Zajímá vás téma OTRAVA HYPERMANGANEM? Tak právě pro vás je určen tento článek. Roztok hypermanganu se používá například na dezinfekci semen. Jedná se o prevenci proti případným plísním, které mohou napadnout semena kvůli špatnému uskladnění. Sadbu česneku pak vždy objednávejte přímo od nějakého zemědělce nebo si ji v ideálním případě sežeňte od šlechtitele, což však není zrovna snadné. Co se týče odrůd, vybírejte z lokálních druhů. Pro Českou republiku je typický česnek „paličák“. Charakteristické odrůdy jsou pak Jovan, Džambul a další. Nesázejte žádný jiný česnek, například čínský nebo španělský. Přes zimu stejně většinou nepřežije v zemi a ještě si můžete půdu zamořit různými škůdci.
Moření česneku v hypermanganu
Namáčení česneku v manganistanu draselném před výsadbou není standardním ani doporučeným postupem a neexistují žádné informace, které by naznačovaly jeho přínos pro pěstování česneku. Zahradníci místo toho často moří stroužky peroxidem vodíku nebo alkoholem a někteří je namáčí do roztoku hnojiva, aby podpořili zdravý růst. Manganistan draselný se obvykle používá k lékařské péči o rány a obecně se nedoporučuje pro zahradnické účely.
Proč manganistan draselný není tou správnou volbou?
Omezené informace
Neexistuje žádná zahradnická literatura ani rady z renomovaných zdrojů, které by doporučovaly manganistan draselný před výsadbou česneku.
Není určen pro půdu
Manganistan draselný je silná chemikálie používaná především v lékařství k ošetření ran, nikoli k ošetření půdy nebo semen zeleniny.
Nebezpečí poškození
Namáčení česneku v silných chemikáliích může stroužky poškodit a bránit jejich schopnosti růstu.
V čem provést moření česneku
Sterilizace
Abyste snížili riziko plísňových infekcí, můžete stroužky před výsadbou sterilizovat.
Peroxid vodíku: Namočte stroužky do roztoku 1 hrnku 3% peroxidu vodíku na 3 litry vody po dobu asi 15 minut.
Alkohol: Namočte stroužky do isopropylalkoholu (70%+) nebo vodky po dobu 15–20 minut.
Namáčení v hnojivu
Po sterilizaci může namáčení v hnojivu podpořit růst.
Rybí emulze nebo moučka z řas: Zřeďte tato organická hnojiva ve vodě podle pokynů k produktu a stroužky namočte přes noc.
Výsadba
Po namáčení stroužky sceďte a zasaďte je špičatou stranou nahoru do hloubky 5–7,5 cm.
Pokud stále trváte na moření česneku hypermanganem, tak níže uvádíme recept, jak postupovat.
Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.
Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!
Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.
Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.
Jírovec maďal
Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a
Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?
Diefenbachie skvrnitá
Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkla
Některé druhy rostlin, mezi nimiž je celá řada významných plevelů, mohou být velmi nebezpečné obsahem osudných látek – jedů, které dokážou narušit, nebo dokonce ochromit centrální tělesné funkce, jako je dýchání, krevní oběh nebo trávicí trakt natolik, že dochází k trvalému poškození organismu nebo ke smrti. Toxická dávka je minimální množství jedu způsobující potíže, záleží na koncentraci jedu, stáří rostliny a citlivosti jedince. Při zvýšení toxické dávky na určitou hodnotu nastává smrt – toto množství se označuje jako smrtelné nebo letální dávka.
Jed může být zastoupen v rostlině jedinou látkou nebo celou skupinou látek. Nejvýznamnější toxicky účinné složky jsou alkaloidy, glykosidy saponidy, silice, organické kyseliny, terpeny a další látky dosud farmakologicky neprozkoumané nebo nedostatečně známé. V rostlinách jsou zastoupeny v různém poměru a množství, což závisí i na vnějších podmínkách prostředí (světlo, teplota, nadmořská výška, půda). Jedovatá rostlina obsahuje často toxiny ve všech svých částech, a to v čerstvém i suchém stavu. Množství toxinu často kolísá v rostlině během vegetačního období a není ve všech částech rostlin stejné. Některé rostliny obsahují tak silné jedy, že již požití malého množství může být smrtelné. Navzdory tomu se smrtelné otravy užitím bylin u člověka vyskytují zřídka. Dospělí se otráví spíše vzácně při sběru léčivých bylin, úmyslně pak při sebevražedných pokusech nebo při předávkování rostlinnými drogami. Nejohroženější skupinou jsou však děti od batolat do věku čtyř let, kdy otravy mají nejvážnější průběh, někdy dokonce i ohrožují život. Důvodem bývá především požití relativně vysoké dávky jedu v poměru k malé hmotnosti dítěte. Malé děti často dávají věci do úst, aby je tímto způsobem prozkoumaly, nebo chtějí něco neznámého, co se barvou a tvarem ovoci či zelenině podobá, vyzkoušet.
Tetlucha kozí pysk
Rostlina s latinským názvem Aethusa cynapium je jednoletá, v severních polohách i ozimá nebo dvouletá, 5 až 100 cm vysoká bylina. Lodyhu má od spodní třetiny větvenou, tupě hranatou nebo jemně rýhovanou, často ojíněnou, v uzlinách výrazně zprohýbanou. Listy řapíkaté, s krátkou pochvou, čepel nejčastěji 2x trojčetná, listové úkrojky peřenosečné, na vrcholu tupě špičaté a obvykle s malou načervenalou nebo bělavou špičkou. Okolíky jsou složeny z 6 až 10 okolíčků, na kterých vyrůstá 3 až 14 květů, obaly chybí, obalíčky tvoří 2 až 3 čárkovité, dolů svěšené a asymetricky umístěné (na vnější straně okolíčku) listeny. Květy jsou 5četné, bílé nebo uprostřed korunních lístků se zeleným pruhem a objevují se v červenci až září. Plodem jsou široce vejčité až téměř kulovité dvounažky.
Karate se Zeon technologií 5CS je insekticid s podobným účinkem jako Metation s účinnou látkou syntetický pyrethroid ve formě stabilní suspenze kapsulí v kapalině. Používá se k hubení savého a žravého hmyzu na rostlinách jako je hrách, řepa, réva vinná, jahodník, brukvovitá zelenina, rajče, papriky, česnek a okrasné rostliny. Karate je kontaktní insekticid, takže k dosažení požadovaného účinku musí dojít ke kontaktu se škůdcem.
Nežádoucí účinky
Karate je toxické pro hmyz, jako jsou včely, vážky, jepice, ovádi a některé další bezobratlé, včetně těch, kteří tvoří základ vodních a suchozemských potravních řetězců. Karate je také toxický pro vodní organismy včetně ryb.
Karate se obvykle rozloží slunečním zářením a atmosférou během jednoho nebo dvou dnů, nicméně v sedimentech může přetrvávat po delší dobu.
Zbytky Karate nejsou ovlivněny konvenčními systémy sekundárního čištění v čistírnách odpadních vod. Objeví-li se v odpadních vodách, obvykle jsou v koncentracích smrtelných pro bezobratlé. Proto zbytky Karate nevylévejte do kanalizace.
U lidí může Karate projít přes kůži, vdechnutím nebo požitím. Účinná látka z Karate se naštěstí často neváže účinně na sodíkové kanály savců. Také se špatně vstřebává kůží a lidská játra ji často dokážou relativně efektivně metabolizovat. Karate je proto pro člověka mnohem méně toxické než pro hmyz.
Není dobře známo, zda je chronická expozice malým množstvím pyrethroidů z Karate nebezpečná, či nikoli. Velké dávky však mohou způsobit akutní otravu, která je zřídka život ohrožující. Mezi typické příznaky patří parestézie obličeje, svědění, pálení, závratě, nevolnost, zvracení a závažnější případy svalových záškubů. Těžká otrava je často způsobena požitím pyrethroidů a může vést k řadě příznaků, jako jsou záchvaty, kóma, krvácení nebo plicní edém. Existuje souvislost mezi pyrethroidy a horším raným sociálně-emočním a jazykovým vývojem u dětí.
Karate je jedovaté pro kočky, pro které je velmi toxické, ale ne pro psy. Otrava u koček může vést k záchvatům, horečce, ataxii a dokonce i k úmrtí. K otravě může dojít, pokud se na kočky použijí přípravky proti blechám obsahující pyrethroid, které jsou určeny jen pro psy. Játra koček detoxikují pyrethroidy glukuronidací hůře než játra psů, což je příčinou tohoto rozdílu. Kromě koček není Karate obvykle toxické pro savce ani ptáky. Často je toxický pro ryby, plazy a obojživelníky.
Pokud se vám na zemině u rostlin vyskytl šedý až nazelenalý povrch, můžete jej odstranit pomocí hypermanganu – manganistanu draselného.
Jak namíchat manganistan draselný do půdy?
Do zálivkové vody, většinou do PET lahve o obsahu 1,5 litru, dejte cca 4 zrníčka, aby byla barva roztoku slabě fialová. Pokud použijete roztok silnější, spálíte plodiny na povrchu země.
Manganistan draselný lze použít k ošetření půdy, především k dezinfekci a oxidaci organických kontaminantů. Používá se k odstranění patogenů a škodlivých organismů z půdy před výsadbou. Po zředění ve vodě jej lze použít k dezinfekci semen, dezinfekci půdy a léčbě některých chorob rostlin.
Zemědělské využití
Dezinfekce semen: Před výsadbou namočte semena na stanovenou dobu 30 minut do zředěného roztoku manganistanu draselného 0,5 g/l.
Dezinfekce půdy: Aplikujte zředěný roztok 2 g/l na osební půdu a zajistěte rovnoměrné pokrytí.
Léčba chorob: Manganistan draselný lze použít k potlačení chorob, jako je vadnutí, hniloba kořenů a další houbové infekce u různých plodin. Pro ošetření houbových infekcí rostlin lze použít 0,25% roztok (2,5 gramu na 1 litr vody).
Sanace půdy
Oxidační kontaminanty
Manganistan draselný může oxidovat organické kontaminanty v půdě, jako jsou ropné uhlovodíky, čímž je činí méně škodlivými nebo snadněji biologicky rozložitelnými.
Sanace těžkých kovů
Lze jej použít ve spojení s jinými materiály, jako je biochar, k imobilizaci těžkých kovů v půdě a snížení jejich toxicity.
Důležité informace
Ředění: hypermangan před aplikací na půdu nebo semena vždy zřeďte.
Bezpečnostní opatření: Při manipulaci s hypermanganem používejte rukavice a ochranu očí.
Přesné dávkování: Nepoužívejte nadměrné koncentrace, protože může být škodlivý pro rostliny.
Samostatné použití: Nemíchejte manganistan draselný s jinými pesticidy nebo hnojivy.
Správné skladování: Během používání rozpusťte manganistan draselný ve vodě a vyhněte se dlouhodobému skladování roztoku.
Manganistan draselný může být cenným nástrojem v zemědělství pro dezinfekci půdy a semen, kontrolu chorob rostlin a dokonce i pro pomoc při sanaci kontaminovaných půd. Je však nezbytné dodržovat doporučená ředění a bezpečnostní opatření, aby bylo zajištěno účinné a bezpečné použití.
Do půllitru vody dejte cca 2 zrnka hypermanganu a nechte v nádobě rozpustit. Připraveným roztokem přelijte česnek tak, aby byl ponořený, a nechte 24 hodin působit. Takto ošetřený česnek můžete použít k okamžité výsadbě.
V současné době se už nedoporučuje rozdružení česneku na stroužky a jejich moření výhradně těsně před výsadbou, ale považuje se za správné rozdružit jej na stroužky a mořit dříve, třeba už začátkem září. Po namoření musí být stroužky během 12 hodin vysušeny a uloženy do doby výsadby na suchém a větraném místě.
Za základ moření se dříve pokládal přípravek SULKA (5%) proti vlnovníku česnekovému. Česnek se mořil 6 až 12 hodin (přes noc), ne déle – mohlo dojít k popálení. Mořicí lázeň nebylo možné používat opakovaně. Byl-li česnek namořen v Sulce již dříve, musely se před vlastní výsadbou stroužky namočit asi na 1 hodinu do vody a po oschnutí co nejdříve vysadit.
Proti fuzáriu (houbová choroba) se doporučuje například MERPAN 80 WG, ale účinnou obranou je i pozdní výsadba česneku. Nejlepší termín výsadby je tedy den před zamrznutím půdy.
Ve studené vodě rozmícháte pár krystalků hypermanganu tak, aby vznikl světlerůžový roztok. Můžete v něm stroužky ponechat i celou noc. Ráno vodu slijte a můžete vysazovat ihned nebo nechte česnek mírně oschnout.
Ano, rostliny kalanchoe jsou jedovaté, zejména pro zvířata. Primárními toxiny jsou kardiotoxické bufadienolidy, které mohou ovlivnit srdce a způsobit různé příznaky. I když obvykle nejsou pro člověka smrtelné, mohou způsobit nevolnost a zvracení.
Jedovatost pro zvířata
Zvířata jsou obzvláště náchylná. Kalanchoe jsou známé tím, že jsou jedovaté pro psy, králíky, kuřata, hospodářská zvířata a dokonce i plazy.
Příznaky otravy
Mezi příznaky může patřit deprese, zrychlené dýchání, potíže s chůzí, paralýza a v závažných případech zástava srdce.
Účinky na srdce
Bufadienolidy mohou způsobit arytmie, bradykardii (pomalý srdeční tep) a srdeční blok.
Gastrointestinální problémy
Mezi toxické účinky může patřit také hemoragická enteritida, bolesti břicha a průjem.
Jedovatost pro lidi
Otrava kalanchoe u lidí obvykle není smrtelná, ale může způsobit gastrointestinální problémy, jako je nevolnost a zvracení.
Kontakt s kalanchoe
Míza může dráždit kůži a oči, proto je nejlepší se přímému kontaktu vyhnout.
Ochranná opatření
Pěstujte mimo dosah
Vzhledem k jejich toxicitě by měly být kalanchoe pěstovány mimo dosah domácích mazlíčků a dětí.
Nahlaste podezření na požití
Pokud máte podezření, že váš mazlíček kalanchoe požil, je nejlepší okamžitě kontaktovat veterináře nebo toxikologické centrum pro zvířata.
Ochranné pomůcky
Při manipulaci s kalanchoe je vhodné nosit rukavice a zabránit kontaktu mízy s očima nebo kůží.
Filodendron ve svých pletivech obsahuje nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého ve tvaru jehliček (rafid), které při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Nejčastějšími příznaky je svědění, otoky rtů, jazyka, patra a hltanu, což vede ke ztíženému dýchání a polykání. V některých případech se otrava může projevit dávením, zvracením a průjmem. Filodendron dráždí i pokožku, která je zarudlá a svědí. Při práci s filodendronem tedy musíme být velmi opatrní, aby se nám nedostal do úst, očí a nosu.
