Solární kapalinové kolektory jsou nejvhodnější pro ústřední vytápění. Fungují stejně jako domácí sluneční systémy pro ohřev vody. Nejčastější jsou ploché kolektory, ale k dispozici jsou také vakuové trubice a koncentrované kolektory. V kolektoru přenáší teplo „pracovní” tekutina, jako je voda, nemrznoucí směs, nebo jiné typy kapaliny, pohlcující sluneční teplo. Ve vhodný okamžik sepne regulátor oběhového čerpadla, pro pohyb tekutiny v kolektoru.
Kapalina v kolektoru protéká rychle, takže se její teplota zvyšuje pouze o 5,6 až 11°C. Ohřev menšího množství kapaliny, na vyšší teplotu, zvyšuje tepelné ztráty z kolektoru a snižuje účinnost systému. Kapalina proudí buď do skladovací nádrže, nebo přímo do výměníku tepla pro okamžité použití. K ostatním součástem systému patří potrubí, čerpadla, ventily, expanzní nádoby, výměník tepla, skladovací nádrže a ovládací prvky.
Akumulace tepla v kapalinových systémech
Kapalinové solární systémy uloží sluneční teplo v nádržích s vodou, nebo ve zdivu sálavého deskového topného systému. Z nádržových systémů jsou pak teplé pracovní kapaliny distribuovány do výměníku tepla.
Nádrže jsou tlakové nebo beztlaké, záleží na celkové konstrukci systému. Před výběrem akumulačních nádrží zvažte náklady, velikost, odolnost, kde bude umístěna (zda například ve sklepě nebo venku) a jak ji nainstalujete. Pokud vám nádrž svou velikostí neprojde stávajícími dveřmi, budete ji muset postavit na místě. Nádrže mají také limity pro teplotu a tlak, které musí budova splňovat. Měli byste také zvážit, kolik izolace bude nutné, aby se zabránilo nadměrným tepelným ztrátám, a jaký druh ochranného povrchu je zapotřebí, aby se zabránilo korozi nebo úniku.
Speciální nebo vlastní nádrže mohou být nutné v systémech s velkými požadavky na úložiště. Obvykle jsou z nerezové oceli, sklolaminátu nebo vysoko tepelného plastu. Nádrže mohou být také betonové nebo dřevěné. Každý typ nádrže má své výhody a nevýhody a všechny typy vyžadují své umístění podle jejich velikosti a hmotnosti. Mnohem praktičtější také může být použití několik menších nádrží, než jednu velkou. Nejjednodušší možností úložného systému je použít standardní, domácí ohřívače vody. Odpovídají požadavkům tlakových nádob, jsou uzpůsobeny k potlačení koroze a snadno se instalují.
Distribuce tepla v kapalinových systémech
Pro distribuci slunečního tepla můžete použít podlahové vytápění, teplovodní podlahové lišty nebo radiátory, nebo ústřední systém cirkulace vzduchu. V podlahových systémech cirkuluje solárně vyhřátá kapalina trubkami, vloženými v tenké betonové desce podlahy, která pak vyzařuje teplo do místnosti. Podlahové vytápění je pro kapalinové solární systémy ideální, protože dobře funguje při&n
Nejprve vytéká pouze voda. Až se zásobní látky, do té doby uložené v kořenech ve formě ve vodě nerozpustného škrobu, přemění na jednoduché cukry, které již ve vodě rozpustné jsou, už nevytéká jen voda, ale nasládlá kapalina. Lze se o tom přesvědčit ochutnáním kapičky vytékající z řezné rány. Když je vytékající míza dostatečně sladká, stává se potravou pro bakterie, přirozeně se vyskytující ve vinici. Ty se na tomto svém „potravinovém zdroji“ začínají intenzivně množit. Jak buněk bakterií na řezné ráně přibývá, produkují sliz, který řezné rány ucpe a slzení se zastavuje.
Do doby, než nastane slzení, by měl být ukončen řez, aby pletiva na řezných ranách alespoň trochu zaschla a slzení tak nebylo příliš intenzivní. Zde je fotografie, na které je vidět míza vytékající z řezných ran:
A co tedy už můžeme ve vinici dělat?
Slzení je nejvhodnější doba pro tzv. „suchou“ vazbu. To znamená, že můžeme začít vyvazovat části keře k oporám. Především musí být dobře vyvázaný kmen, aby byl rovný. Není nutné ho uvazovat každým rokem, ale nesmí se stát, že by se vázací materiál zařezával do dřeva. Pokud bychom takto zaříznutý úvazek nechali na místě po delší dobu, průchodnost cévních svazků by se tím omezila a docházelo by ke špatnému vyživování rostoucích výhonů. Velmi pevné nebo zařezávající se úvazky je vhodné při řezu odstranit a při vyvazování je pak samozřejmě nahradit volnějšími. Podobně je nutno kontrolovat úvazky kordónových ramen. U jednoletého dřeva vyvazujeme letorosty. Při tvarování oblouků je vážeme zásadně přes výše postavený drát k drátu spodnímu, jinak by se tažeň během vegetace i s vyrůstajícími výhony v důsledku jejich zvyšující se hmotnosti mohl vylomit. Zde je obrázek, kde je vidět vázání tažňů přes drát:
Slzení umožní lepší práci s tažni, protože letorosty jsou při proudění mízy pružnější a při ohýbání oblouků se nezlomí. Pokud se nám tažeň přesto zlomí, měli bychom ulomenou část hned odstřihnout, protože výhony z ní vyrůstající s největší pravděpodobností časem uvadnou. Pro ilustraci uvádíme fotografii, na které je vidět tažeň zlomený neopatrným ohýbáním při vazbě:
Jak moc máme s vyvazováním pospíchat?
Suchá vazba by určitě měla být hotova do doby, kdy réva začne rašit. Tehdy jsou rašící výhony nejkřehčí a i při největší opatrnosti se snadno vylomí. A doba, kdy nastane rašení, závisí na několika faktorech, jako je pěstovaná odrůda či výška kmene. Především však na pěstebních podmínkách v dané lokalitě.
Solární topné systémy používají vzduch jako plynulý přenos solární energie. Solární vzduchové kolektory mohou přímo vytápět jednotlivé místnosti, nebo mohou popřípadě ohřívat proniknutý vzduch do ventilátoru, nebo být zdrojem vzduchu tepelného čerpadla, prostřednictvím cívky.
Vzduchové kolektory produkují teplo dříve a zároveň déle než kapalinový systém, tímto mohou produkovat více použitelné energie během topné sezóny, než kapalinové systémy stejné velikosti. Také na rozdíl od kapalinových systémů jsou systémy stlačeného vzduchu chráněny před mrazem a drobné úniky, z kolektoru nebo přívodního potrubí, nezpůsobují výrazné problémy, i když dojde ke snížení výkonu. Nicméně, vzduch je méně účinné přenosné zařízení tepla než kapalina, takže solární kolektory vzduchové pracují při nižší účinnosti, než kapalinové solární kolektory.
Ačkoliv některé rané vzduchové solární systémy používaly vyhřáté kameny (lože hornin) k uchovávání energie, přesto není tento způsob doporučován, protože je neefektivní, může způsobovat problémy s kondenzací a plísněmi v loži hornin a má nežádoucí účinky, této vlhkosti a plísní, na kvalitu vzduchu.
Solární vzduchové kolektory jsou často zabudovány do stěn nebo střech, bývají skryté. Například mohou být pod taškami na střeše, kde je při proudění vzduchu využíváno teplo absorbované do tašek.
Většina topných solárních systémů jsou ohřívače vzduchu přímo v místnosti, ale i relativně nová zařízení vzduchových kolektorů mají omezené použití v domácnostech.
Ohřívače vzduchu v místnosti
Vzduchové kolektory pro vytápění jednoho nebo více pokojů lze instalovat na střechu nebo na vnější zdivo (směrované na jih). Přestože jsou k dispozici pro instalaci tovární kolektory, jste-li kutil, můžete se rozhodnout postavit a instalovat svůj vlastní vzduchový kolektor.
Kolektor se skládá z vzduchotěsného, izolovaného rámu a černé kovové desku, která absorbuje teplo přes sklo před ní. Sluneční záření ohřívá desku, která ohřívá vzduch v kolektoru. Ventilátor táhne vzduch z místnosti do kolektoru a vyfukuje ho zpět do místnosti. Střešní kolektory vyžadují potrubí, jimž proudí vzduch mezi jednotlivými místnostmi. Nástěnné kolektory jsou umístěny přímo na jižní zdi a otvory jsou prořezány stěnou, pro přísun vzduchů do kolektorů a dodávku tepla to místnosti.
Jednoduché boxy okenních kolektorů se vejdou do stávajícího okenního otvoru. Mohou být aktivní (pomocí ventilátoru) nebo pasivní. U pasivních typů vzduch vstupuje do spodní části kolektoru, zahříváním se zvedá a proudí do místnosti. Přepážka nebo klapka zabraňuje proudění vzduchu z místnosti zpět do panelu, když nesvítí slunce. Tyto systémy poskytují pouze malé mno
Destilovaná voda je taková voda, která prošla alespoň jednou z možných destilací a byla změnou skupenství na vodní páry zbavena rozpuštěných minerálních látek. Změna skupenství se provádí nejčastěji zahříváním k bodu varu nebo probíhá volně na slunci. Během destilace se voda zbaví všeho, co se v ní nachází, a zůstane nám opravdu čistá, bezbarvá kapalina bez chuti a zápachu.
Odpařovač na topení je určený ke zvlhčování vzduchu v bytech a domech se suchým dráždivým vzduchem. Odpařovač se umístí na radiátor a naplní vodou. Odpařující se kapalina účinně zvlhčuje vzduch. Do vody je možné přidat kapku aromatického oleje, který se odpařováním uvolní do prostoru a hezky provoní celý interiér. Odpařovač se dá koupit včetně háčku na zavěšení.
Termostatický ventil je zařízení, které využívá fyzikálních zákonů k regulaci tepelného výkonu otopných těles (radiátorů, podlahových konvertorů a tak dále) v systémech vytápění. Jedná se o speciální armaturu, v níž je poloha kuželky dána změnou objemu kapaliny (nejčastěji lihu) v těle ventilu. Změna objemu kapaliny je dána tepelnou roztažností vlivem změny teploty ve vytápěné místnosti – čím vyšší teplota, tím větší objem kapaliny. Při zvyšování teploty okolního vzduchu nad požadovanou hodnotu kapalina zvětší svůj objem natolik, že zatlačí na kuželku ventilu a tím začne přivírat průtok přitékající topné vody. Vlivem menšího množství teplé vody v otopném tělese se snižuje jeho výkon a dochází tak k regulaci vnitřní teploty vzduchu. Ventily mají omezení rozsahu, nastavení a blokování, paměťový kroužek pro opakované nalezení polohy pro nastavení požadované teploty, protimrazovou bezpečnostní funkci, zabezpečení proti zcizení. Rozsah nastavení teploty v místnosti je 5–26 °C. Ventilové těleso je vyrobeno z poniklované mosazi. Použitím termostatických ventilů můžete dosáhnout až 20% úspory energie. Termostatické ventily reagují pružně na změny teploty okolí, takže využívají efektivně jak energii, tak tepelné zisky (od slunečního záření, lidského tepla i elektrických spotřebičů).
Přípravek se aplikuje postřikem schválenými pozemními postřikovači a rosiči. Přípravek aplikujte na listy a ostatní zelené části. Při postřiku dbejte na rovnoměrné pokrytí listů přípravkem tak, aby kapalina nestékala.
Abyste zabránili vzniku rezistence, neaplikujte tento přípravek nebo jiný, který obsahuje účinnou látku ze skupiny neonikotinoidů (acetamiprid, thiakloprid, klothianidin, imidakloprid, thiamethoxam), po sobě bez přerušení ošetřením jiným insekticidem s odlišným mechanismem účinku.
Pro dosažení maximální účinnosti je důležité provést postřik ve správnou dobu. U brambor je termín aplikace velmi flexibilní, lze ho provést mezi I. až III. larválním instarem. Absolutní biologická účinnost přípravku je pak zaručena po dobu 3 týdnů po provedení postřiku. Až 6 týdnů po aplikaci přetrvává celková biologická účinnost přípravku Mospilan. Při hubení obaleče jablečného na jabloních je termín aplikace závislý na signalizaci. Doporučené množství namíchaného postřiku je 10 l na 100 m2 plochy.
Před aplikací je nutné připravit si Mospilan do formy roztoku. Odměřené množství přípravku Mospilan se rozmíchá v menším množství vody. Vzniklá tekutina se následně nalije do postřikovače naplněného cca do poloviny vodou. Po zamíchání se postřikovač doplní vodou do stanoveného objemu. Při postřiku brambor lze přípravek Mospilan bez problémů smíchat i s fungicidy proti plísni bramborové. Dosud nebyla zjištěna jakákoli druhová či odrůdová citlivost na přípravek Mospilan, před ošetřením se však doporučuje ověřit citlivost na několika málo jedincích dané odrůdy rostlin. Pro aplikaci na okrasné rostliny lze využít předem namíchaného roztoku dodávaného v lahvičce s mechanickým rozprašovačem – přípravek Mospilan 500 ml.
Ochranná lhůta je 3 až 28 dnů dle typu rostliny. Období doporučené pro aplikaci je duben až říjen, u některých druhů se mohou postřiky i opakovat (okurky, rajčata, ...). Podrobné informace o ochranné lhůtě jsou uvedeny v příbalovém letáku (například jádroviny mají ochrannou lhůtu 28 dnů, okurky, papriky a rajčata mají ochrannou lhůtu 7 dnů).
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Jde o repelenty s ricinovým olejem. Jak fungují? Díky ricinovému oleji. Ricinový olej je zcela přírodní repelent, který krtčím tunelům dodává nepříjemný zápach a také obaluje žížaly, aby byly nechutné. V důsledku toho jsou krtci nuceni se z chráněné oblasti přemístit.
Repelenty s ricinovým olejem se dodávají v kapalné a granulované formě, obě jsou stejně účinné při odpuzování krtků. Rozdíl je v režimech aplikace:
Kapalina připravená k postřiku: koncentrovaný roztok ricinového oleje se smíchá s vodou z hadice a pokryje se s ním postižená plocha. Díky následné vydatné zálivce pronikne do půdy.
Granule: biologicky odbouratelné repelentní granule napuštěné ricinovým olejem se rozprostřou po postižené oblasti a následně jsou aktivovány vodou z hadice, která posílá ricinový repelent hluboko do půdy.
Abyste si byli jisti, že vaše repelenty fungují tak, jak mají, musíte pečlivě dodržovat všechny pokyny k použití. Každý krok je rozhodující pro funkčnost repelentu. Například:
Aby se dostaly až do tunelů krtků, musí se repelenty s ricinovým olejem zalévat po dobu asi 20 minut bezprostředně po aplikaci.
Po čase začne odpudivost ricinového oleje slábnout. Aby byla zachována plná repelentnost, musí být postřik pravidelně znovu opakován.
Každý víme, že ricinový olej je používán v kosmetice a je prodáván ve 100ml lahvičkách za nesmírné peníze. Tak ten opravdu na zahradu stříkat nebudeme! Existuje varianta ricinového oleje pro průmyslové využití, která lze koupit i v Česku a prodává se po litrech za mnohem nižší cenu. Zde se můžete podívat, kde lze sehnat levný ricinový olej a kolik aktuálně stojí: ricinový olej na krtka prodej.
S granulemi napuštěnými ricinovým olejem je to trochu složitější. Ty se dají koupit jen v zahraničních internetových obchodech, jako například Amazon. Zde se můžete podívat kolik stojí: ricinové granule na krtky.
Pomocí Gardena domácí vodárny 3000/4 eco Classic s výkonem 650 W a maximální kapacitou 2 800 l/h můžete snadno ušetřit energii. Vodárna plně automaticky distribuuje levnou dešťovou vodu například ze sudu na dešťovou vodu, ze studny nebo cisterny do vaší domácnosti a zahrady.
V závislosti na požadavcích na vodu se domácí vodárna zapíná a vypíná automaticky, takže pracuje velmi levně. Plynule nastavitelný eco režim také ušetří až 15 % energie ve srovnání s normálním provozem.
V případě zahřátí čerpadla, když kapalina nemůže odtékat, se čerpadlo automaticky vypne díky tepelné pojistce proti přetížení.
Velkoobjemová, 24l nádrž je 5 let bezúdržbová. Během této doby membrána nemusí být měněna a ani není potřeba doplňovat vzduch. Domácí vodárna Classic je sériově vybavena integrovaným předfiltrem, který chrání čerpadlo před nečistotami a pískem, rovněž také zpětnou klapkou, což znamená, že může být snadno uvedena do provozu. Velký plnicí otvor a napouštěcí ventil zajistí rychlé a bezproblémové uvedení do provozu. Samonasávání je optimalizováno pomocí nastavení ručního kontrolního ventilu. Kromě toho tepelná pojistka proti přetížení sleduje plynulý a bezchybný chod bezúdržbového kondenzátorového motoru. Před příchodem prvních mrazů je nutné vypustit čerpadlo za pomoci vypouštěcího šroubu.
Cena domácí vodárny se pohybuje kolem 4 000 korun.
Jde o insekticidní přípravek k hubení širokého spektra škůdců, zejména mandelinky bramborové v bramborách, mšic včetně vlnatky krvavé a obaleče jablečného v jádrovinách, molic a mšic na okrasných rostlinách.
Mospilan obsahuje účinnou látku acetamiprid, který působí systémově a translaminárně jako kontaktní a žaludeční jed již ve velmi nízkých dávkách. To znamená, že proniká do listového pletiva a chrání tak obě strany listů. No nových přírůstků rostliny však proniká omezeně.
Má rychlé počáteční působení a dlouhodobý reziduální účinek proti všem vývojovým stadiím škůdců.
Návod
Přípravek se aplikuje postřikem na celé rostliny od začátku výskytu škůdců.
Odměřené množství přípravku se vlije za stálého míchání do nádrže aplikačního zařízení naplněné do poloviny vodou a doplní se na stanovený objem.
Aplikační kapalina se použije bezprostředně po přípravě.
Používejte dokonale čisté aplikační zařízení.
Postřik je třeba aplikovat tak, aby došlo k dokonalému ovlhčení listů a končí se ním nejpozději při počínajícím skanutí kapek aplikační kapaliny z povrchu rostlin.
Dávkování na puklice je 4 gramy na 10 litrů vody. Nebo chcete-li 1 gram na 2,5 litru vody.
Cena
Bezproblémový širokospektrální insekticid Mospilan můžete běžně koupit v hobby marketu nebo na internetu. Aktuální cenu můžete vidět zde: Mospilan 20 SP cena.
Příprava základního obohaceného oleje spočívá v namočení bylin v nějakém rostlinném oleji, při kterém dojde k extrakci účinných látek. Některé byliny, jako třeba měsíček, se vyluhují velmi dobře a vytvoří velmi hojivý olej. Ale některé obohacené oleje, jako například z levandule, nejsou nikdy tak dobré, jako skutečný esenciální olej získaný parní destilací.
Parní destilace - mnoho éterických olejů se získává destilováním s vodní párou, která prochází chlazenou trubkou, kde pára zkapalní. Kapalina, která se tvoří z kondenzátu na stěnách chlazené trubky se skládá ze dvou komponent - z vody a z olejové látky. Po ustálení olej zůstane nahoře a dole je voda.
Na trhu je celá řada vteřinových lepidel na kov, jako je Loctite 480, Loctite 243, Loctite 270, Loctite 577, Loctite 603, Loctite 638, Loctite 648, Loctite 660, Loctite 661, a další můžete vidět zde.
Vteřinové lepidlo Loctite 480 je pryží plněný houževnatý produkt se zvýšenou pružností a odolností proti loupání a současně zvýšenou odolností proti rázům. Jde tedy o ideální lepidlo na kov.
Přípravek Loctite 480 je určen pro lepení spojů kov–kov, kov–pryž. Vyznačuje se dobrou odolností ve vlhkém anebo chemickém prostředí. Umožňuje polohování lepených částí. Je určen především na lepení kovů, magnetů, plastů a pryží.
Návod je součástí balení. Pokyny pro montáž, demontáž a čištění naleznete v technickém listu produktu. Bezpečnostní list Loctite 480 dostanete na vyžádání u distributora či výrobce.
Elektrické přístroje pro vytápění prostor jsou obecně dražší než spalovací topení, ale jsou to jediné nevětratelné teplomety, které jsou bezpečné pro provoz uvnitř vašeho domu. U elektrických teplometů se můžeme vyhnout otázkám kvality ovzduší, ale nesmíme zapomenout, že i tyto ohřívače představují nebezpečí požáru a musíme je používat s opatrností.
Pro konvekční teplomety je nelepším typem přenos tepla tekutinou, jako je například olej, který je ohříván elektrickým prvkem. Teplonosná kapalina poskytne akumulaci tepla, což při oběhu znamená méně energie a stejnoměrný zdroj tepla.
Při nákupu a instalaci elektrického ohřívače je třeba dodržovat obecné bezpečnostní pokyny:
Elektrické ohřívače by měly být zapojeny přímo do zásuvky ve zdi. Pokud použijete prodlužovací kabel, je třeba použít silný kabel pro těžký provoz.
Kupte topení s bezpečnostním spínačem, který automaticky vypne, pokud se ohřívač převrátí.
