Použijte poměr na 1 litr vody, přidejte 1 polévkovou lžíci modré skalice a 2,5 polévkových lžic hydratovaného vápna. Další doporučené způsoby přípravy postřiku jsou 10 gramů modré skalice na jeden litr vody nebo jeden díl modré skalice na deset dílů vody.
Krystaly modré skalice se rychleji rozpouštějí v horké vodě než ve studené vodě, protože molekuly v horké vodě mají vyšší kinetickou energii, a tak se pohybují rychleji než molekuly ve studené vodě.
Ve svém příspěvku ALKALICKÉ MINERÁLKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hans.
Mnoho let jsem věřil v alkalickou ionozovanou vodu a pil jí.Nakonec jsem zjistil,že nefuguje a nealkalizuje a že její molekuly kationtů a aniontů lidské tělo neakceptuje vůbec.Pokud mne nevěříte tak si to zkuste,je to jednoduché.Před tímto zjištěním jsem půl roku pil denně jen vodu 12pH a stále mne pálila žáha dál..To mne šokovalo a denně jsem musel brát lék Omeprazol na šilenou kyselost žaludku.Ano je to tak,zkuste si udělat ionizovanou vodu v ionizátoru 12 pH a nalejte do ní ocet 2 pH reakce neni žádná!!!Proč to je? Ionizace vody přes diafragmu stáhne a rozloží minerály na elektrodách ionizátoru při elekrolýze a tím je znehodnoti na nefunkční!!! Zůstanou jen ionty molekul minerálů,které nás klamou na měřidle ph o alkalitě a kyselosti ionizace.Po tomto zjištění dnes ani ORP ionizované vody také nevěřím a generátory vodíku už také neakceptuji!!!!Smysl a účnnost alkality jsem vyřešil minerály v KurtaTepperweina,které fungují stoprocentně a nebo lze koupit různé alkalické alkalizující přípravky v lékarnách.Toť moje zkušenost s nefunkční alkalickou ionizovanou vodou a těmito přístroji!!!!Atomární molekuly kationtů a aniontů z ionizace vody jsou k ničemu a alkalitu vody bez minerálů nedokáží.Všechny drahé přístroje pro ionizaci jsou k ničemu!!!!!!?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vysoušení stavebních konstrukcí zajišťuje elektronické zařízení o velikosti krabice od bot a příkonu 2,6 W, které bezkontaktním a nedestrukčním způsobem zabezpečuje vytvoření potencionálního rozdílu mezi vlhkou a suchou částí zdiva působením elektrického pole na molekuly vody, které jsou přítomné ve zdivu. Postupným posouváním hranice potencionálního rozhraní je vlhkost ve zdivu tlačená na povrch a část se odpaří. Silové působení elektrického pole působí i proti vsakujícím silám a část vody prostupuje zpět do části konstrukce pod úrovní terénu. Popsaná metoda je použitelná u každé stavby, nepoužívají se žádné destruktivní metody ani chemické produkty, které zásadně mění vlastnosti stavebních konstrukcí.
Průběh vysušování je sledován v technologicky odůvodněných intervalech 3–12 měsíců po dobu tří let a zaznamenán do měřicího protokolu, který zachycuje průběh vysušování, ale i technologické korekce, přemístění zařízení, změny vysílaného algoritmu. Negativní dopad na životní prostředí není znám. Generovaná výkonová úroveň přes vestavné zařízení je minimální, největší výkonová úroveň je 40 mW pp. Zařízení se po své instalaci stává pevnou součástí budovy a pracuje v nepřetržitém provozu.
Elektronické zařízení zabezpečuje bezkontaktním a nedestrukčním způsobem vytvoření rozdílu mezi vlhkou a suchou částí zdiva, a to působením elektrického pole na molekuly vody, které jsou přítomné ve zdivu – tento jev se nazývá elektroosmóza.
Specifická léčba působí jenom na nádorové buňky, na jejich receptory. A potom může vyvolat některé reakce imunitního charakteru, které způsobují vedlejší účinky. V současné době je známa specifická léčba ve formě monoklonálních protilátek, což jsou makromolekuly, které mohou právě vyvolávat různé vedlejší účinky imunitního charakteru. Tyto makromolekuly jsou buď vyloženě humánní, lidské, pak jsou velmi přátelské vůči organismu, nebo to mohou být monoklonální protilátky, které jsou jenom myší nebo křížené. Myší jsou pochopitelně pro lidský organismus úplně cizí látky, takže mohou vyvolávat horší vedlejší účinky. Mimo tyto makromolekuly ale známe i malé molekuly, takzvané inhibitory enzymů. To jsou molekuly, které mohou mít celou řadu různých účinků, ale ty nejsou na imunitní nebo autoimunitní bázi.
Kyselina fosforečná je bezbarvá látka bez zápachu. Vyskytuje se v kapalném skupenství, pevná krystalická struktura je velmi nestabilní. Vzorec kyseliny fosforečné je H3PO4. Další název je kyselina orthofosforečná. Špatný název je kyselina fosforová. Jde o středně silnou kyselinu. Za normálních podmínek ji tvoří bezbarvé tvrdé kosočtverečné hygroskopické krystalky. Kyselina fosforečná tvoří tři řady solí: fosforečnany, hydrogenfosforečnany a dihydrogenfosforečnany. Na vzduchu je tp rozplývavá látka. Nemá oxidační vlastnosti. Většinu kovů nerozpustí, protože se ve zředěné kyselině fosforečné vytváří na jejich povrchu vrstva nerozpustných fosforečnanů. Zahříváním uvolňuje kyselina trihydrogenfosforečná molekuly vody.
Biologické léky se aplikují buď jako makromolekuly, nebo jako malé molekuly. Makromolekuly jsou monoklonální protilátky a mohou se podávat jedině intravenózně. Jedná se o infuzi, která trvá hodinu a půl, potom následuje půlhodinový pobyt v nemocničním zařízení, ale pacient nemusí být hospitalizovaný. Může přijít ráno, v poledne odchází. U malých molekul je forma podání tabletová, perorální, pacient užívá léky doma a jednou za čtrnáct dní, později jednou za měsíc se zastaví na celkovou kontrolu stavu, zda je v pořádku nebo ne a zda se v léčbě může pokračovat.
Biologická léčba trvá vždy až do progrese onemocnění. Neměla by se přerušit, i když jsou určité výjimky, protože se trvale musí utlumovat daný receptor.
Biologická léčba u rakoviny prsu bohužel není vhodná pro všechny. O tom, jestli je možné využít na konkrétní rakovinu prsu cílenou léčbu, případně který konkrétní druh, rozhoduje typ nádoru – jeho biologická charakteristika. Protilátky se podávají nitrožilně, malé molekuly jsou dostupné ve formě tablet.
Přibližně 20 % nádorových onemocnění prsu je způsobených chybou v genu HER2. Taková rakovina prsu se pak označuje jako HER2-pozitivní. Biologická léčba může využít laboratorně vyrobenou protilátku, která zastavuje tvorbu nádoru několika způsoby:
přilne k důležitým oblastem rakovinných buněk a zastaví jejich růst,
přispívá k napadení buněk nádoru imunitním systémem,
zlepšuje účinky chemoterapie.
Existují i léky obsahující malé molekuly, které lze přijímat ve formě tablet. Jsou využívány spolu s chemoterapií k léčbě pokročilejších HER2-pozitivních karcinomů prsu. Biologická léčba HER2-negativního karcinomu prsu je předmětem řady výzkumů.
V současnosti v této terapii dominují:
inhibitory angiogeneze – tyto protilátky zabraňují růstu nových cév nádoru, čímž je přerušena dodávka kyslíku a živin k nádorovým buňkám a ty odumírají,
inhibitory přenosu signálu – v tomto případě protilátky blokují signály, které jsou potřebné k růstu nádoru, uvnitř nádorových buněk.
Biologická léčba je velice nákladná. Pokud se ale prokáže, že máte typ nádoru, na který prokazatelně zabírá, je plně hrazena zdravotními pojišťovnami.
Existují i léky obsahující malé molekuly, které lze přijímat ve formě tablet. Jsou využívány spolu s chemoterapií k léčbě pokročilejších HER2-pozitivních karcinomů prsu. U zajišťovací léčby karcinomu prsu trvá optimální léčba 1 rok. U chemoterapie je to šest měsíců. U onemocnění, kde jsou postiženy i vzdálené orgány jako játra či kosti, se léčba provádí dlouhodobě s různými přestávkami. Většinou se postupuje až do doby, kdy onemocnění přestane být na léčbu citlivé. Kombinace chemoterapie s biologickou léčbou u karcinomu prsu vykazuje o 30 % vyšší účinnost oproti samotné chemoterapii.
Nanotechnologie se řadí k jedněm z nejčastěji diskutovaným technologiím současnosti. Jako nanotechnologie se obecně označuje vědní obor výzkumu a vývoje, který se zabývá cíleným vytvářením a využíváním struktur materiálů v měřítku několika nanometrů alespoň v jednom rozměru (0,1–100 nm). Konstrukčními prvky nanotechnologie jsou molekuly, a dokonce i samotné atomy.
Nanotechnologie zahrnují oblasti vědy a technologie, jejichž cílem je přesné ovládání jednotlivých atomů a molekul tak, aby vznikl nějaký objekt, například čip tisíckrát menší než struktury vyráběné doposud běžnou technologií, anebo struktura s novými vlastnostmi (elektrickými, optickými, fyzikálními a podobně), které lze pochopit a ovládnout.
Využití nanotechnologií a nanomateriálů je velmi rozsáhlé, již v současnosti nalézají uplatnění v mnoha oblastech běžného života.
Důležitý je také vliv alkalické vody na vstřebatelnost do organismu. Molekuly neupravené vody se shlukují do skupin zvaných klastry. Klastr tvoří 12 až 18 molekul. Takovýto shluk je příliš velký, takže jeho pronikání tkáněmi je pomalé. Oproti tomu ionizovaná/alkalická voda tvoří klastry jen 5 až 8 molekul, proto se vstřebává do tkání a hydratuje buňky daleko rychleji a snadněji. Také daleko lépe vyplavuje z těla nečistoty a škodliviny.
Seznam alkalických minerálek: Aqua Maria, Bílinská kyselka, Dobrá voda, Excelsior, Excelsior originál, Hanácká kyselka, Hanácká kyselka Pro Vital, Ida, Il Sano, Korunní, Magnesia, Mattoni, Poděbradka, Poděbradka Pro Linie, Praga, Odysea, Ondrášovka, Rudolfův pramen, Salacia, Šaratica, Vincentka, Vratislavská kyselka, Zaječická hořká, ZON.
Molekuly aktivního kyslíku produkované ionizátorem mají účinnou vlastnost omezovat reprodukční schopnosti bakterií a virů, díky kterým se potraviny rychleji kazí. Použitím ionizátoru do lednice tak pomůžete nejen uchovat potraviny déle čerstvé, ale též neutralizovat vznikající pachy.
Ionizátor je určen do ledniček o max. objemu 250 litrů, ve kterých vytváří aktivní kyslík neboli ozon (v normami povolených hodnotách, tedy nižších než 0,05 ppm), neutralizující reprodukční schopnost bakterií a virů, čímž pomáhá udržet čerstvost a kvalitu potravin. Také pomáhá při eliminaci škodlivin a nepříjemných pachů. Ionizátor je vybaven malým počítačem, který si automaticky reguluje čisticí cyklus. Napájení obstarávají baterie, které vydrží až 150 dní provozu.
Standardní koncentrace ozonu dokáže během 3 hodin zlikvidovat až 96 % různých mikroorganismů jako E-coli či Bacillus pyocyaneus. Ozon navíc rozkládá i jedovaté pesticidy na povrchu potravin, přičemž zachovává jejich nutriční hodnoty a vitamíny.
Ovzduší, které nás kdekoliv venku i uvnitř budov obklopuje, je neustále více či méně ionizováno. Mluvíme o elektroiontovém mikroklimatu či o ionizaci vzduchu. Znamená to, že ovzduší obsahuje určité kvantum volných atmosférických iontů. Ionty jsou elektricky nabité molekuly, části molekul či molekulární shluky vzniklé ionizací plynných složek atmosféry. K ionizaci je potřebná ionizační energie. Na zemském povrchu působí její zdroje neustále, proto je v přírodě ovzduší v každém okamžiku ionizováno. Ovzduší elektricky neutrální se v přírodě nevyskytuje vůbec. Na tento stav je člověk dlouhodobě adaptován. Pro pocit komfortu prostředí je určitý počet atmosférických iontů nezbytný.
Kolem ionizátoru se po delším užívání usazuje jemný tmavý prach, proto kolem volných hrotů dejte třeba papír, který časem jednoduše vyměníte. Ionizátor v podstatě plní funkci miniaturního elektrostatického odlučovače prachu. Pokud se časem sníží blikání doutnavky, může to být zapříčiněno usazením prachu na koncích drátků v hrotu ionizátoru. Nejrychlejším způsobem k vyřešení tohoto problému je odstřihnutí konců drátku cca o 1 mm.
Psyllium je semeno jitrocele vejčitého (Plantago ovata). Po rozpuštění extraktu z psyllia vzniká gel obsahující vlákninu. Po požití gelu se v tlustém střevě vláknina částečně natráví působením fyziologické střevní flóry, pro kterou slouží i jako potrava. Tyto bakterie obalí stolici, která se tak stává měkčí a kluzkou. Vláknina rovněž zvyšuje pohyblivost střev a zrychluje vyprázdnění stolice. Klinické studie potvrdily, že strava s nízkým obsahem vlákniny vede k zácpě a ta zase zvyšuje výskyt hemoroidů. Psyllium napomáhá při léčbě hemoroidů i tím, že uvolňuje křeč svěrače konečníku a svým protizánětlivým působením hojí hemoroidální zanícené žíly. Proto je užívání psyllia prospěšné i jako prevence hemoroidů.
Laktitol, druhá účinná složka jitrocele, působí tím, že zadržuje vodu v tlustém střevě, čímž změkčuje stolici. Laktitol je také důležitou složkou potravy fyziologických střevních bakterií. Používá se při chronické obstipaci (i v graviditě), doporučuje se rovněž osobám s hemoroidy, a to jak preventivně, tak jako součást léčby.
Dávkování: 1–2 vrchovaté lžičky granulátu zamíchat do 200 ml pitné vody a ihned vypít. Po užití se doporučuje vypít 200–300 ml vody, džusu nebo slabého čaje. Užívají se 2–4 lžičky granulátu denně, rozdělené do dvou dávek, vždy 30 minut před jídlem. Vzhledem k tomu, že vláknina na sebe může vázat molekuly léků, doporučuje se dodržet dvouhodinový odstup mezi užíváním psyllia a jiných přípravků.
Předpokládalo se, že biologická léčba bude mít velmi málo vedlejších účinků, nicméně se při testování ukázalo, že určité vedlejší účinky tyto látky také mají. Nicméně jsou snesitelné. A co je zajímavé, že mnohdy čím větší nebo intenzivnější jsou tyto vedlejší účinky, tím je látka účinnější protinádorově.
U makromolekul a imunitních reakcí je to na prvním místě vyrážka. Vyrážka se vyskytuje podobně jako v pubertě akné, na obličeji, na přední straně hrudníku nebo na zadní straně hrudníku, málokdy na končetinách. A může být opravdu výrazná. Ovšem čím větší vyrážka je, tím efektivnější je daná látka, protože mechanismus účinku monoklonální protilátky nespočívá jen v tom, že by zablokovala daný receptor, ale i v tom, že aktivuje imunitní aparát, který je přitažen k nádoru samotnému, a tento samotný imunitní aparát ničí nádorové buňky. Vyrážka bývá velmi nepříjemná, svědivá. Charakteristické je to, že se po nějaké době stabilizuje. Dále se mnohou objevit průjmy. Tento nežádoucí účinek je spojen s hlavním mechanismem na slizniční tkáni zažívacího traktu. Velmi málo se pak objevují poruchy krvetvorby.
V některých případech se u malých molekul objevují poruchy funkce štítné žlázy, což vede k únavě. Malé molekuly blokují přísun energie k určitému receptoru. Léčivá látka působí tak, že zabrání přísunu energie k receptoru, ten jakmile nedostane energii ve formě adenosintrifosfátu neboli ATP, tak se to projeví v podstatě nejen na daném orgánu, ale i na celém organismu, což vede ke zmíněné únavě.
Barvivo červené řepy rozšiřuje věnčité tepny a zpevňuje stěnu vlásečnic. Z jejích léčivých účinků jmenujme též efekt močopudný, dále povzbuzuje činnost žaludku a tvorbu žluči, pomáhá po rekonvalescenci při borelióze nebo klíšťové encefalitidě a má pozitivní vliv na zrak.
Pití šťávy z červené řepy může vést ke snížení krevního tlaku v řádu hodin. Jedna studie prokázala, že pití jedné sklenice řepné šťávy sníží systolický krevní tlak v průměru o 4–5 bodů. Přínos v tomto směru pravděpodobně pochází z přirozeně se vyskytujících dusičnanů v červené řepě, které jsou převedeny do oxidu dusnatého v těle. Oxid dusnatý na oplátku pomáhá uvolnit a rozšiřovat cévy, zlepšuje průtok krve a snižuje krevní tlak.
Ti, kteří pili řepnou šťávu před cvičením, byli schopni cvičit až o 16 procent déle. Přínos může být spojen s přeměnou dusičnanů na oxid dusnatý, který může snížit spotřebu kyslíku u cvičení s nízkou intenzitou, stejně tak může zvýšit odolnost při vysokozátěžovém cvičení.
Řepa je jedinečným zdrojem betaninu, živiny, která pomáhá ochraňovat buňky, bílkoviny a enzymy z environmentálního stresu. Je také známo, že pomáhá v boji proti zánětu, chrání vnitřní orgány, zlepšuje cévní rizikové faktory, zvyšuje výkon a pravděpodobně brání mnohým chronickým onemocněním. Protizánětlivé molekuly nalezené v řepě prokázaly přínos při kardiovaskulárních obtížích, stejně jako protizánětlivý přínos pro ostatní systémy těla.
Výkonné fytonutrienty, které dodávají řepě její temnou rudou barvu, mohou pomoci odvrátit rakovinu. Výzkum ukázal, že extrakt z červené řepy snižuje multiorgánové nádorové formace na různých zvířecích modelech, pokud je podáván v pitné vodě. Zároveň byl extrakt z červené řepy také zkoumán na použití v léčbě lidské rakoviny slinivky, prsu a prostaty.
Betanin, barvivo červené řepy, podporuje druhou detoxikační fázi těla, při níž se rozložené toxiny vážou na jiné molekuly, aby mohly být vyloučeny z těla. Tradičně je řepa ceněna pro svou podporu při detoxikaci a pro pomoc při čistění krve a jater.
Červená řepa působí na naše tělo nejen zevnitř, ale i zvenčí. Je významným prostředkem k udržení zdraví i krásy. Látky obsažné v řepě nám pomohou uchovat si pružnou pleť a mladistvý vzhled pokožky. Nehty budou pevné, vlasy lesklé a silné.
Elektrofyzikální metoda sanace vlhkosti, respektive metoda elektroosmózy, je známá více než 100 let. Bezkontaktním a neničivým způsobem zabezpečuje vznik potencionálního rozdílu mezi vlhkou a suchou částí zdiva. Potencionální rozdíl mezi jednotlivými vrstvami ve zdivu vzniká působením elektrického pole na molekuly vody přítomné přímo ve zdivu. Postupným posouváním hranice potencionálního rozhraní je vlhkost ve zdivu tlačená na povrch, přičemž se část vlhkosti odpaří. Vsakující voda naráží na silové působení elektrického pole a část vody postupuje zpět do části konstrukce pod úrovní terénu. Elektroosmóza je tedy fyzikální jev.
Metodu vysoušení vlhkého zdiva pomocí elektroosmotických zařízení lze použít ve všech případech, kdy je vlhkost způsobena kapilárním vzlínáním vody. Elektroosmóza však nepomůže tam, kde voda na zeď jednoduše přímo zatéká. Šířka zdiva, použitý stavební materiál ani technologicky těžko dostupná místa nebrání v použití tohoto jedinečného přístroje pro sanaci zdiva.
Vysušování je charakteristické pomalým náběhem, dokonce v první etapě v délce 2–6 měsíců může být zjevný nárůst vlhkosti v dané zóně, který vzniká postupným uspořádáním polarizovaných molekul vody ve zdivu. S postupem času je zjevný pokles vlhkosti až dosažení technologického minima pro dané zařízení, což je cca 2 % objemu vody ve stavební konstrukci, a to přibližně za dobu od jednoho roku do tří let. Pro představu: při maximální přesycenosti blížící se k 20 % objemu vody ve zdivu je na 1 m3 obsah vody 430 litrů! Dvouprocentní objem představuje vzdušnou vlhkost objemově dosahující 1,5–2,5 % na 1 m3 zdiva; suchý prostor je definovaný do 3 % objemových. Po ukončení aktivní doby vysušování udržuje přístroj vlhkost zdiva po celou svoji životnost na úrovni cca 1,5–2,5 %, což je z hlediska stavebního a životního zdivo ideálně suché.
Při pozornějším pohledu na tyto závěry mohou u některých z vás vyvstat pochybnosti, nakolik jsou v souladu s realitou.
Nelze automaticky přijmout myšlenku, že vlastnosti všech možných zavlhlých zdiv s jejich póry a kapilárami je možné ztotožnit s vlastnostmi vrstvy prachového křemene v pokusu prof. Reusse, na jejíž polopropustnosti je experiment založen. Zatímco kapiláry ve zdivu z mnohočetné zkušenosti propouštějí vodu velmi ochotně, ta usazená vrstva mikročástic křemene – účinkující jako osmotická membrána – molekuly vody propouští špatně. Dobře propouští pouze vodíkové kationty H+. Z pokusu prof. Reusse nevyplývá, že by zvýšení vodní hladiny vyvolaly jakékoliv elektrické či osmotické síly, jež by jednosměrně protlačily vodu vrstvou křemenného prachu z jedné strany na druhou. Termodynamický pohyb elektroneutrálních molekul vody není elektrickým polem usměrňován, a navíc molekuly vody touto vrstvou ani nemohou procházet. Rozdíl hladin nastal jako důsledek elektrolýzy po zapojení elektrického proudu. Elektrolýza se však mohla odehrávat pouze ve větvi s anodou (kladnou elektrodou), od níž mohly postupovat kationty H+ přes polopropustnou vrstvu křemenného prachu ke katodě v druhé větvi, tam se neutralizovat na vodík a uzavřít tím elektrický obvod. Opačný tok aniontů OH- od katody k anodě, kde by se mohly neutralizovat za vzniku kyslíku, nebyl možný, protože je polopropustná vrstva nepropustila a chovala se vůči nim jako nekonečný elektrický odpor. Elektrolyzována byla pouze voda ve větvi s kladnou elektrodou, kde voda ubývala.
V reálném zavlhlém zdivu nelze tedy uvedené podmínky vůbec předpokládat: speciálně pak polopropustnost porézního zdiva tak, aby propouštělo jen vodíkové kationty a nikoliv vodu (ostatně by potom nebylo co vysoušet). A stejně nerealizovatelné se jeví i elektrody, na nichž by docházelo k elektrolýze.
Potenciál proudění vzniká pouze v proudící kapalině v důsledku toho, že kladné ionty jsou kapalinou unášeny jinou rychlostí než záporné (v důsledku rozdílných iontových pohyblivostí). Těžiště kladného a záporného náboje se oddělí a mezi nimi vzniká elektrické pole. Jev ovšem vymizí, jestliže se proudění zastaví nebo velmi zpomalí, například je-li dosaženo ustálené výšky vzlínání kapaliny. Náboje se poté – někdy i za poměrně dlouhou dobu – zase rovnoměrně rozptýlí. Je pravda, že přiložením vnějšího elektrického pole se kationty a anionty mohou zase oddělit. Že by se ale přitom uvedla do pohybu voda v kapilárách, která tam vystoupala v důsledku velmi silných kapilárních sil, je nepodložené. Elektroneutrální voda bude v kapilárách vzlínat bez ohledu na elektrická pole ve zdivu. Co ale elektrické pole, které prostupuje kapilárami s rozpuštěnými solemi, může na vzlínavosti ovlivnit, je adhezní konstanta.
OsmoDry využívá aktivní osmotechnologie, sloužící k neinvazivnímu a bezelektrodovému vysoušení zdiva. Přístroj díky ní zatlačuje vodu zpět do půdy, a tím zbaví vaše zdi vlhkosti. Nemusíte se obávat, že je osmotechnologie zdraví škodlivá, elektromagnetické pole je vytvářeno s ohledem na lidské zdraví a pro živé organismy je naprosto neškodné.
Funkčnost přístroje je založena na jevu, kterému se říká elektroosmóza. Systém OsmoDry díky ní nabízí sanaci bez stavebního zásahu do zdiva, celý problém je tedy vyřešen neinvazivně a bez komplikací. Odpadá tedy nutnost podřezávání zdiva nebo užití elektrod.
Zařízení generuje elektromagnetické pulzy, kterými působí na vlhkou stavbu. Takto vytvořené elektromagnetické pole ovlivňuje molekuly vody uvnitř zdiva a tlačí je dolů, zpět do zeminy. Díky tomuto principu nebyla sanace zdiva nikdy jednodušší. Stačí zařízení umístit do objektu – instalace spočívá v navrtání několika hmoždinek, na které se přístroj OsmoDry zavěsí. Pak už jen stačí zapojit do sítě a OsmoDry je plně funkční. Vysoušení zdí osmotechnologií je pohodlné řešení nepříjemných problémů. Pokud nechcete, aby bylo zařízení viditelné, lze je jednoduše přizpůsobit interiéru objektu.
Systém OsmoDry nabízí řešení u všech druhů stavebního materiálu, jako je cihelné zdivo, kamenné zdivo, tvárnice, betonové konstrukce, případně kombinované – smíšené zdivo. Lze jej použít u nadzemních i podzemních konstrukcí (přízemí stavby, sklepní prostory).
Podle referencí jsou zákazníci, kteří si přístroj OsmoDry pořídili, velmi spokojeni. Toto zařízení plní velmi kvalitně svůj účel.
Přístroj je i ekonomicky výhodný – oproti stavebním úpravám má minimální náklady na energii. OsmoDry má bezúdržbový provoz, systém je ekologický, účinnost má průměrně 15 až 20 let. Životnost zařízení je 25 let.
Odstranit silikon bez poškození podkladu a bez zbytkových skvrn jde pomocí odstraňovače silikonu. Je to tekutá chemikálie, která rozpouští molekuly silikonu a umožňuje jeho úplné odstranění. Kolik stojí a jak vypadá můžete vidět tady: https://www.zbozi.cz/hledej…
Mnoho let jsem věřil v alkalickou ionozovanou vodu a pil jí.Nakonec jsem zjistil,že nefuguje a nealkalizuje a že její molekuly kationtů a aniontů lidské tělo neakceptuje vůbec.Pokud mne nevěříte tak si to zkuste,je to jednoduché.Před tímto zjištěním jsem půl roku pil denně jen vodu 12pH a stále mne pálila žáha dál..To mne šokovalo a denně jsem musel brát lék Omeprazol na šilenou kyselost žaludku.Ano je to tak,zkuste si udělat ionizovanou vodu v ionizátoru 12 pH a nalejte do ní ocet 2 pH reakce neni žádná!!!Proč to je? Ionizace vody přes diafragmu stáhne a rozloží minerály na elektrodách ionizátoru při elekrolýze a tím je znehodnoti na nefunkční!!! Zůstanou jen ionty molekul minerálů,které nás klamou na měřidle ph o alkalitě a kyselosti ionizace.Po tomto zjištění dnes ani ORP ionizované vody také nevěřím a generátory vodíku už také neakceptuji!!!!Smysl a účnnost alkality jsem vyřešil minerály v KurtaTepperweina,které fungují stoprocentně a nebo lze koupit různé alkalické alkalizující přípravky v lékarnách.Toť moje zkušenost s nefunkční alkalickou ionizovanou vodou a těmito přístroji!!!!Atomární molekuly kationtů a aniontů z ionizace vody jsou k ničemu a alkalitu vody bez minerálů nedokáží.Všechny drahé přístroje pro ionizaci jsou k ničemu!!!!!!?
