Bylinková zahrádka má mnohostranné využití. Od jara do podzimu jsou vám k dispozici čerstvé výhonky bylinek, květy, listy i semena. Aromatické rostliny zároveň vytvářejí zátiší, které se stává vyhledávaným místem k odpočinku. Pokud zvolíte před větrem chráněné stanoviště, vůně bylinek se bude na místě dlouho držet, nehledě na to, že tato místa lákají motýly a tolik potřebné včely.
Bylinková zahrádka v bytě
Většina bylinek je poměrně nenáročných, nevyžadují příliš mnoho prostoru ani velké květináče. Nezapomeňte, že čím menší nádobu použijete, tím více je potřeba hnojit, v malé sklenici klidně jednou za dva týdny. Menší, ale častější musí být také zálivka, aby neuhnívaly kořínky. Zkuste si připravit květináče třeba ze starých plechovek od čaje, kreativitě se meze nekladou. No a jaké bylinky, tak to už záleží na vás, jaké máte rádi, anebo si můžete vybrat z bylinek, které jsou popsány v tomto článku, například dle náročnosti na pěstování.
Bylinky se dají používat jak čerstvé, tak i sušené. Takže když je nestihnete zpracovat, je možnost je skladovat suché po relativně dlouhou dobu. Bylinky mají široké využití v kuchyni jako koření, přísada do salátů nebo například na pizzu. Jsou však také vhodné do nápojů, například do smoothie nebo koktejlů, což dokazuje velmi oblíbené mojito připravované z máty. Mnoho z nich je také vhodných k přípravě nejrůznějších čajů, zejména pak těch léčivých. Spousta bylinek má totiž nenahraditelné léčivé účinky a jsou hojně využívány nejen v alternativní, ale dnes již i v moderní medicíně. Můžete je ale také pouze usušit a nechat jimi provonět váš byt, dům či šatnu.
Ideálním obdobím pro výsev bylinek je jaro, přičemž je vhodné začít s výsevem co nejdříve, mimo jiné kvůli prodlužování dnů a zvyšujícímu se množství slunečního svitu. Při pěstování bylinek doma se zamyslete zejména nad volbou nádoby a místa. Ať už ale vyberete jakýkoli květináč či truhlík, nejdůležitější jsou samotné bylinky. Pěstitelům se doporučuje kupovat již předpěstované bylinky, ne však ty ze supermarketu, které jsou určeny spíše k okamžité spotřebě. Často jsou vysazeny v nekvalitním pěstebním substrátu a krátce poté, co si je donesete domů, mohou být napadeny plísní. Výpěstky bylinek nakupujte tam, kde je prodávají v dobré kondici a optimálně zalité. Na pěstování bylinek kupte vhodnou zeminu s přídavkem rašeliny. Zemina pro doma pěstované bylinky by měla být dobře propustná a bohatší na živiny než při pěstování na záhonech. Vhodné může být i organické hnojivo pro bylinky, kterým můžete dle potřeby hnojit jednou za 2 týdny. K substrátu přikupte také drobné zahradnické náčiní, při pěstování bylinek využijete zahradnické nůžky, lopatku i sázecí kolík.
Jakmile jsou bylinky zasazeny, je potřeba se o ně dobře starat, přestože nejsou na údržbu zdaleka tak náročné jako ostatní pokojové rostliny. Slunečno mají rády bylinky jako mateřídouška, šalvěj, oregano, rozmarýn či levandule a meduňka. Tyto byliny je tedy vhodné zasít na jaře či přes léto. Stín či polostín je vhodný pro mátu, šťovík, kerblík a libeček.
Levandulový esenciální olej se vyrábí procesem zvaným parní destilace. Čerstvě sklizené květy levandule se umístí do destilačního přístroje a prochází jimi pára. Teplo z páry způsobí odpaření esenciálního oleje a tento odpařený olej se poté ochladí a kondenzuje zpět do kapalné formy, čímž se oddělí od vody. Tímto procesem se získá jak levandulový esenciální olej, tak i levandulový hydrosol (známý také jako květinová voda).
Návod na destilaci levandule
1. Sklizeň a příprava:
Sklidí se čerstvá levandule a přebytečný rostlinný materiál se před umístěním do destilačního přístroje odstraní.
2. Generování páry:
Voda v oddělené komoře se zahřívá za vzniku páry.
3. Destilace:
Pára je vháněna do destilačního přístroje obsahujícího květy levandule. Pára pomáhá uvolňovat esenciální olej z rostlinného materiálu a jak pára, tak odpařený olej putují do kondenzátoru.
4. Kondenzace:
Kondenzátor ochlazuje směs páry a oleje, čímž způsobuje její kondenzaci zpět do kapalné formy.
5. Separace:
Zkondenzovaná kapalina, směs esenciálního oleje a vody (hydrosol), se shromažďuje v separátoru. Vzhledem k rozdílu v hustotě bude esenciální olej plavat na hladině vody a lze jej odsát.
6. Sběr:
Oddělený levandulový esenciální olej a hydrosol se shromažďují a lze je dále zpracovávat nebo plnit do lahví.
Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.
Přenosné (vyžadují přenos do tepla během zimního období) – bobkový list, rozmarýn, stévie
Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.
Jak sám název napovídá, jednou z hlavních surovin je povolené máslo. Právě máslo je základ, na kterém stojí chuť celého bylinkového másla. V domácích podmínkách se mi opakovaně potvrdilo, že čím kvalitnější máslo použijete, tím méně toho musíte „dohánět“ kořením.
Ostatních surovin sice nebývá množstevně tolik, ale rozhodně nejde o ingredience méně důležité. Naopak – právě kombinace bylinek rozhoduje o tom, jestli bude máslo jemné, výrazné, nebo zbytečně přebité.
V bylinkovém másle by nemělo chybět alespoň několik druhů bylinek, například:
pažitka
petrželová nať
libeček
kerblík
bazalka
oregano
majoránka
paprika
medvědí česnek
saturejka
Dochucení by mělo být střídmé. Z praxe se mi osvědčilo držet se česneku a soli a ostatní chutě nechat na bylinkách samotných. Pokud si na výběr bylinek netroufáte nebo vaříte ve spěchu, můžete použít hotovou směs na bylinkové máslo, ale doma připravená kombinace má vždy lepší chuť i vůni.
???? Pro vizuální orientaci doporučuji projít si fotografie různých kombinací bylinek:
inspirace na bylinkové máslo
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete plevel omezit namulčováním posekanou trávou (celer, kořenová petržel, bazalka), u některých teplomilných bylinek pak nasypáním kamenné drtě, ovšem některé druhy mulčování přímo nesnáší (majoránka).
Jak dlouho vydrží domácí bylinkové máslo v lednici?
Domácí bylinkové máslo vydrží v lednici obvykle 5 až 7 dní, pokud je správně uložené.
Z vlastní praxe vím, že klíčová je čistota při přípravě a dobré zabalení. Máslo vždy uchovávám pevně zabalené v potravinářské fólii nebo ve vzduchotěsné nádobě. Pokud se do něj dostane vlhkost nebo drobky, zkracuje se trvanlivost. Čerstvé bylinky mohou způsobit rychlejší kažení, proto je důležité máslo pravidelně kontrolovat čichem i chutí.
Lze bylinkové máslo zamrazit?
Ano, bylinkové máslo lze bez problémů zamrazit a zachová si chuť i strukturu.
Máslo běžně mrazím ve formě válečku rozděleného na menší porce. V mrazáku vydrží 2 až 3 měsíce bez znatelné ztráty chuti. Po rozmrazení ho nechávám povolit v lednici, nikdy ne při pokojové teplotě. Díky tomu zůstane máslo pevné a neoddělí se tuk od vody.
Jaké bylinky jsou do bylinkového másla nejvhodnější?
Nejvhodnější jsou čerstvé jemné bylinky, které nemají tvrdé stonky.
Nejčastěji používám pažitku, petržel, kopr, bazalku, tymián nebo rozmarýn. Tvrdé bylinky vždy krájím opravdu najemno. Z praxe vím, že kombinace více než tří druhů bylinek už bývá chuťově přehnaná. U dětí se nejlépe osvědčuje jednoduché pažitkové nebo jemně petrželové máslo.
Může se bylinkové máslo připravit ze slaného másla?
Ano, slaným máslem lze bylinkové máslo připravit, ale vyžaduje opatrnost.
Pokud použijete slané máslo, další sůl už většinou není potřeba. Chyba, kterou lidé dělají, je automatické dosolování. Výsledkem je přesolené máslo. Vždy ochutnávám až úplně na konci a dosoluji jen výjimečně. Pro děti používám výhradně máslo nesolené.
Proč je lepší máslo vyšlehat než jen promíchat?
Vyšleháním získá máslo lehčí a jemnější strukturu.
Zkušenost z domácí kuchyně je jasná – vyšlehané máslo se lépe roztírá, chutě se rovnoměrněji propojí a máslo nepůsobí těžce. Pokud se máslo jen promíchá, bývá hutné a méně nadýchané. Ruční šlehač stačí, není nutný žádný speciální přístroj.
Jak zabránit tomu, aby bylo bylinkové máslo příliš aromatické?
Základem je nepřehánět množství bylinek a česneku.
Častá chyba je snaha dát do másla „od všeho trochu“. Výsledkem je chuťový chaos. Vždy doporučuji začít s menším množstvím, ochutnat a případně přidat. Česnek přidávám opravdu po malých dávkách, protože po vychlazení jeho chuť výrazně zesílí.
Je možné použít sušené bylinky místo čerstvých?
Ano, sušené bylinky použít lze, ale výsledek je jiný.
Sušené bylinky mají koncentrovanější chuť, proto jich dávám méně. Máslo s nimi působí aromatičtěji, ale méně svěže.
Tento pokrm, je synonymem francouzské gastronomie: Boeuf Bourguignon!
Hovězí maso se vaří celé hodiny ve velkém hrnci, díky čemuž je maso nesrovnatelně křehké a dodává mu lahodné aroma. Ideální recept na dlouhé nedělní jídlo! Nejlepší přílohou k tomuto pokrmu jsou lahodné, domácí tagliatelle, které se skvěle mísí s omáčkou a masem – kombinace, na kterou nikdy nezapomenete.
Ingredience
1 kg hovězího krku;
200 g slaniny
3 mrkve
10 malých žlutých cibulek;
200 g žampionů;
2 stroužky česneku;
1 svazek bylinek (tymián, bobkový list a petrželka zabalené v listu pórku);
0,5 l červeného vína (z Burgundska);
0,5 l hovězího vývaru;
2 lžíce mouky;
trochu másla.
Postup
Hovězí krk nakrájejte na kousky asi 4 cm velké. Lehce poprašte moukou. Mrkev nakrájejte nahrubo, oloupejte cibuli a plochou stranou nože rozdrťte stroužky česneku. Na pánvi rozpustíme větší kousek másla a orestujeme na něm slaninu a cibuli. Poté odložte stranou.
Na stejné pánvi opečte maso, přidejte mrkev a 5 minut opékejte. Zalijte vývarem a přidejte česnek, svazek bylinek, slaninu, cibuli a červené víno. Podle chuti okořeňte a dobře promíchejte. Přiveďte k varu a přikryté vařte 2 ½ hodiny - 3 hodiny.
Žampiony rozčtvrťte (pokud jsou malé, nechte celé) a přidejte k hovězímu masu. Odkryté duste ještě dalších 30 minut.
Odstraňte svazek bylinek a podávejte hotové Boeuf Bourguignon a užívejte si tuto úžasnou chuť.
Destilovaná voda je taková voda, která prošla alespoň jednou z možných destilací a byla změnou skupenství na vodní páry zbavena rozpuštěných minerálních látek. Změna skupenství se provádí nejčastěji zahříváním k bodu varu nebo probíhá volně na slunci. Během destilace se voda zbaví všeho, co se v ní nachází, a zůstane nám opravdu čistá, bezbarvá kapalina bez chuti a zápachu.
Destilací s vodní párou se materiál zahřívá v destilační aparatuře a vodní pára s sebou strhává uvolňující se silici, která se po ochlazení usazuje jako olejovitá vrstva na povrchu vody. Touto metodou se vyrábějí silice z plodů, listů nebo kořene, z oddenků a květů. Tato technika je hlavní metodou při používání extrakcí vonných silic v průmyslu, protože má tu výhodu, že je nejvíce efektivní a nákladově dostupná, a navíc zachovává integritu rostlinných olejů. Tento proces však vyžaduje určité dovednosti a investice do zařízení.
Příprava základního obohaceného oleje spočívá v namočení bylin v nějakém rostlinném oleji, při kterém dojde k extrakci účinných látek. Některé byliny, jako třeba měsíček, se vyluhují velmi dobře a vytvoří velmi hojivý olej. Ale některé obohacené oleje, jako například z levandule, nejsou nikdy tak dobré, jako skutečný esenciální olej získaný parní destilací.
Parní destilace - mnoho éterických olejů se získává destilováním s vodní párou, která prochází chlazenou trubkou, kde pára zkapalní. Kapalina, která se tvoří z kondenzátu na stěnách chlazené trubky se skládá ze dvou komponent - z vody a z olejové látky. Po ustálení olej zůstane nahoře a dole je voda.
Rukola je salátová rostlina z čeledi brukvovitých, která má typickou, výrazně štiplavou a peprnou chuť. V Itálii, Řecku nebo ve Francii se přidává zejména do salátů, těstovin či lehkých zeleninových pokrmů, jimž dodává zajímavou pikantní příchuť. Obsahuje velké množství vitamínu C, čistí krev a podporuje chuť k jídlu. U nás se pěstuje její „příbuzná“, roketa setá, jež chutná i vypadá podobně, má však drobnější lístky. Můžete si ji vypěstovat i sami, semínka jsou běžně k dostání.
Postup: V misce utřeme pomazánkové máslo se sýrem a ochutíme trochou mletého pepře. Pomazánku rozdělíme na poloviny a jeden díl dochutíme utřeným nebo jemně usekaným česnekem. Plátky chleba lehce opečeme v toastovači nebo nasucho v pánvi či v troubě. Všechny plátky světlého chleba potřeme z jedné strany česnekovou pomazánkou, polovinu chlebů poklademe plátky ementálu a ještě lehce potřeme pomazánkou a na zbývající namazané krajíce rozložíme omytou a osušenou rukolu. Chleby spojíme k sobě – chléb se sýrem vždy s chlebem s rukolou, a lehce přitiskneme. Ostrým nožem překrojíme na trojhránky. Celozrnný chléb nakrájíme na kostky, ozdobně nastříkáme nebo potřeme sýrovou pomazánkou, posypeme nasekanými kapary a obložíme plátky uzeného lososa. Zakapeme citronovou šťávou, posypeme čerstvě mletým pepřem, přiklopíme zbylými plátky chleba a spíchneme párátkem, jímž přichytíme lístek rukoly.
Bramborový salát s rukolou a olivami
Ingredience: 1 kg nových brambor, 1/2 lžičky kmínu, sůl, mletý pepř, 200 g sušených rajčat v oleji, 2 stroužky prolisovaného česneku, velká hrst černých oliv, 80 g rukoly
Postup: Brambory omyjeme a uvaříme i se slupkou v osolené vodě s kmínem doměkka. Necháme je trochu vychladnout, oloupeme, překrájíme na větší kousky a vložíme je do mísy. Sušená rajčata nakrájíme na proužky a rukolu omyjeme a necháme okapat. Brambory v míse promícháme se sušenými rajčaty, olivami, osolíme, opepříme a promícháme s trochou oleje z rajčat, ve kterém jsme rozmíchali prolisovaný česnek. Nakonec vmícháme lístky rukoly a podáváme.
Kerblík třebule (Anthirscus cerefolium) je jednoletá rostlinka velice jemné chuti a vůně. Má lesklé semínko, které můžete vysévat volně do půdy, ale i klidně do nádoby na okenní parapet. Není to choulostivá rostlina, proto se může vysévat již v březnu. Řádky by měly být od sebe vzdáleny 10 cm. Sejte řídce, přesazování se nevyplácí. Má rád světlo a vlhkou půdu. Kerblík roste rychle a již po několika týdnech jej můžete seřezávat. Pouze mladé a čerstvé rostliny jsou chutné, proto kerblík seřezávejte vždy před květem. Patří do skupiny čtyř jemných francouzských bylinek, spolu s petrželí, pažitkou a estragonem. Nesnáší tepelnou úpravu, takže jej do pokrmů přidávejte až nakonec. Také sušení není dobré, kerblík jím ztrácí aroma. Nejlépe tedy bude, když ho budete používat přímo ze záhonku v čerstvém stavu, a pokud byste ho přece jen chtěli uchovat, tak v mrazničce. Kerblík třebule kvete drobnými bílými kvítky. Jeho aroma připomíná kombinaci anýzu a petržele. Výborný je například do tvarohu a k rybám. Jako většina bylinek, také kerblík obsahuje vitamin C, podporuje trávení, dobrý spánek, mírní bolesti hlavy, odvar z něj čistí pleť.
Bylinkové máslo je jeden z nejjednodušších způsobů, jak doma rychle vylepšit běžné jídlo. Ať už ho použijete k masu, rybě, bramborám nebo jen na chleba, vždy záleží na kvalitě másla, čerstvosti bylinek a správném dochucení.
Z vlastní zkušenosti vím, že méně je často více. Příliš mnoho bylinek nebo česneku dokáže máslo pokazit. Když ale najdete správný poměr, máte v lednici univerzální dochucovadlo, které využijete každý den – a děti ho budou jíst bez řečí.
Tento recept mám vyzkoušený ve chvílích, kdy chci opravdu výrazné máslo k masu nebo ke grilování. Funguje spolehlivě a chutná i dospělým, kteří jinak bylinkovým máslům moc nefandí.
Ingredience:
200 g másla
kopr
lístky estragonu
rozmarýn
šalvěj
tymián
Postup:
Nejprve na drobno nasekejte rozmarýn, protože je nejtvrdší. Poté postupně přidejte zbytek bylinek a dobře je promíchejte. Směs bylinek zapracujte do povoleného másla.
Vzniklé bylinkové máslo upravte do tvaru válečku, zabalte do alobalu nebo potravinářské fólie a dejte vychladit do ledničky. Takto připravené máslo používám hlavně na steaky, hamburgery, pečené brambory nebo jen tak na chleba.
Ingredience: ½ muškátové dýně, lžička provensálských bylinek, lžička tymiánu, ½ lžičky rozmarýnu, 4 stroužky česneku, olivový olej, sůl, pepř
Technologický postup: Dýni rozpůlíme ostrým nožem a lžící vydlabeme semínka. Dýni je lepší oloupat (loupeme normálně škrabkou), někdo i neloupe, stačí jen dobře umýt, slupka pečením změkne. Dýni nakrájíme na kostky o velikosti cca 2 x 2 cm, pekáček vymažeme olivovým olejem, dáme do něj nakrájenou dýni a zasypeme bylinkami – tymiánem, rozmarýnem, provensálským kořením (pokud použijeme sušené bylinky, stačí asi dvě tři lžičky, čerstvých bylinek dáme zhruba hrst). Přidáme neoloupané rozpůlené stroužky česneku, dýni osolíme (na půlku dýně asi lžičku a půl soli), opepříme, pokapeme olivovým olejem, rukou všechno dohromady promícháme a pečeme odkryté v troubě při teplotě 190 °C asi 20–25 minut doměkka. Podáváme samotné s bagetou k večeři nebo jako zeleninovou přílohu k masovým pokrmům. Pro dvě osoby stačí polovina dýně, z druhé půlky můžeme uvařit polévku nebo dýňové pyré.
Již na metru čtverečním můžete při optimálním osazení vypěstovat dostatek bylinek pro běžné užívání. Pokud máte prostoru více, založení zahrádky může být druhově bohatší a přebytky ze sklizně můžete uchovat na zimu. Čím více slunečních paprsků bylinkám dopřejete, tím voňavější budou. Menší skupině pěstovaných bylinek pak svědčí místo polostinné či stinné (máta, petržel, čechřice a jiné). Jednoletky, jako je bazalka, jsou rovněž náročnější na vláhu. Bylinky potřebují dobře propustnou zeminu. Ideální je mírný sklon či modelace bylinkové zahrádky, přičemž je třeba ji orientovat na jih či východ. Postačí však i slunné místo na rovině. Proti větru bylinky nejlépe ochráníte nízkým živým plůtkem, proplétanými větvemi nebo osázením vyššími odolnými bylinkami, jako je levandule či šanta. Zastřiháváním získají bylinky kompaktní tvar, také je mohou doplnit půdopokryvné bylinky. Vyšlechtěna je i řada vysloveně ozdobných odrůd, které si zachovávají chuťové vlastnosti i vůni.
Bylinkovou zahrádku je možné uspořádat nejrůznějším způsobem. V minulosti vzniklo mnoho stylů bylinkových zahrad a lidská fantazie a tvořivost jejich podoby stále rozvíjejí.
Styl formální – jednotlivé úseky v podobě čtverců, polokruhů a jiných tvarů odděluje tvarovaný živý plůtek například ze zimostrázu. Nebo je bylinková zahrádka uspořádaná do obrazce, například do spirály.
Přírodní styl – zvlněná cestička se vine mezi polštáři voňavých bylin a místo proti větru chrání například plůtek z jemné šanty kočičí nebo treláž s popínavými rostlinami.
Nižší bylinky vysazujeme či vyséváme dopředu, vyšší na pozadí. Na cestičky i jako jednotlivé nášlapné plochy jsou ideální ploché kameny, ty usnadňují péči i sklizeň a přispívají k akumulaci blahodárného tepla, které bylinkám svědčí a také je přiměje k uvolňování vonných silic. Bylinkovou zahrádku může doplnit i zahradní jezírko a u něj stinný kout pro vlhkomilné druhy bylin. Rozhodně by zde neměla chybět lavička či zahradní křeslo pro posezení, aby bylo možné si voňavou pohodu v klidu vychutnat.
