Vosk získáváme z plástů, které jsou nevhodné pro další plodování a použití ve včelstvech, tedy z plástů mechanicky poškozených, ze stavebních plástů, z oplodňováčků, z odřezků, z měli a víček. Vosk lze z plástů získávat několika způsoby.
Čištění včelího vosku
Máte tedy vosk, ale jsou v něm pořád drobné nečistoty, které už žádné síto nezachytí. Ty se dostanou pryč usazováním. Není nutné to dělat, záleží na nás, k čemu chcete vosk používat a jakou čistotu na to potřebujete.
Postup
Dáme včelí vosk do hrnce s čistou vodou a přivedeme k varu. K přečištění vosku převařením se používá 0,5 l vody na 1 kg vosku. Vosk se vloží do příslušného množství vody, na tepelném zdroji se uvede do mírného varu a vaří se tak dlouho, až se vosk beze zbytku rozpustí. Při převařováni dbáme na to, aby pěnící se vosk z nádoby nepřekypěl, protože by se při přímém styku s rozpáleným topným tělesem vznítil. Vosk necháme vařit alespoň 30 minut. Převařený vosk ihned i s vodou nalijeme do nádoby (čistý plastový kbelík, který je shora rozšířený). Nádobu s převařeným voskem necháme bez pohybu pomalu chladnout v teplé místnosti. Potřebujeme, aby se nečistoty usadily na dně voskové vrstvy, proto to musíme celé nechat v klidu a ani náznakem nemíchat, ani aktivně chladit. Jakmile je vosk vychladlý, vyndáme ho. Pokud je dostatečně čistý, měl by se sám odlepit od stěn. Na spodní straně voskového koláče bude vrstva nečistot. Ty nejnižší snadno seškrábneme, ty výše jsou už trochu promíchané s voskem, takže se musí oškrabovat například špachtlí. Oškrabujeme, dokud není vosk i zespodu dokonale čistý. Oškrábané nečistoty promíchané s voskem si schováme, při příštím tavení je znovu vytavíme. Voskový koláč je už po oškrábání většinou čistý dostatečně. Pokud není, pustíme se do čištění znovu. Pozor, tímto postupem z vosku odstraníme jen mechanické nečistoty.
I ideálně vyčištěný vosk má žlutou barvu. To není na škodu, ale pro různé účely je vyžadován vosk co nejbělejší. Bělejšího vosku lze dosáhnout tím, že použijeme jen vosk z čistých panenských plástů, ale ani to není dokonalé. Vysloveně bílého vosku lze dosáhnout jen bělením. Dnes se bělení provádí tavením vosku různými chemikáliemi, například kyselinou, nebo přírodní cestou, tedy bělení sluncem.
Množení řízkováním se nejčastěji daří na jaře, v létě nebo na konci léta podle typu rostliny.
Bylinné a polodřevité řízky, například levandule nebo muškáty, se často odebírají v teplejší části roku. Dřevité řízky, například u vinné révy, se připravují v době vegetačního klidu. U každé rostliny je důležité sledovat nejen kalendář, ale hlavně vyzrálost výhonu.
Proč řízky hnijí místo toho, aby zakořenily?
Řízky nejčastěji hnijí kvůli přemokřenému substrátu, špatnému větrání nebo příliš měkkému rostlinnému materiálu.
Řízek bez kořenů neumí dobře hospodařit s vodou. Potřebuje vlhký vzduch, ale ne těžkou mokrou zeminu. Riziko hniloby zvyšuje také špinavý nůž, starý substrát a chladné místo. U kaktusů je navíc nutné nechat řeznou ránu zaschnout, jinak se hniloba řízku objeví velmi rychle.
Je lepší řízkovat ve vodě, nebo rovnou v substrátu?
Řízkování ve vodě je jednoduché, ale nehodí se pro všechny rostliny. Často bezpečnější je lehký substrát.
Ve vodě dobře koření některé pokojové rostliny, ale růže, levandule, túje nebo kaktusy bývají jistější v propustném množárenském substrátu, perlitu nebo písku. Kořeny vytvořené ve vodě jsou jemnější a po přesazení mohou hůř reagovat. Pro začátečníka je důležité hlídat, aby řízek nebyl bez vzduchu a nezačal zahnívat u báze.
Musí se při řízkování používat stimulátor?
Stimulátor na řízkování není vždy povinný, ale u hůře kořenících rostlin může zvýšit šanci na úspěch.
U muškátů nebo některých pokojových rostlin často stačí zdravý řízek a dobré podmínky. U růží, tújí, levandule nebo dřevitějších řízků může stimulátor pomoci, pokud se použije střídmě. Není to ale náhrada za správný termín, čistý řez a vhodný substrát. Přehnané množství prášku ani gelu nezachrání slabý řízek.
Jak dlouho trvá, než řízek zakoření?
Zakořenění řízků obvykle trvá od dvou týdnů do několika měsíců podle rostliny a podmínek.
Muškáty mohou zakořenit zhruba za několik týdnů, levandule často potřebuje delší čas a túje nebo dřevité řízky révy mohou vyžadovat výrazně více trpělivosti. Důležité je netahat řízky ze substrátu kvůli kontrole. Lepším signálem je nový růst, pevnější držení v substrátu a dobrý vzhled listů. Spěch je u řízkování častá chyba.
Jaký substrát je nejlepší pro množení řízkováním?
Nejlepší je vzdušný, chudší a propustný substrát, který drží mírnou vlhkost, ale nezůstává rozbahněný.
Dobře funguje výsevní substrát, perlit, písek s rašelinou nebo speciální množárenský substrát. Běžná těžká zahradní zemina bývá pro řízky riziková, protože se slehne a drží příliš vody.
Katalpa se nejčastěji stříhá na konci zimy nebo na začátku jara. Nejvhodnější období pro řez katalpy je únor až březen, kdy strom ještě neraší.
V tomto období je strom v klidové fázi a zásah do koruny mu způsobuje menší stres. Pokud se katalpa stříhá na jaře, obvykle velmi dobře reaguje a během sezóny vytvoří nové výhony. Řez provedený během léta nebo na podzim může naopak strom oslabit a zvýšit riziko poškození mrazem.
Jak stříhat katalpu
Řez katalpy by měl být především tvarovací a udržovací. Odstraňují se suché, poškozené nebo nevhodně rostoucí větve.
Při řezu je důležité zachovat přirozený tvar koruny. Větve se zkracují těsně nad pupenem nebo nad větvením. Pokud je potřeba strom zmenšit, provádí se redukční řez, při kterém se zkracují delší větve. Obvykle se doporučuje neodstraňovat více než třetinu koruny během jednoho řezu.
Kdy stříhat katalpa nana
Katalpa nana se stříhá podobně jako klasická katalpa. Nejvhodnější období je konec zimy, obvykle během února nebo března.
Řez se používá hlavně k udržení typické kulovité koruny. Výhony se zkracují tak, aby si strom zachoval kompaktní tvar. Pravidelný řez katalpa nana pomáhá udržet hustou korunu a podporuje růst nových větví.
Jak zmenšit katalpu
Pokud strom příliš vyroste, lze katalpu zmenšit redukčním řezem. Tento zásah se provádí na konci zimy před začátkem vegetace.
Při redukčním řezu se zkracují hlavní větve stromu. Důležité je postupovat opatrně a rozdělit větší zásah do více let. Pokud by se během jednoho řezu odstranila příliš velká část koruny, strom by mohl reagovat tvorbou dlouhých slabých výhonů.
Jak rychle roste katalpa
Katalpa patří mezi poměrně rychle rostoucí stromy. V prvních letech po výsadbě může přirůstat několik desítek centimetrů ročně.
Rychlost růstu závisí především na kvalitě půdy, množství slunečního světla a dostatku prostoru. Pokud má strom dobré podmínky, může během pěti až deseti let vytvořit výraznou korunu. Právě proto se někdy provádí tvarovací řez katalpy, který pomáhá udržet strom v rozumné velikosti.
Proč katalpa neroste
Pokud katalpa neroste, bývá příčinou nejčastěji nedostatek světla, živin nebo prostoru.
Strom potřebuje dostatek slunečního světla a propustnou půdu. Pokud roste ve stínu nebo v chudé půdě, může být jeho růst pomalejší. Někdy může růst zpomalit také špatně provedený řez katalpy nebo poškození kořenů během výsadby.
Je potřeba katalpu stříhat každý rok
Katalpa nevyžaduje každoroční řez. Strom může růst i bez pravidelného zásahu.
Řez se provádí především tehdy, když je potřeba upravit tvar koruny nebo odstranit poškozené větve.
Všechny formy včelího díla i různé odřezky jsou surovinou pro získání včelího vosku. Vosk vložený do úlu ve formě mezistěny a vyprodukovaný včelami přichází ve včelstvu do styku s medem, pylem, propolisem a kokony včelího plodu (košilkami). To vše na něj do určité míry působí, ovlivňuje jeho barvu nebo jeho výtěžnost ze suroviny. Vosk, který nepřišel do styku se žádnou z uvedených látek, je vosk panenský (čistý) a má bílou barvu. Včelař snadno rozpozná barevné odstíny vosku a pozná dílo takzvaně čistě panenské od díla včelami již dříve využitého. Veškerý ostatní vosk je zabarvený a čím vícekrát se v plástech vylíhl plod nebo souše/voští znečistily jiné látky (zplesnivěly, byly silně pokálené včelami a podobně), tím tmavší vosk získáme.
Pokud používáme klasické drátované rámky, musíme vyřešit otázku, jak z nich plást dostat. Je celkem jednoduché obříznout dřevěnou část rámku nožem, ale kolem drátků to jde hodně špatně. Plásty vyndané z rámků (a obecně každý dosud neroztavený plást) se nazývají voští.
Vosk by neměl přijít do styku se železem (tedy jiným, než je nerez). Pozor na oprýskané hrnce a neošetřené povrchy pařáků. Vosk pod vlivem železa šedne a ztrácí na kvalitě.
Odstranění vosku z plástů:
Plást z rámku vyřízneme nožem a tenké drátky prostě přeštípneme, nebo nám pod nožem samy povolí. Získáme tedy vosk i s drátky, které ale v dalším zpracování bez problému odstraníme. Horší je, že potom budeme muset všechny rámky znovu drátkovat.
Vložíme rámky do hrnce s vařící vodou. Stačí několik sekund, vosk povolí a z hrnce vytáhneme úplně čistý nadrátovaný rámek. Je to jednoduché a účinné, ale vyžaduje to dostatečně velký hrnec. Pokud ho máme, není důvod tento způsob nevyužít.
Komule Davidova se stříhá brzy na jaře, nejčastěji během března. Jarní řez komule Davidovy podporuje tvorbu nových výhonů, na kterých se během léta objevují květy.
Ideální je období, kdy už nehrozí silné mrazy, ale rostlina ještě nezačala intenzivně růst. Pokud je jaro chladnější, může se řez motýlího keře posunout na začátek dubna. Důležité je nečekat příliš dlouho, protože pozdní zásah může mírně zpozdit kvetení.
Může se komule stříhat na podzim
Podzimní řez komule Davidovy se obecně nedoporučuje. Komule se stříhá na jaře, protože podzimní zásah může zvýšit riziko poškození mrazem.
Když se keř zkrátí na podzim, nové výhony nestihnou vyzrát a během zimy mohou snadno namrznout. Proto je bezpečnější provádět řez komule Davidovy až na jaře, kdy se rostlina připravuje na nový růst.
Jak moc se má komule zkrátit
Komule Davidova snáší poměrně silný řez. Větve se obvykle zkracují na výšku asi 30 až 50 centimetrů nad zemí, aby vznikly silné nové výhony.
Takový silný jarní řez komule podporuje růst mladých větví, na kterých se tvoří květenství. Pokud se provede jen slabé zkrácení, může keř vytvářet dlouhé pruty s menším množstvím květů. Proto se při řezu motýlího keře vyplatí nebát se razantnějšího zásahu.
Proč komule po řezu nekvete
Pokud komule po řezu nekvete, bývá nejčastější příčinou nedostatek slunce nebo příliš pozdní řez. Komule Davidova potřebuje plné slunce, aby vytvořila velké množství květů.
Někdy může být problém také v tom, že byl řez komule proveden příliš pozdě na jaře. Rostlina pak nestihne vytvořit dostatečně silné výhony. Důležité je také zajistit dostatek vláhy během horkého léta.
Co se stane když komuli nestříhám
Pokud komule Davidova není pravidelně stříhaná, začne postupně vytvářet stále více starého dřeva. Komule bez řezu pak kvete méně a květy se objevují pouze na koncích dlouhých větví.
Takový keř může dorůst do velké výšky, ale jeho kvetení bývá slabší. Pravidelný jarní řez komule Davidovy proto pomáhá udržet rostlinu kompaktní a podporuje bohaté kvetení.
Kdy stříhat komuli po zimě
Po zimě se komule obvykle stříhá v březnu nebo začátkem dubna. Tento termín umožňuje rostlině rychle reagovat a vytvořit nové výhony.
Pokud byla zima velmi chladná, je dobré počkat, až pomine riziko silných mrazů. Řez komule po zimě by měl být proveden v období, kdy se začínají objevovat první známky jarního růstu.
Lze komuli ostříhat v únoru
Řez komule v únoru je možný pouze v teplejších oblastech, kde už nehrozí silné mrazy. Obvykle je ale bezpečnější počkat alespoň do března.
Pokud se vám stonek orchideje zlomí, nejlepší postup závisí na rozsahu zlomu a druhu orchideje. Pro úplné zlomení můžete zkusit stonek jemně znovu připevnit páskou nebo dlahou. U zlomených květních stonků je můžete čistě odříznout sterilními nástroji a ustřižený konec umístit do vody, abyste si mohli užívat květy jako řezané květiny. Pokud je zlomení vážné nebo stonek hnije, je nejlepší jej čistě odříznout a nechat rostlinu soustředit se na nový růst.
Posouzení poškození:
Čisté zlomení: Pokud je stonek čistě zlomený, můžete ho zkusit znovu připevnit páskou nebo dlahou a nechat ho, zda se zahojí.
Zubaté zlomení: Pokud je zlomení zubaté, je nejlepší provést čistý řez sterilními nástroji, abyste zabránili infekci.
Zlomený květní stonek: Zlomené květní stonky lze odříznout a užívat si je jako řezané květiny ve váze.
Při opětovném připevňování
Opatrně vraťte zlomené kousky do původní polohy: Zarovnejte zlomený stonek co nejblíže do původní polohy.
Zajistěte páskou: Použijte voděodolnou pásku nebo dlahu k udržení kusů pohromadě a ujistěte se, že nejsou příliš utažené.
Poskytněte oporu: V případě potřeby stonek podepřte, aby zůstal ve svislé poloze.
Sledujte hojení: Pozorujte oblast, zda se neobjevují známky nového růstu nebo zda zlomené místo usychá.
Při řezání
Když není možné zlomené kusy spojit, tak na řadu přichází odříznutí. Před tím ale sterilizujte své nástroje. Ke sterilizaci nůžek použijte líh nebo plamen.
Proveďte čistý řez: Stolek odřízněte v čistém, mírně šikmém bodě nad očkem (malý hrbol na stonku) nebo u okraje hlavního stonku.
Užijte si květy ve váze: Ulomený květní stonek umístěte do vázy s vodou a užijte si květy.
Nechte rostlinu růst: Pokud je stonek vážně poškozený nebo hnijící, jeho odříznutí umožní rostlině soustředit svou energii na tvorbu nového růstu.
Obecná péče
Zajistěte stabilní prostředí: Udržujte orchidej ve stabilním prostředí se stálou teplotou a vlhkostí.
Zabraňte přelévání: Nechte substrát mezi zálivkami mírně vyschnout.
Sledujte známky hniloby: Hlídejte známky hniloby nebo vadnutí, zejména pokud byl stonek poškozen.
Olej nebo máslo do bábovky – co je lepší v reálné kuchyni?
Možná si říkáš, jestli má smysl řešit, jestli dáš do tvarohové bábovky hrníčkové s olejem olej nebo máslo. Na první pohled je to detail. Ve skutečnosti je to ale jeden z faktorů, který zásadně ovlivní výsledek – hlavně druhý den.
Neřešil jsem to teoreticky. Upekl jsem dvě bábovky vedle sebe. Stejný recept, stejná trouba, stejný čas. Jediný rozdíl byl tuk.
Výsledky jsem si zapsal do tabulky, abys viděl přesně rozdíly:
Tuk
Chuť (den 0)
Vláčnost (den 0)
Vláčnost (den 1)
Vláčnost (den 2)
Praktičnost
Olej
jemná, neutrální
vysoká
velmi dobrá
stále dobrá
velmi snadná
Máslo
výraznější
střední
nižší
výrazně horší
složitější
Praktický závěr: Pokud chceš bábovku vláčnou i druhý den, použij olej. Máslo je chuťově lepší první den, ale z dlouhodobého hlediska prohrává.
První den může být bábovka s máslem chutnější. Má plnější chuť a působí „poctivěji“. Jenže už druhý den se to otočí. Máslo tuhne a bábovka začne rychle vysychat.
Naopak olej drží vlhkost. Díky tomu je bábovka měkká i další den. A to je přesně to, co chceš, když pečeš na víkend nebo dopředu.
Uděláš-li kombinaci (např. půl olej, půl máslo), dostaneš kompromis:
lepší chuť než čistý olej,
lepší vláčnost než čisté máslo,
ale stále ne tak stabilní jako čistý olej.
Z praxe ti řeknu jasně: pokud chceš spolehlivý výsledek, použij olej. Pokud chceš experimentovat s chutí, můžeš přidat máslo, ale počítej s tím, že druhý den to nebude ono.
Elektrické topení může být napájeno centralizovanou cirkulací vzduchu z elektrických pecí nebo topením v každé místnosti. Vytápění se může skládat z elektrických podlahových ohřívačů, elektrických nástěnných ohřívačů, elektrického sálavého topení, nebo elektrického prostorového topidla. Je také možné použít elektrický akumulační systém, aby bylo zabráněno vytápění v době drahého tarifu dodávky energie.
Elektrické pece
Elektrické pece mají dražší provoz, než jiné elektrické vytápění, protože jejich potrubí způsobuje ztráty, při distribuci teplého vzduchu do celého domu a tím zvyšuje spotřebu elektrické energie (tyto ztráty jsou společné pro všechny topné systémy, které používají pro distribuci kanály). Ohřátý vzduch je dodáván do celého domu prostřednictvím potrubních kanálů a do pece se vrací vratným potrubím. Pokud tyto kanály prochází přes nevytápěné prostory, dochází k tepelným ztrátám.
Ventilátory v elektrických pecích víří vzduch nad skupinou elektrických odporových cívek, které se nazývají topné prvky, a každý z nich má obvykle hodnotu kolem pěti kilowattů. Tyto topné prvky se aktivují ve fázích, aby bylo zabráněno přetížení elektrického systému v domácnosti. Přehřátí zabraňuje vestavěný termostat, nazývaný také jako omezovač. Tento termostat vypne pec, pokud ventilátor selže, nebo pokud znečištěný filtr blokuje proudění vzduchu.
Stejně jako u jiných pecí je důležité čistit nebo vyměnit filtr dle doporučení výrobcem, s cílem udržet systém v co nejlepší účinnosti.
Elektrické kotle
Elektrokotel je určen svou konstrukcí do topných teplovodních systémů s nuceným oběhem vody. Lze jej montovat do systémů ústředních a etážových vytápění s nuceným oběhem s otevřeným nebo uzavřeným systémem. Jedná se o ekologicky čistý provoz bez nároků na odvod spalin. Bezobslužný provoz umožňuje vnější regulátor případně jiný vnější regulační nebo ovládací prvek, nebo lze využít jednoduchý ekvitermní regulátor nebo prostorový regulátor teploty, implantovaný přímo v řídicí automatice, udržující předem nastavenou teplotu ve vybrané místnosti. Elektrokotel lze využít jako univerzální zdroj tepla pro vytápění v bytech, malých rodinných domcích, rekreačních objektech i jako alternativní zdroj v případě použití jiného hlavního zdroje vytápění a přípravy teplé vody i na přechodné období, například pro tepelná čerpadla, akumulační systémy nebo v již dříve instalovaných etážových a ústředních systémech apod. Pro vyšší výkony lze kotle spojovat do kaskád.
Chcete-li česnek dlouhodobě skladovat, je potřeba nechat ho pořádně usušit. Řádné vysušení vám zajistí, že si budete moct vychutnat chuť letní sklizně i v mrazivé zimě. Jedna z nejobdivuhodnějších věcí na česneku je, že zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země.
Chcete-li si česnek uskladnit na zimu, je zapotřebí, abyste ho přesunuli na suché, stinné a vzdušné místo. Je jedno, zda to bude na kryté verandě, či v dobře větrané garáži. Položte česnek nejlépe jeden vedle druhého, aby měl dobrou cirkulaci vzduchu. Nikdy nedávejte česnek na přímé sluneční světlo, protože na horkém slunci se česneku zhoršuje chuť, minimalizujte tedy množství přímého slunečního svitu nejen v době sušení.
Z česneku před sušením nemusíte odstraňovat ani nečistoty, ani nať, na všechno přijde správný čas, až česnek vysušíte. Nikdy česnek nemyjte, vaším úkolem teď je řádně ho vysušit.
Česnek můžete svázat do svazků za nať a pověsit je. Pokud jste zruční a troufáte si na to, klidně si natě zapleťte. Při pletení uschlé a odpadající části stonku rovnou odstraňujte a vyhazujte. Využijte toho, že některé části stonku jsou ještě zelené a pružné a upletený cop nechte vyschnout na stinném místě.
V průběhu sušení z česneku neodstraňujte listy, protože česnek je schopen čerpat energii z listů až do té doby, než se vlhkost úplně neodpaří. Listy zároveň zabraňují, aby byl česnek napaden houbami či jinými nečistotami před tím, než bude úplně suchý.
Přeje-li dobré počasí, měl by být česnek asi po měsíci dostatečně vysušený, kořeny by měly být scvrklé a listy úplně hnědé. V tomto stadiu je česnek připravený ke skladování, stačí ho jen pro samotné uskladnění připravit. Je potřeba zakrátit kořeny i suché listy, odstranit nečistoty, můžete oloupat pár vrstev obalu paličky, ale dbejte na to, abyste jich neodstranili příliš mnoho. Takto upravený česnek je čistý a připravený k uskladnění. Pokud jste si dali tu práci a nať česneku spletli do copu, nic nezkracujte, snad jen můžete zakrátit zaschlé kořeny a odstranit přebytečné nečistoty, ale česnek můžete nechat spletený až do samotné spotřeby.
Kompost není směs domácího a zahradního odpadu, ale to, co z něj vznikne. Když použijeme jiné slovo stejného významu, a to humus, jistě je každému rázem jasno. Svrchní vrstvička úrodné půdy plná organické i anorganické výživy pro rostliny, ano, to je humus neboli kompost. V nerušeně se vyvíjející přírodě vzniká přirozenou cestou. Zetlelé listí, jehličí, zbytky trávy i jiných rostlin poskytují výživu těm budoucím. Čistý přírodní cyklus si zkrátka s výživou vystačí sám. My, netrpěliví zahrádkáři, ovšem od záhonků očekáváme, aby na nich plodiny rostly rychle a dobře, ale pěstování půdu značně vyčerpává a pro přírodu je to příliš náročný proces. Musíme jí tedy pomáhat přihnojováním. Nejlepší hnojivo je pak samozřejmě to, které vznikne oním magickým procesem přerodu organických zbytků v humus.
Kaktusy se dají množit buď dělením, nebo pomocí stonkových řízků. Pro úspěšné vytvoření hladkých řezů je velmi důležitý naprosto čistý a ostrý nůž. Řízkování je dobré si nejprve vyzkoušet na listnatých kaktusech. Vyberte si silný a zdravý „list“ a odřízněte jej v dolní třetině nožem. Pak jej rozřežte na 5–7 cm dlouhé kousky (řízky). Ponechejte je asi tři dny volně na vzduchu, aby řezné rány oschly. Teprve potom tyto kousky vsaďte vzpřímeně asi 2 cm hluboko do substrátu bohatého na písek, substrát k řízkům mírně přitlačte. Když je umístíte na světlo a do tepla (ne na přímé slunce) a budete je častěji zalévat, vytvoří si rostlinky již během jednoho měsíce kořínky, takže je můžete přesadit do květináčů.
Z bílků ušleháme pevný sníh. Pak postupně zašleháme cukr, žloutky a nakonec lehce vmícháme prosátou mouku s kypřicím práškem. Hotové těsto rozdělíme na dvě části. Do jedné vmícháme kakao.
Obě těsta nastříkáme pomocí cukrářských sáčků s hladkou trubičkou na plech vyložený pečicím papírem. Stříkáme diagonálně proužek světlého a proužek kakaového těsta těsně vedle sebe. Pečeme při 180 stupních asi 10 minut. Po upečení povrch lehce poprášíme hladkou moukou a korpus stočíme na čistý pečicí papír.
Změklé máslo utřeme s moučkovým a vanilkovým cukrem do pěny. Pak postupně vmícháme tvaroh. Jahody očistíme a nakrájíme na malé kousky.
Z vychladlého korpusu opatrně strhneme pečicí papír. Korpus potřeme krémem, rozložíme na něj jahody a pomocí utěrky ho stočíme do rolády. Necháme v chladničce ztuhnout.
Ingredience: 1 kg vepřové kýty, 100 ml vody, 1 lžíce medu, 20 g soli, 5 g Pragandy
Postup: Maso omyjeme a co nejvíce jej odblaníme. Dvě třetiny nakrájíme na malé kostičky (menší než na guláš) a jednu třetinu masa rozmixujeme v mixéru. To proto, aby se šunka po uvaření nerozpadala. Přidáme zbylé ingredience a pořádně rukama promícháme, dokud maso nepustí bílkovinu. Uložíme na dva dny do chladu. Přitom dvakrát denně promícháme. Poté vložíme do šunkovaru čistý sáček, stlačíme dle návodu a vaříme v hrnci s vodou, která nepřesáhne 80 °C, přibližně 2 hodiny.
Rakytníkový olej připravíme tak, že plody rakytníku usušíme na mírně teplém a vzdušném místě, musí si zachovat svou původní barvu a vůni. Potom je rozdrtíme a zalijeme slunečnicovým nebo olivovým olejem, na vnitřní užívání je nejlepší panenský, aby byla drť dobře zakrytá. Necháme 3 až 4 týdny stát na teplém místě. Denně protřepáváme. Přecedíme, zbytek protlačíme přes řídké plátno, skladujeme v tmavé sklenici na chladném místě. Užíváme vnitřně 3x denně 1 lžičku.
Olej z plodů obsahuje navíc karoteny a je tedy více oranžový. Je-li čistý, je tak oranžový, až je rudočerný. Olej z listů je pak s menším množstvím karotenů jen nažloutlý. V rakytníkovém oleji jsou rozpuštěny snad všechny možné olejové vitamíny, a proto se užívá pro zdraví zvláště při zánětech v zažívacím traktu, žaludečních vředech, Crohnově chorobě, zanesených žlučovodech, rakovině, zácpě, jaterních chorobách, poleptaném jícnu a hemoroidech. Doporučuje se užívat i při arteroskleróze, zvýšeném cholesterolu, poruchách prokrvení, infarktech, mrtvicích, trombózách, poruchách břišních mízovodů, při nedostatku olejových vitamínů a antioxidantů, únavnosti, v rekonvalescenci – vlastně téměř kdykoliv, když se necítíte dobře. Doporučuje se užívat olej 1–4x denně 1 lžičku, ale ne na noc.
V případě polypů a rakoviny střev se osvědčilo užívání směsi rakytníkového oleje a měsíčkového lymfoleje v poměru 1 : 2, a to 2–3x denně 1 lžíce (podle snášenlivosti).
Zevně se rakytníkový olej používá na rány, popáleniny, nežity, křečové žíly, omrzliny, bércové vředy a změněnou či atrofovanou pokožku na nohách, na poševní záněty, hemoroidy.
Postup: Oprané bezinky odstopkujeme a dáme do hrnce. Zalejeme jedním litrem studené vody a dáme vařit. Než se bezinky s vodou přivedou do varu, máme čas si připravit koření a oloupat citron. Citron nakrájíme na kolečka a vybereme z něj pecičky. Jinak by šťáva zhořkla. Jakmile se začnou bezinky vařit, za stálého míchání přidáme kávu, hřebíček, skořici a citron a vše necháme asi 5 minut povařit. Odstavíme a necháme do druhého dne v chladnu vyluhovat. Druhý den šťávu přecedíme přes čistý hadřík a snažíme se z plodů vymačkat co nejvíce šťávy. Plody bezinek můžeme před cezením rozmačkat, nebo propasírovat přes síto. Znovu, teď už čistou šťávu zahřejeme, přidáme cukr a s cukrem povaříme cca 5 minut, přidáme vanilkový cukr a povaříme ještě 2 minuty. Šťávu necháme vychladit a do vychladlé přidáme vodku. Plníme do čistých sklenic, nejlépe od rumu nebo jiného alkoholu se šroubovacím uzávěrem. Získáme tak asi 3 litry lahodného likéru, který užíváme jako lék. Štamprličku si dávejte po snídani, nebo večer před spaním.
Řízky habru, konkrétně měkké řízky odebrané na jaře nebo začátkem léta, jsou relativně snadnou metodou množení těchto stromů. Úspěšné mohou být i polotvrdé řízky odebrané koncem léta nebo začátkem podzimu. Proces zahrnuje výběr zdravých stonků, jejich přípravu čistým řezem pod očkem, ponoření do kořenového hormonu a jejich zasazení do dobře propustného média s následným zajištěním vlhkého prostředí.
Výběr a příprava řízků
Načasování: Řízky měkkého dřeva odebírejte na jaře nebo začátkem léta. Řízky polotvrdého dřeva odebírejte koncem léta nebo začátkem podzimu.
Zdroj: Vyberte zdravé, letošní výhonky habru.
Délka: Řízky zkraťte na délku asi 15–20 cm.
Řez: Proveďte čistý řez těsně pod očkem (místo připojení listu).
Odstranění listů: Odstraňte listy ze spodní poloviny řízku, abyste snížili ztrátu vody.
Kořenový stimulátor a sázení
Kořenový stimulátor: Ponořte odříznutý konec stonku do prášku s kořenovým hormonem.
Sázení: Vložte řízek do květináče naplněného dobře propustnou směsí na rozmnožování (např. perlitem a rašelinou).
Hloubka: Řízek zakopejte asi 5–7,5 cm hluboko a půdu zpevněte.
Řízky habru obvykle zakořeňují nejméně rok, někdy i déle, v závislosti na metodě a podmínkách prostředí. Řízky z měkkého dřeva odebrané na jaře nebo začátkem léta mohou zakořenit během několika týdnů, ale měly by být zasazeny do květináčů do poloviny léta, aby úspěšně přezimovaly. Řízky z polotvrdého dřeva odebrané na konci léta mohou zakořeňovat až do následujícího podzimu.
