Brynzová pomazánka se vyrábí z brynzy, což je tvarohovitý uzrálý ovčí sýr. Je vhodná pro vegetariány i pro diabetiky.
Brynza
Brynza byla poprvé zaznamenána na Slovensku kolem roku 1470, ale stala se běžnou až během 17. století. Komerční zpracování brynzy začalo někdy v 80. letech 18. století. Nejslavnějším regionem se stal v souvislosti s brynzou Liptov.
Pravá brynza se vyrábí ze syrového ovčího mléka, obsahuje velké množství probiotických bakterií a není určena k delšímu skladování. Brynzu dělíme podle způsobu zpracování na:
čerstvou – vyrábí se z tepelně neupraveného, nepasterizovaného mléka;
pasterizovanou – vyrábí se z tepelně upraveného, pasterizovaného mléka;
termizovanou – hotový produkt se nahřívá na takovou teplotu, která ničí všechny mikroorganismy, takže přesto, že má v názvu slovo „brynza“, není možné ji za brynzu považovat.
Všechny zázračné účinky, pro které je brynza jedinečná, má tedy pouze první typ brynzy. Ta se ovšem také rychle kazí, takže ji v našich obchodech vlastně nemáme možnost koupit. Brynza se podle potravinářských norem dělí na:
Liptovskou brynzu – jedinou „čistou“ brynzu, která se vyrábí jen v horských a podhorských oblastech. Obsahuje 50 % tuku v sušině.
Letní brynzu – vyrábí se ze směsi čerstvého ovčího hrudkovitého sýra a čerstvého kravského sýra. Obsahuje 40 % tuku v sušině.
Plnotučnou zimní brynzu – vyrábí se ze směsi uskladněného ovčího hrudkovitého sýra a čerstvého kravského sýra. Má 50 % tuku v sušině.
Zimní brynzu – vyrábí se stejně jako předchozí typ ze směsi uskladněného ovčího hrudkovitého sýra a čerstvého kravského sýra. Má však jen 40 % tuku v sušině.
Řada zakysaných nápojů obsahuje probiotické kultury, které jsou důležité pro správnou činnost střev a podporují imunitní systém. Jsou bohaté na vápník, který je zásadní pro prevenci osteoporózy. Jejich pití vám prospěje, pokud užíváte antibiotika, máte problémy s pletí, býváte vystaveni často stresu anebo držíte dietu.
Základem kysaných mléčných výrobků je pasterované mléko, do kterého se přidávají bakterie mléčného kvašení. Liší se druhem použitých mikroorganismů, konzistencí a tučností. Kysané mléko je lépe stravitelné než mléko sladké, obsahuje totiž méně laktózy (mléčného cukru). Je tak vhodnou alternativou pro jedince, kteří trpí alergií na mléko. Obsah vápníku je stejný jako v normálním mléce, ale kyselé prostředí napomáhá jeho lepšímu vstřebávání.
Kyška je nápoj hodně podobný zákysu. Je to druh zakysaného mléčného výrobku vznikajícího pomocí smetanové kultury.
Kefír je kvašený nápoj vznikající z mléka a kefírových zrn. Kefírová zrna obsahují kombinaci specifických mléčných bakterií a kvasinek, které žijí ve vzájemné symbióze. Během prokysávání dochází v malé míře k alkoholovému kvašení a tvorbě vitamínu B. Kefír má svěží a pikantní, lehce nahořklou chuť. Působí příznivě na trávení, podporuje chuť k jídlu a je lehce stravitelný. Skutečnost, že kefír pění, je dána přítomností oxidu uhličitého, proto také lehce perlí. Kefírové mléko se liší tím, že obsahuje méně kvasinek než kefír.
Acidofilní mléko je nápoj, k jehož výrobě se používá kultura Lactobacillus acidophilus. Jedná se o bakterie mléčného kvašení, které výrazně ovlivňují správné složení střevní mikroflóry. Acidofilní mléko rovněž obsahuje vitamín B12. Jeho chuť je výrazně kyselejší. Má podobné účinky jako kefír a vyrábí se s ovocnými příchutěmi.
Zákys vzniká kysáním mléka a smetanové kultury. Má probiotické účinky, čímž pozitivně působí na střevní mikroflóru a zvyšuje obranyschopnost organismu. Pravidelné pití zakysaných mléčných výrobků zlepšuje stav střevní sliznice a celkově upravuje trávení. Vyrábí se bez příchuti, ale i v mnoha ochucených ovocných variantách. Kyška je termín víceméně ekvivalentní zákysu. Je to druh zakysaného mléčného výrobku vznikajícího pomocí smetanové kultury.
Podmáslí je vedlejším produktem vznikajícím při výrobě másla. To se dělá ze sladké nebo zakysané smetany. U nás se téměř veškeré máslo vyrábí ze sladké smetany. Pokud nepochází ze zakysané smetany, musí se do podmáslí zákys přidat. Hrubým složením se podmáslí podobá mléku. V porovnání s mlékem má podmáslí nižší podíl sušiny a vyšší podíl lecitinu. Má mírně nakyslou chuť. Je vhodné i pro lidi s poruchami jater, kvůli nízkému obsahu tuku (maximálně do 1,5 %) se hodí také pro redukční diety.
Kyška je nejen chutný, ale také velmi užitečný mléčný výrobek. Je plná vitamínů, minerálů, esenciálních aminokyselin a má silné antibakteriální a antifungicidní účinky.
Kyška je doslova elixírem života. Dodává nám energii, stimuluje imunitní systém, hojí záněty, reguluje krevní tlak, brzdí rakovinotvorné bujení. Zlepšuje trávení a je velmi dobře stravitelná, dokonce i pro ty, kdo jsou citliví na laktózu. Navíc je plná prospěšných bakterií, které mají velmi pozitivní efekt na celkové zdraví, a dokonce i náladu. Neměla by proto nikdy chybět ve vaší ledničce. Problém ale je, že v obchodech není zrovna nejlevnější. Přesto si ji nemusíte odpírat. Vyrobit si kyšku doma je totiž úplně snadné.
Doma vyrobená kyška obsahuje oproti kupovanému zhruba 10x více probiotických organismů.
K výrobě kyšky potřebujeme prázdnou PET lahev a nepasterizované mléko. Mléko nalijeme do lahve, uzávěr neutahujeme, ale necháme ho pootevřený a lahev necháme stát v teplotě okolo 20 °C po dobu 24 hodin. Pak ji umístíme někam do komory s teplotou okolo 12–16 °C a tam ji necháme opět 24 hodin stát. Teprve pak ji dáme do ledničky. V té době by už kefír měl být připravený ke konzumaci. Delším skladováním získává ostřejší chuť.
Pokud k výrobě použijeme pasterizované mléko, pak ho musíme naočkovat. Jako očkovací kulturu použijte trochu kupovaného kefíru, acidofilního mléka nebo třeba zákysu.
Při hubnutí byste měli konzumovat mléko, ale i mléčné výrobky opatrně. Mléko je totiž považováno za stravu, ne za pití. Pokud hubnete, je nejvhodnější polotučné mléko, nízkotučné má méně živin, a hlavně chutná jako obarvená voda. Jogurt je rovněž vhodný spíše polotučný než nízkotučný, který sice neobsahuje žádný tuk, ale o to více má sacharidů. Tučné sýry je vhodnější vynechat nebo alespoň zmenšit porce. Dále je důležité zkontrolovat, jestli je daný výrobek s příchutí nebo ne, protože často velmi sladká příchuť je dost kalorická. Nejlepší variantou například u jogurtů je tedy zvolit bílý jogurt a ten pak doplnit čerstvým ovocem.
Nezapomeňte, že kalorická hodnota daného výrobku není vůbec důležitá, mnohem důležitější je obsah bílkovin, sacharidů a tuků. Také při nákupu stojí za zvážení složení výrobku.
Zajímavým salátem oblíbeným při dietě je okurkový salát s kyškou. Jedná se o velmi jednoduchý recept, do kterého patří okurka, kyška, ocet, sůl, mletý pepř a cukr.
Výrobek je složen z mléka, mléčné kultury a probiotických kultur Lactobacillus acidophillus, Bifidobacterium a Streptococcus thermophilus.
Kysané mléčné výrobky jsou zdrojem plnohodnotných bílkovin, minerálních látek (vápník, fosfor) i vitamínů (zejména vitamíny řady B). Jsou lehce stravitelné a obsahují méně laktózy než mléko. Pokud vám tedy klasické mléko dělá potíže a máte jen lehčí formu laktózové intolerance, je možné, že kysané mléčné výrobky vám mohou zajistit adekvátní náhradu.
Kyšku lze popíjet samotnou, používat ji do cereálních směsí nebo z ní vytvářet rozmanité koktejly či salátové zálivky.
Kyška ve 200 g obsahuje 380 kJ, 90,8 kcal, 6,6 g bílkovin, 8 g sacharidů, 3,2 g tuků, 0,2 g soli.
V těhotenství se doporučují mléčné výrobky, které jsou zakysané, což jsou kromě jogurtů hlavně jogurtové nápoje a kefír, acidofilní mléko či podmáslí. Nedoporučuje se kupovat si v těhotenství jogurty s přídavkem umělých sladidel (bývají označeny light), umělé sladidlo není pro těhotné ženy vhodné.
Kefír či podmáslí by se měly podávat jako součást jídla, lehká večeře z celozrnného chleba s tvarohovou pomazánkou, zeleninového salátu nebo jen čerstvé nakrájené zeleniny může být doplněna sklenkou kefíru či jiného jogurtového nápoje.
Mléko, které je základem výše popsaných výrobků, v těhotenství neuškodí, nicméně většina odborníků se shodne na tom, že zakysané výrobky jsou v těhotenství nejen snáze stravitelné, ale navíc obsahují kultury, které příznivě ovlivňují procesy trávení v žaludku i ve střevech.
Technologický postup: Okurku oloupeme a nastrouháme na jemno, zalijeme kyškou, přidáme utřený česnek, osolíme, opepříme, přidáme lžíci octa. Pořádně promícháme a necháme vychladit. Pokud je příliš kyselý, může se lehce přisladit. Je možné přidat kopr nebo pažitku.
Kamélie (Camellia japonica) není považována za jedovatou rostlinu pro psy. Podle dostupných botanických a veterinárních databází patří mezi bezpečné okrasné rostliny.
Pokud pes náhodně okusí list nebo květ kamélie, obvykle se nestane nic vážného. Rostlina neobsahuje silné toxiny, které by způsobovaly otravu. Ve výjimečných případech může dojít pouze k mírnému podráždění žaludku nebo krátkodobému zvracení. Tyto reakce nejsou způsobeny jedovatými látkami, ale spíše běžnou reakcí na rostlinnou vlákninu. Přesto je vždy vhodné sledovat zdravotní stav zvířete a zabránit pravidelnému okusování okrasných rostlin.
Je kamélie jedovatá pro kočky?
Kamélie není klasifikována jako jedovatá rostlina pro kočky. Ve většině databází toxických rostlin je uvedena jako netoxická pro domácí zvířata.
Kočky někdy okusují listy rostlin, protože jim rostlinná vláknina pomáhá při trávení. Pokud kočka ochutná list kamélie, obvykle nedojde k žádným vážným potížím. Ve vzácných případech se může objevit mírné podráždění žaludku nebo krátkodobé zvracení. Tyto reakce však nejsou způsobeny toxiny. Většina koček navíc o kamélie nejeví větší zájem, protože listy nejsou aromatické ani chutné.
Je Camellia japonica jedovatá?
Camellia japonica není podle botanických ani veterinárních zdrojů považována za jedovatou rostlinu. Patří mezi bezpečné okrasné keře, které se běžně pěstují v zahradách.
Tento druh kamélie neobsahuje silné alkaloidy ani jiné toxické látky, které by způsobovaly otravu. Listy i květy obsahují především polyfenoly a další běžné rostlinné látky. Při náhodném požití malého množství rostliny se obvykle nic nestane. Ve větším množství může dojít pouze k mírnému podráždění trávení. Proto je rostlina považována za bezpečnou i v zahradách, kde se pohybují děti nebo domácí zvířata.
Může dítě sníst květ kamélie?
Malé množství květu kamélie obvykle nezpůsobí žádné vážné zdravotní potíže. Rostlina není klasifikována jako jedovatá pro děti.
Pokud dítě náhodně ochutná květ nebo malý kousek listu, většinou se nic nestane. Kamélie neobsahuje silné toxické látky. Ve výjimečných případech se může objevit mírná nevolnost nebo podráždění žaludku. Tyto reakce jsou však vzácné a obvykle rychle odezní. Přesto je vhodné děti naučit, že okrasné rostliny nejsou určeny ke konzumaci, a zabránit jim v ochutnávání rostlin v zahradě.
Jsou květy kamélie jedlé?
Květy kamélie nejsou jedovaté, ale většina okrasných druhů není určena k běžné konzumaci. Rostliny rodu Camellia se pěstují především jako dekorativní keře.
Existují však druhy kamélií, které mají potravinářské využití. Nejznámější je Camellia sinensis, známá jako čajovník. Z jejích listů se vyrábí čaj.
Vrtáky do dřeva se používají pro všechny druhy měkkého a tvrdého dřeva – smrku, dubu, buku, překližkové a dřevotřískové desky, ale třeba také lamina. Vrtáte-li do dřeva, potřebujete někdy udělat otvor, který bude vidět, tedy pěkný, souměrný a bez otřepených okrajů. Právě k tomu slouží u spirálového (šroubovitého) vrtáku do dřeva základní tvar obráceného „M“. Dva podpůrné hroty souměrně oříznou materiál. Mezi těmito hroty se nachází středicí hrot, který vrták vede v díře, aby neujížděl. Spirálový vrták z chrom-vanadiové oceli je nejčetnějším typem vrtáku do všech typů dřeva, je vhodný na otvory o malém průměru. Hodí se také k vyčištění vyvrtaných děr od třísek a nečistot a na předvrtání pro vruty.
Chcete-li udělat otvor o větším průměru či dlouhý, hodí se na to lépe plochý vrták, který je i poměrně levný. Někdy se s ním ale vrtá hůř, protože na něj musíte více přitlačit. Abyste se zbavili zbytečné námahy, je lepší použít samozatahovací plochý vrták se šroubovicí na středicím hrotu, která vrták vtahuje sama do vrtaného materiálu. Ploché vrtáky jsou k dostání i ve variantě s proměnlivou šířkou. Bosch je vyrábí na principu dvou vrtacích destiček spojených šroubkem, který dovoluje nastavit si průměr vrtaného otvoru (10 a 25 mm). Narex Bystřice je vyrábí tak, že si do vrtáku nasazujete přímo destičky různých šířek.
Dalším typem vrtáku do dřeva je hadovitý vrták, který je vhodný na dlouhé díry například v bednění či krovech nebo na otvory s velkým průměrem. Důležité u něj proto je, jak dobře odvádí z hluboké díry piliny. Může nebo nemusí mít samozaváděcí hrot. Dřevo vrtá napříč i podél vláken, je velmi přesný, ale na druhou stranu také poměrně drahý.
Pro truhláře jsou pak určeny ještě speciální vrtáky, které slouží k vrtání otvorů pro nábytkové panty. Pro vrtání v laminu či MDF jsou určeny vrtáky s tvrdokovovými břity. Pro vrtání ve dřevě stačí Förstnerův vrták s křížovým ostřím uprostřed a vyhlazovacím válcovým břitem na obvodu. Tyto vrtáky jdou použít i pro převrtání suků ve dřevě (práce pro takzvané sukovníky). Na výrobu součků můžete použít součkovač, kterým suky ve dřevě nahradíte. Tento postup můžete také s úspěchem použít pro zakrytí šroubovaných spojů ve dřevě na pohledových plochách.
Vrtání do dřeva není většinou nijak obtížné, protože se obvykle jedná o měkký materiál. Speciální vrtáky do dřeva poznáte podle špičatého středového hrotu. Ale k vrtání do dřeva můžete bez potíží použít i vrtáky do kovu, ale zde je obzvláště důležité snížení tlaku na vrták při výjezdu na druhé straně materiálu.
Sirup (šťáva) z muchovníku je lahodný a zdravý nápoj, který se vyrábí z plodů tohoto keře. Muchovník, původem ze Severní Ameriky, plodí na začátku léta modročervené plody s chutí podobnou kombinaci borůvek a jeřabin. Plody jsou bohaté na vitamíny a minerály, což dělá sirup z nich zdravou pochoutkou.
Jak se sirup z muchovníku vyrábí?
Muchovník dozrává v červnu a červenci. Plody se sbírají, když jsou plně zralé a modročervené, aby šťáva z nich chutnala co nejlépe.
Plody se omyjí a případně rozmačkají, aby se lépe uvolnila šťáva.
Šťáva se vylisuje z plodů buď ručně, nebo pomocí odšťavňovače, což je mnohem lepší.
Vylisovaná šťáva se smíchá s cukrem a vaří se do zhoustnutí.
Pro delší trvanlivost se sirup pasterizuje. To se provádí zahřátím sirupu na vysokou teplotu a následným rychlým ochlazením.
Sirup z muchovníku se používá k dochucení dezertů, palačinek, jogurtů a dalších pokrmů.
Může se pít samotný zředěný vodou jako osvěžující nápoj.
Švestková povidla jsou hustý kompot nebo švestkové pyré, které se vyrábí z uvařených čerstvých švestek a cukru. Hlavní rozdíl mezi povidly a švestkovým džemem spočívá v tom, že švestková povidla se vyrábí bez konzervantů a želírujících látek. Zatímco švestkový džem má obecně vyšší poměr cukru k ovoci (obvykle 1:1), švestkové máslo používá mnohem méně cukru. I přesto jsou povidla hodně sladká, protože švestky obsahují vysoké množství přírodních cukrů. Proces vaření karamelizuje a koncentruje jejich sladkost.
Co dělat, když jsou povidla moc tekutá?
Pokud jsou vaše povidla příliš tekutá, vařte je déle. Neexistuje žádná pevná doba vaření, protože závisí na druhu švestek, které použijete, a na tom, kolik vlhkosti mají. Obecně platí, že pokud vaříte velké množství švestek, zvýší se i jejich spotřeba času k uvaření.
Sterilace povidel
Horká švestková povidla nalijte do sterilizovaných sklenic a nahoře ponechte 6 mm volného prostoru od okraje sklenice. Okraje sklenic otřete a víčka pevně utáhněte. Vařte ve vodní lázni 10 minut. Vyjměte sklenice a nechte je 24 hodin v klidu odstát, než je přenesete na chladné a tmavé místo pro dlouhodobé skladování.
Jak dlouho vydrží zavařená povidla? Když konzervy skladujete na chladném a tmavém místě, tak vydrží až 1 rok.
Sochy ze skla je možné si opatřit spíše individuálně, a to v některých sklářských hutích, kde vám je vyrobí na zakázku. Tyto sochy jsou velmi vkusné, krásné a jejich propracovanost záleží na propracovanosti formy, ve které se soška vyrábí, a pak samozřejmě také na tom, jak zručný je sklář, který ji vyrábí. Soška může být vyrobena v různém barevném provedení, záleží pouze na vašem výběru. Provedení může být rovněž libovolné (surikata stojící na zadních nohách, ležící, stojící na všech čtyřech, a pak také na různých předmětech).
Tato medovina se vyrábí netepelnou cestou a dozrává v hlubokých klimatizovaných sklepeních. Do medoviny není přidáván rafinovaný lih, obsah alkoholu vzniká pouze kvašením medu. Obsah alkoholu je zhruba 12%. Jedná se o klasickou hořkou či ochucenou medovinu tmavé barvy a výrazné chuti po medu. Je vhodná pro podávání za studena i zahřátá cca na 50 °C. Blahodárně působí na zažívací ústrojí.
Medovina Elisa se skládá z pitné vody, včelího medu, kyseliny vinné, selektovaných kvasinek, bylinného macerátu, konzervantu E202, kuléru E150.
Medovina Elisa se vyrábí v pěti možných příchutích. Základní hořká, bylinná či medová, je čistě přírodní bez ochucení, dále jsou to Hromčíkova cherry, skořicová, mandlová a ořechová, které jsou dochucovány přírodními ovocnými či ořechovými sirupy.
Na nabídku medoviny Elisa na internetových stránkách se můžete podívat zde: medovina Elisa - cena.
Technologický postup: Polohrubou mouku, moučkový cukr, sodu, kakao, olej a kyšku smícháme dohromady. Těsto nalijeme na tukem vymazaný a moukou vysypaný plech. Buchtu pečeme asi 15 minut v troubě předehřáté na 220 °C. V hrnci nad vodní lázní rozpustíme čokoládu společně se zakysanou smetanou. Ještě teplou čokoládovou polevou polijeme moučník a posypeme nastrouhaným kokosem.
Ingredience: 500 ml kyšky, 100 ml oleje, 2 vejce, citronová kůra, 180 g cukru krupice, 400 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, ovoce (čerstvé nebo kompotované), rozinky, ořechy
Ingredience na drobenku: 100 g másla, 120 g cukru krupice, 130 g polohrubé mouky, 1 vanilkový cukr
Technologický postup: Kyšku smícháme s vejci, olejem, citronovou kůrou, cukrem, moukou a práškem do pečiva. Dobře promícháme, těsto nalijeme na vymazaný a vysypaný plech, poklademe pokrájeným ovocem dle vlastního výběru, přidat k němu můžeme i rozinky, ořechy, koláč posypeme drobenkou užmoulanou z uvedených ingrediencí a dáme péct do předehřáté trouby na 180 °C dozlatova. Po vychladnutí můžeme pocukrovat.
Ingredience: 1 hrnek kyšky, 2 vejce, 1 hrnek moučkového cukru, 1/2 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, 1 ½ hrnku polohrubé mouky, 1 lžíce kakaa, máslo, hrubá mouka na vysypání formy
Technologický postup: Kyšku rozmícháme s vejci, cukrem, olejem a přidáme mouku smíchanou s práškem do pečiva. Polovinu těsta nalijeme do vymazané a vysypané bábovkové formy. Do druhé poloviny těsta vmícháme kakao a nalijeme na bílé těsto. Upečeme v předehřáté troubě, hotová bude asi tak za 40 minut při teplotě 180 °C.
