Zdeněk Pohlreich, šéfkuchař a spolumajitel Café Imperial, má bohaté zkušenosti z nejlepších hotelů a restaurací nejen v Evropě, ale také Severní Americe a Austrálii. Jeho osobitý styl a charisma mu přinesly nebývalou popularitu. Bez nadsázky se dá říci, že se jedná o nejvýraznější osobnost české gastronomie.
Zdeněk Pohlreich se narodil 10. dubna 1957. Poté, co nesložil přijímací zkoušky na střední školu, nastoupil do učebního oboru kuchař. Vaření jej nejprve vůbec nebavilo. Po vyučení nastoupil do pražského hotelu Stop. Na přelomu 70. a 80. let byl členem reprezentačního baseballového týmu. Po zájezdu do Nizozemska začal uvažovat o emigraci a v roce 1986 se k ní rozhodl. Realizoval ji o tři roky později. Přes jeden rok strávil v Nizozemsku, z něhož po obdržení povolení odjel do australského Adelaide, kde mu v začátcích pomáhal strýc. Začal jako Sous-Chef v restauraci La Guillotine, v níž se později stal šéfkuchařem. Po návratu z emigrace postupně pracoval na stejné pozici v Praze v hotelu Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott. K roku 2010 provozuje Café Imperial a Divinis. Café Imperial je podnik ve stylu prvorepublikových Grand Café. Divinis Ristorante je podnik vedený v italském duchu, od nábytku přes pokrmy a víno. Zdeněk Pohlreich učí na Střední škole gastronomické a hotelové (SŠGH) v Praze. 15. října 2011 se podruhé oženil, u Bodamského jezera si vzal přítelkyni Zdeňku. Má jednoho syna Jana.
Recepty od Zdeňka Pohlreicha jsou srozumitelně napsané, včetně všech rad a tipů. Na rozdíl od jiných návodů jídel jsou popsány a nafoceny postupy u základních jídel. Použité potraviny v receptech jsou běžně dostupné v obchodech. Popisy jídel zvládnou i začátečníci, kteří neumí vařit. Recepty jsou ovšem přínosem také pro zkušené kuchaře.
Pečivo: na plátky nakrájené housky ze včera, olivový olej
Postup: Roztopte gril. Než teplota dosáhne potřebných vysokých hodnot (asi 250 stupňů), vložte steaky do misky, potřete je hořčicí a worcestrovou omáčkou, pokapejte limetkovou šťávou, osolte a opepřete (obě strany). Nechte je asi 20 minut marinovat. Zeleninu nakrájejte na kousky dle svých estetických požadavků (lilek nechte „vyslzet“ – posypte solí a asi po 15 minutách osušte). Kousky zeleniny promíchejte s olivovým olejem a trochou balzamikového octa, posypte nasekanými bylinkami, posolte a opepřete. Udělejte z alobalu misku, směs do ní vložte a uzavřete. Zeleninu v alobalu grilujte na přímém žáru asi 30 minut, steaky 12 minut (6 minut z každé strany pro střední propečení) a tousty (respektive nakrájené housky) asi 1 minutu. Steaky poté nechte 3 minuty „dojít“, tousty pokapejte olivovým olejem.
Kulajda podle Zdeňka Pohlreicha
Ingredience: 100 g sušených hub (je-li sezóna, použijte čerstvé houby), 1 l vývaru (Pohlreich používá hovězí), 50 g másla, 100 g hladké mouky, 150 g brambor, 4 slepičí vejce, 50 g kopru, 2 polévkové lžíce octa, 300 ml mléka, 100 ml smetany, sůl a pepř
Postup: Začnete přípravou světlé jíšky z másla a hladké mouky. Do kastrůlku vhodíte máslo, rozehřejete, přidáte mouku a zamícháte. Za stálého míchání zalijete hovězím vývarem, osolíte, přidáte pepř a přivedete k varu. Do základu kulajdy dáte houby (Pohlreich používá sušené houby, které namočil do vody) a na kostky nakrájené brambory. Vaříte velice zvolna 40 minut. Přilijete mléko, smetanu (dobré je použít zakysanou smetanu, může být i smetana ke šlehání) a dochutíte.
Ztracená vejce
Mezitímco se kulajda vaří, připravíte si zastřené vejce. Snahou šéfkuchařů je, aby bílek ztuhl a žloutek zůstal tekutý. Podle Pohlreicha jsou pro úspěch klíčové dvě věci: „supr“ čerstvé slepičí vejce a že voda, do níž vajíčko umístíme, se bude vařit pomalinku.
Jako druhý podnik v řadě po slavném Café Imperial otevřel Zdeněk Pohlreich italskou restauraci Divinis. Je to malý, útulný italský wine bar, který večer nabízí pravé italské menu, založené na kvalitních a hlavně sezónních ingrediencích. Interiér podniku je velmi netradiční. Navrhl jej italský architekt Luciano Belcapo. Kombinuje originální interiér starobylého domu v Týnské ulici s moderními dekoracemi a doplňky. Kromě krátkého stálého jídelního lístku nabízí vždy celou řadu sezónních lahůdek, které překvapí. Cenová kategorie restaurace je definitivně vyšší než standard. Restauraci a wine bar Divinis najdete v centru Prahy, v Týnské ulici. Šéfkuchařem a majitelem je zde Zdeněk Pohlreich. Divinis nabízí mnohem víc než jen dobré jídlo z kvalitních a čerstvých surovin. Je to také velmi obsáhlý vinný lístek, kde si na své přijdou milovníci především zahraničních vín. Kuchyně Divinis se specializuje zejména na italskou kuchyni, těstoviny a masa připravovaná na olivovém oleji.
Tento uznávaný kuchař připravuje pečeni z pravé svíčkové.
Ingredience: 800 g pravé hovězí svíčkové, 50 g špeku, 1 mrkev, 1 petržel, 1 celer, 1 cibuli, máslo, 10 kuliček celého pepře, 4 kuličky nového koření, 2 bobkové listy, sůl, mletý pepř, citronová šťáva, 200 ml smetany ke šlehání, mléko na rozředění, trocha hladké mouky na zahuštění, cukr a hořčice
Technologický postup: Svíčkovou očistíme, osušíme, ze všech stran osolíme a opepříme. Špalíčky slaniny zbavené kůže prošpikujeme svíčkovou pomocí nože, můžeme použít i špikovací jehly. Celer, petržel a mrkev očistíme, omyjeme a nakrájíme na kostičky. Nadrobno nakrájíme také jednu středně velkou cibuli. Na pánvi rozehřejeme máslo a svíčkovou vcelku osmahneme ze všech stran. Tím se maso uzavře a zachová si svou šťavnatost uvnitř. Přidáme nakrájenou zeleninu. Po orestování maso z pánve vytáhneme a dáme bokem. Na zeleninu můžeme použít i trochu slaniny, která nám zbyla při prošpikování masa. Okořeníme – pár kuliček nového koření, černý pepř, pár bobkových listů, trošku cukru, lžíci hořčice. Orestovanou zeleninu z pánve přemístíme do pekáče, přidáme maso, podlijeme horkou vodou a pečeme při 180 °C v troubě, po čtvrthodině teplotu snížíme na 150 °C, pečeme přibližně hodinu až hodinu a půl, dle potřeby zeleninu podléváme. Po upečení maso vyjmeme, zeleninu rozmixujeme, přidáme smetanu, naředíme mlékem a dochutíme solí, citronovou šťávou nebo cukrem. Hovězí nakrájíme a podáváme s brusinkami a houskovým knedlíkem. Kdo má rád, ozdobí hovězí plátkem citronu a trochou šlehačky.
Segedínský guláš začal psát svou historii v 19. století. Vypráví se, že vznikl v oblíbené hospůdce, kam chodil budapešťský soudce Szekeley. Jednoho dne přišel pozdě a v kuchyni zůstalo jen pár zbytků, mezi nimi cikánský guláš a vařené kysané zelí. Kuchař z těchto zbytků připravil soudci pozdní oběd a s ním vznikl i nový pokrm – segedínský guláš, někdy také nazývaný szekelský guláš.
V asijské kuchyni se pokrmů z tofu využívá ve slaných i sladkých jídlech a je ceněno především pro svou schopnost přejmout chuť ostatních použitých přísad. V Evropě a Americe se tofu spojuje především s vegetariánstvím a veganstvím, jelikož jej díky vysokému obsahu bílkovin lze použít jako náhražku masa. Tvrdší varianta se většinou používá v jídlech, která mají mít tvar, například v takzvané „číně“, či jídlech připomínajících maso. Měkké tofu se používá v dezertech, polévkách či omáčkách. Tofu lze různými způsoby ochucovat a přidávat do něj rozmanité přísady, například zeleninu, mořské řasy či bylinky; na trhu existuje též tofu uzené, marinované a podobně. Výrobci zdravé výživy dodávají další výrobky či polotovary odvozené z tofu nebo vyrobené obdobnou technologií, jako jsou karbanátky, pomazánky či salámy.
Příprava tofu je nenáročná a rychlá, což jistě každý kuchař ocení. Měkké tofu (které u nás stále není příliš běžné) se hodí pro výrobu zálivek, omáček, zmrzlin a koláčů. Pevné tofu můžeme nakládat, opékat na tuku, grilovat, udit, péct. Uzené tofu je určené i k přímé konzumaci, ostatní stačí pouze napařit. Přírodní tofu například marinujeme v nejrůznějších nálevech (například 2 lžíce sójové omáčky, 2 lžíce citrónové šťávy, 3 rozetřené stroužky česneku, 1 lžíce oleje a hořčice) po dobu 15 minut nakrájené na plátky či kostičky, nebo povaříme ve vývaru ze zeleniny, dochuceném sójovou omáčkou.
Tofu je k dostání ve dvou variantách, tofu natural a tofu uzené. Důležitou vlastností tofu je přijímat chutě, samo o sobě tofu nemá chuť, proto je důležité jej vždy marinovat, dochucovat. Většinou platí, jako vlastně u všeho, čím víc času a lepší marináda, tím plnější a intenzivnější chuť dostanete.
Roman Paulus se narodil 4. 4. 1975 v Praze, je ženatý, má dvě děti a patří mezi naše nejúspěšnější kuchaře. Již pětkrát získal nejprestižnější kuchařské ocenění – hvězdu Michelin. Přesto je stále skromný a nad své angažmá při dobytí kulinářského Olympu staví práci týmu.
Roman Paulus je nyní šéfkuchařem restaurace Radisson Blu Alcron, která pod jeho vedením získala již pětkrát michelinskou hvězdu. Svou kariéru ale započal na začátku 90. let v Rakousku, kde pracoval v několika sezónních hotelech, například Hotel Gasthof Post Lech nebo See Hotel Werzer Astoria Portschach. V roce 1999 se přemístil do známého hotelu Savoy v Londýně. Po zkušenosti v Londýně vařil v roce 2001 na zaoceánské lodi Queen Elisabeth II, na které strávil půl roku. Po návratu v roce 2002 již začal pracovat pro hotely Hilton, nejprve ve Vídni a od roku 2003 v Praze. Na jaře 2008 přijal nabídku postu šéfkuchaře v hotelu Alcron.
Roman Paulus byl jedním z hlavních hrdinů neotřelé kampaně firmy Lidl, jíž si diskontní řetězec zlepšuje svou pověst. Dále má webové stránky, na kterých mimo jiné píše svůj blog. Vlastní televizní pořad nemá, ale kdyby dostal nabídku, nebránil by se jí. Je to podle něj nová příležitost a výzva.
Upřednostňuje českou a francouzskou kuchyni, ale cení si i italské, které přiznává jednoduchost. Ta je také předpokladem jejího celosvětového rozšíření. Česká kuchyně takovým předpokladům jednoduše nemůže konkurovat. V restauraci Alcron vaří i tradiční českou svíčkovou, kterou považuje za dobré jídlo. Sám si na cestách dá rád i knedlíky, nejraději jahodové. Nebrání se ani smaženému sýru, ale říká, že záleží na surovinách, a neměl by se jíst moc často. Také si pochutná na krupicové kaši, kterou rád vaří pro své děti. První jeho pokrm, který sám uvařil, byly palačinky.
Vzorem mu byl Jaroslav Trejbal, který zamlada pracoval ve Francii a pro Romana Pauluse byl inspirací. Chtěl být jako on, cestovat a vařit. Trejbal také vařil pro slavného českého herce Vlastu Buriana. Roman Paulus chtěl být vždy kuchařem, a to se mu splnilo. Dnes si nejvíce váží svého britského kolegy Gordona Ramsaye, kterému má trochu za zlé, že v očích diváků udělal z kuchařů hulváty. Uznává však především jeho odborné kvality. Ramsey je držitelem několika michelinských hvězd a Roman Paulus dobře ví, co toto ocenění obnáší. Protože nevíte, kolik inspektorů přijde a co si dají k jídlu, není možné nějak s cenou kalkulovat. Není to, jak říká, vypilování jednoho jídla, ale každodenní mravenčí práce.
Stále zkoumá nové receptury a postupy. Zkušenost s vařením v cizině je podle něj přínosem v tom, že kuchař pozná různé koncepty a přístupy k vaření. Jeho profese se může uplatnit kdekoliv na světě, protože všude lidé rádi jedí. Dobrá kuchyně se ale může dělat i v restauraci na růžku, kam budou lidé rádi chodit.
Postup: Zdeněk Pohlreich srnčí maso (kýtu nebo plecko) odblaní, omyje, osuší, pokrájí na větší kostky a obalí v mouce. Velkou cibuli nakrájí na kostky a uzenou slaninu na proužky. Česnek prolisuje, rajčata pokrájí na kousky a feferonku poseká nadrobno. Na rozehřátém sádle Pohlreich nechá zesklovatět pokrájenou cibuli, přidá proužky uzené slaniny, bobkový list, celý černý pepř, celé nové koření, celý jalovec a společně orestuje asi 5 minut. V tomto základu zprudka opeče srnčí maso, aby se na povrchu vytvořila kůrčička, cca 3 až 4 minuty. Nyní Zdeněk Pohlreich přidá obě mleté červené papriky, nechá je v tuku rozpustit a přisype pokrájená rajčata, ze kterých vydusí tekutinu. Známý kuchař usilovně míchá, aby se nic nepřipálilo a nezhořklo. Dále přidá prolisovaný česnek, posekanou pikantní papričku, podlije srnčím anebo domácím hovězím vývarem či horkou vodou, přikryje pokličkou a na mírném plameni pomalu dusí do změknutí masa, asi 120 minut. Podle potřeby podlévá vývarem a často promíchává. Přibližně v polovině vaření začne Z. Pohlreich podlévat maso kvalitním suchým červeným vínem. Když je maso měkké, vyjme ho na talíř. Šťávu i s kořením promixuje ponorným mixérem dohladka nebo poctivě propasíruje. Šťávu až nyní osolí a okoření majoránkou, vrátí maso, společně prohřeje a podává. Srnčí guláš na červeném víně Z. Pohlreich servíruje s knedlíky podle vlastního výběru.
Ingredience: hovězí maso (nejlépe kližka), cibule, tuk, mletá paprika, pepř, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, mouka na zahuštění
Pohlreich uvádí, že na guláš je nejlepší kližka, protože se nerozpadá, případně jiné hovězí přední – plec nebo krk. Vždycky by se měl guláš vařit z jednoho druhu, nejlépe z jednoho kusu masa, jen tak si zajistíte jednotnou chuť.
Cibule podle Pohlreicha stačí obyčejná, důležité je až to, co s ní provedete. Říká se, že ideální poměr hovězího a cibule je jedna ku jedné, ale jídlo je pak moc sladké, lepší je dvakrát víc masa než cibule.
Pohlreich také připomíná, že s tukem při přípravě nemáte šetřit, přebytečný tuk můžete vždycky slít.
S dochucovadly to určitě nepřehánějte! Nepotřebujete nic víc než sůl, černý pepř, trochu protlaku a případně trochu worcesterské omáčky.
Postup: Pohlreich cibuli rozkrájí nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice a tedy chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké, jen pak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpálí, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchá a hlídá. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Pohlreich uvádí, že cibule by měla mít světle hnědou barvu, stejně jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou, radí zkušený kuchař.
Těsně před závěrem k cibuli přidá trochu protlaku a papriky, na kilo masa stačí jedna lžička, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, a trochu směs podlije. Jakmile se základ trochu zavaří, vhodí do něj maso a už jen trpělivě dusí. Podle Pohlreicha příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévá jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale pomalu se dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zapráší pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlije, znovu přivede k varu a vaří doměkka.
Ochutnává, zahušťuje a dochucuje průběžně. Toto zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, aby se pořád dolaďovala. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhýbá závěrečnému zahušťování moukou, tím se ničemu nepomůže.
V Čechách jsou velmi oblíbené nejrůznější pořady o vaření, a jedním z nich jsou i Kluci v akci, kteří si získali diváky svým zápalem a láskou k vaření, i proto se jim daří své diváky nalákat na to, aby doporučené recepty sami vyzkoušeli.
Jedním z jejich receptů je i "hovězí roštěná na česneku se špenátem a bramborový knedlíkem".
Kombinace masa, špenátu a bramborového knedlíku je v Čechách velmi oblíbená a každá kuchařka (a samozřejmě i kuchař) ji dělá po svém, ochucuje ji tak, jak to jí / jemu a jejím / jeho strávníkům vyhovuje. I Kluci v akci mají tento recept osvědčený.
