MAZÁNÍ NA NEUROPATII je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Již ve starověkém Řecku byli vítězové nejrůznějších her a sportovních akcí oslavováni a korunováni. Na hlavu jim nebyla ale nasazována koruna ze zlata, ale symbolem jejich úspěchu se stal vavřínový věnec. Vavřínový věnec se stal také symbolem vítězství válečníků. Tato rostlinka, která se z Přední Asie rozšířila do celého Středomoří, se správně označuje jako „laurus nobilis“, tedy vavřín vznešený. Kuchařky tuto rostlinku znají ale i pod názvem bobkový list.
Masážní mazání na bolest kloubů a svalů
Na bolest kloubů a svalů se doporučuje nejen vavřínová koupel, ale i masáž bolestivých míst. K
mazání jsou potřeba 2 lžíce bobkových listů a 3 dl asi 60 % lihu. Nejprve si připravíme uzavíratelnou nádobu, do ní se rozdrtí listy a zalijí se lihem. Nádoba se uzavře a listy se v ní nechají louhovat někde v teple. Každý den je třeba nádobu protřepat. Za 14 dní se výluh přecedí a pak se jím promazávají bolavé klouby i namožené svaly.
Bobkový list se běžně užívá i v domácí kosmetice na zklidnění a osvěžení pokožky, zmírnění zánětů kůže, zlepšení stavů vlasů (zbavení se lupů, stimulace růstu vlasů a jejich posílení).
Zdroj: článek Čaj z bobkového listu
Kaštanová tinktura z květů
Postup: Květy červeného kaštanu otrháme, vložíme do sklenice s uzávěrem a zalijeme Alpou. Obsahem občas protřepeme a necháme 6 týdnů luhovat. Po 6 týdnech slijeme přes plátěný hadřík (nebo kávový filtr).
Použití: Při pocitu vznikajícího oparu ihned potřete postižené místo a poté každou hodinu. Při unavených nebo namožených svalech postižené místo masírujte 3x denně.
Léčivé účinky: Kaštanová tinktura z květů červeného kaštanu je starý recept používaný na mazání namožených svalů, šlach a kloubů. Je také účinným pomocníkem při oparech.
Zdroj: článek Kaštanové mazání
Jak vrtat do kovu a nerezu
Kovy a plasty se vrtají třískovým obráběním, což znamená, že vrták odřezává z vrtaného materiálu malé třísky, špony. Je potřeba se proto více zamyslet nad vhodným broušením vrtáku. Rychlořezné vrtáky do kovu se vyrábějí z oceli legované chromem, wolframem, molybdenem, vanadem anebo kobaltem. Pro všechny typy je důležité jejich pravidelné mazání v průběhu vrtání. K tomu se používají mazné spreje nebo oleje (v nouzi postačí i kuchyňský). Pro vrtání nerezových materiálů je také důležité dbát na to, abyste měli vždy čistý vrták, se kterým jste předtím nevrtali do obyčejného železa. Nerezový materiál byste tím kontaminovali, což by i u něj vedlo ke korozi.
Standardní levný typ představuje černý vrták HSS-R. Má válcovanou, párou popouštěnou šroubovici, a proto je pružný. Při navrtávání může být nepřesný, protože nemá na hrotu špičku, ale plošku, která tak z vrtaného materiálu ujíždí. Proto je obvyklou praxí předznačit si navrtávané místo důlčíkem. S tímto nedostatkem se vyrovnává dražší typ HSS-G, který má složitěji broušenou špičku se samostředicím hrotem. Jeho variantu pak tvoří vrták HSS-Co legovaný 5 % kobaltu. Od předchozích se odlišuje na první pohled výrazným leskem a zabarvením (medové). Domácí kutilové po něm touží, často s ním však neumějí správně zacházet a brzo ho zničí, protože je velmi křehký. Až šestinásobnou životnost proti klasickým vrtákům vykazují vrtáky HSS-TiN s mimořádně tenkou vrstvičkou titannitridu. Liší se od sebe nazlátlou barvou povrchu a umožňují až dvojnásobné zvýšení řezné rychlosti při nízkém tření. Hladký povrch spirálových drážek dobře odvádí třísky, takže povrch otvoru je čistší a bez otřepů. Proto se doporučuje i k vrtání plexiskla, naopak nevhodný je pro vrtání hliníku.
Na tenké plechy, do kterých může být skutečně problém udělat hezký kulatý otvor, se používají stupňovité nebo kuželovité vrtáky. Jejich velkou předností je to, že jedním vrtákem uděláte díry o různých průměrech. Pro vrtání nepravidelných otvorů se používají také takzvané frézovací vrtáky (Wood Devil/Bosch) určené k vrtání a následnému frézování do boku. Jsou vykované přímo ze stopky a mají předřezávací hrot.
Když máme naměřenou díru, je dobré si udělat průbojníkem důlek uprostřed křížku, aby se vrták dobře chytil a neposkakoval po materiálu. Vrtaný předmět je nejprve nutné velice dobře upnout, protože vrták má často tendenci se „kousnout“ (hlavně na konci vrtu) a rukou jej nemáte šanci udržet.
Když máte díru naměřenou a předmět upnutý, můžete přistoupit k vlastnímu vrtání. Vrtejte kolmo (vrtat se sklonem se nedoporučuje, vrtačku nemáte šanci pod úhlem udržet) a dělejte častější přest
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jak vrtat
