OCHUCENÍ MEDOVINY je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Medovina byla tradičním nápojem starobylých národů. Jedná se o nápoj vzniklý kvašením medu naředěného vodou a upraveného kořením nebo ovocnou šťávou. Druhy medoviny se odlišují podle objemu vody použité na 1 litr medu (jedenapůlnásobná, dvojnásobná, trojnásobná a čtyřnásobná).
Recept na výrobu medoviny
K výrobě medoviny se zpravidla používá méně kvalitní med, který se dost dobře nehodí pro přímou konzumaci. Na kvalitu medu je však třeba dbát při výrobě nedochucených medovin, ve kterých má chuť a kvalita medu nejdůležitější roli. Druh medu je také zásadní pro výslednou barvu medoviny. Ze světlého lučního medu vznikne světlá medovina, naopak z lesního zas medovina tmavší. Pro částečnou podobnost s výrobou vína se medovině někdy přezdívá medové víno.
Abyste mohli vyrobit medovinu, potřebujete tyto suroviny: kvasinky, živná sůl, koření (skořice, zázvor, koriandr, badyán, hřebíček); a toto vybavení: plastové nádoby pro kvašení, demižony pro dokvašování a zrání, plátno, nálevka, hadička, kvasná zátka, korkové špunty, hrnec.
A jak probíhá výroba medoviny? Příprava zákvasu (rozkvašení kvasinek), příprava medového roztoku (smíchání vody s medem a zákvasem, včetně koření), bouřlivé kvašení, stáčení, dokvašování, zrání, stáčení do lahví.
Technologický postup
Na 100 litrů medoviny přidáme 25 g skořice, 15 g hřebíčku, 15 g zázvoru, 25 g valeriány lékařské, 150 g čerstvé celerové natě, 40 g jalovce, 3 tyčky vanilky, 50 g máty peprné, 75 g šípků, 75 g pomerančové kůry, 125 g chmele. Tyto přísady vložíme do plátěného pytlíku, povaříme v malém množství roztoku, který vlijeme do celé směsi, nebo vložíme sáček do chladného roztoku a necháme vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení použijeme čisté odrůdy kvasinek, namnožené podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočíme a necháme dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny – čtyřnásobné – dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké a jedenapůlleté zrají 5–10 let.
Zodpovědný včelař med s vyšším obsahem vody zákazníkům nikdy nenabídne. Co s ním udělá záleží pouze na něj, ale dá se dále použít například na výrobu medoviny.
Medovina je alkoholický nápoj vzniklý kvašením roztoku medu a vody. Patří mezi nejstarší alkoholické nápoje. Med byl jediným koncentrovaným sladidlem běžně dostupným v prehistorických dobách, a tak zkvašený med mohl člověku snadno poskytnout i první alkoholický nápoj, dlouho před cíleným pěstováním ovoce a obilí. Medovina se vyráběla ve všech civilizacích a na různých místech světa. Není tedy pravdou, že by byla typickým nápojem Čechů či Keltů. V různých variantách ji najdeme v celé Evropě. Vzhledem k tomu, že med byl vždy vzácnou surovinou, byla i medovina ve starověku a středověku určena především pro panovnické dvory, slavnostní příležitosti a podobně. Medovinou se platily i naturální dávky pánům. Ve městech bývaly dříve šenky medné a vinné. Když Karel IV. zavedl u nás pěstování vinné révy, byla postupně medovina vytlačována vínem a také pivem.
Vzájemným poměrem medu a vody na začátku kvašení je možné ovlivnit obsah alkoholu ve výsledném produktu. Chuťové variability lze dosáhnout různými přísadami, které jsou výrobním tajemstvím každého výrobce. Výroba medoviny je náročná na energie, prostory, suroviny i čas. Nenechá-li se dobře dozrát (což může trvat rok i několik let), má sklony k dalšímu rozkvášení.
Nevíte, co se zkvašeným medem? Vhodným řešením je výroba medoviny. Je vhodné roztok medu obohatit amonnými sloučeninami (živná sůl Vinka), případně jej okyselit kyselinou mléčnou nebo citronovou. Ovocné medoviny se neokyselují. Dále můžete roztok doplnit bylinami, kořením, chmelem přibližně takto: na 100 l medoviny přidejte 20–30 g skořice, 10 až 20 g hřebíčku, 10–20 g zázvoru, 20–30 g kozlíku lékařského, 100–200 g čerstvého listí celeru, 30–50 g jalovce, 3 tyčinky vanilky, 50 g máty peprné, 20–50 g růžových plátků, 50–100 g šípků, 50–100 g pomerančové nebo citronové kůry. Chmele se dává 100–150 g na 100 l. Kombinaci přísad si určíte časem díky praxi. Přísady vždy vložte do plátěného pytlíku, povařte v malém množství roztoku, který poté vlijte do celé směsi nebo vložte sáček do chladného roztoku a nechte vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení používejte čisté odrůdy kvasinek (nejlépe Tokaj, Madeira, Malaga), namnožených podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočte a nechte dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny (čtyřnásobné) dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké zrají 5–10 let.
Podle výrobního postupu můžeme medoviny rozdělit na nevařené, kdy se med smíchá s vodou za studena, případně za mírně zvýšené teploty (tento postup využíváme u kvalitního medu), a na vařené medoviny, kdy med s vodou povaříme, přičemž sbíráme vznikající pěnu. Medovina se pak vaří tak dlouho, dokud se tvoří pěna. Dalším druhem jsou ovocné medoviny, v nichž je část medu nahrazena ovocnou šťávou – lépe kvasí a snadno se čeří. Medovina připravovaná studenou cestou neztrácí vzácné a cenné látky prvotřídního medu, které blahodárně působí na lidský organismus.
Tato medovina se vyrábí netepelnou cestou a dozrává v hlubokých klimatizovaných sklepeních. Do medoviny není přidáván rafinovaný lih, obsah alkoholu vzniká pouze kvašením medu. Obsah alkoholu je zhruba 12%. Jedná se o klasickou hořkou či ochucenou medovinu tmavé barvy a výrazné chuti po medu. Je vhodná pro podávání za studena i zahřátá cca na 50 °C. Blahodárně působí na zažívací ústrojí.
Medovina Elisa se skládá z pitné vody, včelího medu, kyseliny vinné, selektovaných kvasinek, bylinného macerátu, konzervantu E202, kuléru E150.
Medovina Elisa se vyrábí v pěti možných příchutích. Základní hořká, bylinná či medová, je čistě přírodní bez ochucení, dále jsou to Hromčíkova cherry, skořicová, mandlová a ořechová, které jsou dochucovány přírodními ovocnými či ořechovými sirupy.
Na nabídku medoviny Elisa na internetových stránkách se můžete podívat zde: medovina Elisa - cena.
Mnoho včelařů se zabývá výrobou medoviny, proto není problém si takto vyrobenou medovinu opatřit. Domácí medovina je vždy ojedinělá a nějakým způsobem výrazná.
Látky obsažené v semenech fenyklu uvolňují hladké svalstvo trávicího traktu, pomáhají uvolňovat křeče v oblasti žaludku a střev a zlepšují odchod zadržovaných plynů z těla. Fenyklový čaj má příjemnou nasládlou chuť, kterou snese i malé dítě, a účinek se dostaví po velmi krátké době. To samozřejmě platí pro všechny věkové skupiny – v případě „nafouklého bříška“ je fenykl skvělým pomocníkem pro každého. Na zažívací trakt působí fenykl celkově blahodárně. Je účinný i při menších poruchách trávení, křečích nebo překyselení žaludku. Ve středověku prý dámy pily fenyklový čaj nebo žvýkaly celá semena jako prevenci proti obezitě, protože navozují pocit sytosti a tím snižují chuť k jídlu. Na trávicí trakt však fenykl působí také lehce dezinfekčně, můžeme ho tedy použít při menších katarech žaludku a střev.
Fenykl při nachlazení
Méně známé jsou prospěšné účinky fenyklu na dýchací cesty. Pomáhá čistit sliznici dýchacích cest a zlepšuje odkašlávání při nachlazení, chřipce či angíně. Lze ho používat samotný, ale hodí se i do bylinných směsí při nachlazení, kombinovaný například s lipovým květem, květem černého bezu, hluchavkou a diviznou. Díky dezinfekčním účinkům se silný odvar ze semen užívá i jako kloktadlo při bolesti v krku.
Fenykl při odvodňování
Látky obsažené v semenech působí lehce močopudně, čímž pomáhají s odvodňováním a čistěním organismu. Mají příznivý vliv na játra a ledviny, čistí je, a tím zlepšují jejich funkci. V lidovém léčitelství se čaj ze semen používá na zvýšení produkce mateřského mléka a pro vyvolání opožděné menstruace. Dříve se nálev z fenyklu také uplatňoval jako ústní voda pro zlepšení stavu dásní a osvěžení dechu.
Fenykl na zevní použití
Nálev z fenyklových semen se používá hlavně na oční výplachy a obklady při zánětech očí, které se projevují zarudnutím očního bělma a pálením.
Fenykl na vaření
Stonky fenyklu mají sladkou chuť, která připomíná celer, s jemnou chutí anýzu. Fenykl můžete nakrájet jak do polévky, tak do salátu, můžete ho použít na ochucení dušených pokrmů nebo osmahnuté zeleniny. Krásné fenyklové lístky můžete použít jako přízdobu nebo ochucení zeleninových jídel. Rýhovaná semena můžeme použít jak k ochucení jídel, tak pro léčebné účely. Semena lze použít do chleba, do jablečného koláče, rostlinných jídel a omáček, jejichž základem jsou rajčata. Španělé fenykl hojně používají při pečení i vaření.
Čaj z fenyklu
Ingredience: 2–3 lžičky drcených semen fenyklu, 250 ml horké vody
Postup: Nechat louhovat dvě až tři čajové lžičky rozdrcených semen fenyklu po dobu deseti až
Ingredience: 2 hlávky římského salátu, 2 kusy kuřecích prsou, olivový olej (na opečení masa), sůl, pepř, 1/2 bagety (na krutony), 1 hrst hoblinek parmezánu (na ozdobu), 4 stroužky česneku (na ochucení krutonů).
Ingredience na zálivku: 2 žloutky, 1 citron (použijeme jen šťávu), 2 kusy ančoviček (nebo filátek sardele), 2─3 lžičky dijonské hořčice, 1 lžička worcesterské (worcesterové) omáčky, 150 ml olivového oleje, 1 lžička strouhaného parmezánu.
Postup: Salát buď nakrájíme, nebo natrháme na středně velké kousky do salátové mísy. Suroviny na zálivku (mající ideálně pokojovou teplotu) smícháme a ručním šlehačem nebo mixérem šleháme tak dlouho, dokud nemá zálivka hustší konzistenci (aby kousky salátu dobře obalila a ochutila). Na pánvi přidáme do oleje stroužky česneku (kvůli ochucení oleje). Česnek vyjmeme a přihodíme kostičky z čerstvé bagety, které necháme opéct dozlatova. Po vyjmutí krutonů dáme do téže pánve na tenké plátky (nebo kostičky) nakrájené kuřecí maso, které jsme předtím osolili a opepřili. Salát smícháme těsně před podáváním se zálivkou, poté přidáme kousky kuřecího masa a dáme na talíře. Talíře nakonec ozdobíme hoblinkami parmezánu a krutonky.
Při servírování medoviny máme dvě možnosti. Buď ji můžeme podávat studenou o teplotě kolem 14 °C do sklenky se stopkou. Anebo se dá medovina servírovat ohřátá na teplotu cca 50 °C. Taková medovina nejen lahodně chutná, ale také zahřeje během chladných večerů. Ohřátou medovinu podávejte nejlépe ve skleněných šálcích s plátkem citronu. Dejte však pozor, abyste medovinu nepřehřáli cca nad 60 °C. Při této teplotě totiž medovina ošklivě napění a její chuť je ta tam. Medovina se konzumuje způsobem vychutnávání.
Česnekový prášek je vhodnou alternativou k čerstvému česneku. Stačí, když použijte 1/2 čajové lžičky, namísto 2 stroužků čerstvého česneku. Prášek z česneku můžete použít k ochucení polévek, masa a zeleninových pokrmů, respektive všude tam, kde byste použili čerstvý česnek. Zde je vidět nejlevnější cena, za kterou se dá česnekový prášek koupit.
Česnekový prášek se dá vyrobit i doma, pokud máte elektrickou sušírnu ovoce. Sem dejte oloupané a podélně rozkrojené stroužky česneku na několik hodin schnout. Česnekovou sušinu pak nastrouhejte na jemném struhadle.
Aromatický rozmarýn se využívá při přípravě masových jídel, která výborně dochutí. Ať už je to skopové, ryby nebo drůbež. Neexistovala by bez něho francouzská kuchyně. Je důležitou součástí provensálského koření. Výborně se hodí také na ochucení nádivek, marinád, sýrových a zeleninových pokrmů, přidat ho můžete do zapečených brambor nebo na pečené brambory, na pizzu, nic nezkazíte ani přidáním do těstovin. V malém množství ho můžete přisypat i do džemů a likérů, které tím získají neotřelou chuť. Ponořením snítky čerstvého rozmarýnu do oleje nebo octa získáte následně skvělé dochucovadlo zeleninových salátů. Vzhledem k jeho silnému aroma a nahořklé, kořenité chuti to ale s dávkováním nepřehánějte. Doporučená dávka je jedna lžička sušeného koření do pokrmu pro čtyři osoby. Ve větším množství může působit až opojně.
Máta vodní (Mentha aquatica) – jejím domovem se stala Evropa, Asie i Afrika. Bylina vytvářející výběžky dosahuje výšky 20–60 cm, má vejčité až elipsovité listy tmavě zelené barvy, která občas přechází do červenohnědé. Od června do října můžeme vidět její květenství v podobě hustých kulatých hlavic světle fialové až růžovofialové barvy. Máta vodní rychle roste, proto je třeba jí pravidelně zastřihovat výběžky.
Máta peprná (Mentha piperita) – rostliny rodu máty se snadno kříží a máta peprná je kříženec máty vodní a máty klasnaté nebo máty zahradní. V Evropě se s úspěchem používá už nejméně 1 000 let. Slouží k ochucení likérů, jako je Chartreuse a Créme de Menthe, a hojně se pěstuje k výrobě oleje. Máta je výborný lék na zažívání a na látkovou výměnu, její olej je vhodný při respiračních obtížích a na kožní onemocnění. Má znamenité účinky v chladivých lécích na bolest a na některé typy bolestí hlavy a migrén.
Máta rolní (Mentha arvensis) – vytrvalá aromatická rostlina dorůstající výšky 10–50 cm. Má plazivé podzemní výběžky, přímou nebo na bázi vystoupavou lodyhu, odspodu větvenou. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, křižmostojné, vejčité. Květenství je lichopřeslen vyrůstající v paždí horních listů, květy jsou drobné, světle růžové. Plody jsou tvrdky umístěné na dně kalichu. Rostlina kvete od července do září. Roste v polích, zahradách, na březích rybníků, na cestách, ve vlhkých hlinitých půdách, na slunci nebo v polostínu. Nemá pěstitelský ani hospodářský význam.
Ingredience: 2 hrsti sušených hub, 1 cibule, 1,5 l vody, 5 brambor, sůl, 1 smetana ke šlehání, 1 zakysaná smetana, 2 lžíce hladké mouky, kmín, 1 vejce, kopr na ochucení
Postup: Sušené houby namočte přes noc do vody, druhý den je dolijte 1 litrem vody, osolte, přidejte kmín a vařte do změknutí. Poté přidejte na kostičky nakrájené brambory a vařte do změknutí. Ve smetaně ke šlehání rozšlehejte mouku, vlijte ji do polévky a povařte. Poté přidejte zakysanou smetanu, prohřejte a ochuťte koprem. Nakonec rozklepněte do kulajdy vejce a velmi rychle rozmíchejte, tak aby se vejce srazila.
Ingredience: Porce pro jednu osobu: 150–200 g 2x umleté svíčkové, 1 žloutek, 1 lžička soli, 1 lžička sladké papriky, 1 lžička (mírně navršená) drobně pokrájené (či nastrouhané) cibule, 1 lžička mletého pepře, 1 lžička (mírně navršená) klasické plnotučné hořčice, 1 lžička pálivé papriky, 1 lžička rozlisovaného česneku – opravdu rozlisovaný česnek, 1 navršená lžička kečupu, 1 mírně navršená lžička drobně pokrájené či nastrouhané sladkokyselé okurky, několik kapek worcesterské omáčky
Postup: Do vypracovaného bochánku masa uděláme důlek a opatrně vložíme žloutek. Ostatní ingredience rozmístíme na talíř kolem dokola. Tím, že jsou hromádky rozmístěny pravidelně od sebe, tak spolu se svou barevností zalahodí i oku. Při míchání zakápneme worcesterskou omáčkou. Podáváme s topinkami.
Varianta č. 2
Ingredience: 600 g syrového hovězího ze svíčkové, kýty nebo nízkého roštěnce (maso musí být dobře odleželé, jako je angus hovězí) mořská sůl a čerstvě pomletý pepř podle chuti, Tabasco omáčka, špetka kajenského pepře, 4 žloutky, 4 lžíce najemno posekané cibule, nejlépe sladké nebo španělské, 4 lžíce slitých posekaných kaparů, 4 lžíce posekané petrželky, pikantní dijonská hořčice nebo jí podobná, jemný olivový olej, citron nakrájený na plátky, worcesterská omáčka
Postup: Maso naškrábeme nožem tak, aby v něm nebyly žádné kůžičky, tuk a žilky. Pak maso sekáme nožem po 1/4 hodiny, aby vznikla jemná masová kaše. Potom maso osolíme, opepříme, ochutíme Tabasco omáčkou, špetkou kajenského pepře a vše rozdělíme na 4 porce. Z masa vytvarujeme bochánky a pomocí lžíce namočené do studené vody uděláme doprostřed důlky, do kterých vložíme syrové žloutky (někdy se žloutky nechají v omyté půlce skořápky). Bochánky položíme doprostřed talířů a dokola na jejich okraj rozdělíme cibuli, kapary a petrželku. Zvlášť podáváme citronové plátky, worcesterskou omáčku, hořčici a olej. Každý stolovník si umíchá biftek (zamíchá do masa žloutek a ochucení) podle své chuti. Je dobré to s ingrediencemi nepřehánět, aby se vychutnalo maso! Někdy se přidává kmín, mletá paprika nebo jiné koření. Jako příloha se doporučují česnekové topinky z bagety nebo žitného chleba.
Kardamom je poměrně drahé koření (v porovnání s ostatními, u nás běžně používanými a dostupnými kořeními). V kuchyních střední Evropy není kardamom zatím příliš známý a využívaný, ovšem v těch orientálních na něj kuchaři vyloženě spoléhají. My se s ním můžeme setkat ve směsích koření, například ve směsi kari nebo garam masala. V současnosti patří kardamom mezi nejdražší (konkrétně třetí nejdražší) dovážená koření v České republice.
Kardamom se používá k ochucení kávy a čaje či k prohloubení jejich chuti. Přidává se též do vánočního pečiva, do oblíbených perníků, ovocných zákusků, džemů a kompotů.
Semena kardamomu se používají jako koření při výrobě uzenin, v pekařství a při přípravě pokrmů v domácnostech. Silice kardamomu se uplatňuje v potravinářském průmyslu při výrobě perníku, cukrovinek a čokolády, dále v likérnictví, v tabákovém průmyslu a ve voňavkářství.
Gurmáni vědí, že kardamom propůjčí zajímavou chuť i šťavnatým steakům a zvýrazní přednosti mletého masa, masových vývarů i pikantních omáček.
Co se týče účinných látek, kardamom obsahuje celou řadu éterických olejů (cineol, pinen, geraniol a jiné), karboxylové kyseliny (olejovou, linolovou, palmitovou a stearovou) a vitamíny (thiamin, riboflavin a niacin). Semena kardamomu obsahují i velké množství bílkovin, tuků a sacharidů (včetně škrobu). Využívá se oddenek, plody a semena, případně éterický olej z nich připravený.
Kardamom má pozitivní vliv na zažívání (mimo jiné bojuje proti žaludečním potížím, například proti pálení žáhy), je považován za afrodiziakum, tonizuje, má antiseptické a diuretické účinky. Rozkousání několika kardamomových semen značně zklidňuje nervovou soustavu. Kardamovník přidaný do mléka neutralizuje jeho schopnost vytvářet hlen a zanášet tak organismus. Vzhledem k tomu, že kardamom vylučuje z těla jedy z alkoholu, pomáhá i při opilosti a kocovině. Podle ajurvédské a čínské medicíny má kardamom ohřívací a sladkou „povahu“, a proto podporuje oběh energie čchi.
Zastřihování rozmarýnu můžeme provádět celý rok. Rozmarýnový keřík můžete tvarovat dle vlastní fantazie. Prořezávání není pro zdraví rostliny nezbytné, ale keře rozmarýnu mají tendenci narůst celkem velké a zabírat hodně místa na zahradě. Každé jaro přistřihněte větvičky o několik centimetrů, abyste jim pomohli udržet si tvar. Jeho vonící úzké listy propůjčují svou vůni masovým jídlům (jehněčí, vepřové, kuřecí, telecí), omáčkám i polévkám. Větvičky rozmarýnu uchováme na chladném, suchém místě. Rozmarýn můžeme také zmrazit a skladovat v mrazáku, uchovat v octě nebo použít k ochucení oleje a výborného másla. Moderní studie prokázaly blahodárné účinky rozmarýnu například při trávení, vylučování žluči a moči, je účinný také při nadýmání nebo nízkém krevním tlaku. Má antibakteriální i antimykotické účinky, podněcuje aktivitu centrálního nervového systému, dýchacích cest, rozmarýnový olej stimuluje krevní oběh pokožky, působí proti křečím, a dokonce předchází rozvoji některých typů rakoviny. Je třeba ale dávat pozor, protože konzumace velkého množství rozmarýnu může zdraví naopak škodit.
