Téma: 

hoya

VOSKOVKA

Voskovka, nenáročná pokojová květina

Hoya carnosa neboli voskovka je rychle rostoucí pokojová rostlina liánovitého vzrůstu. Má dlouhé stonky, na nichž rostou lesklé, dužnaté, tmavě zelené listy vejčitého tvaru. Od jara do podzimu se na rostlině objevují vonné hvězdicovité květy, bílé nebo světle růžové barvy s červeným středem. Svou přezdívku Hoya získala podle květů, které se lesknou jako vosk. Rostlina je poměrně nenáročná na pěstování. Často je vyvazována do oblouku nebo jiných zajímavých tvarů.

Nejčastěji se pěstují dva druhy, které se od sebe liší vzrůstem: Hoya carnosa má dlouhé výhony, které musíme upevňovat k opoře, Hoya bella je ozdobnější a má převisající krátké, ale rozvětvené výhony.

Voskovka je krásná rostlina, a to i v době, kdy nekvete. Její listy jsou sytě zelené, lesklé, dužnaté a mohou být nepravidelně světle skvrnité.

Hoya bella má menší světlezelené listy, květní okolíky jsou podobné jako u Hoya carnosa. Květy mají bílou barvu s výraznější červenou pakorunkou. Kvetoucí rostliny jsou nejkrásnější zespoda. U tohoto druhu květní stopky po odkvetení opadávají. Hoya bella bohatě kvete, je to vděčná rostlina do závěsných nádob. Bohaté kvetení zaručuje mírné snížení teploty v zimě.

Květenství obou druhů jsou velmi trvanlivá, objevují se od jara do podzimu a zejména ve večerních hodinách intenzivně sladce voní. V době kvetení rostlina vylučuje sladký nektar, který může znečistit okolí.

Její výhony mohou dosahovat až 6metrové délky. Na svých dlouhých, poléhavých, dřevnatějících stoncích nese lesklé tmavozelené dužnaté listy se silnou pokožkou, které jsou vstřícné a mají oválný, mírně zašpičatělý tvar. Listy jsou 5–8 cm dlouhé a 3–4 cm široké, jsou masité a lesknou se jako voskové. Kvete od jara do podzimu pětičetnými hvězdicovitými květy, které vytvářejí polokulovité květenství. Jednotlivé kvítky mají v průměru kolem 1,5 cm, květenství může obsahovat až 30 kvítků. Plstnatá koruna má bílou nebo narůžovělou barvu, vedlejší koruna je lesklá pěticípá hvězdička s červeným středem.

Zdroj: Voskovka
Zveřejněno dne: 9.10.2016

NENÁROČNÉ POKOJOVÉ ROSTLINY

Voskovka

Voskovka roste velice rychle a vyžaduje ke svému růstu oporu, nejlépe kruhovou. Její výhony mohou dosahovat délky až 6 m. Na svých dlouhých poléhavých dřevnatějících stoncích nese lesklé, tmavě zelené dužnaté listy se silnou pokožkou, které jsou vstřícné a mají oválný, mírně zašpičatělý tvar. Listy jsou 5–8 cm dlouhé a 3–4 cm široké, masité a lesknou se jako voskové. Rostlina kvete od jara do podzimu pětičetnými hvězdicovitými květy, které vytvářejí polokulovité květenství. Jednotlivé kvítky mají v průměru kolem 1,5 cm, květenství může obsahovat až 30 kvítků. Plstnatá koruna má bílou nebo narůžovělou barvu, vedlejší koruna vypadá jako lesklá pěticípá hvězdička s červeným středem. Květy intenzivně vylučují sladký nektar, vytvářející průzračnou kapku na každém kvítku. Voskovky kvetou po celé léto a její květy jemně voní. Kvalitní květy vynášejí pouze dobře vyvinuté rostliny. Kořen rostliny je žlutavý, uvnitř bílý. Jeho chuť je palčivá, ostrá, až hořká. Voskovka může trpět na opadávání listů a květů. Velmi často ji také napadají mšice, které rostlinu výrazně poškozují.

Botanický název: Hoya carnosa, Hoya bella, Hoya lacunosa, Hoya linearis, Hoay multiflora

Pěstování

V létě by se teplota vzduchu pro voskovku měla pohybovat mezi 18–22 °C. V zimě na světlém stanovišti bude vyhovující teplota 12–13 °C. Celkově důležité je vybrat slunečné stanoviště, protože voskovka potřebuje dostatek slunečních paprsků. Dostatek světla je podmínkou pro to, aby výhony, na kterých kvete, mohly dostatečně vyzrát. Nikdy by však neměla být vystavena přímému slunci. Rostlině se daří dobře i při umělém světle, ale nevykvete. Rostlina se stáčí ke světlu a nepříliš dobře snáší změnu umístění vůči světlu. Proto by se neměla přemisťovat ani otáčet. Měla by se nechávat na jednom, vhodně zvoleném, stabilním místě. Důležitý je pro rostlinu také čerstvý vzduch. Další nutností je mírná, přesto však pravidelná zálivka. V letních měsících je třeba zvýšit intenzitu. Jako zálivka je, alespoň v létě, ideální dešťová voda. V zimě se zálivka omezuje. Stačí, když kořenový bal bude polosuchý. Důležitým faktorem je také hnojení. V době vegetace hnojíme každých 7 dní standardním tekutým organickým nebo plným průmyslovým hnojivem. Odkvetlé stonky nikdy neodstraňujeme, protože se na nich vytvářejí nová květenství. Seřezávání květních stvolů po odkvětu rostlině nesvědčí, nemohou tak v dalších letech vyrůstat vedlejší okolíky květů. Jako substrát pro zakořenění je pro voskovku vhodná jakákoli živná a kyprá půda, nevadí jí zahradní půda s příměsí písku. Optimální je pro ni také hydroponie a iontoponie. Nesnese však vyšší koncentraci živného roztoku než 0,1 %. Sledovat by se měla i vlhkost, která by měla být 40–60 %.

Množení

Množí se na jaře stonkovými řízky s jedním párem listů, které zakořeňují při teplotě půdy okolo 20–25 °C. Kromě půdy zakořeňují i ve vodě, písku nebo jiných substrátech, a to od ledna do května. Po zakořenění vysazujeme do květináčů o průměru 10–15 cm po dvou až třech rostlinkách. Více se nedoporučuje, rostliny by byly slabší a ne tolik husté a urostlé. Vhodné je zvolit rašelinu s pískem v poměru 1 : 1. Mladé rostliny je třeba mírně zastiňovat, později nevadí plné osvětlení. Přesazuje se jednou ročně od května do srpna. Čím starší rostlina je, tím méně by se měla přesazovat. Ani s právě kvetoucí rostlinou se nemá příliš manipulovat, je tady riziko opadání květů. Od dubna je vhodné voskovku přihnojovat roztokem vícesložkového hnojiva 0,1–0,2 %.

Voskovka – foto

Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět voskovku.

Zdroj: Nenáročné pokojové rostliny
Zveřejněno dne: 19.3.2014

POPÍNAVÉ ROSTLINY

Popínavé rostliny do bytu

Nic nevyvolává takový pocit idyly jako domácnost obrostlá popínavými rostlinami. Je v tom kouzlo, romantika, starobylost, pohoda.

Voskovka

Má latinský název Hoya a je to ideální rostlina pro pěstování v závěsném košíku či na okrasné mřížce. Voskový povrch listů předurčil název této rostliny. Kožovité listy voskovky mají schopnost zadržovat vodu. Spíše ji zahubíme přeléváním než nedostatkem vody. Masité listy jsou přibližně 2,5 cm široké a 5 cm dlouhé. Hvězdicovité květy jsou soustředěny ve svazcích asi po dvanácti až patnácti kusech. Voskovka kvete na jaře a v létě, její květy krásně voní. Důležité je neodstraňovat stopky odumřelých květů, protože se na nich vytvářejí další. S rostlinou by se nemělo hýbat, aby poupata neopadala. V létě ji lze rosit, ale pozor na květy, těm by se voda měla vyhnout. V dospělosti voskovka často vytváří bezlisté šlahouny, které později obrůstají listy. Teplota, ve které se jí daří, se pohybuje od 10 do 21 °C. Má ráda hodně slunečního světla, má-li kvést, potřebuje přímé slunce. Nejvhodnější je umístění na okně, které je orientované na východ nebo na západ, polední úpal na jižním okně je pro ni příliš silný. Ve vegetačním období vyžaduje bohatou zálivku. V zimě se doporučuje omezení zálivky, stačí ji zalévat jednou za 14 dní. Od jara do podzimu můžete voskovku jednou za dva měsíce přihnojit.

Filodendron

Má latinský název Philodendron. Popínavých filodendronů je mnohem více než keříčkovitých druhů a jsou také jako pokojové rostliny mnohem víc oblíbené. Potřebují oporu například mechových tyčí, aby se po nich mohly dobře pnout a aby se na nich mohly zachytit svými vzdušnými kořeny. Ze všech filodendronů je nejznámější Philodendron scandens. Roste velmi rychle, můžeme ho pěstovat na bambusové tyči nebo v závěsném košíku, má menší listy ve tvaru srdíčka. Jejich řapíky jsou červené. Pokud budete filodendron pěstovat při nižší intenzitě světla, bude červená barva na spodní straně listů mnohem světlejší. Vzdušné kořeny by se neměly odstraňovat, ale nasměrovat do zeminy v květináči.

Mučenka

Má latinský název Passiflora caerulea. Jde o nenáročnou rostlinu, která velmi rychle roste. Má krásné květy, které se objevují pouze na mladých výhoncích, proto potřebuje každý rok, a to většinou zjara, ořezat. Vyžaduje přímé sluneční světlo a hojné zalévání. Dobře roste v teple, ale i v chladu. V zimě je pro ni důležité období klidu při teplotě kolem 10 °C. Častěji ostřikujte. V příliš teplé místnosti listy žloutnou a schnou, tvoří se málo poupat a květů a rostlina rychle ztrácí na dekorativnosti. Mučenka vyžaduje přímé světlo. Vhodné je východní či západní okno, není-li zastíněné stromy.

Zdroj: Popínavé rostliny
Zveřejněno dne: 9.12.2015

ROSTLINY VHODNÉ DO TERÁRIA

Nejlepší živé rostliny do terária

Terárium je prosklené nebo jinak kryté zařízení, v němž se chovají živočichové různých, především však exotických druhů. Cílem teraristy je chovat živočicha v co nejpřirozenějších podmínkách, které simulují jeho původní biotop (stanoviště, životní prostor).

Podobným zařízením je akvaterárium, známější pod názvem paludárium, které se od terária liší pouze stálou vodní plochou, jak samotný název napovídá. Například při chovu pouštního terarijního živočicha použijete suchý písek, kameny a pouštní rostliny, při chovu obojživelníka v paludáriu zasadíte bujnou vlhkomilnou zeleň, přidáte vodní rostliny, zeminu, kameny a podobně.

Rostliny do terárií volíme podle vlhkosti a teploty, které konkrétní druh živočicha v chovném zařízení potřebuje.

Podle teploty dělíme terária na pouštní (jsou suchá a velmi teplá, s teplotou kolem 40 °C); tropická (vytápí se na 30 °C); subtropická (s teplotou kolem 25 °C) a terária mírného pásma (teplota se většinou udržuje přes 20 °C).

Při výběru terarijních rostlin je nutné přihlédnout k jejich nárokům. Ne každý druh patřící do biotopu vámi chovaného živočicha snese omezené podmínky, i kdyby se co nejvíce podobaly těm přírodním. Největším problémem je nedostatek světla, proto dobrou volbou vhodného osvětlení zvýšíte možnost širšího výběru rostlinných druhů.

Poté, co si novou rostlinu přinesete domů, osprchujte ji – může být totiž postříkána nějakým ošetřujícím chemickým přípravkem.

Nejčastěji užívané terarijní rostliny jsou šplhavník (Epipremnum aureum), lopatkovec (Spathiphyllum floribundum), monstera (Monstera), fíkus (Ficus) a různé mechy.

Je problém osadit rostlinami terárium, které se vytápí na vyšší teploty kolem 30 °C, protože dochází hlavně v zimních měsících k velké nerovnováze světla a tepla. Čím vyšší máme teplotu, tím více světla rostliny potřebují a naopak. Při vyšších teplotách rostliny vyčerpávají rychle zásobní látky, které načerpaly během jarních a letních měsíců. Žijí vlastně na dluh, neboť mají málo světla a nedovedou si fotosyntézou vytvořit látky potřebné k životu. Další problém spočívá v tom, že málokdo má terárium u okna. V zimních měsících je intenzita světla tak malá, že i venku je světla nedostatek. Z toho mála nám ještě něco ubere okenní tabule a v místnosti pak světlo ubývá do čtverce tak, že například jeden metr od okna je již jen asi 25 % světla. Vypadá to sice, že těsně u okna a třeba 2–3 m od okna je světla stejně, není to však bohužel pravda, neboť lidské oko je přizpůsobivé množství světla a nedokáže to posoudit. Pokud tedy máme terárium hned vedle okna, je také intenzita světla nevyhovující, toto se však dá vyřešit umělým přisvětlováním. Nestačí však na to žárovky, které se často používají na vyhřívání terárií. Žárovka má špatné složení světelného spektra, vhodnější jsou výbojky a zářivky. K dostání jsou i speciální zářivky na rostliny a akvária, které jsou ideální. Svítit by se mělo 10–12 hodin denně a zdroj světla by neměl být od rostlin dál než 50 cm. V dnešní době není problém toto plně automatizovat spínacími hodinami, výhodou zářivek je i malá spotřeba elektrické energie. Tímto způsobem je možné pěstovat spoustu druhů rostlin, hůře se takto pěstují jen druhy, které v přírodě rostou na plném slunci, takže mají k dispozici několik tisíc luxů, což se dá umělým osvětlením těžko nahradit. Patří sem hlavně kaktusy, sukulenty a některé druhy palem.

Některé rostliny, jako například bromélie, se dají naaranžovat v teráriu i na větev. Rostlinu vytáhneme z květináče, kořenový bal obalíme mechem, kokosovým vláknem a omotáme drátem, silonem nebo jemnějším pletivem a upevníme na větev. Bromélie zadržují ve svém středu vodu, takže jde o ideální rostliny k chovu některých žab. Některé rostliny se dokážou plazit po dřevě, kamenech nebo polystyrénu, například Ficus pumila nebo Hedera helix, takže jimi můžeme nechat porůst třeba celou zadní stěnu terária, což vypadá velice efektně. Nejlépe se vytvářejí terária pro různé druhy žab, sklípkany, menší plazy. Problém je jen s plazy, kteří rostliny okusují.

Rostliny nikdy nepřeléváme, všechny uvedené rostliny potřebují být vlhké, ne však přemokřené. Pokud hodně zaléváme, vytlačíme z půdy kyslík a odumřou nám kořeny. Většina rostlin spíš snese krátké vyschnutí substrátu než přemokření. Pozor také na jedovaté druhy, jako například Datura, Diffenbachia, Ardisia, Oleander, Croton, Cyclamen, Hoya, Ephorbia, Dipladenia. Nevhodné do terária jsou rovněž všechny subtropické rostliny, které v zimních měsících vyžadují teploty mezi 5–15 °C. Do této skupiny patří například myrta, olivovník, granátové jablko, vavřín, citrus, kamélie, čajovník.

Mezi vhodné druhy rostlin do terárií patří kupříkladu celá čeleď broméliovitých. Jedná se o rostliny, které většinou žijí na stromech, takže je můžeme pěstovat na dně terária i na kamenech a větvích. Do této čeledi patří nejenom Guzmania, Neoregalia, Aechmea, Vriesea, Cryptanthus, ale i rod Tillandsia s asi 450 druhy. Tilandsie je možné lepit na kameny nebo větve. Mají však vyšší nároky na světlo než ostatní bromélie, hlavně pak druhy s hodně stříbrnými listy. Tilandsie jsou velice nenáročné rostliny, které ve své domovině ve Střední a Jižní Americe rostou nejenom na stromech a skalách, ale i na kaktusech, drátech elektrického a telefonního vedení, na střechách a podobně. V přírodě rostou v podstatě jen z prachu a rosy. Tilandsie dorůstají dle druhu většinou 5 až 30 cm, větší druhy jsou spíš výjimkou. Jsou to rostliny, které mohou růst bez kořenů, některé druhy kořeny ani netvoří, můžeme je lepit jakýmkoliv lepidlem, nejlépe však silikonovým tmelem. Tilandsie kvetou většinou fialovými květy, kvetení trvá 4–6 týdnů. Tilandsie snesou i velice suché terárium, musíme je však minimálně 1× denně porosit nebo namočit.

Z dalších rostlin se do terárií hodí Selaginella, Adiantum, Pteris, Asplenium, Nephrolepis, Anthurium, Tradescantia, Philodendron, Hedera, Scindapsus, Peperomia, Platycerium, Ficus pumila, Fittonia, Chlorophytum. V teráriu můžeme také pěstovat některé druhy orchidejí, vhodné jsou rody Oncidium, Brasia, Phalaenopsis, Paphiopedium, Cattleya. Většina orchidejí roste epifytně (na stromech), pěstujeme je proto buď přivázané s kouskem mechu na kůře, nebo v květináčích, nikdy však v běžném substrátu, ale ve směsi dubové či borové kůry, kousků polystyrénu, mechu a dřevěného uhlí. Zaléváme vždy až po krátkém vyschnutí. Většina popsaných rostlin v dospělosti dosahuje velikosti 5 až 20 cm, jsou proto do terárií vhodné nejenom pro svou nenáročnost, ale i velikost.

Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno dne: 29.2.2016