Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

KOZA NA ŘEZÁNÍ DŘÍVÍ

OBSAH

Koza na řezání dřeva kovová

Koza na řezání dřeva kovová má stabilní provedení a charakteristickou ozubenou lištu, která zabraňuje protočení položeného dřeva, řezání s ní je tedy velmi bezpečné. Kovová koza na řezání dřeva umožňuje majiteli eventualitu složení pro ušetření místa. Rozměr kovové kozy je 82 x 79 x 82 cm, maximální průměr polen 30 cm, maximální zatížení 150 kg.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Poradna

V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ SMRČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Váňová.

Dobnrý den,
máme na zahrádce okrasný smrček, jen už pořádně povyrostl a potřebuji ho ostříhat..vytvarovat..zmenšit.. Potřebuji poradit, který měsíc v roce se to může dělat.
Děkuji za odpověď,
Eva Váňová

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Většina stálezelených rostlin se seřezává buď ve vegetačním klidu na začátku jara před začátkem nového růstu, nebo je lze řezat když jsou polospící, v polovině léta. Březen je nejvhodnější na řezání smrčků, protože nový růst rychle zaplní zakrácená místa.

Zdroj: diskuze Stříhání smrčku

Koza na řezání dřeva Hecht 900

Koza na řezání dřeva Hecht 900 je skládací hliníková podpěra na řezání dřeva. Je vhodná pro polena do průměru 30 cm. Použitý materiál na koze je ohýbaný plech o tloušťce 2 mm, rozměry 80 x 72 x 85 cm.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Koza na řezání dřeva s držákem

U kozy na řezání dřeva s držákem jsou řetěz i lišta zabezpečené sklopnou ochranou, která se při řezání automaticky odklápí nahoru. Vanová forma kozy na řezání dřeva s držákem pojme bezpečně i menší kusy dřeva. Díky nastavitelnému měřidlu lze polínka nařezat na stejnou délku. Pila se bezpečně připevní ke koze utahovacím mechanismem. Lišta může mít maximální výšku 9 cm, aby řetěz pily na liště neřezal do rámu. Koza na řezání dříví s držákem se dá jednoduše složit a sklopit, aby při skladování zabírala méně místa. Na kozu můžete položit klády až do délky 150 cm. Výška kozy na řezání s držákem je 90 cm, délka 76 cm, šířka je 62 cm, odstup podpěrných nohou činí 55 cm a celková hmotnost je 12 kg.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Koza na řezání dřeva OBI

Zde můžete vidět kozu na řezání dřeva OBI.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Koza na řezání dřeva Einhell

Koza na řezání dřeva Einhell je určena pro řezání polen o maximální hmotnosti 150 kg. Je vyrobena z robustní pozinkované konstrukce se 3 nohami, s nastavitelnou pracovní výškou 60–64–68 cm. Délka kozy je 80 cm. Průměr polen maximálně 40 cm. Maximální zatížení 150 kg. Hmotnost konstrukce je 7,3 kg.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Koza na řezání dřeva Agma

Koza na řezání dřeva Agma představuje praktický držák na řezání dřeva se širokou variabilitou délky, průměru a tvaru dřeva. Konstrukce byla vyvinuta ve Švédsku. Horní držák s drápy upevní dřevěný kmen, hranol i prkno. Průměr kmene může být od 25 do 230 mm. Rozměr činí 1 180 x 3 000 mm, hmotnost 12 kg.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Koza na řezání dřeva Wolfcraft

Výhodou kozy na řezání dřeva Wolfcraft je, že dvěma, maximálně třemi řezy nařežete celé kolečko dřeva, aniž byste odložili pilu. Má bezpečné stání díky širokým nohám a 26mm kruhové trubce s pojistkou proti vyhození, dále se skládá z dřevěných prken, která šetří řetěz. Koza je určena také pro manipulaci s jednotlivými kusy dřeva. Koza je sestavena tak, aby se dala vhodně sklopit.

Lze ji použít pro rychlé a bezpečné řezání kusů dřeva o délce 1 m, Je vyrobena z bukového dřeva s označením pro řezání 25, 50 a 75 cm (pro polena 25 cm) a 33 a 66 cm (pro polena 33 cm). Rozměry otevřené kozy: 830 x 1 150 x 710 mm, rozměry složené kozy: 1 330 x 1 150 x 115 mm.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Koza na řezání dřeva dřevěná

Koza na řezání dřeva dřevěná je jeden z nejstarších vynálezů člověka. Může být sestavená z oloupaných silnějších větví či kmínků, umožňuje řezat na špalky kulatinu do průměru 25 cm v délce do dvou metrů, nebo krátit silnější větve na krbová polena. Stačí jen vložit dřevo do rozvidlené konstrukce. Postavit takovou kozu dokáže každý kutil, který ji jen okoukne u souseda. Rozchod nohou kolem 70 cm ji zabezpečí proti převržení do obou stran, rozvidlení zajistí, aby řezané dřevo leželo ve výšce kolem 75 až 85 cm, a umožní co nejbezpečnější a nejpohodlnější řezání. Dřevěná koza na řezání dřeva v obchodech je vyrobena ze stabilního bukového dřeva, je skladná a sklopná, dodává se nesmontovaná a se zárukou na bezpečnost při řezání dřeva.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Půda pro bobkovišeň

Bobkovišeň neklade na půdu téměř žádné nároky: preferuje humózní a na živiny bohatší hlinitou půdu, ale bez problémů prospívá i na mírně suché, písčité půdě. Zde je ještě o něco mrazuvzdornější, protože jednoleté výhony na podzim dříví lignifikují. Také zde nejsou téměř žádná omezení ohledně hodnoty pH – půda může být středně kyselá až zásaditá. Naproti tomu bobkovišeň nesnáší utuženou půdu a stojatou vodu. Nadměrné opadávání listů je prvním varovným signálem nepříznivých půdních podmínek.

Zdroj: Čím hnojit bobkovišeň

Srpen

V závislosti na odrůdě začíná redukce hroznů koncem července nebo začátkem srpna, aby se snížil výnos a zvýšila se kvalita. Obdělávání půdy a postřik vinné révy v srpnu se opakuje jako v červenci, až do doby, kdy se hrozny uzavřou, to bývá kolem poloviny srpna, to znamená, že bobule dosáhnou své plné velikosti. V tuto dobu, když plody začnou dozrávat, je ochrana rostlin pomocí postřiků obvykle zastavena. Práce na vinici se od té doby omezují na řezání a výsev trvalé zeleně a odstraňování poškozených hroznů. V srpnu začíná odkrývání zóny hroznů. Listy se ručně otrhávají, aby se zlepšilo vystavení hroznů světlu a větrání.

Zdroj: Postřik vinné révy v červenci

Bolest na špičce jazyka

Bolest na špičce jazyka může ukazovat na aftózní zánět. Afty jsou nepříjemné a bolestivé vřídky v ústech, které mohou krátkodobě způsobit i potíže při konzumaci jídla a pití. Tyto malé bělavé nebo nažloutlé vřídky s červeným lemem se vyskytují na jazyku, dásních, patře a způsobují pálení, řezání, bolest při jídle.

Příčin vzniku aft je několik, například snížená imunita, stres, podráždění a poranění i v důsledku dráždivých potravin (pomeranče, slané lupínky, ostrá jídla a podobně) až po dentální zákroky.

Pomoci mohou některé vitamínové doplňky stravy a léčivé přípravky. Důležitý je vitamín B (B-komplex) a vitamín C, který napomáhá hojení podrážděné sliznice, účinné jsou také bylinné tablety. K prevenci patří pečlivá a pravidelná hygiena ústní dutiny, opatrné čištění zubů a bylinné výplachy.

Zdroj: Zánět jazyka

Kdy se bobkovišeň stříhá

Kromě lesklých a kožovitých, tmavě zelených listů je bobkovišeň také známá svým rychlým a bujným růstem, takže nedrží tvar, zvláště pokud je stříhána v nesprávnou roční dobu.

Pokud bobkovišeň seříznete v zimě, tak rostlina zareaguje rychlým vytvořením bohaté vegetace na jaře. To znamená, že kromě okamžité ztráty tvaru, který jste mu dali pečlivým prořezáváním, bude živý plot zranitelnější vůči padlí, houbě, která se živí rostoucími rostlinnými pletivy.

Kdy je tedy ten správný čas na prořezávání živých plotů z bobkovišně? Optimální období je pozdní jaro/začátek léta po odkvětu, od konce května do konce června. V tomto ročním období rostlina reaguje na řezání tím, že produkuje novou vegetaci pomaleji a méně hojně, čímž si déle udrží krásný pravidelný tvar, který jste jí dali.

Jak prořezávat bobkovišně

Nyní, když víme, kdy je nejlepší čas na prořezání bobkovišní, pojďme zjistit, jak ji prořezat. Při stříhání živých plotů mějte na paměti staré přísloví, že „méně je více“: Stříhání omezte na odstraňování suchých, zlomených nebo nemocných větví a stříhejte pouze minimální množství nutné k udržení jejich celkového tvaru. Řezání také udržuje živý plot kompaktní, takže nemá dutý vzhled: řezání nejvyšších větví způsobí, že se rostlina vyvine do šířky a zahušťuje listy pod korunou.

Po dokončením ručního stříhání nemocných nebo poškozených větví pomocí zahradnických nůžek pak můžete šetrně stříhat mechanizovanými nůžkami na živý plot. Pokud jde o nůžky na živý plot, můžete si z řady elektrických nůžek na živý plot vybrat model, který je pro vás ten pravý, například model s tichým chodem s dvojitým ostřím (s ostrými zuby podél obou hran). Pokud je vaše zahrada obklopena domy, je rozumné zvolit nástroj, který není nadměrně hlučný, jako je elektrický nebo akumulátorový plotostřih. Obchodníci nabízí kompletní modely i s baterií a nabíječkou, což vám poskytuje 2 hodiny provozu mezi nabíjením.

Pokud dáváte přednost profesionálnímu modelu vhodnému pro náročnější živé ploty a intenzivní použití, tak vybírejte z řady plotostřihů s benzínovým motorem s výkonem 0,75 kW a se 75 cm jednoduchým ocelovým nožem (se řeznými zuby pouze podél jedné hrany). Mezi profesionálními nůžkami na živý plot s benzínovým motorem najdete také hřídelové nůžky na živý plot s výkonem 0,9 kW a dvoubřitým nožem, který je nastavitelný ve mnoha polohách od 0 do 180°. Hřídelové nůžky na živý plot usnadňují stříhání živých plotů na nerovném nebo strmém terénu nebo tam, kde je porost obtížně dostupný.

Jak používat nůžky na živý plot k prořezávání bobkovišní

Chcete-li zastřihnout živý plot z bobkovišní, tak nejprve seřízněte strany a nakonec horní část.

Při bočním řezání postupujte následovně:

  • Máte-li dvoubřité nůžky na živý plot, stříhejte obloukovitým zametacím pohybem zdola nahoru a naopak s použitím obou stran nože.
  • Pokud máte naopak nůžky na živý plot s jednou čepelí, stříhejte vždy zdola nahoru.
  • Chcete-li zastřihnout horní část živého plotu, nakloňte nůžky na živý plot ( o 5–10°) vzhledem k vodorovné rovině stříhání. Stříhejte pomalu, zvláště pokud je živý plot velmi silný. Bojíte se, že skončíte s nerovným koncem? Pomozte si vytvořením referenčního systému: zasaďte kůly podél živého plotu s provázkem vázaným mezi nimi: výška této čáry označuje správnou výšku stříhání.
  • Abyste zajistili, že živý plot zůstane silný i níže, blízko země, zastřihněte živý plot tak, aby byl u základny širší a nahoře užší. V praxi musí mít lichoběžníkový profil: strany rostliny tak dostávají více slunečního světla po celém povrchu, což podporuje růst nízko položených větví, které by jinak byly zastíněny.

Zdroj: Kdy se stříhá bobkovišeň

Co je to buxus

Buxus patří do podříše vyšších rostlin, konkrétně mezi ty krytosemenné, což znamená, že vajíčka této rostliny jsou ukryta v pestíku, na rozdíl od nahosemenných, kdy leží volně na listech. Náleží do řádu zimostrázotvarých, konkrétně do čeledi zimostrázovitých. V Česku je nejoblíbenější zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), přičemž se využívá jako obruba cest, živý plot či ozdoba vchodu.

Lze jej velmi snadno tvarovat do nejrůznějších podob. Má drobné kožovité listy, které jsou na vrchní straně lesklé a tmavozelené, na rubu pak žlutozelené. Buxus kvete v březnu až dubnu, jeho plody (třírohé tobolky) dozrávají na podzim. Této okrasné dřevině se daří v každé nepříliš těžké nebo suché půdě, na slunci i ve stínu. Zimostráz neboli buxus je tedy vděčná, nenáročná rostlina, která roste poměrně dobře kdekoli bez nároků na půdní podmínky. Nejlépe však roste na vápenitých a hlinitých půdách. Pokud jej budete pěstovat v písčité půdě, je dobré pravidelně zapracovávat vyzrálý zahradní kompost. Půda by měla být dostatečně propustná a vlhká, nikoli však přemokřená. Buxusy hůře snášejí stanoviště na plném slunci, například u jižních stěn domů nebo zdí, což vede často k popálení a žloutnutí listů. Dokonce snáší bez újmy na svém vzhledu i znečistěné ovzduší, poškozuje ho pouze psí moč. U nás tvoří zimostráz výhradně keře, roste pomalu, a tak se dobře hodí do živých plotů, nízkých plůtků nebo jako obruba záhonů či chodníků a cest.

Nejčastěji se buxusy pěstují jako solitéry v zahradách a parcích, jelikož se mohou různě tvarovat. Jakékoliv (i radikální) řezy dobře snášejí. Optimální dobou pro tvarování a řezání zimostrázů je léto.

Zdroj: Buxus

Zánět močovodu

Zánět močové trubice, latinsky uretritida, se vyskytuje ve dvou formách – nekapavčité a kapavčité. Projevuje se především změnami při močení, nejčastěji pálením a řezáním, častým nutkáním na močení, zkaleným až bělavým výtokem, objevuje se podrážděná močová trubice. U žen je uretritida mnohdy spojena se zánětem pochvy. Kapavčitá uretritida má jiný průběh u žen a jiný u mužů. U žen může být počátek zcela bez příznaků nebo jsou velmi slabé, což představuje nebezpečí nepozorovaného rozšíření infekce na děložní čípek, dělohu a vejcovody. Jsou-li zasaženy vejcovody, může dojít k jejich zjizvení a následné neplodnosti. Asi 50 % žen s kapavkou pozoruje příznaky v podobě pálení při močení a výtoku. Děložní hrdlo nemocné ženy je zarudlé a potažené hnisem. Může se objevit krvácení mimo menstruaci či krvácení po pohlavním styku. Infekce může zasáhnout také žlázky na malých stydkých pyscích a žlázky při ústí močové trubice a může dojít ke vzniku bolestivého abscesu.

U mužů se kapavčitá uretritida ohlašuje výraznými zánětlivými potížemi. Vyústění močové trubice je zarudlé a zduřelé a nastupují obtíže v podobě pálení a bolesti při močení se silným hlenovitým hnisavým výtokem. Při neléčení se zánět může rozšířit na prostatu, semenné váčky či nadvarle. Po akutním počátečním stadiu příznaky postupně slábnou a uretritida přechází do chronického onemocnění. Během něj se objevuje vleklý slabý výtok.

Nekapavčité uretritidy může vyvolat celá řada mikroorganismů. Nejčastěji jde o E. coli, ale také to může být Chlamydia trachomatis, adenoviry, mechanické zranění močové trubice, chemické zranění a opakované podchlazení. Je to velmi časté onemocnění, které je častější u žen než u mužů. Faktory, které usnadňují rozvoj nemoci, jsou cukrovka, onemocnění prostaty, těhotenství a špatná intimní hygiena. Hlavními projevy uretritidy jsou změny při močení. Pacienti nejčastěji popisují pálení a řezání, časté nutkání na močení. Dále se vyskytuje zkalený až bělavý výtok. U žen je uretritida spojena často se zánětem pochvy. Onemocnění je nepříjemné a má tendenci se často opakovat.

Zdroj: Uretritida

Jak vyrobit šatnu z palet

Pokud se majitel domu nebo panelákového bytu rozhodne pro sestavení vlastní šaty, má na výběr řadu materiálů, z nichž může svou šatnu postavit. Kromě klasického dřeva a dřevotřísky se v poslední době rozmáhá stavba různých druhů nábytku z přepravních palet. Nábytek z přepravních palet si můžete vyrobit sami, ale dokonce dnes už existují firmy, které se na tyto výrobky zaměřují. Výhodou přepravních palet je to, že patří mezi levný materiál. Navíc v dnešní době se dá z palet vyrobit prakticky jakýkoliv dřevěný nábytek včetně postelí, pohovek, stolů a i skříní. Díky tomu je možné si dnes vyrobit z tohoto materiálu snad kompletní nábytek do šatny. Dokonce šikovný řemeslník dokáže z palet vyrobit i rám pro zrcadlo, lampičku, křeslo i stoleček, které mohou být v šatně umístěné pro zútulnění místnosti. Základem vždy je, že je potřeba přepravní paletu pořádně začistit a zbavit jí třísek. S paletou si pak dál může majitel udělat v podstatě cokoliv. Dá se jen přelakovat bezbarvým lakem, aby byla zdůrazněná přírodní barva dřeva, nebo se dá nabarvit na jakoukoliv jinou požadovanou barvu tak, aby to majiteli vyhovovalo. Nevýhodou šatny z palet je asi to, že se k paletovému nábytku těžko vytváří vhodná dvířka, a tak může být oblečení zaprášené. I přesto jsou ale palety na výrobu šatního nábytku řadou lidí doporučovány. Dá se z nich lehce vyrobit jednoduchý botník (stačí jedinou paletu rozříznout na půl, aby nebyla tak široká, a boty umístit do prostoru, který je mezi vrchní a spodní částí palety, případně i na vrch palety). Podobně jednoduché je vytvoření i skříně z přepravních palet, stačí si jich pořídit dostatečné množství a vhodný nástroj k jejich řezání. Z palet se pak dá snadno vytvořit rám takové skříně (palety směřují směrem dolů), a jednoduché poličky. Takováto paletová skříň se pak dá lehce vybavit závěsným systémem, na nějž se umístí oblečení, u něhož je nutné, aby viselo a nebylo poskládané.

Takovýmto způsobem je možné poskládat několik šatních skříní, které se snadno umístí vedle sebe a vytvoří tak obrovskou šatní skříň. Zároveň se na palety dají snadno navěsit různé módní doplňky jako třeba šátky a šály.

Zdroj: Šatna

Jak vrtat do skla

Nejprve je samozřejmě nutné si díru pečlivě vyměřit. Vyměřte ji raději z obou stran skla (křížky se musí při pohledu shora zakrývat). Díru měřte alespoň 13 mm od hrany skla, aby sklo při pozdější montáži neprasklo. U těžkých skel (olověných) je to minimálně 25 mm. Tuto vzdálenost se snažte dodržovat.

Na vrtání použijte vrtačku s velmi nízkými otáčkami nebo ruční vrtačku. V každém případě by otáčky neměly překročit 350 otáček za minutu. Také dobře poslouží bateriový akušroubovák.

Sklo je nutné vrtat speciálními vrtáky. Vzhledem k tomu, že je tvrdost skla vyšší než tvrdost ocelových vrtáků (jakkoliv kalených), není je možné těmito vrtáky provrtat.

Málokomu se vyplatí zakoupení sady speciálních tříhranných rychlořezných vrtáků k vrtání do skla, nejčastěji se proto používají „multiconstruction“ vrtáky. Aby vrták „neujížděl“, je potřeba střed otvoru vyznačit křížovým vrypem, a to diamantem na řezání skla. Kolem něho utvořte kruhový val ze sklenářského tmelu nebo dětské plastelíny, který naplňte lžičkou petroleje nebo terpentýnu. Tím se sklo chladí a usnadňuje se drcení jeho krystalů. Používejte výhradně vrtačku upnutou do stojanu, u níž nastavte nejvyšší možné otáčky a vrták tlačte do řezu co nejmenší silou. K předvrtání můžete použít hrot tříhranného jehlového pilníku, který upnete do sklíčidla. Větší otvory lze vyvrtat pomocí měděné trubky, nahrazující vrták. Prostor valu se pak místo petrolejem vyplní kašovitou brusnou pastou. Při vrtání trubku zdvihejte co chvíli ze záběru pákou vrtačkového stojanu, aby se do probrušovaného otvoru dostalo co nejvíce pasty.

Před každým vrtáním myslete na bezpečnost práce! Na rozdíl od vrtání dřeva, betonu či kovu je vrtání skla velice nebezpečná záležitost. Při postupu dochází k odletování miniaturních střípků. Proto nevrtejte na koberci a při práci vždy používejte ochranné brýle.

Tabulku skla položte na rovnou a nepohyblivou podložku. Menší kusy je nutné k této podložce upnout. Použijte obyčejné truhlářské svorky, jenom jejich plochy obalte kusem hadru. Křížek vyznačené díry je dobré v samém jeho středu obtáhnout diamantovým řezným kotoučkem. Ve vhodné vzdálenosti okolo díry udělejte ohrádku ze sklenářského tmelu (nebo úplně postačí dětská modelína) a dovnitř nalijte ocet. Ocet vám bude chladit vrták a také částečné zamezí vylétávání střípků. Vrtejte pomalu a pod malým tlakem nejprve z jedné strany. Dříve než vrták pronikne sklem, pootočte tabulku a dovrtejte otvor z druhé strany (zamezíte tak vyštípnutí jeho okrajů). Otvor následně dočistěte velmi jemným brusným papírem. Můžete jej ještě dohladit brusnou pastou nebo obyčejnou zubní pastou na kousku hadříku.

Zdroj: Jak vrtat


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jiří Dvořák

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jana Válková

Mgr. Jitka Konášová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP