Téma: 

dipladenia


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

DIPLADENIA

Dipladenia hybrida rio

Základem moderních hybridů se stala odrůda Mandevilla sanderi, která byla objevena v roce 1840 severně od brazilského Ria de Janeira, a proto vznikl i tento název Dipladenia hybrida rio. Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, růžové nebo purpurové dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujeme ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.

Pěstování dipladenie hybrida rio bývá úspěšné, pokud dodržujeme zejména dvě zásady – pěstujeme ji jako přenosnou rostlinu a zajistíme vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí dipladenie nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.

Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu, při dobré péči můžou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíme dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor na jedovatý latex.

Přes léto dipladenii můžeme hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístíme ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony).

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

DIPLADENIA

Dipladenia žlutá

Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy žluté barvy, dorůstající do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se obvykle jako pokojová rostlina, s možností letnění venku.

Pěstování dipladenie žluté bývá úspěšné, pokud dodržujete zejména dvě zásady – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.

Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu. Při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko (latex), které je jedovaté.

Přes léto můžete dipladenii hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony.

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

DIPLADENIA

Dipladenia amonea

Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy v barvě bílé nebo žluté a se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina s možností venkovního letnění.

Pěstování dipladenie amonea bývá úspěšné, pokud dodržujete především dvě podmínky – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).

Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu (při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry). Další možnost pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko – latex, který je jedovatý.

Přes léto dipladenii můžete hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, a tak rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky – použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

DIPLADENIA

Dipladenia sanderi

Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, červené, růžové nebo zlaté, se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina, s možností venkovního letnění.

Pěstování dipladenie sanderi bývá úspěšné, pokud dodržíte zejména tyto dvě zásady: pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).

Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu – při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Dalším způsobem pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílý latex, který je jedovatý.

Přes léto dipladenii přihnojujte hnojivy pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce. Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Dipladenie se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného, případně do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

DIPLADENIA

Mandevilla suaveolens

Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy bílé barvy se žlutým jícnem květu. Rostlina dorůstá do výšky 25–200 cm. Lze ji udržet i ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujte ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.

Pěstování dipladenie suaveolens bývá úspěšné, pokud dodržíte dvě hlavní zásady: pěstujte ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistěte jí vysokou vzdušnou vlhkost (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).

Pokud dipladenii zajistíte pevnou oporu, můžete ji pěstovat jako pnoucí liánu, při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další možný způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě je potřeba dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu si dejte pozor na vytékající bílý latex – je jedovatý.

Přes léto můžete dipladenii hnojit speciálními přípravky pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony).

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

DIPLADENIA

Dipladenia

Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín.

Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.

Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.

Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.

Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.

Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.

Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.

Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.

Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima. Nezapomeňte do nádoby zapustit oporu, pokud chcete mandevilu pěstovat jako pnoucí. Jinak může růst mírně zaštipovaná jako převislá (je náchylnější na vítr) v závěsné nádobě nebo jako prostý keřík, budete-li pravidelně během vegetace zaštipovat délku výhonů.

Ve své domovině roste mandevila jako vytrvalá rostlina, u nás je možné ji přezimovat v bezmrazých místech. V našich podmínkách ji lze úspěšně pěstovat také jako pokojovou rostlinu – máte-li možnost ji častěji rosit na list a vytvořit jí prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí. Jakmile klesnou venkovní noční teploty k deseti stupňům, je čas přestěhovat mandevilu domů. Nemusíte hned do obýváku, ideální by byl skleník s teplotou kolem sedmi stupňů, postačí však i chladnější chodba nebo nevytápěný pokoj. Rostlinu můžete zaštípnout (sestřihnout) tak, aby se vám dobře stěhovala a nezabírala tolik místa. Omezte jí postupně zálivku, aby si mohla projít obdobím vegetačního klidu. Pokud bude svěšovat listy, pak je to ta pravá doba na zalití. Nenechte ale dlouho stát nádobu ve vodě, kořeny jsou v chladu náchylné k zahnívání.

Opad listů neznamená katastrofu – na jaře, než začnete novou sezonu, musíte mandevilu stejně radikálně sestřihnout. Nebojte se, snáší řez velice dobře, pouze dávejte pozor na latex, který při řezu roní, je jedovatý!

Z vyzrálých vrcholových či stonkových řízků, které nesmí být dřevnaté, si můžete mandevilu namnožit sami. Při hlubokém jarním řezu získáte určitě dost materiálu na pokus, který není vůbec složitý. Po řezu upravte délku řízku asi na osm centimetrů (může být i o málo kratší či delší) a ve vlažné vodě nechte vyplavit prýštící latex. Řeznou ránu k zakořenění pak smočte ve stimulátoru a řízky zapíchejte do čistého perlitu (agroperlitu), případně do směsi z jednoho dílu rašeliny a jednoho dílu písku. Spodní teplo a vyšší vzdušná vlhkost je žádoucí, proto si napíchané řízky raději přikryjte sklem nebo fólií (občas je vyvětrejte) a udržujte přiměřenou vlhkost substrátu.

O mandevile by se dalo říct, že je zdravá jako řípa. Netrpí houbovými ani plísňovými chorobami, virózy se jí vyhýbají, je opravdu mimořádně odolná. V našich podmínkách ji mohou sužovat pouze škůdci – a ty musíte pohlídat vy. Problematické jsou molice, dají se však usměrnit například postřikem Mospilanu v silnější koncentraci a v několikrát opakovaných třídenních intervalech. Puklice a červci se mohou vlivem suchého vzduchu objevit hlavně při pěstování v bytě. Zasáhnete-li v počátcích, kdy se škůdce objeví, máte šanci se ho zbavit. Jakmile se přemnoží, nezbude, než rostlinu radikálně ostříhat, vyměnit zeminu a ještě použít postřik na zbytek zelených částí. Poté ještě sledovat, zda se tato opatření neminula účinkem.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

ROSTLINY VHODNÉ DO TERÁRIA

Nejlepší živé rostliny do terária

Terárium je prosklené nebo jinak kryté zařízení, v němž se chovají živočichové různých, především však exotických druhů. Cílem teraristy je chovat živočicha v co nejpřirozenějších podmínkách, které simulují jeho původní biotop (stanoviště, životní prostor).

Podobným zařízením je akvaterárium, známější pod názvem paludárium, které se od terária liší pouze stálou vodní plochou, jak samotný název napovídá. Například při chovu pouštního terarijního živočicha použijete suchý písek, kameny a pouštní rostliny, při chovu obojživelníka v paludáriu zasadíte bujnou vlhkomilnou zeleň, přidáte vodní rostliny, zeminu, kameny a podobně.

Rostliny do terárií volíme podle vlhkosti a teploty, které konkrétní druh živočicha v chovném zařízení potřebuje.

Podle teploty dělíme terária na pouštní (jsou suchá a velmi teplá, s teplotou kolem 40 °C); tropická (vytápí se na 30 °C); subtropická (s teplotou kolem 25 °C) a terária mírného pásma (teplota se většinou udržuje přes 20 °C).

Při výběru terarijních rostlin je nutné přihlédnout k jejich nárokům. Ne každý druh patřící do biotopu vámi chovaného živočicha snese omezené podmínky, i kdyby se co nejvíce podobaly těm přírodním. Největším problémem je nedostatek světla, proto dobrou volbou vhodného osvětlení zvýšíte možnost širšího výběru rostlinných druhů.

Poté, co si novou rostlinu přinesete domů, osprchujte ji – může být totiž postříkána nějakým ošetřujícím chemickým přípravkem.

Nejčastěji užívané terarijní rostliny jsou šplhavník (Epipremnum aureum), lopatkovec (Spathiphyllum floribundum), monstera (Monstera), fíkus (Ficus) a různé mechy.

Je problém osadit rostlinami terárium, které se vytápí na vyšší teploty kolem 30 °C, protože dochází hlavně v zimních měsících k velké nerovnováze světla a tepla. Čím vyšší máme teplotu, tím více světla rostliny potřebují a naopak. Při vyšších teplotách rostliny vyčerpávají rychle zásobní látky, které načerpaly během jarních a letních měsíců. Žijí vlastně na dluh, neboť mají málo světla a nedovedou si fotosyntézou vytvořit látky potřebné k životu. Další problém spočívá v tom, že málokdo má terárium u okna. V zimních měsících je intenzita světla tak malá, že i venku je světla nedostatek. Z toho mála nám ještě něco ubere okenní tabule a v místnosti pak světlo ubývá do čtverce tak, že například jeden metr od okna je již jen asi 25 % světla. Vypadá to sice, že těsně u okna a třeba 2–3 m od okna je světla stejně, není to však bohužel pravda, neboť lidské oko je přizpůsobivé množství světla a nedokáže to posoudit. Pokud tedy máme terárium hned vedle okna, je také intenzita světla nevyhovující, toto se však dá vyřešit umělým přisvětlováním. Nestačí však na to žárovky, které se často používají na vyhřívání terárií. Žárovka má špatné složení světelného spektra, vhodnější jsou výbojky a zářivky. K dostání jsou i speciální zářivky na rostliny a akvária, které jsou ideální. Svítit by se mělo 10–12 hodin denně a zdroj světla by neměl být od rostlin dál než 50 cm. V dnešní době není problém toto plně automatizovat spínacími hodinami, výhodou zářivek je i malá spotřeba elektrické energie. Tímto způsobem je možné pěstovat spoustu druhů rostlin, hůře se takto pěstují jen druhy, které v přírodě rostou na plném slunci, takže mají k dispozici několik tisíc luxů, což se dá umělým osvětlením těžko nahradit. Patří sem hlavně kaktusy, sukulenty a některé druhy palem.

Některé rostliny, jako například bromélie, se dají naaranžovat v teráriu i na větev. Rostlinu vytáhneme z květináče, kořenový bal obalíme mechem, kokosovým vláknem a omotáme drátem, silonem nebo jemnějším pletivem a upevníme na větev. Bromélie zadržují ve svém středu vodu, takže jde o ideální rostliny k chovu některých žab. Některé rostliny se dokážou plazit po dřevě, kamenech nebo polystyrénu, například Ficus pumila nebo Hedera helix, takže jimi můžeme nechat porůst třeba celou zadní stěnu terária, což vypadá velice efektně. Nejlépe se vytvářejí terária pro různé druhy žab, sklípkany, menší plazy. Problém je jen s plazy, kteří rostliny okusují.

Rostliny nikdy nepřeléváme, všechny uvedené rostliny potřebují být vlhké, ne však přemokřené. Pokud hodně zaléváme, vytlačíme z půdy kyslík a odumřou nám kořeny. Většina rostlin spíš snese krátké vyschnutí substrátu než přemokření. Pozor také na jedovaté druhy, jako například Datura, Diffenbachia, Ardisia, Oleander, Croton, Cyclamen, Hoya, Ephorbia, Dipladenia. Nevhodné do terária jsou rovněž všechny subtropické rostliny, které v zimních měsících vyžadují teploty mezi 5–15 °C. Do této skupiny patří například myrta, olivovník, granátové jablko, vavřín, citrus, kamélie, čajovník.

Mezi vhodné druhy rostlin do terárií patří kupříkladu celá čeleď broméliovitých. Jedná se o rostliny, které většinou žijí na stromech, takže je můžeme pěstovat na dně terária i na kamenech a větvích. Do této čeledi patří nejenom Guzmania, Neoregalia, Aechmea, Vriesea, Cryptanthus, ale i rod Tillandsia s asi 450 druhy. Tilandsie je možné lepit na kameny nebo větve. Mají však vyšší nároky na světlo než ostatní bromélie, hlavně pak druhy s hodně stříbrnými listy. Tilandsie jsou velice nenáročné rostliny, které ve své domovině ve Střední a Jižní Americe rostou nejenom na stromech a skalách, ale i na kaktusech, drátech elektrického a telefonního vedení, na střechách a podobně. V přírodě rostou v podstatě jen z prachu a rosy. Tilandsie dorůstají dle druhu většinou 5 až 30 cm, větší druhy jsou spíš výjimkou. Jsou to rostliny, které mohou růst bez kořenů, některé druhy kořeny ani netvoří, můžeme je lepit jakýmkoliv lepidlem, nejlépe však silikonovým tmelem. Tilandsie kvetou většinou fialovými květy, kvetení trvá 4–6 týdnů. Tilandsie snesou i velice suché terárium, musíme je však minimálně 1× denně porosit nebo namočit.

Z dalších rostlin se do terárií hodí Selaginella, Adiantum, Pteris, Asplenium, Nephrolepis, Anthurium, Tradescantia, Philodendron, Hedera, Scindapsus, Peperomia, Platycerium, Ficus pumila, Fittonia, Chlorophytum. V teráriu můžeme také pěstovat některé druhy orchidejí, vhodné jsou rody Oncidium, Brasia, Phalaenopsis, Paphiopedium, Cattleya. Většina orchidejí roste epifytně (na stromech), pěstujeme je proto buď přivázané s kouskem mechu na kůře, nebo v květináčích, nikdy však v běžném substrátu, ale ve směsi dubové či borové kůry, kousků polystyrénu, mechu a dřevěného uhlí. Zaléváme vždy až po krátkém vyschnutí. Většina popsaných rostlin v dospělosti dosahuje velikosti 5 až 20 cm, jsou proto do terárií vhodné nejenom pro svou nenáročnost, ale i velikost.

Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno: 29.2.2016