Husa patří ke klenotům nejoceňovanějších gastronomií světa včetně francouzské, italské i čínské. V současné době husa zažívá svůj boom i u nás, a to zejména jako slavnostní pokrm na sv. Martina.
Pečená husa s nádivkou
Ingredience: 1 chlazená husa o váze 4–4,5 kg (i s drůbky), sůl, pepř, 2 lžíce brusinkového želé nebo marmelády
Ingredience na rozmarýnovou nádivku s mletým masem: 1 včerejší rohlík nebo houska, 2 lžíce nasekané petrželky, lžíce nasekaných lístků čerstvého rozmarýnu, 2 cibule, 1 jablko zbavené jádřince a oloupané, 200 g mletého masa (směs vepřového a hovězího), husí játra (omytá, osušená a najemno nakrájená), sůl a čerstvě mletý černý pepř
Ingredience na nádivku s brusinkami a jablky: 300 g sušených brusinek propláchnutých horkou vodou, 850 g jablek (oloupaných, zbavených jádřinců, nakrájených na centimetrové kousky), 50 g krupicového cukru, 65 g strouhanky z čerstvého pečiva, 2 velké cibule (oloupané a nasekané), 8 celých hřebíčků (rozdrcených), špetka muškátového květu, 3 lžíce portského vína (podle chuti), sůl, čerstvě mletý černý pepř
Ingredience na omáčku: 150 ml bílého vína, husí vývar
Technologický postup: Z husy vyjměte drůbky a játra a připravte rozmarýnovou nádivku; ideálně v kuchyňském robotu. Nejprve do něj vložte pečivo a rozemelte ho na strouhanku. Vysypte ji, pak nasekejte cibuli a nakonec i jablko. Vraťte vše zpět, přisypte petrželku a rozmarýn a promíchejte, přidejte maso, husí játra, sůl a pepř. Prohněťte, aby se vše dobře spojilo. Pokud nemáte robot, vše si nejprve najemno nakrájejte a pak dobře spojte v míse – nebojte se nádivku zpracovat rukama. Nádivku s brusinkami a jablky udělejte v jiné míse – spojte v ní všechny suroviny a důkladně promíchejte. Rozpalte troubu na maximum a začněte plnit husu, nejprve rozmarýnovou nádivkou. Pěchujte ji, co nejdál to půjde, otvorem po odříznutém krku. Přes kůži rukama nádivku pěkně vytvarujte, pak kůži přehněte dospodu a připevněte ji špejlemi nebo párátky. Pokud koupíte husu, která bude mít krk odřízlý až u těla, napěchujte nádivku břišní dutinou, zhruba do poloviny. Do druhé poloviny husího břicha přijde brusinková nádivka. Husu osolte a opepřete, položte na rošt do pekáčku a vložte na prostřední mřížku trouby. Po půlhodině teplotu snižte na 180 °C a pečte další 3 až 3½ hodiny. Mezitím si uvařte husí vývar, bude se vám hodit na omáčku. Půlhodinu před koncem pečení rozehřejte pomalu v malém rendlíku brusinkový džem. Patnáct minut před koncem pečení jím potřete celou husu. Na závěr se přesvědčte, zda je husa opravdu hotová. Píchněte do nejsilnějšího místa špejlí – vytéct by měla průzračná šťáva. Husu pak přendejte na teplou mísu a nechte půl hodiny odpočívat. Pekáč s vypečeným sádlem dejte na sporák, přilijte vývar a víno a povařte na omáčku. Osolte ji a opepřete. Husu servírujte politou omáčkou, s přílohou dle vlastní chuti.
Ingredience: 200 g másla, 200 g upečených husích jater, 2 velké hrušky, 4 malé hrušky, 100 g smetany, sůl, sádlo
Technologický postup: V sádle upečeme husí játra nebo je podusíme na cibulce s trochou vína a necháme vychladnout. Vyšleháme máslo do pěny a přidáme vychladlá, rozetřená nebo prolisovaná játra. Směs dobře prošleháme, zjemníme vyšlehanou smetanou a podle potřeby přisolíme. Do vzniklé játrové pěny můžeme přidat celé kousky jater. Dvě velké hrušky svaříme v bílém víně, nakrájíme je na kostičky a dochutíme hruškovým likérem. Malé hruštičky rovněž svaříme v bílém víně. Husí játra servírujeme s hruškovým ragú, ozdobíme malou hruštičkou.
Podzimní husí pečínky se prvně objevovaly při posvícení k oslavě patrona našich zemí. V dnešní době husa většinou kupujeme v obchodech, tak bychom měli kupovat výhradně tu z domácích chovů, protože u nás se chovají hlavně plemena s vyšším podílem svaloviny a nižším podílem tuku. Jde o mladé brojlery s hmotností 2,8–4,5 kg. Dovozové husy patří spíš k sádelnatým typům. A šikovnou úpravou se dá obsah tuku ještě dál snížit.
Pomalé pečení v tuku je jedna z nejjednodušších a nejvděčnějších úprav. Stačí obyčejná trouba a dostatek času a ve šťavnatou pečínku se promění i ty nejsušší druhy masa.
Husa si stejně jako jiné pečínky příliš nelibuje v rychlém střídání teplot. Namísto toho, abyste ji do rozpálené trouby dali přímo z lednice, dopřejte jí pozvolnou aklimatizaci při pokojové teplotě. Dvě tři hodinky před samotným pečením budou stačit.
Květákové placičky se rozpadají nejčastěji kvůli příliš mokrému květáku, nedostatku pojiva nebo nedostatečně rozpálené pánvi.
Květák obsahuje velké množství vody a po uvaření ji ve své struktuře drží ještě více. Pokud se tato voda před přípravou směsi neodstraní, začne se při smažení uvolňovat. Směs se rozvolní a placičky ztratí tvar. Proto je zásadní květák důkladně vymačkat. Pomáhá také použít vejce jako pojivo a smažit placičky na opravdu rozpálené pánvi, aby se rychle vytvořila křupavá kůrka.
Jak udělat křupavé květákové placičky
Křupavé květákové placičky vzniknou díky dobře vymačkanému květáku, správné teplotě oleje a menší velikosti placiček.
Křupavost vzniká ve chvíli, kdy se povrch placičky rychle zatáhne v horkém oleji. Pokud je pánev málo rozpálená, směs začne spíš pomalu nasávat tuk. Placičky pak zůstávají měkké. Důležité je také dělat menší placičky, které se rychleji prohřejí. Když je květák dobře vymačkaný a směs není vodnatá, vznikne na povrchu přirozeně zlatavá křupavá kůrka.
Kolik mouky do květákových placiček
Do květákových placiček obvykle stačí přibližně dvě lžíce mouky na jeden střední květák.
Mouka by měla fungovat pouze jako lehké pojivo. Pokud jí přidáte příliš, směs začne připomínat těsto a placičky budou těžké a moučné. Klíčem není více mouky, ale správně připravený květák. Pokud je květák důkladně vymačkaný, drží směs pohromadě i s minimem mouky. Přidání většího množství mouky většinou jen maskuje problém s vodou v zelenině.
Jak poznat správnou konzistenci směsi na květákové placičky
Správná směs na květákové placičky by měla být měkká, ale zároveň držet tvar při tvarování v ruce.
Pokud směs teče nebo se rozpadá ještě před smažením, znamená to, že obsahuje příliš vody. Naopak velmi tuhá směs signalizuje příliš mouky. Ideální konzistence je taková, kdy lze ze směsi snadno vytvořit placičku, která drží tvar. Když ji položíte na pánev, měla by zůstat kompaktní a nezačít se okamžitě rozpadat. Správná konzistence směsi je jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu.
Co dělat, když je směs na květákové placičky moc řídká
Pokud je směs na květákové placičky příliš řídká, je potřeba odstranit přebytečnou vodu nebo přidat malé množství pojiva.
Nejlepší řešení je vrátit se o krok zpět a květák znovu vymačkat. Často totiž zůstane voda uvnitř směsi. Pomoci může také přidání trochy strouhanky nebo mouky, ale jen v malém množství. Příliš mnoho mouky by změnilo chuť i strukturu placiček. Ideální postup je nejprve odstranit vodu a teprve poté případně lehce upravit konzistenci směsi.
Jak udělat tvarohový krém, aby držel tvar na dortu?
Tvarohový krém do dortu musí být z hustého tvarohu a správně vyšlehaný, aby držel tvar. Jak udělat pevný tvarohový krém závisí hlavně na surovinách.
Pokud použijete řídký tvaroh, krém nebude nikdy stabilní. Důležité je také nepřešlehat směs, aby se nesrazila. Správný tvarohový krém vzniká kombinací hustého základu a lehkého šlehání. Pevnost krému můžete zvýšit mascarpone nebo vyšším podílem tuku.
Proč se tvarohový krém srazí?
Tvarohový krém se srazí při přešlehání nebo špatné teplotě surovin. Proč se krém srazí je častý problém.
Studené a teplé suroviny se špatně spojí a vytvoří hrudky. Také dlouhé šlehání naruší strukturu krému. Sražený tvarohový krém už většinou nejde zachránit. Správný postup je míchat krátce a používat suroviny stejné teploty.
Jak zahustit tvarohový krém, když je řídký?
Řídký tvarohový krém zahustíte mascarpone nebo hustším tvarohem. Jak zahustit tvarohový krém má jednoduché řešení.
Přidání pudinku nebo želatiny není vždy nutné. Často stačí upravit poměr surovin. Hustý tvarohový krém vzniká z kvalitního základu. Nejlepší řešení je použít tučný tvaroh a méně tekutin.
Jaký tvaroh je nejlepší na krém do dortu?
Nejlepší je plnotučný tvaroh ve vaničce, který je jemný a krémový. Jaký tvaroh na krém výrazně ovlivňuje výsledek.
Tvaroh v kostce bývá sušší a hůř se zpracovává. Vaničkový tvaroh má lepší strukturu. Kvalitní tvaroh je základ dobrého krému. Výběr suroviny rozhoduje o chuti i konzistenci.
Můžu udělat tvarohový krém bez mascarpone?
Ano, tvarohový krém lze udělat i bez mascarpone, ale bude méně pevný. Tvarohový krém bez mascarpone je lehčí.
Mascarpone dodává krému stabilitu a krémovost. Bez něj je potřeba pracovat s hustším tvarohem. Lehký tvarohový krém chutná svěže, ale hůř drží. Stabilitu lze podpořit správným poměrem surovin.
Jak dlouho vydrží tvarohový krém v lednici?
Tvarohový krém vydrží v lednici 2–3 dny, pokud je správně uložený. Trvanlivost krému je omezená.
Obsahuje čerstvé mléčné výrobky, které rychle podléhají zkáze. Krém do dortu je nejlepší použít co nejdříve. Správné skladování prodlouží jeho kvalitu, ale ne výrazně.
Jak udělat nadýchaný tvarohový krém?
Nadýchaný tvarohový krém vznikne přidáním vyšlehané smetany. Jak udělat nadýchaný krém je jednoduché.
Smetana dodá lehkost a objem. Důležité je ji vmíchat opatrně. Lehký krém je ideální do dortů. Nadýchaná textura zlepší chuť i vzhled.
Proč krém teče z dortu?
Tvarohový krém teče kvůli řídkému základu nebo špatnému poměru. Proč krém teče je častá chyba.
Málo tuku nebo moc tekutin způsobí nestabilitu. Řídký krém nedrží tvar a rozpadá se.
Orchideje, které si lze běžně zakoupit v supermarketech, bývají obecně méně náročné než botanické druhy, přesto si dávejte pozor při jejich zalévání. Obvykle platí, že málokterá pokojová rostlina uschne, většina jich spíš zahyne na přelití. Nabízíme vám tedy několik důležitých rad ohledně správné zálivky orchidejí.
Tipy na zalévání:
Četnost zálivky závisí na druhu orchideje a na jejím stanovišti. Obecně však platí, že je lépe zalévat nebo rosit nejlépe ráno, a to jen měkkou, temperovanou vodou. Do večera by měl totiž substrát oschnout. V chladnější místnosti zalévejte samozřejmě méně často. Některé druhy orchidejí však mlžení nesnášejí, proto se na tuto skutečnost v květinářství vždy raději zeptejte.
Druhy, které nesnášejí rosení, ponořte na pár minut do nádoby s vodou a poté nechte dobře okapat. Takovouto „lázeň“ je vhodné opakovat jednou nebo dvakrát za týden, v horkém létě i častěji. Jednou za měsíc do vody přidejte hnojivo na orchideje.
Při zalévání dejte pozor, aby se voda nedostala do středu listové růžice.
Důležitá je rovněž kvalita vody: orchideje potřebují měkkou, nejlépe dešťovou vodu. Tvrdá voda jim škodí s postupujícím časem stále více, protože dochází k nevhodnému hromadění solí. Ideální tedy je, pokud máte možnost sbírat vodu dešťovou, která je pro rostliny opravdu přirozená.
Pokud nemáte k dispozici měkkou vodu, poslouží i voda destilovaná, kterou lze upravit přidáním hnojiva – pro trvalé zalévání však používejte jen velmi mírnou, spíše stopovou koncentraci. Nebo převařte vodu, která vám teče z kohoutku, a nechte ji vychladnout.
Teplota vody na zalévání by měla být taková, jaká je teplota prostředí.
Chyby při zalévání
Přehnaná zálivka: Nejčastější chybou při péči o teplomilné orchideje bývá jejich přelévání. Vzhledem k epifytickému způsobu života nesnášejí vzdušné kořeny orchidejí trvale vlhkou zeminu. Následkem je nedostatek kyslíku, uhnívání kořenů a následné chřadnutí celé rostliny, a také napadení houbovými chorobami. Nadměrnou zálivku poznáte podle toho, že je substrát mazlavý a kořeny nahnilé.
Nepravidelná zálivka: Pokud zaléváte příliš mnoho a v nepravidelných dávkách, stane se to, že se listy orchideje zvlní. Listy totiž rostou, pak se zastaví, začnou zase růst, zase se zastaví. Proto radíme zalévat až tehdy, když je substrát opravdu vyschlý. Při zalévání dávejte vždy pozor, aby se voda nedostala do středu listové růžice!
Kvalita vody: Orchidejím škodí tvrdá voda, neboť se v substrátu nahromadí nadměrné množství solí. Kvalita vody je důležitým faktorem, který má vliv na růst orchideje.
Ingredience: 1 husa o velikosti 3–4,5 kg, 2 jablka, hřebíček, kmín, sůl, voda
Technologický postup: Husu očistíme, omyjeme pod horkou tekoucí vodou, osolíme, posypeme kmínem. Do jablek zapícháme hřebíčky a ty pak vložíme dovnitř husy. Husu pečeme přikrytou v pekáči v horkovzdušné troubě 4–5 hodin. Pečeme ji ve vlastním tuku pozvolna při 140–120 °C pěkně doměkka a jen trochu podléváme horkou vodou. Pokud je husa velmi tučná, odebereme tuk dříve, než ji začneme podlévat. Nezapomínáme propichovat kůži vidličkou, obzvláště mezi stehny a mezi tělem a křídly, ale pozor: nepropichujeme až do masa, musí vytékat tuk, ne šťáva z masa. Husí tuk je velmi chutný a později se může hodit. Jakmile je husa měkká, grilujeme ji nepřikrytou cca 30 minut, dokud se neudělá hnědavá kůrčička. Pokud máme i husí játra, dáme je péct nejlépe zvlášť do menšího kastrolu s trochou másla a solíme až úplně ke konci, aby nám neztvrdla.
O krůtím mase se všeobecně tvrdí, že má devět druhů a zároveň i mnoho chutí. Běžný spotřebitel zná z obchodů většinou jen dva druhy krůtího masa a tím jsou prsa a stehýnka. Znalci však objevili i další lahůdky, jako je například opomíjený krůtí krk. V dřívějších dobách dávaly hospodyňky krůtí krk pouze do polévky či ho obíraly do rizota. Dnes se kupuje krk na vaření, ale i na pečení. Ano i na pečení, protože zákazníci, velcí labužníci, dobře vědí, že když se krůtí krk upeče, je to opravdová delikatesa. Upečenému šťavnatému masu s červenou křupavou kůžičkou totiž odolá jen málokdo.
K vůbec nejchutnějším masům krůty nepatří ani prsíčka ani krk, ale dvě malé kuličky nejjemnějšího masa, které se nacházejí u krůty pod páteří. Je to jen hrstka svalů, která se běžně v obchodech neprodává. Připravují se z nich vynikající, citlivě okořeněné medailonky, které jsou vyhledávanou pochoutkou kulinářských restaurací. Další znamenitou lahůdkou, určenou pro venkovní grilování je krocan nebo krůta vcelku.
Krůtí maso můžeme vařit, smažit, dusit i péct. Pečeme-li ale krůtu v celku, musíme dát pozor, aby pečeně nebyla příliš vysušená nebo naopak syrová u kosti. Na rozdíl od kuřecího je mladé krůtí i krocaní maso nejen jemné, ale hlavně vyzrálejší. Krůty jdou na jatka v 15. až 16. týdnu věku (váha 8,5–9,5 kg), krocani ve 21. až 22. týdnu (váha až 21 kg).
V obchodech se také můžeme setkat s takzvaným křehčeným masem. Křehčená krůtí prsa jsou injektována roztokem na přírodní bázi. Maso se při tepelném opracování okamžitě zatáhne a tak zůstane uvnitř šťavnaté (vhodné pro rožnění).
Krůtí maso můžeme koupit jak v celku, tak naporcované například na horní a dolní stehna či prsa, všechny varianty pak v čerstvém nebo zamrazeném stavu. Téměř 1/3 celé hmotnosti krůty tvoří prsa, která mají maso křehké, vzdáleně připomínající telecí. Zato maso ze stehen se chutí mírně blíží masu z divoké zvěře. Maso z křídel chutná něco mezi telecím a kuřecím, samotné letky s velkým podílem kůže jsou oproti jiné drůbeži dobře svalnaté a chutnají podobně jako maso kuřecí. Dlouhé maso z krku a boků zase obsahuje více tuku a hodí se do polévek. Ovšem nejtučnější částí krůty je samotný biskup, dobře upečený připomíná husí pečínku. Dalším lákadlem je maso malého bederního svalu vhodné na minutkovou přípravu, například šťavnatých medailonků. A nakonec droby, tedy játra a žaludek, ty přinášejí další chuťové variace v kuchyni upravené krůty.
Krůta má cca 70 % bílého masa a 30 % tmavého masa. Jednotlivé druhy masa se od sebe liší nutriční hodnotou. Bílé maso obsahuje méně tuků a je méně kalorické.
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
Proč se mi květákové karbanátky v troubě rozpadají?
Květákové karbanátky se v troubě rozpadají hlavně kvůli přebytečné vodě v květáku a nedostatečnému pojivu ve směsi. Trouba neodpustí chyby, které pánev ještě zvládne.
Pokud květák není opravdu důkladně vymačkaný, začne v troubě pouštět vodu dřív, než se karbanátky zatáhnou. Druhým problémem bývá snaha vynechat vejce nebo strouhanku. Bez pevné struktury karbanátky nikdy neudrží tvar.
Musí se květák předem vařit, nebo může být syrový?
Pro květákové karbanátky je krátké povaření nebo napaření nutné, jinak zůstane struktura tvrdá a nevyrovnaná.
Syrový květák se sice dá upéct, ale u karbanátků vede k drobení a nerovnoměrné chuti. Předvařením se květák změkčí a lépe se spojí s pojivem. Klíčové je ale následné vymačkání vody, ne samotné vaření.
Jak zahustit květákové karbanátky bez mouky?
Květákové karbanátky lze zahustit bez mouky pomocí strouhanky, sýra nebo jemných ovesných vloček. Každá varianta ale ovlivní výsledek.
Sýr dodá chuť i soudržnost, strouhanka je nejjistější volba pro držení tvaru. Ovesné vločky nasají vodu, ale struktura bude hrubší. Úplné vynechání pojiva vede k tomu, že karbanátky v troubě selžou.
Proč jsou květákové karbanátky suché?
Suché karbanátky vznikají kombinací příliš malé velikosti a nedostatku tuku. Trouba vysušuje víc než pánev.
Malé a tenké karbanátky ztratí vlhkost dřív, než se spojí. Pomáhá dělat je vyšší, přidat sýr nebo lehce potřít olejem. Bez tuku budou vždy působit suchým dojmem, i když drží tvar.
Jak udělat květákové karbanátky v troubě křupavější?
Křupavější povrch vznikne při vyšší teplotě a správném načasování obracení. Nízká teplota křupavost nevytvoří.
Důležité je také nepřeplnit plech a karbanátky lehce potřít olejem. Otočení má smysl až ve chvíli, kdy spodní strana drží tvar. Pokud je otočíte brzy, rozpadnou se a změknou.
Jsou květákové karbanátky v troubě opravdu zdravé?
Ano, ve srovnání se smaženými jsou lehčí a méně tučné, ale nejsou dietním jídlem bez energie.
Obsahují vejce, sýr a pojivo, takže zasytí. Je lepší je brát jako vyváženější alternativu, ne jako nízkokalorický pokrm. Snaha udělat je „ultra zdravé“ často vede k tomu, že nechutnají a rozpadají se.
Dají se květákové karbanátky připravit dopředu?
Ano, karbanátky lze připravit dopředu, ale je potřeba počítat se změnou struktury.
Nejlepší je vytvarovat je předem a upéct až těsně před podáváním. Hotové karbanátky lze skladovat v lednici, ale při ohřevu je nutné použít troubu. Mikrovlnka z nich udělá měkkou a gumovou hmotu.
Kovy a plasty se vrtají třískovým obráběním, což znamená, že vrták odřezává z vrtaného materiálu malé třísky, špony. Je potřeba se proto více zamyslet nad vhodným broušením vrtáku. Rychlořezné vrtáky do kovu se vyrábějí z oceli legované chromem, wolframem, molybdenem, vanadem anebo kobaltem. Pro všechny typy je důležité jejich pravidelné mazání v průběhu vrtání. K tomu se používají mazné spreje nebo oleje (v nouzi postačí i kuchyňský). Pro vrtání nerezových materiálů je také důležité dbát na to, abyste měli vždy čistý vrták, se kterým jste předtím nevrtali do obyčejného železa. Nerezový materiál byste tím kontaminovali, což by i u něj vedlo ke korozi.
Standardní levný typ představuje černý vrták HSS-R. Má válcovanou, párou popouštěnou šroubovici, a proto je pružný. Při navrtávání může být nepřesný, protože nemá na hrotu špičku, ale plošku, která tak z vrtaného materiálu ujíždí. Proto je obvyklou praxí předznačit si navrtávané místo důlčíkem. S tímto nedostatkem se vyrovnává dražší typ HSS-G, který má složitěji broušenou špičku se samostředicím hrotem. Jeho variantu pak tvoří vrták HSS-Co legovaný 5 % kobaltu. Od předchozích se odlišuje na první pohled výrazným leskem a zabarvením (medové). Domácí kutilové po něm touží, často s ním však neumějí správně zacházet a brzo ho zničí, protože je velmi křehký. Až šestinásobnou životnost proti klasickým vrtákům vykazují vrtáky HSS-TiN s mimořádně tenkou vrstvičkou titannitridu. Liší se od sebe nazlátlou barvou povrchu a umožňují až dvojnásobné zvýšení řezné rychlosti při nízkém tření. Hladký povrch spirálových drážek dobře odvádí třísky, takže povrch otvoru je čistší a bez otřepů. Proto se doporučuje i k vrtání plexiskla, naopak nevhodný je pro vrtání hliníku.
Na tenké plechy, do kterých může být skutečně problém udělat hezký kulatý otvor, se používají stupňovité nebo kuželovité vrtáky. Jejich velkou předností je to, že jedním vrtákem uděláte díry o různých průměrech. Pro vrtání nepravidelných otvorů se používají také takzvané frézovací vrtáky (Wood Devil/Bosch) určené k vrtání a následnému frézování do boku. Jsou vykované přímo ze stopky a mají předřezávací hrot.
Když máme naměřenou díru, je dobré si udělat průbojníkem důlek uprostřed křížku, aby se vrták dobře chytil a neposkakoval po materiálu. Vrtaný předmět je nejprve nutné velice dobře upnout, protože vrták má často tendenci se „kousnout“ (hlavně na konci vrtu) a rukou jej nemáte šanci udržet.
Když máte díru naměřenou a předmět upnutý, můžete přistoupit k vlastnímu vrtání.
Květákové placičky se rozpadají hlavně kvůli přebytečné vodě v květáku a špatné konzistenci směsi.
Pokud květák po uvaření důkladně nevymačkáte, pustí v pánvi nebo troubě vodu dřív, než se placička zatáhne. Druhým častým důvodem je málo pojiva. Co nedrží pohromadě v ruce, nebude držet ani při tepelné úpravě.
Musí se květák předem vařit?
Ano, pro většinu placiček je krátké vaření nebo napaření nutné, aby květák změkl a dal se spojit.
Syrový květák zůstává tvrdý a směs se chová nevyrovnaně. Klíčové ale není samotné vaření, nýbrž následné poctivé vymačkání vody. Bez toho budou placičky problém.
Jak udělat květákové placičky bez mouky?
Květákové placičky lze připravit bez klasické mouky pomocí strouhanky, sýra nebo jemných vloček.
Sýr funguje jako pojivo i chuťový nosič, strouhanka je nejjistější varianta pro držení tvaru. Úplné vynechání pojiva ale téměř vždy vede k tomu, že placičky nedrží a rozpadají se.
Jsou lepší květákové placičky na pánvi, nebo v troubě?
Záleží na cíli – pánev odpustí víc chyb, trouba je lehčí, ale náročnější.
Na pánvi vznikne rychlá kůrka, která placičky podrží. V troubě se musí spoléhat jen na konzistenci směsi. Pokud s placičkami začínáte, pánev je bezpečnější volba.
Jak udělat květákové placičky křupavější?
Křupavost vzniká při správné teplotě a dostatečné velikosti placiček.
Příliš nízká teplota způsobí lepení a bledý povrch. Pomáhá také malé množství tuku na povrchu. V troubě je důležité placičky neotáčet příliš brzy, jinak křupavost nevznikne.
Jsou květákové placičky opravdu zdravé?
Květákové placičky jsou lehčí než klasické smažené karbanátky, ale nejsou dietním jídlem bez energie.
Obsahují vejce, pojivo a často sýr, takže zasytí. Snaha udělat je extrémně „zdravé“ obvykle vede k horší chuti a rozpadu. Je lepší brát je jako rozumný kompromis.
Jak květákové placičky skladovat a ohřívat?
Nejlepší jsou čerstvé, ale dají se skladovat 1–2 dny v lednici.
Při ohřívání použijte troubu nebo pánev. Mikrovlnná trouba způsobí změknutí a gumovou strukturu. Krátké dopečení vrátí placičkám část pevnosti i chuti.
Jaký sýr je do květákových placiček nejlepší?
Nejlépe fungují polotvrdé sýry, které se dobře taví a vážou směs.
Eidam nebo gouda pomáhají se strukturou, výraznější sýry dodají chuť. Je ale důležité nepřehnat množství, jinak budou placičky mastné a po vychladnutí ztratí tvar.
Proč jsou květákové placky ze syrového květáku zrádné
Hlavní problém těchto placek je v tom, že syrový květák se při tepelné úpravě chová nepředvídatelně. Vodu neuvolňuje hned, ale postupně. To znamená, že směs, která na lince vypadá ideálně, se na pánvi během pár minut rozpadne.
Na rozdíl od vařeného květáku nemá syrový květák měkkou strukturu ani přirozenou soudržnost. Pokud se k němu přistupuje stejně jako k vařenému, výsledek téměř vždy selže.
Ingredience: 1,5–2 kg srnčí plece, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 300 g kořenové zeleniny, 200 ml červeného vína, 2 polévkové lžíce povidel, 2 polévkové lžíce rajčatového protlaku, sůl, pepř, 150 ml vody, nové koření, celý pepř, jalovec, bobkový list, olej
Ingredience k dochucení: 500 g jater (srnčí, kachní, husí), 100–150 g na oleji opražených mandlových lupínků, 150 g brusinek či višní, ideálně marinovaných v koňaku či portském víně, 200 g slaniny, 150 g dobré anglické slaniny na plátky
Postup: Očištěné a odblaněné maso osolíme, opepříme a opečeme na oleji. Na oleji orestujeme nakrájenou kořenovou zeleninu, cca po 4–5 minutách přidáme nakrájenou cibuli a restujeme další 3 minuty. Přidáme nakrájený česnek, povidla a rajčatový protlak a krátce zarestujeme. Vložíme zatažené maso, červené víno a vývar ze 150 ml vody a divokého koření (stačí vyvařit cca 15 minut). Pokud máme, tak můžeme přidat snítku tymiánu a čerstvé majoránky. Zakryjeme pokličkou a pečeme na 160 °C cca 2,5–3 hodiny. Maso bude po upečení samo odpadávat od kosti. Maso obereme a nakrájíme na menší díly (bude se mixovat). Pěkné pevnější části masa můžeme nakrájet na malé kostičky a nechat bokem (maximálně 250 g celkem). Slaninu rozškvaříme a vložíme do nádoby, ve které můžeme mixovat. Přidáme syrová játra a upečené maso určené k mixování včetně výpeku se zeleninou a vínem. Lehce osolíme a opepříme a rozmixujeme do hladka. Vmícháme opečené mandlové lupínky, kostičky pevného masa a marinované sušené ovoce (brusinky či višně dodají zajímavý sladkokyselý tón). Zapékací formu vhodnou na paštiku vyložíme plátkovou slaninou a „nalijeme“ a stěrkou zarovnáme připravenou paštikovou hmotu. Vršek zakryjeme pergamenovým papírem a „pečeme“ ve vodní lázni na 100 °C 60–70 minut, poté odstraníme papír a necháme péct v lázni (tentokrát již na 140 °C) dalších 20–30 minut. Podáváme s čerstvým chlebem nebo opečenou bagetkou společně s jablečným čatní.
Rada: Pokud nemáte k dispozici troubu a máte neodolatelnou chuť na tuto paštiku, tak ji můžete uvařit ve vodní lázni na kamnech. Voda v lázni se udržuje těsně pod bodem varu – sem tam bublinka. Hotovo budete mít při stejném receptu za cca 90 minut.
Ingredience: 1,4 kg vepřového karé bez kůže a zadní kosti, 4 lžíce olivového oleje, 4 stroužky česneku, ¾ hrnku šalvěje nebo rozmarýnu, 1 l plnotučného mléka, nastrouhaná kůra ze 2 citronů, šťáva z jednoho citronu, sůl, pepř
Technologický postup: Předehřát troubu na 200 °C. Připravit vepřové v celku. Odkrájet přebytečný tuk až na tenkou vrstvu. Rozehřát olej na velkém pekáči a osmažit na něm maso po všech stranách. Vyjmout maso a slít tuk. Na pekáč rozložit bylinky a na ně rozpůlené stroužky česneku (bylinky zvednou maso, takže se nevaří v mléce, ale peče do křupava). Položit na ně maso. Maso polít mlékem, osolit ho a popepřit. Vrátit na oheň a přivést k varu. Znovu odstavit a přidat na pekáč citronovou kůru i šťávu. Vložit pekáč do trouby a péct maso, po 20 minutách snížit teplotu na 150 °C a péct dále 1 až 1,5 hodiny. Záleží na tloušťce masa. Je-li zapotřebí, občas přilít trochu víc mléka, aby výpek byl tekutý. Polévat pečínku výpekem přibližně každých 30 minut. Nepřikrývat, aby se šťáva z masa nakonec vypekla a tuk na povrchu masa se stal křupavým. Jak vyzkoušet, je-li maso upečené? Zapíchnout do masa kovovou jehlu, počítat do 10 a vytáhnout ji. Položit ji pod vnitřní stranu zápěstí na ruce. Jestli je jehla horká na dotek, tak je maso upečené. Nechat maso stát po 10 minut před krájením. Chcete-li, tak přecedit omáčku, nebo ji rozmixovat bez bylinek, ale nemusíte, bude vypadat zdrcnutá, ale chutnat výborně. Jako příloha je výborný podušený fenykl, Cavolo nero nebo zapečená zelenina.
Anturii zalévejte až ve chvíli, kdy vrchní vrstva substrátu částečně proschne, nikdy ne podle pevného rozvrhu. Pravidelnost bez kontroly půdy je nejčastější příčinou problémů.
V praxi to znamená zálivku přibližně jednou za 7–10 dní v létě a jednou za 10–14 dní v zimě, vždy však záleží na teplotě, vlhkosti a typu substrátu. Přelití je pro anturii výrazně nebezpečnější než krátkodobé sucho.
Proč anturii hnědnou okraje listů?
Hnědé okraje listů anturie jsou nejčastěji důsledkem suchého vzduchu nebo tvrdé vody. Tento problém se objevuje postupně a bývá dlouhodobý.
Typické je prostředí s ústředním topením, nízkou vlhkostí a zaléváním studenou vodou z kohoutku. Pomáhá rosení, použití dešťové nebo odstáté vody a omezení hnojení, které zvyšuje koncentraci solí v substrátu.
Co znamená, když anturii žloutnou spodní listy?
Žloutnutí spodních listů je často přirozený proces stárnutí, ale může signalizovat i přelití nebo špatný substrát. Rozhodující je množství a rychlost změny.
Pokud žloutne jeden starší list za několik měsíců, není to problém. Pokud žloutnou listy hromadně a substrát je trvale mokrý, je nutné upravit zálivku a zkontrolovat kořeny.
Proč anturie nekvete ani po roce pěstování?
Dlouhodobé nekvetení anturie souvisí nejčastěji s nedostatkem nepřímého světla nebo se stavem kořenů. Rostlina může růst, ale nekvést.
Anturie potřebuje jasné rozptýlené světlo, nikoli polostín v hloubce místnosti. Dalším častým důvodem je příliš velký květináč, kdy rostlina investuje energii do kořenů místo květů.
Mohu anturii přesadit hned po koupi?
Okamžité přesazení po koupi se u anturie nedoporučuje, pokud není substrát zjevně nevhodný nebo zapáchající. Rostlina potřebuje čas na adaptaci.
Ideální je počkat alespoň 6–8 týdnů, než se anturie přizpůsobí novému prostředí. Přesazení v období adaptačního stresu často vede k opadu listů a dlouhodobé stagnaci.
Je anturie vhodná do ložnice nebo dětského pokoje?
Anturie není ideální volbou do dětského pokoje, protože je jedovatá a při požití nebo kontaktu může způsobit podráždění.
V ložnici může být umístěna pouze mimo dosah dětí a zvířat. Při manipulaci s rostlinou je vhodné používat rukavice a zabránit kontaktu mízy s pokožkou.
Jak poznám, že anturie trpí přelitím?
Přelití se u anturie projevuje žloutnutím listů, měkkými stonky a zatuchlým substrátem. Kořeny bývají tmavé a měkké.
Pokud je půda dlouhodobě mokrá a květináč nemá drenáž, je riziko velmi vysoké. Řešením je omezení zálivky, kontrola kořenů a případná výměna substrátu za vzdušnější.
