Salix × sepulcralis 'Chrysocoma' neboli Smuteční zlatá vrba je nejoblíbenější a nejrozšířenější smuteční strom v teplých mírných oblastech světa. Jedná se o umělý hybrid mezi S. alba 'Vitellina' a S. babylonica. První rodič zajišťuje mrazuvzdornost a zlaté výhonky a druhý rodič silný smuteční habitus. Tento kříženec byl původně vytvořen ve školce Späth v Berlíně v Německu a byl poprvé zmíněn v jejich katalogu školky z roku 1888 jako S. vitellina pendula nova. Je mnohem odolnější a dlouhověkejší než vrba babylonská ( Salix babylonica ). Tento konkrétní kultivar lze snadno odlišit od ostatních zlatých smutečních vrb ( S. × sepulcralis ) podle svých androgynních jehněd.
Smuteční vrba převislá pěstování
Zlaté smuteční vrbě se daří na slunných, vlhkých místech a vyžaduje pravidelnou zálivku, zejména v mladém věku. Preferuje dobře propustnou půdu, ale snášejí řadu typů půdy. Stříhání je důležité pro tvarování a odstraňování odumřelých nebo poškozených větví.
Sluneční světlo a umístění
Zlaté smuteční vrby potřebují dostatek slunečního světla, ideálně plné slunce až polostín. Potřebují alespoň čtyři hodiny přímého slunečního světla denně.
Vyberte si místo, které poskytuje dostatek prostoru pro růst stromu, s ohledem na jeho dospělou velikost (kořeny mohou být agresivní).
Nesázejte je v blízkosti podzemních potrubí nebo konstrukcí, protože jejich kořeny mohou být velmi invazivní.
Půda a zálivka
Preferují vlhkou, dobře propustnou půdu, ale jsou přizpůsobivé různým typům půdy, včetně písčitých, hlinitých a jílovitých půd.
Během prvního roku po výsadbě strom zalévejte týdně. Poté zalévejte podle potřeby, aby půda nevyschla.
Zlaté smuteční vrby jsou relativně citlivé na sucho, proto je v období sucha prospěšná doplňková zálivka.
Zvažte použití mulče, který pomůže udržet vlhkost půdy.
Hnojení
Smuteční vrby obecně nevyžadují vydatné hnojení.
Pokud strom vykazuje známky nedostatku živin (bledé listy), lze na jaře aplikovat vyvážené hnojivo specifické pro daný strom.
Kdy stříhat smuteční vrbu
Prořezávejte koncem zimy nebo začátkem jara, abyste odstranili odumřelé, poškozené nebo křížící se větve.
Prořezávání může také pomoci tvarovat strom a podpořit nový růst.
Pravidelné prořezávání je důležité, aby se zabránilo přílišnému ztěžknutí a lámání větví.
Množení
Zlaté smuteční vrby lze množit z měkkých řízků odebraných na jaře nebo začátkem léta.
Řízky odebírejte ze zdravých větví a zakořeňte je ve vodě nebo vlhké půdě.
Škůdci a choroby
Zlaté smuteční vrby mohou být náchylné k různým škůdcům a chorobám, včetně strupovitosti vrby, plísně vrby a různých hub a hmyzu.
Pravidelně sledujte svůj strom, zda se neobjevují známky problémů, a neprodleně je řešte.
Zlatá smuteční vrba je kultivar vrby známý svými půvabnými, svěšenými větvemi a zlatožlutými větvičkami a kůrou. Má lesklé zelené listy, které na podzim zezlátnou a vytvářejí tak výrazný kontrast se žlutými větvemi. Smuteční tvar stromu v kombinaci s jeho zářivou zimní barvou z něj činí oblíbenou okrasnou volbu, zejména v blízkosti vodních prvků nebo ve vlhkých oblastech. Zde se můžete podívat jak vypadá smuteční vrba.
Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser žijící ve 14. století. O Velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně zrána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali.
Pomlázka je svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Při šlehání se recitují nebo zpívají koledy.
Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12) se vplétala červená stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse, se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní.
O Velikonočním pondělí vstávali chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby z nich vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře.
Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila, a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě.
Dříve se šlehalo pomlázkou i další den, o takzvaném „odplatném úterý“, kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu „pomladění“ studená voda. Tomuto zvyku se říkalo „oblévačka“. Říkávalo se, že „prašivý bude ten, kdo nebyl politý vodou“.
Slovo pomlázka vzniklo pravděpodobně od slova pomladit a šlehání dívek symbolizuje předání svěžesti a pružnosti, síly a zdraví mladého jarního prutu.
Různé názvy pomlázek: binovačka, vinovačka, dynovačka, hodovačka, houdovačka, korbáč, kyčka, mrskačka, pamihod, sekačka, šlahačka, tatar, tatarec.
Anglicky se pomlázka řekne easter whig.
Dochovanou tradicí také zůstává uvázání barevné pentle na pomlázku. Každá barva má nějakou symboliku. Červená stuha – náklonnost a láska, modrá – naděje, žlutá – odmítnutí, zelená – chlapec je u dívky oblíbený.
Podle druhu pojiva lze stěrky rozdělit na dva základní druhy. Jedním z nich jsou epoxidové a polyuretanové stěrky (pojivem jsou polyuretanové a epoxidové pryskyřice), druhým pak stěrky cementové (pojivem je cement). Současný trh nabízí několik směsí a systémů od různých výrobců, díky nimž lze vytvářet co do vlastností i vzhledu různé povrchy.
Mluvíme-li o výše zmíněných stěrkách v koupelně, bavíme se o finálním povrchu. Dávejte si pozor a nezaměňujte je se stěrkami, které se používají například jako podkladní vyrovnávací vrstva podlahy nebo jako vrstva hydroizolační. Stěrkové, potažmo lité podlahy se vylívají v tenkých vrstvách (několik milimetrů) na připravený pevný, rovný a suchý, nejčastěji betonový nebo anhydritový podklad, kde se samy rozlijí do dokonalé roviny (jsou samonivelační). Na stěny (na omítky, sádrokarton, beton) se stěrka natahuje nebo natírá i v několika vrstvách. Následně se obvykle uhlazuje a nechává pořádně vyschnout. Vzhledem k náročnosti provedení je nutné realizaci svěřit odborné firmě s dostatečnými zkušenostmi. Správně provedené a navržené povrchy jsou nenáročné na údržbu a jsou velmi vhodné pro podlahy s podlahovým vytápěním. Každý z výrobců má svá doporučení pro úpravu podkladu, údržbu i případnou dilataci.
U všech druhů stěrek můžete vybírat ze široké škály barev. Podlaha nemusí být jen jednobarevná. Lze na ní vytvářet ornamenty, vzory, nápisy. Ačkoliv jde o povrch jednolitý, bezespárý mají i tyto materiály své meze a musí se tedy po určitých celcích dilatovat. Předejde se tak jejich prasknutí vlivem tepelné roztažnosti. V rámci běžné velikosti koupelny se dilatace většinou neprojeví. Počítejte ale s tím, že pokud bude podlaha pokračovat do dalších místností, budou se dilatační spáry objevovat například v místech dveří.
Životnost všech druhů stěrek odpovídá životnosti celé stavby. Stejně jako u všech materiálů je ale třeba počítat s přirozeným stárnutím a opotřebováním. Údržba je v případě epoxidových a polyuretanových povrchů (včetně cementových stěrek uzavřených laky) jednoduchá. Lze je čistit běžnými prostředky. V případě olejovaného nebo voskovaného povrchu se musí tato vrstva čas od času obnovovat. Takový povrch také není odolný vůči agresivním chemickým prostředkům.
Díky dobré tepelné vodivosti jsou stěrky primárně vhodným materiálem pro podlahové topení. Záleží však na složení a způsobu aplikace konkrétního výrobku. Vždy se proto o vhodnosti použití poraďte s dodavatelem. Díky své pružnosti by neměla mít s podlahovým vytápěním žádný problém stěrka polyuretanová. U ostatních obvykle stačí zvolit vhodnou tloušťku vrstvy, přidat speciální plastifikační přísady nebo si dát po
