Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

JAK SE PLETE POMLÁZKA Z 6

Obsah

Návod na pomlázku

Pomlázka je spletená z několika proutků, většinou 6–12, typicky ze sudého počtu, nejčastěji jde o proutky vrbové. Způsobů splétání je velké množství, ovšem některé jsou upřednostňované. Charakteristické je splétání pomlázky z osmi stejně dlouhých prutů, kdy se vrchní z jedné čtveřice provléká zpředu prostředkem protější čtveřice, mezi jejími dvěma páry, a zadem se zase vrací na spodek/vnitřek své původní čtveřice. Vzniká tak svazek zhruba čtvercového průřezu.

Někdo pomlázku plete od tlustších konců ke slabším, jiní od slabších. Někdo si svázané konce zavěšuje a plete shora dolů, jiní si zas již upletenou část zapírají o tělo a volné konce nechávají trčet vzhůru. Zavěšování svázaných tenkých konců ovšem nabízí možnost rychlé nápravy, když se některý z proutků zlomí a odpadne: Na začátku lze svazek ještě snadno rozplést a zlomený prut nahradit, kdežto při pletení od silných konců by se už ostatních 7 proutků muselo zkrátit také, což je ovšem škoda, přijít zbytečně i o 10 cm celkové délky pomlázky. Silnější pruty se pak už tolik nelámou.

Zdroj: Pletení pomlázky

Diskuze

V diskuzi JAK UPLEST RAGLÁNOVI RUKÁV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.

Jak se plete raglánov svetr ,každý dil zvlášť? Poradi někdo prosim ale začínam s pletenim tak radit jak pro blbe

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Jak uplest raglánovi rukáv

Jak se plete vánočka

Vánočku můžeme plést najednou ze šesti pramenů nebo jednodušším způsobem, to znamená, že se naskládají tři patra na sebe. Skládaná vánočka se plete celkem z devíti pramenů. Spodní patro se plete ze čtyř pramenů, které se mírně promáčkne, aby nám prostřední patro dobře drželo. To uděláme tak, že upleteme klasický cop ze tří pramenů. Poslední patro se splete do spirály ze dvou pramenů. Okraje z obou stran přimáčkneme dohromady a vtlačíme pod vánočku, aby se nám nerozpletly. Před pečením ji můžeme ještě vyztužit špejlemi.

Zde se můžete podívat na další způsoby, jak plést vánočku.

Zdroj: Vánočka

Rozdíl úžeh a úpal

Úpal nebo úžeh, tak tyto zdravotní komplikace si mnoho lidí plete, možná i proto, že se často vyskytují společně. Pomůckou pro jejich rozlišení může být následující zjednodušení: slunce sežehne hlavu, následuje tedy úžeh; na úpal ale stačí cokoli, co „pálí“, tedy i teplý vzduch.

Pro vznik úžehu je bezpodmínečně nutné sluneční záření, zatímco úpal může zjednodušeně řečeno vzniknout i v příliš přetopené tmavé místnosti anebo v extrémně vlhkém prostředí.

Zdroj: Úžeh - doba trvání

Pletení pomlázky z 9 proutků

Devět proutků si rozdělíme na čtyři proutky vlevo, čtyři proutky vpravo a jeden středový. Jako středový proutek vybereme ten nejrovnější a budeme jej oplétat střídavě proutky z pravé a z levé strany. Zprava vezmeme spodní prut, obtočíme ho vrchem kolem středového prutu a ohneme zpět doprava. Pak vezmeme levý spodní prut, obtočíme ho spodem kolem středového prutu a ohneme doleva. Každý ohnutý prut řadíme nahoru nad zbývajícími pruty tak, abychom měli přehled, který bude na řadě. Pak zase pravý spodní a zase levý spodní... Tento postup opakujeme dokola tak dlouho, dokud nám nezůstane cca 5 cm prutů. Proutky musíme pořádně utahovat, jinak nám bude vznikat různě pozohýbaná pomlázka. Na konci pletení svážeme proutky provázkem. Tělo pomlázky je tímto hotové.

Ozdoba na pomlázku se dělá z pěti tenkých proutků. Proutky se zastrčí do rukojeti pomlázky shora (nejlépe zasunout při výrobě rukojeti, před omotáním prutů rozpůleným prutem). Pokud budeme proutky vkládat po upletení pomlázky, seřízneme konce šikmo tak, aby se nám lépe vkládaly do rukojeti.

První proutek přeložíme přes jeden následující doprava. Pootočíme pomlázku a překládáme další prut přes dva následující pruty. Přes dva postupujeme dále až do konce délky proutků. Jakmile vám bude zůstávat délka cca 5 cm proutků, jejich konce se opět zasunou a propletou do pomlázky. Pomlázku vyrábíme alespoň tři dny před Velikonocemi, abychom ji mohli nechat vyschnout. Pomlázka po vyschnutí zpevní tvar a možnost jejího rozpletení při šlehání je velmi malá.

Zdroj: Pletení pomlázky

Význam pomlázky

Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser žijící ve 14. století. O Velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně zrána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali.

Pomlázka je svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Při šlehání se recitují nebo zpívají koledy.

Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12) se vplétala červená stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse, se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní.

O Velikonočním pondělí vstávali chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby z nich vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře.

Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila, a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě.

Dříve se šlehalo pomlázkou i další den, o takzvaném „odplatném úterý“, kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu „pomladění“ studená voda. Tomuto zvyku se říkalo „oblévačka“. Říkávalo se, že „prašivý bude ten, kdo nebyl politý vodou“.

Slovo pomlázka vzniklo pravděpodobně od slova pomladit a šlehání dívek symbolizuje předání svěžesti a pružnosti, síly a zdraví mladého jarního prutu.

Různé názvy pomlázek: binovačka, vinovačka, dynovačka, hodovačka, houdovačka, korbáč, kyčka, mrskačka, pamihod, sekačka, šlahačka, tatar, tatarec.

Anglicky se pomlázka řekne easter whig.

Dochovanou tradicí také zůstává uvázání barevné pentle na pomlázku. Každá barva má nějakou symboliku. Červená stuha – náklonnost a láska, modrá – naděje, žlutá – odmítnutí, zelená – chlapec je u dívky oblíbený.

Zdroj: Pletení pomlázky

Druhy švestek

Spousta lidí si plete slivoň se švestkou. Slivoň je označení skupiny ovocných dřevin, mezi které patří právě i švestky. Dále se sem řadí slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy, myrobalány a špendlíky.

Pravé švestky se od pološvestek liší svým vzhledem – mají oválné a protáhlé plody zašpičatělé na obě strany. Pološvestky nejsou ani tak protáhlé, ani zašpičatělé a mají měkčí dužinu. Další rozdíl je patrný při srovnání pecek – švestky jdou velmi dobře od pecky, která je placatá, protáhlá a stejně jako plody špičatá na obě strany. Pološvestky jdou od pecky hůře, pecka je oválnější, kulatější a u stopky není špičatá.

Švestka poměrně dobře snáší zimu i pozdní jarní mrazíky. Hodí se tedy i do studenějších klimatických podmínek, do svahů nebo na místo nechráněné před větrem a jinými živly. Na půdu a zeminu je tento strom také nenáročný, lépe se mu však daří ve středně teplé a vlhké půdě.

Vlhkost a vydatnou zálivku potřebuje zejména při růstu plodů, pokud tedy bude suché léto, pečlivě švestku zalévejte. Právě podzim je vhodnou dobou k jejímu vysazení. Vložte ji do země tak hluboko, aby místo štěpování (místo srůstu) zůstalo nad zemí. Sázet můžete také na jaře.

Zdroj: Stříhání švestek

Návod na pletení z papíru

Pletení z papíru není až tak složité, jak se na první pohled může zdát, nejprve je potřeba přichystat si vše potřebné a pak vytvořit ruličky.

Připravíme si tyto pomůcky: Staré noviny (Dnes, Deník, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Zlaté stránky), špejle, pletací drát, slabé dřevěné tyčky, lepidlo (tuhé a Herkules), nůžky, odlamovací nůž, igelit (jako podložku proti zašpinění stolu), kartonové krabice, plastová trubička (na pletení otvorů), kolíčky na prádlo, pravítko, tužka, metr, barvy, štětec, rozprašovač (k nanášení barvy), lak (vodou ředitelný nebo lodní).

Motání trubiček: Ruličky vytvoříme z tenkého papíru. Nejvíce se na ně hodí papír ze Zlatých stránek, novin, letáků a různé slabé papíry. Čím menší má papír gramáž (čím je tenčí), tím jemnější budete mít ruličky. Tyto papíry se hodí spíše na menší výrobky. Z papírů s vyšší gramáží jsou ruličky tužší a jsou lepší na větší výrobky nebo na osnovní ruličky. Plete se z neplněných a nelakovaných papírů (z barevných lakovaných letáků se špatně plete a nedrží na nich barva). Doporučuje se plést jeden výrobek vždy z jednoho typu papíru. Nejprve si nastříháme stránku na proužky široké asi 7 cm. Noviny můžeme stříhat naležato – docílíme tak delších pruhů a tím i delších ruliček. Dále potřebujeme špejli, okolo které budeme plést ruličku, a lepidlo. Nejprve si roh pruhu papíru přetřeme lepidlem (někomu může vyhovovat potřít lepidlem papír až poté, co namotá ruličku). Špejli položíme přes protější okraj pruhu novin, než jsme lepili, asi na 45° (podle úhlu budeme mít různou délku a tuhost ruličky). Přeložíme roh papíru přes špejli, prstem přisuneme papír ke špejli a špejli začnete válet po papíře, dokud na ni nenamotáme celý pruh papíru. Lepidlo nám ruličku udrží pohromadě. Rulička se bude mírně rozšiřovat, to je správně. Špejli vytáhneme a použijeme na motání nové ruličky. Pro rychlejší motání a menší spotřebu lepidla můžeme vyzkoušet polepování více pruhů papíru najednou. Dáme na sebe 10–15 pruhů, které posuneme vždy o malý kousek (asi 0,5 cm). Takto poskládané papíry přetřeme lepidlem v tubičce nebo Herkulesem. Nesmíme jich však natírat moc, nebo nám lepidlo mezitím zaschne. Delšího pruhu docílíme i tím, že slepíme dva pruhy kratší stranou k sobě. Ruličky se napojují tak, že vezmeme novou ruličku, užší konec namočíme v trošce lepidla a zasuneme ho do ruličky, kterou již pleteme, nebo do osnovní ruličky. Stačí opravdu jen malinko lepidla. Při větším množství se mám může rulička trochu rozmočit a půjde špatně zasunout (někdo plete, aniž by používal lepidlo). Pokud bude nová rulička širší než ta, do které ji chcete zasunout, tak ji stačí zploštit a přehnout na půl.

Někdy se nám stane, že se nám po stažení ze špejle rulička jakoby povolí – na obou koncích je stejně široká. Takové nepovedené ruličky nemusíme vyhazovat. Můžeme je použít při stáčení do kruhu, kdy ruličky zploštíme a omotáváme kolem předmětu nebo špejle. Takto můžeme navíjet a slepovat více ruliček. Ruličky můžeme také využít k polepování rovné plochy – víko krabice, rámeček, plošný obrázek. Trubiček bychom měli mít dostatečné množství. Když máme nachystaný dostatečný počet ruliček, můžeme se pustit do samotného pletení.

Zdroj: Pletení z papíru

Srovnání havrana, vrány a krkavce

Mnoho lidí si plete krkavce s havranem, ovšem rozdíl je zcela jasný, a to i laikům. Krkavec má černý zobák, jenž je na vrchní straně u kořene opeřený, kdežto havran má zobák šedohnědý a neopeřený.

Při rozlišování může napovědět i velikost ptáka: krkavec velký je výrazně větší než vrána a havran. Jak již bylo řečeno, rozpětí jeho křídel je 120–130 cm, má výrazný zobák a mohutný trup. Zatímco ti největší havrani a vrány váží asi 600–700 g, krkavec může dosáhnout hmotnosti až 2 kg. Krkavec má černou barvu peří, zobáku i nohou a na hrdle mu charakteristicky odstává kovově lesklé peří. Ocas je klínový (podle toho lze krkavce i v letu odlišit od vrány či havrana).

Havran polní (latinský název Corvus frugilegus) je podobně velký jako vrána a na první pohled ho od ní neodlišíte. Pozorné oko však snadno najde spoustu výrazných rozdílů. V první řadě se jedná o barvu: havraní peří má namodralou barvu a leskne se. Dalším rozpoznávacím znakem je zobák: vrána má zobák černý, havran spíše do šeda a olysalý. Havrana rozeznáte spolehlivě od vrány také podle kalhotek: tak se nazývá odstávající opeření na končetinách, které mají pouze havrani (ne vrány ani krkavci). Konečně havran se liší i způsobem chování: vrány vydrží na zemi spíše kratší dobu, kdežto havrani po zemi běhají delší dobu a rádi.

Havrani k nám přilétají na zimu, většinou v obrovských hejnech. Někteří havrani u nás žijí i v létě, ale ti pak na zimu odlétají do teplých krajin západní Evropy.

V rámci druhu vrána obecná (latinský název Corvus coronese) se rozlišují dva poddruhy, a sice vrána šedá (šedivka) a vrána černá, které obývají různá místa. Jak naznačuje jejich pojmenování, vrána černá je spíš černá, vrána šedá spíše šedivá. V místech, kde se oba poddruhy kříží, mají vrány různě barevné peří. Vrána černá má černá křídla, její peří však není tak lesklé jako havraní. Vrána šedá má černá pouze křídla, ocas a hlavu, zbytek těla je šedivý. Oba poddruhy mají asi metrové rozpětí křídel. Můžete je vidět téměř kdekoliv: žijí v lesích a na polích, ale i na smetištích. Vrány u nás zůstávají celý rok.

Zdroj: Krkavec

Ruličky na pletení z papíru

Před samotným zahájením výroby papírových ruliček si ujasněte, co vlastně chcete vytvořit. Tomu přizpůsobte i výběr papíru, který na výrobu použijete. Nepoužívejte lakované tiskoviny, špatně na nich drží barva. Ruličky na osnovu vyrábějte z pevnějších papírů, stejně jako ruličky na výrobu předmětů, od nichž očekáváte, že budou mít určitou nosnost (například papírové krabice na skladování nejrůznějších pokladů). Naopak na dekorace a menší předměty je vhodné použít jemný papír, například telefonní seznamy.

Na výrobu papírové ruličky si připravte papír a špejli. Papír rozdělte na proužky o šířce zhruba 7 centimetrů. Špejli položte na roh papíru pod úhlem 45°. Roh papíru přehněte přes špejli, opatrně prstem dotáhněte tak, aby papír špejli těsně ovinul, a špejli začněte koulet po papíře. Až celý pruh papíru namotáte na špejli, přetřete poslední rožek papíru lepidlem a přilepte k ruličce. Rulička se bude mírně rozšiřovat, nelekejte se toho. Je to žádoucí, protože do širší části se vám bude lépe zasouvat navazující rulička.

Máte-li připraveno dostatečné množství ruliček, můžete začít papírové pletení. Nejprve si vytvořte osnovu budoucího výrobku. Ta se vytvoří splétáním osnovních ruliček, nebo můžete použít pevné dno z kartonu. Pro přípravu osnovy z pevného dna potřebujete dva kusy kartonu totožných rozměrů. První díl potřete lepidlem a rozmístěte na něj osnovní ruličky zhruba ve vzdálenosti 2 centimetrů. Poté přilepte druhý díl kartonu, položte na něj něco těžkého a nechte základnu dobře zaschnout. Vyplétání dna je inspirováno pletením z proutí - osnovní ruličky zploštíte a vzájemně je propletete střídavě zespodu a seshora tak, aby vznikla pevná vazba. Možností, jak zakončit hotový výrobek pletený z papíru, je několik. Začátečník jistě nejvíce ocení jednoduchý způsob uzavírky, při kterém ruličku, kterou plete, zasune pod jakoukoliv osnovní ruličku. Jednotlivé osnovní ruličky pak zastřihne a založí podle návodů na videu.

Takto hotové výrobky přetřete barvou, sjednotíte tím barevný odstín a zároveň jim dodáte na pevnosti a trvanlivosti. Po zaschnutí znovu můžete výrobky přetřít libovolnými barvami a vzory dle své fantazie nebo je ozdobit například ubrouskovou technikou.

Výsledek vašeho pletení z papíru pak najde své využití v domácnosti a ozdobí ji jako zajímavá a estetická dekorace. A pokud se vám tato činnost zalíbí, můžete si zřídit i prodej těchto výrobků.

Zdroj: Pletení z papírových ruliček - návody

Švestky

Pod pojem slivoně/švestky zahrnujeme takzvané pravé švestky (zašpičatělé modré), slívy (kulovité modré), mirabelky (zlatožluté a velké jen jako třešně) a renklódy (kulaté zelenožluté nebo červenomodré až hnědé). Všechny představují výtečné chuťové obohacení našeho jídelníčku i zdroj drahocenných složek.

Švestky patří k oblíbenému ovoci pozdního léta. Nejsou náročné, rostou ledaskde, dají se koupit za přijatelné peníze. Navíc se kromě skvělé chuti a pestrého využití v kuchyni mohou pyšnit i širokým léčebným působením.

Švestky pocházejí z Předního východu a jihoevropských zemí. V antické době byly slivoně hojně pěstovány, avšak za léčivý prostředek pro lidské zažívání byly už tehdy považovány jen švestky pravé. Ty mají také nejdelší trvanlivost a jsou nejlépe skladovatelné. Pokud necháváme modré plody vyzrát na stromě co nejdéle a nepodtrhneme je, vytvoří si vlivem slunečního záření mnohem více vitamínů. Pro svoje vlastnosti zdomácněly slivoně brzy také v zemích střední Evropy. Ve střední Evropě má pěstování švestky domácí – stromovité dřeviny nižšího vzrůstu – dlouhou tradici. I v České republice jde o nejčastěji pěstovanou a hodně ceněnou dřevinu. Švestka bývá součástí ovocných sadů, snadno se množí, je spíše teplomilná, proto se jí daří v mírném podnebí. Švestky dozrávají ke konci léta, tělo před zimou doslova nabíjejí energií a množstvím nezbytných vitamínů a minerálů. Významnou složkou švestek jsou i antioxidanty, bojující proti volným radikálům.

Švestky jsou plody stromu slivoně švestky, který patří do čeledi růžovitých. Jedná se o peckovice modré až fialové barvy s jemně nasládlou chutí. Jejich použití je velmi široké. Mohou se konzumovat čerstvé, sušené, konzervované nebo kompotované, vyrábějí se z nich povidla, plní se jimi knedlíky, buchty nebo koláče a velmi oblíbené jsou pro výrobu slivovice. Kromě toho mají řadu zdravotních účinků, a to nejen na náš organismus, ale i pleť a vlasy.

Spousta lidí si plete slivoň se švestkou. Slivoň je označení celé skupiny ovocných dřevin, mezi které patří právě i švestky. Dále se sem řadí slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy, myrobalány a špendlíky. Pravé švestky se od pološvestek liší svým vzhledem – mají oválné a protáhlé plody zašpičatělé na obě strany. Pološvestky nejsou ani tak protáhlé, ani zašpičatělé a mají měkčí dužinu. Další rozdíl je patrný při srovnání pecek – švestky jdou velmi dobře od pecky, která je placatá, protáhlá a stejně jako plody špičatá na obě strany. Pološvestky jdou od pecky hůře, pecka je oválnější, kulatější a u stopky není špičatá. Barva plodů je fialová až purpurová. Švestka má širší šedou běl a šedohnědé až červenohnědé jádro, mírně lesklé. Dřeňové paprsky jsou středně viditelné, póry jemné, vlákna mírně zprohýbaná, letokruhy výrazné. Švestka poměrně dobře snáší zimu i pozdní jarní mrazíky. Hodí se tedy i do studenějších klimatických podmínek, do svahů nebo na místo nechráněné před větrem a jinými živly. Květy jsou většinou bílé až růžové, s pěti korunními lístky a pěti kališními lístky. Rostou samostatně nebo v květenstvích. Plodem je vždy peckovice s relativně velkou peckou uvnitř. Listy jsou jednoduché a na okraji zubaté. Doba kvetení je od dubna do května. Na půdu a zeminu je tento strom také nenáročný, lépe se mu však daří ve středně teplé a vlhké půdě. Vlhkost a vydatnou zálivku potřebuje zejména při růstu plodů, pokud tedy bude suché léto, pečlivě švestku zalévejte. Právě podzim je vhodnou dobou k jejímu vysazení. Vložte ji do země tak hluboko, aby místo štěpování (místo srůstu) zůstalo nad zemí. Sázet můžete také na jaře.

Švestky obsahují ve 100 g: 62 kcal, 261,54 kJ, 0,65 g bílkovin, 14,65 g sacharidů, 0,16 g tuků, 2,24 g vlákniny, 15,51 mg vápníku a 84,7 g vody.

Patří k potravinám, které nezpůsobují žádné radikální změny v hladinách cukru v krvi, podporují hubnutí při nízkokalorických a jiných redukčních dietách a jsou vhodné pro diabetiky.

Zdroj: Švestky

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

Gabriela Štummerová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP