Ingredience: 1 lžíce kukuřičné mouky, 1 lžíce pšeničné hladké mouky, 1 dl ledové vody, kurkuma, skořice, česneková sůl
Technologický postup: Oba druhy mouky smícháme s vodou, ale nešleháme. Těsto se může ochutit kurkumou, skořicí, česnekovou solí a dalšími druhy koření.
Zdroj: článek Tempura
Piškotové těsto, ze kterého se připravuje bábovka, je lehké, na jeho přípravu se nepoužívá žádný tuk ani máslo, ale jen vajíčka, mouka a cukr. Nejčastěji se z něj pečou rolády a dortové korpusy a klasické bábovky. Příprava je jednoduchá, pečení netrvá dlouho. Piškotové těsto je možné ochutit, suroviny se vždy přidávají do žloutkové pěny s první částí sněhu z bílků.
Dobrá rada: Vajíčka před přípravou těsta vyjmeme na potřebnou dobu z chladničky, aby měla pokojovou teplotu. Část mouky je možné nahradit škrobovou moučkou, těsto pak bude jemnější.
Zdroj: článek Piškotová bábovka
Ingredience: 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek cukru, 1 hrnek studeného mléka, 1/2 hrnku oleje, 3 vejce, 1 prášek do pečiva, špetka soli, tuk na vymazání formy, strouhanka na vymazání formy
Postup: Smícháme mouku s cukrem, solí a práškem do pečiva. Postupně přidáváme mléko, olej, vajíčka a vše smícháme v nadýchané těsto. To pak můžeme rozdělit a jednu část ochutit kakaem. Těsto nalijeme do předem vymazané a strouhankou vysypané formy. Formu vložíme do předem vyhřáté trouby a pečeme asi 50 minut při teplotě 200 °C. Po upečení posypeme olejovou bábovku moučkovým cukrem a necháme vychladnout.
Zdroj: článek Hrnkové recepty na sladkosti
Oloupejte kukuřici. Všechny listy slupky z ní stáhněte dolů. Je to podobné spíše loupání banánu než loupání cibule. Budou držet při sobě, takže je snadno odtrhnete a zahodíte. Odstraňte také všechny vlasy, které zůstaly nalepené na zrníčkách kukuřice. Pokud se stonek kukuřice neulomil, nebo není poškozený, nechte ho být – hotová kukuřice se za něj dobře drží. Kukuřici zakryjte. Můžete ji zakrýt navlhčenou papírovou utěrkou, nebo ji dát do uzavíratelné nádoby, speciálně určené pro mikrovlnné trouby. Přidejte ke kukuřici lžíci vody, aby při vaření nevysychala. V tuto chvíli můžete také kukuřici různě ochutit. Vyzkoušejte strouhaný sýr, citronovou nebo limetkovou šťávu, či jiné koření, které podpoří chuť kukuřice. Papírovou utěrku můžete samotnou také namočit do ochucené šťávy, například citronové. Je to dobrý způsob, jak kukuřici ochutit a přitom nenadělat nepořádek. Kukuřici uvařte. Dejte ji na talíř nebo do misky do jedné vrstvy. Nechte mezi jednotlivými kusy trochu mezery, aby se uvařily ze všech stran. Vařte na vysoký výkon po dobu 5 minut, podle toho, kolik klasů vaříte. Na každý klas počítejte se 2–4 minutami. Vytáhněte kukuřici z mikrovlnky a nechte ji vychladnout. Ochuťte máslem, solí a pepřem nebo ji posypte strouhaným čedarem nebo jiným sýrem.
Zdroj: článek Vařená kukuřice
Ingredience: 1–1,2 kg mletého masa, 1 vejce, troška soli, koření na sekanou, 2–3 lžíce strouhanky
Postup: Vše smícháme, necháme den v chladu odležet. Pak navlhčenýma rukama tvarujeme karbanátky, které ugrilujeme nad žhavým ohništěm. Během grilování je můžeme potírat marinádou. Buď umíchanou pro tento účel, nebo pokud máte nějakou zbylou od dalšího naloženého masa nachystaného také na gril. Obracet jdou dobře. Jsou rychleji hotové než jiné maso a vmíchaným kořením je vlastně můžeme lépe ochutit. Podáváme se zeleninou a chlebem.
Tip: V jednoduchosti je krása. Pokud budete postupovat dle tohoto receptu, potěšíte chuťové pohárky nejen své, ale i ostatních zúčastněných.
Zdroj: článek Mleté maso na grilu
Zavařovat můžete v podstatě všechny druhy masa – kuřecí, vepřové, hovězí, jehněčí, ale i zvěřinu. Zavařovat lze čerstvé syrové maso (zde je potřeba být při samotném zavařování mnohem obezřetnější), ale i již tepelně upravené maso, což je častější a doporučovanější. Pro zavařování do sklenic se hodí maso upravené dušením, vařením i pečením. V takovém případě můžete maso ochutit dle svých preferencí a použít i oblíbené koření. Poté jen stačí otevřít sklenici, vyklepnout maso do hrnce a prohřát. Také se dá takto připravené maso konzumovat studené nebo je možné je použít jako doplněk k omáčce nebo z něj vykouzlit rizoto.
Kromě masa jako takového si v domácích podmínkách můžete zavařit i polévky, tepelně upravené uzeniny, ryby (musí se konzervovat déle), hotová jídla bez mouky, a dokonce i pečivo.
Zdroj: článek Zavařování šunky
Ingredience: 1 bílý jogurt, 2 kelímky polohrubé mouky, sůl, 1 lžička jedlé sody, kečup, česnek, strouhaný sýr, olej na smažení
Postup: Do mísy dáme 1 jogurt, poté kelímkem od jogurtu odměříme 2 kelímky polohrubé mouky, přidáme1 lžičku sody a 1/4 lžičky soli. Vypracujeme těsto, které rozválíme na slabou placku, a malou formičkou vykrojíme kolečka. Ty pak smažíme na pánvi v rozpáleném oleji. Vyndáme na ubrousek, přes který se trochu odsaje mastnota z langošů. V misce rozmícháme trochu kečupu s utřeným česnekem a tím teplá kolečka potřeme. Nakonec posypeme nahrubo strouhaným sýrem.
Tip: Tyto minilangoše jsou vynikající pochoutkou k vínu, nebudete stačit rozdávat recepty, jak jsou výborné. Na dětskou party je můžete ochutit na sladko.
Zdroj: článek Langoše z bílého jogurtu
Ingredience: 3–4 dl sójového nápoje ALFA BIO (může být i jiná značka), 1 bílé tofu (asi 200 g), 1 vanilkový cukr
Postup: Všechny suroviny spolu najemno vymixujeme.
Obměny: Krém má množství variací. Hustotu můžeme měnit upravením množství základních surovin. Řídký krém je vhodný na zalití cereálií nebo jako ovocný koktejl, hustší na ovocný pohár (místo šlehačky) a velmi hustý můžeme použít do palačinek. Můžeme přidat banán nebo jahody, ochutit podle vlastní fantazie (karobový prášek, skořice), osladit více nebo méně. Místo cukru můžeme osladit rozmixováním sušeného ovoce (datle). Konzistence krému také asi závisí na mixéru, kvalitě surovin (teplota, složení), někdy se vytvoří perfektní pěna (skoro jako šlehačka), jindy jen takový běžný krém.
Zdroj: článek Tofu
Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic. Většina vánočního cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické české vánoční cukroví patří rozličné tvary vykrojené z lineckého těsta a také vosí hnízda, která je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, charakteristickým kořením skořice. 87 % Čechů si peče alespoň část cukroví doma.
Vosí hnízda se vyrábějí z těsta tvořeného rozdrcenými piškoty či sušenkami, které se smíchají s máslem a kakaem. Vzniklé těsto se následně dává do formičky vysypané moučkovým cukrem a za pomoci například vařečky se udělá ve středu těsta umístěného ve formě malá díra, do které se nalije náplň (nejčastěji s likérovou příchutí). Na spodek se nalepí celý piškot a forma se buď otevře, nebo se vzniklé hnízdo vyklepe. Záleží na typu formičky, kterou máme. Formy se dají koupit v obchodech s domácími potřebami. Existuje i jiný recept, ve kterém se těsto skládá z vaječného bílku, strouhaných vlašských ořechů a moučkového cukru.
Zdroj: článek Recepty na vosí hnízda
Rychlá polévka, při níž využijeme cenné suroviny, je současně i zdravá.
Nestává se to často, ale i sebechutnější chléb může občas zbýt. Protože domácí chléb peču z kvalitních surovin, jako je špaldová mouka, určitě využiji i zbylý chléb.
V předstihu (nejlépe večer) kousky chleba namočím asi do dvou litrů vody. Na lžíci olivového oleje nebo másla dám zpěnit na kostičky nakrájenou cibulku. Nastrouhám kousek mrkve, celeru, petržele. Zeleninu s cibulkou lehce orestuji, až voní. Přidám chléb i s vodou, v níž se namáčel. Osolím bylinkovou solí. Rozvařím. Rozmixuji ponorným mixérem. Přiliju ve studené vodě rozmíchaný biobujón (1-2 lžičky). Krátce povařím. Ochutím čerstvě mletým pepřem. Na talíř dám nasekanou petrželku a přeliji polévkou. Každý si může polévku ochutit dle svého citrónem nebo umeoctem.
Hanka Synková, poradkyně zdravého životního stylu
autorka 5 knih o výživě, např. „Všechno je dobré“
Zdroj: článek Domácí chleba z kvásku
Ingredience: 1 cibule, 2 bobkové listy, 350 g čočky, 2─3 lžíce olivového oleje, 4 vejce, sůl, mletý černý pepř, citron, tymián.
Postup: Čočku přebereme, propláchneme a namočíme na 2─4 hodiny do vody. Nasáklou čočku slijeme, zalijeme ji novou vodou a uvaříme doměkka společně s bobkovým listem. Cibuli oloupeme, nakrájíme na kostičky a na tuku ji osmahneme dozlatova. Přisypeme část uvařené čočky (i s částí vývaru) a vyjmeme bobkový list. Druhou část čočky rozmixujeme, přidáme k celé uvařené čočce a promícháme. Dochutíme solí, pepřem, tymiánem a citronem. Čočku na kyselo bez mouky podáváme s jemně tekutým volským okem a kyselou okurkou.
Ingredience: 300 g zelené nebo hnědé čočky, 1 menší cibule, 1 bobkový list, 2 lžíce oleje, vinný ocet nebo šťáva z citronu, 1 mrkev, 3 stroužky česneku, sůl, čerstvě namletý pepř, majoránka.
Postup: Syrovou mrkev oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky. Čočku přebereme, propláchneme, dáme do tlakového hrnce i s mrkví, zalijeme studenou vodou (dva až tři prsty nad čočku) a dáme vařit. Díky tlakovému hrnci se doba přípravy výrazně zkrátí ─ podle stáří a druhu bude čočka uvařená zhruba za 10─15 minut. Poté máte na výběr z několika variant přípravy:
Jestliže budete chtít čočku zahustit, neslévejte všechnu vodu. Na oleji si osmažíme cibulku, zasypeme ji přibližně jednou lžící mouky nebo bezlepkovou rýžovou mouku a připravíme klasickou jíšku. Přidáme bobkový list, zalijeme trochou studené vody a necháme krátce povařit. Bobkový list pak vyjmeme, přidáme uvařenou čočku, rozmačkaný česnek, osolíme, opepříme a dochutíme octem nebo šťávou z citronu a majoránkou dle chuti.
Nezahuštěná čočka se připravuje stejným způsobem, pouze se slije všechna voda. Čočku přidáme k osmažené cibulce a bobkovému listu, který po chvilce prohřátí vyjmeme. Dochutíme česnekem a majoránkou a podáváme. K čočce si můžeme dát sázené či ztracené vejce nebo vejce natvrdo, nakládanou okurku, v zimě je pak skvělé kysané zelí nebo zkvašená zelenina (pickles).
Výborný typ:
Nezahuštěnou čočku stačí ochutit citronovou šťávou v kombinaci s česnekem, jemně nasekanou zelenou petrželkou a římským kmínem a vznikne báječná příloha například k rybě. Nebo uvařenou čočku v létě promíchejte s najemno nasekanou cibulkou a česnekem, pokrájenými cherry rajčátky, koriandrem, citronovou šťávou a olivovým olejem a připravíte tak báječný salát, který lze dochutit i kozím sýrem.
Ingredience: 350 g červené čočky, 1 střední cibule, 1 lžíce octa, máslo nebo olej na smažení, sůl, 3 vejce vařená natvrdo, okurka, chléb.
Postup: Cibuli nakrájíme na malé kostičky a osmahneme na másle nebo oleji. Když začne hnědnout, přidáme propláchnutou čočku a zalijeme vodou. V průběhu vaření kontrolujeme stav vody a občas ji přilijeme, protože čočka hodně vody vsákne. Asi za 10─15 minut by měla být čočka měkká. Zbývá jen ochutit ji solí a octem a je hotovo. Podáváme s vařeným vejcem, okurkou a chlebem.
Zdroj: článek Čočka na kyselo
Kuskus můžete ochutit podle vaší fantazie a podle vašich chutí. Jeho variabilita je velmi široká. Dá se připravovat jak na slano, tak i na sladko. Po velmi rychlé přípravě kuskusu ho lze dále upravovat opékáním, marinováním, dušením s dalšími ingrediencemi, zapékáním.
Ingredience: 2 ks barevné papriky, 1,5 lžíce octa, 150 g eidamu (45%), 200 g kuskusu, 1 lžíce olivového oleje, 1/2 okurky, 1/2–1 lžička koření na kuskus, 1/2 kostky zeleninového bujonu
Postup: Kuskus vsypeme do misky a zasypeme půlkou rozdrobeného bujonu. Podle návodu zalijeme horkou vodou, přidáme lžíci olivového oleje a přikryjeme pokličkou. Necháme stát a bobtnat po dobu asi 15 minut. Zeleninu očistíme a nakrájíme na kostičky. Eidam (vcelku) rozkrájíme na kostky. Zeleninu promícháme s octem. K hotovému kuskusu přimícháme zeleninu, koření na kuskus a nakonec sýr. Kuskus se zeleninou a sýrem podáváme jako teplý i studený hlavní chod.
Ingredience: cca 60–70 g kuskusu, malou sklenici mléka, menší banán, polévkovou lžíci medu, čajovou lžičku másla nebo ořechů a podle chuti skořici
Postup: Kuskus uvaříte podle návodu, jen místo vody použijete mléko. Mléko i s kuskusem oslaďte medem, a až mléko přejde do varu, tak jej odstavte ze sporáku a pod pokličkou nechte odstát pár minut. Poté opět vraťte na sporák a s troškou másla povařte ještě tak minutu nebo dvě, je potřeba míchat, aby se kuskus nepřilepil. Potom už stačí jen přidat nakrájený banán nebo jakékoliv jiné ovoce, posypat troškou skořice a mletými oříšky, ty můžete na sucho opražit. Kuskus je také moc dobrý i s nastrouhaným jablkem.
Ingredience: 1–2 ks bílé papriky, 1 ks petržele, 2 ks cibule, 150 ml bílého vína, 4 porce kuskusu, 3–4 ks mrkve, 500 g kuřecího masa, 1/2 kostky vývaru z masoxu, 1/2 ks celeru
Marináda: 4–5 lžic olivového oleje, 1/2 balíčku koření Gyros, 3–4 stroužky česneku podle chuti, 100–150 g eidamu (30%)
Postup: Maso nakrájené na kousky naložíme do směsi olivového oleje, česneku a koření. Můžete si udělat i vlastní marinádu podle chuti. Maso dáme do lednice uležet na několik hodin, nejlépe však přes noc. Druhý den očistíme zeleninu a nakrájíme ji na malé kousky. Na rozehřátém olivovém oleji orestujeme dozlatova cibuli. Přidáme naložené maso, které zprudka smažíme, aby se zatáhlo. Vsypeme zeleninu, krátce orestujeme a zalijeme vodou tak, aby bylo vše jemně ponořené. Směs dusíme doměkka. Zatím si připravíme kuskus podle návodu na obalu pro 4 osoby a přidáme k němu masox. Když je zelenina ve směsi měkčí, přidáme bílé víno a dusíme doměkka. Až je maso hotové a zelenina měkká, přidáme hotový kuskus. Ten do sebe vtáhne přebytečnou šťávu. Kuskus odstavíme z ohně a vmícháme do něj nastrouhaný sýr. Zakryjeme poklicí a necháme rozpustit. Kuskus ihned podáváme. Jednotlivé porce kuskusu můžeme posypat sýrem a čerstvými bylinkami.
Zdroj: článek Kuskus
Příprava rizota se zdá být celkem jednoduchá, ale aby byl pokrm tak vláčný a správně mazlavý jako pravé italské rizoto, chce to dodržet několik zásad a především několikero zkoušení. Tím se ale rozhodně nenechte odradit!
Nejprve se připravte si vývar, ať už tradičním způsobem, nebo rozpuštěním kostky bujónu. Poté na mírném ohni osmahněte cibulku (na másle nebo na oleji), případně spolu s česnekem, mrkví, celerem. Nenechte cibulku zhnědnout! Zesilte mírně teplotu a přidejte (nepropláchnutou) italskou rýži, kterou nechte lehce cca 2 minuty osmahnout. Rýže se zatáhne a udrží si obsah škrobu. Pokud chcete recept vylepšit sklenkou vína, lze ještě před přidáním vývaru nalít asi 100 ml vína a nechat rýží vstřebat. Rýži zalijte malou naběračkou vývaru (nenalévejte rovnou celé množství vývaru) a za stálého míchání počkejte, dokud rýže vývar neabsorbuje. První várku rýže rychle vsákne, ale postupně se tempo vstřebávání tekutiny zpomalí. Přilévejte vývar a za neustálého míchání nechte vařit 20 až 25 minut. Opravdu důležité je přidávat vývar postupně, tedy jakmile se předchozí dávka odpaří, přidat další; vývar tak spotřebujete přibližně v 7 až 10 dávkách. Když je rýže hotová dle vaší chuti (ochutnávejte teprve, až jsou středy zrníček dostatečně měkké), odstavte z ohně, přidejte lžíci másla a parmezán, zamíchejte a nechte ještě asi minutu stát. Před případným dosolením raději pokrm ochutnejte, protože parmezán je sám o sobě docela slaný, tak ať rizoto není přesolené. Stejně jako u těstovin i u rýže platí, že by měla být al dente, tedy nikoliv převařená a rizoto rozbředlé. Konzistence by měla být krémová – podávejte tedy rizoto hned po uvaření, jinak už to nebude ono. A ještě jedno doporučení – nenahrazujte parmezán třeba eidamem, protože pak nebude mít pokrm tu správnou chuť.
Výše uvedený postup je asi tím nejjednodušším způsobem přípravy krémového a chutného italského rizota. V průběhu vaření je ještě možné rizoto ochutit různými ingrediencemi, které se nejčastěji přidávají uprostřed vaření, například šafrán u milánského rizota, rajčata u tomatového rizota. Stejně tak se zhruba uprostřed vaření přidává maso z vývaru nebo grilovaná zelenina či houby. Pokud maso nemáte předvařené, používáte zmrzlou zeleninu nebo mořské plody, nechte je několik minut péct na oleji ještě před přidáním rýže a potom duste s celou směsí, nebo je osmahněte samostatně na pánvi a přidejte asi 5 minut před koncem vaření, když už je rýže téměř hotová.
Zdroj: článek Recepty na rizoto
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Ceny uzeného masa můžete vidět zde.
Zdroj: článek Recepty na uzené maso
Tilápie nilská neboli okounovec nilský (Oreochromis Niloticus) je sladkovodní ryba pocházející původně z Afriky, díky dobré přizpůsobivosti a malým nárokům na chov se však vyskytuje na všech kontinentech. Počet ryb chovaných v akvakulturách však výrazně převyšuje přirozený výskyt. Nejvýznamnějším producentem je Čína, část tuzemského trhu pokrývá také Polsko a Brazílie, farmové chovy však existují i v České republice.
Tilápie má mírně diskovitý tvar těla, pro něž je charakteristická nepřerušená hřbetní ploutev a výrazně vyvinuté prsní a řitní ploutve. Šupiny jsou zbarveny do šedohněda, u samců je zbarvení nápadnější. Dospělí jedinci dorůstají do délky 60 cm a mohou vážit až 4 kg. Tilápie špatně snáší chlad a preferuje teplejší mělké vody, jejichž teplota se pohybuje v rozmezí 20–30 °C. Živí se výhradně rostlinnou potravou, zejména planktonem.
Tilápie poskytuje pevné bílé maso s lehce nasládlou chutí, které je oblíbené i pro absenci kostí. Obsahuje o něco více tuku než jiné bílé ryby, díky tomu si však i po tepelné úpravě zachovává šťavnatost a chuť. V kuchyni ji lze využít na bezpočet způsobů – filety se mohou smažit v trojobalu nebo těstíčku, opéct na pánvi i pošírovat. Hodí se k přípravě zapečených pokrmů a rybích polévek. Upéct nebo grilovat se dá i celá ryba – pak se často před úpravou plní různými ingrediencemi, jako je citron, čerstvé bylinky nebo najemno nakrájená zelenina. Tilápii lze ochutit různými druhy koření – od jemnějších až po výrazné či ostré. Při podávání se často doplňuje omáčkami inspirovanými asijskou kuchyní, stejně tak dobře obstojí i ve společnosti jemnějších variant na bázi smetany či másla.
100 g tilápie obsahuje 26 g bílkovin a 3 g tuku, dále pak mimo jiné obsahuje fosfor, niacin, selen, B12 a draslík.
Tato ryba je výborná z přirozeného prostředí, její chuť z farem je již ta tam. Ryby konzumujeme i pro jejich olej, ale tato ryba má s užitečným rybím olejem pramálo společného. Obsahuje jen nízkou úroveň omega-3 a 6 mastných kyselin, ale o to více nezdravého tuku. Na rozdíl od divoké tilápie má ta farmářská pouze 0,5 g omega-3 kyselin ve 100 g masa.
Tilápie zebrovaná se řadí mezi akvarijní ryby, v přírodě dorůstá maximální velikosti do 40 cm. Jedná se o velmi agresivní a teritoriální druh. Délka nádrže by měla být minimálně 150 cm. V nádrži nemá smysl vysazovat žádné rostliny, protože ty jsou rybami považovány za potravu a brzy je zlikvidují. Naopak je vhodné rozbít prostor většími kameny a kořeny tak, aby se vytvořily různé úkryty, ale přitom zůstalo dost volného prostoru pro plavání. Samec je v dospělosti výrazně větší než samice, jiné rozdíly mezi nimi nejsou. V mládí mají ryby sedm až osm velmi výrazných pruhů, které se ve stáří ztrácejí. Jedná se o velmi žravou rybu, která přijímá veškerou potravu. Preferována je spíše ta s vysokým podílem rostlinné složky. Vzhledem k velké spotřebě potravy je nutné zajistit v akváriu výkonnou filtraci a pravidelnou částečnou výměnu vody.
Tilápií je několik druhů, v našich podmínkách se v potravinářském průmyslu zpracovává pouze nilská, ostatní druhy jsou spíše akvarijní.
Zdroj: článek Tilápie - recepty
Sýry je možné připravovat jednak z tvarohu, jednak ze sýřeniny získané enzymatickým působením syřidla.
Ingredience: Na počátku cesty k sýru stojí mléko, musí jít o mléko čerstvé, ne nějaké vysoce trvanlivé, odtučněné a všeho zbavené. Dále potřebujete startovací kulturu, syřidlo, camembertskou kulturu, případně chlorid vápenatý (pro kupovaná homogenizovaná mléka). Dále budete potřebovat hrnec, ve kterém budete dělat sýr, několik lžic a lžiček, metličku, dlouhý nůž, naběračku, teploměr, kus plátna na odkapání sýřeniny.
Postup: Mléko zahřejte ve vodní lázni na 37 °C. Do zahřátého mléka vmíchejte startovací kulturu, třeba jogurt Hollandia, a to 3 lžíce. Nechte ho hodinu až dvě přiklopené bez míchání při 37 °C. Domácí mléko vytvoří vždy krásnou sýřeninu, u kupovaného mléka je lepší vmíchat před syřidlem pár kapek chloridu vápenatého, sýřenina bude pevnější. Syřidlo rozmíchejte v převařené vychladlé vodě. Na 2 litry mléka lžičku syřidla do panáka vody. Panáka nalijte do mléka za stálého míchání metličkou, po minutě začněte míchat v opačném směru, aby se mléko ustálilo, a přiklopte. Sýřenina by měla vzniknout do hodiny, lze počkat i dvě hodiny, déle už to nemá cenu, v případě stálé tekutosti musíte svůj pokus vzdát. Sýřenina se dlouhým nožem nakrájí na čtverečky kolmo a pak i v ostrém úhlu vůči dnu hrnce, aby vznikly zhruba stejné centimetrové kusy, nechá se chvíli ustát, aby vystoupila syrovátka. Sýrové zrno slijte přes lněné plátno, zavažte a nechte odkapat půl hodiny. Výsledkem je základní sýrová hmota, výchozí surovina k výrobě nejrůznějších sýrů.
Ingredience: 1 kg tvarohu, 1 l mléka, 1 lžička jedlé sody, 1 lžíce másla, kmín, sterilovaná zelenina, čerstvá zelenina, hrášek, paprika, vejce natvrdo – vše dle chuti
Postup: Tvaroh vložíme do hrnce a zalijeme mlékem. Přivedeme téměř k varu, aby se tvaroh v mléce jemně natavil. Netrvá to příliš dlouho. Pak mléko i s tvarohem slijeme, tedy lépe řečeno syrovátku, protože mléko se srazí. V cedníku nám zbyde natavený tvaroh, který vložíme do hrnce, ve kterém již máme lžíci másla. Osolíme, můžeme přidat kmín nebo vlastní koření dle chuti a jedlou sodu. Hmotu v hrnci postupně zahříváme. Tvaroh se začne pomalu tavit. V tuto chvíli už je třeba mít připravenou formičku, nejlépe teflonovou na biskupský chlebíček, či srnčí hřbet, plastovou krabičku, hrníček, cokoli. Pokud chcete zkusit barevný sýr typu rolády, je třeba mít připravený hrášek, kukuřici, kapie na kousky, vejce natvrdo, vše hezky promíchat a přidat k sýru těsně před naléváním do formy. Vše je pak nutné nechat uležet do druhého dne v chladu.
Ingredience: 2 litry mléka, 2 lžíce citronové šťávy, sůl (podle chuti)
Postup: Mléko nalijeme do kameninové nádoby, přidáme citronovou šťávu a směs zvolna zahříváme asi na 94 °C nebo těsně pod bod varu. Zahřáté mléko odstavíme z ohně, přikryjeme a necháme v klidu, dokud se mléko nesrazí, což může trvat 30 minut až dvě hodiny, podle teploty v místnosti. Potom vyložíme větší cedník čistou utěrkou, přes kterou přelijeme sražené mléko. Pak rohy utěrky svážeme a sýr necháme nejlépe v chladničce, až se všechna syrovátka scedí. Takto upravenou hmotu můžeme ochutit bylinkami.
Ingredience:1 kg nízkotučného tvarohu (měkký, balený jako máslo), 1–2 kolečka originálních olomouckých tvarůžků, 3 lžíce soli, kmín, pivo nebo mírně osolená voda
Postup: Tvaroh dáme do mísy (ne kovové), ke které máme poklici, přidáme sůl, nadrobno nakrájená kolečka tvarůžků a kmín. Vše důkladně promícháme a necháme v teple zrát asi 1 týden (pokud je teplo, může to trvat i kratší dobu), musí nám vzniknout mazlavá hmota, je nutné vše alespoň jednou denně promíchat, vzniklá hmota jde po týdnu mazat na chleba, a pokud ji nesníme jen tak (je totiž moc dobrá), můžeme pokračovat ve výrobě tvarůžků. Naposledy pořádně promícháme již hodně voňavou hmotu, nabereme si jí trochu do ruky a vytvarujeme z ní malý koláček nebo váleček (ale ten se někdy láme), čím nižší placka bude, tím rychleji pak dozrává a bude k jídlu. Skládáme buď na talíře, nebo na nerezovou mřížku (ne na železo, obtiskly by se černé proužky). Jestliže je dáme na talíře, je nutné každý den výrobky otočit, zrají asi 4 dny. Oschlé tvarůžky vykoupeme v pivě nebo slané vodě a dáme do chladna, nejlépe asi do teploty kolem 14 až 18 °C. Každý den, nebo alespoň obden, je vykoupeme v pivě nebo slané vodě a za 7 až 10 dní máme vlastní tvarůžky.
Ingredience: 10 litrů kozího mléka (ze kterého vznikne asi 1,4 kg měkkého sýra), smetanová kultura nebo bílý jogurt, chlorid vápenatý, syřidlo, bylinky, chilli, česnek nebo kopr – podle chuti, sůl
Postup: Nejdříve mléko přeceďte, poté jej nalijte do nerezového hrnce a vložte do něj potravinářský teploměr. Zahřejte na teplotu 65 °C a při této teplotě udržujte cca půl hodiny. Mléko je třeba nechat vychladnout na teplotu 32 °C. Pak přidejte smetanovou kulturu anebo obyčejný bílý jogurt (je možné nahradit i zakysanou smetanou). Dále se do mléka přidává chlorid vápenatý (dávkování je uvedeno na lahvičce). Po dalších 30 minutách vytáhněte z mléka teploměr, přidejte syřidlo (objednat se dá třeba přes internet, stejně jako smetanová kultura), které je třeba mírně naředit vodou. Mléko opatrně promíchejte a asi po minutě míchání nechte dalších 50 minut stát. Během této doby probíhá proces sýření a syrovátka se oddělí od základu sýra. Ztuhlou hmotu nakrájejte ostrým nožem „cik cak“ (postupujeme pomalu a opatrně) na malé kousky. Vznikne takzvané zrno, které se oddělí od syrovátky. Přeceďte přes plátno do nádoby nebo formiček. Ve formičkách můžeme sýrovou hmotu dochutit bylinkami, chilli kořením, česnekem nebo koprem. Po odtečení syrovátky přiklopte formy dalším sítem a vše obraťte. Sýr se musí obrátit znovu za hodinu a naposledy za další čtyři hodiny. Hmota by měla zrát nejlépe celou noc. Ráno se ze sýrů odstraní formy a sýry se vykoupou v plastové vaničce se šesti litry vody, v níž je rozpuštěn asi kilogram soli. Vzniklý sýr se podobá tvarohu a má čerstvou svěží chuť.
Zde můžete vidět video s výrobou sýrů.
Zdroj: článek Domácí výroba sýra
Správně má být vodou. Uzené maso se při zavařování zalévá čistou vodou. Pouze pokud je uzené maso málo slané, tak může být trochu přisolená. Je to proto, že během zavařování jakékoliv koření výrazně změní chuť masa. Zavřené uzené maso je lepší ochutit až při spotřebě, například nastrouhaným křenem s jablkem.
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět