JAK VELKÝ MRÁZ VYDRŽI PRIMULE a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Primule, prvosenka, petrklíč, to jsou názvy pro jednu z nejkrásnějších rostlin jara. Prvosenka je považována za prvního posla tohoto ročního období. Komu by tato rostlinka neudělala radost po šedé, studené zimě. Primule existuje v neskutečné barevné škále od bílé, žluté, oranžové, červené až po růžovou a fialovou.
Primule Primula obconica
Do Evropy se tento typ primulky dostal z Číny v roce 1879. Pro dnešní sortiment této primule má klíčový význam objev růžového odstínu, který se vyštěpil z původní světle fialové barvy a byl firmou Sutton v roce 1895 uveden poprvé na trh pod jménem Primule obconica rosea. Na listech této primule jsou drobné chloupky. Tato primule kvete bílými až růžovými květy v průběhu celého roku. Této primulce vyhovují nižší teploty bez přímého slunečního světla. Půda pro tyto rostliny by měla obsahovat dostatek živin a měla by být stále vlhká. Tento druh se množí semeny, poté vás odmění celoročním květenstvím.
V naší poradně s názvem JAK NA ODDĚLKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Mráz.
Zdravím,chtěl bych poradit jak co nejejdnoduším způsobem získat oddělek od nejlepšího včelsstva ve kterém mám matku letos už čtvrtým rokem (bílá)a včelstvo stále nejlepší co do rozvoje,výnosnosti,bez rojení atd.teď už si říkám,že už to dál matka nemůže zvládnout a vzhledem ke kvalitě tato včelstva musí rozšířit.Předesílám,že nemohu a ani neumím odchovat serii matečníků od nich a vytvořit oddělky .Děkuji za případné poučení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Rozdělení včelí kolonie znamená vzít silnou kolonii a udělat z ní dvě menší kolonie. Rozdělení včelstva je způsob, jak zvýšit počet osídlených úlů, aniž by bylo nutné čekat na roje, kterými by se úly přirozeně kolonizovaly. To pomáhá vyhnout se nejistotě přirozené kolonizace, zejména v situacích, kdy je nízká pravděpodobnost rojení. Rozdělení včel vždy znamená určité riziko poškození včel, takže by mělo být provedeno pouze tehdy, když je včelař ochoten toto riziko podstoupit a také včelař, který má dost úlů, aby to zvládl v případě neúspěchu.
Z praktického hlediska pro rozdělování včelstev je nejlepší používat nástavky s horní loučkou nebo Langstrothovy úly kvůli jejich standardním rozměrům. Tato standardizace umožňuje přesouvat plástve a včely z jednoho úlu do druhého.
Rozdělení by se mělo provádět pouze na silných úlech, které mají spoustu plodů (zapečetěné plody, mladé plody a vajíčka). Musíte vypozorovat čas, kdy jsou včely nejsilnější, kdy s největší pravděpodobností zakládají královské buňky. Základní myšlenkou je rozdělit mláďata a včely mezi dva úly a pak donutit ten bez královny, aby vytvořil novou. Včelí vajíčka jsou nezbytná pro to, aby rozdělená část kolonie, která byla ponechána bez královny, byla schopna vyrobit novou královnu, takže je nezbytné, aby byla v kolonii přítomna včelí vajíčka. Úspěch je nejpravděpodobnější, když jsou v kolonii již přítomny neuzavřené buňky královny, protože to znamená, že se přirozeně dělí (tj. chystají se rojit). Pokud nejsou přítomny žádné královské buňky, včely vytvoří novou královnu, pokud budou přítomna vajíčka.
K rozdělení včel budete potřebovat dva úly - aktivní (nebo rodičovský) úl a prázdný úl.
Někdy se povede, že v aktivní kolonii jsou přítomny buňky královny. To je zvláště dobré, protože aktivní kolonie již vytváří novou královnu a je připravena se přirozeně rozdělit. Pokud jsou již buňky královny přítomny, měla by se do nového úlu velmi pečlivě přenést alespoň jedna plástev s královnami. V aktivním úlu nahraďte každý odebraný rámek za nový. Pokud je to možné, měly by být horní laťky natřeny voskem, aby včely vytvořily nový plást ve správné poloze - jeden plást na jednu horní laťku. Vyplňte všechny prázdné prostory novými horními laťkami tak, aby byly oba úly kompletní, a znovu nasaďte víka. Přemístěte aktivní úl na nové stanoviště. Po určité době zkontrolujte, zda byla nová královna úspěšně odchována a snáší vejce. To může trvat až čtyři týdny.
Prvosenka jarní obvykle pěstovaná u nás jedovatá není. Účinky rostliny ale nejsou zanedbatelné, protože se využívá jako léčivka. Léčivé látky jsou v primuli obsaženy jak v květu, tak v listech, tak i v kořenu.
Primule jak udržet barvu
Proto, aby vám primule krásně kvetla a udržela si svou původní barvu, je potřeba vypěstovat a udržet silnou rostlinu. Ideální je pro ni světlé místo, ovšem bez přímého slunce. Dařit se jí bude ale i v mírném polostínu. Důležitou věcí je teplota – rozhodně květináč neumísťujte nad topení; raději má nižší teploty kolem 12–16 °C, hodí se tedy třeba na chodby. Některé primule se v obchodech zalévají vodou, která obsahuje potravinářské barvivo, čímž se změní právě barva květu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kůra na kmeni túje praská často. Příčinou může být hojná zálivka v minulém roce nebo mráz následovaný přímým slunečním zářením. Většinou nejde o nemoc, ale prasklina může být vstupní branou pro různé problémy, které mohou rostlinu úplně zničit.
Co dělat, když dojde k rozštěpení kůry na tújích?
V posledních letech bylo provedeno docela dost výzkumů věnujících se uzavření ran stromů. Výsledky uvádějí, že nanesení barvy nebo ošetřování dehtem mají jen malý účinek. Naopak začištění a oříznutí praskliny až na kůru, která pevně drží na dřevu, se ukázalo jako nejlepší řešení. Řezy v kůře rychle zaschnou, mají malou plochu a nazadržuje se v nich voda ani nečistoty. Obnažené dřevo zatuhne do hladka a uzavře se před okolním prostředím. Další ošetření již není potřeba, strom si s tím poradí sám. Jak provést začištění?
Ostrým nožem od jednoho konce praskliny, sledujte okraj kolem jedné strany rány, asi 1,5 až 2,5 cm od ní. Zastavte se na druhém konci a proveďte stejný postup na opačné straně praskliny. Nůž by měl být sterilizován mezi řezy jeho očištěním a ponořením na několik minut v roztoku chlornanu sodného s vodou v poměru 1:10 nebo v 70% alkoholu, aby se zabránilo kontaminaci. Opatrně vyjměte kůru z vnitřku ošetřovaného místa. Měl byste dosáhnout podobného stavu, jako na přiloženém obrázku. Nezapomeňte to nechat bez dalších zásahů.
Množení primulí vyséváním se v domácím prostředí provádí těžce, protože je k tomu nutná vysoká a stabilní vlhkost. Primule se dají snadno přesazovat z květináčů na zahrádky. Vybírejte jim ale místa stinná nebo polostinná, poblíž jezírek nebo na skalkách. Půda je potřeba výživná, udržovaná vlhká a neuškodí, pokud se občas přihnojí. Primule však mívají problémy s mrazem, což se ale řeší přikrytím chvojím, které by jako ochrana mělo stačit.
Ve svém příspěvku HORTENZIE SPALENA MRAZEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Lachmanova.
Dobrý den Prosím co mam udělat s květy hortenzie slehl ji jarní mraz vypadá to že jenom květy mám je ostříhat nebo nechat spamatuje se nebo už ne co mam stim.udelat děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Růži.
Dobrý den,
Mám stejný problém. Zapomněla jsem hortenzii schovat na noc, a díky mírnému mrazíku, který v noci úřadoval, jsem ráno našla na hortenzii seschlé hnědé květy ošlehané mrazem. Rostlina zasažena nebyla, ani většina listů. Ale ty nádherné květy to bohužel schytaly..
Existuje nějaká rada jak postupovat? Nechat květy tak, nebo ostříhat?
Ven již přemístím rozhodně až po zmrzlých ..
Ve svém příspěvku ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Pokud bych chtel pěstovat Aloe Vera celoročně venku v půdě,tak jaky mráz vydrří taková rostlina..?Musi se nějak ošetřit zateplením? Jutou atp.?Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stana.
Mráz nevydrží, to je má vlastní zkušenost. Při teplotách +5 až 0°C ještě vypadá jako zdravá, ale už je tou teplotou poškozená. Při poklesu pod nulu je rostlina viditelně poškozená, změklé, položené listy a mají už trochu jinou barvu. To byly rostliny na jaře vysázené do země na chráněném slunném místě. V květináči se rychle rozrostly, měla jsem dost rostlinek na tuto zkoušku. Přeji hodně úspěchů.
Z volné přírody zná většina z nás původní odrůdu petrklíče – prvosenku jarní, která se vyznačuje dlouhou stopkou a žlutými kvítky. Je populární jako léčivka. Léčivé jsou nejen květy, ale i oddenek s kořeny, a tak jsou její porosty čím dál vzácnější. Na záhonech se však většinou pěstuje prvosenka bezlodyžná, která se vyznačuje barevnými květy vyrůstajícími nízko mezi listy.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Zapomněla jsem orchidej u otevřeného okna,venku byl mráz /okolo minus 10 stupňů /,květy i listy byly zvadlé.Je možné, že rostlinka se ještě vzpamatuje ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nejspíš se nevzpamatuje, protože listy přestaly fungovat a rostlina si nedokáže fotosyntézou vyrábět hmotu na výstavbu nových. Zkuste ji nechat při minimální zálivce a uvidíte.
V naší poradně s názvem MAGNÓLIE A MRÁZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Prosim o radu magnolie kterou mame jiz 9let vzdy krasne kvetla , ted mela jiz napukle kvety ale po mrazu ktere byly nejednou poupata jakoby uschla a cela magnolie je bez listu a poupata jakoby uschla, manzel ji chce vykopat a dat novou, ale me je ji lito nevim co s ni mam delat muze mi prosim nekdo poradit, da se nejak zachranit, diky za radu Alca
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Normálně ji nechte v zemi a příští rok zase pokvete. Nedávné bleskové mrazy zničily nově narašená poupata i listy, které uschly a zhnědly. Samotná rostlina však přežila, stejně jako každou předchozí zimu.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Starost o přezimování jahod začíná v podstatě už po jejich sklizni. Správné zazimování jahodníku je důležité nejen pro jeho samotné přežití do další sezony, ale i pro případnou eliminaci nejrůznějších chorob a škůdců. Nejčastěji dochází k poškození jahodníku vymrznutím, když v hloubce kořenového systému teplota klesne pod -15 stupňů Celsia. Pokud je kořenový systém bohatý a zdravý a teplota neklesne pod zmiňovaných -15 °C, jahodník je schopen zimu přečkat bez úhony. Dost důležitým opatřením před zimou je zamezení výskytu chorob a škůdců odstraněním listů asi pět centimetrů nad srdíčkem. Napadené a staré listy je nutné obrat a zlikvidovat.
Přezimování převislých jahodníků je problematické, a pokud nemáte k dispozici nic jiného než balkon a nemůžete je zapustit do záhonu, většinou se s nimi musíte rozloučit. Tyto jahodníky je totiž nutné na zimu zasadit do záhonu. Před zazimováním je zapotřebí zakrátit výhony. Dokud není mráz, jahody občas mírně zalévejte, aby zemina zcela nevyschla. Velkým nepřítelem této skupiny rostlin je totiž sucho. A také v zimě, je-li tomu půda přístupná, musíme zalévat. Nejlépe ještě před zimou, nebo už v době, když noční teploty klesají pod bod mrazu, proveďte jednu pořádnou zálivku. V mnoha případech škody během zimy obvykle nezpůsobí mráz, ale chybějící vlhkost. Mráz totiž odnímá půdě vodu. Rovněž neškodí zakryt jahodníky přes zimu chvojím. Na jaře jahody přesaďte do nové zeminy. Jakmile je přenesete z místnosti pro přezimování ven, silně je seřízněte do požadovaného tvaru.
V naší poradně s názvem MAGNÓLIE A MRÁZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Normálně ji nechte v zemi a příští rok zase pokvete. Nedávné bleskové mrazy zničily nově narašená poupata i listy, které uschly a zhnědly. Samotná rostlina však přežila, stejně jako každou předchozí zimu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel ALENA RUZICKOVA.
Moc Vam dekuji za odpoved, manzel ji chtel vyhodit, tak jste mi ji zachranily, hezky den preji.
Krkavce velkého (latinský název Corvus corax) můžete zahlédnout na většině území České republiky bez ohledu na nadmořskou výšku. Vyskytuje se v lesích i v otevřené krajině. Krkavec byl dříve vázán na vyšší polohy, ale v posledních letech osidluje stále častěji i nížiny. Z ekologického hlediska se jedná o velmi přizpůsobivý druh, který ovšem vyžaduje přítomnost pastvin, luk, polí a jiných otevřených ploch, kde hledá potravu. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel a oblastem s intenzivní zemědělskou výrobou. Často a ve velkých hejnech vyhledává též skládky komunálního odpadu. Krkavec velký je převážně stálý pták, jenž se v mimohnízdním období potuluje v menších hejnech po okolí hnízdiště. Tyto potulky nemají vyhraněný směr, jsou ovlivňovány potravní nabídkou a podnikají je převážně mladí ptáci. Staří ptáci se pohybují i v zimním období v blízkém okolí hnízdiště.
Krkavec velký odpovídá svému označení: je skutečně největším krkavcovitým ptákem u nás. Dosahuje velikosti od 56 do 78 cm (s rozpětím křídel až 130 cm) a váží do 2 kg.
Obě pohlaví mají opeření celé černé a kovově lesklé (modrofialově na zádech a zeleně na hlavě a spodině ocasu). Nápadný je silný a poměrně dlouhý černý zobák s výrazně zahnutou horní čelistí. Téměř polovinu zobáku svrchu kryjí dlouhé a husté nosní štětiny. Peří na hrdle bývá prodloužené a často odstává. Krkavec má velmi dlouhý stupňovitý (klínový) ocas. Mladí ptáci jsou do druhého roku života černohnědí bez lesku. Krkavci jsou výborní letci, často se vyskytují v páru a krouží ve značné výšce. V letu se také nejčastěji ozývají hlubokým a opakujícím se korrk koork nebo kruk kruk. V toku pak vydávají různé škytavé zvuky a zvučné klong klong.
Krkavec velký je monogamní osamoceně hnízdící druh, jenž vytváří celoživotní svazky. Jeho tok (na začátku jara) doprovází vzdušná akrobacie a zmíněné hrdelní zvuky. Páry spolu zůstávají celý rok a každoročně obsazují stejné teritorium, na jehož ploše mohou mít několik hnízd. Některá používají mnoho let po sobě, jiná střídají. Až polovinu populace mohou v průběhu sezóny tvořit nehnízdící ptáci. Krkavci nocují na skalách, stromech nebo stožárech elektrického vedení, hnízdící páry nocují v okolí hnízd. Hnízdo bývá mohutné a nachází se zejména na skalách, vysokých stromech v lesích a na jejich okrajích, na solitérních (osamocených) stromech, rovněž na stožárech vysokého napětí a na komunikačních věžích. U nás najdeme hnízda krkavce velkého nejčastěji na buku, jedli, dubu a na skalních útesech ve výšce 11–30 m. Na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci, tedy samec i samice. Samice do něj poté (někdy
Teoreticky jste nás připravila, a teď byste nám jako bonus mohla představit některé z těch rezistentních odrůd...
Tyto odrůdy bývají podle svého původu označovány jako interspecifické, tedy mezidruhové, ale můžeme se také setkat s označením německého původu, kde se jim říká PIWI odrůdy (pilzwiderstandsfähige Rebsorten). Při jejich křížení byly použity jiné druhy nežli Vitis vinifera. Zpočátku tyto takto vzniklé odrůdy nedosahovaly kvality běžně pěstovaných evropských odrůd, avšak v současné době jsou mezi nimi již některé, které evropských odrůdám mohou úspěšně konkurovat.
Jednou z nich je odrůda Hibernal. Tato bílá moštová odrůda je u nás ze všech PIWI odrůd rozšířená nejvíce. Pochází z Německa, z Výzkumného ústavu v Geisenheimu, a jeden z rodičů odrůdy Hibernal, mnohonásobný interspecifický kříženec Seibel 7053, má v rodokmenu řadu původních botanických druhů rodu Vitis. Právě ten je dárcem rezistence. Druhým rodičem je Ryzlink rýnský, po kterém má Hibernal některé své vlastnosti, například delší vegetační dobu, a proto se hodí do nejlepších pěstitelských podmínek. Poměrně dobře snáší mráz, je také dostatečně odolný vůči padlí i plísni šedé. K plísni révové je tolerantní, doporučuje se jeden postřik před květem. Hibernal je právě jedna z odrůd, které jsou v kvalitě vín srovnatelné s evropskými odrůdami. Protože je pozdní odrůdou, většinou dosahuje velmi dobré cukernatosti, a proto se z něj vyrábějí vína s vysokými přívlastky, která bývají jemně aromatická, s ovocnými vůněmi a větším obsahem kyselin, podobně jako je tomu u Ryzlinku rýnského. Na přehlídkách vín se kvalitou často neliší od evropských odrůd. Zde je fotografie odrůdy Hibernal:
Výsledkem šlechtitelské činnosti u nás je odrůda Malverina. Jejími rodiči jsou odrůdy Merlan a Rakiš. Oba rodiče mají ve svých předcích dárce rezistence, a to Villard Blanc u odrůdy Rakiš, a Seibel 13. 666 u Merlanu. Kdybychom se podívali podrobněji na jejich rodokmen, opět bychom došli ke kombinaci řady botanických druhů, přinášejících odolnost k houbovým chorobám. Dobře snáší mráz a také dvě z nejčastěji se vyskytujících houbových onemocnění – plíseň révy a padlí. Co se týká plísně šedé – její výskyt závisí na vododržnosti půd: na půdách s větší vlhkostí se tato choroba může vyskytovat, na sušších půdách jí hrozny vcelku odolávají. Má poměrně velké bobule, ve zralosti jsou žlutozelené s narůžovělým líčkem na straně přivrácené ke sluníčku. Víno této odrůdy se vyznačuje svěžími kyselinami s ovocným aroma typu zeleného jablka, hrušky či kdoule. V pěkných ročnících lze rozpoznat ve vůni i v chuti určitou kořenitost s nádechem do&nb
V naší poradně s názvem TMAVNUTÍ MLADÝCH VÝHONKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radovan Sobotka.
Dobrý den, na tříleté sazenici révy se na nových mladých výhoncích listů začala objevovat tmavá místa. Zdá se mi že se i zpomaluje jejich růst a jakoby usychají.
Prosím neporadil by mi někdo o co se jedná a jaké je řešení. Připojuji foto.
Děkuji Sobotka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčinou bude nejspíše mráz. Podle fotografie je vidět, že jsou postižené jen lístky, které vyrostly jako první a ty nově se tvořící již tyto problémy nemají. Zpomalený růst souvisí také s chladnými teplotami a zpomaluje ho i nedostatek produktivní zelené hmoty, která vlivem mrazu ztmavla a odumírá - usychá. Co s tím? Teď už nic a spoléhat se, že nepřijdou mrazy pod -5 °C.
Na počátku našeho povídání jsme révu definovali jako rostlinu teplomilnou a světlomilnou. Z těchto vlastností je možné její požadavky odvodit. Má podobné nároky na teplo jako některé teplomilné ovocné druhy, např. meruňky nebo broskvoně. To je ovšem velmi zjednodušené přirovnání. Vinohradníci pro posouzení vhodnosti lokality pracují s průměrnými denními teplotami, přesněji s teplotami aktivními. Aktivní teplota je z pohledu vinohradníka taková průměrná denní teplota, která je vyšší nežli 10 °C. Jednotlivé číselné hodnoty aktivních teplot se sečtou za celý rok a dostaneme se tak ke čtyřmístnému číslu, označovanému jako „suma aktivních teplot“. Podle jeho velikosti lze posoudit danou lokalitu z pohledu výběru odrůd:
Je-li hodnota sumy aktivních teplot okolo 2 200°C, lze zde v takových polohách vysazovat a pěstovat pouze nejranější odrůdy, např. Čabaňská perla, Jakubské nebo Vrboska.
Pokud se suma aktivních teplot pohybuje okolo hodnoty 2 500°C, jsou místní podmínky vhodné pro středně rané odrůdy, jako je např. Müller Thurgau nebo Modrý Portugal, Chrupky, Moravský muškát a další.
Většina středně pozdní odrůd (např. Veltlínské zelené, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe) a samozřejmě i pozdní odrůdy (Ryzlinky, André, Frankovka aj.) vyžadují nejlepší tepelné podmínky, tj. sumu aktivních teplot 2 700°C a více.
Kolik by mělo být stupňů, aby réva dobře odkvetla?
Průměrná denní teplota by měla být alespoň 15°C. V době iniciace, kdy se vytvářejí buněčné základy budoucích květenství pro následující rok, je nutná teplota nad 20 °C po dobu nejméně čtyř hodin. Iniciace probíhá v nejteplejších měsících; je-li v té době dostatek tepla, vytvoří se základy budoucích květenství na třech, někdy i na čtyřech nodech a dá se počítat se 3 – 4 hrozny na jednom letorostu.
A jak moc révě škodí mráz?
O révu se začínáme bát, když se minimální teploty blíží hranici mínus 15°C, to už totiž pomrzají nejcitlivější části – očka. Při teplotách okolo mínus 20°C pomrzá dvouleté dřevo a v mrazivých dnech s teplotami mínus 22°C můžeme počítat, že dojde i k pomrznutí starého dřeva, tedy kmínků.
A u jarních mrazíků je to jednoznačné: mráz kopřivu nespálí, ale rašící očka či již vyrašené rostoucí letorosty ano. Proto vinaři tři zmrzlé muže nemilují. Sem vložit Obr. 4 s popisem: Poškození vyrůstajících letorostů jarními mrazy
Co réva a voda?
Jak kdy. Nejlepší je, když prší v době před rašením oček. Dále jsou vhodné dešťové srážky po odkvětu, to se zvětšují bobule, a také samozřejmě v době, kdy bobule zaměkají. Déšť ale škodí v čase kve
V naší poradně s názvem TMAVNUTÍ MLADÝCH VÝHONKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radovan Sobotka.
Děkuji moc za rychlou odpověď. Mráz mě také napadl, ale 10cm vedle mi raší jiná odrůda a té nic není. Jen dodávám, že před cca.1,5 týdnem jsem provedl nejdříve preventivně postřik Rock effect proti mšicim a pak jsem začal panikařit a ještě Substralem, zdali to něco nežere.Teď se mi zdá, jestli to není nějaká houba.
Prosím jen pro jistotu zasílám ještě fotografii stejného výhonku po čase, něco se mi stále nezdá... Byl byste prosím tak hodný a posoudil ještě i tuto fotografii?
Děkuji za ochotu
Sobotka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Listy jsou něčím popálené. Ale to bílé jsou pravděpodobně molice. Zkuste si vzít lupu a podívejte se na ta bílá zrnka, jestli to ve skutečnosti nejsou miniaturní bílé můry - molice. Na ně by účinkoval Mospilan 20 SP a nebo i ten Rock Effect. Důležité je důkladnost postřiku a načasování na brzké ráno, ještě před východem slunce.
Vitálka, někdy také nazývána aztécké zlato, je dobře se větvící, polehává, půdopokryvná květina. Nerozrůstá se ani tolik do výšky jako do šířky. Je velice jednoduchá na pěstování a je hodně odolná, snad právě proto získala svůj název vitálka. Její květy vám mohou připomínat malé slunečnice, mají široký tmavý střed se žlutými nebo oranžovými lístky.
Jak vitálku pěstovat
Vitálka má ráda slunné a teplé stanoviště, dařit se jí ale bude i v polostínu, jen myslete na to, že čím méně bude mít světla, tím méně pokvete. Vyžaduje dobře propustnou půdu, zda si substrát připravíte sami v poměru 2 : 1 : 1 (zemina, kompost, písek), nebo si substrát zakoupíte v marketu, je jen na vás. Vitálkám nevadí větrné místo, ale nemají rády mráz. Při své výšce 15 až 20 cm se hodí jak do závěsných truhlíků a květináčů, tak na záhon, pokud je ale na záhon budete sázet, nechte jim dostatek místa na rozrůstání, aby pak zbytečně neutiskovaly ostatní rostliny. Květinu nemusíte zbavovat odkvetlých květů, opadají samy. Vitálka nechutná žádným škůdcům, takže budete mít o starost méně.
Zálivka a hnojení
Vitálka má ráda vlhkou půdu, pokud se vám stane, že substrát přelijete nebo naopak úplně vyschne, rostlině to nijak neuškodí. Brzy se vzpamatuje a na rostlině to ani nepoznáte. S hnojením můžete začít téměř hned po zasazení rostlinky do truhlíku či květináče. Použijte plnohodnotné hnojivo pro balkonové květiny.
Přezimování
Vitálka je jednoletá rostlina, v našich podmínkách se nezazimovává, proto ji klidně nechte v truhlíku, dokud pokvete nebo dokud vám ji nespálí mráz.
Množení vitálky
Jelikož nenecháváme vitálku přezimovat, jediným způsobem, jak si ji můžeme namnožit, je sběr a vysetí semen. Na podzim si posbírejte semena, usušte je, uskladněte je na suchém a teplém místě a v březnu je můžete vyset. Buď je předsejte do skleníku, kde teploty neklesají pod bod mrazu, nebo použijte semenáč, který umístěte do teplé a světlé místnosti, vyhněte se ale přímému slunci. Vzešlá semena přesaďte do květináčků či truhlíků a nechte do poloviny května za oknem nebo ve skleníku a poté přesuňte ven.
Juku zná většina z nás spíše jako nenáročnou exotickou pokojovou rostlinu. Některé druhy však snesou i mráz a lze je pěstovat celoročně venku na zahradě. Vytvářejí husté růžice přízemních listů, které jsou zajímavé svou namodralou barvou či veselým panašováním. Kromě juk se zelenými listy si můžete do zahrady vysadit i kultivary s listy různě zbarvenými, například žlutě pruhovanými.
Zde jsou uvedeny některé druhy, které lze u nás celoročně pěstovat mimo interiéry:
Yucca gloriosa – patří mezi oblíbené stromové juky. Je mrazuvzdorná asi do -20 °C, dorůstá do pětimetrové výšky a po odkvětu se rozvětvuje. Kvete velkým bílým květenstvím, ostatně jako všechny juky. Foto Yucca gloriosa.
Yucca glauca – nejmrazuvzdornější stromová juka, odolává totiž teplotám až -37 °C (ovšem jen za velmi suchých podmínek). Roste obvykle do výšky 2 metrů. Foto Yucca glauca.
Yucca filamentosa – nejznámější a nejodolnější mrazuvzdorná juka, která nevytváří kmen a po odkvětu odumírá. Vytváří hodně odnoží a pěstuje se na našich zahradách jako trvalka. Latnaté květenství měří 100–200 cm. Foto Yucca filamentosa.
Yucca baccata – známá též jako Banánová juka, vytváří kmen až 1,5 metru vysoký. Snáší mráz až do -29 °C. Má jedlé plody. Foto Yucca baccata.
Yucca brevifolia – je nejznámější stromová juka, nazývaná též Joshua tree. Vyrůstá až do výšky 15 metrů. Odolná je do -15 °C, takže je v našich klimatických podmínkách nutná velmi dobrá zimní ochrana. Foto Yucca brevifolia.
Yucca flaccida – velmi dekorativní druh, má měkké, převislé listy, u nás hojně pěstovaný v zahradách a parcích, je spolehlivě mrazuodolný, neinvazivní, množí se dceřinými růžicemi po odkvětu. Foto Yucca flaccida.
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Kdyby u nás bylo o pár stupňů více, lemovaly by nám různobarevné oleandry zahradní cesty a stínily okna domů. Bohužel tomu tak není, a tak se začátkem každé zimy oleandry v květináčích stěhují do nezamrzajících prostor, chat, suterénů domů nebo chodeb. A na jaře je znovu vynášíme. Stěhování mohutných oleandrů v těžkých nádobách dovnitř a jejich jarní vynášení ven představuje náročnou akci i pro několik lidí. Kdo se tomu chce vyhnout, zaměří se na malé keříky nebo si možná troufne vypěstovat oleandrové bonsaje, které udivují něžnými miniaturními kvítky.
Na přezimování přeneste oleandr na podzim, nejčastěji koncem září (v závislosti na aktuálním počasí). Oleandr snese krátkodobě mráz až do cca -10 °C. Mráz sice poškodí mladé výhony, ale rostlina dokáže spolehlivě vyrašit ze staršího dřeva nebo vyžene nový výhon od kořenů. Dlouhodobé mrazy by však oleandr nepřežil. Pokud je to možné, zimujte oleandry v chladnějším prostředí s teplotou v rozmezí od 2 do 12 °C. Citlivější kultivary je vhodné zimovat při teplotách 8–12 °C. Při teplotách nad 12 °C se rostliny probouzejí k růstu. Teplejší zimování může být i příčinou slabšího kvetení v následující sezóně. Dalším faktorem ovlivňujícím kvetení je velikost ztráty listů v zimním období. Čím více listů opadne, tím méně bude rostlina pravděpodobně kvést.
Aby listy neopadávaly, je třeba jim dopřát i v zimě dostatek světla. Naopak vody potřebují rostliny zimované v chladnu minimum – pouze tolik, aby kořeny zcela nepřeschly. Přes veškerou péči může během zimy k nějakému opadu listů dojít, je to v našich klimatických podmínkách zcela přirozené. Listy na původním místě však již nenarostou, proto se holé větvičky na jaře seřezávají.
Ve svém příspěvku KVĚTINA KALA PĚSTOVÁNÍ V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Draha Pokorna.
Dostala jsem loni v listopadu kalu tmavomodrou až do fialova k narozeninám v květináči. Krásně kvetla ale běhemdvou měsíců asi ztratila listy a zůstala tak. Nevěděla jsem co dál, protože nemám žádné zkušenosti s pěstováním kali. Tak jsem ji přesadila do věšího květináčku a sem tam zalila.Teď ale běhemměsíce a půl narostli nové listy pěkné, ale začínají mít hnědé fleky a nevypadá to vůbec hezky.Tak jsem se chtěla někoho z Vás přes meil zeptat co s tím dál mám dělat.Zatím květ není v dohlednu.Květináč má průměr asi 16cm,cibulka tak8cm.Za případné rady velice děkuji Pokorna draha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Dobrý den, prosím můžete mně poradit jak pěstovat kaly z hlízy v květináči? Nikde přímo toto nemohu na internetu najít .Zasadili jsme s manželem hlízy v dubnu do dvou květináčů, jednu žlutou a jednu oranžovou, žlutá se dere po měsíci na svět, oranžová vůbec.Jsou na parapetu na jižní straně ,doma teplota 21 stupňů, pravidelně rosim , i hnojim 1x týdne, ale nevím jak často zalévat, aby zase neuhnily jak často hnojit, jak velký kvetinac, zda už v těchto začátcích jim svítit když nesvítí slunce, prosím můžete poslat odkaz kde tyto info najdu nebo mně poradit?
Předem tisíceré díky.
Před zimou se vyplatí přihrnutí rostlin pilinami nebo hoblinami z jehličnatých dřevin. Většina borůvek je velmi odolná na mráz -28 °C a výše. Právem jsou tedy nazývané kanadské.
Borůvky v květináčích nemusíte na zimu nikam uklízet. Pakliže není moc sněhu, který borůvky izoluje před mrazem jako pod peřinou, postačí je zvlhčit vodou. Pro malé jednoleté a dvouleté keříky je kritický mráz v případě, že jsou v květináčích venku po několik dní při teplotách -16 °C a více. To jim pak zmrznou kořeny a sazenice umrznou, proto je vhodné mít tyto rostliny přes zimu ve sklenících a navíc přikryté silnou bílou netkanou textilií.
V květináčích mohou přemrznout jižní odrůdy, jako například Brigitta, nebo novozélandské odrůdy jako Reka, Nui, Puru, a dokonce i Bluecrop nebo Bonifacy při suchomrazech, kdyby bylo velmi větrno a bez sněhu. Takové podmínky obvykle nezničí celý keř, ale ten pak skoro téměř neplodí následující léto.
Borůvky přes zimu přezimují a vláhy zas tolik nepotřebují, protože nemají listy. Takže jen při dlouhotrvajícím suchu a teplotách nad nulou v zimě a na podzim je můžete zalít – a nejen ty v květináčích, ale i na zahrádce.
Ano, vadí. Poškození mrazem nastává, když rostliny ztratí více tepla, než přijmou. Chladný vzduch je stlačován teplým vzduchem nad povrch země, což způsobuje tvorbu ledových krystalů na rostlinách. K poškození mrazem dochází, když je teplota dostatečně studená nad i pod rostlinou, aby voda uvnitř hortenzie zmrzla. Vzhledem k tomu, že má led větší objem než voda, dojde k poškození zmrazených rostlinných buněk. Nejvíce hortenziím škodí jarní mrazíky. Rostlina se probouzí k životu, vyráží pupeny a právě ty mohou první mrazy snadno poškodit. Holomrazy pak dokážou nechráněné rostliny doslova spálit.
Pro naše podmínky se hodí především opadavé druhy, kterým se u nás daří, jako by tu rostly odjakživa. Ty neopadavé, takzvaně pokojové, je samozřejmě nutné na zimu přestěhovat do bezmrazé místnosti.
