Svatební cukroví neodmyslitelně patří ke svatební hostině. Patří sem svatební dort, cukroví a koláčky.
Druhy svatebního cukroví
V dnešní době spousta lidí ladí svou svatbu do nějaké barvy a stylu. Výjimkou pak není ani dort či zákusky. Co se týče svatebních koláčků, tak ty se dělají jak tradičně, tak i v moderním pojetí.
Svatební cukroví lze rozdělit na dorty, cukroví (zákusky) a koláčky.
Svatební dorty
Svatební dort je dekorací stolu, ale také se k němu vážou tradice a pověry. Za zmínku určitě stojí krájení svatebního dortu, které patří k tradičním činnostem při svatebním veselí a bývá vyvrcholením svatební hostiny. Podle svatebních tradic a zvyklostí mají novomanželé rozkrojit svatební dort společně. Kdo první uchopí nůž, bude prý v manželství vůdčí osobností. Z dortu by měl ochutnat každý ze svatebních hostů, v opačném případě budou mít smůlu novomanželé i ten, kdo svatební dort neochutnal.
Svatební dorty jsou velmi různorodé. Mohou mít bezpočet tvarů – kulaté, hranaté, oválné. Často se vyrábějí dorty ve tvaru srdce, podkovy, panenky a panáčka, stále oblíbenější je dort v podobě svatebního altánu, ve kterém stojí ženich s nevěstou. Mohou být bílé nebo barevné, zdobené perličkami, marcipánem nebo čokoládou. Také velikosti dortu jsou různé. Můžete vybrat jedno velké srdce nebo podkovu zdobenou pouze jahodami nebo čtyřpatrový dort s marcipánovými kvítky a čokoládou a dalšími doplňky. U nás jsou oblíbené klasické piškotové, ořechové a v poslední době marcipánové dorty, v Americe spíše smetanové dorty. Ve Francii se setkáte zase s dorty postavenými z různých kousků.
Při výběru dortu záleží čistě na vaší představě, chuti a finančních možnostech. Zásadní věcí při výběru svatebního dortu je samozřejmě počet svatebních hostů i celkový styl svatby. Na malou rodinnou svatbu se nehodí několikapatrový dort, byl by vyhozenými penězi a plýtváním. Určitě postačí jen menší dort zajímavého tvaru či zdobení. Velikost svatby tedy určuje velikost dortu, styl svatby pak určuje jeho vzhled. Máte-li romantickou svatbu, bude hezky vypadat dort s něžným zdobením srdíček, perliček nebo marcipánových či živých květin. Také místo, kde máte hostinu, by mělo ovlivnit výběr dortu. Jiný zvolíte při svatební hostině na zámku a jiný při zahradní hostině s grilováním.
Vybrat si správný svatební dort je velice důležité. Svatební dort je dominantním prvkem celé hostiny. Aby byl váš velký den tím nejkrásnějším dnem, na který budete celý život vzpomínat, promyslete důkladně, i jaký svatební dort vyberete.
Přesný počet koláčků vám nikdo neřekne, ale důležité je u zvacích koláčků, aby obsah košíčků, do nichž se koláčky dávají, byl dostatečně plný a ne jen poloprázdný. Poloprázdný košíček působí rozpačitým dojmem.
Obecná poučka zní 5–8 kg svatebních koláčků cca pro 50 svatebních hostů. Ale záleží na velikosti vytvořených koláčků.
Cena svatebních koláčků za 1 kg se pohybuje v rozmezí od 210 Kč do 400 Kč. Jedná se tedy o poměrně nákladnou investici. 10 kg vás klidně může vyjít až na 4 000 Kč a počítejte i s investicí na krabičky na zvací koláčky v hodnotě cca 5 Kč za kus, a pokud budete dávat výslužku, tak výslužkové krabičky o rozměru 270 x 180 x 80 mm se pohybují v hodnotě cca 8 Kč za kus.
Curcuma longa (kurkuma dlouhá) je půvabná exotická rostlina, jejíž původ sahá do Indie, odkud se k nám pravděpodobně někdy v 15. století dostala pod názvem indický šafrán. Jedná se o zázvorovitou rostlinu, která má přímo neuvěřitelné léčebné účinky, respektive prášek z ní získávaný rozemletím válcovitého kořene.
U nás se s ní setkáváme jako s pokojovou rostlinou s fascinujícími květy. Jakožto řezaná květina bývá využívána do svatebních kytic anebo do exotických vazeb. Rostlina má dlouhé, protáhlé, vejčité listy a dosahuje při dobrých růstových podmínkách výšky od 0,5 do 1 metru.
Za léčivou část se považuje její kořen, tedy oddenky, které se sklízejí, čistí, suší a melou nebo drtí. A právě v této formě se s ní setkáváme nejčastěji – s kurkumou rozemletou na prášek se specifickou chutí, vůní i barvou. Koření bývá součástí nejrůznějších dochucovadel, omáček k masům, dresinků, hořčic, kari a pro svou specifickou sytě žlutou barvu získalo označení žlutý zázvor. Kurkuma obsahuje výrazně žluté barvivo kurkumin, které je velmi účinné, a protože je pro lidský organismus nejen neškodné, ale co víc, dokonce prospěšné, barví se s pomocí kurkumy i potraviny, například máslo, sýry anebo cukrovinky či likéry. Dříve se kurkuminu hojně využívalo i při barvení v malířství.
Jednohubky připravujeme stejně jako chlebíčky, ale nepoužíváme na ně veku. Na jednohubky se používají rohlíky, aby byly jednohubky malé. Nejprve nakrájejte rohlíky na plátky. Plátky něčím namažte (máslem nebo pomazánkou) a poté ozdobte (sýrem, šunkou, zeleninou). Kombinace jsou stejné jako u chlebíčků, jenom nemáte místo na tolik ozdob. Ozdoby musíte krájet na malé kousky, například kyselou okurku na kolečka. Je lepší si vybrat menší okurku nebo rajče (ideální jsou malá, třešňová rajčátka). Někdy stačí jenom ozdobu na jednohubku položit, ale když si nejste jistí, že tam zůstane, že tam dobře drží, je lepší to pojistit párátkem. Když je na jednohubkách párátko, lépe se berou do ruky.
Postup: Jablka nakrájíme na malé kousky. Z domácí pekárny vyjmeme pečicí formu. Do formy s nasazenými míchadly vložíme 1 kilogram nakrájených jablek, přilijeme 2 decilitry vody a 1 lžíci octa. Formu vložíme zpět do pekárny, nastavíme program „Džem“ a pekárnu zapneme. Program zopakujeme ještě alespoň dvakrát. Povidla jsou hotová, když jsou dostatečně hustá.
Na rozdíl od marmelád a džemů se povidla tradičně vyrábějí bez přídavku cukru vařením ovoce až do zahuštění nebo vypékáním na pekáči. Původně se pro výrobu povidel používalo ovoce sušené. V některých oblastech se do švestkových povidel při vaření přidávaly zelené vlašské ořechy včetně slupek. Ovoce k výrobě povidel by mělo být zcela dozrálé, případně přešlé prvními nočními mrazíky, aby byl vyšší přirozený obsah cukrů. Povidla se používají jednak přímo jako sladká pomazánka na chleba či jiné pečivo, jednak jako sladká náplň do pečiva (buchet, koláčů, šátečků) a dalších pokrmů (například kynutých knedlíků). Jejich užívání bylo hojnější v minulosti, kdy trvanlivá povidla představovala jeden z mála způsobů, jak dlouhodobě uchovávat ovoce.
V domácí pekárně je možné připravovat nejen několik druhů chleba (bílý, tmavý, celozrnný, francouzský, bezlepkový), některé druhy koláčů, ale u některých typů pekáren právě i marmeládu či povidla.
Podle stejných surovin, ale odlišného množství rozlišujeme základní druhy kynutého těsta.
Lité kynuté těsto: Tento druh kynutého těsta je vhodný na bábovku nebo na lité buchty. Je možné připravit těsto jednoduché anebo těsto jemné. Rozdíl mezi těsty je v množství cukru, tuku, droždí vajec či pouze žloutku. Pro přípravu jemného těsta vždy použijeme těchto surovin více a místo celého vejce jen žloutky. Správně vypracované těsto na litou buchtu je opravdu možné z mísy na plech nebo do formy „nalít“ a teprve tam nechat vykynout. Dbáme vždy na to, aby těsto nepřekynulo. Pak vložíme do vyhřáté trouby, zapečeme a zvolna dopékáme. Celková doba pečení je asi ¾ hodiny.
Polotuhé kynuté těsto: Těsto polotuhé je vhodné opět na bábovky, buchty, jidáše, ale také na různé koláče, vdolky, rohlíky a záviny. Opět rozlišujeme těsto na obvyklé a jemné. Oproti litému těstu zde použijeme poloviční dávku cukru a mléka. Tím získáme těsto tužší konzistence. Po vypracování hladkého, vláčného a měkkého těsta je necháme v teple vykynout, až pak je zpracujeme do požadovaných tvarů.
Tuhé kynuté těsto: Tuhé těsto se dobře hodí pro pečení vánoček a bochánků, které se po vykynutí potírají vejcem a po zaschnutí se na povrchu naříznou nebo nastřihnou nožem či nůžkami. Dále se hodí pro výrobu tyčinek nebo briošků. Briošky jsou malé bochánky ve velikosti housek, které také nastřihneme nebo vytáhneme „ouška“. Pro tuhé těsto existují tři možné rozpisy surovin – pro těsto úsporné, dobré a jemné. Liší se opět množstvím použitého cukru, tuku, droždí a žloutků (bez bílků pro všechny tři typy receptů). Připravené tvary se nechají na plechu dokynout. Pečeme o něco déle než předchozí těsta, tedy přibližně asi 1 hodinu.
Překládané kynuté těsto – plundrové: Plundrové těsto je vhodné na přípravu hřebenů, závinů, preclíků nebo šátečkových koláčů. S tímto těstem se oproti předchozím těstům pracuje poněkud složitěji. Nejprve se z části mouky a tuku vypracuje bochánek, který se nechá v chladu odpočinout. Z ostatních surovin se připraví těsto a nechá se hodinu kynout. Pak se rozválí na plát, do jehož středu se dá odpočinutý zpracovaný tuk. Okraje plátu se přeloží, válečkem se těsto lehce rozválí na pruh, který se poté složí na tři díly na šířku a pak i na délku. Opět se dá těsto na hodinu odpočívat. Po odpočinutí se těsto převálí a po krátkém odpočinku se rozválí na plát. Z něj se pak vykrajují požadované tvary.
Plundrové těsto uměly naše prababičky. Je sice trochu pracnější, ale výsledek je famózní. Těsto v sobě spojuje dobré vlastnosti těsta listového a kynutého.
Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.
Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:
Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.
Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.
Namáčení – propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.
Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.
Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vadí. Na bodu varu kaši necháme cca 10 minut. Pokud nám kaše během vaření zhoustla, přidáme vodu, aby byla řídká jako na začátku, a necháme prohřát k bodu varu.
Pasírování – cílem je oddělit od sebe mléko a pevnou složku, která se nazývá okara.
Ostružiny můžeme zpracovávat a konzervovat opravdu mnohými způsoby. Čerstvé jsou výborné buď samotné, nebo jako ozdoba lehkých jogurtových a tvarohových dezertů. Oblíbené jsou také rozmačkané s cukrem a smetanou, takto upravené obzvlášť výtečně chutnají na palačinkách nebo s kopečkem vanilkové zmrzliny. Můžeme je mrazit a pak přidávat do koláčů, rozmixovat do ovocných koktejlů nebo dření. Výborný je také ostružinový sirup, který nám po krátké konzervaci vydrží i celý rok a je chutnou prevencí a lékem respiračních onemocnění. Skvělé jsou rovněž ostružinové džemy, marmelády a želé, a to jak ze samotných ostružin, tak s přidáním jiného ovoce.
Ostružinová marmeláda
Ingredience: 1 000 g ostružin, 600 g cukru, 40 g pektinu, 2 g kyseliny citronové
Postup: Ostružiny opereme a vaříme, dokud nám nezměknou. Prolisování provádíme buď přes lis na ovoce, nebo můžeme ovoce rozmixovat a následně vše propasírovat přes síto. Protlak pak zahustíme tak, že ho 15 minut zprudka vaříme a postupně přidáváme cukr. Do poslední dávky cukru přidáme rozmíchaný pektin. Vaříme ještě 5 minut a ke konci varu přidáme kyselinu citronovou. Hotovou marmeládu naplníme do jednotlivých skleniček a dobře uzavřené necháme vychladnout dnem vzhůru.
Džem z ostružin
Ingredience: 1 lžička kyseliny citronové, 1 balíček Želírfixu 2:1, 1,5 kg ostružin, 2 lžíce rumu, 600 g cukru krystal
Postup: Ostružiny opláchneme vodou a dáme do kastrolu. Dáme je vařit. Ze začátku pozvolna zahříváme za občasného zamíchání. Asi po 10 minutách ostružiny přivedeme k varu a šťouchadlem na brambory je trochu pomačkáme. Ve 2 lžících cukru rozmícháme Želírfix 2:1, přidáme do ostružin a 5 minut povaříme. Přidáme zbývající cukr a od bodu varu povaříme 2 minuty. Do odstaveného džemu vmícháme kyselinu citronovou a rum. Naplníme do skleniček a dáme sterilovat na 15 minut při 85 °C. Takto získáme cca 9 skleniček od dětské výživy.
Kerblík byl znám již ve starém Řecku a prodáván na trzích jako zelenina. U nás se mu lidově říká stoklasa nebo třebule, v naší kuchyni se dnes používá jen málo. Dříve byl přidáván například do tvarohových koláčů. Jako naťová zelenina a zelené koření se pěstuje kerblík setý, ale rozšířen je i kerblík planý, který roste v křoviskách. Domácí léčba zná kerblík velmi dobře, protože v lidském organismu působí dobře na trávicí soustavu a je mírně močopudný. Obsahuje vitamíny, minerální látky a aromatickou silici. Čerstvě natrhané lístky příjemně voní a chutnají nasládle. Dá se využít všude, kde se tradičně používá petrželka. V kuchyni se přidává do salátů, nejlépe s petrželkou a estragonem, do vaječných pokrmů, polévek, k pečení a grilování masa. Také ho můžete dát do tvarohu, bylinkového másla, do dušené zeleniny a podobně. Kerblík se rovněž suší a přidává do různých směsí koření, nejvíce pak na grilovaná masa.
V tomto případě nepotřebujeme cukr ani nálev, ovoce si samo pustí při sterilizaci šťávu. Jde o rychlé zavařování, u kterého můžeme využít i blanšírování, většinou se však provádí klasickou sterilizací – do sklenic pokládáme nepředvařené ovoce. Při sterilizaci zahříváme pomalu, abychom potřebné teploty dosáhli i ve středu ovoce a udržovali ji po celou dobu sterilizace. Takové zavařeniny můžeme použít do koláčů, buchet, na pudingy či kaše, ale i rozmixované ve vodě na výrobu zdravých nápojů.
Tímto způsobem si můžeme připravit i džem nebo hustší zavařeniny. Od klasických zavařenin, které obsahují množství cukru a chemie, se budou lišit zejména řidší konzistencí. Rozdíl bude samozřejmě i v jejich sladkosti.
Doba sterilizace v horké vodní lázni je podobná jako u zavařování kompotů.
Chceme-li džem obohatit o nerozvařené kousky ovoce, přidáme do něj přibližně 5 až 10 minut před ukončením varu (závisí na druhu a tvrdosti ovoce) asi 20 % čerstvě nakrájených ovocných kousků a vše spolu dovaříme.
Aby džem aspoň trochu zrosolovatěl, zkombinujeme sladké ovoce s kyselým anebo méně zralým ovocem (obsahuje více pektinů). Potom už jen stačí nakrájené ovoce prudce a krátce povařit – za stálého míchání se zahustí na potřebnou konzistenci. Var zbytečně neprodlužujeme, aby se pektinové rosolotvorné látky nerozložily.
Zavařeniny bez přidaného cukru, umělých sladidel a rizikových chemikálií jsou vhodné i pro diabetiky. Přirozený brzdicí efekt ovocné vlákniny brání rychlému vstřebávání glukózy do krve, a tím i prudkému zvýšení glykemie. Tento pozitivní účinek můžeme posilnit (a to platí nejen pro diabetiky, ale i pro lidi trpící obezitou a jinými civilizačními chorobami) tak, že biokompoty a biopomazánky budeme konzumovat s celozrnnými obilnými jídly a pečivem.
Technologický postup: Mouku prosejeme do mísy, přidáme cukr, sůl, na kousky nakrájený změklý tuk, vejce a vypracujeme tužší těsto. Těsto zabalíme do fólie a v lednici je necháme alespoň hodinu rozležet, nejlépe však do druhého dne. Poté těsto vyválíme na pláty. Podle potřeby z něj vykrajujeme tvary, vkládáme na vymazané plechy nebo do forem koláčů. Linecké pečeme při 180 °C dorůžova. Tenké vykrajované cukroví se peče jen 5 až 7 minut. Po vychladnutí slepujeme jakoukoliv marmeládou nebo plníme libovolným krémem. Zdobíme dle vlastní fantazie.
Ingredience: 500 g hladké mouky, 170 g moučkového cukru, 2 žloutky, 300 g másla
Technologický postup: Máslo necháme změknout. Do mísy prosejeme mouku a cukr. Do mísy přidáme žloutky a máslo a rychle vše vypracujeme v hladké těsto. Těsto zabalíme do fólie a necháme v lednici aspoň půl hodiny odpočinout. Linecké těsto rozpůlíme a vyválíme na pláty. Podle potřeby z něj vykrajujeme tvary, ty vkládáme na vymazané plechy nebo do forem koláčů. Linecké pečeme při 180 °C dorůžova. Tenké vykrajované cukroví se peče jen 5–7 minut. Po vychladnutí slepujeme jakoukoliv marmeládou nebo plníme libovolným krémem. Linecké zdobíme podle vlastní fantazie.
trochu citronové šťávy, pokud vaše jablka nejsou dostatečně kyselá.
Postup
Jablka dobře omyjeme, protože je budeme používat neloupaná. Rozčtvrtíme je a zbavíme jádřinců. Poté musí mít hmotnost 3,5 kg. Doplňte je 500 ml vody nebo jablečné šťávy tak, abyste získali hmotnost 4 kg. Vložíme je do hrnce a dusíme, dokud jablka nezměknou a nerozpadnou se.
Hrnec sundejte ze sporáku a tyčovým mixérem vše rozmixujte najemno. Hrnec postavte zpět na sporák, vmíchejte želírovací cukr a na středním plameni duste cca 4 minuty. Poté sporák zmírněte, přidejte rozinky, mandle, skořici a rumové aroma a nechte jen krátce provařit.
Mezitím si připravte zavařovací sklenice, které společně s víčky spařte vroucí vodou, nechte pár minut odstát.
Marcipán nakrájejte na malé kostičky a těsně před plněním jemně vmíchejte do směsi. Poté ihned naplňte sklenice marmeládou až po okraj, pevně zašroubujte a položte víčkem dolů na vlhkou utěrku, aby vychladla.
Tento džem není jen pomazánka. Výborně chutná s jogurtem, jako zálivka do tvarohového pokrmu nebo s vanilkovou omáčkou. Hodí se i jako náplň do koláčů, pokud zrovna nemáte po ruce jablka, nebo ho jen ujídáte ze sklenice.
Pastinák charakterizuje mléčně jemní chuť s cukernatými a kořenovitými podtóny. Jí se vařený, zapečený, osmažený nebo dušený, přidává se do polévek, omáček, je ideální přílohou k masu (v minulosti se používal místo brambor). V některých kuchyních se využívá specificky, například Irové z něj vaří pivo, dělají se z něj marmelády. V mnoha zemích se používá jako salátová zelenina a často nahrazuje celer nebo petržel. Vzhledem k vyššímu obsahu silicí by se neměl požívat ve velkém množství. Ale častější zařazení menšího množství prospívá zdraví. Při přípravě jej vhodně doplňují bazalka, kopr, petrželka, tymián či estragon.
Když připravujete pastinák ke konzumaci, měli byste odstranit jednak natě, jednak drobné kořínky okolo hlavního kořene. Poté kořen omyjte, tence oloupejte a podélně nakrájejte na silnější plátky. Větší kořeny rozdělte na čtvrtiny a vyjměte dřevnatý střed. Takto již můžete pastinák vařit. Vaří se asi 20 až 25 minut (dle velikosti) v osolené vodě (případně mléce), připravit jej můžete také v páře. Pastinák na slano můžete využít například pro přípravu kaší (v kombinaci s brambory či mrkví), příloh nebo krémových polévek. Jeho vlastní, nasládlá chuť pak vybízí k použití na sladko, například do dortů a koláčů ve formě pyré, jehož příprava je velmi snadná. Stačí do rozmixovaného pastináku (cca 800 gramů) přidat trochu másla (50 gramů), lžíci medu a skořici. Poté pyré zlehka dosolte a dopepřete dle vlastní chuti. Níže vám nabízíme další možnosti přípravy této kořenové zeleniny.
