Perník je sladké pečivo tmavě hnědé barvy, jehož původní receptura se skládala z medu, mouky a pepře. Právě pepř dal vzniknout názvu perník, původně peprník. Postupně se recepty začaly upravovat, nyní je těsto často směsí pšeničné a žitné mouky, mléka, vajec, karamelizovaného cukru a medu.
Postup: Na 1 vaječný bílek vmícháme asi 15 dkg alespoň 3x přesátého moučkového cukru (to je to nejdůležitější u kvalitní polevy), přidáme 1 lžičku solamylu a přikápneme 3–4kapky citronové šťávy, citronky nebo octa přes sítko (udělá nádhernou bílou barvičku).
Mícháme ručně asi 20 minut, až je poleva bílá. Na šlehači lze také, ale pozor, někdy je jakoby „dutá“. Zdobíme kornoutkem se zdobicí tryskou z domácích potřeb asi za 5 Kč. Chceme-li zdobit i barevně, přidáme do oddělené polevy (dáme si třeba do malé skleničky menší množství polevy) potravinářské barvivo libovolné barvy a pár kapek vody. Pozor, stačí troška barviva i vody, nesmí se moc naředit, musí zůstat dost hustá, aby nerozmáčela perníček a neroztékala se.
Připravenou polevu vždy přikryjte vlhkou utěrkou, můžete dát na noc do ledničky, když zbyde ve skleničce, a přikryjte čepičkou z alobalu. Poleva se loupe, mění-li se příliš teploty, například když necháte perníčky u radiátoru. Chcete-li vyplňovat kontury (vybarvovat), dejte si do malého hrnečku polevu, přidejte pár kapek vody a pomocí malého štětečku vybarvujte. Lze zdobit také jedlými cukrářskými perličkami, je to také moc hezké.
Perníčky je možné zdobit i celoplošně, a to tak, že na cca 20 kouscích provedete jen konturu po obvodu perníčku, po zaschnutí vyplníte některé plochy štětcem, polevou mírně zředěnou, případně i barevnou, a zase necháte zaschnout. Potom teprve finálně konturujte a zdobte. Můžete dělat vzory, tečky, čáry, co vás napadne, můžete se řídit i kreslenými návody. Pozor, pokud si neuděláte okraje, poleva vám bude při vyplňování štětcem stékat!
Chlebíčky se podávají zejména při různých oslavách a setkáních s přáteli. Připravené chlebíčky nechte odležet, chraňte je pouze před oschnutím. Rozležením se provlhčí pečivo, přestane se drobit, zvláční a chutě se tak nějak lépe spojí.
Co je třeba:
základní surovinou je bílá veka (to je klasika) – v současné době se v této oblasti poměrně experimentuje a používají se i bagety (světlé i tmavé), housky, popřípadě jiné druhy pečiva
Další suroviny se volí dle toho, jaký chlebíček budete vyrábět. K tradičním surovinám patří:
vlašský salát, bramborový salát
uzeniny – šunka, debrecínka, uherák, herkules a další
vejce – vařené natvrdo
sýr – je možné použít různé druhy, od plátkového přes plísňový až po tavený
pomazánky – budapešťská, česneková, rybí atd.
kyselá okurka
zelenina – okurka, rajče, paprika
Fantazii se meze nekladou, hodí se i olivy, oříšky, majonéza a podobně.
Postup:
nejdříve nakrájíte veku (šířka plátků i velikost záleží na tom, jak velké a „tlusté“ chlebíčky chcete vyrábět)
poté ji potřete máslem či pomazánkou
následně začnete chlebíčky zdobit (suroviny se skládají vesměs vedle sebe, nikoliv na sebe)
Fantazii se meze nekladou, a tak záleží jen na vás, co na chlebíček dáte. Je třeba jen dávat pozor, aby se chutě vyloženě „netloukly“. Vyrobit chlebíček lze i tak, že se na každý konec položí rozdílné chuti. Prostředek pak může být neutrální.
Tip: Uzenina by měla být nakrájená na tenké plátky, poté se tvaruje do kornoutků.
3 lžíce sušeného sójového, ovesného nebo kukuřičného mléka
3 lžíce oleje
½ lžičky kurkumy
Postup:
Jáhly a mouku zpracujeme v míse na těsto a necháme alespoň 4 hodiny na teplém místě kvasit. Křížaly a rozinky povaříme ve vodě a necháme okapat na sítu. Vývar z ovoce použijeme k přípravě polevy. Když je těsto zkvašené, přidáme ostatní přísady a, je-li potřeba, i trochu vody. Těsto by mělo být husté, poddajné a dobře tvarovatelné. Formu na chlebíček vymažeme olejem a vysypeme Mišutkou. Vlhkýma rukama vytvoříme z těsta váleček. Jestliže se těsto lepí na ruce a nedrží tvar, přidáme ještě Mišutku. Váleček těsta natlačíme vlhkýma rukama do formy. Pečeme cca 20 minut v hodně vyhřáté troubě a potom zvolna sušíme 1 hodinu. Při dopékání přikryjeme formu alobalem. Upečený chlebíček necháme zcela vychladnout, pak ho oddělíme od formy a vyklopíme. Štětečkem potřeme chlebíček vrstvou čokoládové polevy.
Kalové čerpadlo se řadí mezi hydrodynamická (odstředivá) čerpadla, která mají průtoky od několika litrů až po tisíce litrů za sekundu. Mohou pracovat s pevnými částicemi od velikosti mikroskopických zrn až po veliké kameny okolo 300 mm. Při použití je omezuje fakt, že dokážou vyvinout tlak jen něco málo přes 7 MPa, dokonce i když jsou uspořádány v sérii až o osmi čerpacích stupních. Skříně čerpadel mohou být konstruovány s obložením nebo bez obložení. Obložení tvoří vnitřní vyměnitelné vložky, které mohou být vyrobeny z mnoha materiálů od měkkých elastomerů až po tvrdé kovové slitiny. Materiál obložení závisí na čerpaném médiu. Nejvíce opotřebovanými částmi čerpadla jsou oběžná kola, skříně a vnitřní vložky. Většina odstředivých čerpadel se konstruuje jako horizontální. Kalová čerpadla mohou být v provedení elektrickém nebo motorovém.
Jakou polevou si perníčky ozdobíte, si vyberte sami, tou nejtradičnější je asi poleva citronová či cukrová.
Na co si ale u přípravy musíte dát opravdu pozor, aby v moučkovém cukru nebyly ani malé kousky, proto vám doporučuji raději cukr před použitím prosít jemným sítkem.
Připravenou polevu nemusíte spotřebovat hned, ale je potřeba ji pak skladovat v uzavřené nádobě, aby nezaschla a nevznikly v ní kousky, které by vám pak nedělaly dobrotu.
Cukrovo-bílková poleva
Ingredience:
150 g moučkového cukru
1 bílek
šťáva z poloviny citronu
Postup:
Moučkový cukr vyšlehejte s bílkem, přidejte trochu citronové šťávy a ještě utřete. Takto připravenou hmotu můžete nechat přírodně bílou nebo ji můžete rozdělit na několik částí a obarvit potravinářskými barvami. Polevu přendejte do zdobicího sáčku a můžete začít zdobit vychladlé perníčky dle vlastní fantazie.
Citronová poleva
Možná vás nadpis trochu mate a očekáváte, že tato poleva bude mít citronovou chuť, ale citronová je proto, že je jen z citronu a cukru.
Ingredience:
150 g moučkového cukru
1–2 lžíce citronové šťávy
Postup:
Moučkový cukr a citronovou šťávu utřete do husté polevy. Takto připravenou polevou můžete pomocí zdobicího sáčku zdobit vychladlé upečené perníčky.
Cukrová poleva
Ingredience:
150 g moučkového cukru
trocha vody
Postup:
Moučkový cukr vsypte do misky nebo většího hrnku a po půllžících přidávejte vodu. Poleva musí zůstat hustá, aby vám pak z perníčků nestékala. Polevou naplňte zdobicí sáček a pusťte se do zdobení.
Bílková poleva
Ingredience:
200 g moučkového cukru
1 bílek
Postup:
Část moučkového cukru a bílek začněte třít v menší misce, postupně dodávejte po troškách cukr a důkladně třete, než vznikne hustá poleva. Správnou hustotu polevy zjistíte tak, že když chcete vařečku vyndat, zůstane na ní krápník. Takto připravenou polevu můžete přendat do zdobicího sáčku a začít se zdobením.
Kupovaná poleva na perníčky
Netroufáte-li si připravit svou polevu, nebo máte-li s ní špatnou zkušenost, můžete se rozhodnout pro kupovanou polevu, která je v sypkém stavu a připravuje se smícháním s vodou. Tato poleva má sněhovou barvu, ale dá se dle libosti dobarvovat potravinářskými barvivy.
V žádné knize nenaleznete přesný postup. Záleží pouze na fantazii a chuti. Je však dobré dodržet určité zásady...
Pestrost: Střídejte na talíři různé druhy chlebů a chlebíčků, protože pestrost je u studené mísy velmi důležitá. Například můžete okolo narovnat plátky z pečeného masa, rolády, vařeného uzeného nebo šunky.
Saláty i pomazánky: Obložený chlebíček nemusí být namazaný jen bramborovým, vlašským nebo hermelínovým salátem. Nebojte se běžných pomazánek, včetně tvarohové, budapešťské, z nivy, česnekové, sýrové, nebo dokonce i másla nebo neochuceného krémového sýra. Použijte cokoli, stačí, když pečivo nezůstane suché. V podstatě se nemusíte trápit tím, jak pečivo natřete, protože tato vrstva obvykle zůstane zcela zakrytá dalšími surovinami.
Kombinace: U chlebíčků platí jednoduché pravidlo – jakákoli pomazánka nebo salát snese jakékoli ozdobení. Chuťově to nijak nebude vadit. Pomazánka z nivy snese šunku, uherák, rajče, sýr nebo vajíčko, je to jedno, co si vyberete. Chlebíček bude vždycky dobrý. Rozhodnete-li se vsadit na osvědčené kombinace, použijte například nivovou pomazánku ve spojení s plátkem sýra, kouskem jablka a ořechem.
Tenké plátky: Podstatou krásného chlebíčku je, že suroviny stavíte do výšky. Zapomeňte na to, že byste na chlebíček položili kousek plátku sýra a kousek plátku šunky, neděláte přece svačinu do školy, ale efektní ozdobu slavnostního stolu. Zkuste si sehnat šunku a další salámy krájené na co nejtenčí plátky. Lépe se prohýbají, protože hned nepopraskají. A lépe také drží tvar, takže vaše dílo pak vzorně ční do výšky. Plátek salámu stačí prohnout kolem prstu a pak libovolně stočit, tím se vytvoří výškový rozměr. Čechrejte, prohýbejte, vlňte, ale nepokládejte.
Kornoutky: Velmi efektní a jednoduchou součástí chlebíčků jsou kornoutky či náznaky růží. Pokud je budete chtít vyrobit ze dvou nebo tří plátků trvanlivého salámu, překryjte je přes sebe, pak celé přehněte podélně na půl a smotejte. V pomazánce nebo salátu tvar obvykle vydrží.
Zdobička: Doma se obvykle natírá nožem nebo vidličkou, plní lžící a závěrečného prezentačního efektu se dosahuje úplně jiným způsobem. Přesto se nebojte ze skříně vylovit řezanou trubičku a nastříkat s ní na chlebíčky třeba trochu tvarohové pomazánky nebo ochucené majonézy na ozdobu. Jde to rychle a budete za hvězdu.
Zelenina: Stačí kousek zeleniny, dokonce se počítá i naložená kapie. V ústech udělá toto šťavnaté křupnutí divy. Platí, že kombinovat se dá skoro všechno se vším, spíš než chutí se řiďte barevným kontrastem.
Zelená barva: Zelená barva je symbol čerstvého. Půvabné jsou drobné lístečky ze salátových srdíček (zatímco velké salátové listy můžete použít jako podklad pod chlebíčky). Samozřejmě můžete použít zelenou petrželku (kadeřavou nechte v růžičkách, plocholistou nasekejte). Moderní jsou překřížené snítky pažitky a splést se nemůžete ani s šikmo nakrájenou natí jarní cibulky.
Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert (lahůdkářství Jan Paukert fungovalo až do února 2015), a to na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané jednohubky. S chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, ve kterém se tyto výrobky vzápětí začaly prodávat. Původní velikost byla o něco menší než dnes, tak na dvě tři kousnutí, během dvou následujících let se osvědčil rozměr větší – v této podobě si získaly oblibu a dělají se tak dodnes. Do nabídky patřily chlebíčky s humry, s paštikou a lanýži, s kaviárem, se salátem z raků nebo s králičí paštikou. Praha si je zamilovala. Paukertovo lahůdkářství si postupně oblíbilo mnoho známých osobností, jako například Hugo Haas, Ema Destinnová, Oldřich Nový nebo Vlasta Burian, vlastně nakonec nejen kvůli chlebíčkům, ale i salátům, paštikám, kremrolím a jiným lahůdkám.
Jen pro zajímavost, Československé státní normy (ČSN) pro výrobky studené kuchyně popisují skoro sto druhů obložených chlebíčků. Většina chlebíčků v ČR se konzumuje studená, výrobci proto musí plnit hygienické předpisy, aby prostřednictvím těchto tepelně neupravených potravin nedocházelo k šíření nemocí.
Jak již bylo uvedeno, obložený chlebíček je naše národní specialita. Zatímco ve světě svádí mezi sebou bitvy obložené bagety a sendviče, u nás se dobré lahůdkářství pozná podle obloženého pečiva, které nemůžete jen tak přikusovat po cestě do práce, ale ke kterému si musíte chvíli sednout, zapomenout na počasí za okny a nechat se unést mistrovskou kombinací přítomných chutí, případně také okomentovat kvalitu a čerstvost majonézy.
Komule Davidova se stříhá brzy na jaře, nejčastěji během března. Jarní řez komule Davidovy podporuje tvorbu nových výhonů, na kterých se během léta objevují květy.
Ideální je období, kdy už nehrozí silné mrazy, ale rostlina ještě nezačala intenzivně růst. Pokud je jaro chladnější, může se řez motýlího keře posunout na začátek dubna. Důležité je nečekat příliš dlouho, protože pozdní zásah může mírně zpozdit kvetení.
Může se komule stříhat na podzim
Podzimní řez komule Davidovy se obecně nedoporučuje. Komule se stříhá na jaře, protože podzimní zásah může zvýšit riziko poškození mrazem.
Když se keř zkrátí na podzim, nové výhony nestihnou vyzrát a během zimy mohou snadno namrznout. Proto je bezpečnější provádět řez komule Davidovy až na jaře, kdy se rostlina připravuje na nový růst.
Jak moc se má komule zkrátit
Komule Davidova snáší poměrně silný řez. Větve se obvykle zkracují na výšku asi 30 až 50 centimetrů nad zemí, aby vznikly silné nové výhony.
Takový silný jarní řez komule podporuje růst mladých větví, na kterých se tvoří květenství. Pokud se provede jen slabé zkrácení, může keř vytvářet dlouhé pruty s menším množstvím květů. Proto se při řezu motýlího keře vyplatí nebát se razantnějšího zásahu.
Proč komule po řezu nekvete
Pokud komule po řezu nekvete, bývá nejčastější příčinou nedostatek slunce nebo příliš pozdní řez. Komule Davidova potřebuje plné slunce, aby vytvořila velké množství květů.
Někdy může být problém také v tom, že byl řez komule proveden příliš pozdě na jaře. Rostlina pak nestihne vytvořit dostatečně silné výhony. Důležité je také zajistit dostatek vláhy během horkého léta.
Co se stane když komuli nestříhám
Pokud komule Davidova není pravidelně stříhaná, začne postupně vytvářet stále více starého dřeva. Komule bez řezu pak kvete méně a květy se objevují pouze na koncích dlouhých větví.
Takový keř může dorůst do velké výšky, ale jeho kvetení bývá slabší. Pravidelný jarní řez komule Davidovy proto pomáhá udržet rostlinu kompaktní a podporuje bohaté kvetení.
Kdy stříhat komuli po zimě
Po zimě se komule obvykle stříhá v březnu nebo začátkem dubna. Tento termín umožňuje rostlině rychle reagovat a vytvořit nové výhony.
Pokud byla zima velmi chladná, je dobré počkat, až pomine riziko silných mrazů. Řez komule po zimě by měl být proveden v období, kdy se začínají objevovat první známky jarního růstu.
Lze komuli ostříhat v únoru
Řez komule v únoru je možný pouze v teplejších oblastech, kde už nehrozí silné mrazy. Obvykle je ale bezpečnější počkat alespoň do března.
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy.
Pozornost při zazimování věnujte druhům, jimž přes zimu zůstávají zdřevnatělé nadzemní části, odkvetlá květenství a prosychající olistění. Nejdřív přijdou ke slovu nůžky – zkraťte nadzemní část trvalek několik centimetrů nad zemí, a pokud nemáte jiný materiál na přikrytí rostlin, klidně použijte, co jste ostříhali.
Stálezelené trvalky neřežte, odstraňte jen nepěkná odkvetlá květenství a rostliny očistěte, okrasné trávy neřežte před zimou vůbec. Jejich trsy svažte, aby se nerozklesly pod tíhou sněhu nebo nepolámaly větrem, budou vám zdobit zahradu celou zimu.
Pokud jste koncem léta sázeli nové rostliny nebo dělili trsy starších, bude jim lépe pod přikrývkou z chvojí nebo listí. Ještě předtím než trvalky zakryjete, prokypřete zem mezi trsy a přidejte jim vrstvu dobrého, uleželého kompostu. Prokypření omezí odpařování vláhy z půdy a kompost poslouží jako pokryv a zásobárna živin pro příští rok.
Mnohé trvalky jsou dlouhověké a s přibývajícími lety získávají na kráse (srdcovky, třemdavy, čemeřice, bohyšky, pivoňky, terčovky a palmové lilie). Jsou hodně odolné proti mrazům, ale nic nezkazíte, pokud použijete kryt z chvojí na Kniphofii nebo Yuccu – jde spíše o zastínění listů, které bývají v zimě poškozeny sluncem nebo ledovým větrem. Během roku nepotřebují tyto mnoholeté krásky téměř žádnou péči, zjara přivítají přihnojení kompostem, jako ostatně všechny trvalky. Před zimou prohlédněte i trsy vytrvalých kopretin – ušlechtilé kultivary potřebují každý druhý rok rozdělit, jinak špatně přežívají zimu. Také podzimní astry se bujně rozrůstají, proto se stává, že kvetou po obvodu trsů, ale střed nemá dostatek živin – tam rostlina skomírá. Pomoc je jednoduchá: rozdělit a přesadit alespoň každý třetí rok.
Mrazy bez sněhu trvalkám nesvědčí, zvláště trvají-li delší dobu. Jestliže pěstujete méně odolné druhy, musíte je přikrýt ještě před příchodem pravidelných nočních mrazů. Choulostivá je z okrasných trav Cortaderia, ta navíc potřebuje ochranu proti vlhkosti. Trs trávy svažte, zasypte vyšší vrstvou listí a zakryjte fólií proti vlhku. Navrchu zatižte chvojím, a až se na jaře oteplí, odstraňte přikrývku a rostlinu seřízněte. Zimní přikrývku dopřejte i paznehtníku, sasankám, střevíčníkům nebo nízkým kosatcům (Iris kaempferi). Kryt z chvojí neuškodí žádným trvalkám – je vhodný jako přistínění v zimních slunečných dnech, kdy vyrovnává vysoké teplotní rozdíly.
Holomrazy skalničkám neprospívají, proto rovněž partie s nově vysázenými a choulostivými rostlinami zakryjte chvojím. Není to sice plnohodnotná náhražka sněhu, ale uchrání skalničky hlavně v předjaří, kdy sluníčko nabírá na síle a probouzí rostliny, které se pak v noci musí vypořádat se silnými mrazy.
Máme připravené plány, víme, jak má naše jezírko vypadat, můžeme tedy začít s jeho budováním. Než vezmete do ruky krumpáč a lopatu, je dobré si samotné jezírko vytyčit. Dobře vám k tomu poslouží jakýkoliv sypký materiál, například písek, nemáte-li nic takového po ruce, zvolte dřevěné kolíky, vyznačte si nejen obvod samotného jezírka dle připraveného nákresu, ale také jednotlivé změny hloubky jezírka. Bude se vám pak lépe pracovat.
Výkopové práce pro zahradní jezírko
Nyní máte před sebou tu nejnáročnější fyzickou práci. Jestliže si na ni netroufáte nebo jste zvolili koupací jezírko větších rozměrů, doporučuji buď techniku, která těžkou práci udělá za vás, nebo pomocnou sílu, záleží na vaší kondici. S výkopovými pracemi postupujte dle svého nákresu. Je lepší dodržovat jednotlivé výšky dna pomocí kaskádovitých schodů, aby pak nedocházelo k sesouvání podkladu či rostlin.
Příprava před položením fólie
Máte-li jezírko vykopané a jste s jeho tvarem, hloubkou i jednotlivými vrstvami spokojeni, můžete pokračovat dále. Celý povrch vykopaného jezírka by měl být bez ostrých předmětů, aby nedocházelo k protrhávání fólie. Dno i jednotlivé úrovně jezírka důkladně vysypte pískem ve vrstvě vysoké tři až pět centimetrů, i to bude bránit protržení fólie. Chcete-li dát jezírku maximální péči a máte-li představu, že jezírko bude zdobit vaši zahradu desítky let, aniž byste museli provádět složité opravy, použijte pod fólii geotextilii. Tu rozprostřete po celé ploše jezírka. Geotextilie nemusí být z jednoho kusu, může se skládat z několika kusů, ale měla by zakrývat celou plochu jezírka.
Nákup jezírkové fólie
Fólie pro zahradní jezírka je vyráběna v různých tloušťkách, u menších zahradních jezírek do pár metrů čtverečních můžete volit fólii o tloušťce 1 mm, u větší jezírek je doporučována fólie silná 1,5 mm. To, zda si vyberete český výrobek nebo zvolíte zahraniční značku, je čistě na vás, nezapomeňte však na to, že fólie by měla být odolná vůči UV záření, mrazuvzdorná a neměla by obsahovat škodlivé látky.
Při nákupu jezírkové fólie myslete na to, že plocha fólie se zvětší o hloubku jezírka a jednotlivá tvarování, abyste až na zahradě nezjistili, že je fólie krátká. Fólie se dají lepit k sobě speciálními lepidly a zároveň je možné opravovat protržená místa, a to i pod vodou.
Pokládání jezírkové fólie
Jezírko máte připravené k pomalému finišování. Vezměte jezírkovou fólii a opatrně ji rozprostřete na geotextilii. Nejlépe se vám s fólií bude pracovat v teplém počasí, bude poddajná a lépe tvarovatelná. Vytvarujte jednotlivé tvary a výškové úrovně jezírka.
Bergenia cordifolia je rostlina z čeledi lomikamenovité. Bude vaši zahradu zdobit už na jaře, kdy se na lysých masitých stoncích objeví první květy mající světle růžovou barvu. Bergénia srdčitá, jak ji říkáme česky, je však ozdobná i svými listy oblého až srdčitého tvaru, které na podzim mění barvu ze středně až tmavě zelené na červenou až fialovou, takže vaši zahradu rozveselí i v tomto pošmourném období.
Krásnohlávek (drátovec, drátkovec) se řadí mezi stálezelené trvalky, ale v našich podmínkách se pěstuje buď jako pokojová rostlina, přenosná rostlina, nebo jako zahradní jednoletá rostlina, protože není mrazuvzdorný. I když vám krásnohlávek na záhonku zmrzne, zůstává pohledově atraktivní, takže se z něj můžete těšit prakticky celou zimu. Kromě nádob a závěsných košů je vhodný do obrub a na skalku. Na konci května již může zdobit váš balkon, terasu či záhon. Calocephalus má rád velmi mírnou zálivku a světlé slunečné stanoviště. Dobře snáší i větrná stanoviště. Vyžaduje dokonale propustnou půdu, takže jej pěstujte nejlépe v písčité půdě. Přihnojujte během vegetace každých 14 dní hnojivem určeným pro balkonové rostliny.
Den předem si svaříme šlehačku, a to tak, že do kastrolku dáme cukr a na mírném ohni za stálého míchání necháme rozpustit (zkaramelizovat). Raději mícháme, aby se cukr nepřipálil. Jakmile je rozpuštěno, přilijeme šlehačku (raději trvanlivou s vyšším obsahem tuku) a necháme projít varem. Stáhneme z plotny a necháme přes noc v lednici. Poté smetanu ušleháme mixérem a máme připraveno na zdobení. A nyní si připravíme těsto. Do kastrolu si dáme mléko, máslo, špetku soli a začneme vařit. Když je máslo rozpuštěné, přidáme mouku, promícháme a necháme chvilku provařit. Stáhneme z plotny a necháme vystydnout. Do vychladlého těsta postupně všleháme vejce. Těsto si dáme do sáčku se zdobičkou a děláme na plech s pečicím papírem větrníčky o velikosti asi 5 cm. Než vložíme do trouby, můžeme pečicí papír malinko pokapat vodou, aby těsto dobře nabylo. Pečeme v předehřáté troubě na 220 °C asi 10 minut a poté stáhneme teplotu na 180 °C a pečeme dozlatova. Troubu neotvíráme, aby těsto nespadlo. Studené větrníky si rozřízneme. Začneme vařit krém. Uvaříme klasický pudink a necháme vychladnout. Našleháme máslo a vmícháme do něj vychladlý puding. Dosladíme dle potřeby. Rozřízlé větrníky začneme zdobit. Na dno dáme vanilkový krém, na něj přidáme karamelovou šlehačku (z té si oddělíme zhruba tři lžíce na polevu) a přiklopíme vrchním dílem. Tři lžíce karamelové šlehačky smícháme s moučkovým cukrem, dokud se hmota netáhne jako med. Kdyby byla řídká, přidejte ještě cukr, a pokud by byla hustá, zřeďte ji lžičkou horké vody. Polevu natírejte mašlovačkou, nechte ztuhnout a můžete podávat.
V Americe se používají ke zdobení hutné máslové krémy plné cukru. V evropských podmínkách se využívají různé krémy jako čokoládový, tvarohový, máslový, pudinkový, z Mascarpone, ovocný, pařížská šlehačka. Nápadů je spousta, vždy záleží na kreativitě kuchaře.
Čokoládový krém
Ingredience: 100 g másla, 125 g Philadelphie, 70–100 g cukru, 80 g hořké čokolády
Technologický postup: Necháme rozpustit čokoládu ve vodní lázni. Změklé máslo vyšleháme s moučkovým cukrem. Přidáme Philadelphii (popřípadě jiný krémový sýr podobného typu). Nakonec přilijeme zchladlou rozpuštěnou čokoládu a pořádně prošleháme.
Tvarohový krém
Ingredience: 250 g plnotučného tvarohu v obalu, 65–70 g cukr moučka, půl kelímku smetany ke šlehání, 1 lžička vanilkového extraktu
Technologický postup: Vyšlehejte dohladka tvaroh, přidejte extrakt a přisypávejte prosátý cukr. Nakonec pomalu přilívejte smetanu a šlehejte napřed na nižší a nakonec na vysoké otáčky do požadované konzistence. Kdyby se vám krém zdál moc řídký, dejte na chvíli do ledničky nebo smíchejte předem cukr se ztužovačem.
Klasický máslový krém
Ingredience: 120 g kvalitní čokolády (nad 70 procent kakaa), 150 g másla, 160 g cukru moučka, 2 lžičky vanilkového extraktu
Technologický postup: Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu nakrájenou na kousky, necháme vychladnout, cca 10 minut. Mezitím rozšleháme změklé máslo (asi 1 minutu), přidáme cukr a šleháme, dokud není směs jemná a nadýchaná, tedy přibližně dvě minuty. Přidáme vanilkový extrakt a nakonec rozpuštěnou čokoládu. Tu napřed lehce vmícháme do zbytku a potom na 3 minuty rozjedeme nejvyšší otáčky, aby byla poleva lesklá, světlejší než původně a dostatečně tuhá.
Odlehčený pudinkový krém
Ingredience: 200 ml mléka, 20 g čokoládového pudinku, 125 g másla, 100 g cukru moučka, 100 g čokolády (nad 70 procent kakaa)
Technologický postup: Uvaříme pudink ve 200 ml mléka a necháme jej za stálého míchání vychladnout. Ve vodní lázni rozpustíme 100 g kvalitní čokolády. Dobře vymícháme 125 g měkkého másla se 100 g moučkového cukru a postupně pak vešleháváme pudink a nakonec lehce vmícháme i rozpuštěnou čokoládu.
Mascarpone krém
Ingredience: 250 g Mascarpone, 100 g cukru moučka, 2 lžičky vanilkového extraktu, půl kelímku smetany
Technologický postup: Vymícháme Mascarpone dohladka, postupně přidáme prosátý moučkový cukr, nakonec vanilkový extrakt a postupně přilíváme smetanu. Raději míchejte ručně než robotem, krém by se mohl srazit.
Ingredience: 2 brokolice, 1 sklenice zeleninového vývaru nebo 1 kostka bujónu, 2 l vody, 1 kávová lžička másla, 2 střední mrkve, 1 střední brambor, 1 střední cibule, 1 stroužek česneku, hrst strouhaného parmazánu, hrst slunečnicových semínek, sůl, pepř, na ozdobu tenké plátky lososa
Postup: Nejprve si připravíme suroviny. 2/3 jedné brokolice rozlámeme na drobné růžičky. Zbytek, tedy jednu celou a 1/3 druhé brokolice, rozložíme na větší růžičky. Mrkev a brambor oloupeme a nastrouháme nahrubo. Cibuli také nahrubo, česnek na tenké plátky a parmazán nastrouháme rovněž nahrubo. Nejprve vložíme kousek másla do hrnce a přidáme cibuli. Tu necháme lehce zesklovatět. Poté k ní přidáme česnek a vše orestujeme dozlatova. Když máme cibuli a česnek zlatavé, tak je zalijeme vývarem a přivedeme k varu. Jakmile nám vývar bublá, přidáme velké růžičky brokolice a nastrouhanou mrkev a brambor. Zalijeme 2 l horké vody a opepříme. Vše povaříme cca 5 až 10 minut. Když budete brokolici vařit déle, tak ztratí svou zelenou barvu a bude spíše mdlá a hnědá. Polévku nemixujeme. Na suché pánvi nebo na kontaktním grilu opražíme slunečnicová semínka, která můžeme servírovat v mističce k polévce. Pokud budeme zdobit lososem, tak si lososa pokrájíme na opravdu tenké plátky. Nalijeme horkou polévku do talíře, položíme lososa, který se nám v mžiku v teplé polévce uvaří, a posypeme slunečnicovými semínky a parmazánem.
Tip: Pokud máte strach ze syrového lososa, tak ho vložte do hrnce 1 minutu před podáváním. Ale už moc nemíchejte, ať se nerozpadne na malé kousky. Také můžete použít uzeného lososa. Toho samozřejmě nevařte.
Tato polévka může být podávána jako slavnostní delikatesa. Losos, parmazán a slunečnicová semínka polévku povýší na luxusní záležitost.
