Jednoduchá a elegantní je barevná kytice gladiol, která dokáže navodit příjemnou letní atmosféru. Potěší zajisté každou ženu. Gladioly neboli mečíky symbolizují v řeči květin upřímnost. Jedná se o velmi oblíbené květiny, které se v zahradách celkem snadno pěstují, a nadto se sortiment odrůd neustále obohacuje o další překrásné odrůdy nových typů.
Mečíky/gladioly
Jedná se o vytrvalé pozemní květiny s hlízami. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavními květy. Stonky jsou vzpřímené, nevětvené, vzácněji větvené. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, většinou kopinaté, mečovité, rýhované, často trochu ztloustlé, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, poměrně velké a nápadné, souměrné, různých barev, jsou v květenstvích, zpravidla ve vějířcích. Květy jsou podepřeny listeny. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3 + 3), které jsou dosti odlišné, spodní bývají větší než horní a vnější jsou často užší než vnitřní. Celé okvětí je dole srostlé v trubce. Tyčinky jsou 3, jsou nahoru zakřivené. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Čnělka je 1, ale dělí se do 3 nitkovitých laloků. Plodem je trojpouzdrá tobolka, semena jsou křídlatá.
Mečíky jsou nejkrásnější a nejvděčnější květinou pro řez v letním období. Široký sortiment odrůd nabízí překrásné květy téměř všech barev, a navíc jsou řezané květy mečíků velmi trvanlivé. U mečíku nás však uchvacují nejen krásné barvy, ale u novějších odrůd i krásné tvary květů. Do popředí zájmu se nyní dostávají odrůdy se zvlněnými okvětními lístky a také odrůdy, jejichž květy mají výrazně zbarvená oka. Velký zájem rovněž vzbuzují nové odrůdy miniaturních mečíků, které mají celkově menší květní klasy, takže jsou lépe použitelné i v menších vázách pro výzdobu stolů v domácnostech. Tím se možnost využití řezaných květů mečíku dále rozšiřuje. Pro výzdobu zahrad se mečíky využívají méně, protože květní klasy jsou poměrně dlouhé a těžké, takže se za deště a větru snadno vyvracejí. Tomuto nedostatku lze předejít hlubším zasazením hlíz. U miniaturních mečíků se tato špatná vlastnost tolik neprojevuje, protože jejich květenství je lehčí.
Zdroj: článek Gladioly
Jaternice nebo jitrnice
Co se týká názvu, stává se, že ještě někdo používá i název jaternice. Tohle pojmenování se k nám dostalo z němčiny překladem ze slova Leberwurst. Dnes je slovo jaternice už zastaralé, ale občas ho někdy někdo použije. Správná jitrnice se pozná podle toho, že nemá bílý prstýnek. Z jednoho prasete se dá připravit až 60 jitrnic.
Slovo jaternice používali naši předci, a to z toho důvodu, že se do nich mlela syrová játra.
Není jitrnice jako jitrnice. Všude je dělají jinak, někde masovější, jinde s větším podílem housky. Liší se i v použitém koření a dalších přidaných surovinách. Jsou místa, kde přidávají kroupy, jinde rýži nebo česnek. Základními surovinami je ale vždy méně hodnotné maso. Rozlišit bychom měli i dva základní druhy jitrnic:
- Moravské – připravují se z masa z vařené hlavy, vařené kůže, syrových jater, vývaru, koření.
- České – připravují se z laloku, bůčku, vnitřností (plíce a slezina), jater, kůže, bílého pečiva, vývaru, koření.
Jitrnice se nejčastěji koření solí, pepřem, mletým novým kořením, majoránkou, mletým zázvorem, přidává se i česnek a v některých regionech i cibule. Poměr surovin je různý podle krajů a tradic.
Ze všeho nejdřív si musíte namlít nebo nakrájet pomocí kolébky podřadné maso, které se nehodí ani do tlačenky. Jde například o hlavu, uši, všelijaké odřezky, kůže, plíce a další vnitřnosti. Do směsi se přidá třený, nikoliv mačkaný česnek. Je to proto, aby se netvořily „cucky“. Směs se okoření majoránkou, novým kořením, pepřem, solí (někde přidávají i kroupy). Přidá se natrhaná buchta (v horším případě veka nebo žemle) a spaří se vřelou polévkou ze zabijačky.
Masová směs se pak plní (naráží) do čistých vepřových střívek. Ta se na zabijačce musí otočit naruby, aby se dokonale vyprala (očistila). Je třeba je přeprat minimálně v deseti vodách. To, že jsou střeva čistá a připravená pro plnění, se pozná podle toho, že vržou mezi prsty. Takto omytá střeva se uchovávají ve vodě se solí a octem.
Pak je šikovný řezník nařeže na délku jitrnic (cca 20 cm) a zašpejluje na jednom konci. To se dělá jako při pletení. Pak se otevřený konec střívka vezme mezi dva prsty a tlakem se sevřenou pěstí druhé ruky vhání směs masa do střívka nebo pomocí narážečky. Na druhém konci se zašpejluje a jitrnice je připravena k vaření nebo pečení.
Jitrnice se vaří ve velkém hrnci s vodou teplou 70 až 80 °C asi deset minut nebo čtvrt hodiny, protože všechno, co je uvnitř, je už jednou vařené, kromě krupice. Voda, ve které se vaří jitrnice, se nesmí nikdy vařit (bublat). Pak se vytáhnou z teplé vody a vloží se do studené vody. Pokud taková jitrnice plave, je hotová.
Zdroj: článek Jaternice
Řeznické domácí jitrnice
Ingredience: 1,5 kg bůčku, 1 kg laloku, 1 vepřová hlava, 1,5 kg sleziny a plic, 2,3 kg veky, 0,5 kg jater, 130 g soli, 1 lžíce mletého pepře, 1 lžíce mletého nového koření, 1 lžíce majoránky, ½ lžičky mletého zázvoru, 5 stroužků česneku, 2 l masového vývaru, tenké střevo
Technologický postup: Masité části a vnitřnosti (kromě jater) nakrájíme na stejné kousky a každé zvlášť předvaříme doměkka. Uvařené vnitřnosti umeleme, masité části posekáme nožem nebo kolébkou. Rozetřený česnek umeleme se syrovými játry. Nakrájené bílé pečivo krátce namočíme do vody, vymačkáme, smícháme s játry a česnekem, přidáme vnitřnosti a rozsekané maso. Nakonec přidáme tolik vývaru, aby vznikla přiměřeně hustá kašovitá hmota. Připravený prejt plníme do střívek, zašpejlujeme a jaternice vkládáme do vařící vody. Potom udržujeme po dobu asi 15 minut teplotu vody mezi 70–80 °C. Uvařené jitrnice, které vyplují navrch (pískají), sbíráme sítem a oplachujeme nebo dáváme do studené vody. Potom je rozložíme v jedné vrstvě na čistou podložku v chladné místnosti tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Asi po 15 minutách je obrátíme. Skladujeme při 0 °C. Spotřebujeme do 3 dnů. Zbylý prejt můžeme sterilizovat ve sklenicích pod víčky nebo zmrazit nebo ihned upéct. Během pečení nemícháme, jakmile se vytvoří kůrčička, prejt vyjmeme a necháme vychladnout. Bílé pečivo do jaternic se peče den před zabijačkou, aby bylo čerstvé a tuhé. Na pečení se používá výhradně hrubá mouka, kvasnice, trocha cukru na kvásek, sůl a voda.
Zdroj: článek Jaternice
Rýžové jaternice
Ingredience: 3 kg masa z hlavy, bůčku a laloku, 1,8 kg vnitřností (plíce, srdce, slezina), 1,5 kg rýže, 0,5 kg jater, 200 g cibule, 13 g soli, 1 lžíce mletého pepře, 1 lžíce majoránky, 1 lžíce nového koření, ½ lžičky mletého zázvoru, 5 stroužků česneku, 2 l masitého vývaru, tenká střeva, špejle
Technologický postup: Masité části předvaříme. Dbáme na to, aby maso bylo stejnoměrně měkké. Játra semeleme syrová a promícháme s utřeným česnekem. Masité části po tepelném zpracování rozemeleme nahrubo a uvařené vnitřnosti najemno. Přidáváme osmahnutou nakrájenou cibuli. Umleté vnitřnosti, maso a uvařenou rýži smícháme dohromady, přidáme játra s česnekem, sůl a další zbylé přísady dle chuti. Poté zředíme vývarem. Střeva obrátíme, vypereme a necháme okapat. Nakrájíme je na délku 15 až 20 cm a uzavřeme na jednom konci špejlí. Připraveným prejtem je rukama nebo nabíječkou naplníme. Poté je zašpejlujeme i z druhé strany. Připravené jitrnice dáme sterilovat – vložíme je do horké vody, teplota by měla být kolem 75 °C, a necháme vařit 20 až 30 minut. Jitrnice jsou hotové, když začnou plavat na hladině. Uvařené jitrnice omyjeme ve studené vodě a necháme vychladnout. Po dobu chladnutí je obracíme, aby se tuk rovnoměrně rozprostřel.
Zdroj: článek Jaternice
