MECHANICKÉ ODSTRANĚNÍ a nejen to se dozvíte v tomto článku. Sanitární silikon je nepostradatelný prostředek používaný v našich domácnostech pro těsnění v široké škále aplikací. Používáme jej na mnoha místech, včetně dokončovacích prací v koupelně nebo v kuchyni. Všichni však víme, že jednou použitý silikon nevydrží věčně a je potřeba ho občas vyměnit. A zde přichází obtěžující otázka, jak odstranit starý silikon? Nebo jaké jsou domácí prostředky na odstranění silikonu? Odstraňování starého silikonu může být problematické. Přečtěte si náš článek a zjistěte o účinných způsobech odstranění silikonu.
Mechanické odstranění silikonu – jedná se o metodu, která vyžaduje velkou opatrnost a přesnost, aby nedošlo k poškození čištěného povrchu. Staré silikonové těsnění lze odstranit odlamovacím nožem, škrabkou nebo stěrkou. Mělo by se to dělat velmi opatrně, právě proto, že čištěný povrch lze snadno poškrábat. Důrazně doporučujeme, abyste se nejdříve pokusili odstranit silikon domácí metodou - odstranění silikonu octem.
Zdroj: článek Odstranění silikonu octem
Na našem trhu jsou k dostání různé druhy vodních filtrů, ze kterých si můžete při pořizování domácího vodního filtru vybírat. Výrobci těchto typů přístrojů používají k filtraci různé technologie, s velkou oblibou je vzájemně kombinují a střídají tak, aby bylo dosaženo co nejoptimálnějšího efektu při odstraňování jakýchkoli nečistot z pitné vody.
V tomto článku se podíváme na nejrozšířenější a neznámější typy filtrů. Podle statistik jsou těmi nejprodávanější typy domácích vodních filtrů ty, které jsou postaveny na schopnosti filtrovat vodu díky vlastnostem lisovaných uhlíkových bloků. Dalo by se říci, že se jedná o novou technologii, protože se používá maximálně 25 let. Je zajímavá právě lisovanými uhlíkovými bloky, které mají schopnost odstraňovat z vody široké spektrum různých nečistot, zejména mechanické nečistoty jako rez, prach, písek. Další výhodou tohoto typu je, že dokáže z vody odstranit potencionálně se vyskytující chemikálie, ať už z kategorie organických, či anorganických sloučenin, dokonce odstraňují různé druhy mikroorganismů do určité velikosti. Velkou výhodou lisovaných uhlíkových bloků je schopnost propouštět zdraví prospěšné minerály. Tyto bloky neovlivňují tvrdost vody.
Lisované uhlíkové bloky se vyrábějí z organického materiálu. Nejčastěji se používají skořápky kokosu spálené na prach, který se při relativně vysoké teplotě lisuje do desek. Při těchto fyzikálních jevech dochází k porušení struktury hmoty a vzniká poměrně zajímavý, složitý a spletitý systém různých puklin, prasklin a mikropórů, přes které pak pod určitým tlakem dochází k filtraci vody. Filtr má tendenci zachytávat mechanické nečistoty nebo různé formy částic do určité velikosti. V tuto chvíli dochází k rozdílům kvality různých typů domácích vodních filtrů, které používají technologii lisovaného uhlíkového bloku.
Pokud si tedy chcete koupit takovýto filtr, je vhodné se zeptat výrobce nebo prodejce, jak velká je prostupnost bloků, protože různé druhy přístrojů mají tendenci se výrazně lišit. Takovým standardem v rámci schopnosti filtrovat částice o určité velikosti bývá parametr jednoho mikrometru. Kvalitnější bloky mají samozřejmě schopnost vyšší.
Dalo by se říci, že žádný typ vodních filtrů nedokáže odstranit veškeré nečistoty z vody. Výrobci vodních filtrů s velkou oblibou kombinují lisované uhlíkové bloky s jinými druhy filtrů. Nejčastěji se jedná o mechanické předřazené filtry. Tyto filtry odstraňují největší nečistoty z vody, a pak teprve dochází k další filtraci přes lisovaná uhlíková vlákna, která by měla odstranit zbylé nečistoty ve vodě.
Další účinnou domácí filtrací vody jsou ultrafialové lampy. Ty za jistých podmínek vyzařují určité spektrum ultrafialového záření. Toto světlo má tendenci likvidovat téměř jakékoli spektrum mikroorganismů, ať už jsou to viry, bakterie, prvoci. Toto záření nelikviduje tyto mikroorganismy, ale jen je inaktivuje, neboli likviduje jejich genetický materiál. Tyto mikroorganismy pak ztrácí schopnost vlastního rozmnožování, díky čemuž uživateli, tedy člověku, neublíží.
Zdroj: článek Filtry na pitnou vodu
V obchodech je často snadno dostupný i odstraňovač vteřinového lepidla. Pokud s lepidlem pracujete pravidelně, tak si ho určitě pořiďte.
Pokud vám vteřinové lepidlo ukápne na dřevo a chcete se jej zbavit, zvolte jeden z následujících postupů:
Při manipulaci s vteřinovým lepidlem se poměrně často stává, že vám troška ukápne na oblečení. V tom případě zkuste následující rady:
Na odstranění vteřinového lepidla z plastu je nejlepší zvolit následující postup:
Odstranění ze skla je o to jednodušší, je-li sklo hladké:
Zdroj: článek Vteřinové lepidlo
Na trhu lze vybírat mezi třemi základními typy vertikutátorů – jedná se o benzínové, elektrické a mechanické. Mechanické jsou sice nejlevnější, ale práce, kterou odvedou, není v porovnání s motorovými výrobky tak kvalitní.
Strojové vertikutátory (ať už na benzín, nebo na elektřinu) s vyšším počtem otáček a větším záběrem vykonají více práce s lepším efektem, což se odráží i na jejich ceně. Zatímco za mechanický vertikutátor dáte kolem pěti set korun, elektrický pořídíte od dvou do osmi tisíc a benzinový od sedmi do dvaceti tisíc korun.
U každého vertikutátoru naleznete jeho technické údaje. Zajímejte se o šíři záběru, výkon motoru, nastavitelnost hloubky vertikutace, počet výměnných válců (pokud to stroj nabízí), počet nožů na válci, sběrný koš, plošný výkon a v neposlední řadě o hmotnost stroje.
Práce s motorovým vertikutátorem není fyzicky ani časově náročná. O něco hůř se pracuje s mechanickým provzdušňovačem. Je tedy nutné se před nákupem rozmyslet, co od stroje očekáváte, a podle toho do něj investovat.
Jednoznačně oblíbené jsou vertikutátory elektrické, které mohou být jednonápravové nebo dvounápravové, to záleží na typu zahrady.
Zdroj: článek Vertikutace
Životnost povrchové úpravy po ošetření nanopěnou závisí na více faktorech, jako jsou účel použití, mechanické opotřebení a povětrnostní podmínky. Po dobu ochrany je povrch stále lesklý, případně lze lesk obnovit snadným otřením či vodou. Životnost pro mírné mechanické opotřebení a běžné středoevropské klimatické podmínky jsou následující: zrcadla 2 až 4 měsíce, okenní rámy 3 až 6 měsíců, chrom a nerez 4 až 6 měsíců, WC a koupelny 2 až 4 měsíce, stroje a přístroje 3 až 6 měsíců, hudební nástroje 6 až 9 měsíců, lakované povrchy 3 až 6 měsíců, auto-moto karoserie a ráfky cca 2 měsíce.
Po dobu prvních hodin až dvou týdnů ochrany je navíc ošetřený povrch extrémně hladký a kluzký. Poté, co tato na první dotek i pohled viditelná vlastnost odezní, dále působí ochrana povrchu s efektem snadného čištění jen vodou. Není třeba žádných dalších čisticích prostředků.
Zdroj: článek Nano pěna
Odstranění plevele ze zámkové dlažby je dřina, které se snaží vyhýbat snad každý majitel domu. Ti zodpovědnější vědí, že použít k hubení plevele herbicid typu Roundup není nejsprávnější cestou ke zdravé přírodě. Raději tedy zvolte ekologické hubení plevele a trávy pomocí horké vody a kartáče.
Města při údržbě chodníků nasazují horkou vodu a páru, která je velmi účinná a používaly ji už naše babičky. Metropole si pořizují nejčastěji stroj Wawe Weed Control. Energie horké vody o teplotě 98 °C ničí buněčné struktury rostlin, a tak plevel mezi dlaždicemi mizí. Nadzemní části velice rychle odumírají a dochází také k oslabení kořenového systému, takže je odstranění nežádoucích plevelů dlouhodobé, přičemž se jedná o jednoduchý způsob, jak se zbavit plevele.
V domácích podmínkách postačí nahřát hrnec vody a plochu touto horkou vodou polít. Stejný účinek má i napařování, lze použít například parní čistič, který mnozí znají z televizních reklam a který má sloužit ke snadnější očistě domácnosti. V nouzi poslouží i napařovací žehlička.
Nejpracnější metodou je mechanické odstranění plevele. Nemusí to naštěstí vždy znamenat, že musíte kleknout na kolena a ručně vydloubávat jednu pampelišku za druhou. Postačí tenký kartáč na tyči, ošetřit plevel párou a následně spáry drhnout. Nejen že se zbavíte plevele, ale také posílíte svaly a spálíte kalorie.
Zdroj: článek Hubení plevele párou
Odstranění silikonu specializovaným odstraňovačem silikonu – v situaci, kdy si s odstraněním starého silikonu z povrchu nevíme rady domácími metodami, můžeme sáhnout po radikálnějších silikonových prostředcích, dostupných v obchodech s profesionální chemií. Stačí zajít za odborníkem, který vám jistě poradí, čím a jak odstranit sanitární silikon z vany či sprchové vaničky, jak odstranit silikon z obkladů, jak odstranit silikon ze skla nebo jak odstranit silikon z oblečení, pokud nás taková situace zastihne. Odstranění s pomocí komerčních produktů jde překvapivě dobře a není potřeba velkého množství.
Využít lze nabídky několika výrobců speciálních přípravků na odstranění zbytků sanitárního silikonu. Odstraňovače jsou většinou gelovité a jsou směsí přírodních rozpouštědel a terpenů. Důležité je, že nepáchnou po acetonu, ale naopak často dokonce příjemně voní. Mohou však způsobit zmatnění plastových povrchů, proto je lepší takový povrch chránit např. malířskou páskou. Naneste tenkou vrstvu přípravku na zbytky silikonu štětcem. Po 10-15 minutách se zbytky změkčeného silikonu snadno seškrábnou špachtlí. Tato operace se musí v případě potřeby opakovat, protože odstraňovač narušuje vždy jen tu nejvrchnější vrstvu. Štětce a speciální špachtle bývají k dostání v sadě spolu s přípravkem. Očištěný povrch se omyje teplou vodou s přídavkem saponátu a vysuší. Takto připravenou mezeru lze vyplnit novou vrstvou silikonu.
Zde je přehled produktů určených k odstranění starého silikonu: odstraňovač silikonu cena. Při nákupu odstraňovače silikonu se vyplatí zvážit nejen cenu. Je dobré zkontrolovat, zda balení obsahuje nástroj pro aplikaci přípravku a následné odstranění silikonu; po jakou dobu bude přípravek působit, zda je přiložen návod a zda přípravek nemá dráždivý zápach.
Zdroj: článek Odstranění silikonu octem
Zdroj: článek Jak vyčistit troubu bez chemie