Video
Nevíte si rady s balením španělských ptáčků, aby se vám nerozpadaly? Tak to zkuste s pomocí videoreceptu.
Zdroj: Španělský ptáček
Téma
OBRÁCENÝ ŠPANĚLSKÝ PTÁČEK
OBSAH
Diskuze
V diskuzi SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Valenta.
Dobrý den
Poradíte mi kdy je nejlepší doba na sklizeň rakytníku.?Zkoušeli jsme ho natrhat koncem října,byl to boj,plody jsou hodně měké,nejdou od větvičky a rozmačkávají se mezi prsty.Děkuji za odpověď Zdeněk V.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel Farský.
Vloni mi špačkové očesali rakytník do hola, letos jsem pověsil na samičku 4dividíčka a ani jeden ptáček se tam nedvážil, věšim ho i na černej jeřáb a je to OK.osvěčený z pusob, vyskoušejte. Farský.P.
Zdroj: diskuze Sklizeň rakytníku
Španělský ptáček z mletého masa
Ingredience: 500 g mletého masa, slanina, 2 vařená vejce, 2 kyselé okurky, 2 párky, 2 cibule, plnotučná hořčice, sůl, pepř, hladká mouka
Technologický postup: Mleté maso osolte, opepřete a přidejte trochu vody. Z masa udělejte cca 4 placky a potom pokračujte jako u normálních ptáčků z plátků masa. Potřete hořčicí, posypejte nakrájenou cibulkou. Položte na placky špalíček špeku nebo slaniny, kousek párku, čtvrtku vajíčka, kyselou okurku. Placku vždy stočte a hodně umačkejte. Na troše oleje zpěňte cibuli, vložte ptáčky. Obraťte, aby se maso zatáhlo. Podlijte vodou a duste. Šťávu zahustěte trochou vody, ve které rozmíchejte lžíci hladké mouky a lžíci plnotučné hořčice. Provařte a podávejte.
Zdroj: Španělský ptáček
Španělský ptáček naruby
Ingredience: 500 g hovězího masa, 2 vejce natvrdo, 1 velká okurka, 1 plátek špeku, 2–3 silnější kolečka Junioru nebo jiného měkkého salámu, 1 velká cibule, 2 polévkové lžíce plnotučné hořčice, 3 polévkové lžíce hladké mouky, olej, sůl, pepř, maggi
Technologický postup: Maso naklepeme, osolíme a lehce opepříme. Na oleji necháme zesklovatět na kostičky pokrájenou cibuli a pak k ní přihodíme maso a osmahneme. Poté přidáme plnotučnou hořčici, ještě vše promícháme a přilijeme asi 1–1,5 l horké vody z konvice a vaříme, dokud není maso měkké. Když maso změkne, tak do omáčky přihodíme pokrájená vejce, slaninu, okurku, salám a ještě povaříme asi 10–15 minutek. Pak smícháme studenou vodu se 3 lžícemi hladké mouky a nalijeme do omáčky. Povaříme dalších 10 minut. Hotovou omáčku ještě dosolíme a dochutíme pomocí maggi. Můžeme podávat s rýží nebo houskovým knedlíkem.
Zdroj: Španělský ptáček
Španělský ptáček podle Pohlreicha
Ingredience: 4 plátky roštěné, 1 vejce natvrdo, 2 kyselé okurky, 1 větší párek, 4 malé špalíčky slaniny (dle chuti ještě slaninu na kostičky do omáčky), 1 malá cibule, 3 velké cibule, dijonská hořčice, čerstvě mletý černý pepř, sůl, 1 lžíce sádla, hovězí vývar
Technologický postup: Roštěnou naklepeme, každý plátek pomažeme dijonskou hořčicí, lehce osolíme a poklademe kouskem párku, čtvrtkou vejce natvrdo, čtvrtkou cibulky, půlkou okurky a špalíčkem slaniny. Uděláme závitky a převážeme je provázkem. Jednu velkou cibuli nakrájíme na kostičky a spolu se slaninou na kostičky a ptáčky dáme opéct na rozpálené sádlo. Zalijeme vařící vodou (nebo vývarem, máme-li) tak, aby závitky byly zality do poloviny. Opepříme, přidáme ještě lžíci dijonské hořčice a dusíme cca 1,5 hodiny, občas obracíme a podléváme. Zbylé dvě cibule nakrájíme na kostičky, dáme do kastrůlku s vodou a chvíli povaříme. Necháme vychladnout a rozmixujeme, ke konci dušení cibulí ptáčky podlijeme. Podáváme s rýží nebo knedlíkem.
Zdroj: Španělský ptáček
Španělský ptáček z vepřového masa
Ingredience: 4 plátky vepřové kýty, sůl, mletý pepř, plnotučná hořčice, 2 vařená vejce, 4 nakládané okurky, 4 plátky uzeného špeku, 1 cibule, olej, vepřový vývar, špekáček, hladká mouka
Technologický postup: Větší plátky masa naklepeme, osolíme, opepříme a potřeme hořčicí. Na každý plátek masa položíme plátek špeku, půlku oloupaného vejce, okurku a půlku (čtvrtku – dle velikosti) špekáčku nebo jinou měkkou uzeninu. Náplň pak v plátku masa dobře a pevně zabalíme, zpevníme provázkem. Na trošce oleje (můžeme také přidat uzený špek vyškvařený na kostičky) osmažíme pokrájenou cibuli, pak orestujeme ze všech stran i ptáčky. Vše zalijeme vývarem a za občasného otočení a podlití dusíme doměkka. Před koncem dušení můžeme do omáčky přidat nadrobno pokrájenou nebo nastrouhanou kyselou okurku. Ptáčky z vývaru vyjmeme a vývar zahustíme hladkou moukou rozmíchanou v trošce studené vody, necháme provařit a dle chuti případně ještě dochutíme solí, pepřem, hořčicí. Z ptáčků odstraníme nitě, rozkrojíme je a podáváme s omáčkou a přílohou, například s rýží, houskovými knedlíky.
Zdroj: Španělský ptáček
Historie
O španělských ptáčcích se objevuje první zmínka v kuchařce strahovského premonstráta Jiřího Evermoda Košetického z konce 17. století. Ve Španělsku byste si přitom španělského ptáčka objednat nemohli, jelikož tam takový pokrm vůbec neznají.
Masové závitky získaly svůj název pravděpodobně díky španělským kuchařům, kteří je připravovali. Matka Rudolfa II., císařovna Marie, byla Španělka, přičemž lze předpokládat, že si s sebou přivezla vlastní kuchyňský personál. Souvislost je navíc nasnadě i kvůli vzezření tohoto jídla – zavinuté plátky masa plněné vejcem, okurkou a uzeninou připomínají oškubaného ptáka.
Španělský ptáček vznikl v době vlády Rudolfa II., kdy jeho světoví kuchaři připravovali španělskou specialitu z českých surovin. Jedna ze specialit byly lahodné telecí závitky s výtečnou nádivkou. Ve Španělsku jim dodnes říkají „el nino envuelto“ („zabalené dítě“). Nádivku původních španělských ptáčků, připravovaných z telecího masa, tvořila dříve trochu jiná směs než dnes. Našli bychom v ní pravděpodobně sardelky utřené s máslem, strouhanou syrovou cibuli, sekanou petržel, žloutky a drcený pepř.
Tyto závitky byly považovány za španělskou specialitu, proto není divu, že pokrm dostal přídomek odpovídající jejímu původu. Vzhled krmě, respektive její bodce, štěpiny (dnes párátka), sloužící k sepnutí závitku, připomínaly našim předkům ptačí nožičky a ty pak květnatý název doplnily na finální španělské ptáčky.
Maso na španělského ptáčka se zpravidla používá hovězí. Nejideálnější je použít zadní hovězí maso, maso by mělo být vyšší, protože se do něj balí další ingredience.
Španělský ptáček se anglicky řekne rouladen, rindsrouladen nebo rolady.
Zdroj: Španělský ptáček
Obrácený jablkový koláč
Ingredience:
- 6 vajec
- 6 lžic cukru
- 6 lžic hladké mouky
- 1 prášek do pečiva
- 1 kg oloupaných jablek
- 50 g cukru
- 1 lžička mleté skořice
Postup:
Obrácený jablkový koláč je někdy také nazýván koláčem naruby. Brzy budete vědět proč. Jablka zbavte jádřince a pokrájejte je na plátky či kostičky. Plech vyložte pečicím papírem a rovnoměrně na něj rozprostřete jablka, ty posypte 50 g cukru a mletou skořicí. Na jablka nalijte těsto, které si připravíte tak, že si oddělíte bílky od žloutků, bílky vyšleháte do tuhého sněhu, poté postupně přidáváte cukr, žloutky, mouku a prášek do pečiva. Takto připravený koláč dejte do trouby vyhřáté na 180 °C a pečte asi 30 minut. Až koláč úplně vychladne, tak ho obraťte, opatrně odstraňte papír, a pokud chcete, můžete polít čokoládovou polevou. Nebo jen lehce pocukrujte a můžete podávat.
Zdroj: Jablkový koláč
Španělský ptáček
Ingredience: 4 hovězí filety, pepř, sůl, 2 vejce, 4 nakládané kyselé okurky, 4 plátky špeku, 1 vídeňský párek, 4 cibule, olej, 3 polévkové lžíce hořčice, 1 litr hovězího vývaru, lák z okurek, oříšek másla, trochu hladké mouky
Technologický postup: Hovězí filety naklepeme, aby ptáček nebyl tuhý a lépe se balil. Poté filety osolíme, opepříme a potřeme dostatečně hořčicí. Skládáme postupně proužek špeku, nakládané kyselé okurky, polovinu natvrdo uvařeného vejce, čtvrtku malé cibule a kousek párku. Následně opatrně zabalíme tak, aby se strany nerozlézaly. Přeložíme tedy vložku masem nejdříve ze stran, potom začneme teprve rolovat ptáčka, jak jsme zvyklí. Pevně utěsníme. Nyní pozor, otázkou je, kolik ptáčků děláme, protože pokud jich děláme víc, nemusíme je ničím vázat nebo spojovat párátkem, stačí je poskládat těsně vedle sebe napevno v pekáčku. Pokud chcete mít jistotu, můžete závitek svázat provázkem. Ptáčky dáme do trouby předehřáté na 220 stupňů, aby se zatáhly. Cca po 20 minutách teplotu snížíme na 85 stupňů a pečeme tak po dobu 8 hodin (například přes noc). Maso tolik neztratí ze svého objemu a je chutnější. Druhý den si pak připravíme základ omáčky. Na sádle nebo na oleji zpěníme cibulku do hněda, později přidáme i na kostičky nakrájený špek. Orestujeme do hněda, až cibulka se špekem začne takzvaně šustit. V tu chvíli přidáme 2 polévkové lžíce hořčice a zalijeme vodou nebo hovězím vývarem. Tímto trikem se barva cibulky, která je nejtmavší na okrajích, rozloží rovnoměrně na celou cibulku a vznikne základ tmavé omáčky. Základ osolíme, opepříme a přivedeme k varu, později zahustíme tmavou jíškou a provaříme aspoň po dobu 1 hodiny. Po upečení ptáčků přilijeme do omáčky výpek z masa, čímž získáme výraznější chuť. Podpoříme ji ještě přelitím trochy nálevu z nakládaných kyselých okurek. Vše povaříme a scedíme. Podáváme s rýží.
Zdroj: Španělský ptáček
Kosatec žlutý
Jedná se o 120 cm vysokou bylinu. Listy má dvouřadě uspořádané, kratší nebo stejně dlouhé jako stonek, ke kterému jsou obráceny hranou. Stonek je okrouhlý, s několika květy. Květy žluté barvy mají 3 vnější okvětní plátky na vnitřní straně tmavě žilkované, bez chlupů a větší než vnitřní plátky, které jsou vzpřímené. Kosatec žlutý kvete v květnu až červnu.
Kosatce potřebují slunné místo, ale zvládnou i polostín. Vyžadují propustnou, živnou, hlinitou půdou. Jsou vlhkomilné (Iris pumila snese i sucho). Množí se dělením koncem léta. Hodně pravidelnou závlahu potřebují v létě, přezimují v suchu. Kosatce jsou náchylné na padlí, plíseň šedou a bakteriózu.
Jsou vhodné na smíšené trvalkové záhony, skalky, do přírodních partií, k vodním tokům nebo na suchá místa; velkokvěté se pěstují k řezu.
Zdroj: Kosatec
Jak dělají ptáčka Kluci v akci
Ingredience: 800 g hovězí roštěné (vysoký roštěnec), 4 lžičky plnotučné hořčice, 50 g špeku, 2 nožičky párku v jedlém střívku, 2 vejce, 1 velká sterilovaná okurka, 1 velká cibule, 100 ml oleje, instantní jíška na zahuštění šťávy
Technologický postup: Maso nakrájíme přes vlákno na plátky, naklepeme je do šíře, osolíme, opepříme a potřeme hořčicí. Okurky, vejce, párky, špek a cibuli pokrájíme na stejné čtvrtinové dílky a klademe na jednotlivé plátky masa. Dobře zavineme, popřípadě spíchneme párátkem. Na povrchu můžeme též osolit a opepřit. Do pekáčku vložíme cibuli, zalijeme olejem, navrch naskládáme natěsno ptáčky a dáme zapéct do maximálně rozehřáté trouby na 10 minut, pak zmírníme a dopékáme při 150 °C cca 45 minut, až je maso měkké. Během pečení poléváme vypečenou šťávou nebo podle potřeby podléváme horkou vodou. Když jsou závitky upečené, vyjmeme je z výpeku, který přivedeme k varu, orestujeme do zlatohněda, zalijeme trochou vody a zahustíme jíškou, dochutíme solí, pepřem a lžičkou hořčice. Ptáčky vložíme zpět do šťávy a prohřejeme.
Zdroj: Španělský ptáček
Kde se dá rebarbora koupit
Rebarbora se dá koupit na farmářských trzích a v hypermarketech. V Anglii se však zářivě červené stonky rebarbory objevují běžně v obchodech již od ledna a čeká na ně mnoho příznivců dobrých chutí. Jedná se o rychlenou rebarboru, unikátní svým pěstováním v takzvaném Yorkshirském trojúhelníku, území mezi městy Leeds, Wakefield a Morley v hrabství Yorkshire. Rebarbora se zde pěstuje ve vyhřívaných halách v naprosté tmě, a to poté, co byla dva roky vystavena slunci, nepřízni počasí, ale i mrazu na polích, což je typické pro oblast blízko Skotska. Rebarbory se v listopadu přemístí do tmavých a teplých podmínek, kde jsou klamně nastaveny podmínky k růstu, jako kdyby bylo jaro. Právě v tomto umělém prostředí tepla a temna se z kořenů plných sacharidů, kde se koncentrovala a díky pozdějším mrazům uchovala energie ze slunce, uvolňuje do stonků fruktóza, jak se rostlina urputně snaží ke svému růstu vyčerpat ze sebe co nejvíce energie. Sklizeň probíhá při svíčkách, aby se nenarušil další růst, trvá od ledna do konce března a výsledkem jsou mimořádně křehké stonky rebarbory s jemnou, mnohem sladší chutí, než jsme zvyklí u běžné rebarbory.
Rychlená rebarbora je sladší než letní rebarbora, přesto vyžaduje dosladit cukrem a projít tepelnou úpravou, aby se z ní získala ta nejlepší jemně hořkosladká chuť. Pro svůj někdy až zemitý nádech a lehce hořkou chuť se může podávat i jako příloha k vepřovému masu, zvláště luxusním doplňkem je ke smažené makrele. Nejlepší uplatnění rebarbory je však u sladkých dezertů, a to nejen pro její efektní barvu, nádherně vyzní například v želé, džemech, kompotech a drincích.
Chutí se nejlépe hodí doplněná pomerančovou kůrou, badyánem a kardamomem. Úplně nejjednodušší je nechat vyznít její chuť zapečením s hnědým cukrem a orientálním kořením a koupat ji ve vlastní sladké šťávě. Nebo můžete udělat obrácený koláč plný rebarbory jako rychlý a neotřelý dezert, doplněný nejlépe vanilkovou zmrzlinou nebo jen kopečkem zakysané smetany, případně plnotučného jogurtu.
Zdroj: Rebarbora
Zázrak jménem rýmovník
Řecký eukalyptus, kubánské oregano, španělský tymián, indický brutnák, nebo třeba molice. Ve všech případech se jedná o bylinu z čeledi hluchavkovitých s latinským názvem Plectranthus, respektive o rýmovník. Rýmovník poznáte lehce nejen podle silných dužnatých listů, hustě a souvisle porostlých stříbrnými chloupky, ale také podle velmi intenzivní specifické vůně, která připomíná směs kafru, máty, meduňky a eukalyptu.
Rýmovník je nenáročná rostlina, která potřebuje jen dostatek světla. Přes zimu je ideální umístit květináč na parapet okna, kam alespoň část dne svítí slunce. V létě pak rostlině dopřejte letnění na terase, balkonu nebo venkovním parapetu, aby měl šanci se bohatě rozrůst. Rýmovník miluje teplo, a proto mu nesvědčí průvan a dlouhodobější pokles teploty pod 12 stupňů. Nebezpečné je i větrání. Naopak mu bude svědčit suchý horký vzduch, takže se nebojte ho umístit i na parapet nad radiátorem. Co se týká zálivky, zcela dostačující je, když rýmovník zalijete jen tehdy, když je substrát opravdu suchý.
Rýmovník přesaďte ihned, jakmile si ho přinesete z obchodu. Každý rok na jaře ho pak přesazujte pravidelně. Odmění se vám tím, že se rozroste. Jako zeminu použijte dobře propustnou směs s vyšším podílem písku a umístěte rostlinu do květináče s odtokovým otvorem. Rýmovník nemá rád přílišnou vlhkost. Na dno proto ještě před přesazením nasypte například kamínky. Také se nebojte rýmovník pravidelně zaštipovat, aby se rozkošatěl.
Zdroj: Mast z rýmovníku
Slimák španělský
Kromě našich plžů se na škodách na zahradních i polních kulturách začíná podílet i plzák španělský. V některých oblastech České republiky se v důsledku vlhkého počasí v průběhu několika minulých let objevil silný výskyt slimáků, kteří způsobují výrazné škody v porostech ozimé řepky, lokálně bylo zaznamenáváno i poškození vzcházejících porostů ozimých obilnin a cukrovky i máku. Příčiny tohoto rozšíření se dávají do souvislosti s mírnými zimami a chladnými a vlhkými jary a rovněž se zjednodušením osevních postupů a změnou agrotechniky – s bezorebními technologiemi zpracování půdy a uváděním půdy do klidu. Podle názoru některých odborníků se na něm podílí i nevhodné používání neselektivních insekticidů, které hubí střevlíky a další přirozené nepřátele slimáků.
Na polích škodí převážně slimáčci rodu Deroceras (s dýchacím otvorem v zadní části pláště), délka jejich těla nepřesahuje 6 cm. Většinou se jedná o 2 druhy slimáků, a to o slimáčka síťkovaného (Deroceras reticulatum) a slimáčka polního (Deroceras agreste), ale zejména na okrajích pozemků se mohou vyskytovat i další druhy, jako například slimáček hladký (Deroceras leave) z rodu Arion (s dýchacím otvorem v přední části pláště), plzák zahradní, lesní a žíhaný, a v poslední době v ozimé řepce též plzák španělský (Arion lusitanicus).
Plzák španělský (Arion lusitanicus), nazývaný také portugalský, lusitanský, případně rezavý, patří do čeledi plzákovitých (Arionidae) a dostal se do České republiky z jižní Evropy. Původně se vyskytoval na Pyrenejském poloostrově, v západní Francii a Anglii. Přibližně před 50 lety se začal šířit za hranice svého původního výskytu. V Česku byl poprvé spolehlivě pozorován na začátku 90. let minulého století. V celé Evropě se jedná o historicky nejvýznamnějšího a nejproblematičtějšího škůdce mezi plži vůbec.
Plzák španělský dorůstá v dospělosti délky 8–12 cm, a je tak druhým největším plzákem z osmi našich druhů čeledi Arionidae. Tělo má zavalité, schopné se polokulovitě stahovat. Zadní konec nohy je zaoblený. V dospělosti má jeho zbarvení různé odstíny v oranžovohnědé škále. Díky barevné kombinaci působí zbarvení plzáka španělského jakýmsi špinavým dojmem. Právě svou velikostí a barvou se může v dospělosti často velmi podobat našemu původnímu plzáku lesnímu (Arion rufus). Ten však dorůstá větší velikosti (12–15 cm) a jeho zbarvení se pohybuje v rozmezí oranžové, cihlově až sytě červené. Hlavním a jednoznačným rozdílem je vybarvení mladých jedinců přibližně do velikosti 3 cm. U plzáka španělského jsou mláďata pestře zbarvená v odstínech žluté až hnědé a na hřbetě mají dva ostře vyznačené žluté až citrónově zbarvené pruhy. Tvar těchto mladých jedinců je víceméně vejčitý. Naopak plzák lesní má mláďata jednobarevně bílá až světle žlutá s kontrastně tmavými tykadly. Délka mláďat je výrazně větší než jejich šířka, takže tvar je protáhle válcovitý. Právě pestře zbarvená mláďata plzáka španělského jsou natolik charakteristická, že umožňují velmi snadné rozlišení od zbývajících plzáků.
Početné výskyty jsou kolem míst prvotního zavlečení a tam, kde je dostatek synantropních stanovišť (vyskytujících se v blízkosti lidských obydlí a využívajících změn prostředí způsobených člověkem) nebo v jinak člověkem významněji pozměněné krajině. Během posledních let bylo i na našem území zaznamenáno mnoho případů silného lokálního přemnožení. Plzák španělský obsazuje především kulturní plochy, kde se stává díky opakovanému přemnožení častým škůdcem. Přednost dává drobným zahrádkám nebo zapleveleným a hustě zarostlým neudržovaným plochám ve větších sídlech. S oblibou vyhledává zastíněná místa, pokud možno s vysokou vegetací, jakými jsou hustě zarostlé meze nebo příkopy podél komunikací. Při vhodném počasí (po dešti) plži pronikají na zemědělské plochy (včetně velkých honů) za potravou. Větší druhy jsou schopny se přes noc přesunout až na vzdálenost 50 m a poškozují především okraje porostů související s neobdělávanou půdou a zahradami. Při kalamitním přemnožení zde mohou způsobit žírem velké hospodářské škody, zejména na kulturách řepky. Za takové situace může vzniknout mylný dojem rapidního namnožení populace i během krátké doby.
Plicnatí plži, mezi něž patří i plzák španělský, jsou hermafrodité, tedy obojetného pohlaví. K případům vlastního oplození však prakticky nedochází. Kopulace u hermafroditů spočívá ve výměně spermií mezi dvěma jedinci. Hlavní výhodou hermafroditismu je, že každý jedinec je schopen klást vajíčka, zatímco kdyby se jednalo o gonochoristy (oddělené pohlaví), tak by vajíčka kladly pouze samice, tedy přibližně pouze polovina jedinců.
V podmínkách středoevropského klimatu má plzák španělský jednu generaci do roka a ke kopulaci dochází také jednou ročně, a to v časově relativně krátké době na konci června. Kladení vajíček probíhá od poloviny srpna do konce září, někdy až do poloviny prosince. Jeden plž může naklást 4 až 7 snůšek, dohromady až 225 vajíček. První mláďata se líhnou za příznivé teploty už za 1 měsíc po nakladení vajíček. Vajíčka kladená v září a později přezimují a líhnou se příští jaro. Malí přezimující jedinci do délky 1,5 cm mohou vylézat již v lednu, pokud teplota vystoupí nad 4 °C. Z většiny ozimých vajíček se mladí jedinci líhnou obvykle od prvních dubnových dní. Maximální početnosti dosahují plzáci španělští v květnu až červnu, kdy jsou zaznamenávány nejmasovější výskyty.
Plzák španělský je schopen se přizpůsobit nejrůznějším typům stanovišť, umí totiž velice efektivně využívat volnou (uvolněnou) část ekologické niky. Proto ke kalamitnímu přemnožení dochází zpravidla v silně změněné a narušené krajině, kde je více či méně porušena ekologická stabilita a rovnováha. To znamená, že se zde vyskytují náhradní, nestabilní a často výrazně ochuzená rostlinná a živočišná společenstva, kde po druzích, které vlivem změn vymizely, zůstalo volné místo (nemyslí se jen fyzicky, ale také ve využívání zdrojů, v potravních řetězcích, mezidruhových vztazích a podobně). Druhy, jež jsou schopny se přizpůsobit, pak mohou toto volné místo rychle zaplnit. Dalším faktorem, který hraje ve prospěch plzáků, je, že se jedná o nepůvodní druh v prostředí, do něhož nepatří. To má za následek, že zde nejsou vytvořeny funkční biologické vztahy mezi plzáky a jejich potenciálními predátory a parazity. Pak jsme svědky jejich „nepochopitelného“ přemnožení. Přitom živočichů, v jejichž jídelníčku hrají důležitou úlohu nazí plži, je i v naší fauně celá řada – ptáci, ježci, rejsci, ropuchy, slepýši střevlíci, páteříčci, drabčíci a jiní. Dospělí jedinci však dorůstají až dvanácti centimetrů délky, a to si na ně již mnoho menších živočichů netroufne. Jak ukázaly některé parazitologické průzkumy, promořenost invazních populací plzáků i běžnými parazity je prakticky nulová.
S ohledem na znalost vývojového cyklu plzáka je nutné zdůraznit, že jeho likvidace by měla být nejintenzivnější v rozmezí května až července. Pokud se začne později, například až v srpnu, kdy už dochází ke kladení vajíček, tak se snažení v podstatě omezí jen na aktuální škody, ale situaci v následujícím roce již mnoho neovlivní, neboť většina vykladených dospělých jedinců zimní měsíce nepřežije i bez našeho zásahu.
Zdroj: Slimáci
Rostlina molice alias rýmovník
Rýmovník (Plectranthus argentatus) patří do čeledi hluchavkovitých a rodu molic. Rod molice zahrnuje kolem 350 druhů jednoletých nebo vytrvalých stálezelených rostlin. A pozor, nepěstují se jen pro listy, ale i pro své květy. Pocházejí z teplejších částí Afriky, Madagaskaru, Asie, Austrálie a tichomořských ostrovů.
Plectranthus amboinicus
Je z botanického hlediska jen krátce žijící polokeř se sukulentními listy velkými jako dlaň a malými bělorůžovými květy. Pro amatérské zahrádkáře a kuchaře představuje aromatickou, ale také poněkud tajemnou rostlinu. V obchodech a v literatuře se objevuje rovněž pod synonymy Coleus amboinicus a Solenostemon amboinicus, Němci mu říkají španělský tymián, indický brutnák nebo mexické oregano.
Jemně nasekaný Plectranthus amboinicus aneb rýmovník eukalyptový se dobře hodí do salátu a okořeňuje polévky. Vždy zdravě vypadající listy poslouží také jako vynikající obloha pokrmů. Rostlina se využívá především ve španělské a mexické kuchyni a platí za jedno z nejdůležitějších koření na karibských ostrovech.
Plectranthus argentatus
Plectranthus argentatus aneb rýmovník pochází z Austrálie. Má stříbřitě ochlupené stonky s hustě rostoucími vejčitými listy dlouhými 5 až 11 cm. Listy mají světle šedozelenou barvu a vykrajované okraje. V místě svého původu roste jako stálezelený keř.
Plectranthus forsteri
Plectranthus forsteri aneb moud Forsterův je divoce rostoucí druh z východu Austrálie, Fidži a Nové Kaledonie. Vytváří i přes metr dlouhé převislé šlahouny s množstvím zelených, bíle lemovaných listů. Panašované druhy této molice se skutečně stanou ozdobami truhlíků na vašem parapetu či balkóně.
Plectranthus purpuratus
Plectranthus purpuratus aneb moud purpurový se pěstuje jako rostlina vhodná k inhalování. Obsahuje vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů – přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. V zimě vám možná vykvete bílými, pyskatými kvítky, které raději odstraňte, aby rostlinku nevyčerpávaly. Pěstuje se jako přenosná rostlina, kterou je v říjnu potřeba odnést do světlých prostor s teplotou od 8 do 15 °C. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat. Moud stále rychle dorůstá, takže můžete pravidelně stříhat jeho vonné lístky, které nastříháte, natrháte a umístíte všude tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Je to vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě, prokazatelně se lépe dýchá ve vytápěných místnostech. Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z několika lístků rozlámaných v dlani. Pomáhá i astmatikům.
Zdroj: Rýmovník