Téma: 

medobraní

VČELY V KVĚTNU

Medobraní

Silné, zdravé včelstvo s kvalitní matkou je základem dobrých výnosů. K podmínce dobrých výnosů také patří dobré snůškové podmínky pro včely. Medy rozdělujeme do dvou základních skupin. Zaprvé to jsou medy květové, jejichž původ je v nektaru různých květin. Tyto medy můžeme dále rozdělovat na druhové medy, tedy medy řepkové, akátové a tak dále. Do druhé skupiny patří medy medovicové, nesprávně označované jako medy lesní. Medovici tvoří hmyz, nejvíce mšice a červci. Mšice a červci odsávají medovici za určitých příznivých podmínek zejména ze smrků, jedlí a listnatých stromů. Medovici tvoří převážně cukry sacharózy, glukózy, fruktózy a dalších složitých cukrů a látek. Tyto látky procházejí přes střeva producentů medovice a řitním otvorem jdou z těla ven. Včely tyto vyloučené látky odebírají a dále zpracovávají. Další, můžeme je nazvat meziskupinou, jsou takzvané medy smíšené. Tento název rovněž nemají v oblibě naši odběratelé medu v domnění, že včelař nějakým způsobem provádí míchání medu. Medy smíšené jsou však velice chutné. Jejich původ je v přesně nezjištěném množství medů květových a medovicových.

Včelstvu odebíráme plásty pouze se zralým medem, který obsahuje maximálně 19 % vody. K měření vody lze v obchodní síti zakoupit refraktometr. Neodebíráme medné plásty včelstvu v době silné, zejména květové snůšky. Teorie o zavíčkování jedné anebo dvou třetin plástu není vždy tou správnou. Když silně trhneme rámkem a vystříkne nám med, je to důkaz toho, že med je nevyzrálý, s velkým obsahem vody. Nevýhodou maloprostorových úlů je, že mnohdy včely víčkují při silné snůšce ještě nevyzrálý med, a navíc pokud úl není ještě dostatečně odvětrán, je to jako sušení mokrého prádla v uzavřené místností. Při zjištění, že je nástavek plný a med nevyzrálý, vložíme další prázdný nástavek na včelstvo pod stávající plný nástavek.

Zdroj: Včely v květnu
Zveřejněno dne: 16.5.2016

Diskuze: medobraní

Já už preventivně dávám po poslední snůšce thymovar. A je klid.

Zdroj: diskuze Medobraní
Odesláno dne: 13.10.2017 uživatelem Martin1
Počet odpovědí: 0

JAK CHOVAT VČELY

Získávání medu

K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.

Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.

Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.

Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.

Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).

Zdroj: Jak chovat včely
Zveřejněno dne: 29.10.2015

STAVBA VČELÍHO ÚLU

Včelí úl Čechoslovák

Včelí úl Čechoslovák vznikl z takzvaného jednotného úlu. Čechoslovák je v základním provedení vybaven dvěma nástavky z dvojitých stěn. Ty jsou utepleny dvěma centimetry polystyrenu. Nástavek pojme deset rámků o rozměrech 37 x 30 cm. Máte možnost zvolit mezi teplou nebo studenou stavbou (zateplený, nezateplený). Nástavek má v čele vyvrtán otvor, který je osazen česnovým uzávěrem.

Tato konstrukce nástavkového úlu 37 x 30 cm je jednoduchá a lze ji rychle a jednoduše přizpůsobit potřebám včelstva. Dlouhodobá pozorování potvrdila, že zimní chomáč se vytváří převážně uprostřed nástavku na šířku 4–5 plástů. Včelstvo se v těchto úlech stahuje do zimního hroznu podstatně později.

Nevýhodou je těžší práce při medobraní, kdy jsou medníky plné a jeden nástavek může vážit i přes 30 kg.

Jak si vyrobit tento nástavkový úl, najdete v podrobném plánku a pro inspiraci výroby se můžete podívat na tato videa.

Tento typ nástavkového úlu je možné pořídit i na internetových obchodech, kde je uvedena rovněž cena. Částky se značně liší a záleží vždy na dodavateli. Kompletní úl je možné zakoupit od 2 000 Kč.

Zdroj: Stavba včelího úlu
Zveřejněno dne: 5.11.2015

STAVBA VČELÍHO ÚLU

Včelí úl 39 x 24 cm

Jedná se o nástavkový úl s rozměrem rámkové míry 39 x 24 cm. Jedná se o nejpoužívanější rámkovou míru v České republice. Nástavky 39 x 24 cm jsou využívány zejména ke včelaření vysokonástavkovému, při němž se používá mateří mřížka. Moderní nástavkové úly vynikají svými dobrými vlastnostmi, které využívají racionálně a ekonomicky myslící včelaři.

K hlavním přednostem nástavkového úlu patří jeho jednoduchost, včelstvu přizpůsobená konstrukce a bezproblémové ošetřování včelstev. Úly mají vysoký podmet a jsou oblíbené díky volnému rozestavení bez dodatečných ochranných zařízení. Úly jsou jednoduché a umožňují snadnou přepravu.

Konstrukce nástavkového úlu 39 x 24 cm je jednoduchá a je přizpůsobená potřebám včelstva. Dlouhodobé průzkumy potvrdily, že zimní chomáč je vytvářen zejména uprostřed nástavku o šířce 4 až 5 plástů. Včelstvo tak má na jaře dostatečný prostor k roztažení.

Nevýhodou je těžší práce při medobraní, kdy jsou medníky plné a jeden nástavek může vážit i 30 kg.

Jak si vyrobit tento nástavkový úl, najdete v podrobném plánku a pro další inspiraci se můžete podívat na tato videa.

Tento typ nástavkového úlu je možné pořídit i na internetových obchodech, kde je uvedena rovněž cena, ta se značně liší a záleží vždy na dodavateli. Kompletní úl je možné zakoupit od 1 780 Kč.

Zdroj: Stavba včelího úlu
Zveřejněno dne: 5.11.2015

STAVBA VČELÍHO ÚLU

Včelí úl Langstroth

Jestliže hledáte ten nejstarší a nejrozšířenější úl na světě vůbec, pak právě Langstroth je tím pravým. Úl vymyslel a poprvé sestavil Langstroth, včelař se Severní Ameriky, podle kterého také úl nese své jméno. Úl měl původně základní rámkovou míru 45 x 23 cm a byl určen pro deset rámků na studenou stavbu s oddělitelným dnem. V dalším vývoji se u úlů Langstroth sjednotila postupně rámková šíře na 45 cm, výšky rámků na 13,6; 15,9; 23,2; a 28,6 cm s 8 až 12 rámky na studenou stavbu. U všech těchto druhů zůstalo odnímatelné dno. Kromě toho, že je dno odnímatelné, je často i otočné. Otočením dna včelař může změnit výšku česna na výšku 1 centimetr nebo 4,5 centimetru. Současně s tím se takto mění i výška podmetu. U těchto úlů se nejčastěji používají nástavky s 10 rámky, přičemž se výhradně jedná o použití rámků Hoffmanova typu. V běžné praxi se nejčastěji setkáte s rámky plodištními s výškou 23 cm, tříčtvrtečními s 16 cm rámky a mělkými s 13,5 cm jako medníkovými pro produkci vytáčeného medu i medu plástečkového. Stěna úlu je jednoduchá, o síle cca 2,5 cm.

Výhodou tohoto typu je velké rozšíření mezi včelaři, otočné dno, variabilita. Nevýhodou je váha při medobraní.

Jak si vyrobit tento nástavkový úl, najdete v podrobném plánku a pro inspiraci výroby se můžete podívat na tato videa.

Tento typ nástavkového úlu je možné pořídit i na internetových obchodech, kde je uvedena rovněž cena, ta se značně liší, záleží vždy na dodavateli. Kompletní úl je možné zakoupit od 1 790 Kč.

Zdroj: Stavba včelího úlu
Zveřejněno dne: 5.11.2015

PRODEJ VČELSTVA

Rozhodnutí k chovu včel

Včela medonosná je považována za hospodářské zvíře, důležitá je nejen pro produkci medu, ale zvláště kvůli opylování. Ceněny jsou také její další produkty, jako včelí vosk, propolis, mateří kašička a v lékařství i včelí jed. Právní předpisy upravující chov včel na území České republiky jsou roztříštěné. V současnosti neexistuje žádný zákon, který by sjednocoval všechny požadavky, které musí být při chovu včel, výrobě medu nebo ochraně včel splněny, a včelařství je tedy upravováno několika zákony a vyhláškami. Některá města mají vlastní vyhlášku, která stanoví ohlašovací povinnost při umístění včelstva na území obce. Nemusíte být ani členem včelařského svazu. Naopak pokud budete chtít dotaci na včelstva, musíte se stát členem svazu. Chov včel podléhá ve smyslu zákona č. 154/2000 Sb. povinné registraci všech chovatelů. Chovateli je přiděleno registrační číslo a stanoviště. Jakmile chov zaregistrujete, musíte jej ještě přihlásit do evidence, a to u jednatele v Českém svazu včelařů. Jedná se o svaz, který sdružuje všechny chovatele včel. Dbá na dodržování veterinárních opatření, vydává časopis, organizuje přednášky, zajišťuje záležitosti ohledně dotací.

Na počátku se musíte rozhodnout, jaký zvolíte úl (například nástavkový, rámkovou míru), kam jej umístíte, dále byste si měli opatřit ochranný oděv a základní včelařské vybavení (klobouk se závojem, včelařské rukavice, kuřák, rozpěrák a smetáček).

Dalším krokem by mělo být správné zacházení se včelami (od počátku načtená literatura). Včelařský rok se dělí na čtyři období – péče o včely v podletí (jedná se o nejdůležitější období, které se promítne na kvalitě včelstva v příštím roce), zimní klid (oprava úlů), jarní růst (přikrmení, rozšiřování) a produkční období (rojení, medobraní).

Zdroj: Prodej včelstva
Zveřejněno dne: 9.11.2015

VYZIMOVANÉ VČELSTVO

Příprava před zimováním

Jedná se o péči v podletí, která podporuje přirozené děje ve včelstvu. Začíná po posledním medobraní a jde vůbec o nejdůležitější včelařské úkony, na nich totiž záleží, jestli včely přezimují jako dobře opatřené a silné včelstvo. Tato péče zahrnuje důkladnou prohlídku včelstva, přípravu zimního sediska, doplnění zásob na zimu a opatření proti varroáze. Ten, kdo poprvé posuzuje stav včelstva, by měl vědět, že v každém včelstvu se nalézají různé plásty. Plásty dělíme na zásobní (obsahují med nebo pyl), plodové (je zde plod) a souše (prázdné plásty). V pozdním létě plodiště tvoří většinou dva nástavky. Včelstvo by mělo mít v každém plodišti čtyři až pět plodových plástů, dohromady tedy obsednuto nejméně osm plástů. Pak si můžeme být jisti, že máme výkonnou matku a včelstvo je dost silné. V případě, že tomu tak není, můžeme včelstva zrušit nebo spojit.

Staré tmavohnědé plásty musíme vyřazovat a dát roztavit, protože jsou méně kvalitní. Toto je i prevencí proti zavíječi voskovému, což je motýl, který proniká do úlů a do úložných prostor plástů. Jeho housenky ničí včelí dílo. Napadené plásty můžeme ošetřit sirnými knoty.

Včely během léta snášejí pyl a nektar. Pyl se ukládá a nektar zpracovává na med. Med včely přijímají, aby pokryly potřebu energie a tepla, pyl potřebují k vytvoření zásob tuků a bílkovin a krmí jím plod. Jedno včelstvo v zimě spotřebuje průměrně 15 kg krmiva. Proto za odebraný med dáme včelám náhradu, a to připraveným cukerným roztokem.

Za krásných říjnových dnů můžeme pozorovat mladušky, které vyletují do okolí česna a vyprazdňují výkalový vak. Létavky hledají pyl a nektar. Ke konci října pomalu včely končí se snůškou, protože kvete už jen pár stromů a křovin. Plodové hnízdo se z několika tisíc buněk rychle zmenší. Koncem měsíce včely většinou úplně zastaví plodování. Včelstvo má průměrně deset tisíc jedinců, ovšem existují i výjimky. Kritická dolní hranice je pět tisíc jedinců.

Včely před zimou není třeba uteplovat, musí mít zachován kontakt s vnějším prostředím, protože díky němu regulují svůj životní cyklus. Včelstva bychom měli nechat přezimovat nad mřížkovým dnem. Otevřené dno omezí plodování, případně brání příliš časnému rozšiřování. Mimo toho se čerstvý vzduch zdola postará o to, aby se na plástech nevytvářela plíseň. Izolované víko zabrání úniku tepla nahoru.

Chceme-li zabránit varroáze, můžeme v zásadě použít dva způsoby – biotechnický a chemický. K biotechnickým opatřením patří pravidelné vyřezávání zavíčkovaného trubčího plodu na jaře, vytváření oddělků a chladné přezimování. Při chemickém boji nasazujeme především organické kyseliny a syntetické medikamenty. Používání syntetických léčiv má sestupnou tendenci, u roztoče totiž vypěstovává odolnost. Při chemickém boji se prosazují organické kyseliny (kyselina mravenčí, mléčná a šťavelová).

Zdroj: Vyzimované včelstvo
Zveřejněno dne: 5.11.2015

JAK CHOVAT VČELY

Péče o včely v podletí

Toto období začíná zpravidla v druhé polovině srpna.

Jen od jara do plného léta žijí ve včelstvu tři včelí kasty (jedna matka, několik stovek trubců a třicet až padesát tisíc dělnic). Dělnice vykonávají veškeré činnosti nezbytné k přežití, jako je sběr nektaru a pylu, přinášení vody, stavba plástů, péče o plod, čištění a obrana. Matka zajišťuje kladení vajíček, soudržnost včelstva a dělbu práce v něm. Trubci oplodňují mladé matky, což je jejich jediný úkol. V období vrcholícího léta, kdy se začne projevovat nedostatek snůšky, začnou dělnice trubce z úlů vyhánět. Včelstvo je na podzim a zimě výhradně samičí.

Včely se již v období vrcholícího léta připravují na chladné roční období. V podletí se vytváří hranice mezi letními a zimními včelami. Líhnoucí se dělnice jsou dlouhověké, zachovávají společenství přes zimu a jsou prvními aktivními včelami na jaře. Proto začíná z biologického hlediska nový včelařský rok.

Délka života včely medonosné závisí především na tom, zda se narodila jako letní, nebo zimní včela, což se projevuje péčí o plod. Letní včela se dožívá jen tří až šesti týdnů, pracuje a stará se o plod. Úkolem zimní včely je najíst se dosyta a vydržet přes zimu. Zimní včely se dožívají zpravidla pěti až šesti měsíců, mohou se dožít i devíti měsíců. K přežití zimních včel je potřeba dostatečná zásoba. Aby včelstvo úspěšně přezimovalo, musí mít na počátku zimy nejméně deset tisíc jedinců.

Péče v podletí podporuje přirozené děje ve včelstvu. Začíná po posledním medobraní a jde vůbec o nejdůležitější včelařské úkony – na nich totiž záleží, jestli včely přezimují jako dobře opatřené a silné včelstvo. Tato péče zahrnuje důkladnou prohlídku včelstva, přípravu zimního sediska, doplnění zásob na zimu a opatření proti varroáze. Ten, kdo poprvé posuzuje stav včelstva, by měl vědět, že se v každém včelstvu nalézají různé plásty. Plásty dělíme na zásobní (obsahují med nebo pyl), plodové (je zde plod) a souše (prázdné plásty). V pozdním létě plodiště tvoří většinou dva nástavky. Včelstvo by mělo mít v každém plodišti čtyři až pět plodových plástů, dohromady tedy obsednuto nejméně osm plástů. Pak si můžeme být jisti, že máme výkonnou matku a včelstvo je dost silné. V případě, že tomu tak není, můžeme včelstva zrušit nebo spojit.

Staré tmavohnědé plásty musíme vyřadit a nechat roztavit, protože jsou méně kvalitní. Tento zákrok je i prevencí proti zavíječi voskovému, což je motýl, který proniká do úlů a do úložných prostor plástů a jehož housenky ničí včelí dílo. Napadené plásty můžeme ošetřit sirnými knoty.

Doplnění zásob na zimu: včely během léta snášejí pyl a nektar. Pyl se ukládá a nektar zpracovává na med. Med včely přijímají, aby pokryly potřebu energie a tepla, pyl potřebují k vytvoření zásob tuků a bílkovin a krmí jím plod. Jedno včelstvo v zimě spotřebuje průměrně 15 kg krmiva. Proto za odebraný med musíme dát včelám náhradu, a to v podobě cukerného roztoku.

Za krásných říjnových dnů můžeme pozorovat mladušky, které vyletují do okolí česna a vyprazdňují výkalový vak. Létavky hledají pyl a nektar. Ke konci října pomalu včely končí se snůškou, protože kvete už jen pár stromů a křovin. Plodové hnízdo se z několika tisíc buněk rychle zmenší. Koncem měsíce včely většinou úplně zastaví plodování. Včelstvo má průměrně deset tisíc jedinců, ovšem existují i výjimky. Kritická dolní hranice je pět tisíc jedinců.

Včely před zimou není třeba zateplovat, musí mít zachován kontakt s vnějším prostředím, protože podle něj regulují svůj životní cyklus. Včelstva bychom měli nechat přezimovat nad mřížkovým dnem. Otevřené dno omezí plodování, případně brání příliš časnému rozšiřování. Mimo toho se čerstvý vzduch zdola postará o to, aby se na plástech nevytvářela plíseň. Izolované víko zabrání úniku tepla nahoru.

Co se týče opatření proti varroáze, existují v zásadě dva způsoby (biotechnický a chemický). K biotechnickým opatřením patří pravidelné vyřezávání zavíčkovaného trubčího plodu na jaře, vytváření oddělků a chladné přezimování. Při chemickém boji nasazujeme především organické kyseliny a syntetické medikamenty. Používání syntetických léčiv má sestupnou tendenci, neboť u roztoče vypěstovává odolnost. Při chemickém boji se prosazují organické kyseliny (kyselina mravenčí, mléčná a šťavelová).

Zdroj: Jak chovat včely
Zveřejněno dne: 29.10.2015

VČELÍ PRODUKTY

Med

Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.

Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.

Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.

Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze. Létavky, které byly informovány o zdroji potravy, přinášejí nektar nebo medovici do úlu v medném váčku, což je rozšířená část jícnu, která je od další části trávicí soustavy, žaludku, oddělena česlem o obsahu 50 mikrolitrů. Po příletu do úlu předají létavky obsah svého medného váčku úlovým včelám a letí znovu za zdrojem potravy, zatímco úlové včely přinesenou šťávu začnou přetvářet v med.

Vznik medu

Jedná se o chemicko-fyzikální proces, který zahrnuje:

  • Obohacení sladiny o látky z hltanových a patrně i pyskových žláz včelích dělnic – toto obohacování začíná již ve chvíli, kdy včela med sbírá v přírodě, a dále pokračuje v úle, kdy létavky předají obsah svého medného váčku úlovým včelám (přejímatelkám sladiny).
  • Chemické změny – týkají se především štěpení složitějších cukrů na cukry jednodušší.
  • Fyzikální změny – jde o proces zahuštění spočívající v odpařování vody a vzniku vysokého osmotického tlaku, který zabrání, aby se v medu množili mikroorganismy způsobující jeho kvašení. Při procesu zahušťování včela opakovaně polyká a vyvrhuje sladinu z medného váčku na sosák, až vznikne tekutina s 28–32 % vody. Koncentrovanou tekutinu včely s obtížemi protlačí jícnem a pak ji ukládají na horní okraj buňky, kde probíhá zahuštění pomocí odvětrávání celého úlu. Po tomto zahuštění včely med znovu přesunou a buňky, které jsou již plné medu, včely zavíčkují voskovými víčky.
Pokud jsou plásty s medem zavíčkované alespoň z jedné třetiny, je to pro včelaře znamení, že nastal čas medobraní. Zralost medu lze ověřit také trhnutím plástem, při kterém, pokud je med zralý, nedojde k jeho vystříknutí.

Složení medu je dáno jeho původem, základní složky medu jsou: cukry (monosacharidy, oligosacharidy, trisacharidy), voda, organické kyseliny, bílkovinné látky (aminokyseliny, enzymy, hormony), tukové látky (mastné kyseliny, triglyceridy, steroly), vitamíny, antioxidanty (flavonoidy, flavanony), minerální látky (draslík, sodík, vápník, hořčík, fosfor, chlor, jod, měď, zinek, železo), vonné látky (alifatické alkoholy, aldehydy, ketony, kyseliny, estery organických kyselin) a barviva (kvercetin).

Druh medu se rozlišuje dle jeho rostlinného původu, a to na med nektarový, medovicový a smíšený.

Med nachází široké uplatnění v potravinářském, farmaceutickém i kosmetickém průmyslu. Nejčastěji se med konzumuje přímo v čerstvém stavu, kdy se dospělým doporučuje jako prevenci užívat denně 1 polévkovou lžíci medu a dětem 2 až 3 kávové lžičky denně. V kosmetice se stává součástí celé řady přípravků – krémů, balzámů, mýdel a tělové kosmetiky, v lékařství a farmacii slouží jako prevence různých onemocnění nebo může být složkou některých dezinfekčních přípravků, sirupů, pastilek. Med podporuje obranyschopnost organismu a je zdrojem okamžité energie. Kontraindikací při konzumaci včelího medu může být alergie, která je však velmi vzácná.

Nákup medu se dá provést prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Další možností je koupit si med přímo od včelaře ve vašem okolí, tyto medy jsou zpravidla výborné, ale chce si včelaře nejprve ověřit, aby med neředil a jinak neznehodnocoval.

Zdroj: Včelí produkty
Zveřejněno dne: 4.11.2015

VČELY V KVĚTNU

Včelaření v květnu

Nabídka pylu ve volné přírodě vyvolá intenzivnější kladení vajíček, a tím také zvýšenou péči o plod. Zimní chomáč se již rozpustil. To opět vyžaduje větší spotřebu potravy ve formě glycidů. Pro včelstvo je v březnu/dubnu nejlepší potravou invertovaný cukr, který včely dostaly na podzim. Včelstvo si z těchto zimních zásob odebírá podle své síly, výkonnosti matky a počtu volných dělničích buněk použitelných k zakladení. Rozhodující vliv na vývoj má teplo, které si umí včelstvo vyprodukovat a udržet. I v tomto případě mají výhodu silná včelstva, která neutrpěla zimními ztrátami včel.

Abychom podnítili včelstvo a zvýšili teplo, proškrabeme část zásobních plástů, které jsou v blízkosti plodu, ostatní necháme být, aby nenavlhly. Rozpěrákem nebo odvíčkovací vidličkou poškrábeme zásobní víčka, obnažená potrava v buňkách včely dráždí k nasávání. Není přitom podstatné, když trocha zásob ukápne na rámky nebo teče po buňkách. Včelímu smyslu pro pořádek vadí i to, že u plodového hnízda jsou plásty poškozeny a snaží se je vyčistit a opravit.

Při těchto opatřeních nesmíme zapomenout na to, že v březnu či dubnu se mohou vyskytovat teplotní výkyvy 20 °C a více. Plodové hnízdo musíme proto nechat pohromadě. Vsunutí poškrábaného plástu mezi plásty s plodem je možné až v pokročilejším ročním období, kdy se již nedají očekávat příliš velké teplotní rozdíly. Tato doba nastane zpravidla v květnu. Opakované poškrábání zásobních plástů má ještě jednu další velkou výhodu: spotřebují se zimní zásoby, jež budou proměněny v mladé včely. Ty bude včelstvo potřebovat pro nastávající snůšku. Takto spotřebovaný invert (zimní zásoba cukru zpracovaného včelami) tak nemůže kazit kvalitu květového medu.

První pyl a nektar poskytují včelám květy jívy, trnek a angreštu. Včelstva se začínají rozrůstat, takže je čas na jejich důkladnější prohlídku. Při dlouhodobě teplém počasí a pylové snůšce začínáme rozšiřovat mezistěnami. Na podzim jsme sice zazimovali silná včelstva, která dávala z hlediska síly, zásob a kvality matky nejlepší předpoklady, ale nedá se vyloučit, že nás některé včelstvo zklamalo.

Zrušení nebo spojení je nejlepším řešením pro slabá nebo osiřelá včelstva. Na jaře není spojování problémem, měla by platit zásada: nikdy nespojujeme dvě slabá včelstva! Spojení se silným včelstvem, které je nejméně na 10 rámcích, původní včelstvo posílí a otevře mu cestu k lepšímu vývoji. Při spojování slabší včelstvo nasadíme na včelstvo silnější. Matku ze slabého včelstva můžeme odstranit, není to ale nutné. Problémy se dvěma matkami ve včelstvu nejsou. Během jednoho až dvou týdnů jedna z nich chybí. Při spojování od června/července je lepší, když slabší matku odstraníme a mezi spojované nástavky dáme proděrovaný novinový papír, provedeme to v podvečer, aby se včelstva „nespařila“ omezeným odvodem tepla, pak se včelstva spojí bez konfliktu.

Koncem dubna a začátkem května je při normálním vývoji včelstva přírůstek mladušek větší než úhyn zimních včel. Ty jsou sice u některých včelstev až do konce května, ale nemají již takový význam jako v minulých týdnech. Objevuje se požadavek na zvětšení prostoru. Zaprvé musí mít matka dostatek místa na kladení, za druhé musí mít včelstvo místo na uložení nektaru a pylu. Včelstvo rozšiřujeme, jakmile jsou v horním nástavku všechny uličky mezi plásty vyplněny včelami. Takové včelstvo má na 5 až 7 středových plástech plod ve všech stadiích vývoje. Okrajové plásty jsou částečně zaplněny nektarem, medem a pylem. U dobrého včelstva ve dvou nástavcích s výkonnou matkou, najdeme plodové plásty i v dolním nástavku. Při příznivém počasí a dobré snůšce pylu z jívy, vrb a smetánky, která začíná kvést, je v plástech uložen převážně pyl. Pro rozšíření včelstva připravíme nástavek, do kterého zavěsíme po obou stranách 2 krycí, pokud možno od vytočeného medu vlhké plásty, a zbytek rámky s mezistěnami. Doprostřed mezi mezistěny přesuneme ze včelstva 2 zavíčkované plodové plásty i se včelami. Plodové plásty uprostřed druhého nástavku srazíme dohromady a doplníme prázdné plásty na okraj plodového tělesa. Nový nástavek postavíme jako třetí nahoru, přičemž plodové plásty necháme uprostřed. Při popsané rozšiřovací metodě dosáhneme toho, že plodové hnízdo zůstane dole i nahoře pohromadě, a navíc plod v třetím nástavku láká matku nahoru. Období špatného počasí nezpůsobí nachlazení plodu, při dobré snůšce má takové včelstvo dostatek prostoru. Přidávání mezistěn k plodovému tělesu a počet přidaných mezistěn závisí na síle včelstva. Stavbou mezistěn se obnovuje dílo, ze světlého díla se líhnou větší a silnější včely. Proto máme nechat vystavět 1/3 potřebných plástů, tím se za 3 roky obnoví všechny plásty. U nástavkového ošetřování včelstev lze použít několik různých způsobů.

V květnu nastává rojová aktivita a je zesílená snůška, plodování a stavební činnost. Pravidelná kontrola rojové nálady je do konce června každých 7–10 dnů. Pokud je varoáza, v síle vyřezáváme trubčí plod, protože je v něm nejvíce roztočů. V květnu je rovněž první medobraní (vytáčíme med, a to odstředivou silou v medometu).

Roj vzniká oddělením části včelstva se starou matkou. Ještě předtím nová vylíhlá matka provede průzkumný prolet a asi za týden provede snubní prolet, při kterém se spáří s 5–10 trubci, aby nedošlo k „rodinnému oplození“. Matka si uchová sperma od trubců po celý život, který trvá 3–5 let. Včelař si však matku uchovává jen 2–3 roky, protože to jsou nejlepší léta jejího kladení. V minulé době se odchytávaly roje ve větší míře, protože se ještě nevymyslel způsob množení včelstev. Dnes je rojivost nežádaným aspektem, protože se rojením sníží počet včel v úle a tím pádem i snůška, proto se rozšiřují včelstva pomocí oddělků.

Včelstvo je společenství včel o jedné matce, několika tisících dělnic a v určitém období i o několika stech trubců. V letních měsících jich je okolo 60 000. V zimních měsících okolo 20 000. Počet včel je pro včelaře rozhodující při posuzování, zdali mají včelstva silná, či slabá. Profesionálové používají takzvané úlové váhy, které mohou tuto informaci dovést do velké přesnosti.

Zdroj: Včely v květnu
Zveřejněno dne: 16.5.2016