Bez tradičního českého chlebíčku si neumíme představit žádnou oslavu. Jde o druh studeného pokrmu, jehož základem je obvykle vekové pečivo, zdobené dalšími potravinami či pomazánkami. Typickým pokryvem chlebíčků jsou různé saláty, zelenina, uzeniny, sýry, vajíčka a další. Jedná se o typicky český fenomén.
Obložené chlebíčky pro pohoštění
Chlebíčky se podávají zejména při různých oslavách a setkáních s přáteli. Připravené chlebíčky nechte odležet, chraňte je pouze před oschnutím. Rozležením se provlhčí pečivo, přestane se drobit, zvláční a chutě se tak nějak lépe spojí.
Co je třeba:
základní surovinou je bílá veka (to je klasika) – v současné době se v této oblasti poměrně experimentuje a používají se i bagety (světlé i tmavé), housky, popřípadě jiné druhy pečiva
Další suroviny se volí dle toho, jaký chlebíček budete vyrábět. K tradičním surovinám patří:
vlašský salát, bramborový salát
uzeniny – šunka, debrecínka, uherák, herkules a další
vejce – vařené natvrdo
sýr – je možné použít různé druhy, od plátkového přes plísňový až po tavený
pomazánky – budapešťská, česneková, rybí atd.
kyselá okurka
zelenina – okurka, rajče, paprika
Fantazii se meze nekladou, hodí se i olivy, oříšky, majonéza a podobně.
Postup:
nejdříve nakrájíte veku (šířka plátků i velikost záleží na tom, jak velké a „tlusté“ chlebíčky chcete vyrábět)
poté ji potřete máslem či pomazánkou
následně začnete chlebíčky zdobit (suroviny se skládají vesměs vedle sebe, nikoliv na sebe)
Fantazii se meze nekladou, a tak záleží jen na vás, co na chlebíček dáte. Je třeba jen dávat pozor, aby se chutě vyloženě „netloukly“. Vyrobit chlebíček lze i tak, že se na každý konec položí rozdílné chuti. Prostředek pak může být neutrální.
Tip: Uzenina by měla být nakrájená na tenké plátky, poté se tvaruje do kornoutků.
Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert (lahůdkářství Jan Paukert fungovalo až do února 2015), a to na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané jednohubky. S chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, ve kterém se tyto výrobky vzápětí začaly prodávat. Původní velikost byla o něco menší než dnes, tak na dvě tři kousnutí, během dvou následujících let se osvědčil rozměr větší – v této podobě si získaly oblibu a dělají se tak dodnes. Do nabídky patřily chlebíčky s humry, s paštikou a lanýži, s kaviárem, se salátem z raků nebo s králičí paštikou. Praha si je zamilovala. Paukertovo lahůdkářství si postupně oblíbilo mnoho známých osobností, jako například Hugo Haas, Ema Destinnová, Oldřich Nový nebo Vlasta Burian, vlastně nakonec nejen kvůli chlebíčkům, ale i salátům, paštikám, kremrolím a jiným lahůdkám.
Jen pro zajímavost, Československé státní normy (ČSN) pro výrobky studené kuchyně popisují skoro sto druhů obložených chlebíčků. Většina chlebíčků v ČR se konzumuje studená, výrobci proto musí plnit hygienické předpisy, aby prostřednictvím těchto tepelně neupravených potravin nedocházelo k šíření nemocí.
Jak již bylo uvedeno, obložený chlebíček je naše národní specialita. Zatímco ve světě svádí mezi sebou bitvy obložené bagety a sendviče, u nás se dobré lahůdkářství pozná podle obloženého pečiva, které nemůžete jen tak přikusovat po cestě do práce, ale ke kterému si musíte chvíli sednout, zapomenout na počasí za okny a nechat se unést mistrovskou kombinací přítomných chutí, případně také okomentovat kvalitu a čerstvost majonézy.
V žádné knize nenaleznete přesný postup. Záleží pouze na fantazii a chuti. Je však dobré dodržet určité zásady...
Pestrost: Střídejte na talíři různé druhy chlebů a chlebíčků, protože pestrost je u studené mísy velmi důležitá. Například můžete okolo narovnat plátky z pečeného masa, rolády, vařeného uzeného nebo šunky.
Saláty i pomazánky: Obložený chlebíček nemusí být namazaný jen bramborovým, vlašským nebo hermelínovým salátem. Nebojte se běžných pomazánek, včetně tvarohové, budapešťské, z nivy, česnekové, sýrové, nebo dokonce i másla nebo neochuceného krémového sýra. Použijte cokoli, stačí, když pečivo nezůstane suché. V podstatě se nemusíte trápit tím, jak pečivo natřete, protože tato vrstva obvykle zůstane zcela zakrytá dalšími surovinami.
Kombinace: U chlebíčků platí jednoduché pravidlo – jakákoli pomazánka nebo salát snese jakékoli ozdobení. Chuťově to nijak nebude vadit. Pomazánka z nivy snese šunku, uherák, rajče, sýr nebo vajíčko, je to jedno, co si vyberete. Chlebíček bude vždycky dobrý. Rozhodnete-li se vsadit na osvědčené kombinace, použijte například nivovou pomazánku ve spojení s plátkem sýra, kouskem jablka a ořechem.
Tenké plátky: Podstatou krásného chlebíčku je, že suroviny stavíte do výšky. Zapomeňte na to, že byste na chlebíček položili kousek plátku sýra a kousek plátku šunky, neděláte přece svačinu do školy, ale efektní ozdobu slavnostního stolu. Zkuste si sehnat šunku a další salámy krájené na co nejtenčí plátky. Lépe se prohýbají, protože hned nepopraskají. A lépe také drží tvar, takže vaše dílo pak vzorně ční do výšky. Plátek salámu stačí prohnout kolem prstu a pak libovolně stočit, tím se vytvoří výškový rozměr. Čechrejte, prohýbejte, vlňte, ale nepokládejte.
Kornoutky: Velmi efektní a jednoduchou součástí chlebíčků jsou kornoutky či náznaky růží. Pokud je budete chtít vyrobit ze dvou nebo tří plátků trvanlivého salámu, překryjte je přes sebe, pak celé přehněte podélně na půl a smotejte. V pomazánce nebo salátu tvar obvykle vydrží.
Zdobička: Doma se obvykle natírá nožem nebo vidličkou, plní lžící a závěrečného prezentačního efektu se dosahuje úplně jiným způsobem. Přesto se nebojte ze skříně vylovit řezanou trubičku a nastříkat s ní na chlebíčky třeba trochu tvarohové pomazánky nebo ochucené majonézy na ozdobu. Jde to rychle a budete za hvězdu.
Zelenina: Stačí kousek zeleniny, dokonce se počítá i naložená kapie. V ústech udělá toto šťavnaté křupnutí divy. Platí, že kombinovat se dá skoro všechno se vším, spíš než chutí se řiďte barevným kontrastem.
Zelená barva: Zelená barva je symbol čerstvého. Půvabné jsou drobné lístečky ze salátových srdíček (zatímco velké salátové listy můžete použít jako podklad pod chlebíčky). Samozřejmě můžete použít zelenou petrželku (kadeřavou nechte v růžičkách, plocholistou nasekejte). Moderní jsou překřížené snítky pažitky a splést se nemůžete ani s šikmo nakrájenou natí jarní cibulky.
Zdobení chlebíčků je kumšt a krásně stočený salám nebo šunka dodá vašim obloženým chlebíčkům profesionální vzhled. Způsobů stočení je mnoho a každá zkušená ruka zná alespoň deset z nich. Psaná rada, jak na to, je ale zbytečně složitá a je lepší se podívat na videa několika zdobitelek, abyste správně pochopili jejich grif. Videa jak stočit salám na chlebíčky.
Ingredience: veka, šunka, 1/2 vařeného vejce na jeden chlebíček, sterilovaná okurka a kapie na ozdobu
Ingredience na salát: 1 střední uvařená brambora, 150 g šunkového salámu, 1 malá vařená mrkev, kousek vařeného celeru, 1–2 sterilované okurky, 2 lžíce sterilovaného hrášku, 100–150 g majonézy, hořčice, sůl, pepř, trochu láku z okurek
Ingredience na majonézový přeliv: 150 g majonézy, 2 lžíce láku z okurek, 1/2 lžičky práškové želatiny, 5 lžiček vroucí vody, sůl, pepř, malinko cukru (podle chuti)
Postup: Nejprve připravíme salát. Brambory a zeleninu nakrájíme na kostičky a smícháme se všemi surovinami. Dochutíme a necháme chvíli uležet.
Na přeliv přelijeme želatinu vařící vodou a mícháme do rozpuštění. Majonézu smícháme s lákem, solí a pepřem. Přidáváme želatinu po lžičkách do požadované konzistence. Případnou hustotu zredukujeme několika kapkami mléka.
Veku nakrájíme, navrstvíme salát a na polovinu položíme vejce. Na druhou polovinu stočíme plátek šunky, dozdobíme kouskem kapie, okurky a lístkem petrželky. Nakonec vejce přelijeme majonézou. Necháme odležet a podáváme.
Vejce lze samostatně připravovat jako vařená na tvrdo, na měkko, na hniličku, jako míchaná vejce (na cibulce nebo se slaninou), sázená vejce (volská oka), ztracená vejce (vařená v osolené octové vodě), jako vaječné omelety (s přídavkem zeleniny, uzenin, hub, sýrů a podobně). Vejce jsou důležitou součástí piškotových, kynutých, třených i odpalovaných těst, je to jedna za složek známého trojobalu, zalévají se jimi zapékané pokrmy, přidávají se do nádivek, knedlíků, lívanců, palačinek, svítků. Ve studené kuchyni se používají na obložené mísy, chlebíčky, jednohubky, pomazánky, saláty. Bílky se pak používají ke spojování mletých mas, potírání koláčů před tím, než se dají do trouby, připravuje se z nich sníh a polevy. Čerstvé žloutky se používají ke zjemňování polévek a omáček, připravuje se z nich majonéza a dressingy a šodó. My se dnes v našem článku zaměříme pouze na vajíčkovou pomazánku a nabídneme i tradiční recept na vajíčkový salát.
Neustále slyšíme od propagátorů zdravé výživy, že konzumace této lahůdky je nezdravá, že se jí máme vyvarovat. Všichni víme, že právě ty nejkaloričtější a nejméně zdravé varianty jsou chuťově nejlepší, a málokdo se může pochlubit tím, že by občas nezahřešil a chlebíček, třeba právě ten se salátem a debrecínkou, si nekoupil. Vždyť se na nás z chladicích pultů přímo smějí. Tak se nebojte a sem tam si nějaký dopřejte.
Ingredience: 300–350 g pórku, 2 l vody, 2 rovné lžičky mořské soli, 10 g čerstvého libečku, 1 rovná lžička koriandru, 40 g hladké rýžové mouky, 200 g brambor, 1–2 lžíce panenského oleje (řepkový, slunečnicový, sezamový a podobně), 25 g čerstvého pórku na ozdobu polévky, popřípadě rýžové chlebíčky, pár kapek polévkového koření bez glutamanu (nemusí být)
Postup: Pórek nakrájíme na větší kousky, které dáme vařit do osolené vody společně s libečkem a koriandrem. Vaříme od začátku varu asi 20 až 25 minut a necháme zchladnout. V jiné nádobě uvaříme brambory, které pak použijeme do polévky jako zavářku. Vychladlou polévku rozmixujeme a při mixování ještě přidáme hladkou rýžovou mouku pro mírné zahuštění. Polévku vrátíme do hrnce a přivedeme k varu. Povaříme asi 2 minuty a přidáme na plátky nakrájené brambory uvařené na skus. Na závěr polévku omastíme panenským olejem a povrch polévky na talíři posypeme nakrájeným pórkem. Kdo má rád polévku výraznější, může ji dochutit několika kapkami polévkového koření bez glutamanu. Není ale ani nutno. Použitý koriandr a čerstvý libeček polévku pěkně provoní a dá jí charakteristickou chuť. Polévku můžeme podávat i s rýžovými chlebíčky, máme-li potřebu něco k polévce zakousnout.
Doporučení: U osob s oslabenou slinivkou je tato polévka vhodná, ale nezdobíme si ji raději čerstvým pórkem, který je hůře stravitelný.
Tip: Na polévku je nejlepší použít mladý tenký pórek, ale samozřejmě, že ji můžeme uvařit i ze silných stonků, ty je však vhodnější nakrájet na kousky a ještě rozkrojit po délce, aby se dobře provařily.
Jelení maso na guláš marinovat nemusíte, ale výrazně tím zvýšíte měkkost a hloubku chuti. Nejlepší výsledky jsem dosáhl po 24 hodinách ve víně s jalovcem.
Bez marinování bude jelení guláš pevnější a chuť čistší, ale méně komplexní. Marinování pomáhá narušit povrchové struktury masa a zvýraznit aroma. U farmového masa stačí 12 hodin, u zvěřiny z honitby doporučuji minimálně 24 hodin. Pokud marinovat nechcete, počítejte s delším dušením a větším množstvím tuku.
Jak dlouho dusit jelení guláš, aby byl opravdu měkký?
Ideální doba dušení jeleního guláše je 2,5 až 3 hodiny při velmi mírném varu. Kratší čas často nestačí na rozpad kolagenu.
Při jedné hodině zůstává jelení maso tuhé, i když je prohřáté. Při dvou hodinách je měkkost přijatelná, ale až kolem třetí hodiny dosáhnete plné vláčnosti. Důležité je nevařit prudce – silný var vysušuje maso. Pokud si nejste jistí, zkuste test vidličkou: maso se má oddělit bez odporu, ale nesmí se rozpadat.
Proč je můj jelení guláš tuhý i po dlouhém vaření?
Nejčastější příčinou tuhého jeleního guláše je příliš vysoká teplota nebo nedostatek času. Další faktor může být stáří kusu.
Při prudkém varu se maso stáhne a ztratí šťávu. Pokud byl kus starší, obsahuje více vaziva a potřebuje delší dušení. Řešení je jednoduché: přidejte trochu vývaru, snižte teplotu a pokračujte dalších 30–60 minut. Trpělivost je klíčová. Někdy pomůže i malá dávka kyseliny, například lžíce vína.
Jak odstranit silný pach zvěřiny?
Silný pach zvěřiny zmírní delší marinování ve víně a použití jalovce. Pomáhá i kvalitní tuk.
Pach je výraznější u masa z volné přírody. Pokud je aroma příliš intenzivní, použijte 24hodinovou marinádu a přidejte lehce rozdrcený jalovec. Vyhněte se přehnanému kořenění, které chuť jen přebije. Někdy pomůže i malé množství brusinkového džemu na závěr, které chuť zaoblí bez ztráty charakteru.
Kolik cibule patří do jeleního guláše?
Ideální je poměr téměř 1:1 mezi masem a cibulí. Na 1 kg masa počítejte kolem 800 g cibule.
Cibule funguje jako přirozené zahušťovadlo. Pokud jí dáte málo, omáčka bude řídká a budete sahat po mouce. Dlouhé pomalé restování cibule minimálně 20 minut je zásadní. Barva má být tmavě zlatá, ne spálená. Správně připravená cibule je základ celého guláše.
Je lepší jelení guláš na sádle nebo na oleji?
Sádlo dává jelenímu guláši hlubší chuť a lepší základ než běžný olej. Rozdíl je znatelný.
Olej je neutrální a méně podporuje karamelizaci. Sádlo stabilně snáší vyšší teplotu a dodává jemný masový tón. Máslo se přepaluje příliš rychle.
Technologický postup: Těsto rozválíme na pomoučeném vále na tenkou placku a nakrájíme na čtverečky asi 5 x 5 cm a přendáme na plech vyložený pečicím papírem. Suroviny na náplně nakrájíme na malé kousky (sýry na silnější plátečky, olivy na poloviny nebo na kolečka, rajčata na menší proužky, slaninu a šunku na proužky stočené do kornoutků, klobásu na kolečka a okurky na čtvrtiny plátků). Podle výše uvedené inspirace nebo vlastní fantazie klademe na těsto a trochu přitlačíme. Pečlivě potřeme rozšlehaným vejcem (můžeme do něj zašlehat na špičku nože utřeného česneku pro vůni) a pečeme při 250 °C dozlatova. Doba pečení se pohybuje mezi 7–9 minutami (raději hlídáme). Chutnají teplé, vlažné i vychladlé.
Je Zdeněk Pohlreich opravdu nejlepší kuchař v Česku?
Zdeněk Pohlreich je považován za nejlepšího kuchaře hlavně díky technické autoritě a vlivu na českou gastronomii.
V praxi ale „nejlepší“ neznamená univerzální. Je výborný tam, kde jde o kvalitu, techniku a disciplínu. Jakmile vstupují emoce, tradice a rodinná očekávání, jeho přístup přestává fungovat pro každého.
Dají se recepty Zdeňka Pohlreicha vařit doma bez úprav?
Recepty Zdeňka Pohlreicha se doma vařit dají, ale často vyžadují přizpůsobení.
Technický základ funguje, problém bývá v čase, ceně surovin a očekáváních rodiny. Bez úprav tempa a nároků může výsledek působit stroze nebo nepřijatelně. Překlad do domácí reality je klíčový.
Proč lidem vadí styl komunikace Zdeňka Pohlreicha?
Lidem vadí hlavně tvrdý jazyk a konfrontační styl, ne samotné názory.
Pro část publika je jeho přístup motivující a upřímný. Pro jiné demotivující a zbytečně agresivní. V domácím vaření, kde jde často o pohodu, může forma přebít obsah.
Je Pohlreich lepší kuchař než Kluci v akci?
Zdeněk Pohlreich je technicky silnější, Kluci v akci jsou praktičtější pro domácnosti.
Pohlreich učí disciplínu a kvalitu, Kluci v akci učí vařit v reálném čase a prostoru. Nejde o to, kdo je lepší, ale kdo víc odpovídá potřebám konkrétního kuchaře.
Proč svíčková podle Pohlreicha doma často neuspěje?
Svíčková podle Pohlreicha neuspěje hlavně kvůli rozporu s rodinnými očekáváními.
Je méně sladká, méně moučná a technicky čistší. Chuťově dává smysl, ale emočně může zklamat. Lepší technika nemusí znamenat větší spokojenost.
Je roastbeef podle Pohlreicha vhodný pro běžnou rodinu?
Roastbeef podle Pohlreicha je vhodný jen pro rodiny, které akceptují růžové maso.
Technicky je postup jednoduchý, ale psychicky náročný. Pokud rodina očekává propečené maso, výsledek bude odmítnut. Tady není chyba v receptu, ale v očekávání.
Co si z Pohlreicha vzít, pokud začínám vařit?
Začátečník by si měl vzít hlavně technické základy a respekt k surovinám.
Není nutné přebírat tlak, tvrdost ani absolutní nekompromisnost. Pokud se přístup zjemní, může být Pohlreich velmi dobrým učitelem základů.
Pro koho je styl Zdeňka Pohlreicha nevhodný?
Styl Zdeňka Pohlreicha je nevhodný pro lidi, kteří vaří hlavně podle emocí a tradice.
Pokud je cílem pohoda, klid a rodinná atmosféra, může jeho tlak na správnost vaření spíš škodit. Ne každý chce vařit jako profesionál.
Je Pohlreich víc kuchař, nebo mediální osobnost?
Zdeněk Pohlreich je v základu kuchař s mediálním přesahem.
Média jeho styl zesílila, ale nevytvořila. Odbornost existovala dřív než televizní popularita. Přesto platí, že část jeho obrazu dnes formuje hlavně televize.
