V některých zemích je grilování a pečení masa pilířem národní kuchyně, tak je tomu například v USA, Austrálii, Mexiku, Argentině a Brazílii. I u nás se poslední dobou začínají objevovat takzvané steakhousy – restaurace zaměřené hlavně na grilovaná masa. Za nejkvalitnější hovězí maso na steaky je považováno maso z oblasti Jižní Ameriky, především Argentiny a Uruguaye, kde se zvířata celoročně pasou na rozlehlých pastvinách. Právě tento způsob chovu má velký vliv na kvalitu masa. V Evropě je za velmi kvalitní považováno hovězí maso z francouzského plemene charolais a asi nejdražší na světě je „kobe beef“ z plemene wagyu, chovaného výhradně v jedné japonské oblasti.
Druhy steaků
T-bone steak: T-bone steak získal svůj název podle hřbetní kosti ve tvaru písmene T, která protíná dva svaly – pravou svíčkovou a nízký roštěnec. Jedná se tedy v podstatě o dva steaky vysoké kvality v jednom. Měl by vážit nejméně 400 gramů a jeho chuť dobře vynikne grilováním. Jeho variantou je steak porterhouse, který má stejný tvar, ale větší část masa je ze svíčkové, protože se krájí z místa blíže oháňce.
Příprava: Obecně pro všechny steaky platí, že méně je více. T-bone steak dochuťte pepřem, solí a olivovým olejem – vše pečlivě vmasírujte do masa. Pokud si rádi s masem pochutnáte i na jiných chutích, připravte si chutney, omáčku nebo vyzkoušejte balsamico.
Filet mignon steak: Filet mignon steak (v překladu malý) se připravuje z malého kousku masa v koncové části svíčkové. V restauraci se také můžete setkat s názvy tenderloin, tournedos nebo jednoduše filet či medailonky. Svíčková je díky svému umístění pod páteří téměř nepoužívaným svalem, tudíž je maso obzvlášť křehké, libové a zároveň také nejdražší ze všech částí hovězího. Chuť tohoto dílu není příliš výrazná. Ze svíčkové připravíte kromě steaku také skvělé carpaccio, rostbeef nebo tatarský biftek. Maso na tatarák ideálně naškrábejte ostrým nožem, rozdíl oproti mletí je znát.
Příprava: Nejvhodnější úpravou je propečení rare nebo medium rare. Pro zachování kulatého tvaru lze ovázat provázkem.
Rib eye steak a prime rib: Plátek masa oválného tvaru pochází z vysokého roštěnce, tedy přední části hovězího hřbetu. Zde je maso méně svalnaté a díky tomu i křehčí než z nízkého roštěnce. Charakteristické je bohaté mramorování včetně takzvaného tukového oka. Právě vysoký obsah tuku zajišťuje tomuto plátku masa vynikající chuť. Rib eye steak se prodává bez kosti. Maso z vysokého roštěnce s kostí, tedy žebrem, je označováno jako cote de boeuf a celý roštěnec nerozdělený na jednotlivé steaky se nazývá prime rib. Nejjemněji je maso mramorované mezi 9. a 12. žebrem, a naopak bohatě mramorované je maso od 6. do 8. žebra, kde se nachazí i rib eye steak.
Příprava rib eye: Chuť kvalitního masa je výborná sama o sobě, proto stačí dochutit rib eye steak jen solí, pepřem a olivovým olejem – pomocí opatrného vmasírování. Tato část masa se skvěle hodí na pánev i gril, který mu navíc dodá nezaměnitelnou kouřovou chuť.
Připrava prime rib: Obrovský prime rib se snad ani jinam než na gril nevejde. I při jeho úpravě znamená méně více. K soli a pepři ale můžete ještě přidat plnotučnou hořčici. Pomazané maso nechte klidně přes noc odpočívat. Na žhavém grilu se maso peče něco přes hodinu, dokud jeho vnitřní teplota nedosáhne 59 °C.
Proč se mi čískejk ze sušenek po vychlazení rozpadá?
Nejčastějším důvodem je slabý nebo špatně slisovaný sušenkový korpus, případně nevhodný krémový sýr.
Pokud korpus nemá dostatek tuku nebo nebyl důkladně upěchovaný, tlak při krájení ho rozlomí. Stejně tak náplň z nízkotučného sýra nedokáže vytvořit pevnou strukturu, i když byl čískejk správně upečen.
Proč je střed čískejku měkký, i když jsem dodržel čas pečení?
Měkký střed bývá způsoben tím, že čískejk se posuzuje podle času, ne podle chování.
Správně upečený střed má zůstat lehce pružný. Pokud čekáte, až zcela ztuhne v troubě, přepečete ho. Skutečné zpevnění probíhá až během chlazení, ne během pečení.
Jaký je rozdíl mezi čískejkem ze sušenek a tvarohovým koláčem?
Rozdíl je především ve struktuře a technologii, ne jen v názvu.
Čískejk je založený na krémovém sýru s vysokým obsahem tuku, který vytváří hladkou, kompaktní hmotu. Tvarohový koláč pracuje s jinou bílkovinou a chová se při pečení i chladnutí úplně jinak.
Mohu použít nízkotučný krémový sýr?
Technicky ano, ale výsledek bude méně stabilní a méně krémový.
Nízkotučné sýry obsahují více vody a méně tuku. Při pečení se chovají vodnatě a často vedou k řídkému nebo gumovému středu, který ani po vychlazení nedrží ideální tvar.
Proč se mi na povrchu vytvořily praskliny?
Praskliny jsou známkou teplotního stresu, nikoli špatného receptu.
Vznikají při příliš vysoké teplotě trouby nebo při rychlém ochlazení. Chuť tím neutrpí, ale struktura dala jasně najevo, že byla vystavena náhlé změně podmínek.
Musím čískejk péct ve vodní lázni?
Vodní lázeň není nutná, ale může pomoci u citlivějších trub.
Při stabilní nízké teplotě a klidném chlazení lze dosáhnout výborného výsledku i bez ní. Lázeň spíš vyrovnává výkyvy než že by byla zásadní podmínkou.
Proč chutná čískejk druhý den lépe než v den pečení?
Chuť se zlepšuje, protože dezert během chlazení dozrává.
Tuky tuhnou, aromata se propojí a struktura se stabilizuje. Čískejk je typický příklad dezertu, který potřebuje čas, aby ukázal svou plnou chuť.
Mohu čískejk zamrazit?
Ano, ale je potřeba počítat s mírnou změnou textury.
Při rozmrazování může pustit trochu vlhkosti a být méně hladký. Chuť většinou zůstává velmi dobrá, ale struktura už není úplně stejná jako u čerstvého dezertu.
Proč se mi po rozkrojení čískejk leskne a působí „vlhce“?
Lesklý řez je většinou známkou správně zvoleného poměru tuku a bílkovin, nikoli chyby.
Krémový sýr s dostatečným obsahem tuku vytváří po vychlazení hladký, lehce lesklý povrch řezu. Pokud čískejk nepouští tekutinu a drží tvar, je tento efekt žádoucí.
Nepečený piškotový dort se dělá v každé rodině a recepty se až tak moc nerozcházejí. V zásadě jde vždy o dětské piškoty vrstvené postupně do dortové formy, prokládané ochucenou ušlehanou šlehačkou a ovocem. Po odležení dort zatuhne a dá se krájet. Aby byl váš nepečený jahodový dort nejlepší široko daleko, zde je několik rad, na co si dát pozor:
Na nepečený dort si vyberte jen ty nejlepší suroviny. Začíná to u dětských piškotů, které se v těch nejlevnějších verzích dají použít nanejvýš tak jako pamlsek pro psa ve výcviku.
Dejte si pozor i na zakysanou smetanu, která často není hustá přirozeně, ale s pomocí škrobu nebo jiného zahušťovadla. Výborná je například zakysaná smetana Billa ve žlutém kelímku, která snad nemá chuťovou konkurenci.
Také si kupte pořádnou smetanu na šlehání. Když se chcete rozšoupnout, může to být i vysokotučná, téměř 40% smetana.
Šlehačku nešlehejte úplně dotuha. Zdá se to nelogické, ale je to tak. Velmi tuhá šlehačka je suchá a jakoby se drolí. Špatně se s ní pak pracuje. Ušlehejte ji jen tak, aby připomínala třeba jogurt nebo podobný mléčný výrobek.
Kdo ještě nešlehal šlehačku v teplém počasí, měl by vědět, že ta musí být dobře vychlazená a šlehat ji musíte rychle, protože jakmile se šlehačka jen trochu zahřeje, nedá se pořádně ušlehat a neudrží se tuhá. Nebojte se proto předem nachladit v lednici i mísu ke šlehání.
Místo dortové formy použijte mísu nebo silikonovou formu na bábovku. Piškoty nemusíte vyložit celou mísu hned od začátku, stačí dno a třeba jedna vrstva kolem dokola prvního patra. Teprve až se se všemi surovinami postupně dostanete výš, můžete přidat i další piškoty po obvodu mísy.
Dort musí zatuhnout přes noc, jinak je snaha zbytečná. Pár hodin v lednici prostě nebude ono. Pokud nevydržíte přes noc, bude se vám dort špatně krájet, rozpadat, budete se svým hostům omlouvat a báječná chuť to sama o sobě nezachrání.
Slaďte s rozmyslem. Do ušlehané šlehačky stačí přidat jen jednu nebo dvě lžíce cukru, pokud máte dobré a sladké jahody. U méně sladkých jahod úměrně přidejte cukr. Každopádně ochutnávejte a porovnávejte, dokud nebudete spokojeni.
Pokud máte jahody nezralé a pevné, tak ty nejsou pro tento typ moučníku vhodné. Při krájení hotového dortu sice nůž bez potíží projede skrz piškoty a smetanu, ale tuhé jahody mu budou vadit. Při tlaku na nůž se vám pak pravděpodobně rozpadne celé dílo. Místo toho, aby nůž projel jahodou, tak ji z dortu vypáčí. Na rovné a čisté řezy, případně tenké plátky dortu, tak můžete rovnou zapomenout.
Efektivní je také navlečení hub na nit a jejich následné zavěšení na vhodné místo. Takto se nemusí samozřejmě otáčet, je jen potřeba dávat pozor na to, aby se nepřilepily k sobě. Na vzduchu trvá sušení obvykle 3 dny.
Sušení hub na novinách
Sušení hub na novinách se nedoporučuje. Na sušení se hodí houby pokud možno suché, ty s přemírou vody určitě ne, protože většinou při sušení zplesniví. Pro sušení je dobré houby krájet na plátky přibližně 3 mm silné. Kvůli estetickému dojmu je pěkné zachovat tvar houby, to znamená krájet i s nožičkou či její částí, pokud houba není příliš velká. Houby nikdy nesušte na novinách, protože se do nich nasákne tiskařská čerň. Lepší je houby klást v jedné vrstvě na síta nebo na pečicí papíry položené na plechy.
Lze připravit zapečený květák Kluci v akci pouze z květáku bez romanesca?
Ano, zapečený květák Kluci v akci lze připravit i pouze z klasického květáku, pokud romanesco není k dispozici.
Romanesco má sice o něco pevnější strukturu a lehce oříškovou chuť, ale základ receptu tvoří květák. Pokud použijete pouze květák, výsledné jídlo bude stále chutné. Je však dobré květák nerozvařit, aby si při zapékání zachoval pevnější strukturu. Někteří kuchaři dokonce preferují variantu bez romanesca, protože květák má jemnější chuť a lépe se spojuje s kari houbovou omáčkou.
Čím lze nahradit sýr s modrou plísní v tomto receptu?
Sýr s modrou plísní lze nahradit jinými výraznými sýry, které se dobře rozpouštějí při zapékání.
Pokud někomu nevyhovuje chuť modrého sýra, může použít například gorgonzolu, která je jemnější. Další možností je použít kombinaci smetanového sýra a tvrdého sýra, například čedaru. V některých variantách se používá také parmazán, který dodá pokrmu výraznou chuť. Je však dobré počítat s tím, že modrý sýr vytváří charakteristickou chuť celého receptu.
Lze použít mražený květák na zapečený květák?
Mražený květák lze použít, ale je potřeba ho předem rozmrazit a zbavit přebytečné vody.
Mražený květák při rozmrazování často uvolňuje více tekutiny než čerstvý. Pokud by se použil bez úpravy, mohla by být omáčka při zapékání příliš řídká. Nejlepší postup je květák po rozmrazení krátce povařit a následně ho dobře scedit. Díky tomu si zachová lepší strukturu a pokrm nebude vodnatý.
Jak zahustit omáčku na zapečený květák?
Nejjednodušší způsob, jak zahustit omáčku na zapečený květák, je použití klasické jíšky.
Jíška vzniká opékáním mouky na másle a je velmi stabilní způsob zahuštění omáček. Pokud je omáčka příliš řídká, lze přidat malé množství další jíšky nebo ji nechat déle provařit, aby se část tekutiny odpařila. Někteří kuchaři používají také smetanu, která omáčku zjemní a částečně zahustí.
Jak dlouho péct zapečený květák v troubě?
Zapečený květák se obvykle peče přibližně 15 až 25 minut podle teploty trouby.
Nejčastěji se používá teplota kolem 190 °C. Při této teplotě se sýr krásně rozpustí a lehce zezlátně. Pokud by byla teplota nižší, zapékání by trvalo déle. Naopak při vyšší teplotě může sýr zhnědnout příliš rychle. Nejlepší je sledovat povrch jídla a vyndat pekáč z trouby ve chvíli, kdy sýr vytvoří zlatavou krustu.
Jaký vývar použít do omáčky?
Nejlepší je použít vývar z květáku nebo romanesca, který vznikne při vaření zeleniny.
Tento vývar obsahuje chuť zeleniny a přirozeně doplňuje celý recept. Pokud vývar nemáte, lze použít i zeleninový vývar nebo jemný kuřecí vývar.
Ingredience: 4 telecí kotlety, mletý pepř, česnek, 300 ml smetany, 15 g sušených hřibů, sůl, 8 šalotek, 250 ml bílého vína, muškátový oříšek, 2 lžíce hladké mouky, máslo, estragon
Postup: Sušené hřiby zalijeme horkou vodou a necháme asi půl hodiny máčet. Mouku promícháme se solí a pepřem a obalíme v ní kotlety, které na másle opečeme z každé strany cca 4 minuty. Potom je udržujeme v teple. Do másla přidáme nakrájené šalotky, česnek a necháme je změknout, přidáme hřiby bez vody a čerstvé dusíme doměkka. Houby s cibulkou vyjmeme a také udržujeme v teple. Na pánev nalijeme víno a necháme svařit jen na pár lžic, potom přilijeme vodu z hub a zase necháme svařit. Nakonec vlijeme smetanu, necháme prohřát, přidáme sůl, pepř, estragon, špetku nastrouhaného muškátového oříšku, do pánve vrátíme kotlety, houby a všechno prohřejeme.
Technologický postup: Ve větším hrnci nechte rozehřát máslo a do sklovata na něm orestujte na kostičky nakrájenou cibuli. Pak přihoďte na půlkolečka nakrájenou mrkev, řapíkatý celer na plátky a najemno nasekaný česnek a nechte lehce zarestovat. Do hrnce přidejte na silnější plátky nakrájené houby, promíchejte a nechte houby lehce změknout za občasného míchání. Směs v hrnci zasypte hladkou moukou, dobře promíchejte a poté zalijte horkou vodou z varné konvice. Opravdu pečlivě rozmíchejte a vsypte na střední kostičky nakrájené brambory. Do polévky přidejte bobkové listy, mletý kmín, majoránku, muškátový květ, sůl a pepř. Přikryjte a na mírném ohni vařte asi 15 minut do změknutí mrkve a brambor. Před podáváním ochutnejte a případně dosolte (brambory při vaření hodně soli natáhnou). Nakonec vmíchejte nakrájený čerstvý libeček a servírujte.
Hřiby je možné nahradit kozáky, podborováky, liškami i křemeňáky.
Takhle se zavařují houby na Moravě. Houby zavařované na přírodní způsob bez nálevu. Zdá se to divné, ale můžu jen doporučit, houby jsou skoro jako čerstvé, zůstává v nich chuť a částečně i tvar.
Houby na zavařování použijeme jen zdravé, nakrájíme na libovolné kousky. Lišky a václavky a všechny houby, které mají pod kloboukem žebrování umyjte vodou na sítku. Hřiby a ostatní houby jim podobné vodou nemyjte, ale očistěte nasucho.
Houby poměrně surovým způsobem, bez milosti, natlačte do sklenic a při tom se snažte, abyste z nich neudělali kaši. Houby při zavařování trochu zmenší svůj objem, tak abychom ve sklenicích nakonec něco měli.
A teď přijde hlavní překvapení tohoto receptu: do sklenic už nedáme nic, opravdu vůbec nic, jen je dobře zavřeme a sterilizujeme 90 min ve vodě horké 90 °C. Vyndáme a za 24 hodin znovu sterilizujeme 60 min zase při 90 °C. Po první sterilizaci zmenší svůj objem, ale po té druhé už ne. Houby zavařené touto moravskou vychytávkou vydrží až dva roky, možná i déle. Platí ale pravidlo, že při každém otevření sklenice nejprve přičichněte k obsahu. Pokud neucítíte nepříjemný zápach, tak je vše bezpečné. V opačném případě se to nepovedlo a celý obsah sklenice vyhoďte.
Zavařené houby se pak dají použít jako ty čerstvé, například do omáčky, polévky, pod maso, smaženice, kulajda, atp.
Proč se květákové placky ze syrového květáku nejčastěji rozpadají?
Květákové placky ze syrového květáku se rozpadají hlavně proto, že syrový květák pouští vodu až při tepelné úpravě a směs na to není připravená. Chybí vazba nebo je květák příliš hrubě zpracovaný.
Na pracovní ploše může směs působit ideálně, ale na pánvi se během pár minut uvolní voda, která rozruší strukturu. Pokud není květák jemně nastrouhaný, osolený předem a stabilizovaný vejcem a malým množstvím mouky, placka ztratí soudržnost právě při prvním otočení.
Musí se syrový květák předem solit?
Ano, předběžné solení syrového květáku je zásadní krok. Bez něj se voda uvolní až při smažení a placky začnou téct.
Krátké osolení na 5–10 minut umožní, aby se část vody uvolnila kontrolovaně. Květák pak lze lehce vymačkat a směs je stabilnější. Pokud tento krok vynecháte, žádné množství mouky už problém úplně nezachrání.
Jak jemně má být syrový květák nastrouhaný?
Pro květákové placky ze syrového květáku je nutné velmi jemné strouhání nebo sekání. Hrubé kusy nelze spojit do soudržné placky.
Jemná struktura vytváří síť, do které se vejce a mouka mohou „zakousnout“. Hrubé nudličky zůstanou tvrdé, pustí vodu pozdě a při smažení se oddělí. Pokud si nejste jistí, jděte raději jemněji než hruběji.
Je možné udělat květákové placky úplně bez mouky?
Ano, ale jen s omezeními. Květákové placky bez mouky budou křehčí a menší.
Bez suché vazby musíte pracovat s velmi jemnou strukturou, menším průměrem placek a nižší teplotou. Placky budou držet, ale neodpustí chyby. Pro většinu domácích kuchařů je malé množství mouky praktičtější kompromis.
Jak poznám správný okamžik pro otočení placky?
Správný okamžik poznáte podle chování okraje placky, ne podle času. Okraje musí držet tvar a jít lehce nadzvednout.
Pokud se placka při zvednutí trhá, vazba ještě není hotová. Pokud tmavne příliš rychle, je pánev horká. První otočení je kritický moment – tady se rozhoduje, zda placka zůstane celá.
Jaká teplota pánve je pro syrový květák ideální?
Ideální je střední teplota. Příliš vysoká teplota vytvoří barvu, ale uvnitř zůstane syrový květák.
Při nízké teplotě placka pustí vodu a začne se rozpadat. Správná teplota umožní postupné zatuhnutí vazby a rovnoměrné propečení bez spálení povrchu.
Jaký tuk je na květákové placky nejlepší?
Nejlépe funguje olej s vyšším bodem kouře nebo přepuštěné máslo. Obyčejné máslo se snadno přepaluje.
Tuk musí zvládnout delší smažení na střední teplotě. Pokud se přepálí, chuť placek bude hořká a zakryje jemnost květáku.
Proč jsou placky zvenku hotové, ale uvnitř křupou?
Tento problém znamená příliš vysokou teplotu nebo příliš silné placky.
Proč se mi palačinky na celestýnské nudle trhají hned po nalití na pánev?
Palačinky se trhají hlavně proto, že těsto je příliš husté nebo je pánev nedostatečně rozehřátá. Těsto se musí po pánvi samo rozlévat, jinak se vrstva nedokáže rovnoměrně zatáhnout.
Začátečníci často přidají mouku, aby se jim s těstem lépe pracovalo, tím si ale problém zhorší. Husté těsto vytvoří nerovnoměrnou vrstvu, která se při prvním pohybu roztrhne. Řešením je řidší těsto a klid při nalévání.
Musí být těsto opravdu tak řídké, jak se říká?
Ano, řidké těsto je základ úspěchu. Pokud těsto teče z naběračky bez zastavení, je správně. Pocit nejistoty je normální.
Řidkost umožní vytvořit extrémně tenkou palačinku, která se rychle zatáhne a později se dobře krájí. Hustší těsto sice působí bezpečně, ale vede k silným palačinkám, které v polévce měknou a lámou se.
Proč musí palačinky zůstat světlé a nesmí zhnědnout?
Tmavá palačinka znamená přepálený povrch. Taková palačinka je tužší a v polévce se chová nepředvídatelně.
Celestýnské nudle nemají být opečené, ale jen zatáhnuté. Světlá palačinka zůstane poddajná, dobře se krájí a v horkém vývaru změkne rovnoměrně bez zakalení.
Kdy přesně mám palačinku otočit?
Palačinku otáčejte ve chvíli, kdy povrch zmatní a okraje se začnou samy odlepovat. Barva není vodítko.
Pokud palačinku otočíte příliš brzy, roztrhne se. Pokud čekáte příliš dlouho, začne hnědnout. Správný okamžik je krátký, ale dobře čitelný, když se na něj soustředíte.
Proč se celestýnské nudle krájí až po vychladnutí?
Teplé palačinky jsou měkké a lepí se. Po vychladnutí se struktura stabilizuje a řezy jsou čisté.
Krájení teplých palačinek vede k mačkání, trhání a slepování nudlí. Vychladnutí není zdržování, ale technologický krok, který ovlivní celý výsledek.
Jak tenké mají celestýnské nudle být?
Celestýnské nudle mají být jemné a rovné, ne široké proužky. Tloušťka palačinky určuje šířku nudlí.
Čím tenčí palačinka, tím jemnější nudle a lepší chování v polévce. Příliš široké nudle působí těžce a rychle měknou.
Mohu nudle připravit dopředu?
Ano, celestýnské nudle lze připravit předem. Skladujte je suché a oddělené.
Ideální je uchovat je při pokojové teplotě v zakryté nádobě. Do polévky je přidávejte vždy až při servírování, aby si zachovaly strukturu.
Mohu těsto na celestýnské nudle zachránit, když je příliš husté?
Ano, husté těsto lze zachránit přidáním mléka. Ředění je vždy lepší než přisypávání mouky.
Přilévejte mléko postupně a po každém přidání těsto promíchejte. Správná konzistence je dosažená ve chvíli, kdy těsto teče z naběračky plynule.
Je anglický roastbeef syrový, nebo je to v pořádku?
Anglický roastbeef není syrový. Růžová barva je technicky správný stav masa, který vzniká řízeným pečením při nízké teplotě a následným odpočinkem.
Syrové maso je studené, bez struktury a vláčné. Roastbeef je teplý, pevný a šťavnatý. Rozdíl je nejen vizuální, ale i hmatový. Problém není růžová barva, ale přepékání ze strachu. Jakmile se snažíte barvu „opravit“, měníte roastbeef v obyčejnou pečeni. Technicky to není chyba, jen je to jiné jídlo.
Jak poznám, že roastbeef není syrový, ale správně hotový?
Správně hotový roastbeef poznáte podle kombinace teploty, pružnosti a chování masa při stlačení, ne jen podle barvy.
Maso klade odpor, ale není tvrdé. Po stlačení se vrací zpět a nepůsobí gumově. Pokud používáte teploměr, pohybujete se v rozmezí, kde je maso růžové, ale stabilní. Barva sama o sobě není spolehlivý ukazatel. Mnohem důležitější je struktura a to, že maso prošlo odpočinkem.
Proč je roastbeef uvnitř růžový a nemá být šedý?
Roastbeef je růžový proto, že se peče při nižší teplotě a maso se nepřehřívá. Šedá barva znamená úplné propečení a ztrátu šťavnatosti.
Při vyšších teplotách se bílkoviny v mase rychle stahují a vytlačují šťávu ven. Výsledkem je suché maso bez chuti. Růžový střed znamená, že maso zůstalo šťavnaté. Tohle není moderní trend, ale fyzika masa. Šedý roastbeef není bezpečnější, jen je víc vysušený.
Je růžové maso bezpečné k jídlu?
Ano, růžové hovězí maso je bezpečné, pokud bylo správně skladované a připravené.
Hovězí se liší od drůbeže. Rizika jsou jiná a správně upečený roastbeef nepředstavuje zdravotní problém. Klíčové je kvalitní maso, čistá práce a dodržení teplot. Největší riziko nevzniká z růžové barvy, ale z nekvalitního suroviny. Pokud máte pochybnosti o původu masa, problém není technika, ale vstupní surovina.
Co dělat, když jsem roastbeef přetáhl?
Pokud jste roastbeef přetáhli, už z něj znovu růžový roastbeef neuděláte. V tu chvíli je důležité změnit přístup.
Maso se dá využít jako pečené hovězí, nakrájet na tenké plátky nebo použít studené druhý den. Snaha „vrátit ho zpět“ nic nevyřeší. Nejde o selhání, ale o změnu výsledku. Přijetí reality je v téhle chvíli lepší než další zásahy.
Dá se přetažený roastbeef ještě zachránit?
Přetažený roastbeef se nedá zachránit zpět do původního stavu, ale dá se dobře využít.
Nejlepší cestou je krájet ho velmi tence, podávat studený nebo ho použít do sendvičů. Omáčka může pomoct chuťově, ale strukturu už nezmění. Záchrana znamená změnu využití, ne opravu chyby. Jakmile tohle přijmete, frustrace zmizí.
Proč je roastbeef suchý, i když jsem dodržel postup?
Dýně hokaido patří mezi nejuniverzálnější suroviny. Díky jedlé slupce a pevné dužině se hodí jak na slaná, tak sladká jídla. Zásadní je nepřevařit dužinu, protože pak získává suchou, šupinatou strukturu.
Základní pravidla práce s hokaidem:
dýni vždy rozkrojit a odstranit semínka a vlákna
krájet na menší kusy i se slupkou
vařit nebo péct jen do změknutí
Správně připravené hokaido má nasládlou chuť, pevnou strukturu a hodí se jak na polévku, tak na buchty, koláče i marmelády.
Jaký je rozdíl mezi hovězí zadní kýtou a předním hovězím?
Hovězí zadní kýta je libovější a jemnější než přední hovězí, které obsahuje více vaziva a tuku.
Zadní kýta se hodí hlavně na pečení, plátky a minutky, zatímco přední hovězí je vhodnější pro dlouhé vaření, polévky nebo guláše. Rozdíl poznáte hlavně v délce přípravy a struktuře masa.
Která část zadní kýty je nejjemnější?
Nejjemnější částí zadní kýty je váleček, který má pravidelná vlákna a minimum vaziva.
Právě proto se váleček často používá na pečení vcelku nebo slavnostnější pokrmy. Ostatní části, jako ořech nebo šál, jsou pevnější a vyžadují jiný způsob úpravy.
Je hovězí zadní kýta vhodná na steak?
Hovězí zadní kýta není klasické steakové maso, ale steak z ní připravit lze.
Je nutné krájet maso přes vlákno, zvolit tenčí plátky a krátkou tepelnou úpravu. Výsledkem nebude měkký steak jako z roštěné, ale chuťově výrazné libové maso.
Proč bývá hovězí kýta někdy tuhá?
Tuhost hovězí kýty je nejčastěji způsobena špatnou úpravou, nikoli kvalitou masa.
Rychlé smažení, nedostatek tekutiny nebo špatně zvolená část kýty vedou k vysušení. Pomalejší příprava a správná technika problém většinou odstraní.
Jak dlouho dusit hovězí zadní kýtu?
Doba dušení hovězí zadní kýty se pohybuje kolem 45–90 minut podle velikosti kusu.
Důležité je dusit maso při mírné teplotě a pravidelně kontrolovat množství tekutiny. Příliš krátké dušení vede k tuhosti, příliš dlouhé může maso rozpadnout.
Je hovězí kýta vhodná pro pomalý hrnec?
Ano, hovězí zadní kýta se do pomalého hrnce hodí velmi dobře.
Dlouhá a šetrná příprava při nízké teplotě pomáhá rozložit vlákna a zachovat šťavnatost. Výsledkem je měkké maso vhodné na omáčky nebo trhané pokrmy.
Jak poznám kvalitní hovězí zadní kýtu?
Kvalitní hovězí kýta má sytě červenou barvu a jemnou strukturu vláken.
Maso by nemělo zapáchat ani být příliš tmavé. Důležitý je také původ masa a způsob skladování v obchodě nebo řeznictví.
Mohu hovězí zadní kýtu zamrazit?
Hovězí zadní kýta je vhodná ke zmrazení, pokud je správně zabalená.
Doporučuje se porcovat maso předem, dobře zabalit a rozmrazovat pomalu v lednici. Opakované zmrazování se nedoporučuje.
Jaký je rozdíl mezi zadní kýta a zadní hovězí?
Zadní hovězí je obecné označení, zatímco zadní kýta je konkrétní část masa.
Pojem zadní hovězí se používá lidově a může zahrnovat více částí. Pro recepty je vždy lepší řídit se přesným názvem řezu.
Proč je hovězí zadní kýta oblíbená v české kuchyni?
Hovězí zadní kýta je oblíbená díky poměru ceny a využitelnosti.
Nabízí široké možnosti přípravy, je dostupná a při správném postupu poskytuje velmi dobrý chuťový výsledek, což z ní dělá stálici českých receptů.
Aktuální ceny telecího masa můžete vidět tady: telecí maso cena.
Telecí svíčková – ceny telecí svíčkové začínají od 720 Kč /kg. Jedná se o opravdovou delikatesu. Často se také nazývá telecí panenka.
Telecí hřbet – cena se pohybuje okolo 400–450 Kč/kg. Jeho zpracování je velmi jednoduché, jen je důležité maso pořádně očistit od tuhé svrchní blány, její vinou by se i maso při pečení v celku kroutilo (blána je i po upečení tuhá).
Telecí líčka – cena této lahůdky se pohybuje kolem 390 Kč/kg. Úprava je velmi jednoduchá, ale zdlouhavá, líčka je nejlepší vařit pomalu ve vývaru anebo je upravit na červeném víně. Líčka se dají svázat anebo nakrájet na plátky. Svázaná líčka se pomalu táhnou nejlépe na cca 70–80 °C minimálně 10 hodin. Jde o to, že čím menší teplota, tím delší doba úpravy a výsledné maso křehčí a šťavnatější. Ale pokud si líčka děláte doma, je lepší je nakrájet na kousky. Maso bude hotové mnohem dřív.
Telecí hrudí – cena se pohybuje pouze okolo 190 Kč/kg, u nás se bohužel setkáme většinou s hrudím s kostí, ale není takový problém je vykostit, stačí jen ostrý tenký nůž a troška zručnosti. Po případném vykostění hrudí rozkrájejte nebo roztlučte paličkou na tenké pláty na roládu. Ořez, který vznikne při rozřezání a očištění, můžete použít k dalšímu zpracování. Rolády vyskládejte do plechu s trochou vody a dejte péct do trouby na 120–125 °C (potravinářská fólie vydrží teplotu cca do 135 °C). Maso se peče cca 3 hodiny, ale je dobré po každých 30 minutách zkoušet. Až bude maso měkké, vyndejte jej z trouby, nechte odležet, a až se bude s masem dát pracovat (kvůli teplotě), rozbalte je z alobalu a fólie. Roládu pak zabalte do nové potravinářské fólie a utáhněte. Maso se schladí a poté se dá krájet na hezké plátky a drží pevně v celku. Z výpeku lze připravit výbornou telecí šťávu, do které můžete přidat vývar z kostí (pokud jste měli hrudí s kostí) a tymián. Nebo můžete telecí hrudí péct v celku (velmi dlouho) a upéct ho stejně, jako když pečete vepřový bůček. Anebo jej konfitovat v sádle, a to 10 hodin cca na 80 °C (teplotu sádla je lepší nezvyšovat, jinak se maso vysuší).
Telecí kýta – cena telecí kýty je cca 335 Kč/kg a baby beef stojí cca 350 Kč/kg. Každopádně jak baby beef, tak telecí kýta se kromě masa krájeného na kostky a dušeného nebo na pečeného v celku jako rostbeef, případně jako roláda, používá i na telecí řízky. Baby beef je věkově něco mezi hovězím a telecím masem.
Telecí koleno – cena telecího kolena je cca 299 Kč/kg.
Houby nakrájejte na několikamilimetrové plátky a nechte sušit v dobře větrané místnosti. Kdo nemá sušičku na potraviny nebo suchou půdu, vystačí si s plechy na radiátoru. Na pečicí papír rozložte houby v dostatečné vzdálenosti, aby se nepřilepily. Díky papíru pak půjdou jednoduše sundat z plechu. Usušené houby skladujte opět v suchu, i špatné skladování může houby znehodnotit.
Majonéza (domácí: (2 žloutky, 15 ml slunečnicového oleje, 1 lžíce dijonské hořčice, šťáva z půlky citronu (lžička octa), sůl, pepř)
Mražený hrášek
Mrkev
Pepř
Petržel
Sůl
Vařená vejce
Zakysaná smetana
Postup přípravy:
Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich doporučuje si brambory na bramborový salát uvařit den předem a přes noc je nechat v lednici (pokud se totiž chystáme dělat bramborový salát na Štědrý den, ušetří nám to čas i nervy). Předem se dá i uvařit mrkev, petržel a celer (nečistit před vařením). Klidně můžeme kořenovou zeleninu vařit společně s bramborami v osolené vodě. Salát by se měl přichystat dostatečně dopředu, aby se stihl rozležet. Uvařené brambory si pak oškrábeme a pokrájíme na malé kostičky. Očistíme si i kořenovou zeleninu a opět ji nadrobno nakrájíme. Zdeněk Pohlreich doporučuje krájet brambory i zeleninu nožem, je to sice časově náročnější, ale zase docílíme přesných kostiček (zelenina by měla být na malinko menší kostičky než brambory). Podle šéfkuchaře totiž velikost brambor a zeleniny má vliv na konzistenci salátu. Nakrájíme si nadrobno i sterilované okurky a oloupanou cibuli. Brambory, zeleninu, okurky, hrášek i cibuli dáme do mísy a přidáme k nim i sůl, pepř, lžíci dijonské hořčice, majonézu a zakysanou smetanu. Vše se pomalu a opatrně (aby se brambory ani zelenina nerozmačkaly na kusy) zamíchá a přilije se k nim troška okurkového láku. Mezitím si dáme vařit vajíčka natvrdo. Jakmile se vajíčka dovaří a vychladnou, tak je oloupeme, pokrájíme a přidáme do salátu. Salát se pak nechá odležet v chladu.
