Vyhláška 50 byla po desítky let jedním z nejdůležitějších pojmů v elektrotechnice. Elektrikáři, údržbáři, technici i zaměstnavatelé se podle ní orientovali v tom, kdo smí pracovat na elektrických zařízeních, v jakém rozsahu a s jakou odpovědností. Pro mnoho lidí byla „padesátka“ symbolem oprávnění, bez kterého se k elektřině jednoduše nesahalo.
Od roku 2022 už vyhláška 50 formálně neplatí, přesto se o ní mluví dál. Důvod je jednoduchý: její logika, terminologie i způsob myšlení o odpovědnosti zůstaly v praxi zachované. Když dnes někdo řekne, že má vyhlášku 50, většinou tím nemyslí konkrétní právní předpis, ale obecně odbornou způsobilost k práci s elektřinou podle současných pravidel.
Jak fungoval systém paragrafů ve vyhlášce 50
Základem vyhlášky 50 byl systém paragrafů, který rozděloval pracovníky podle úrovně znalostí a odpovědnosti. Každý paragraf představoval konkrétní rozsah oprávnění, nikoli obecné „razítko“.
Nižší paragrafy se týkaly poučených osob a obsluhy zařízení, vyšší paragrafy už znamenaly samostatnou práci, řízení činností nebo revize. V praxi se nejčastěji setkávalo s paragrafy 6 a 8, protože právě ty odpovídaly běžné realitě elektrikářů a vedoucích pracovníků.
Důležité je pochopit, že paragraf neurčoval jen to, co člověk smí dělat, ale také to, za co nese odpovědnost. A právě odpovědnost byla a je klíčovým tématem i dnes.
Aby bylo možné pochopit, proč má vyhláška 50 tak silné postavení i dnes, je dobré se krátce podívat na její vývoj v čase. Nejde jen o datum zrušení, ale o dlouhodobý vliv na praxi.
Rok
Událost
Dopad na praxi
1978
Zavedení vyhlášky 50
Vznik jasného systému odborné způsobilosti
90. léta
Rozšíření v podnikové praxi
Paragrafy se stávají běžným jazykem
2000–2020
Stabilní používání
Vyhláška je standardem napříč obory
2022
Zrušení vyhlášky 50
Přechod na nový systém způsobilosti
Dnes
Současná úprava
Pojem „vyhláška 50“ přežívá v praxi
Jak je vidět, vyhláška 50 nebyla krátkodobým experimentem, ale dlouhodobým pilířem bezpečnosti práce v elektrotechnice.
Stručně: Osvědčení už nemá paragraf, ale má jasně vymezený rozsah činností a odpovědnosti.
Staré osvědčení podle vyhlášky 50 mělo jednotnou strukturu a jasnou terminologii. Dnešní doklady vypadají různě, ale jejich význam je stejný: prokázat odbornou způsobilost ke konkrétním činnostem.
Zmizely paragrafy, ale přibylo důrazu na popis skutečné práce. To znamená, že osvědčení dnes obvykle obsahuje:
identifikaci osoby,
vymezení rozsahu činností,
vazbu na platnou legislativu,
dobu platnosti,
identifikaci subjektu, který způsobilost ověřil nebo potvrdil.
Forma se může lišit podle toho, kdo osvědčení vystavuje, ale obsahové náležitosti musí odpovídat realitě. Při kontrole se neřeší grafická podoba, ale soulad mezi dokladem a vykonávanou činností.
Zásadní změnou oproti minulosti je větší důraz na aktualizaci. Osvědčení není doživotní dokument uložený v šanonu, ale živý doklad, který musí reflektovat vývoj techniky, změnu práce i časový odstup od posledního přezkoušení.
o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení
nastavuje základní právní rámec pro práci s vyhrazenými technickými zařízeními, včetně elektrických,
definuje odpovědnost provozovatelů, zaměstnavatelů a odborně způsobilých osob,
funguje jako „nadřazený“ předpis, ze kterého vycházejí prováděcí nařízení.
Nařízení vlády č. 194/2022 Sb.
o požadavcích na odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních a odbornou způsobilost v elektrotechnice
prakticky nahrazuje vyhlášku 50 v tom, co lidi zajímá nejvíc,
stanovuje kategorie osob (poučená, znalá, znalá s vyšší kvalifikací),
určuje požadavky na vzdělání, praxi a přezkoušení,
vymezuje pravidla pro samostatnou práci, řízení činností a odpovědnost,
nepoužívá už paragrafy 3–11 jako vyhláška 50, ale funkčně řeší totéž jiným způsobem.
Jednověté shrnutí
Vyhlášku 50 nahradil zákon č. 250/2021 Sb. a nařízení vlády č. 194/2022 Sb., které dnes upravují odbornou způsobilost pro práci na elektrických zařízeních.
Paragraf 6 vyhlášky 50 umožňoval samostatnou práci na elektrických zařízeních, dnes je jeho význam nahrazen jiným systémem odborné způsobilosti.
Paragraf 6 vyhlášky 50 byl spojen se samostatnou prací na elektrických zařízeních. V praxi šlo o jeden z nejrozšířenějších paragrafů vůbec.
Držitel paragrafu 6 mohl vykonávat práce na elektrických zařízeních bez přímého dozoru, ale vždy v rozsahu, který mu byl určen. Neznamenalo to automaticky oprávnění ke všem činnostem, jak se někdy mylně předpokládalo.
Paragraf 6 vyhlášky 50 – samostatná činnost
Samostatná činnost znamenala, že pracovník byl schopen posoudit rizika, zvolit bezpečný postup a nést odpovědnost za provedenou práci. Typicky šlo o elektrikáře v údržbě, montážníky nebo servisní techniky.
Jaké práce byly se §6 skutečně povolené
Rozsah prací se odvíjel od druhu zařízení a interních předpisů zaměstnavatele. Problém často vznikal tehdy, když se tento rozsah nejasně definoval nebo se v praxi postupně „rozšiřoval“.
Nejčastější omyly kolem paragrafu 6
Jedním z nejčastějších omylů bylo přesvědčení, že paragraf 6 opravňuje ke všemu. Ve skutečnosti byl vždy omezen konkrétními činnostmi, a jeho překročení znamenalo reálné riziko.
Starší osvědčení vydávané podle vyhlášky 50/1978 Sb. mělo poměrně jednotnou a dobře rozpoznatelnou podobu. Obsahovalo označení paragrafu, rozsah oprávnění, datum vydání, dobu platnosti a podpis odpovědné osoby. Pro většinu elektrikářů představovalo hlavní doklad, kterým prokazovali způsobilost při kontrole nebo u zaměstnavatele.
Dnes už se osvědčení podle vyhlášky 50 nevystavuje, ale princip dokladu o odborné způsobilosti zůstal zachován. Změnila se legislativa, terminologie i forma, nikoli samotný účel – tedy prokázat, že konkrétní osoba má potřebné znalosti, praxi a je schopna bezpečně pracovat na elektrických zařízeních.
Jak dnes vypadá osvědčení o odborné způsobilosti
Současné osvědčení už obvykle neobsahuje označení paragrafem, jak tomu bylo u vyhlášky 50. Místo toho je vystaveno jako osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice podle aktuálně platné legislativy.
Typicky na něm najdete:
identifikaci osoby (jméno, datum narození),
vymezení druhu a rozsahu činností, ke kterým je osoba způsobilá,
odkaz na platné právní předpisy,
datum vydání a dobu platnosti,
identifikaci organizace nebo osoby, která osvědčení vystavila.
Podoba dokladu se může lišit podle poskytovatele školení, ale obsahově musí vždy splňovat zákonné požadavky.
Kdo dnes osvědčení vystavuje a kde ho získat
Osvědčení dnes nevydává státní úřad, ale oprávněné školící a vzdělávací subjekty, případně zaměstnavatel, pokud splňuje podmínky pro zajištění odborné způsobilosti vlastních zaměstnanců.
Nejčastěji jde o:
specializované vzdělávací společnosti v oblasti BOZP a elektrotechniky,
školící střediska zaměřená na odbornou způsobilost,
větší zaměstnavatele s vlastním systémem školení a přezkoušení.
Důležité není logo na papíře, ale to, zda školení a přezkoušení odpovídá platným právním požadavkům a je správně zdokumentováno.
Jaké je dnes požadované vzdělání a praxe
Požadavky na vzdělání a praxi se dnes posuzují podle druhu činností, které má osoba vykonávat. Neexistuje jeden univerzální „paragraf“, ale kombinace vzdělání, praxe a ověření znalostí.
Obecně platí, že:
základem je odborné vzdělání v elektrotechnickém oboru,
u složitějších činností je vyžadována delší praxe,
praxe musí odpovídat typu zařízení a rozsahu práce,
znalosti musí být pravidelně ověřovány přezkoušením.
U zaměstnanců je povinnost zajistit splnění těchto podmínek na zaměstnavateli, u OSVČ přechází celá odpovědnost přímo na samotného pracovníka.
Na co si dát pozor při kontrole nebo sporu
Při kontrole se dnes neřeší, zda má osoba „vyhlášku 50“, ale zda má prokazatelnou odbor
Číslování domů je systém územní identifikace. Vychází z vyhlášky Ministerstva vnitra ČR č. 326/2000 Sb., ve znění vyhlášky 193/2001 Sb. Prováděcí pravomoc drží obce, respektive městské části, a odpovědnost označit budovu číslem leží na jejím majiteli. Správu nad čísly orientačními, evidenčními a popisnými vykonává Ministerstvo vnitra ČR.
Číslování domů slouží poštovním úřadům, městské správě, hasičům, policii, záchranné službě, potřebám centrálního registru obyvatel, geografickým informačním systémům včetně digitálních map.
Vyhláška 50 už oficiálně neplatí, protože byla zrušena v roce 2022 a nahrazena novým systémem odborné způsobilosti.
V praxi se ale pojem vyhláška 50 stále používá jako zjednodušené označení oprávnění k práci na elektrických zařízeních. Když dnes někdo řekne, že má vyhlášku 50, obvykle tím myslí, že splňuje aktuální požadavky na odbornou způsobilost, i když už nejde o původní právní předpis.
Co dnes znamená, když někdo říká, že má „vyhlášku 50 paragraf 6“?
Paragraf 6 vyhlášky 50 byl historicky spojen se samostatnou prací na elektrických zařízeních bez přímého dozoru.
Dnes tento výraz lidé používají neformálně pro označení pracovníka, který má odpovídající znalosti, praxi a oprávnění vykonávat určité práce samostatně. Právně už paragraf 6 neexistuje, ale jeho význam se přenesl do nového systému odborné způsobilosti.
Je staré osvědčení podle vyhlášky 50 stále platné?
Staré osvědčení samo o sobě už nestačí, protože vyhláška 50 byla zrušena.
V praxi ale záleží na tom, zda bylo osvědčení plynule nahrazeno nebo aktualizováno podle nových pravidel. Kontroluje se hlavně skutečná odborná způsobilost, rozsah práce a to, zda jsou splněny aktuální požadavky na bezpečnost a přezkoušení.
Musím mít „vyhlášku 50“, když dělám jen drobné práce?
U drobných prací záleží na jejich charakteru a míře zásahu do elektrického zařízení.
Obsluha nebo jednoduché úkony mohou spadat do jiné kategorie než opravy nebo zásahy do rozvodů. Právě tady vzniká nejvíce šedých zón, protože lidé často podceňují odpovědnost a riziko spojené i s relativně jednoduchým zásahem.
Kdo nese odpovědnost při práci s elektřinou – zaměstnanec nebo zaměstnavatel?
Odpovědnost je vždy rozdělená mezi zaměstnance a zaměstnavatele.
Zaměstnavatel odpovídá za vytvoření podmínek, školení a vymezení práce. Zaměstnanec ale nese odpovědnost za to, že vykonává pouze činnosti, ke kterým má odbornou způsobilost. Při úrazu nebo kontrole se posuzuje role obou stran.
Jak je to u OSVČ, které pracují s elektřinou?
U OSVČ přechází veškerá odpovědnost na samotného pracovníka, což je zásadní rozdíl oproti zaměstnanci.
OSVČ musí sama zajistit odbornou způsobilost, přezkoušení i správné vymezení činností. Při kontrole nebo pojistné události se neřeší „kdo to povolil“, ale zda byla práce vykonávána v souladu s oprávněním.
Existuje něco jako „nová vyhláška 50“?
Oficiálně žádná „nová vyhláška 50“ neexistuje, i když se tento pojem často používá.
Jde o lidové označení současného systému odborné způsobilosti v elektrotechnice. Princip zůstal podobný – znalosti, praxe, odpovědnost – změnila se pouze
Pokud se někdo rozhodne zakoupit si a chovat veverku obecnou, je nutné si vyřídit příslušná povolení na krajském úřadě Odboru životního prostředí a výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je veverka obecná ohroženým druhem. Z rozhodnutí úřadu vám může plynout povinnost označit veverku čipem nebo jiným značením. Pokud si veverku koupíte domů již z povoleného chovu a vy ho ještě nemáte, musíte o povolení také požádat, protože vám jinak hrozí pokuta za porušení zákona.
Získání vyhlášky 50 znamenalo absolvování odborného školení, složení zkoušky a pravidelné přezkušování. Dotaz „jak získat vyhlášku 50“ je dodnes jedním z nejčastějších, i když se dnes řeší jiným způsobem.
Lidé tím obvykle nemyslí konkrétní paragraf, ale obecně cestu k tomu, aby mohli legálně a bezpečně pracovat s elektřinou.
Nový stavební zákon v tomto mluví velmi jasně: pokud pergola dle § 103 zákona č. 183/2006 Sb. nepřesáhne zastavěnou plochu 25 m² a výšku 5 m, není pro tuto stavbu nutné stavební povolení ani zrychlené řízení v podobě ohlášení stavby. V případě, že pergola splní podmínku stavby, pro kterou není třeba územní souhlas nebo rozhodnutí, platí v tomto případě, že „stavba do 25 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepená nejvýše do hloubky 3 m na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, která souvisí nebo podmiňuje bydlení nebo rodinnou rekreaci, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých látek nebo výbušnin, nejedná se o jaderné zařízení nebo stavbu pro podnikatelskou činnost, je v souladu s územně plánovací dokumentací, je umisťována v odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků nejméně 2 m, plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci.“
V případě, že některý z bodů není splněn, musíte zažádat o územní souhlas nebo rozhodnutí. Územní souhlas je ošetřen § 96 zákona č. 183/2006 Sb. Tento paragraf obsahuje i výčet dokumentů, které jsou k vydání územního souhlasu potřeba:
doklady prokazující vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem; anebo souhlas podle § 86 odst. 3;
souhlasná závazná stanoviska, popřípadě souhlasná rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě rozhodnutí podle § 169 odst. 3 a 4;
stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
souhlasy osob, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům nebo stavbám na nich a tyto pozemky mají společnou hranici s pozemkem, na kterém má být záměr uskutečněn; souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu; souhlas se nevyžaduje v případech stavebních záměrů uvedených v § 103, pokud nejsou umístěny ve vzdálenosti od společných hranic pozemků menší než 2 m;
jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy.
Ve vyhlášce není rozveden důležitý pojem „příslušné výkresy“, který však rozvádí příloha č. 7 k vyhlášce č. 503/2006 Sb. Jedná se o žádost o územní souhlas, který je třeba vyplnit a odnést na stavební úřad, ale také podrobnější seznam příloh, které jsou spolu s žá
Ochranná pásma k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů stanovují rozhodnutím vodohospodářské orgány státní správy. Zmocňuje je k tomu zákon o vodách. Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví se zřizují v okolí zdrojů pitné vody pro hromadné zásobování obyvatelstva takzvaná pásma hygienické ochrany.
Pásmo hygienické ochrany 1. stupně se zřizuje v bezprostředním okolí vodního zdroje s ohledem na směr proudění vody, složení půdy a způsob využití pozemků kolem zdroje. Hranice tohoto pásma je zpravidla oplocena, aby se zabránilo přístupu nepovolaných osob a zvířat.
Pásmo hygienické ochrany 2. stupně se zřizuje kolem 1. stupně v případě nebezpečí, že by voda mohla být znečišťována ze vzdálenějších míst. Toto pásmo se stanovuje vždy při odběru vody z vodního toku nebo nádrže.
Pro zajištění nezávadnosti vody při odběru z vodních toků nebo nádrží se stanovuje ještě 3. pásmo hygienické ochrany, které zahrnuje celé povodí nad místem odběru vody:
Vodárenské nádrže a další nádrže určené výhradně pro zásobování pitnou vodou – celá plocha hladiny nádrže při maximálním vzdutí rozšířená o pruh o minimální šířce 50 m nad maximální kótu vzdutí podél celé nádrže a podle potřeby i v účelném rozsahu podél vybraných přítoků nádrže.
Ostatní nádrže s vodárenským využitím – na hladině nádrže minimálně 100 m od odběrného zařízení.
Vodní toky se vzdutím – na břehu odběru pruh v délce minimálně 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu k hraně vzdouvacího objektu, v šířce 15 m, ve vodním toku minimálně polovina jeho šířky v místě odběru.
Vodní toky bez vzdutí na břehu odběru pruh v délce minimálně 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru, v šířce 15 m, ve vodním toku minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru.
U zdrojů podzemní vody – minimálně 10 m od odběrného zařízení.
Chov včel není podmíněn členstvím v žádném včelařském spolku nebo organizaci, které by ověřovaly způsobilost k chovu včel. Přesto musí chovatel splnit několik zákonných povinností, včetně dodržování platných nařízení Státní veterinární správy.
Chovatel musí splnit dvě zákonné povinnosti. Tou první je registrovat se u Českomoravské společnosti chovatelů v Hradištku, která přiděluje registrační číslo chovatele. Zároveň zde musí nahlásit budoucí umístění stanoviště včetně počtu včelstev, kterému bude také přiděleno registrační číslo stanoviště. Pokud se jedná o stanoviště na pozemku, jehož chovatel není vlastníkem, je třeba mít souhlas majitele pozemku, ten není součástí registrace. Ze slušnosti je také vhodné nahlásit se místní základní organizaci ČSV.
Stanoviště včelstev je třeba nahlásit také na místně příslušný obecní nebo městský úřad (příslušným formulářem). Pokud se stanoviště nachází ve volné přírodě, je vhodné přiložit situační plánek. Stanoviště mimo zastavěnou část obce je třeba označit umístěním žlutého rovnostranného trojúhelníku s délkou strany 1 m. Zároveň je vhodné na přístupové cesty umístit ceduli s varováním POZOR VČELY. Toto opatření se provádí jako prevence vzniku škod na včelách v důsledku zemědělské činnosti. Ošetřovatelé porostů musí postupovat podle zákona č. 326/2004 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 327/2004 Sb. Škody na včelách, které vzniknou v důsledku zemědělské činnosti, je třeba oznámit místní Veterinární správě a také ČSV.
Pokud budete pořízená včelstva nebo oddělky převážet z území jednoho kraje do druhého, je třeba mít k nim veterinární atest, ten vystaví veterinární správa v místě původu včelstev/oddělků. V případě, že se bude jednat o převoz mimo obec, musí být včelstva vyšetřena na mor včelího plodu s negativním výsledkem. Pozor na přesuny včelstev v blízkosti ochranných pásem moru. Problém také může nastat, pokud se v blízkosti takového pásma nachází vaše nové stanoviště. Při nákupu buďte obezřetní a kupujte včelstva s jasným původem. Ideální je například od chovatele matek. Taková včelstva budou mít dobré vlastnosti a zároveň je tento chov pravidelně sledován na včelí nemoci.
Každý rok, nejpozději do konce února, je včelař povinen oznámit písemnou formou umístění stanoviště – stejně jako tomu je před pořízením včelstev, kdy se stanoviště nahlašují na místně příslušný obecní nebo městský úřad. Nové umístění včelstev nebo dočasných stanovišť je třeba oznámit nejméně pět dnů předem.
Pravidelnou povinností včelaře, kterou je třeba každoročně splnit nejpozději do 15. září, je oznámit Českomoravské společnosti chovatelů v Hradištku aktuální počty včelstev na stanovištích. Už zaregistrovaným chovatelům je automaticky zasílán form
Voda ze studny určená do domácností musí splňovat požadavky na kvalitu pitné vody vycházející z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR. Ve skutečnosti jen málokdy podzemní vody ve studně zcela splňují tyto podmínky. Obvykle problémem je, že podzemní vody obsahují vysoký obsah železa a manganu, jsou mikrobiologicky kontaminované, nebo je voda tvrdá či má zvýšený obsah dusičnanů. Tyto problémy se dají vyřešit tím, že se pořídí speciální zařízení, které upravuje kvalitu vody.
K odstranění železa a manganu z vody se používá automatický tlakový filtr. Před tímto filtrem je předřazena dávkovací stanice, která má na starosti chemickou úpravu surové vody a její hygienické parametry. Voda pak proudí přes vrstvy speciální náplně, která účinně odfiltruje všechny formy železa a manganu. Celý proces řídí jednotka s displejem, takže je možné kontrolovat, jestli jednotka funguje. Cena tohoto zařízení se pohybuje kolem 30 000 Kč.
Bakterie a mikroorganismy jsou všude kolem nás a podzemní vody nejsou výjimkou, a proto je potřeba vodu dezinfikovat pomocí velmi malých dávek chlóru, tím se zamezí množení bakterií ve vodovodní síti. Dezinfekce navíc pomáhá zamezit usazování mikroorganismů a bakterií ve vnitřních stěnách potrubí. Chlór nedávkuje majitel studny sám, má k tomu dávkovací stanici, která zachytí signál z vodoměru a pak nadávkuje potřebné množství chlóru přímo do tlakového rozvodu vody. Tato stanice se instaluje na hlavní přívod vody. Cena tohoto přístroje se pohybuje kolem 15 000 Kč.
Stejně jako zbavit vodu mikroorganismů, manganu a železa je potřeba i vodu změkčit. Podzemní voda obsahu velké množství nejrůznějších chemických prvků a jejich sloučenin. Hodnota těchto prvků se běžně pohybuje kolem 0,5 %. Pokud je ve vodě větší množství vápníku, hořčíku a jejich sloučenin dochází k tvrdosti vody. Pokud se množství těchto prvků a jejich sloučenin ve vodě neřeší, dochází k jejich usazování (známé jako vodní kámen), a to snižuje výkon všech přístrojů, kterými voda prochází (čerpadla, kotle, ohřívače vody) a způsobují na nich škodu, protože jim zanášejí rozvody. Pokud má teda voda tvrdost vyšší než 5 °pH, doporučuje se pořídit úpravnu na změkčení vody. Latexovou technologií jsou odstraněny soli vápníku a hořčíku. Cena tohoto zařízení začíná na 20 000 Kč.
Stejně tak je nezbytné odstranit dusičnany a dusitany pomocí speciálních náplní, které podle potřeby automaticky regenerují roztokem soli. Zatímco tvrdá voda může způsobit problémy zařízením, dusičnany a dusitany způsobují zdravotní problémy lidem. K odstranění dusičnanů se užívá řídící jednotka skládající se ze sklolaminátové tlakové nádoby s náplní a zásobní nádrže pro roztok soli. Cena zařízení se pohybuje kolem 35 000 Kč.
Z hlediska kvalitní úrody v příštím roce se musíme zaměřit především na houbové choroby přezimující na napadených listech, které na podzim spadnou na zem, na neposbíraných mumifikovaných plodech, na povrchu letorostů, pod šupinkami pupenů a na jiných těžko dostupných místech. Jedná se zejména o skvrnitost listů peckovin, nejrůznější druhy padlí a další. Tyto houbové choroby propuknou naplno v jarních měsících, pokud tomu nezabráníme. Je tedy logické, že se proti nim musíme bránit už na podzim.
Podzimní postřik slivoní se tedy zaměřuje zvláště na houbové choroby a používají se tyto produkty:
Fungicidy
KUPRIKOL 50: Od roku 2020 je jeho prodej zakázán. Jaké přípravky můžete použít místo tohoto zrušeného fungicidu uvádíme dále.
CHAMPION 50 WG: Kontaktní fungicidní a baktericidní přípravek k ochraně proti houbovým a bakteriálním chorobám rostlin a k ochraně květů meruněk proti mrazu. Proti puchrovitosti slivoně se postřik aplikuje při nalévání pupenů, nejpozději na počátku rašení. Maximálně 2x za vegetaci. Interval mezi aplikacemi je 14 dnů. Postřik se připraví z 10 g přípravku rozmíchaného ve 3 litrech vody.
ANTRE 70 WG: Jedná se o fungicidní přípravek k ochraně proti chorobám jádrovin, révy vinné, brambor a okrasných rostlin. Účinná látka je propineb (700 g). Antre 70 WG je převážně preventivně působící kontaktní fungicid. Mechanismem účinku je v převládající míře inhibice (překážka, zábrana) klíčení spor. Účinkuje na povrchu rostlinných pletiv, do vodivých pletiv neproniká a není systémově rozváděn. Z 20 g přípravku Antre nachystáte 10 l aplikační kapaliny.
CUPROZIN PROGRESS: Používá se jako kontaktní fungicid a baktericid v prevenci proti houbovým a bakteriálním patogenům. Účinek je založen na prevenci plísňových nebo bakteriálních infekcí. Obsahuje hydroxid měďnatý (383,8 g/l). Plného účinku může být dosaženo pouze prostřednictvím hladkého sprejového povlaku na povrchu rostlin.
DEFENDER: Je kontaktní fungicidní přípravek určený k ochraně proti houbovým chorobám. Používá se u révy vinné proti plísni révové, u chmele proti plísni chmelové, u jádrovin proti strupovitosti a nektriové rakovině, u peckovin proti suché skvrnitosti listů a u brambor proti plísni bramborové a černání stonku. Obsahuje účinnou látku hydroxid měďnatý v nejnovější technologii, která po aplikaci vytváří na povrchu ochranný film. Při kontaktu houbového patogenu s povrchem ošetřených rostlin dochází k inhibici klíčení spor a zabránění dalšího nekontrolovatelného šíření choroby, pomáhá zpevňovat rostlinná pletiva. Přípravek obsahuje smáčedlo a je schopen do 2 hodin p
