Křen je kořen, který má sice nevzhledný tvar, ale o to více vitamínů a minerálů. Asi vás překvapí, že co se vitamínu C týče, je dokonce srovnatelný s citrusovými plody. Navíc je zdrojem vitamínu B, draslíku, vápníku, ale i železa, má antibiotické a posilující účinky. Ale čím vás asi zaujme nejvíce, je jeho nenahraditelná vůně a chuť. Aby byl křen poživatelný, je potřeba ho zbavit nečistot, okrájet slupku a nastrouhat, nasekat nebo namlít. Pak už je jen na vás, zda ho budete konzumovat čerstvý, nebo jej budete chtít uskladnit.
Jak rychle nastrouhat křen
Pro rychlé nastrouhání křenu použijte kuchyňský robot s nástavcem na strouhání nebo mikrostruhadlo pro menší množství. Vždy nejprve oloupejte kořen a pro nejrychlejší výsledek ho nakrájejte na menší kousky, které se vejdou do otvoru robotu. Pracujte v dobře větraném prostoru, protože strouhání uvolňuje silné výpary.
Ručně (pro malé množství)
Použijte mikrostruhadlo: Mikrostruhadlo funguje dobře pro malé množství a je rychlejší než velké struhadlo.
Umístění kořene: Držte kořen v úhlu 45 stupňů ke struhadlu pro rychlejší a vláknitější řez.
Pravidelně otáčejte: Při strouhání kořen občas otáčejte.
S kuchyňským robotem (pro větší množství)
Příprava kořene: Oloupejte křen a nakrájejte ho na menší kousky, které se vejdou otvorem kuchyňského robotu.
Buďte opatrní s výpary: Při otevírání víka po zpracování buďte velmi opatrní, protože výpary jsou silné.
Tipy pro obě metody
Nejprve oloupejte: Před strouháním použijte škrabku na zeleninu (vhodná je i zubatá).
Pracujte venku: Pokud je to možné, strouhejte venku, abyste se doma vyhnuli silným výparům.
Ochlaďte kořen: Některé zdroje doporučují kořen na krátkou dobu zmrazit, což může usnadnit strouhání a může pomoci s pálivostí.
1) Má jarní výsadba česneku vůbec smysl, když je výnos nižší?
Ano, jarní výsadba česneku má smysl, ale musíte počítat s nižším výnosem oproti podzimní variantě. Rozhodující je, jak brzy sázíte a jaká je teplota půdy.
Z mé zkušenosti je rozdíl ve výnosu kolem 20–40 %, ale kvalita bývá velmi dobrá. Pokud pěstujete pro rodinu a chcete mít jistotu původu, jarní česnek je plnohodnotná varianta. Pro prodej na trhu s důrazem na velikost palic je však výhodnější podzimní výsadba. Klíčem je správné načasování a důsledná příprava sadby.
2) Kdy je ideální termín pro jarní výsadbu česneku?
Ideální je sázet při teplotě půdy 5–7 °C, obvykle během března. Neřiďte se kalendářem, ale skutečnou teplotou v hloubce výsadby.
Jednou jsem čekal na teplé počasí a sázel při 12 °C. Výsledkem byly menší palice. Jakmile jsem začal sázet brzy, i když bylo chladno, kořenový systém byl silnější a výnos lepší. Pokud půda přes den rozmrzne a není přemokřená, je to správný okamžik.
3) Co se stane, když zasadím česnek až v dubnu?
Pozdní výsadba znamená vyšší teplotu půdy a rychlý růst listů, ale slabší kořen. Velikost cibule tím bývá omezená.
V mém pokusu byla dubnová výsadba při 11–12 °C půdy o téměř třetinu slabší na hmotnosti cibulí. Rostliny vypadaly silně, ale stonek byl tenčí. Pokud už musíte sázet v dubnu, zvažte větší stroužky a přísné třídění, jinak bude výnos spíše průměrný.
4) Má smysl dávat sadbu před jarní výsadbou do lednice?
Krátká domácí jarovizace může částečně pomoci, ale nenahradí zimu v půdě. Čtyři týdny při 4 °C mi zvýšily výnos asi o 8 %.
Stroužky jsem skladoval v suchu v lednici a vysadil do chladné půdy. Vzcházení bylo rychlejší a růst vyrovnanější. Přesto byl výsledek stále slabší než u podzimní výsadby. Je to kompromisní řešení pro ty, kdo nestihli podzim.
5) Proč je jarní česnek často menší než podzimní?
Rozhoduje hlavně síla kořenového systému před nástupem delších dnů. Bez silného kořene nemá rostlina kapacitu vytvořit velkou cibuli.
Podzimní výsadba projde přirozenou jarovizací a zakoření ještě před zimou. Jarní výsadba začíná „od nuly“. Pokud je půda teplá, rostlina roste do listu místo do kořene. Květen je klíčový měsíc – co nestihnete do té doby, už většinou nedoženete.
6) Jak hluboko sázet česnek na jaře?
Na jaře sázím do hloubky 5–8 cm, podle typu půdy. V těžší půdě mělčeji, v lehké o něco hlouběji.
Příliš mělká výsadba vede k vytažení cibule nad povrch, příliš hluboká zpomaluje růst. V mém případě byla ideální hloubka kolem 6 cm. Důležité je, aby byl stroužek pevně usazený a měl dobrý kontakt s půdou.
Pastiňák je lidový název pro pastinák setý (Pastinaca sativa), vytrvalou bylinu, která patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae), stejně jako mrkev, petržel, celer, kmín, fenykl a další. Pochází z Kavkazu, Blízkého Východu a Střední Asie, postupně zdomácněla v Evropě a loděmi byla převezena a následně pěstována i v Americe a Austrálii. Pěstuje se pro svůj zdužnatělý aromatický kořen, jenž je na povrchu lehce zahnědlý a uvnitř se skrývá bílá dužina. Rostlina může dosahovat výšky 30–100 cm, ve druhém roce života kvete žlutými až žlutozelenými květy, a to v období července a srpna, případně i počátkem září.
Pastinák obsahuje až 80 % vody a je bohatý na sacharidy. Kořen pastináku je bohatým zdrojem vitamínů, zejména pak vitamínu C. Z minerálních látek v něm můžete najít draslík, fosfor, síru a chlór. Obsahuje také hodně vlákniny. Pokud vás zajímá jeho energetická hodnota, pak vězte, že 100 g pastináku má přibližně 55 kalorií, což je asi 230 kilojoulů. Zajímavou látkou je alkaloid pastinacin, díky němuž má kořen pastináku močopudné účinky a působí proti nadýmání. Římané věřili, že kořeny pastináku působí jako afrodiziakum.
Pokud máte zahrádku, můžete si pastinák vypěstovat sami. Jde o nenáročnou plodinu. Semena pastináku vysévejte na začátku jara, nejlépe v březnu, a to 3–4 semena přibližně 35 cm od sebe a do hloubky 2–3 cm. Aby pastinák prospíval, potřebuje úrodnou, poměrně lehkou půdu a dostatek slunečních paprsků, vybírejte tedy světlá stanoviště. Rostlinu nezapomeňte pravidelně okopávat a zalévat. Kořeny se sbírají po odkvětu rostliny, kdy se vyjmou ze země a přezimují ve vlhčím písku či v pařeništi. Pokud nemáte tu možnost, uložte pastinák do utěrky či papírového sáčku a vložte do lednice. Plody se sbírají po dozrání a suší se. Pozor – sbírání holýma rukama může u citlivých jedinců vyvolat alergickou reakci nebo podráždění kůže.
Koriandr se využívá nejen v léčitelství, ale i v gastronomii jako koření, v podstatě představuje jednu z mála kulturních plodin, které lze v kuchyni zužitkovat úplně celé. Kromě semen koriandru se totiž používají i koriandrové listy a kořen. Rostlina sice jako celek páchne, ale listy koriandru mají chuť anýzu, kořen je pak intenzivnější a semínka koriandru mají nasládlou až ostře kořenitou palčivou chuť připomínající pomerančovou kůru a skořici. Pokrmům dodají příjemnou vůni a lehce nasládlou chuť, proto koriandr velmi často tvoří součást směsí kari koření.
Koriandr je velmi oblíbený v indické kuchyni, a to jak v mletém stavu, tak i celý nebo drcený. Často bývá i součástí arabské kuchyně. Nejčastěji ho najdete v marockých specialitách z jehněčího nebo kuřecího masa. V Evropě se pak koriandr nejčastěji používá při pečení chleba nebo pečiva, často v kombinaci s kmínem. Aroma koriandru se využívá i při výrobě klobás nebo při pečení masa a ryb. V české kuchyni je například oblíbená kombinace koriandru a hub, najdeme jej tedy i v receptech na houbovou omáčku, polévku. Používá se i k nakládání hub a jiné zeleniny (červená řepa a okurky), přidává se do chleba, který tak činí stravitelnější, je klasickou přísadou do perníku, uzenářských výrobků, při přípravě jehněčího, vepřového a hovězího masa či ryb. Využití nachází rovněž ve výrobě alkoholických nápojů včetně vín.
V léčitelství se využívají listy a plody koriandru. Tato bylina obsahuje silice, třísloviny, linalon, mastné oleje, kumariny (proto ho nesmí užívat lidé s poruchami srážlivosti krve), vitamin C, geraniol, geranylacetát, gamma-terpinen. Linalon, obsažený v koriandru, omezuje růst bakterií a hub, tedy původců mnohých onemocnění u člověka. Hlavní využití koriandru spočívá v jeho vlivu na trávicí trubici, látky v něm obsažené ulevují při nadýmání a pocitu plného žaludku, mírní žaludeční nevolnost a křeče, povzbuzují chuť k jídlu. Při nemocech dýchacích cest podporuje vykašlávání. Má také příznivé účinky na nervovou soustavu.
Na vnitřní použití je tedy čaj z koriandru, často spolu s kmínem, který by vám měl pomoci při bolestech břicha a pocitu plnosti či nadýmání. Zevně se koriandr používá ve formě obkladů k ošetřování vředů nebo jako mazání při onemocněních kloubů. V takzvaném karmelitském lihu pak při revmatismu a bolestech v kloubech. Inhalace výparů z vařícího se drceného koriandru užíváme při chronické rýmě, spojené s chronickým katarem horních cest dýchacích. Dle potřeby se inhaluje jednou až dvakrát denně po 5 až 10 minutách.
Neoloupaný zázvorový kořen omyjte a na struhadle najemno nastrouhejte. Z nastrouhaného zázvoru vymačkejte šťávu. Vymačkanou zázvorovou šťávu přeceďte přes sítko do čisté, uzavíratelné nádoby a tu uložte do chladničky. Před použitím je nutné skleničku ode dna promíchat, jelikož se na dně tvoří sedlina. Do čaje přidávejte 2−3 čajové lžičky zázvorové šťávy. Zázvor by neměly užívat těhotné ženy.
Medový zázvor
Kořen zázvoru nakrájejte na malé kousky, dejte do uzavíratelné skleničky a zalijte medem. Takto připravený zázvor použijte do čaje.
Křen můžete zakoupit v obchodě nebo si ho můžete pěstovat na zahradě. Aby byl kořen křenu dostatečně masivní, je potřeba mu dát také dost dlouhý čas k tomu, aby narostl. Není to žádná rychlovka, na jeho úrodu si počkáte docela dlouho. Pokud se přeci jen rozhodnete pro pěstování na zahradě, nemusíte se obávat, že by se vám někam zatoulal a vy si nebudete pamatovat, kam že jste ho zasadili. Má specifické, velké, jasně zelené listy, po obvodu zdobené drobnými zoubky.
Máte-li již kořen křenu buď vykopaný, nebo zakoupený, opomeneme nejprve to, že je potřeba ho nějak opracovat, protože to, co si musíte ujasnit jako první, je, co s křenem chcete dělat, zda ho chcete nechat syrový, nebo ho uchovat, připravit si jablečný křen, naložit ho s medem a podobně.
Dýně (tykve) mají rády bohatou půdu a hodně sluníčka a tepla. Dokážou růst přímo na čistém kompostu. Jsou však citlivé na sebemenší mrazík, takže je vysazujte, až když toto nebezpečí pomine. Mnoho lidí si tykve předpěstovává doma za oknem a na záhony sází již vzrostlé sazeničky. V případě tykví nekeříčkové formy (s mohutnými šlahouny) je vhodné od takového postupu odstoupit, protože si rostlina vytváří dlouhý kořen, který při předpěstování doma proroste velmi rychle ven z kelímku, zatímco nadzemní část sazeničky sotva prorazí povrchem půdy. Kořen je potom při přesazování téměř vždy zničen nebo odlomen, což má za následek pomalý a špatný růst předpěstovaných rostlin. Je proto lepší bujně rostoucí nekeříčkové odrůdy tykví vysévat na záhony přímo ze semen. Keříčkovým odrůdám, mezi něž patří třeba cukety, přesazování nevadí.
Větší odrůdy tykví často vypouštějí ze svých výhonů další podpůrné kořeny, aby si zajistily dodatečné zdroje pro svůj růst a produkci plodů. Musejí k tomu ovšem mít podmínky. Pokud budete mít příliš malé záhony nebo tykve vysadíte někam na kraj zahrádky, výhony se budou plazit v trávě, kde nedokážou zakořenit. Je proto lépe vyčlenit jim dostatek prostoru na obdělané půdě. Ty části rostliny, kde se objeví podpůrné kořeny, můžete zahrnout hlínou.
Dýně se sklízejí i se stopkou. Pokud při sklizni některým plodům stopka upadne, měli byste je sníst jako první. Většina tykví musí po sklizni několik týdnů dozrávat. Můžete je rozložit venku na slunci na slámu nebo je nechat dozrát doma. Důležité je pohlídat stopky plodů, aby pořádně zaschly. Hniloba se totiž často šíří právě odtud.
S tykvemi byste měli zacházet podobně jako s jablky. Opatrně je pokládat, aby se neotloukly. Doma je můžete rozložit na nějakou měkkou podložku, třeba na karton. Nejdéle vydrží jednotlivé tykve zavěšené v síti ve volném prostoru. Ideální teplota pro skladování se pohybuje v rozmezí 10–15 °C. Vyhovuje jim i pokojová teplota do dvaceti stupňů. Jednou za čas byste měli každou tykev zvednou a prohlédnout, zda se nekazí. Kontrolujte také stopky. Menší plody lze skládat na sebe, velké se skladují v jedné vrstvě. Dýním vadí – na rozdíl od brambor – vysoká vlhkost vzduchu.
Amoratia rusticana aneb křen selský, anglicky Horseradish, znáte spíše jako přílohu k ovaru, tedy jako kořen.
Ten musíte očistit, nastrouhat. Květ tyto procedury nepotřebuje. Pokud byste si nějaký ten kořen dali do květináče na balkón či na parapet, můžete křen pěstovat a mít ho po ruce. Až vám vykvete, zkuste ochutnat i jeho květy. Mateřskou rostlinu nezapřou; příjemně voní i chutnají po čerstvě nastrouhaném křenu. Jsou ale jemňoučké.
V únoru nebo počátkem března se muškáty, které hibernovaly ve tmě, opatrně probudí ze zimního spánku umístěním na parapet a zvýší se jim zálivka. Zde se rostliny mohou pomalu aklimatizovat. Aby mohly co nejlépe zahájit novou sezónu, mohou být přesazené do nového substrátu.
Nesmí chybět ani jarní řez. Během zimy se na rostlinách mohly vytvořit dlouhé výhony. To je obvykle známkou toho, že místo bylo buď příliš teplé a tmavé, nebo příliš světlé, ale chladné. Tyto podlouhlé tenké výhonky se odstraní, protože by nikdy netvořily květy.
Pokud se na slunném zimovišti vytvořily nové výhony, zkracují se také. To později vyústí v krásné košaté nové výhonky.
Při prořezávání můžete objevit suché stonky, které jsou uvnitř černé. I když se zdá, že rostlina zimu úspěšně nepřežila, naděje tu je. Je možné, že kořen ještě znovu vyraší. V takovém případě všechno staré dřevo odřízněte a kořen zasaďte do nové půdy.
Kdy vyndat muškáty:
Aklimatizace: únor/začátek března ze zimoviště na okenní parapet nebo podobně a intenzivnější zálivku.
Jarní řez: Odstraňte zrohovatělé výhony, případně nové výhony zkraťte.
Od poloviny května mohou rostliny opět ven. Závisí to na aktuálním vývoji počasí, ale v polovině května už by neměly hrozit mrazy a rostliny se v tuto dobu mohou bezpečně vrátit ven.
Na jaře pelargonie začne hned rašit. Jaro je doba, kdy se výhonky vzpamatují a vytvoří se nové listy.
