Téma: 

magnolia betty


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

DRUHY KVETOUCÍCH KEŘŮ MAGNOLIA

Magnolia Susan

Magnolia Susan, můžete ji také znát pod českým názvem šácholan Susan, byla vyšlechtěna stejně jako magnolie Betty ve 20. století v USA, a to několikerým křížením stejných odrůd jako magnolie Betty, tedy magnolie Liliflora a magnolie Stellata. Snad právě proto toho mají oba druhy tolik společného. Ani teď si nenechte uniknout fotografie zachycující krásu tohoto kultivaru.

Každá magnolie je něčím typická, a co že vás zaujme jako první u magnolie Susan? Určitě je to její jedinečná červená, někdy tmavě růžová barva na povrchu květů tulipánového tvaru, uvnitř je květ jen o pár odstínů světlejší. U květů této magnolie se asi nedočkáte, aby se úplně otevřely, jako to bývá u ostatních magnolii. Jak jsem již uvedla, Magnolia Susan je hodně podobná kultivaru Magnolia Betty, kvete rovněž až na konci dubna či v květnu, čímž klesá riziko umrznutí narašených květů.

Už vás asi ani nepřekvapí, že rovněž u Magnolie Susan se listů dočkáte teprve po odkvětu a že sytě zelené listy vydrží až do podzimu.

Jak pěstovat Magnolii Susan

Magnolia Susan je středně vysoký až vysoký keř, dosahuje výšky kolem 1,5 až 3 metrů a šíře 1 až 2 metry, takže i když se opět nejedná o největší z druhů magnolií, přesto potřebuje mít svůj prostor. Znovu si místo pro zasazení vyberte důkladně, protože ani Magnolie Susan nemá ráda přesazování. Nejlepší je, aby své stanoviště nemusela nikdy měnit. Ani s prostřiháváním to nepřehánějte, není potřeba, jen to opravdu nutné a hned po odkvetení.

Magnolii Susan vyberte slunné až polostinné místo, nejlépe s kyselejší, ale dobře propustnou půdou a myslete na pravidelnou zálivku, za kterou vás tato magnolie odmění krásnými rudými květy a sytě zelenými listy.

Detail odstavce: Magnolia Susan
Zdroj: Druhy kvetoucích keřů magnolia
Zveřejněno: 25.11.2015

DRUHY KVETOUCÍCH KEŘŮ MAGNOLIA

Magnolia Betty

Magnolia Betty, českým názvem šácholan Betty, byla vyšlechtěna v USA, a to ve 20. století křížením magnolie Liliflora a magnolie Stellata. O tom, zda bude slušet vaší zahradě, se můžete přesvědčit na těchto fotografiích.

Magnolia Betty nepatří svou velikostí mezi největší, ale je charakteristická především svou překrásnou citrusovou vůní – bravurně převálcuje všechny ostatní magnolie, o kterých se tedy nedá říci, že by nevoněly, ale tato síla je opravdu veliká. Květy se u magnolie Betty začínají objevovat koncem dubna, což je o něco později než u ostatních druhů, ale v naší republice, respektive v našich klimatických podmínkách, jde spíše o přednost, protože se nemusíte tolik obávat, že by vám květy zmrzly. Květy této magnolie mají na povrchu růžovou až purpurovou barvu, vnitřní plátky jsou bílé.

Stejně jako u magnolie Soulangenovy se u magnolie Betty dočkáte nejdříve květů a až po odkvetení vyrazí lístky, které budou mít jasně zelenou barvu po celou dobu, než na podzim opadají. Může se stát, že budou mít v letním období lehce načervenalý nádech, ale to není u magnolie Betty pravidlem.

Jak pěstovat Magnolii Betty

Pokud si zakoupíte tento kultivar, myslete na to, že až budete vybírat místo vhodné pro zasazení, nesmíte mimo jiné zapomenout na to, že i když se nejedná o největší magnolii, přesto tento keř dosahuje výšky kolem 2 až 3 metrů a šíře 1 až 2 metry. Abyste za několik let nezjistili, že magnolie už nemá kam růst, protože tato rostlina opravdu nemá ráda přesazování. Pokud to přeci jen bude nutné, buďte hodně opatrní a počítejte s tím, že se z toho bude i 2 roky vzpamatovávat. Ani s prořezáváním si nemusíte dělat těžkou hlavu, pokud tedy nechcete upravovat tvar tak, aby se vám více líbil, pak prořez provádějte hned po odkvětu.

Magnolii Betta vyhovuje slunné až polostinné místo, lehká a dobře propustná půda. Opět nezapomínejte na zálivku, pravděpodobně vám rostlina neuschne, ale její vzhled nebude působit tak svěže a krásně, jak by tomu mělo v optimálním případě být. Pokud bude mírná zima, málo dešťů či sněhu, zalévejte magnolii i v zimě.

Detail odstavce: Magnolia Betty
Zdroj: Druhy kvetoucích keřů magnolia
Zveřejněno: 25.11.2015

DRUHY KVETOUCÍCH KEŘŮ MAGNOLIA

Magnolia Stellata

Magnolia Stellata, česky také šácholan hvězdokvětý, pochází z Japonska, konkrétně z ostrova Honšú. Myslím, že i Magnolia Stellata se vám bude líbit, prohlédněte si foto.

Zajímá vás, čím že je Magnolia Stellata charakteristická? Určitě jsou to její bílé květy hvězdicového tvaru, které se začínají objevovat opravdu velice brzy, a to už na přelomu března a dubna, tím je ale také tato magnolie bohužel velice náchylná na zmrznutí. Jen co magnolie hvězdokvětá vykvete, zaujmou vás nádherné květy nejen svým vzhledem, ale také svou vůní, protože tato odrůda patří mezi ty nejaromatičtější.

Rovněž Magnolia Stellata bude mít květy ještě na holých větvičkách, až vyraší listy, budou mít barvu spíše matně zelenou a budou oválného tvaru, asi 10 cm veliké.

Často se Magnolia Stellata využívá k dalšímu šlechtění nových druhů.

Jak pěstovat Magnolii Stellata

Magnolia Stellata se řadí mezi menší magnolie, a to pro svou výšku do 2 metrů. Do šířky se však větví mnohem víc. Vzhledem k tomu, že kvete opravdu velice brzy, hned jako jedna z prvních, je potřeba nevysazovat ji na volné prostranství, kde klesají teploty hodně hluboko. Nejlépe volte jihozápadní až západní stranu, aby vás mráz nepříjemně nepřekvapil v době kvetení. Keř pokud možno nepřesazujte a nezastřihávejte, pokud chcete upravit tvar, proveďte to hned po odkvetení, a pokud možno co nejméně.

Stejně jako ostatní magnolie má Magnolia Stellata ráda slunce, proto by stanoviště mělo být slunné či polostinné. Půdu zvolte kvalitní, dobře propustnou, spíše kyselejší a rostlinu pravidelně zalévejte.

Detail odstavce: Magnolia Stellata
Zdroj: Druhy kvetoucích keřů magnolia
Zveřejněno: 25.11.2015

DRUHY KVETOUCÍCH KEŘŮ MAGNOLIA

Magnolia Kobus

Magnolia Kobus, česky také šácholan japonský, je původem z Japonska a Koreje. Pro představu, jak Magnolia Kobus vypadá, se podívejte na foto.

I u Magnolie Kobus najdeme nějakou zvláštnost, a to že květy jsou většinou na počátku růžové, a když se rozvinou, mají čistě bílou barvu. Květy mívají pohárovitý tvar o velikosti kolem 10 cm. Tato rostlina opět kvete velice brzy, hned na přelomu března a dubna.

Po květech vyrostou Magnolii Kobus i listy, které mají vejčitý tvar, na konci zašpičatělý, bývají kolem 10 cm veliké, v létě mají tmavě zelenou barvu a na podzim před opadáním ji změní na žlutou.

Odrůda Magnolia Kobus je také často používána k dalšímu křížení a šlechtění nových druhů.

Jak pěstovat Magnolii Kobus

Magnolia Kobus, se řadí mezi vyšší odrůdy magnolií, dosahuje výšky kolem 10 m. Rostlinu většinou tvoří několik kmenů, což je důležitý faktor při volbě umístění keře, abyste nezjistili, že vám v dospělosti stíní v místech, kde se vám to příliš nehodí. Tato rostlina je také plně mrazuvzdorná, odolává teplotám i -34 °C, ale znovu nezapomeňte, že jde o odrůdu s hodně brzkou dobou květu, a pokud to je jen trochu možné, umístěte rostlinu pří výsadbě na kryté místo na jihozápadní až západní straně. Stejně jako většina magnolií upřednostňuje nakyslou, prodyšnou, dobře zavlažovanou půdu. Pokud možno znovu nepřesazujte, abyste si zbytečně neoslabili rostlinu, nezabrzdili její růst či květenství, a co nejméně zastřihujte, vždy myslete na to, že magnolie se zkracují hned po odkvětu.

Detail odstavce: Magnolia Kobus
Zdroj: Druhy kvetoucích keřů magnolia
Zveřejněno: 25.11.2015

DRUHY KVETOUCÍCH KEŘŮ MAGNOLIA

Magnolia Soulangeana

Magnolia Soulangeana je nejoblíbenější a nejčastěji pěstovaná magnolie u nás. Česky se jmenuje šácholan Soulangenův nebo také magnolie Soulangenova. Byla vyšlechtěna z magnolie Liliflora a magnolie Denudata, a to v 19. století ve Francii. Prohlédněte si fotografie tohoto kultivaru.

A proč je Magnolia Soulangeana velmi oblíbeným keřem? Především pro její krásné a velmi voňavé květy. Prvních květů se dočkáte asi 6 až 8 let po vysazení, pak už její kvetení bude pravidelné. Pokvete vám hned na jaře asi od poloviny dubna, a to ještě před olistěním. Květy mají z vnější strany krásně růžovou barvu, uvnitř jsou sněhově bílé, okvětní lístky mají oválný tvar a jsou střechovitě uspořádány.

Jen co Magnolia Soulangeana odkvete, začnou se na keři objevovat první lístky sytě zelené barvy, které se postupně rozšiřují a dorůstají do délky kolem 10 centimetrů. Vrchní strana těchto lístků je hladká, zatímco rubová strana je chlupatá.

Jak pěstovat Magnolii Soulangeana

Magnolia Soulangeana má ráda slunné až polostinné místo. Nepotěšíte ji však určitě tím, že ji vystavíte častému větru. Vzhledem k tomu, že kvete v hodně brzkých měsících, kdy ještě teploty klesají pod nulu, nechcete-li mít květy omrzlé, zvolte stanoviště alespoň trochu chráněné, ale na druhou stranu, bude-li to moc teplé místo, vyraší květy příliš brzy a zmrznou dřív, než stačí rozkvést. Při výsadbě také pozor na to, že vám z malého keře vyroste dvou- až čtyřmetrový strom, takže jej zasaďte tak, aby měl dostatek místa na rozrůstání. Magnolii můžete a nemusíte zastřihovat, chcete-li upravit do požadovaného tvaru, proveďte to nejlépe hned po odkvětu.

U magnolie byste neměli zapomínat na zalévání, nemá ráda přeschnutí, a to ani v zimním období, proto nebude-li mrznout ani sněžit, je dobré si na ni jednou za čas vzpomenout a trochu vody jí dopřát.

Detail odstavce: Magnolia Soulangeana
Zdroj: Druhy kvetoucích keřů magnolia
Zveřejněno: 25.11.2015

MAGNÓLIE

Druhy magnólie

Magnólie je rozsáhlý rostlinný rod, který zahrnuje okolo dvou set jednotlivých druhů. Jsou to jednak stromy a keře stálezelené, rostoucí v tropickém pásmu, tak opadavé, které jsou mrazuvzdorné a známé z našich zahrad. Barva květů je nejčastěji růžová, růžovo-fialová, růžovo-bílá, vyskytují se ale i druhy vínové, vínově-červené, bílé nebo žluté.

K nejvíce vysazovaným u nás patří Magnolia soulangiana. Tento solitér dorůstá výšky 5-8 m a vytváří rozložitý, bohatě větvený keř. Je proto vhodný do větších zahrad nebo parků. Vyznačuje se hojností růžovobílých květů, které jsou velké (u starších exemplářů jsou až 20 cm široké) a mívají až 18 korunních plátků. Tento strom nakvétá velmi brzy, když je rostlina ještě bez listů. O to více květy vyniknou. Rizikem ale je, že vlivem mrazu mohou namrznout, zhnědnou a opadají. K oblíbeným patří také Magnolia stellata, jejíž květy jsou bílé a svým tvarem připomínají hvězdu. Keř dorůstá výšky maximálně 3 metrů (roste spíše do šíře), je proto vhodný i do menších zahrad. Milovníci tmavších barev jistě ocení vínově kvetoucí Magnolii liliifloru Nigru, která vykvétá až v květnu (nehrozí ji tedy mrazy) nebo jí podobnou Magnolii rusticu Rubru, jejíž květy vypadají jako baculatý vínovo-fialový tulipán nebo Magnólii genii.

Detail odstavce: Druhy magnólie
Zdroj: Magnólie
Zveřejněno: 14.12.2015

DRUHY KVETOUCÍCH KEŘŮ MAGNOLIA

Magnolia Acuminata

Magnolia Acuminata má u nás zajímavé označení: magnolie okurková, modrá či okurkový strom. Prohlédněte si, jak tento šácholan vypadá.

Magnolia Acuminata je originální svou velkostí, v ideálních podmínkách vyrůstá až do výšky 25 m. Tyto podmínky jsou ale bohužel jen v Asii, odkud pochází, a v Kanadě v Jižním Ontariu, či na východě Spojených států. Chcete-li magnolii okurkovou pěstovat u nás, budete se s ní muset spokojit jako s pokojovou rostlinou. Budeme-li se bavit o rostlině pěstované v ideálních podmínkách, pak tento strom roste většinou samostatně, ne v hájích či alejích. Pro svou velikost v dospělosti bývá vysazován tak, aby vytvořil požadovaný stín u domů či v parcích. I Magnolia Acuminata kvete, tyto květy však nejsou pro magnolii typické, dočkáte se jich od dubna do června a jde o drobné, nenápadné květy žlutozelené barvy. Většinou se objevují vysoko v korunách stromů a jejich tvar se hodně podobá malé okurce, proto také název magnolie okurková nebo okurkový strom.

I listy Magnolie Acuminata bývají mnohem větší než u většiny druhů magnolií. Jsou dlouhé asi 20 cm a široké 10 cm, hladké na okraji a měkké na spodní straně.

Jak pěstovat Magnolii Acuminata

Vraťme se do našich podmínek a řekněme si, jak si vypěstovat magnolii okurkovou u nás. Jak jsem již uvedla, můžete ji na rozdíl od ostatních magnolií pěstovat jen jako pokojovou rostlinu. Chcete-li pěstovat Magnolii Acuminata hned od semene, je potřeba si semena opatřit a hned pěstovat, neuskladňujte je. Začít s pěstováním můžete v jakémkoliv ročním období. Nejprve si semena promíchejte s pískem a dejte asi na 2 měsíce do lednice, ano čtete správně, tato rostlina potřebuje takzvanou studenou stratifikaci. Po 2 měsících semena vyjměte z lednice a zatlačte asi 1 cm hluboko do zeminy připravené ze smíchaného substrátu pro pokojové rostliny společně s pískem. Umístěte nádobu na světlé a teplé místo. Substrát průběžně zalévejte nejlépe převařenou a vychladlou vodou nebo destilovanou vodou, nepřelévejte ho, jen aby byl stále vlhký. Asi za měsíc byste se mohli dočkat prvních klíčků. Pokud máte více rostlinek, můžete rozsadit – do stejné půdy jako při sázení – a pak už se o rostlinu není potřeba starat dle nějakých zvláštností, jen nezapomínejte na zálivku a snad se vám pěstování vydaří.

Detail odstavce: Magnolia Acuminata
Zdroj: Druhy kvetoucích keřů magnolia
Zveřejněno: 25.11.2015

RŮŽOVĚ KVETOUCÍ KEŘE

Magnólie Soulangeova

Magnólie Soulangeova (Magnolia soulangeana) je střední keř až malý strom dorůstající do pětimetrové výšky. Růžové květy se vyvíjejí již před vyrašením listů (tedy v dubnu a květnu), jsou velké, vzpřímené a téměř 10 cm dlouhé. Opadavé listy jsou jasně zelené, kožovité, eliptické, střídavé. Magnólie vyžaduje slunné a chráněné stanoviště. Půda by měla být slabě kyselá až neutrální, nevápnitá, humózní, hlinitá, kyprá a mírně vlhká, ale zároveň i propustná. Před zasazením keře je dobré vylepšit zeminu přídavkem rašeliny nebo kompostu a rostlinu poté obsypat mulčovací kůrou nebo suchým listím, aby se udržela přiměřená vlhkost půdy. Magnólii vysaďte brzy na jaře (březen až duben), případně na podzim před prvními mrazíky. V našich podmínkách je tato magnólie mrazuvzdorná a obvykle dobře snáší i městské ovzduší. Pěstuje se v několika kultivarech, které se liší především odstínem květů a dobou květu.

Detail odstavce: Magnólie Soulangeova
Zdroj: Růžově kvetoucí keře
Zveřejněno: 15.9.2015

KONIFERY

Druhy konifer

Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.

Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.

Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.

Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.

V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.

Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.

Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.

Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.

Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.

Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.

Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.

Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.

Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.

Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery spokojeně porostou a předvedou se v plné kráse.

Čisté, strohé linie úzce rostoucích jehličnanů zesilují dojem upravenosti a harmonie. Vytvářejí protipól k rostlinám s bujnější stavbou, pestrými listy a květy a odvádějí od nich pohled vzhůru. Toho lze využít pro zviditelnění odlehlého zákoutí či určitého místa, například vstupu do části zahrady s odlišným využitím, středu protínajících se cest nebo třeba zátiší s uměleckou plastikou. Na rozlehlé ploše fungují jako orientační body. Navozují pocit klidu, zároveň však pozorovatele provokují a udržují ve střehu, zvlášť když dosahují značné výšky. Třebaže jehličnany s tužkovitou siluetou neposkytují blahodárný stín, čím starší a vyšší jsou, tím větší pozornost upoutávají. Přímo si o ně říkají pozemky s rovinatým terénem a velkou trávníkovou plochou, jimž chybí výšková členitost. Nezklamou ani v době, kdy zahradu přikryje sníh.

Jemný a působivý kontrast vznikne, když stálezelené vertikály spojíte s okrasnými travami. Poutavou hru tvarů vyvolají spolu s dřevinami, které se svými dlouhými vodorovnými větvemi rozpínají do šířky několika metrů. Velmi jim sluší také partnerství s bohatě kvetoucími keři, jako jsou pustoryly (Philadelphus), kolkvicie (Kolkwitzia amabilis), magnólie (Magnolia) či tavolníky (Spiraea).

Druhy

Jde o dřeviny velmi oblíbené v našich zahradách, které se používají jak do stříhaných živých plotů (tis obecný – Taxus baccata, cypřišky – Chamaecyparis, jalovec – Juniperus virginiana, zerav – Thuja occidentalis, jedlovec – Tsuga heterophylla a další), tak jako solitérní (osamoceně stojící) anebo v malých skupinách (další z jehličnanů – smrky, borovice, jedle, modřín).

Detail odstavce: Druhy konifer
Zdroj: Konifery
Zveřejněno: 30.10.2016