Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými
Kolaudace provozovny může být zahájena až po úplném dokončení stavby. Závěrečné kolaudační rozhodnutí bude v tomto případě sloužit jako osvědčení, že je provozovna způsobilá k provozu.
Co budete ke kolaudaci potřebovat?
Ke kolaudaci provozovny budete pravděpodobně potřebovat tyto dokumenty:
schválená projektová dokumentace dle skutečného provedení se zakreslenými změnami;
doklad o vytyčení stavby;
geodetické zaměření skutečného provedení;
zpráva stavbyvedoucího o splnění podmínek stavebního povolení;
zpráva o revizi elektroinstalace;
zpráva o revizi hromosvodů;
zpráva o revizi uzemnění;
zpráva o revizi elektrického zařízení;
protokol o revizi odběrných plynových zařízení;
protokol o tlakové zkoušce rozvodů plynu;
protokol o tlakové a provozní zkoušce domovního vodovodního potrubí a požárního vodovodu;
protokol o tlakové a provozní zkoušce systému ÚT, vody;
protokol o těsnosti rozvodů vnitřní kanalizace;
protokol o prohlídce komínových těles;
protokol o technické kontrole výtahů;
zápis o provedené prohlídce a převzetí kanalizačních přípojek splaškové a dešťové vody s povolením záhozu;
protokol správce vodovodu o provedené kontrole vodovodní přípojky;
protokoly o zkouškách pevnosti betonů;
protokol o měření účinnosti protiradonových opatření;
doklad o měření intenzity umělého osvětlení;
protokol měření hluku v místnostech objektu;
atesty stavebních materiálů a prohlášení dodavatelů o použití ověřených materiálů a technologií;
osvědčení o způsobilosti svářečů konstrukcí s uvedením čísla průkazu a data poslední zkoušky;
stavební deník;
protokol o likvidaci odpadů vzniklých při stavbě oprávněnou organizací.
Kolaudační rozhodnutí
Kolaudační rozhodnutí, nebo také závěrečná zpráva, určuje oprávnění k provozu. Provozovna může zahájit takzvaný zkušební provoz ještě před vydáním kolaudačního rozhodnutí, ale jen za souhlasu stavebního úřadu.
Octomilky nás obtěžují převážně v jarním a podzimním období. Je to typický malý hmyz zbarvený od světle žluté až po černou. Ve většině případů mají vzor na křídlech. Jejich tělíčko je dlouhé asi 2–4 milimetry. Octomilka se řadí se mezi dvoukřídlý hmyz, který zahrnuje až 1 500 druhů podle chování, vzhledu a způsobu rozmnožování. Můžeme se s nimi setkat na celém světě, nejčastěji pak v tropických oblastech. Často se vyskytují na pouštích, v tropických deštných pralesích, ve městech, v močálech i ve vysokohorských zónách. Většina druhů se vyvíjí v houbových materiálech včetně ovoce, kůry a hub.
Krém: 2 vaničky tvarohu, 3 vejce, 1/2 hrnečku moučkového cukru, 1 vanilkový pudinkový prášek, malé množství mléka
Postup: Smícháme všechny přísady na těsto a nalijeme na vymazaný a vysypaný plech (vymazávání můžeme vyměnit za pečicí papír). Nyní smícháme všechny přísady na krém, který by měl být středně tuhý. Krém lijeme z výšky nepravidelně na těsto, aby nám vznikl pěkný vzor. Pokud se krému nechce alespoň trochu protéct do těsta, pomůžeme si vidličkou, kterou sem tam propíchneme těsto. Pečeme v troubě předehřáté na 150 °C.
Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), někdy také nazývaná jako banánová, vinná, octová či ovocná muška, patří do třídy hmyzu, řádu dvoukřídlí a čeledi octomilkovití. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.
Rod octomilka čítá přibližně 1 500 druhů. Mezi nejznámější u nás patří octomilka obecná. Latinské označení Drosophila pochází z řečtiny a v překladu znamená milující vodu. Tento drobný hmyz z řádu dvoukřídlých asi nejvíce upoutá svýma velkýma červenýma očima. Častokrát mívají na křídlech výrazný vzor a žilky. Ježatá hlavička je spojena s hrudí za pomoci ochlupené stopky. Mají velmi vyvinutý čich. Octomilky dosahují velikosti jen několika málo milimetrů, běžně jsou velké 2–4 mm. Zbarvení hlavohrudi se u různých druhů pohybuje od světle žluté přes červenou až do hnědého či černého odstínu a na její podobu se můžete podívat zde.
Místem jejich nejčastějšího výskytu je ovoce, kůra, květy nebo i houby, listí či půda. Tento nepříjemný hmyz jsme svým způsobem domestikovali, přežívá totiž nejčastěji v blízkosti člověka.
Nejčastěji se octomilky živí přezrálým až hnijícím ovocem. Často je také vidíme na sladkých marmeládách či ovocných džusech. Život octomilky je asi čtyřicetidenní. Octomilky mají totiž neuvěřitelně silnou schopnost rychlé reprodukce (během měsíce vyprodukují několik generací).
Sameček je zhruba o polovinu délky menší než samička a dosahuje velikosti 1 mm. Nejprve začínají námluvy zásnubním tancem kolem samičky. Přitom mává zhruba 30krát za sekundu křídly, aby upoutal její pozornost. Octomilky slyší jen zvuky, které přijdou zepředu k její tváři. Samička octomilky obecné je schopná denně naklást až 30 vajíček. Snáší jich tolik najednou proto, že je klade do výživné, ale méně často se vyskytující potravy. Za život jich naklade cca 300. Jejich vývoj začíná vajíčkem, které samička naklade do hnijícího ovoce. Z larvy se později stává bílá kukla, jež časem zhnědne. Z té se vylíhne malá muška.
Larvy jsou všežravé, živí se dužninou hnijícího ovoce, mikroorganismy a kvasinkami. Jsou bez nohou a měří přibližně 7 mm. Z vajíčka se dospělec stane za 8–10 dní. Délka vývoje ovšem závisí mimo jiné na konkrétním druhu, prostředí, ve kterém se vyskytuje, a na počtu nakladených vajíček. Larvy octomilky obecné se z vajíčka vylíhnou během jednoho dne. Po čtyřech dnech se dvakrát svlečou a rovnou se zakuklí, což trvá zhruba další 4 dny.
Octomilka se stává potravou pro další druhy dravého hmyzu, mravence, žáby, některé ryby či mláďata ještěrů.
Co si budete chtít uháčkovat, vykreslíte do čtverečkovaného papíru a můžete začít. Také můžete vkreslit kolečko podle skleničky a pak jen křížkovat a křížkovat dle vlastní fantazie nebo podle návodu. Prázdné čtverečky na předloze značí okénka, čtverečky vyplněné křížky značí čtverečky ze sloupků. Postupů na filetové záclonky háčkované filetovou technikou, které jsou velmi originální, naleznete na internetu.
Zde je jeden z nich:
U háčkování záclon je velmi důležité, z jakého materiálu budou. Aby byly opravdu pěkné a podobaly se těm, co mívaly v oknech naše babičky, volíme stoprocentní bavlněnou přízi (například Sněhurka nebo Kordonet). Budeme ještě potřebovat opravdu slabý háček, nejlépe č. 2. Pak už jen trochu trpělivosti a pár volných večerů.
Vysvětlení:
Plný čtvereček je uháčkován ze 4 dlouhých sloupků.
Prázdný čtvereček – 1 dlouhý sloupek, 2 řetízková oka, 1 dlouhý sloupek
Záclonky si můžete vyrobit také tak, že spojíte různé háčkované motivy: kolečka, hvězdičky, květy nebo čtverce, záleží jen na vaší fantazii. Takové záclony pak můžou být buď v jedné barvě, v několika odstínech jedné barvy, nebo pestrobarevné. Záleží jen na tom, aby ladily v interiéru, kde je chcete mít pověšené. K takovým záclonám si stejným způsobem můžete uháčkovat i ubrousek na stolek nebo další doplňky. I na háčkované čtverce, které budete následně spojovat, můžeme použít jednoduchou filetovou techniku. Záclonky vypadají pěkně, pokud je během praní naškrobíte, necháte vysušit v rámu a případně ještě přežehlíte. Rám na míru si vyrobíte z latěk, na ně pak po celém obvodu zatlučete hřebíčky. Na ty budete mokrou filetovou záclonu napínat.
