DLOUHOTRVAJÍCÍ ŠKYTAVKA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Většina lidí se seznámí s orchidejemi přes orchidej Phalaenopsis. Jedná se o hustě listnatou rostlinu s elegantními, obloukovými květy, leckdy přirovnávanými k nočnímu motýlu v letu. Tyto orchideje bývají k vidění v mnoha časopisech a nalezneme je na konferenčních stolech v celé Americe. Existuje asi šedesát druhů Phalaenopsis, jejich domovem jsou tropické asijské země, včetně Filipín, Bornea, Javy a podobně. Barva květů je rozmanitá: bílá, růžová, bledě žlutá, světle levandulová, někdy s mírně tmavšími skvrnami, klenotem jsou miniatury s mraky žlutých a růžových květů. Tyto odrůdy jsou mnohanásobnými kříženci, a tak zahradníci už dávno přestali uvádět jejich druhotný název.
Phalaenopsis obvykle kvete v pozdní zimě nebo brzy na jaře. Jejich dlouhotrvající květy jsou rozmístěny na stonku a otevírají se postupně. Jeden rozvětvený stonek orchideje může mít více než 20 květů. Jednotlivé květy Phalaenopsisu mohou kvést až několik týdnů. Chcete-li vyvolat květenství, je potřeba, dopřát rostlině několik chladnějších nocí, až 13°C. Rostlina bez teplotních kontrastů nepokvete.
Zdroj: článek Nejoblíbenější orchidej - Pahaenopsis
Úl je umělé obydlí vytvořené člověkem k chovu včel. V naší zemi jsou velmi rozšířené úly přístupné zadem, které se dále dělí dle staveb na příčnou čili teplou stavbu a podélnou čili studenou, a pak úly přístupné horem.
Příčná neboli teplá stavba má rámky umístěny rovnoběžně s čelní stěnou úlu, kde je umístěno česno. Chceme-li manipulovat s rámky, musíme je vytahovat jeden po druhém kleštěmi. Pokud prohlížíme zadní 3 až 4 rámky, není to nic hrozného, pokud ale chcete kontrolovat rámky blíže k česnu, práce se silně komplikuje. Je to těžké, dlouhotrvající a naprosto nepohodlné jak pro vás, tak hlavně pro včely. Nezřídka se ztratí matka, často můžete pozabíjet několik dělnic rozmačkáním na stěně úlu. Jisté ulehčení práce s tímto typem úlu přinesla konstrukce vysouvacího zařízení, které rámky zavěšuje na kolejnice. Na nich pak všechny rámky mohou vyjet do zezadu přivěšené bedny, v níž pak pracujete jako s úlem přístupným ze shora. Jenže toto zařízení vyžaduje častou údržbu, aby jej včely například nezastavěly.
Podélná či studená stavba má rámky kolmo na česnovou stěnu, takže mohou být vytahovány jednotlivě a nezávisle na sobě. Mezi plásty je však poměrně malá mezera, takže nejprve vždy musíte vytáhnout první plást, abyste získali potřebný prostor. Další plásty pak posunete do uvolněného místa, jako když otáčíte list knihy, a vytáhnete. Toto uspořádání bylo jasným pokrokem proti příčným stavbám, ale brzy se ukázalo, že ani tato manipulace není příliš jednoduchá. Plásty zastavěné a naplněné ztěžknou, a navíc se hodně mačkaly včely.
Výhodou zadem přístupných úlů je, že můžete postavit například dva na sebe, mají totiž malou potřebu místa. Tím pádem se ideálně hodí do včelínů a na kočovné včelnice. Navíc se při práci nemusí vynakládat mnoho síly, což ocení hlavně fyzicky slabší nebo znevýhodnění včelaři.
Úly přístupné horem jsou pro svou obsluhu pohodlné a snadno přístupné. Princip úlu přístupného horem se stal oblíbeným a plně efektivním ve chvíli, kdy bylo odděleno pevné dno a jako volný díl umožnilo vzájemnou záměnu nástavků. Tak byl vlastně vytvořen nástavkový úl dnešního typu. Tyto pak můžeme rozdělit na vysoké nebo nízké nástavky. Základním předpokladem pro včelaření v nástavkových úlech je chov silnějších, přirozeněji vedených včelstev s nižším počtem zásahů ve větším úlovém prostoru. V nástavkovém úlu se pracuje ze shora, což je jednodušší. Na jeden nebo více nástavků se nasazuje medník, který se podle síly včelstva a nabídky snůšky může skládat ze dvou nebo také tří nástavků. Materiál, ze kterého je úl vyroben, nemá na vývoj včelstva vliv (dřevěné, plastové). Nástavky jsou multifunkční, jsou využívány také k&nbs
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Stavba včelího úlu