Rizoto je tradiční italský pokrm připravený z rýže s vysokým obsahem škrobu. Jeho kořeny leží v severní Itálii, ve východním Piemontu, západní Lombardii a Benátkách (odtud také pochází rýže Vialone Nano). Bez rizota si snad neumíme milánskou kuchyni ani představit. A tak, kdo si chce uvařit pravé italské rizoto, musí dbát na názor Italů, že správně zhotovené rizoto musí být připraveno dle stanoveného postupu, jinak jde jen o jídlo z rýže, nikoli o rizoto. A vlastně dodnes se tento pokrm připravuje téměř beze změny v kuchyních a restauracích po celém světě. Jak tedy postupovat, aby se vám povedlo pravé italské rizoto, se dozvíte z následujících řádků...
Příprava rizota se zdá být celkem jednoduchá, ale aby byl pokrm tak vláčný a správně mazlavý jako pravé italské rizoto, chce to dodržet několik zásad a především několikero zkoušení. Tím se ale rozhodně nenechte odradit!
Suroviny:
400 g rýže (Arbolio, Carnaroli nebo Vialone)
cibule, mrkev a celer, česnek
1,5 l zeleninového nebo masového vývaru
100 ml bílého vína
dle chuti zelenina, maso, houby, mořské plody
máslo (olej)
cca 50 g sýra Parmezán nebo Grana Padano
Postup:
Nejprve se připravte si vývar, ať už tradičním způsobem, nebo rozpuštěním kostky bujónu. Poté na mírném ohni osmahněte cibulku (na másle nebo na oleji), případně spolu s česnekem, mrkví, celerem. Nenechte cibulku zhnědnout! Zesilte mírně teplotu a přidejte (nepropláchnutou) italskou rýži, kterou nechte lehce cca 2 minuty osmahnout. Rýže se zatáhne a udrží si obsah škrobu. Pokud chcete recept vylepšit sklenkou vína, lze ještě před přidáním vývaru nalít asi 100 ml vína a nechat rýží vstřebat. Rýži zalijte malou naběračkou vývaru (nenalévejte rovnou celé množství vývaru) a za stálého míchání počkejte, dokud rýže vývar neabsorbuje. První várku rýže rychle vsákne, ale postupně se tempo vstřebávání tekutiny zpomalí. Přilévejte vývar a za neustálého míchání nechte vařit 20 až 25 minut. Opravdu důležité je přidávat vývar postupně, tedy jakmile se předchozí dávka odpaří, přidat další; vývar tak spotřebujete přibližně v 7 až 10 dávkách. Když je rýže hotová dle vaší chuti (ochutnávejte teprve, až jsou středy zrníček dostatečně měkké), odstavte z ohně, přidejte lžíci másla a parmezán, zamíchejte a nechte ještě asi minutu stát. Před případným dosolením raději pokrm ochutnejte, protože parmezán je sám o sobě docela slaný, tak ať rizoto není přesolené. Stejně jako u těstovin i u rýže platí, že by měla být al dente, tedy nikoliv převařená a rizoto rozbředlé. Konzistence by měla být krémová – podávejte tedy rizoto hned po uvaření, jinak už to nebude ono. A ještě jedno doporučení – nenahrazujte parmezán třeba eidamem, protože pak nebude mít pokrm tu správnou chuť.
Výše uvedený postup je asi tím nejjednodušším způsobem přípravy krémového a chutného italského rizota. V průběhu vaření je ještě možné rizoto ochutit různými ingrediencemi, které se nejčastěji přidávají uprostřed vaření, například šafrán u milánského rizota, rajčata u tomatového rizota. Stejně tak se zhruba uprostřed vaření přidává maso z vývaru nebo grilovaná zelenina či houby. Pokud maso nemáte předvařené, používáte zmrzlou zeleninu nebo mořské plody, nechte je několik minut péct na oleji ještě před přidáním rýže a potom duste s celou směsí, nebo je osmahněte samostatně na pánvi a přidejte asi 5 minut před koncem vaření, když už je rýže téměř hotová.
Saturejka může být pro svou ostrou chuť přidávána do všech jídel, kde se používá pepř. Saturejka je oblíbená v italské, španělské, francouzské a v neposlední řadě i americké kuchyni. Výbornou chuť dodá marinádám na grilované maso, polévkám, salátům, pokrmům ze zeleniny a luštěnin, své místo má při přípravě masa na různé způsoby, velmi dobře poslouží při uzení masa či přípravě zvěřiny.
Saturejka má i další pestré využití. Používá se jako prostředek k odkašlávání, podporuje trávení, účinkuje proti průjmu, působí proti nadýmání, podporuje chuť k jídlu a má protizánětlivé účinky. Je také součástí aromatických koupelí. Kvetoucí vrcholky rostlin působí svíravě a antisepticky. Svařená s vínem bývá užívána k odstranění nečistot z těla.
V kuchyni lze využít jak čerstvé, tak i sušené listy bazalky. Mladé čerstvé listy bazalky se mohou kdykoliv otrhávat a používat pro přípravu zeleninových salátů, do různých pokrmů s rajčaty, vhodná je do polévek, omáček, k rybám, do marinád k masu na grilování. Do vařených jídel ji přidáváme před dokončením, přičemž je vhodné její chuť podtrhnout česnekem. Dobře se kombinuje také s cibulí, pažitkou, majoránkou, oreganem, saturejkou a tymiánem. Hojně se využívá v italské kuchyni při přípravě těstovin a pizzy. V mikrotenovém sáčku vydrží v chladničce i několik dní. Celé lístky používáme jako přísadu do salátů, pokrájené na kousky pak nejčastěji jako koření k masu. Z větších listů raději odstraňte středový řapík.
Bazalku je nejlépe užívat v syrovém nebo zmrazeném stavu, protože sušená ztrácí aroma i chuť. Ale samozřejmě není možné mít po ruce stále čerstvé bylinky, takže v případě potřeby otrhejte lístky bazalky ještě před květem a sušte je ve stínu, případně v sušárně při maximální teplotě 40 °C.
Další možností, jak co nejlépe uchovat bazalku, je naložení do oleje. Takto konzervovaná bylinka je pak vhodná hlavně pro tepelné úpravy masa a zeleniny nebo do salátů.
Sušení rajčat u nás není zcela běžné, ale s rozmachem domácích sušiček se postupně i u nás tento způsob stává oblíbeným druhem konzervace zralých plodů.
Pokud chcete vlastní vypěstovaná rajčata konzervovat sušením, nakrájejte je na čtvrtiny až osminy, záleží na velikosti samotných rajčat. V případě, že máte k dispozici sušičku, naklaďte kousky na síta, ideální je podložit rajčata pečicím papírem, protože obsahují velké množství vody. Pro usušení vybírejte zralé (možno i lehce přezrálé) plody. To, že jsou podle omaku vodnaté, vůbec nevadí, lehce přezrálá rajčata, která jsou na běžnou kombinaci již nevhodná z estetického důvodu, se na usušení výborně hodí.
Sušená rajčata pak nejlépe pokapejte olivovým olejem, zasypte rozdrcenou bazalkou, případně petrželí a osušte je. Osušená rajčata zabalte do sáčků, můžete použít i uzavíratelné nádoby. Ideální je sušená rajčata následně zamrazit, zůstane jim tak jejich krásná barva a zcela jistě se tím zabrání vzniku možné plísně.
Sušená rajčata najdou své uplatnění při přípravě italské kuchyně, především na pizzu nebo zeleninové saláty.
Sami Italové tvrdí, že pizzu lze udělat asi na 20 tisíc způsobů, takže lze jen těžko říct, co vše se dá na pizzu použít. Pizza je jeden z nejvšestrannějších pokrmů, protože si na ni může každý dát to, co mu chutná. Pravé italské pizzerie dokonce nabízejí pizzu dle vlastního výběru surovin. Mezi nejčastěji používané suroviny na pizzu patří různé druhy tvrdých, měkkých či plísňových sýrů (mozzarella, parmezán, pecorino, sbrinz, brie, hermelín, camembert, čedar, gouda, ementál, raclette, cantal a další).
Jako druhý podnik v řadě po slavném Café Imperial otevřel Zdeněk Pohlreich italskou restauraci Divinis. Je to malý, útulný italský wine bar, který večer nabízí pravé italské menu, založené na kvalitních a hlavně sezónních ingrediencích. Interiér podniku je velmi netradiční. Navrhl jej italský architekt Luciano Belcapo. Kombinuje originální interiér starobylého domu v Týnské ulici s moderními dekoracemi a doplňky. Kromě krátkého stálého jídelního lístku nabízí vždy celou řadu sezónních lahůdek, které překvapí. Cenová kategorie restaurace je definitivně vyšší než standard. Restauraci a wine bar Divinis najdete v centru Prahy, v Týnské ulici. Šéfkuchařem a majitelem je zde Zdeněk Pohlreich. Divinis nabízí mnohem víc než jen dobré jídlo z kvalitních a čerstvých surovin. Je to také velmi obsáhlý vinný lístek, kde si na své přijdou milovníci především zahraničních vín. Kuchyně Divinis se specializuje zejména na italskou kuchyni, těstoviny a masa připravovaná na olivovém oleji.
Ingredience: balíček plátků na lasagne, 1 kg mletého hovězího masa, 2– 3 velké cibule, 2–3 stroužky česneku, konzerva naložených celých rajčat, rajčatový protlak, koření italské (oregano, bazalka, tymián), sůl, pepř, 200 gramů nastrouhaného eidamu (nebo jiného sýra)
Na bešamel: 1 litr polotučného mléka, nastrouhaná půlka muškátového oříšku, cca 1/4 másla, dvě čajové lžičky olivového oleje (se zavřenýma očima obyčejný olej), malý šálek hladké mouky, špetka soli a pepře
Postup:
Příprava směsi masa: Nakrájenou cibuli a česnek osmažíme na velké pánvi malinko dozlatova, poté postupně přidáváme ostatní suroviny: mleté maso, které se musí uzavřít a oddělit od sebe, až se oddělí, tak přidáme konzervu celých rajčat, 1 rajský protlak, bylinky dle chuti, sůl a pepř. Provaříme, ochutnáme a odstavíme.
Příprava bešamelu: Na mírném ohni v kastrůlku rozpustíme máslo a dvě polévkové lžíce olivového oleje. Nastrouháme muškátový oříšek, přisypeme do másla a rychle přidáme 3 lžíce hladké mouky a důkladně rozmícháme. Ještě přidáme trošku soli a pepře. Začneme po malých částech přilévat mléko a metličkou mícháme, a to svižně, směs bude houstnout. Dle potřeb přidáváme mouku – velmi málo, a to nejlépe přes sítko, aby nevznikly hrudky. Stále mícháme. Takto pokračujeme, až nám nezbude žádné mléko. Konzistence by měla být hustá asi jako sladké Salko.
Lasagne: Připravíme vyšší zapékací misku, dno vytřeme kouskem másla nebo olejem. První vrstva budou plátky na lasagne. Na ni vyložíme a rozprostřeme masovou směs (asi 1 cm do výšky), tu polijeme bešamelem a posypeme sýrem. Dáme druhou vrstvu těstovinových plátků, maso, bešamel a sýr. Takto pokračujeme až do úplného vyčerpání ingrediencí. Poslední vrstva je vrstva masa, bešamelu a sýra. Vložíme do středně vyhřáté trouby a cca hodinku necháme na 180 °C péct.
Tato světlá omáčka je základem mnoha francouzských, italských nebo i řeckých jídel. Můžete ji využít jako základu pro přípravu omáček a polévek i jako přílohu k masu nebo zelenině. Ve Francii se bešamelová omáčka používá mimo jiné při přípravě krémových polévek, například s houbami nebo se zeleninou (mrkev, chřest, dýně, brokolice a další). V italské kuchyni můžeme najít bešamel jako základ například v receptu na lasagne. V tomto pokrmu je bešamel stěžejní, bez něho bychom totiž opravdové lasagne nikdy nepřipravili. Přes pevný základ v podobě tradičních těstovin a bešamelové omáčky mohou mít lasagne podle zbylých surovin mnoho různých podob. Nejtradičnější způsob přípravy lasagní je s boloňskou omáčkou, tedy s rajčatovou omáčkou s ragú z mletého masa. Lasagne lze však připravovat například i se špenátem a kuřecím masem, se zeleninou a podobně. Kromě lasagní se bešamel používá i na pizzu, a to ve variantě bez rajčatového suga, například u pizzy čtyř druhů sýra. Nejznámějším tradičním řeckým pokrmem, kde je bešamel jedním ze základních prvků, je musaka. S trochou fantazie lze musaku přirovnat k italským lasagním. Musaka je totiž rovněž zapékaný produkt, který tvoří jednotlivé vrstvy, v nichž kromě bešamelu figuruje lilek, dále mleté maso, rajčata nebo například i brambory.
Klasický bešamel se připravuje tak, že nejprve na pánvi necháte rozpustit máslo, které následně zaprášíte hladkou moukou, čímž vytvoříte světlou jíšku. Poté přidáte mléko a rozmícháte vše do hladka. Na závěr dochutíte solí a lehce muškátovým oříškem, s ním ale opatrně, je totiž velmi aromatický, a je hotovo.
Nejprve oloupejte cibuli a nakrájejte ji na kostičky. Zahřejte ve velkém hrnci 3 lžíce másla a cibulku na něm osmahněte. Přidejte rýži a míchejte tak dlouho, dokud se všechna zrnka nepotáhnou tukovým filmem (změní barvu). Snižte teplotu. Zalijte rýži trochou vývaru a míchejte, než rýže nenasaje tekutinu. Zatímco se směs vaří, postupně dolévejte vývar. Pokaždé počkejte, až rýže vývar vsákne. Opatrně čas od času promíchejte. Hotové rizoto dochuťte trochou soli. V 1 lžíci másla opečte na kostky nakrájené kuřecí maso, ochuťte ho pepřem, solí a poté vmíchejte k rizotu. Recept je vhodný pro bezlepkovou dietu.
Italské kuřecí rizoto
Suroviny:
300 g kuřecích prsíček
1 cibule
olej
3 rajčata
100 g celeru
1 zeleninová paprika
100 g hub
1 dl bílého vína
100 g tvrdého sýra
mletý černý pepř
sůl
1 stroužek česneku
50 g šunky
300 g rýže
6 dl zeleninového vývaru
bazalka
100 g sterilovaného hrášku
Postup:
Maso omyjte, osušte a nakrájejte na kostky. Nadrobno nakrájenou cibuli osmažte na rozehřátém oleji, přidejte nadrobno nakrájenou zeleninu, maso a několik minut opékejte. Potom zalijte vínem, osolte, opepřete, přidejte prolisovaný česnek, podlijte trochou horké vody, přikryjte a duste do měkka. Přebranou rýži propláchněte, zalijte vývarem, osolte, přikryjte a při mírné teplotě vařte 15 minut. Do měkkého masa vmíchejte uvařenou rýži, přidejte polovinu nastrouhaného sýra, šunku nakrájenou na kostky, okapaný hrášek, bazalku a dobře promíchejte. Podávejte posypané zbylým strouhaným sýrem a rajčatovým salátem.
Kari rizoto s kuřecím masem a rajčátky
Suroviny:
4 ks kuřecích prsíček
2 hrnky rýže
4 rajčata
kari
provensálské koření
bazalka
ementál
mletý pepř
sůl
Postup:
Rýži dejte vařit s kari kořením, bazalkou a provensálským kořením, nezapomeňte na sůl. Vařte asi 15 minut. Mezitím si nakrájejte na kostičky či proužky omyté a očištěné kuřecí maso. Osolte, opepřete a lehce je okořeňte provensálským kořením. Vložte na rozpálenou pánev s olivovým olejem. Vedle si nakrájejte na kostičky menší rajčata, posypte trochou bazalky, a až bude maso dostatečně hotové, přidejte na chvíli pokrájená rajčata a restujte. Jakmile je rýže hotová, přidejte směs kuřete a rajčat a pořádně promíchejte. Můžete přidat i nakrájený ementál nebo jiný sýr dle libosti. Pak už jen servírujte posypané sýrem a ozdobené třeba kouskem rajčátka a lístkem bazalky.
100 g strouhaného parmezánu do směsi a strouhaný parmezán na posypání
trocha šafránu
2 lžíce nasekaného tymiánu
sůl, pepř
Postup:
Ve velké pánvi rozpalte olej a restujte na něm cibuli a česnek až do změknutí. Do pánve přidejte houby a smažte asi 3 minuty, nebo až začnou hnědnout. Přidejte rýži a šafrán a míchejte, aby se rýže dobře obalila olejem. Smíchejte vývar s vínem a postupně naběračkou přilévejte do pánve. Po přidání vývaru směs promíchejte, a než znovu přidáte další naběračku, nechte tekutinu plně vstřebat. Až spotřebujete všechno víno a vývar, měla by být rýže uvařená. Proveďte zkoušku ochutnáním zrnek, budou-li tvrdá, přidejte ještě trochu vývaru nebo čisté vody a dle potřeby dovařte. Nakonec vmíchejte tymián a parmezán. Podle chuti můžete rizoto opepřit a dosolit.
Tiramisu je sladký, lahodný, ale zároveň velice tučný pokrm, jehož kořeny sahají do severní Itálie. Je to velice známý a oblíbený nepečený dezert, který je dle italské receptury připravovaný z tvarohového sýra mascarpone, žloutků, cukru, piškotů, kávy, kakaa a někdy šlehačky. Možná jste se setkali s tím, že někdo používá název teramisu, ale věřte, že nic takového nemá se sladkou dobrotou tiramisu nic společného, pravděpodobně jde jen o zkomoleninu nebo o chybně uvedený název.
Líčko, jak název sám napovídá, pochází z tváře skotu, jedná se o část žvýkacích svalů nacházejících se na obou stranách lícních kostí. Libové maso z líček je ještě jemnější než hovězí kližka, má výraznou chuť a je šťavnaté. Neexistuje lepší maso na dušení ze skotu. Hovězí líčka jsou skvělá na guláš, dušená na víně, s olivami ve španělské úpravě, po myslivecku či s těstovinami.
Poslední dobou se tato delikatesa stává velmi moderním a často vyhledávaným pokrmem v luxusních restauracích. Toto maso se běžně užívá ve francouzské i italské kuchyni. Hovězí líčka jsou poměrně tuhá, a proto je tou nejvhodnější úpravou velmi pomalé dušení či konfitování.
Líčka se prodávají od 180 Kč/kg, v biokvalitě za ně zaplatíme zhruba o 40 až 60 Kč více. Když si z nich pak doma připravíme jednu z nejoblíbenějších položek menu drahých restaurací, jako jsou líčka na víně, přesvědčíme se, že se koupě hovězích líček opravdu vyplatí. Hovězí líčka jsou celkem levná, ale určitě je neseženete v běžných supermarketech ani masnách. Můžete si je však objednat v kvalitním řeznictví, nebo na ně někdy můžete narazit i na farmářských trzích.
Jedná se o malé knedlíčky z brambor a mouky (základ bramborového těsta), doplněné dalšími ingrediencemi, které se liší podle oblasti. Gnocchi jsou jednou z italských příloh. Nejčastěji se podávají k omáčkám, ani se nemusí jednat o italské jídlo.
Gnocchi mají být lehké, nadýchané a malé nočky. Příliš mnoho mouky a hnětení zapříčiní, že budou gumovité!
Gnocchi patří ke klasickým italským přílohám k jídlu. Základem pro přípravu gnocchi je těsto z brambor a mouky, které se pak doplňuje o další tradiční suroviny. Ty se mohou lišit podle jednotlivých oblastí, kde se gnocchi připravují. Malé knedlíčky (noky) se vaří ve velkém hrnci se slanou vodou. Voda se přivede k varu, nasypou se gnocchi a hotové jsou tehdy, když vyplavou na hladinu.
Roman Paulus se narodil 4. 4. 1975 v Praze, je ženatý, má dvě děti a patří mezi naše nejúspěšnější kuchaře. Již pětkrát získal nejprestižnější kuchařské ocenění – hvězdu Michelin. Přesto je stále skromný a nad své angažmá při dobytí kulinářského Olympu staví práci týmu.
Roman Paulus je nyní šéfkuchařem restaurace Radisson Blu Alcron, která pod jeho vedením získala již pětkrát michelinskou hvězdu. Svou kariéru ale započal na začátku 90. let v Rakousku, kde pracoval v několika sezónních hotelech, například Hotel Gasthof Post Lech nebo See Hotel Werzer Astoria Portschach. V roce 1999 se přemístil do známého hotelu Savoy v Londýně. Po zkušenosti v Londýně vařil v roce 2001 na zaoceánské lodi Queen Elisabeth II, na které strávil půl roku. Po návratu v roce 2002 již začal pracovat pro hotely Hilton, nejprve ve Vídni a od roku 2003 v Praze. Na jaře 2008 přijal nabídku postu šéfkuchaře v hotelu Alcron.
Roman Paulus byl jedním z hlavních hrdinů neotřelé kampaně firmy Lidl, jíž si diskontní řetězec zlepšuje svou pověst. Dále má webové stránky, na kterých mimo jiné píše svůj blog. Vlastní televizní pořad nemá, ale kdyby dostal nabídku, nebránil by se jí. Je to podle něj nová příležitost a výzva.
Upřednostňuje českou a francouzskou kuchyni, ale cení si i italské, které přiznává jednoduchost. Ta je také předpokladem jejího celosvětového rozšíření. Česká kuchyně takovým předpokladům jednoduše nemůže konkurovat. V restauraci Alcron vaří i tradiční českou svíčkovou, kterou považuje za dobré jídlo. Sám si na cestách dá rád i knedlíky, nejraději jahodové. Nebrání se ani smaženému sýru, ale říká, že záleží na surovinách, a neměl by se jíst moc často. Také si pochutná na krupicové kaši, kterou rád vaří pro své děti. První jeho pokrm, který sám uvařil, byly palačinky.
Vzorem mu byl Jaroslav Trejbal, který zamlada pracoval ve Francii a pro Romana Pauluse byl inspirací. Chtěl být jako on, cestovat a vařit. Trejbal také vařil pro slavného českého herce Vlastu Buriana. Roman Paulus chtěl být vždy kuchařem, a to se mu splnilo. Dnes si nejvíce váží svého britského kolegy Gordona Ramsaye, kterému má trochu za zlé, že v očích diváků udělal z kuchařů hulváty. Uznává však především jeho odborné kvality. Ramsey je držitelem několika michelinských hvězd a Roman Paulus dobře ví, co toto ocenění obnáší. Protože nevíte, kolik inspektorů přijde a co si dají k jídlu, není možné nějak s cenou kalkulovat. Není to, jak říká, vypilování jednoho jídla, ale každodenní mravenčí práce.
Stále zkoumá nové receptury a postupy. Zkušenost s vařením v cizině je podle něj přínosem v tom, že kuchař pozná různé koncepty a přístupy k vaření. Jeho profese se může uplatnit kdekoliv na světě, protože všude lidé rádi jedí. Dobrá kuchyně se ale může dělat i v restauraci na růžku, kam budou lidé rádi chodit.
Fazole bílé se hodí na různé typy pokrmů, vzhledem k jemné struktuře zejména na výrobu pyré. Vaří se 1,5–2 hodiny.
Fazole „červená ledvina“ jsou univerzální druh fazolí, který se hodí do polévek, chilli con carne a obecně na mexickou kuchyni. Mají výraznou chuť. Vaří se 1,5 hodiny.
Fazole pinto jsou středně velké strakaté fazole, velmi oblíbené v italské kuchyni. Vaří se 1,5–2 hodiny.
Fazole haricot má o něco jemnější chuť než černá fazole. Vaří se přibližně 1 hodinu.
Fazole černá má oválný tvar a tmavou barvu. Její chuť je nasládlá a připomíná houby. Podává se dušená a smíchaná s rýží. Vaří se 1,5 hodiny.
Fazole „černé oko“ se vyznačuje charakteristickou černou skvrnou a velmi tenkou slupkou. Vaří se 0,5–1 hodinu.
Fazole bílá máslová je plochá fazole s krémovou strukturou a jemnou chutí. Vaří se 1–1,5 hodiny.
Fazole lima, fazole měsíční, pochází z Peru, v současnosti se pěstuje ve všech vhodných oblastech. Semena jsou větší, mají bílou barvu, při vaření změknou, ale nerozpadnou se. Patří k nejvíce využívaným odrůdám.
Fazole fava jsou vhodné především do polévek, salátů a kaší. Jsou větší, mají světle hnědou až červenohnědou barvu a jsou moučnější.
Fazole borlotto mají semena s mnoha skvrnami červenofialové barvy, mají hořkosladkou příchuť. Jsou velmi oblíbené v Itálii, kde se konzumují čerstvé i sušené. Prodávají se ve dvou velikostech. Malé fazole jsou po uvaření velmi měkké, velké se používají do mnoha tradičních italských jídel, například polévky minestrone.
Fazole canellini mají středně velká semena bílé barvy, která po uvaření změknou. Jsou velmi oblíbené v Itálii, především v Toskánsku.
Fazole appalosa-beans jsou středně velké bílé fazole s hnědými nebo červenohnědými skvrnami, které pocházejí z jihozápadu USA, ale v současnosti se pěstují i v mnoha jiných oblastech.
Fazole bostonské, tzv. perličky, jsou malé a moučné, mají světlou krémovou barvu. V USA se používají na pečení bakedbeans, ve Francii na cassoulet.
Fazole vigna čínská, dlouhatec čínský, je specifická především délkou svých velmi úzkých lusků, které dorůstají až do 90 centimetrů. Semena mají smetanovou barvu, je na nich charakteristická tmavá nebo žlutá skvrna. Mají velmi lahodnou chuť a jsou oblíbené v jižních oblastech USA.
Fazole adzuki jsou malé červené fazole, které při vaření získají velmi jemnou a příjemně sladkou chuť.
Fazole mungo, urdu, nebo také urid, je odrůda fazole s menšími boby, která se nejvíce pěstuje a připravuje i neloupaná v Indii. Barva bobů je matně zelená nebo zelenožlutá. Při loupání se velmi často rozpadá na poloviny, prodávaná po úpravách má barvu žlutou.
Fazole můra pochází z Indie a její boby jsou velmi odolné proti vysychání.
Fazole křepelčí mají bílá nebo krémová středně velká semena s tmavými menšími skvrnami, takže připomínají křepelčí vajíčka. Jsou poměrně moučné, ale nerozvařují se.
A co vy? Jaké máte rádi fazole a recepty z nich? Podělte se o ně.
