Téma: 

éčka

RECEPTY NA UZENÉ MASO

Historie uzení spadá až do období pravěku. Je zřejmé, že podobným způsobem upravovali lidé maso před více než 80 000 lety. Uzené, zejména vepřové maso, bylo známé i na našem území. Vzhledem k tomu, že maso jedli prostí lidé zpravidla pouze v neděli, bylo uzení jediným způsobem, jak uchovat maso ze zabíjaček po delší dobu.

Zdroj: Recepty na uzené maso
Zveřejněno dne: 2.9.2016

Diskuze: jídelníček po mrtvici

Dobrý den ,jsou zdravá rajčata po mrtvici.nebo která zelenina.a také co jíst,dnes jsou potraviny samá éčka ,a podobně.

Zdroj: diskuze Jídelníček po mrtvici
Odesláno dne: 27.4.2015 uživatelem JAN HA,ERLE
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ERÖS PIŠTA

Co je to erös pišta

Jedná se o maďarskou paprikovou pastu, která jídlu dodává typickou maďarskou chuť. Doma vlastnoručně vyrobený pálivý paprikový krém je pak mnohem lepší a kvalitnější než kupovaný v hypermarketech. Navíc je levnější a neobsahuje žádné umělé konzervanty a éčka.

Paprikový krém se následně přidává do polévek, salátů, pomazánek, slaných krémů, omáček a k masům na šťávě. Krém je vhodný také na marinování nejrůznějšího masa na grilování. Protože je hodně slaný, není vhodný jako samostatná chuťovka.

Zdroj: Erös pišta
Zveřejněno dne: 18.6.2016

Diskuze: Re: jídelníček po mrtvici

Rajčata neškodí. Mírně může být škodlivá zelená zelenina (listy, brokolice, atd). Po mrtvici je vhodná střídmá vyvážená strava. Éček se bát nemusíte, jsou otestována na zdravotní nezávadnost. Pokud je nechcete přijímat, tak se můžete vrátit k vaření ze základních surovin, které tato éčka nemají. Dbejte, aby strava byla málo solená a bez většího množství cholesterolu. Kalorická jídla zařaďte do první poloviny bdělého času. Do druhé pak libové maso nebo tvaroh, či cottages sýr s minimem tradičních příloh. Nezapomeňte ani na režimové opatření: po snídani cvičení a strečing, po obědě outdoorová (venkovní) aktivita, po večeři tréning a relaxace mozku a nervové soustavy.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Jídelníček po mrtvici
Odesláno dne: 27.4.2015 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

TIRAMISU Z MASCARPONE SE ŠLEHAČKOU

České variace

Tiramisu se dá připravit z lučiny, tvarohu nebo pomazánkového másla. Lučina je sice také čerstvý sýr, ale problém je v odlišném složení. Lučina totiž obsahuje podstatně méně tuku (27 g na 100 g), má více bílkovin a je solená. Mascarpone má tuku o polovinu více a na chuti i konzistenci je to vážně znát. Je tuhé, nerozpadá se a je krémovité, lahodně tučné. Použití lučiny je vhodné jen pro dietu, rozhodně se chuťově mascarpone nepodobá. Na posyp je třeba použít kakaový prášek, ne „čokonápoj v prášku“ typu Granko a Nesquik. Granko a podobné produkty sice obsahují nějaké kakao (cca 20 %), ale mimo něj spoustu dalších zbytečných věcí (cukr, koření, „éčka“). Pravé kakao má typicky hořkou silnou chuť podobnou kávě, a to je to, co potřebujete. Jako jedinou relevantní náhražku lze uvést rum nebo víno marsala místo amaretta. Piškoty savoiardi můžete v nejhorším nahradit našimi piškoty, ale vážně to už nebude připomínat tiramisu. Savoiardi koupíte dnes už běžně i v supermarketech, má je například Globus či Billa.

A jak připravujete tiramisu vy?

Zdroj: Tiramisu z mascarpone se šlehačkou
Zveřejněno dne: 10.4.2017

ŽVÝKAČKA

Žvýkačka bez aspartamu

Aspartam je náhradní sladidlo, používá se tedy jako náhražka cukru (je přibližně 200x sladší než sacharóza). Patří mezi potravinářská aditiva (přídatné látky), takzvaná éčka. Neškodí zubům a je vhodný i pro diabetiky, proto se přidává do dia výrobků a též do produktů se sníženým obsahem cukru (například light nápojů a jogurtů). Aspartam se nachází v cukrářských výrobcích, sladkostech, žvýkačkách, ovocných konzervách, ale i v zubních pastách. Ve vyšších koncentracích může vyvolat bolesti hlavy, žaludeční problémy, únavu, otupělost, deprese a další obtíže. Již delší dobu se objevují pochybnosti ohledně bezpečnosti užívání aspartamu.

Zde můžete vidět žvýkačky bez aspartamu.

Zdroj: Žvýkačka
Zveřejněno dne: 20.10.2015

KURKUMIN

Kurkumin extrakt

Organic Curcumin Extra (odrůda Panangali Kurkuma) ve vegetariánské kapsli po 450 mg má nejvyšší hodnocení mezi produkty, které jsou na našem trhu k dispozici, pokud jde o poměr ceny a účinnosti – obsahuje 95 % curcuminoidů (standardizováno), doplněných o piperin, který zlepšuje biologickou dostupnost kurkuminu.

Výhody a nevýhody této varianty

Organic Curcumin Extra kapsle jsou vyráběny na poloautomatické plničce kapslí v malé sérii. Není zde potřeba přidaných mazadel, ředících nebo protispékavých (protihrudkujících) látek, jako jsou např. oxid křemičitý, kyselina stearová, oxid titaničitý, stearan hořečnatý a další éčka. Tyto kapsle obsahují pouze čistý 100% prášek kurkumin s obsahem 95 % kurkuminoidů (bez obsahu zmíněných pomocných látek).

Způsob použití

Doporučuje se užívat 1 kapsli denně po jídle. Doporučená denní dávka se nesmí přesáhnout.

Cena

Zde se můžete podívat na cenu Kurkumin extrakt.

Zdroj: Kurkumin
Zveřejněno dne: 30.4.2015

SŮL BEZ SODÍKU

Použití v kuchyni

V čistém stavu je chlorid draselný bílá krystalická látka nebo prášek slané chuti, dobře rozpustný ve vodě. Chlorid draselný se tak používá jako látka zvýrazňující chuť, ochucující látka dodávající slanost, využívá se jako náhražka nebo příměs chloridu sodného (kuchyňské soli) v potravinách s nižším obsahem sodíku a jako látka kontrolující pH. Rovněž změkčuje maso, podporuje fermentaci při výrobě piva a funguje jako želírující látka. Zároveň je přirozeným zdrojem draslíku a využívá se k obohacování potravin o tento prvek.

V běžných dávkách je tato látka neškodná. Podle některých zdrojů se mohou po opakovaném požití ve výjimečných případech objevit malé vředy v trávicím traktu. Vyšší dávky mohou způsobit podráždění žaludku a střev, projímavé účinky, slabost nebo oběhový kolaps. Za běžných podmínek je chlorid draselný bezpečný a v ČR i celé EU je povoleno ho přidávat do řady potravin, stejně jako v USA.

Chlorid draselný je zařazen do skupiny „Látky zvýrazňující chuť a vůni“ a skóre škodlivosti má 2. Patří mezi takzvaná éčka. Jeho označení na potravinách je E508 – chlorid draselný.

Zdroj: Sůl bez sodíku
Zveřejněno dne: 6.2.2016

GRANOLA

Granola je lepší müsli

Křupavé vločkové müsli je oblíbená rychlá snídaně. Nabídka v obchodech je sice široká, ale není nad vlastnoručně vyrobenou granolu, do které si namícháte jen to, co máte rádi. Navíc v kvalitě, kterou si můžete ohlídat.

Granola je tedy novodobý název pro müsli, který se k nám dostal z USA.

Snídaně je nejdůležitějším jídlem celého dne. Dokáže nás nabít energií, abychom mohli správně fungovat tak, jak máme a potřebujeme. Záleží však také na tom, co vlastně snídáme. Proto je důležitý přísun vlákniny, vitamínů, minerálů a dalších potřebných živin.

Složení granoly závisí pouze na vás a na tom, co máte rádi. Zkuste jakékoliv klasické či exotické ovoce, které vás napadne – jahody, meruňky, mango, sušené banány, plátky kokosu a spoustu dalšího. Nejčastěji se podává s jogurtem, nejlépe čistě přírodním a kvalitním, pokud chcete mít opravdu zdravou snídani, jinak záleží výběr jogurtu na tom, jaký vám chutná. Rozhodně granolu neslaďte cukrem, pokud chcete mít směs o něco sladší, zvolte raději med.

Oříšky se hodí všechny, ať už arašídy, kešu, para, vlašské, lískové a další. Hlavní je, aby byly nesolené. S ovocem a ovesnými vločkami pak vytvoří úžasnou směs, po které se budete olizovat celý den.

Jestliže si půjdete granolu koupit do obchodu, nezapomeňte si přečíst její složení, aby v ní nebyla obsažena nezdravá „éčka“. Proto je nejlepší, když si ji připravíte doma, neboť v té domácí může kokosové mléko hravě nahradit nezdravé tuky.

Pokud jste milovníky sušenek, pak neváhejte a zkuste si je vyrobit přímo z granoly.

Nutriční hodnoty na 100 g granoly jsou: 471 kcal, 20 g tuků (2,4 g nasycených mastných kyselin, 12 g polynenasycených mastných kyselin, 4,4 g mononenasycených mastných kyselin), 294 mg sodíku, 336 mg draslíku, 64 g sacharidů, 5 g vlákniny, 10 g bílkovin, 33 IU vitamínu A, 61 mg vápníku, 0,9 mg vitamínu C, 3 mg železa, 97 mg hořčíku a 0,1 mg vitamínu B6.

Zdroj: Granola
Zveřejněno dne: 28.10.2016

RADY BABIČEK NA POPRASKANÉ ŽILKY NA NOSE

Babské rady

Na partie, kde žilky mají tendenci praskat, lze působit hlavně preventivně – zlepšením izolačních možností pleti a zpevněním cév.

Při praskání žilek je potřeba vyléčit propouštění krve skrz slabou žilní stěnu. Toho lze dosáhnout pomocí vitamínu K, který je obsažen ve všech zelených zeleninách, a také v řase chlorela.

Zkuste také používat mast HEPAROID: je to neuvěřitelné, ale po půl roce je zlepšení i 75%, a to za cenu 38 Kč.

Domácí měsíčková mast velmi efektivně působí na rozšířené žilky v obličeji. Staří Egypťané přisuzovali měsíčku omlazující účinky. Má antiseptický účinek a je vhodný také na popraskané žilky a pro snížení horečky (natírá se na chodidla). K výrobě domácí měsíčkové masti si připravte 250 gramů sádla a dvě veliké hrsti omytých okvětních oranžových lístků měsíčku lékařského. Lístky měsíčku však nesmějí být mokré. Sádlo si ohřejeme, ale jen tak, aby nezačalo vřít. Poté do něj zamícháme dvě velké hrsti oranžových okvětních lístků měsíčku. Na mírném plamenu ohříváme po dobu dvou až tří minut a dáváme pozor, aby nám směs nezačala vřít. Mírně vychladlou směs přelijeme do nádoby a necháme v chladu do druhého dne. Druhý den směs mírně přihřejeme, přes plátno vymačkáme vzniklou oranžovou šťávu do misek a necháme vychladnout. Směs necháme ještě dva dny přemrazit v mrazáku. Hotovou mast potom skladujeme v ledničce a neponecháváme nikdy dlouho v teple, neboť vzhledem k tomu, že mast je čistě přírodní a neobsahuje žádné chemikálie ani éčka, mohla by nám v teple chytat plíseň. Nebo můžete použít druhý postup. Připravte si 150 ml olivového oleje a hrst měsíčku lékařského nebo zahradního a na mírném ohni povařte asi půl hodiny. Vše poté sceďte, přidejte 20 gramů rozehřátého včelího vosku, promíchejte, a hotovou, již mírně chladnou, ale stále tekutou směs přelijte do kelímků. Uchováváme v chladu.

Měsíčková maska se vyrábí tak, že použijete 50 ml nerafinovaného bio bambuckého másla, 10 ml mandlového oleje, 10 g sušeného květu měsíčku. Ve vodní lázni rozpusťte bambucké máslo a smíchejte s mandlovým olejem. Vsypte do toho květy měsíčku. Čím více, tím silnější je základ masky. Dbejte, aby byly všechny květy ponořené. Není potřeba moc ohřívat, spíš jen udržovat v teple, aby máslo neztuhlo a měsíček se pořádně vyluhoval. Po 2 hodinách směs přes plátno přeceďte do kelímků a nechte ztuhnout. Před použitím nechte v pokojové teplotě a naneste masku na obličej, nechte působit 20 minut, a pak opláchněte. Takto vyrobenou masku, vzhledem k její konzistenci, můžete používat jako denní krém. Výborná je i na opalování.

Zdroj: Rady babiček na popraskané žilky na nose
Zveřejněno dne: 24.6.2015

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LECITINU

Škodlivost sójového lecitinu

Sójové boby od hlavních pěstitelů jako obnovitelná surovina jsou každoročně k dispozici v dostatečném množství. Zralé a pečlivě uskladněné boby mají velký význam na dobrou kvalitu lecitinu. Boby se musí nejdříve očistit, vyloupat a rozválcovat na takzvané koláče. Koláče o velikosti 2–5 mm jsou zpracovány v extrakčním zařízení pomocí hexanu. Extrakce se provádí v protiproudovém režimu. Při tom vzniklá směs hexanu a oleje zvaná miscella, která se dále zpracovává pomocí destilace pro regeneraci hexanu z oleje. Zbývající hexan se z koláče oddestiluje s parou ve vakuu. Takto vzniklý surový olej je výchozím produktem pro získání sójového lecitinu. Přidušením olejnatých semen před vlastní extrakcí může být obsah lecitinu v surovém oleji zvýšen o 50–100 %, přičemž podíl hydratovaných fosfolipidů v oleji neklesá.

Surový olej jako výchozí látka obsahuje asi 2 % lecitinu, je zahříván v nádržích na 70–90 °C a s 1–4 % vody intenzivně smíchán. Při tomto postupu se vysráží lecitin do podoby rosolovité hmoty, která se od oleje odděluje ve speciálních odlučovačích. Tento lecitinový kal – s obsahem asi 12 % oleje, 33 % fosfolipidů a 55 % vody – je zbavován vody jejím odpařováním z jeho tenkých vrstev. Vzniká tak surový lecitin, obsahující 60–70 % polárních lipidů a 27–37 % sójového oleje. Podíl vody po této proceduře činí pouhých 0,5–1,5 %.

Hlavními složkami získané šlemovité hmoty surového lecitinu jsou fosfolipidy, označované jako fosfatidy, triglyceridy, glykolipidy a sacharidy. Vedlejšími složkami pak jsou steriny, volné mastné kyseliny, barviva a řada jiných sloučenin. Kromě rosolu získaného prostřednictvím vody v nádržích se získává rosolovitá hmota pomocí kyselin a proces zrosolovatění enzymem fosfolipázou A2. Tomuto procesu se podrobují i jinak nezkapalněné nebo takzvané těžce zkapalněné fosfolipidy.

Největší množství vyrobeného lecitinu, převážně ze sójových bobů, tedy sójový lecitin, míří do potravinářského průmyslu. Zpočátku byl rostlinný lecitin brán pouze jako náhražka za lecitin z vajec. Dávno již ale platí, že oba jsou ekvivalentní, někdy je dokonce i rostlinný brán jako silnější. Má již dávno pevné místo jako emulgátor a disperzní prostředek, stejně pro hydrofilní látky v olejovém nebo vodním prostředí, tak i jako stabilizační látka.

Lecitin je surovina velmi citlivá na teplo, v teplém prostředí rychle degraduje. Pokud uvedené nápoje nejsou doslova vařící, ale lze je bez problémů vypít (cca do 60 °C), pak to nevadí. V opačném případě (vyšší teplota) se zbytečně snižuje obsah aktivních látek.

Lecitin se nikdy úplně nerozpustí v tekutině, vždy jen pouze nabobtná a změkne. Chemicky to ani není možné, lecitin je totiž povahou tuk (fosfolipid) a ve vodných roztocích se zcela nerozpouští. Je to typická vlastnost kvalitního lecitinu, proto se rozmíchává třeba do jogurtu (pouze se promíchá, nerozpustí se). Pokud byste někdy v budoucnu zakoupili lecitin v jakékoliv podobě (granule, prášek, tekutina, kapsle) a on by se rozpustil ve vodě, tak se stoprocentně nejedná o lecitin.

Pokud je lecitin vyroben z geneticky nemodifikované sóji, obsahuje pouze čistý granulovaný sójový lecitin, neobsahuje žádné příměsi, aditiva, éčka, konzervanty, a tudíž by neměl způsobovat žádné negativní účinky.

Zdroj: Nežádoucí účinky lecitinu
Zveřejněno dne: 11.6.2017