřebu elektrické energie (tyto ztráty jsou společné pro všechny topné systémy, které používají pro distribuci kanály). Ohřátý vzduch je dodáván do celého domu prostřednictvím potrubních kanálů a do pece se vrací vratným potrubím. Pokud tyto kanály prochází přes nevytápěné prostory, dochází k tepelným ztrátám.
Ventilátory v elektrických pecích víří vzduch nad skupinou elektrických odporových cívek, které se nazývají topné prvky, a každý z nich má obvykle hodnotu kolem pěti kilowattů. Tyto topné prvky se aktivují ve fázích, aby bylo zabráněno přetížení elektrického systému v domácnosti. Přehřátí zabraňuje vestavěný termostat, nazývaný také jako omezovač. Tento termostat vypne pec, pokud ventilátor selže, nebo pokud znečištěný filtr blokuje proudění vzduchu.
Stejně jako u jiných pecí je důležité čistit nebo vyměnit filtr dle doporučení výrobcem, s cílem udržet systém v co nejlepší účinnosti.
Elektrické kotle
Elektrokotel je určen svou konstrukcí do topných teplovodních systémů s nuceným oběhem vody. Lze jej montovat do systémů ústředních a etážových vytápění s nuceným oběhem s otevřeným nebo uzavřeným systémem. Jedná se o ekologicky čistý provoz bez nároků na odvod spalin. Bezobslužný provoz umožňuje vnější regulátor případně jiný vnější regulační nebo ovládací prvek, nebo lze využít jednoduchý ekvitermní regulátor nebo prostorový regulátor teploty, implantovaný přímo v řídicí automatice, udržující předem nastavenou teplotu ve vybrané místnosti. Elektrokotel lze využít jako univerzální zdroj tepla pro vytápění v bytech, malých rodinných domcích, rekreačních objektech i jako alternativní zdroj v případě použití jiného hlavního zdroje vytápění a přípravy teplé vody i na přechodné období, například pro tepelná čerpadla, akumulační systémy nebo v již dříve instalovaných etážových a ústředních systémech apod. Pro vyšší výkony lze kotle spojovat do kaskád.
Chcete-li česnek dlouhodobě skladovat, je potřeba nechat ho pořádně usušit. Řádné vysušení vám zajistí, že si budete moct vychutnat chuť letní sklizně i v mrazivé zimě. Jedna z nejobdivuhodnějších věcí na česneku je, že zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země.
Chcete-li si česnek uskladnit na zimu, je zapotřebí, abyste ho přesunuli na suché, stinné a vzdušné místo. Je jedno, zda to bude na kryté verandě, či v dobře větrané garáži. Položte česnek nejlépe jeden vedle druhého, aby měl dobrou cirkulaci vzduchu. Nikdy nedávejte česnek na přímé sluneční světlo, protože na horkém slunci se česneku zhoršuje chuť, minimalizujte tedy množství přímého slunečního svitu nejen v době sušení.
Z česneku před sušením nemusíte odstraňovat ani nečistoty, ani nať, na všechno přijde správný čas, až česnek vysušíte. Nikdy česnek nemyjte, vaším úkolem teď je řádně ho vysušit.
Česnek můžete svázat do svazků za nať a pověsit je. Pokud jste zruční a troufáte si na to, klidně si natě zapleťte. Při pletení uschlé a odpadající části stonku rovnou odstraňujte a vyhazujte. Využijte toho, že některé části stonku jsou ještě zelené a pružné a upletený cop nechte vyschnout na stinném místě.
V průběhu sušení z česneku neodstraňujte listy, protože česnek je schopen čerpat energii z listů až do té doby, než se vlhkost úplně neodpaří. Listy zároveň zabraňují, aby byl česnek napaden houbami či jinými nečistotami před tím, než bude úplně suchý.
Přeje-li dobré počasí, měl by být česnek asi po měsíci dostatečně vysušený, kořeny by měly být scvrklé a listy úplně hnědé. V tomto stadiu je česnek připravený ke skladování, stačí ho jen pro samotné uskladnění připravit. Je potřeba zakrátit kořeny i suché listy, odstranit nečistoty, můžete oloupat pár vrstev obalu paličky, ale dbejte na to, abyste jich neodstranili příliš mnoho. Takto upravený česnek je čistý a připravený k uskladnění. Pokud jste si dali tu práci a nať česneku spletli do copu, nic nezkracujte, snad jen můžete zakrátit zaschlé kořeny a odstranit přebytečné nečistoty, ale česnek můžete nechat spletený až do samotné spotřeby.
Kompost není směs domácího a zahradního odpadu, ale to, co z něj vznikne. Když použijeme jiné slovo stejného významu, a to humus, jistě je každému rázem jasno. Svrchní vrstvička úrodné půdy plná organické i anorganické výživy pro rostliny, ano, to je humus neboli kompost. V nerušeně se vyvíjející přírodě vzniká přirozenou cestou. Zetlelé listí, jehličí, zbytky trávy i jiných rostlin poskytují výživu těm budoucím. Čistý přírodní cyklus si zkrátka s výživou vystačí sám. My, netrpěliví zahrádkáři, ovšem od záhonků očekáváme, aby na nich plodiny rostly rychle a dobře, ale pěstování půdu značně vyčerpává a pro přírodu je to příliš náročný proces. Musíme jí tedy pomáhat přihnojováním. Nejlepší hnojivo je pak samozřejmě to, které vznikne oním magickým procesem přerodu organických zbytků v humus.
Kaktusy se dají množit buď dělením, nebo pomocí stonkových řízků. Pro úspěšné vytvoření hladkých řezů je velmi důležitý naprosto čistý a ostrý nůž. Řízkování je dobré si nejprve vyzkoušet na listnatých kaktusech. Vyberte si silný a zdravý „list“ a odřízněte jej v dolní třetině nožem. Pak jej rozřežte na 5–7 cm dlouhé kousky (řízky). Ponechejte je asi tři dny volně na vzduchu, aby řezné rány oschly. Teprve potom tyto kousky vsaďte vzpřímeně asi 2 cm hluboko do substrátu bohatého na písek, substrát k řízkům mírně přitlačte. Když je umístíte na světlo a do tepla (ne na přímé slunce) a budete je častěji zalévat, vytvoří si rostlinky již během jednoho měsíce kořínky, takže je můžete přesadit do květináčů.
Z bílků ušleháme pevný sníh. Pak postupně zašleháme cukr, žloutky a nakonec lehce vmícháme prosátou mouku s kypřicím práškem. Hotové těsto rozdělíme na dvě části. Do jedné vmícháme kakao.
Obě těsta nastříkáme pomocí cukrářských sáčků s hladkou trubičkou na plech vyložený pečicím papírem. Stříkáme diagonálně proužek světlého a proužek kakaového těsta těsně vedle sebe. Pečeme při 180 stupních asi 10 minut. Po upečení povrch lehce poprášíme hladkou moukou a korpus stočíme na čistý pečicí papír.
Změklé máslo utřeme s moučkovým a vanilkovým cukrem do pěny. Pak postupně vmícháme tvaroh. Jahody očistíme a nakrájíme na malé kousky.
Z vychladlého korpusu opatrně strhneme pečicí papír. Korpus potřeme krémem, rozložíme na něj jahody a pomocí utěrky ho stočíme do rolády. Necháme v chladničce ztuhnout.
