Moření česneku jsem roky neřešil. Pak přišel vlhký podzim, pár měkkých palic při sklizni a otázka, jestli mi může pomoci hypermangan – lidově někdo říká i „hyperman“ – nebo jestli má smysl jít do termické lázně.
Nejdůležitější zjištění říkám hned na začátku: „Hypermangan může snížit podíl poškozených palic, ale zázrak neudělá. Největší rozdíl udělala půda, drenáž a střídmost zásahů.“ Níže ukazuji kompletní sezónní experiment se čtyřmi skupinami, konkrétní čísla i ekonomiku.
FAQ – často kladené otázky
Pomůže hypermangan opravdu proti hnilobě podpučí?
Ano, může snížit riziko hniloby podpučí, ale nezaručí stoprocentní ochranu. Je to prevence, nikoli pojistka.
V mém experimentu měl hypermangan 0,2 % nižší podíl měkkých a poškozených palic než kontrola. Rozdíl byl viditelný hlavně po vlhkém období. Pokud je ale půda studená a přemokřená dlouhodobě, ani moření nedokáže zabránit fyziologickému stresu. Hypermangan tedy pomáhá snížit infekční tlak na začátku, ale základ je vždy struktura půdy a drenáž.
Je hypermangan vhodný při podezření na háďátko?
Hypermangan není spolehlivý prostředek proti háďátku. Působí hlavně povrchově.
Pokud máte podezření na háďátko zhoubné, hypermangan může omezit sekundární infekce, ale samotného škůdce nezničí. V takovém případě je účinnější termická lázeň nebo výměna sadby. Moření hypermanganem je podpůrný krok, nikoli řešení hlubokého napadení.
Může příliš silný roztok česnek poškodit?
Ano, vyšší koncentrace může poškodit podpučí. To se projeví pomalým startem.
Při testování vyšší koncentrace mimo hlavní experiment jsem zaznamenal slabší zakořenění. Podpučí je citlivé a oxidant může narušit jeho buňky. Proto považuji 0,2 % po dobu 30 minut za horní bezpečnou hranici. Delší máčení ani silnější roztok nepřináší úměrný přínos.
Jak z hypermanganu vyrobit mořidlo na česnek
Důležitá je koncentrace mořidla o síle 0,2 %. Pokud nemáte přesnou váhu, 0,2% roztok připravíte tak, že v 1 litru vody rozpustíte 2 gramy krystalků (přibližně půl čajové lžičky). Roztok musí být tak tmavý, že přes něj v běžné sklenici sotva přečtete text v novinách, ale stále v něm uvidíte jasné fialové odlesky.
Roztok manganistanu draselného o koncentraci 0,2 % má sytou, tmavě vínovou až purpurovou barvu. Při této koncentraci je roztok stále průhledný (v tenké vrstvě), ale barva je již velmi intenzivní a připomíná barvu červeného vína nebo koncentrované řepné šťávy. Pokud byste ho měli ve sklenici, bude se jevit jako neprůhledná temná tekutina, dokud ji nenakloníte, aby se roztok rozprostřel po stěně.
Má smysl mořit česnek každý rok preventivně?
Záleží na podmínkách konkrétní sezóny. Není to povinnost.
Pokud pěstujete na lehké, dobře odvodněné půdě a nemáte historii hnilob, rozdíl může být minimální. V těžší půdě a při vlhkém podzimu je ale preventivní moření hypermanganem rozumný kompromis. Rozhodnutí by mělo vycházet z lokální zkušenosti, ne z univerzálního pravidla.
Je lepší hypermangan nebo termická lázeň?
Každá metoda řeší jiný problém. Nejde o lepší nebo horší, ale o vhodnost.
Hypermangan snižuje povrchovou mikrobiální zátěž. Termická lázeň může pomoci při podezření na vnitřní škůdce. V mém experimentu měl hypermang
Jedním z důvodů, proč česnek neprospívá, může být napadení háďátky, což jsou drobné, asi 2mm hlístice. Podle toho, na které části rostliny se vyskytují (a které poškozují), je dělíme na háďátka kořenová, stonková a listová. U česneku poškozuje háďátko zhoubné podpučí, takže dochází k odumírání kořenů. Napadené rostliny zastavují růst a často dosahují výšky pouze několika centimetrů nad zemí, kroutí listy a ztrácejí chlorofyl (zelené barvivo), takže jejich zbarvení bývá světle zelené až žlutavé. Česnek brzy odumírá.
Velmi nepříjemným škůdcem je molík česnekový. Kromě česneku napadá cibuli a pór. V dospělosti je to drobný motýlek velký asi jen 15 mm. Je zbarvený tmavohnědě až šedavě a na předních křídlech může mít bělavou svítivou skvrnu. Samice kladou vajíčka v květnu, většinou jednotlivě nebo jen v několika kusech na spodní stranu listů rostoucích u země. Vyhledávají skrytá místa. Z vajíček se líhnou housenky, které na rostlinách vyžírají chodbičky a způsobují poškození zvané minování. Napadené listy jsou zevnitř poškozovány a postupně odumírají nebo v určitých částech zasychají. Obvyklé je jejich zlomení, pokud škůdce poškodí cévní svazky silněji v jednom místě. Molík česnekový se kuklí na vnější straně listů, opět skrytě. Tento škůdce může vyvinout v našich podmínkách průměrně tři generace. Nejcitlivější bývá česnek rašící na jaře.
U česneku se většinou považuje za nejobávanějšího škůdce háďátko zhoubné. Jeho napadení se projevuje žloutnutím listů a následným odumřením rostliny. Postižené palice česneku jsou houbovité, zahnívají a na podpučí jim chybí kořínky. Háďátka jsou štíhlá, 1 až 1,6 mm dlouhá, přezimují v zaschlých částech rostlin a v půdě. Z půdy do rostlin vnikají průduchy, poraněními, nebo aktivně pokožkou. V rostlinách se rozmnožují. Do roka mají několik generací. Někteří odborníci říkají, že doporučované moření stroužků před výsadbou přípravkem Sulka je v případě tohoto škůdce prakticky jen velmi málo účinné (nejdůležitější je pořízení zdravé sadby a správné místo pro výsadbu!), zato je účinné proti vlnovníku česnekovému. Tento roztoč za vegetace způsobuje deformace listů česneku a při skladování pak vysávání stroužků. Obdobné škody při skladování mohou způsobovat i třásněnky. Základem ochrany proti oběma škůdcům je skladování česneku při nízkých teplotách. Častým škůdcem u česneků z ozimých výsadeb je houbomilka česneková, moucha, která přezimuje ve stadiu dospělých much, které opouštějí zimní úkryty již po prvním jarním oteplení. Samičky kladou vajíčka jednotlivě na rostliny a vylíhlé larvy (bělavé a dosahující délky 11 mm) se pak zavrtávají mezi srdíčkové listy. Napadené rostliny tak zaostávají v růstu, nejmladší listy se deformují a postupně odumírají. Za deštivého počasí takto poškozené rostliny často podléhají mokré hnilobě. Intenzita poškození často závisí na pěstitelských a povětrnostních podmínkách. Škody bývají silnější, když rostliny po přezimování trpí nedostatkem vláhy nebo je trvale chladné počasí, kdy česnek velmi pomalu roste a larvy škůdce mají více času na proniknutí k vegetačnímu vrcholu rostliny. Houbomilka česneková má za rok jen jednu generaci, a protože létá velmi brzy na jaře, poškozuje prakticky pouze porosty zimního česneku. Možností ochrany proti tomuto škůdci je ošetření porostů zimního (sázený na podzim) česneku brzy na jaře, a to buď formou postřiku, nebo zálivky. Nejvhodnější ochranou je ale přikrývání porostů netkanými textiliemi, což musíte udělat včas, nejlépe ještě před příchodem zimy. Postřik musíte provést ihned po prvním jarním oteplení nad 10 °C a za dva týdny jej zopakovat. Zálivka se pak aplikuje jen jednou, a to 14 dnů po prvním oteplení (obvykle již v březnu). V oblastech s pravidelným výskytem se k ochraně doporučují přípravky Karate Zeon 5 CS nebo Reldan 40 EC.
Nejčastěji vyskytujícími se houbovými chorobami jsou plíseň pivoňková (Botrytis paeoniae) a plíseň šedá (Botrytis cinerea). Ochrana proti těmto chorobám spočívá v mechanickém odřezávání napadených částí a jejich okamžitém pálení. Rostliny je třeba opakovaně ošetřit postřikem fungicidními přípravky obsahujícími kontaktní a systémové složky. Používají se preventivně i kurativně, a to na jaře při počátku rašení a opakovaně na podzim. Před výsadbou mladých rostlin je vhodné celé rostliny včetně nádoby ponořit do roztoku fungicidního přípravku.
Z živočišných škůdců je nejobávanější kořenové háďátko. Při zjištění jeho výskytu je nejlépe rostlinu spálit.
Po celé sezóně s experimentem mohu říct jediné: hypermangan má své místo jako mírná prevence, ale není hlavním řešením problémů s česnekem.
Termická lázeň může být vhodná při konkrétním podezření na háďátko. Kombinace metod se v mém případě neosvědčila. Největší rozdíl přinesla úprava půdy, drenáže a rozumné hnojení.
Pokud si z celé zkušenosti máte odnést jednu větu, pak tuto: nejprve řešte podmínky pěstování, teprve potom lázeň.
Srovnání hypermanganu s dalšími běžnými metodami moření česneku
V praxi se nejčastěji řeší tři přístupy: hypermangan, termická lázeň a sirné přípravky typu Sulka. Někdo nepoužívá nic. Abych měl jasno, sepsal jsem si agronomické srovnání bez emocí a bez marketingu – jen podle zkušenosti a logiky účinku.
Hypermangan (0,2 % / 30 minut)
Mechanismus: silný oxidant, působí hlavně povrchově na spóry hub a bakterie.
Výhoda: jednoduchost, nízké náklady, rychlá aplikace.
Riziko: při vyšší koncentraci poškození podpučí.
Moje zkušenost: snížení podílu poškozených palic, vyšší rovnoměrnost porostu.
Hypermangan je podle mě ideální tam, kde řešíte lehký až střední infekční tlak a nechcete stroužek vystavovat extrémnímu stresu.
Termická lázeň (cca 50 °C / 20–25 minut)
Mechanismus: teplotní zásah, který může zasáhnout i hlubší pletiva.
Výhoda: potenciálně účinnější při podezření na háďátko.
Riziko: úzké teplotní rozmezí, vysoké riziko poškození při chybě.
Moje zkušenost: dobrý výsledek, ale časově náročný a bez dramatického náskoku.
Termická lázeň má smysl, pokud existuje konkrétní důvod – například opakovaný problém. Jako plošná prevence mi připadá zbytečně náročná.
Sirné přípravky (např. mořidlo na česnek Sulka)
Mechanismus: sirné sloučeniny působí proti roztočům a některým patogenům.
Výhoda: vhodné při podezření na vlnovníka.
Riziko: vyšší zápach, nutnost přesného dávkování.
Moje zkušenost: v této sezóně jsem nepoužil, protože jsem neřešil roztoče.
Pokud řešíte roztoče, může být sirný přípravek vhodnější než hypermangan. Pokud řešíte hnilobu z vlhka, hypermangan je logičtější volba.
Srovnávací tabulka metod podle rizika a přínosu
Metoda
Účinnost proti hnilobě
Účinnost proti háďátku
Riziko poškození
Časová náročnost
Moje celkové hodnocení
Hypermangan
Střední
Nízká
Nízké při 0,2 %
Nízká
Nejlepší poměr výkon/riziko
Termická lázeň
Střední
Střední
Střední až vyšší
Vysoká
Specifický nástroj
Sirné přípravky
Nižší
Vyšší na roztoče
Střední
Střední
Podle problému
Bez moření
Závisí na podmínkách
Nízká
Žádné
Žádná
Vhodné při ideální půdě
Nejhorší scénář: když to přeženete
Představme si kombinaci: silnější hypermangan, delší máčení, následná termická lázeň a výsadba do přemokřené půdy. To je ideální recept na oslabení podpučí.
Jestliže na rajčatech objevíte cca 0,5 mm velké, žlutavé až červené „pavoučky“, pak vaše rostliny napadly svilušky. Tito škůdci se objevují nejdříve na spodní straně listů, při silnějším napadení pak svými pavučinkami opřádají i výhony. Následkem sání svilušek jsou listy rajčat drobně skvrnité a na spodní straně listů a vrcholech výhonů se objeví jemné pavučiny. Silněji napadené listy postupně hnědnou a předčasně zasychají.
Pro ochranu rostlin před napadením svilušek lze použít přípravek PROTI sviluškám a vrtalkám (Vertimec). Někteří pěstitelé jako ochranu před sviluškami používají přirozené nepřátele, tedy dravé roztoče. Substrát s bioagens se aplikuje rozhozem na rostliny. Dávka obvykle vystačí na více měsíců a na celé růstové období. Nižší dávky se používají při preventivním zásahu, vyšší dávky jsou vhodné již při zjištěném napadení sviluškami. Použít lze tyto produkty: Biolagens (dravý roztoč Phytoseiulus persimilis – aplikuje se v dávce 12–40 ks/m2); Spical (roztoč Amblyseius californicus – aplikuje se v dávce 10–50 ks/m2) či Spidex (roztoč Phytoseiulus persimilis – aplikuje se v dávce 8–12 ks/m2).
Na těchto fotografiích se můžete podívat, jak vypadají rajčata po napadení sviluškami: svilušky na rajčatech foto.
Mnozí zahrádkáři se dnes již zajímají o možnost biologické ochrany. Účinnou metodu nabízí již výše zmiňované parazitické hlístice – jedná se o larvy háďátka Phasmarhabditis hermaphrodita. Tyto larvy žijí v půdě a aktivně napadají zejména mladé plže, přičemž pronikají do jejich těla. Nejsnáze se tam dostanou dýchacími otvory. Uvnitř těla napadeného jedince vyvrhnou larvy háďátka ze svého trávicího traktu bakterii, která plže zabije. Během 3 až 5 dnů přestává plž žrát a zhruba do 14 dnů pod zemí hyne. Uvnitř mrtvého těla slimáka se hlístice dále množí a po dokončení vývoje ho opouští a v okolí vyhledává další plzáky a slimáky. Slimáci jsou kanibalové, sežerou tak nakažené jedince a s nimi i dravé hlístice. Háďátka jsou tak drobná, že je okem nevidíme. Napadají výhradně plže, nejsou tedy nebezpečná pro žádné jiné organismy, ani pro člověka. Pokud najdete uhynulé slimáky, pak je vhodné je volně poházet po zahradě, protože poslouží jako potrava dalším slimákům a plzákům a rozšíříte tak napadení hlísticemi.
Parazitické hlístice získáte ve formě vlhkého práškového substrátu, který se při aplikaci dokonale promíchá asi v 10 litrech vody. Vznikne suspenze, která se zředí na potřebné množství kapaliny, které se okamžitě musí aplikovat (do 30 minut). Postříkejte nebo pokropte konví záhony, na nichž jste zaznamenali hojný výskyt, dobrým místem je také kompost, kde vždy nějací plži jsou. Osvědčila se dávka nejméně 2 litry na m2. Je důležité přípravek aplikovat na vlhký povrch půdy, nejlépe navečer. Po aplikaci se ošetřená místa ještě znova zakropí vodou. Půda se udržuje vlhká ještě po dobu minimálně dvou týdnů, protože hlístice jsou velmi drobné a snadno vysychají. Vhodná teplota je 5–20 °C, optimální pak 15 °C. Aplikujete na jaře, koncem léta a na podzim, abyste snížili přezimující populaci.
Pro zefektivnění zásahu se doporučuje instalace takzvaných „návnadových pastí“. Jedná se o prkýnka, která se rozmístí cca týden před aplikací po ploše zamořené slimáky. Je nutné udržovat půdu pod prkýnky vlhkou. Vyplatí se přidat rostlinné zbytky, například nakrájené jablko, slupky z brambor, zbytky salátu. Na tato místa se plži stahují a pak je můžete přímo zasáhnout postřikem a urychlit proces napadení. Tento proces funguje spolehlivě po dobu šesti týdnů, v té době už by měla být většina slimáků vyhubena. Samozřejmě nelze zabránit postupu slimáků z okolních prostor, zejména, jsou-li zanedbané. Při větším výskytu je nutné ošetření opakovat. Ideální je dohodnout se ve shodnou dobu na aplikaci se sousedy, velmi brzy pak zaznamenáte pokles plžů a máte jistotu, že se redukuje i násada vajíček a další generace. Parazitické hlístice patří opravdu mezi účinnou metodu hubení.
Nissorun 10 WP je kontaktní akaricid, který se vyznačuje dlouhodobým specifickým účinkem na vajíčka, larvy a nymfy svilušek. Na dospělce působí nepřímo, nehubí je, ale sterilizuje. Zasažené svilušky kladou sterilní vajíčka, ze kterých se již nelíhne další generace. Přípravek se vyznačuje silným translaminačním účinkem, to znamená, že proniká velice rychle listy a hubí uvedená vývojová stadia škůdce na horních i spodních stranách listu. Přípravek má dlouhodobý účinek v porostu (50–70 dní), kdy je schopen udržet výskyt svilušky pod ekonomickým prahem škodlivosti. Přípravek nehubí dravé roztoče Phytoseidae, je proto vhodný k použití v systému integrované ochrany rostlin.
Chmel otáčivý
U této rostliny se doporučuje Nissorun 10 WP pro preventivní aplikaci na lokalitách s každoročním vysokým výskytem svilušky (možnost i ošetření pouze okrajových a kotevních řad) nebo kurativně při prvním zjištěném výskytu svilušky na spodních chmelových listech (obvykle od konce května do poloviny června). Z hlediska dlouhodobé reziduální účinnosti 50–70 dní nejpozději do počátku kvetení chmele. V závislosti na výšce chmele se používá 700–3 300 l postřikové kapaliny/ha. Zhruba 7–10 dnů po aplikaci je možný výskyt dospělců svilušky, kteří jsou však po zásahu Nissorunem sterilní, to znamená, že se z vajíček nakladených zasaženými dospělci nelíhnou larvy. Chmel ošetřený Nissorunem nemá vývozní omezení, importní tolerance jsou stanoveny pro USA, Německo i Japonsko.
Réva vinná
Při silném výskytu zimních vajíček svilušky ovocné je nejefektivnější časné jarní ošetření Nissorunem těsně před nebo na začátku líhnutí larev ze zimních vajíček. Doporučené množství postřikové kapaliny je 400–1 360 l/ha, to je dávka 0,8 kg/ha. Přípravek lze velmi dobře použít pro kontrolu populační hustoty svilušky ovocné či chmelové i v pozdějším termínu rašení (4–5 listů koncem dubna nebo počátkem května), a to ve stejné dávce 0,8 kg/ha (400–1 360 l). Přípravek je použitelný v rámci integrované ochrany rostlin, je plně selektivní k dravému roztoči Typhlodromus pyri – populace Mikulov.
Jabloň, hrušeň
Nejefektivnější je ošetření Nissorunem na začátku líhnutí larev svilušky. Nejvhodnější termín pro aplikaci je ve fázi BBCH 56 „zelené poupě“. Doporučené množství postřikové kapaliny je 500–1 700 l/ha (1 kg přípravku/ha). Přípravek je použitelný s dravým roztočem Typhlodromus pyri – populace Chelčice. Pozdější termíny aplikace je nutno zohlednit ve vztahu k populační hustotě svilušky v době předpokládané aplikace (pouze včasné ošetření je účinné) a dlouhodobé ochranné lhůtě 28 dní nevhodné pro časně sklízené odrůdy.
Zoologové krevety řadí mezi korýše, podobně jako langusty či kraby. Obvykle mají pět párů takzvaných kráčivých nohou a na naší planetě patří ke starousedlíkům – žijí tu už více než 200 milionů let. Taky jsou to poměrně dlouhověcí tvorové, pokud se jim podaří vyhnout se všem rybářským lodím, které jim během života zkříží cestu, mohou se údajně dožít i sta let.
Dělení krevet je jednoduché, je totiž podle místa výskytu, a tak se rozlišují krevety teplomilné a ty, které mají raději vodu studenou. Teplomilné jsou podstatně větší než ty žijící ve studených severních mořích, například při pobřeží Aljašky, Grónska nebo Islandu, mohou mít až 20 centimetrů. Pro Evropany jsou krevety ze severních moří vhodnější i z hlediska transportu, je to sem blíž než z Thajska, Číny nebo Brazílie, odkud pochází většina velkých teplomilných druhů. V Thajsku je kreveta zkažená pomalu už ve chvíli, kdy se vytáhne z vody, v Grónsku, kde je sotva pár stupňů nad nulou, tento problém nehrozí. Asi polovina světové produkce krevet dnes pochází z umělých chovů. V teplých měsících se obvykle mořští živočichové rozmnožují. V té době se takzvané dary moře také podávají, ale jen omezeně, protože s rostoucími teplotami roste i riziko, že podlehnou zkáze dřív, než se dostanou na talíř.
Wikipedie uvádí, že krevety jsou loveny jako lidská potrava. Řada druhů krevet je však je chována v akváriích a byly z nich vyšlechtěny různobarevné okrasné varianty. Krevety chované v akváriích lze podle způsobu života rozdělit do tří hlavních skupin: trpasličí, filtrující a dravé. V akváriu by neměly být společně chované druhy náležející ke stejnému rodu, protože pak hrozí nežádoucí křížení (hybridizace).
Chorob okurek je celá řada, může se jednat o napadení hadovek, nebo vadnutí okurek, zde je stručný popis...
Virová mozaika: Na okurce se objevují světlé a tmavozelené mozaiky, také deformace listů a plodů. Virus se vyskytuje na více než 200 druzích rostlin a je přenosný mšicemi.
Ochrana před virovou mozaikou: Pěstujte pouze rezistentní odrůdy okurek. Odstraňujte plevel a likvidujte mšice. Jednotlivé napadené rostliny salátových okurek odstraňte.
Bakteriální skvrnitost: Na listech okurek jsou hranaté, vodnaté, průsvitné žlutohnědé skvrny ohraničené listovými žilkami (převážně u polních odrůd). Za vysoké vlhkosti vzduchu se uvolňuje bakteriální sliz, který za sucha zasychá a tvoří stříbřitý povlak. Podobné symptomy jsou i na plodech.
Ochrana před bakteriální skvrnitostí okurek: Vysévejte pouze zdravé uznané osivo. Na stejné ploše nepěstujte okurky minimálně 3 roky. Zajistěte rychlé osychání porostu a do vlhkého porostu nevstupujte.
Padlí: V počátcích napadení jsou na listech ojedinělé moučnaté bělavé skvrny, které se rychle slévají a pokrývají celou čepel listu. Silně napadené listy odumírají. Napadeny mohou být i stonky a plody.
Ochrana před padlím okurek: Pěstujte rezidentní odrůdy. Při nebezpečí výskytu padlí opakovaně ošetřete postřikem ORTIVA případně dalšími přípravky proti padlí pro zahrádkáře, jako je BIOAN, COLLIS, DAGONIS, EMPARTIS, FLOSUL, FYTOSAVE, KUMAR, KUMULUS WG, POLYVERSUM, POLYVERSUM - BIOGARDEN, ROMEO, SERENADE ASO, SULFURUS, THIOPRON, TOPAS 100 EC, TOPENCO 100 EC.
Sviluška chmelová (Tetrychus urticae): Na listech okurek jsou drobné běložluté skvrny, později hnědnou a zasychají, zejména na spodní straně listů žijí 0,2 až 0,5 milimetrů velké svilušky, chráněné jemnou pavučinkou. Okurky bývají silně napadeny za suchého a teplého počasí.
Ochrana před sviluškou chmelovou: Ve sklenících je možno vysadit dravé roztoče (Phytoseilus persimilis), v polních podmínkách při hrozícím přemnožení opakovaně ošetřete některým z těchto insekticidů: ERADICOAT MAX, FLORAMITE 240 SC, KANEMITE 15 SC, MILBEKNOCK, NISSORUN 10 WP, NISSORUN 25 SC, ORTUS 5 SC, PREV-GARD, PREV-GOLD, PYRANICA, REQUIEM PRIME, SHIRUDO, TYPHLODROMUS PYRI, VERTIMEC 1.8 EC, VOLIAM TARGO
Molice skleníková: Především na mladých listech rostlin žijí asi 1 milimetr velké molice s bílými křídly a neokřídlené světle žluté larvy. Silně napadené listy okurek jsou potaženy lepivou medovicí, na níž se usídlují saprofytické černě.
Ochrana před molicí skleníkovou: Ve sklenících lze vysadit parazitickou vosičku (Encarsia formosa). V polních podmínkách ochrana není nutná. Přesto, kdybyste chtěli použít chemickou ochranu, tak vo
NISSORUN 10 WP je selektivní kontaktní akaricid ve formě dispergovatelného prášku k hubení svilušek na chmelu, révě vinné, okrasných rostlinách, okrasných dřevinách, jádrovinách a peckovinách.
Působení:
Nissorun 10 WP je postřik vyznačující se dlouhodobým specifickým účinkem na vajíčka, larvy a nymfy svilušek. Na dospělce působí nepřímo, nehubí je, ale sterilizuje. Zasažené svilušky tak kladou sterilní vajíčka, ze kterých se již nelíhne další generace. Postřik proti sviluškám se vyznačuje silným translaminačním účinkem, to znamená, že proniká velice rychle listy a hubí uvedená vývojová stadia škůdce na horních i spodních stranách. Přípravek má dlouhodobý účinek v porostu: 50–70 dní, kdy je schopen udržet výskyt svilušky pod ekonomickým prahem škodlivosti. Přípravek nehubí dravé roztoče Phytoseidae, je proto velmi vhodný k použití v systému integrované ochrany rostlin.
Aplikační údaje
Jádroviny, peckoviny:
nejefektivnější je ošetření na začátku líhnutí larev svilušky;
přípravek je použitelný s dravým roztočem Typhlodromus pyri – populace Chelčice.
Vinná réva:
nejefektivnější je ošetření na začátku líhnutí larev ze zimních vajíček;
přípravek je použitelný s dravým roztočem Typhlodromus pyri – populace Mikulov.
Kromě lehce deformovaně vypadajícího ovoce a rynglí, které se mohou zdát, že dozrály o něco dříve. Jediný způsob, jak zjistit, zda plody byly napadeny obalečem švestkovým, je najít růžovou housenku (asi 10 milimetrů na délku) číhající uvnitř. Obrázky této choroby můžete vidět zde: obaleč švestkový.
Ochrana
Pokud se zdá, že obaleči jsou problémem, zvažte použití feromonových lapačů nebo pokropení stromu roztokem s hlísticemi. Jde o háďátka druhu Steinernema – drobní červi (hovoříme o opravdu malých mikroskopických červících) Tato háďátka napadají larvy obaleče švestkového, když se nacházejí ještě na kmeni stromu nebo v půdní základně stromu. Hlístice vstupují do larev přirozeným otvorem, například ústy, a živí se obsahem larev. Háďátka uvnitř larev produkují přirozenou bakterii, která je postupně zabíjí. Infikované larvy budou háďátky zcela rozloženy. Tyto dravé hlístice se také rozmnožují uvnitř larev obaleče a vypouštějí další hlístice do okolí. První ošetření je možné provést podle předpovědi počasí, kdy noční teplota již nebude klesat pod 13 °C.
