Bylinková zahrádka má mnohostranné využití. Od jara do podzimu jsou vám k dispozici čerstvé výhonky bylinek, květy, listy i semena. Aromatické rostliny zároveň vytvářejí zátiší, které se stává vyhledávaným místem k odpočinku. Pokud zvolíte před větrem chráněné stanoviště, vůně bylinek se bude na místě dlouho držet, nehledě na to, že tato místa lákají motýly a tolik potřebné včely.
Bylinková zahrádka – spirála
Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.
Přenosné (vyžadují přenos do tepla během zimního období) – bobkový list, rozmarýn, stévie
Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.
Dělení bylinek podle umístění ve spirále:
Vrch spirály – dobromysl, majoránka, levandule, rozmarýn, šalvěj, yzop
Šalvěj lze nahradit jinými bylinkami, ale vždy záleží na tom, v jakém jídle ji používáte a jakou roli tam hraje. Nejčastěji se používá kvůli chuti, vůni nebo práci s tukem.
V běžné kuchyňské praxi se osvědčil tymián, majoránka nebo velmi malé množství rozmarýnu. Důležité je použít menší množství než u šalvěje a dochucovat postupně. Pokud si nejste jistí, je lepší šalvěj vynechat úplně, než ji nahradit špatně a jídlo přebít.
Jaká bylinka je chuťově nejblíže šalvěji?
Chuťově má k šalvěji nejblíže tymián, protože není svěží, ale spíše zemitý a aromatický. Právě proto funguje v podobných typech jídel.
Rozmarýn je také blízký, ale je výraznější a snadno přebije ostatní chutě. Pokud ho používáte jako náhradu, je nutné dát ho výrazně méně. Majoránka se osvědčila hlavně u masa, kde dokáže vytvořit podobnou hloubku chuti.
Mohu šalvěj úplně vynechat bez náhrady?
Ano, v mnoha receptech lze šalvěj úplně vynechat, aniž by se jídlo pokazilo. Platí to hlavně tam, kde slouží jen jako doplňková bylinka.
Pokud je šalvěj v receptu pouze okrajovou chutí, stačí upravit techniku přípravy – například pracovat více s tukem nebo časem restování. V praxi je vynechání lepší než špatná náhrada, která může změnit charakter jídla.
Čím nahradit šalvěj v těstovinách s máslem?
V těstovinách s máslem se nejlépe osvědčil tymián, protože se dobře váže na tuk a nepůsobí rušivě. Je jemnější než rozmarýn a chuť zůstává vyvážená.
Důležité je přidat bylinku až ke konci a nesmažit ji dlouho. Pokud nemáte ani tymián, lze jídlo připravit jen s kvalitním máslem a trochou pepře. Výsledek bude jednodušší, ale stále funkční.
Čím nahradit šalvěj k masu?
U masa záleží na druhu a způsobu přípravy. Šalvěj se často používá kvůli práci s tukem a potlačení těžkosti.
U vepřového a telecího masa funguje majoránka, u kuřecího masa malé množství tymiánu nebo rozmarýnu. Vždy platí pravidlo, že náhrady musí být méně než šalvěje, jinak chuť masa zanikne.
Jaký je rozdíl mezi čerstvou a sušenou šalvějí při náhradě?
Čerstvá a sušená šalvěj se chovají výrazně odlišně. Sušená je koncentrovanější, hořčí a citlivější na teplo.
Pokud nahrazujete čerstvou šalvěj sušenou, použijte maximálně třetinu množství a přidávejte ji až ke konci. V některých receptech je lepší sušenou šalvěj vůbec nepoužít a zvolit jinou bylinku.
Proč se šalvěj nehodí nahrazovat bazalkou?
Bazalka má úplně jiný chuťový profil než šalvěj. Je svěží, lehká a typická pro jiný typ kuchyně.
Při náhradě šalvěje bazalkou vzniká jídlo, které chutná „jinam“, než má. V máslových nebo masových receptech bazalka naruší rovnováhu a&nbs
Technologický postup: Připravte si mísu velkou tak, aby se do ní nejen vešly všechny ingredience, ale aby se vám v ní maso i dobře hnětlo. Maso rozprostřete na dno nádoby a přidejte nejprve pokrájenou cibuli. Chce to opravdu drobné kostičky – velké kusy cibule sice neovlivní chuť sekané, ale vypadávají ze syrové směsi a zbytečně narušují její strukturu. K masu a cibuli přihoďte česnek. Můžete jej propasírovat strojkem, utřít nožem nebo jemně nakrájet. Pak přidejte jedno vejce a jeden žloutek; zbylý bílek si nechte v hrnku stranou (na závěr jím potřete hotové šišky sekané – budou tak lépe držet pohromadě). Pak přisypte sůl. Směs můžete částečně promíchat. Do sekané patří i koření, především majoránka. Se sušenou nemusíte nijak šetřit, přidejte jednu až dvě lžičky. Pokud chcete, aby vaše sekaná opravdu voněla a měla výraznější chuť, použijte čerstvé bylinky – ideální je opět majoránka nebo oregano či petrželka. Ihned utržené je nasekejte ostrým nožem a přidejte ke směsi. Na závěr přijde strouhanka. Nebojte se odměřování hrstmi – je to nejjednodušší a přitom poměrně přesné. Nejlepší je domácí strouhanka. Budete mít jistotu, že v ní není přidaná mouka nebo jiné příměsi. Strouhankou maso rovnoměrně zasypte a nechte odpočinout. Mezitím si připravte pekáček a předehřejte troubu na 180 °C. Maso a veškeré přidané ingredience hněťte rukama. Důkladně a dlouho. Je to ten nejlepší způsob, jak všechno dokonale spojit a vytvořit kompaktní hmotu. Dbejte hlavně na to, aby se strouhanka, bylinky a především sůl dostaly do všech částí masa. Směs nejprve pasírujte mezi prsty, pak ji začněte spojovat do velké šišky. Spojení veškerých ingrediencí spolehlivě obstará strouhanka a vajíčka. Máte-li přesto pocit, že směs nedrží pohromadě tak, jak má, přidejte trochu strouhanky, případně vajíčka. Pokud ani to nepomůže, přilijte trochu mléka a znovu důkladně hněťte. Mléko by mělo mít stejnou teplotu jako masová směs. Z masové směsi vytvarujte šišku (nebo několik menších) a zabalte ji do slaniny. Sekanou dejte na plech, podlijte asi centimetrem vody a pečte ve vyhřáté troubě zhruba hodinu při 180 °C.
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete plevel omezit namulčováním posekanou trávou (celer, kořenová petržel, bazalka), u některých teplomilných bylinek pak nasypáním kamenné drtě, ovšem některé druhy mulčování přímo nesnáší (majoránka).
Na podzim ostříhejte všechny jednoleté a dvouleté druhy, nať usušte nebo naložte do oleje, do octa,
Jelení maso na guláš marinovat nemusíte, ale výrazně tím zvýšíte měkkost a hloubku chuti. Nejlepší výsledky jsem dosáhl po 24 hodinách ve víně s jalovcem.
Bez marinování bude jelení guláš pevnější a chuť čistší, ale méně komplexní. Marinování pomáhá narušit povrchové struktury masa a zvýraznit aroma. U farmového masa stačí 12 hodin, u zvěřiny z honitby doporučuji minimálně 24 hodin. Pokud marinovat nechcete, počítejte s delším dušením a větším množstvím tuku.
Jak dlouho dusit jelení guláš, aby byl opravdu měkký?
Ideální doba dušení jeleního guláše je 2,5 až 3 hodiny při velmi mírném varu. Kratší čas často nestačí na rozpad kolagenu.
Při jedné hodině zůstává jelení maso tuhé, i když je prohřáté. Při dvou hodinách je měkkost přijatelná, ale až kolem třetí hodiny dosáhnete plné vláčnosti. Důležité je nevařit prudce – silný var vysušuje maso. Pokud si nejste jistí, zkuste test vidličkou: maso se má oddělit bez odporu, ale nesmí se rozpadat.
Proč je můj jelení guláš tuhý i po dlouhém vaření?
Nejčastější příčinou tuhého jeleního guláše je příliš vysoká teplota nebo nedostatek času. Další faktor může být stáří kusu.
Při prudkém varu se maso stáhne a ztratí šťávu. Pokud byl kus starší, obsahuje více vaziva a potřebuje delší dušení. Řešení je jednoduché: přidejte trochu vývaru, snižte teplotu a pokračujte dalších 30–60 minut. Trpělivost je klíčová. Někdy pomůže i malá dávka kyseliny, například lžíce vína.
Jak odstranit silný pach zvěřiny?
Silný pach zvěřiny zmírní delší marinování ve víně a použití jalovce. Pomáhá i kvalitní tuk.
Pach je výraznější u masa z volné přírody. Pokud je aroma příliš intenzivní, použijte 24hodinovou marinádu a přidejte lehce rozdrcený jalovec. Vyhněte se přehnanému kořenění, které chuť jen přebije. Někdy pomůže i malé množství brusinkového džemu na závěr, které chuť zaoblí bez ztráty charakteru.
Kolik cibule patří do jeleního guláše?
Ideální je poměr téměř 1:1 mezi masem a cibulí. Na 1 kg masa počítejte kolem 800 g cibule.
Cibule funguje jako přirozené zahušťovadlo. Pokud jí dáte málo, omáčka bude řídká a budete sahat po mouce. Dlouhé pomalé restování cibule minimálně 20 minut je zásadní. Barva má být tmavě zlatá, ne spálená. Správně připravená cibule je základ celého guláše.
Je lepší jelení guláš na sádle nebo na oleji?
Sádlo dává jelenímu guláši hlubší chuť a lepší základ než běžný olej. Rozdíl je znatelný.
Olej je neutrální a méně podporuje karamelizaci. Sádlo stabilně snáší vyšší teplotu a dodává jemný masový tón. Máslo se přepaluje příliš rychle. Pokud nechcete čisté sádlo, zkombinujte ho s ma
Rozmarýn lékařský pochází ze Středomoří, ale byl nejspíš známý již ve starém Egyptě. Je to bylinka mnoha možností – hezky voní a vypadá, lze ji tedy využít jako dekorativní rostlinku, ale zároveň má mnoho vlastností, které se uplatní v kuchyni, v bylinkářství i v kosmetice.
Význam rozmarýnu v provensálském koření je, že má dezinfekční a antiseptické účinky, povzbuzuje oběhový systém, zlepšuje prokrvení všech částí těla včetně mozku, čímž posiluje paměť a soustředění, uklidňuje a mírní nervové vyčerpání.
Bazalka
Bazalka pravá je jednoletá bylina, která patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), přičemž existuje asi 60 druhů. Původně pochází z tropů Afriky a Asie. Dorůstá do výšky 15 až 60 cm, sklízí se v období dubna až října, ale nejlepší je listy sklízet před rozkvětem, neboť po odkvětu jsou listy tuhé a trpké. Kvete v období července až září. Bazalka je velmi aromatická jednoletá bylina, která je díky svému všestrannému použití velmi oblíbená. Můžete ji používat v kuchyni, léčitelství anebo jen tak na okrasu.
Význam bazalky v provensálském koření je ten, že podporuje chuť k jídlu, má zklidňující účinky, snižuje hladinu glykémie. Kromě výborné chuti obsahuje bazalka také vitamíny, minerální látky a ostatní bioaktivní látky.
Tymián
Tymián patří mezi rostliny z čeledi hluchavkovité. Jeho název pochází z řeckého slova thymos, což znamená odvaha, síla, mužnost, případně kouřová oběť, kouření, či lidská duše. Starověcí Egypťané používali silici tymiánu k balzamování svých zesnulých. V Aténách ho pěstovali Řekové, kteří tvrdili, že tymián jim dodává sílu a osvěžení. Zároveň tymián využívali jako obětní bylinu do kadidel, která nepřetržitě hořela na oltářích chrámů. Římští vojáci si z něj připravovali koupel proto, aby získali odvahu a získali sílu. Významný římský básník Vergilius píše o tymiánu jako „o prostředku prodlužující trvanlivost masa“. Ve středověku se připravovali z tymiánu velmi lahodné omáčky, do jednotlivých pokrmů se přidával podrcený spolu se solí. Zároveň ho v tomto období považovali lidé za magickou rostlinu, a tak ji přidávali do kadidel a připravovali z ní posilující a povzbuzující nápoje. Dokonce věřili, že zažene noční můry a pomůže lidem spatřit a poznat skřítky. V tomto období nosili tymián na svých svršcích vysoce postavené ženy, které jím obdarovávali rytíře odcházející na křižácké výpravy.
Význam tymiánu v provensálském koření je ten, že je přírodním antibiotikem.
Majoránka
Majoránka zahradní je vytrvalá keřovitá rostlina až 20 cm vysoká, která kvete od července do září. Vyžaduje lehčí záhřevnou a vápnitou půdu, dostatek ž
Jakmile pochopíte, že šalvěj není o svěžesti, ale o hloubce chuti, výběr náhrady se výrazně zjednoduší. V této fázi už nejde o improvizaci, ale o vědomé rozhodnutí, která bylinka se bude v konkrétním jídle chovat podobně.
V kuchyni se mi nejčastěji osvědčilo držet se jednoduchého pravidla: čím tučnější jídlo, tím „suchější“ a méně svěží bylinku použít. Šalvěj se totiž váže na tuk a funguje jako chuťový stabilizátor.
Nejčastější použitelné náhrady podle chuti:
rozmarýn – velmi opatrně, je silnější než šalvěj,
tymián – jemnější, ale chuťově blízký,
majoránka – překvapivě funkční u masa,
bobkový list – pouze při delším vaření, ne na rychlé smažení.
Důležité je vždy pracovat s menším množstvím, než byste použili u šalvěje. Náhrada má doplnit, ne převzít hlavní roli.
Kmín, česnek a majoránka: malé množství, velký rozdíl
Tohle je trojice, která bramboračku buď pozvedne, nebo úplně zabije. A bohužel platí, že čím víc se snažíte dochutit, tím větší průšvih z toho často vznikne.
Kmín používám vždy celý nebo lehce rozdrcený, nikdy mletý. Dávám ho brzy, aby se rozvoněl v základu, ale hlídám množství. Kmín má být cítit až v pozadí, ne na první dobrou.
Česnek patří až později. Pokud ho dám moc brzy, ztratí sílu. Pokud ho dám příliš, přebije houby. Tady platí staré kuchařské pravidlo: méně je víc.
Majoránka je kapitola sama pro sebe. Dávám ji až úplně na konec a vždy ji promnu v dlaních. Nikdy ji nevařím. Když majoránku povaříte, polévka zhořkne.
Kuchařský verdikt: koření má doplňovat houby, ne s nimi soupeřit.
Nejprve osmahneme cibulku na sádle. Pak přidáme na kostičky nakrájenou mrkev, celer a petržel a smažíme dál. Asi po 5 minutách přidáme brambory a vše zalijeme vývarem. Necháme zhruba 10 minut mírně vařit. Přidáme prolisovaný česnek, majoránku a petržel a necháme ještě chvilku povařit. Na závěr česnečku dochutíme solí a pepřem. Servírujte s krutony.
Vodu přivedeme k varu, vhodíme do ní na kostičky nakrájené brambory, přidáme bujón a vaříme asi 10 minut. Mezitím si na kolečka nakrájíme cibuli a osmahneme ji na trošce másla. Když se brambory uvaří, odstavíme hrnec z plotny, přidáme rozmačkaný česnek, osmahnutou cibuli a koření. Podáváme s čerstvým chlebem nebo krutony.
na dochucení: mletý černý pepř, sůl, drcený kmín, majoránka
Postup:
Nejprve si očistíme menší cibuli a česnek. Cibuli nakrájíme najemno, česnek také, ale můžeme ho nakrájet i na plátky nebo prolisovat. Brambory oloupeme a nakrájíme na kostičky. Potom si v hrnci rozehřejeme sádlo a cibulku necháme zesklovatět. Přidáme česnek, který krátce orestujeme a zalijeme horkou vodou. Přisypeme brambory, kostku bujónu (masový nebo zeleninový) a polévku osolíme, opepříme a dochutíme drceným kmínem. Česnečku vaříme do změknutí brambor. Ke konci vaření nadrhneme do česnečky majoránku. Pro silnější česnekový efekt můžeme přidat další 3 stroužky česneku, tentokrát už prolisovaného.
Horkou česnečku servírujeme nejlépe do misek a posypeme upečenými kostičkami tvrdšího chleba a nastrouhaným sýrem. Hotovou česnečku se sýrem ihned podáváme.
Do česnečky můžeme přidávat sýr jakéhokoliv druhu. Může to být sýr tavený, strouhaný tvrdý sýr a nemusí chybět ani chuťově výrazné sýry, jako je sýr balkánský nebo naše domácí tvarůžky. Sýr přidáváme vždy až nakonec, když už jsou ostatní přísady v česnečce uvařeny, a necháváme ho jen rozpustit. Tvrdý strouhaný sýr můžeme podávat tak, že jím horkou polévku ozdobíme až na talíři.
Ve větším hrnci necháme vypéct slaninu, pak přidáme kolečka cibule, osmahneme je dozlatova a zalijeme asi 1,5 l vody. Přidáme kmín, symbolicky osolíme a vaříme, než budou brambory měkké. Polévku poté dochutíme pepřem, prolisovanými stroužky česneku a majoránkou. Tvarůžky rozdělíme do misek, přelijeme vroucí polévkou a ihned podáváme.
Nejprve celá vajíčka rozmíchejte metlou s vodou, mlékem solí a majoránkou, nebo jiným zeleným kořením dle vlastní chuti. Poté postupně přimíchávejte hladkou mouku smíchanou s práškem do pečiva. Těsto se nechá asi čtvrt až půl hodiny odpočinout a poté se z něj smaží na rostlinném oleji dozlatova upečené palačinky.
Příprava náplně: na jemno nakrájenou cibulku opečte na rostlinném oleji, poté přidejte pokrájené žampiony, orestujte je a vše zasypte šunkou. Po chvilce přidejte rozkrájený hermelín, a než se úplně rozpustí, sejměte směs z plotýnky a rozdělte ji na palačinky. Ty přeložte napůl a ihned podávejte. Jako přílohu doporučujeme zeleninový salát.
Kapustu nakrájíme na kousky a uvaříme ve slané vodě asi 10 minut. Po uvaření scedíme a necháme okapat. Do mísy si dáme namočenou housku v mléce, připravenou kapustu, vejce, nadrobno nakrájenou cibuli. Podle chuti okořeníme solí, pepřem a majoránkou. Přidáme strouhanku, aby se nám směs dobře spojila, a zamícháme. Vytvarované karbanátky obalujeme ve strouhance a smažíme zvolna na oleji. Podáváme s brambory, bramborovou kaší nebo chlebem.
Kapustu povaříme v osolené vodě do měkka. Do mísy dáme mleté vepřové maso, umletou nebo nakrájenou vařenou kapustu, nadrobno nakrájenou cibuli, prolisovaný česnek, sůl, pepř, majoránku a vejce. Pokrájenou slaninu si osmahneme na pánvi a poté přidáme do směsi. Přidáme tolik strouhanky, aby se nám daly vytvarovat karbanátky, a vše dobře promícháme. Vytvarované obalujeme ve strouhance a smažíme na oleji z obou stran dozlatova. Podáváme s bramborovou kaší, bramborem nebo čerstvým pečivem.
