Téma: 

croton


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

KROTON

Pěstování

Podivec pestrý (croton) je neopadavý keřík, jehož ozdobou je unikátní pestré zbarvení a kresba listů. Rovněž tvar listů je velmi rozmanitý, jsou přímé, kopinaté, oválné, lopatkové, tvarem podobné kytaře. Okraje listů bývají hladké, stočené do spirály. Na pěstování je tato krásná rostlina však náročná. Potřebuje především vysokou vlhkost vzduchu. Každý den je potřeba ji rosit, otírat jí listy a občas přichystat takzvaný „lázeňský den“.

Kroton nesnáší průvan, proto se nedá pěstovat na zahradě nebo na balkóně. Místo je zapotřebí vybrat velmi světlé, ale ne slunečné. Na jaře a v létě se rostlina přihnojuje každý týden minerálními hnojivy, v zimě a na podzim méně často. Množí se v létě odnožemi a řízky, nejlépe řízky stonkovými. Řízek se usuší a potom se umístí do vody. Pozor, šťáva rostliny je jedovatá.

Aby se rostlina lépe zakořenila, je nutné se řídit těmito pravidly:

  • řízky ošetřit heteroauxinem,
  • udržovat stále zvýšenou vlhkost,
  • řízek přikrýt sklenicí nebo polyetylenovou fólií,
  • jednou za čas provětrávat,
  • bezpodmínečně nutný je dolní ohřev.

Při velké suchosti vzduchu rostlinu napadá sviluška, pilous a také hniloba a červec. Jedná se o teplomilnou rostlinu, která v zimě potřebuje teplotu 16 °až 18 °C, minimum je 15 °C.

Podivec pestrý je rovněž světlomilná rostlina, a chcete-li dosáhnout různorodého zbarvení listů, musí mít hodně slunce. Již od jara si musí na svit slunce postupně zvykat. V létě je dobré před poledním žárem mírné přistiňování. V zimě je také nutné světlé stanoviště. Při nedostatku osvětlení se totiž ztrácí zbarvení listů. Ideální místo je tedy na východním nebo západním okně.

Zálivka by měla být od jara do podzimu bohatá, půda by neměla přeschnout. V zimě zálivku zmírníme. Je-li zemina suchá, začne kroton shazovat listy. Přílišná vlhkost však také není dobrá. Je potřeba kontrolovat, zda voda nezůstává stát v květináči či v misce. Vhodná je kvalitní drenáž. V zimě kroton velmi strádá v místnostech s ústředním topením. V suchém prostředí položte květináč do misky s vodou či na vlhký keramzit, ale pozor, neroste při teplotě kolem 17 °C a nižší.

Pro přesazování se jako zemina doporučuje: 1 díl drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny, 1 část písku. Rostlinu přesazujte jednou za dva roky. Podivec nemá rád velké nádoby a květináče.

Kroton je toxický, obsahuje bezbarvý latex s diterpenovými estery a rovněž třísloviny a glykosidy, které jsou jedovaté pro všechny druhy zvířat i člověka. Příznakem otravy je pálení v ústech, nevolnost, zvracení, průjem. Při kontaktu šťávy s pokožkou je to podráždění a ekzémy (kontaktní dermatitida).

Zdroj: Kroton
Zveřejněno: 2.2.2016

DRAČÍ KREV

Zkušenosti s dračí krví

Český botanický název: dračí krev

Běžný název: dračí krev, Sangre de drago, Sangre de Grado, Croton Lechleri

Latinský název: Croton lechleri

Rozšíření: Jižní Amerika

Sandgre de Drago, Sangre de Grado, Croton lechleri neboli česky dračí krev, je označení pro mízu pocházející ze stromu Croton lechleri. Tento strom rostoucí v Amazonii dorůstá do výšky 10–20 m. Jeho kmen mívá v průměru do 30 cm, je pokryt hnědošedou, někdy až bílou skvrnitou kůrou. Koruna stromu je hustě větvená. Jednotlivé listy Croton lechleri mají srdčitý tvar. V tradičním léčitelství byla vždy užívána rudá míza (odtud název dračí krev), vytékající po naříznutí kůry stromu. Vylučováním této mízy se strom snaží co nejrychleji zacelit ránu a zabránit proniknutí možné infekce.

Čerstvá pryskyřice se za účelem konzervace míchá obvykle v poměru 760 g pryskyřice a 50 ml konzervantu. Čistá pryskyřice je nerozpustná ve vodě a organických rozpouštědlech. Dračí krev není jen šamanskou záležitostí. Skupují ji a využívají i některé farmaceutické giganty. Vyrábějí z ní například produkty Provir a Virend. A přestože byla provedena řada výzkumů, které měly objasnit vlastnosti této látky, většina z nich zůstává utajena před veřejností. Částečně zde hrají svou roli samozřejmě peníze. Protože jde o opravdu účinnou látku, farmaceutické firmy se chovají komerčně. Zřejmé ale je, že dračí krev obsahuje antioxidanty, taniny a lignan zvaný dimetylcedrusin a alkaloid zvaný taspin. Výzkumy taspinu z roku 1977 ukázaly jeho schopnost inhibovat RNA – DNA polymerázu v Rauscherově leukemickém viru a Simianově sarkomviru. Alkaloid taspin byl poprvé zdokumentován antiflogistickou aktivitou v roce 1979. V roce 1985 byl pak opět ověřen jeho účinek protizánětlivý, antivirální i proti rozvoji sarkomu. Rány hojící a zajizvující efekt na otevřených poraněních byl připsán též alkaloidu taspinu v roce 1989. I několik pozdějších studií z let 1991 a 1993 se zaměřilo na hojivé a protitumorální vlastnosti taspinu. Lignan dimethylcedrusin izolovaný vědci v roce 1993 vykázal rovněž významnou roli (vedle taspinu) při léčebném procesu hojení ran a jizev. Belgická studie dokázala účinky dračí krve při stimulaci hojení jizev (ran), kdy účinné látky mízy pomáhají vytvořit novou pokožku a asistují při vytváření kolagenu. Porovnávací studie pak ukázala schopnost surové mízy hojit rány a formovat tvorbu kolagenu čtyřikrát efektivněji než samotné izolované složky dimethylcedrusin nebo alkaloid taspin. Belgičtí vědci také zjistili antivirální schopnost taspinu a dimethylcedrusinu proti herpes viru. V roce 1994 byly objeveny ostatní fytochemické složky, zahrnující fenoly, proanthokyanadiny a diterpeny, které prokázaly jistou antibakteriální aktivitu.

Výzkumy tak jenom potvrdily oprávněnost dlouholetého tradičního užití domorodou medicínou. Nedávno zjistili severoameričtí odborníci efektivní účinek při žaludečních vředech, vředových kolitidách a Crohnově chorobě při vnitřním užití. Vnitřní užívání je ověřeno jihoamerickými lékaři při denní dávce 10–20 kapek 2x denně. Některé zdroje uvádí účinek až 1 000x silnější než penicilin. Mast se nevyrábí.

Zdroj: Dračí krev
Zveřejněno: 23.2.2017

DRAČÍ KREV

Dračí krev Energy

Energy Drags Imun 30 ml je přípravek obsahující čistou pryskyřici ze stromu Croton lechleri, nazývanou také Sangre de Drago (dračí krev). Drags Imun působí proti řadě infekčních a zánětlivých onemocnění. Uplatňuje se při hojení ran a podporuje imunitní systém. Ovlivňuje především energetické dráhy sleziny, žaludku, tří zářičů (tří ohnišť), tenkého a tlustého střeva.

Složení Drags Imunu: 100% přírodní pryskyřice z Crotonu lechleri; bez konzervačních látek.

Dávkování: Drags Imun je přípravek určený jak k vnitřnímu, tak vnějšímu užití. Před použitím protřepejte.

Vnitřní užití: maximálně 10 kapek 1–3x denně ve sklenici vody po jídle.

Akutní potíže: 7 kapek 3x denně.

Chronické potíže: 3 kapky 3x denně.

Po třech týdnech užívání následuje týdenní pauza. Nepřekračujte doporučené denní dávkování. Pro podporu detoxikace těla je nutné zvýšit příjem tekutin.

Vnější užití: při poranění aplikovat přímo na ránu.

Jako kloktadlo: dát 3–5 kapek do sklenice vody. U případů parodontitidy aplikovat na zubní kartáček.

Upozornění: Výrobek není určen pro děti do 3 let, těhotné a kojící ženy. Drags Imun není vhodné užívat spolu s léky snižujícími imunitní odpověď (imunosupresivy). Doplňky stravy nejsou určeny k používání jako náhrada pestré stravy.

Informace uvedené výrobcem jsou totožné jako u ostatních produktů. Balení má velikost 30 ml.

Zde můžete vidět cenu Energy Drags Imun 30 ml.

Zdroj: Dračí krev
Zveřejněno: 23.2.2017

DRAČÍ KREV

Dračí krev Sangre de Drago

Spektrum použití dračí krve je velmi široké. Latex je sbírán za úsvitu poraněním stromu. Jelikož strom vylučuje mízu na svoji obranu a k hojení, je jasné, k čemu byla brzy po objevení tamějšími domorodci užívána. Pro naši civilizaci ji objevil španělský kněz Banebé Cobo kolem roku 1600. Popsal především její pozitivní vlastnosti s využitím v místním tradičním léčitelství. Dračí krev lze užívat zevně i vnitřně.

Pro své analgetické a antivirotické účinky je užitečná při různých druzích poranění. Urychluje podporu hojení a zacelení ran. Zároveň chrání před vniknutím infekcí. Velmi dobrá je odezva na potírání, vyplachování či kloktání při napadení mandlí či zanícení dutiny ústní, zubů a podobně. Dobré zkušenosti jsou i s reakcí na bradavice, které se potírají zevně. Dračí krev uleví i od bolestivého bodnutí hmyzem.

Použití

Vnitřní použití:

  • 15 kapek se rozpustí ve 100 ml vody a užívá se 3x denně.

Vnější:

  • Na výplach úst a kloktání použijte 30 kapek a kloktejte 3x až 5x denně.
  • Naneste na vatovou tyčinku a potírejte mandle při bolesti či zanícení.
  • Nasáklou náplastí přelepte bradavici a nechte plně vstřebat. Opakujte 1–3 dny. Bradavice by se měla sama vyloupnout.
  • Při řezných poraněních, škrábancích a při dalších kožních problémech aplikujte přímo na postižené místo.
  • Na rány a hnisavá místa je vhodnější dračí krev v prášku. Používejte ale nejdéle tři týdny.

Kontraindikace

Přípravek není vhodné užívat v době těhotenství a v období, kdy chtějí ženy otěhotnět.

Nevýhoda: Jedná se o roztok, a tak se na rány a hnisavá místa spíše doporučuje dračí krev v prášku.

Výhoda: 50ml obsah balení.

Složení: 100% míza ze stromu Croton lechleri, bez alkoholu či jiných aditiv.

Zde můžete vidět cenu produktu Sangre de Drago.

Zdroj: Dračí krev
Zveřejněno: 23.2.2017

LÉČBA VYHŘEZLÉ PLOTÉNKY BEZ OPERACE

Alternativní léčba

Alternativní léčba této nemoci se provádí pomocí akupunktury, akupresury, hydroterapií v kombinaci s klasickou léčbou. Akupunktura se zabývá ošetřováním bodů na meridiánech močového měchýře, ledvin, žlučníku, sleziny a tenkého střeva. Léčba akupresurou znamená tlačení směrem dovnitř na vnější straně nohy ve vzdálenosti šířky ruky i s palcem nad vrcholem kotníku mezi holenní a lýtkovou kostí. Další variantou léčby vyhřezlé ploténky je hydroterapie. Ta se zaměřuje na ledové zábaly při prudkých bolestech. Při bolestech mírnějších, ale naopak dlouhodobějších je možno vyzkoušet horké zábaly. Někdy jsou vhodné vířivé střiky a speciální léčebné cviky na správné držení těla pacienta.

K přírodním produktům patří například Koňská mast chladivá. Je to bylinný balzám, který je vyroben z 25 druhů bylinných a rostlinných extraktů a má chladivý efekt. Uvolňuje svalové napětí a bolest. Napomáhá při regeneraci svalů, zvyšuje prokrvení svalstva. Rovněž lze použít Koňskou mast hřejivou. Koňská mast hřejivá je vhodná především pro starší spotřebitele. Proniká hluboko do kůže, zpevňuje cévní stěny, zvyšuje jejich elasticitu a optimalizuje mikrocirkulaci krve. Napomáhá prohřátí svalstva, kloubů a páteře před zátěží. Doporučuje se aplikovat na noc.

Z kloubní výživy lze vzít přípravky skupiny Geladrink Forte kapsle nebo nápoj, Celadrin a jiné. K celkové detoxikaci organismu je možné užívat přípravky Detox či Drags Imun. Účinnou složkou je bylina Uncaria tomentosa, nazývaná též Vilcacora nebo Kočičí dráp. V poslední době se stala předmětem výzkumu mnoha světových výzkumných kapacit a je považována za zázrak konce 20. století. Odvádí z těla toxické látky, zbytky solí, příznivě působí na činnost jater, střev a trávení. Detoxikace posiluje obranyschopnost organismu. Drags Imun je bioinformační přípravek obsahující čistý latex z peruánské rostliny Croton lechleri. Nachází uplatnění všude tam, kde probíhá zánět a kde je potřeba podpořit imunitní systém.

Při vyhřezlé ploténce je možno vhodně použít přístroj, jako je BioBeam, což je zdravotnický přístroj využívající infračerveného světla ke zmírňování chronické bolesti. Může být využit jako alternativa k farmaceutickým přípravkům a fyzioterapii nebo ve spojení s nimi.

Zdroj: Léčba vyhřezlé ploténky bez operace
Zveřejněno: 21.4.2017

ŽALUDEČNÍ VŘEDY - VHODNÁ STRAVA

Dieta na dvanácterník

Dvanáctník (latinsky: duodenum; zastarale a hovorově: dvanácterník) je podkovovitě stočená počáteční část tenkého střeva (intestinum tenue) navazující na žaludek. Kromě žaludku do něj rovněž ústí vývod žlučníku z jater a vývody slinivky břišní. Délka dvanáctníku je mezi 20 a 28 cm a jeho průměr činí 3,5 až 4,5 cm. S výjimkou svého začátku je dvanáctník srostlý se zadní stěnou břišní a druhotně krytý nástěnnou pobřišnicí (peritoneum).

Náhradu ochranného hlenu vám poskytne škrob ze syrové brambory, vyzkoušejte tedy následující: Po spánku, kdy je tělo žíznivé, nebo tehdy, kdy je žaludek, dvanáctník i část střeva prázdná (směnaři), vypijte několik lžic škrobu z čerstvé brambory. Škrob připravíte tak, že syrovou bramboru nastrouháte, vyždímáte (nejlepší je malá řezací odstředivka na ovoce) a po chvilce slijete vodnatou bramborovou šťávu a sedlý škrob vypijete. Někdo to vypije bez čekání všechno, jiný se spokojí i s nastrouhanou dření ze syrové brambory. Takto postupuje nestravitelný škrob brambory rychle do střeva a sliznice z něj vstřebává vodu, až ho zahustí a on se stane v podstatě povlakem. Právě tam, kde je ochranného hlenu nejméně, vstřebává sliznice nejvíce a zde se tedy vytvoří nejsilnější vrstva škrobového povlaku. Ten potom jako hlen ochraňuje tuto sliznici před ranními agresivními trávicími šťávami. Zvláště při jejich vyplaveních před prvním jídlem, kdy jsou nejagresivnější a je jich, vzhledem k množství potravy, nejvíce. Škrob je relativně rychle setřen natráveninou, ale následující trávicí šťávy nejsou tak agresivní, a tak škrob svůj ochranný úkol splnil. Ze sušeného škrobu to nejde a do zásoby také ne, což vyplývá z prostorové struktury škrobu v cytoplazmě buněk brambory. Přestože syrové brambory obsahují solanin, tak jeho množství, není-li brambora zelená, neškodí ani při několikaměsíčním užívání. Takže vyzkoušejte každé ráno před snídaní několik lžic bramborového džusu a na noc čaj z heřmánku jako hojivou náplast na celodenní dřinou poničenou sliznici.

Stravujte se nedráždivě, dietně a lehce.

Čerstvé ovoce a zelenina se svými volnými kyselinami na lačno dráždí. Buď si je dejte čerstvé až po jídle, nebo raději konzumujte kompoty a zeleninu dušenou či jinak tepelně upravenou, což se kvůli vláknině zvláště doporučuje.

Potraviny zakázané při dvanáctníkovém onemocnění:

  • alkohol, cigarety
  • pečivo (výrazně okyseluje organismus)
  • rafinovaný cukr (je agresivní na žaludek)
  • smažené a tučné výrobky, chipsy
  • vuřty, uherský salám, vysočina, česnekový salám, paprikový salám, paštika, jitrnice, vinné klobásy a podobně
  • tučné maso – nakládané, konzervované a smažené, divočina
  • šproty, tučné, uzené a nakládané ryby, makrela
  • aromatické a tučné sýry (pivní sýr, syrečky, romadúr, ementál, eidamská cihla, hermelín, niva a podobně)
  • luštěniny – čočka, fazole – obsahují slupky a nadýmají
  • syrová zelenina – ředkev, ledový salát, cibule, česnek, paprika, cibule, nakládaná zelenina, čerstvé i sušené houby
  • ořechy – vlašské ořechy, mandle, slunečnicová semínka, mák
  • káva
  • ovocné džusy
  • ocet
  • ostré koření (pepř, pálivá paprika, kari, zázvor a podobně), masox, sójová omáčka, worcesterská omáčka
  • kvasnice (droždí) kvůli stagnaci jídla v žaludku, má bobtnavé a kvasící účinky, netráví se tak, jak má, poškozuje střeva obzvláště s pečivem
Doporučené potraviny:
  • lehce stravitelné potraviny – nejlépe dušené
  • zelenina – dušená i vařená, trochu čerstvá – hlávkové zelí, mrkev, kedlubny, saláty, řepa, rajče bez slupky, dýně hokkaidó, brokolice, mrkev, květák, petržel, celer, vařené brambory ve slupce mají větší obsah živin; brambory jsou ale lepší pouze čerstvé ve formě šťávy kvůli velkému obsahu škrobů
  • sliz z lněného semínka – doporučuje se 1 lžíce 2x denně (sliz se připraví vyvařením polévkové lžíce do vody)
  • hovězí vývary
  • rostlinná želatina agar
Potraviny povolené občas:
  • rýže, jáhly, pohanka
  • tofu a sója
  • libová masa (ryby, králík, hovězí – vše jen dušené, vařené, nikdy ne smažené); pozor: z přemíry bílkovin a tuků časem může vzniknout žlučníkový kámen nebo nádorové bujení, při stagnaci potravy v žaludku pak kvůli vředu dvanáctníku hrozí naleptání žaludeční sliznice a vznik i vředu žaludečního
  • mléčné zakysané nízkotučné výrobky – nejlépe kvalitní jogurt
  • ovoce – jablka (ostrouhaná), banán
Doplňky výživy:
  • mladý ječmen – je zásaditý a obsahuje vitamíny skupiny B
  • lecitin v kapslích – vyrovnává hladinu cholesterolu, obaluje sliznici žaludku
  • čaje na žaludek (puškvorec, máta, heřmánek, ostropestřec) – podporují pohyb potravy do střev
  • soda při akutním překyselení nebo bolesti žaludku – je údajně lepší než třeba Helicid a podobné chemikálie, které zabraňují vytváření žaludečních kyselin – soda jen neutralizuje
  • CHAGA – nejúčinnější houba na vředové choroby
  • Hericium – léčivá houba korálovec ježatý – lze již zakoupit i v ČR
  • Drags Imun – pryskyřice ze stromu Croton lechleri
  • propolis – užívá se 3x denně půl až 1 hodinu před jídlem 20 až 35 kapek do mléka nebo medu, zlepšení se projeví po 3 dnech léčby, pokud se současně užívá mateří kašička a med, jde o vhodnou kombinaci ke konzervativní léčbě vředové choroby

Zdroj: Žaludeční vředy - vhodná strava
Zveřejněno: 3.11.2017

ROSTLINY VHODNÉ DO TERÁRIA

Nejlepší živé rostliny do terária

Terárium je prosklené nebo jinak kryté zařízení, v němž se chovají živočichové různých, především však exotických druhů. Cílem teraristy je chovat živočicha v co nejpřirozenějších podmínkách, které simulují jeho původní biotop (stanoviště, životní prostor).

Podobným zařízením je akvaterárium, známější pod názvem paludárium, které se od terária liší pouze stálou vodní plochou, jak samotný název napovídá. Například při chovu pouštního terarijního živočicha použijete suchý písek, kameny a pouštní rostliny, při chovu obojživelníka v paludáriu zasadíte bujnou vlhkomilnou zeleň, přidáte vodní rostliny, zeminu, kameny a podobně.

Rostliny do terárií volíme podle vlhkosti a teploty, které konkrétní druh živočicha v chovném zařízení potřebuje.

Podle teploty dělíme terária na pouštní (jsou suchá a velmi teplá, s teplotou kolem 40 °C); tropická (vytápí se na 30 °C); subtropická (s teplotou kolem 25 °C) a terária mírného pásma (teplota se většinou udržuje přes 20 °C).

Při výběru terarijních rostlin je nutné přihlédnout k jejich nárokům. Ne každý druh patřící do biotopu vámi chovaného živočicha snese omezené podmínky, i kdyby se co nejvíce podobaly těm přírodním. Největším problémem je nedostatek světla, proto dobrou volbou vhodného osvětlení zvýšíte možnost širšího výběru rostlinných druhů.

Poté, co si novou rostlinu přinesete domů, osprchujte ji – může být totiž postříkána nějakým ošetřujícím chemickým přípravkem.

Nejčastěji užívané terarijní rostliny jsou šplhavník (Epipremnum aureum), lopatkovec (Spathiphyllum floribundum), monstera (Monstera), fíkus (Ficus) a různé mechy.

Je problém osadit rostlinami terárium, které se vytápí na vyšší teploty kolem 30 °C, protože dochází hlavně v zimních měsících k velké nerovnováze světla a tepla. Čím vyšší máme teplotu, tím více světla rostliny potřebují a naopak. Při vyšších teplotách rostliny vyčerpávají rychle zásobní látky, které načerpaly během jarních a letních měsíců. Žijí vlastně na dluh, neboť mají málo světla a nedovedou si fotosyntézou vytvořit látky potřebné k životu. Další problém spočívá v tom, že málokdo má terárium u okna. V zimních měsících je intenzita světla tak malá, že i venku je světla nedostatek. Z toho mála nám ještě něco ubere okenní tabule a v místnosti pak světlo ubývá do čtverce tak, že například jeden metr od okna je již jen asi 25 % světla. Vypadá to sice, že těsně u okna a třeba 2–3 m od okna je světla stejně, není to však bohužel pravda, neboť lidské oko je přizpůsobivé množství světla a nedokáže to posoudit. Pokud tedy máme terárium hned vedle okna, je také intenzita světla nevyhovující, toto se však dá vyřešit umělým přisvětlováním. Nestačí však na to žárovky, které se často používají na vyhřívání terárií. Žárovka má špatné složení světelného spektra, vhodnější jsou výbojky a zářivky. K dostání jsou i speciální zářivky na rostliny a akvária, které jsou ideální. Svítit by se mělo 10–12 hodin denně a zdroj světla by neměl být od rostlin dál než 50 cm. V dnešní době není problém toto plně automatizovat spínacími hodinami, výhodou zářivek je i malá spotřeba elektrické energie. Tímto způsobem je možné pěstovat spoustu druhů rostlin, hůře se takto pěstují jen druhy, které v přírodě rostou na plném slunci, takže mají k dispozici několik tisíc luxů, což se dá umělým osvětlením těžko nahradit. Patří sem hlavně kaktusy, sukulenty a některé druhy palem.

Některé rostliny, jako například bromélie, se dají naaranžovat v teráriu i na větev. Rostlinu vytáhneme z květináče, kořenový bal obalíme mechem, kokosovým vláknem a omotáme drátem, silonem nebo jemnějším pletivem a upevníme na větev. Bromélie zadržují ve svém středu vodu, takže jde o ideální rostliny k chovu některých žab. Některé rostliny se dokážou plazit po dřevě, kamenech nebo polystyrénu, například Ficus pumila nebo Hedera helix, takže jimi můžeme nechat porůst třeba celou zadní stěnu terária, což vypadá velice efektně. Nejlépe se vytvářejí terária pro různé druhy žab, sklípkany, menší plazy. Problém je jen s plazy, kteří rostliny okusují.

Rostliny nikdy nepřeléváme, všechny uvedené rostliny potřebují být vlhké, ne však přemokřené. Pokud hodně zaléváme, vytlačíme z půdy kyslík a odumřou nám kořeny. Většina rostlin spíš snese krátké vyschnutí substrátu než přemokření. Pozor také na jedovaté druhy, jako například Datura, Diffenbachia, Ardisia, Oleander, Croton, Cyclamen, Hoya, Ephorbia, Dipladenia. Nevhodné do terária jsou rovněž všechny subtropické rostliny, které v zimních měsících vyžadují teploty mezi 5–15 °C. Do této skupiny patří například myrta, olivovník, granátové jablko, vavřín, citrus, kamélie, čajovník.

Mezi vhodné druhy rostlin do terárií patří kupříkladu celá čeleď broméliovitých. Jedná se o rostliny, které většinou žijí na stromech, takže je můžeme pěstovat na dně terária i na kamenech a větvích. Do této čeledi patří nejenom Guzmania, Neoregalia, Aechmea, Vriesea, Cryptanthus, ale i rod Tillandsia s asi 450 druhy. Tilandsie je možné lepit na kameny nebo větve. Mají však vyšší nároky na světlo než ostatní bromélie, hlavně pak druhy s hodně stříbrnými listy. Tilandsie jsou velice nenáročné rostliny, které ve své domovině ve Střední a Jižní Americe rostou nejenom na stromech a skalách, ale i na kaktusech, drátech elektrického a telefonního vedení, na střechách a podobně. V přírodě rostou v podstatě jen z prachu a rosy. Tilandsie dorůstají dle druhu většinou 5 až 30 cm, větší druhy jsou spíš výjimkou. Jsou to rostliny, které mohou růst bez kořenů, některé druhy kořeny ani netvoří, můžeme je lepit jakýmkoliv lepidlem, nejlépe však silikonovým tmelem. Tilandsie kvetou většinou fialovými květy, kvetení trvá 4–6 týdnů. Tilandsie snesou i velice suché terárium, musíme je však minimálně 1× denně porosit nebo namočit.

Z dalších rostlin se do terárií hodí Selaginella, Adiantum, Pteris, Asplenium, Nephrolepis, Anthurium, Tradescantia, Philodendron, Hedera, Scindapsus, Peperomia, Platycerium, Ficus pumila, Fittonia, Chlorophytum. V teráriu můžeme také pěstovat některé druhy orchidejí, vhodné jsou rody Oncidium, Brasia, Phalaenopsis, Paphiopedium, Cattleya. Většina orchidejí roste epifytně (na stromech), pěstujeme je proto buď přivázané s kouskem mechu na kůře, nebo v květináčích, nikdy však v běžném substrátu, ale ve směsi dubové či borové kůry, kousků polystyrénu, mechu a dřevěného uhlí. Zaléváme vždy až po krátkém vyschnutí. Většina popsaných rostlin v dospělosti dosahuje velikosti 5 až 20 cm, jsou proto do terárií vhodné nejenom pro svou nenáročnost, ale i velikost.

Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno: 29.2.2016