Jak si počínat na vinici v květnu, abychom měli co nejlepší úrodu, na to se ptáme odbornice na vinohradnictví a vinařství z České zahradnické akademie Mělník Ludmily Svobodové.
Padlí révy vinné
Peronospora asi není jediná ohrožující houbová choroba, která se může vyskytovat před květem?
Ve stejné době může révu ohrožovat ještě jedno významné houbové onemocnění – padlí révy, latinsky Erysiphe necator nebo také Uncinula necator. Padlí se vyskytuje na mnoha dalších rostlinách; myslím, že každý zahrádkář se s ním setkává například na růžích, angreštech, okurkách či cuketách a patisonech.
Samozřejmě se jedná o různé druhy padlí. Listy napadené padlím vypadají, jako by byly posypány hladkou moukou. Proto se toto onemocnění ve slovenštině, velmi příhodně, nazývá „múčnatka“. A podobně se i u nás v minulosti označovalo „moučnatka“. Takovéto označení je dnes považováno za vědecky nesprávné, ale naprosto přesně popisuje první projevy výskytu této houby. Napadená místa postupně hnědnou až černají a také na spodní straně listů je pozorovatelný našedlý povlak. Listy se nejprve mírně svinují nahoru, později nekrotizují a mohou opadávat. Následující fotografie ukazuje „pomoučení“ listů napadením padlí révového:
Z listů je velmi snadná cesta na květenství a bobule. I ty jsou zpočátku pokryté bělavým povlakem, který postupně hnědne a černá a bobule zastavují svůj růst. Navíc u nich, zvláště ve fenofázích druhé poloviny vegetačního cyklu, může nastat praskání slupky a výhřez semen. Dále padlí může poškozovat celá internodia, která v důsledku toho také na napadených místech hnědnou až černají. Tyto tmavé skvrny jsou viditelné při zimním řezu na jednoletém dřevě. Detail napadeného internodia na letorostu:
Padlí přezimuje stejně jako peronospora na spadaném listí?
Ne, přezimuje v různých stádiích v očkách nebo na povrchu dřeva. Ovšem ve srovnání s peronosporou má odlišné požadavky na šíření. K aktivaci nepotřebuje takové množství vody, jako peronospora, ale stačí vysoká vzdušná vlhkost. Kromě vlhkosti má v oblibě dostatek tepla, nikoli však přílišná horka. Silné deště mohou naopak spóry smývat, proto v případech delších intenzivních srážek výskyt padlí nehrozí. Pro obě houbová onemocnění, padlí i peronosporu, je shodný způsob nepřímé ochrany: chovat se k révovým keřům tak, aby do nich dobře mohl vzduch a pletiva rychle osychala po deštích, rosách nebo při podzimních mlhách. Což v praxi znamená provádět včas a kvalitně všechny zelené práce.
Mezi hlavní škůdce, kteří napadají okurky, patří molice skleníková, třásněnka západní, slimáci a mšice. Na molice fungují dobře žluté lepové destičky. Třásněnku zničíte přípravky na bázi parafínového oleje. Slimáky zlikvidujete pomocí návnad, jako je sklenice s pivem zapuštěná do země, různé desky, pod kterými se schovají a vy je pak můžete sebrat. Proti slimákům funguje i biologická ochrana pomocí hlístic Phasmarhabditis, které vlezou do slimáka, usmrtí ho, ostatní slimáci ho sežerou a nakazí se hlísticí taky, což způsobí jejich kompletní vyhubení. Mšice můžete odstranit vhodným postřikem proti mšicím. Na okurkách se nejčastěji vyskytuje mšice broskvoňová (Myzus persicae) a mšice řešetláková (Aphis nasturtii). Účinné jsou přípravky Pirimor a Rock Effect.
Mezi choroby okurek patří plíseň okurková a padlí. S ošetřením proti plísni okurkové je třeba začít zpravidla na konci června (nebo později, ale vždy před výskytem choroby) a opakovat ho třikrát s intervalem opakování po 10 dnech. Pro tato ošetření se doporučují systémové přípravky Acrobat MZ WG, Ortiva, Ridomil Gold MZ Pepite nebo PROTI PLÍSNÍM (Acrobat). Další ošetření proti plísni závisí na průběhu počasí. Od začátku srpna do konce sezóny v případě vlhkého počasí je možné použít kontaktní přípravek DITHANE DG Neotec. Ochranu proti padlí poskytne chemický přípravek Ortiva nebo Proti padlí (Kumulus). Účinky přípravků jsou především preventivní, a proto musí být použité ideálně ještě před nebo na počátku infekce.
Základ vnějšího kruhu můžeme vytvořit například z vrbového prutu. Dále použijeme přírodní provázek, různá pírka, korálky, drobné mušle, ulity, oříšky, proužky hnědé nebo barvené kůže, různé přírodniny. Dle vlastní fantazie vplétáme pomocí provázku do základního kruhu pavučinu. Pavučina, která by ideálně měla být symetrická, se stane lapačem negativních energií, ať už snů, nedobrých okolních sil, zlých myšlenek. Pomocí dalších symbolů bude pavučina zpětně uvolňovat pozitivní síly. Pokud si vyrobíme konkrétně lapač snů, pověsíme jej nad postel. Energie neklidných, případně zlých snů se uvolní, časem se sny stanou čitelnějšími a osobní energie vyrovnanější. První sluneční paprsky negativní energie spálí a lapač snů očistí, proto by měl být tento amulet umístěn tak, aby se jej během dne dotýkaly sluneční paprsky.
Důležité je, aby pokud možno byly všechny věci použité při výrobě lapače ryze přírodní. Neměl by být problém sehnat tyto věci – jen peříčka možná budou obtížnější. Při výrobě lapače se soustřeďte na jeho význam (dle barev nebo zkrátka jaký mu přidělíte, barvy toto jen zesilují) a během celé procedury ho nabíjejte energií. Můžete k němu klidně i mluvit a ještě lépe dát mu jméno.
Postup: Vrbovou větvičku ohneme do kruhu, oba konce nařízneme podélně a uděláme tam místo pro spoj, který převážeme provázkem. Podél celého kruhu začneme omotávat proužek látky. Dbáme, aby nebyl vidět žádný kousek větvičky a aby byla rovnoměrně pokryta vrstvou látky (může být použit provázek, lýko nebo kůže). Až dojdeme k místu, kde jsme začali, ovážeme provázkem a začneme vyplétat síť. Rozdělíme obvod kruhu na několik pokud možno stejných částí a vždy uděláme očko v daném bodě. Takto pak postupujeme, až dojdeme zase k prvnímu očku. Znovu omotáme ve středu očka a proplétáme už jen středy ok, až dojdeme k úplnému středu. Do středu pavučiny zapleteme korálek. K vypletenému kruhu připevníme pírka na bavlnkách nebo proužkách kůže. Pírka vážeme po dvou a na spoj pověsíme korálky. Proužky kůže s pírky a korálky zavěsíme dolů na střed a po stranách, tedy celkem tři. A máme hotovo. Nyní už stačí před spaním zavěsit buď někam do místnosti, ve které budeme spát, nebo nad hlavu. Teď už nezbývá než začít snít.
Příčiny: Jak již bylo popsáno, v počátcích napadení jsou na listech ojedinělé moučnaté bělavé skvrny, které se rychle slévají a pokrývají celou čepel listu. Silně napadené listy odumírají. Napadeny mohou být i stonky a plody.
Co s tím dělat: Při nebezpečí výskytu padlí opakovaně ošetřete některým z těchto postřiků BIOAN, COLLIS, DAGONIS, EMPARTIS, FLOSUL, FYTOSAVE, KUMAR, KUMULUS WG, ORTIVA, POLYVERSUM, POLYVERSUM - BIOGARDEN, ROMEO, SERENADE ASO, SULFURUS, THIOPRON, TOPAS 100 EC, TOPENCO 100 EC.
Pavouk v bytě se obvykle dožívá 1 až 3 let, výjimečně i déle u větších druhů, zejména samic. Délka života pavouka v bytě závisí na teplotě, dostupnosti potravy a klidném prostředí.
Byt poskytuje pavoukům stabilní podmínky bez mrazu a často i dostatek hmyzu, což jejich život výrazně prodlužuje oproti přírodě. Přesto nejde o jednoho pavouka „pořád dokola“, ale často o střídání několika generací na stejném místě.
Kolik let může pavouk maximálně žít?
V českých podmínkách se pavouci mohou maximálně dožít 3 až 4 let, a to pouze u několika větších druhů a téměř výhradně u samic. Většina pavouků žije výrazně kratší dobu.
Samečci obvykle hynou krátce po rozmnožení a jejich životnost se často pohybuje jen v řádu měsíců. Dlouhověkost pavouků je tedy spíše výjimkou než pravidlem.
Je pravda, že pavouk v koutě žije celé roky?
Ne, ve většině případů to není pravda. Pokud se pavouk objevuje dlouhodobě na stejném místě, nejde o stejného jedince, ale o ideální lokalitu pro více generací pavouků.
Lidé si často pletou místo výskytu s konkrétním pavoukem. Jakmile jeden pavouk uhyne, jeho místo velmi rychle obsadí jiný, což vytváří dojem dlouhověkosti.
Jak dlouho žije pavouk v přírodě?
Pavouk žijící v přírodě se obvykle dožívá několika měsíců až jednoho roku. Venkovní podmínky jsou výrazně náročnější než život v interiéru.
Většina venkovních pavouků nepřežije zimu v dospělém stadiu. Přezimují obvykle jen vajíčka nebo mladé nymfy, ze kterých se další rok vyvine nová generace.
Jak poznám, že pavouk umírá stářím?
Pavouk na konci života bývá méně aktivní, hůře se pohybuje a často opouští svůj úkryt. Může se objevit na zemi nebo na otevřeném místě.
Typickým znakem je také zanedbaná pavučina a nezájem o potravu. Tyto projevy jsou přirozenou součástí stáří, nikoli nemocí.
Jak dlouho vydrží pavouk bez potravy?
Dospělý pavouk dokáže bez potravy přežít několik týdnů až měsíců, v závislosti na druhu a teplotě prostředí. Pavouci mají velmi úsporný metabolismus.
V chladnějším prostředí a bez stresu mohou hladovět výrazně déle, než si lidé myslí. Nedostatek potravy ale postupně zkracuje jejich celkovou délku života.
Proč samice pavouků žijí déle než samci?
Samice pavouků žijí déle, protože jejich biologickou úlohou je přežít kladení vajíček a často i jejich ochranu. To vyžaduje delší život.
Samci mají jediný úkol – rozmnožení. Po dosažení dospělosti často hynou velmi rychle, někdy dokonce během nebo krátce po páření.
Může pavouk v bytě přežít zimu?
Ano, pavouk v bytě může zimu přežít bez problémů, protože není vystaven mrazu. To je hla
Pavouk, který se blíží ke konci svého životního cyklu, vykazuje poměrně dobře rozpoznatelné znaky. Tyto projevy si lidé často mylně vykládají jako nemoc nebo zranění.
Typické příznaky stárnoucího pavouka:
omezený pohyb a menší aktivita,
ztráta zájmu o potravu,
rozpadlá nebo neudržovaná pavučina,
zhoršená koordinace pohybu.
V bytě je velmi běžné, že pavouk na konci života opustí svůj úkryt a objeví se na zemi nebo na stěně. To je často okamžik, kdy si ho lidé všimnou a mylně se domnívají, že „něco provedl“.
Pro přehlednost uvádím srovnávací tabulku, kterou používám při rozhodování.
Příznak
Plíseň
Vlnatky
Svilušky
Hniloba
Struktura
Vláknitá
Chomáčky
Tečky, pavučiny
Rozpad pletiv
Reakce na vodu
Zvýrazní se
Pohyb
Pavučina
Beze změny
Zápach
Mírný
Žádný
Žádný
Silný rozklad
Rychlost šíření
Dny
Týdny
Postupná
Rychlá
Interpretace tabulky: Pokud se příznaky překrývají, rozhodující je kombinace struktury a zápachu. Plíseň reaguje na vlhkost, škůdci na dotyk a hniloba je téměř vždy spojena s rozpadem pletiv a výrazným zápachem. Jediný znak nestačí – sledujte souvislosti.
Protože se jedná o typický stromový druh, je potřeba jedince umisťovat vždy do vyšších nádrží, které musí mít odpovídající velikost (doporučená pro jednoho dospělce je 20 x 20 x 30 cm). Aby si mohli postavit hnízdo, vkládáme mláďatům do nádrže umělohmotnou větvičku rostliny. Do větších terárií je dobré přidat větve, pokojové rostliny, kůru. Vodu k napití předkládejte v mělkých miskách. Vlhkost by měla být okolo 75 %, lze jí udržovat pomocí rozstřikovače. Mláďatům, která nemají přístup k misce s vodou, je nutné postříkat i stěnu nádrže. Požadovaná teplota u tohoto druhu je kolem 26 °C. Je známo, že rodu Avicularia prospívá chov zvířat ve skupinách, hlavně u mláďat. Ty pak bezproblémově přijímají potravu a rychleji rostou. Podmínkou skupinového chovu je však dostatek místa a potravy. Hnízdo si tito sklípkani staví ve větvích, v listech či pod kůrou. Toto prostředí pro ně představuje bezpečné místo pro spánek, svlékání a přijímání potravy. Hnízdo sklípkanům odstraňujte jen ve výjimečných případech. Například při odchytu, nebo když je pavučina znečištěna zbytky potravy. Potravu tvoří hlavně cvrčci. Mláďatům je předkládejte naporcované spolu s červy do hnízda či na substrát. Velkým a dospělým zvířatům vypusťte několik cvrčků do terária a pravidelně kontrolujte počet ulovených cvrčků. Pro nasycení samic před pářením či k samotnému nasycení používejte odrostlá myší holátka. Je to mírumilovný druh i v době páření. K pozření může dojít jen tehdy, pokud samice není dostatečně nakrmená. Dospělý páreček tedy můžete bez obav chovat v době páření i po něm společně. Oba si udělají hnízdo na jiné straně terária.
Ingredience na těsto: 3 vejce, 90 g moučkového cukru, trocha citronové kůry, špetka soli do sněhu, 90 g polohrubé mouky, 1 zarovnaná lžička prášku do pečiva
Ingredience na pudink: 700 ml mléka, 2 vanilkové pudinky, 40 g cukru, 80 g másla
Ingredience na želé: 2 ks jahodové želé od Dr. Oetkera, 70 g cukru, 1 l vody
Dále: 500 g čerstvých jahod na dozdobení na talíři, šlehačku, jahodový topping, lístky máty
Postup: Žloutky vyšleháme s cukrem a citronovou kůrou do bělavé pěny, taktéž ušleháme s malou špetkou soli pevný sníh a mouku prosejeme s práškem do pečiva. Pak do žloutkové směsi přidáme asi polovinu mouky a trochu sněhu, už lehčeji promícháme a zase přidáme druhou polovinu mouky s trochou sněhu, opatrně promícháme a nakonec jen velmi lehce vmícháme zbytek sněhu. Na pečení si předem připravíme hluboký plech s okraji, ten vyložíme pečicím papírem (aby nám na plechu lépe držel, tak plech můžeme mírně navlhčit). Pokud nepoužijeme papír, tak musíme vymazat tukem a vysypat hrubou moukou. Stačí do poloviny, jelikož piškot bude nízký. Na plech rozetřeme těsto, vložíme do vyhřáté trouby a upečeme. Po upečení i s papírem vyndáme z plechu a necháme vychladnout. Mezitím uvaříme hustější pudink (osladíme ho dle vlastní chuti). Po uvaření odstavíme, občas promícháme a ještě do horkého vmícháme na menší kousky nakrájené máslo, až se hmota spojí. Místo části cukru můžeme přidat při vaření vanilkový cukr, rovněž lze místo cukru použít nějaké náhradní sladidlo. Z piškotového plátu odstraníme papír na pečení, plát vložíme zpět na plech a zalijeme ještě teplým pudinkem. Ten dobře rozetřeme až k okrajům, aby nikde nebyly mezery. Už nyní se mohou na pudink poklást jahody a mírně do pudinku zatlačit. Necháme v chladničce vychladit a pak zalijeme už mírně houstnoucí jahodovou želatinou připravenou dle návodu na sáčku – v 1 litru horké vody, ale pod bodem varu, rozpustíme 2 sáčky želatiny a cukr. Místo cukru můžeme opět použít nějaké náhradní sladidlo. Necháme v chladničce důkladně ztuhnout, krájíme na kousky a na talíři dozdobíme dle své fantazie šlehačkou, toppingem a mátou.
Jahodový koláč s tvarohem a pudinkem
Ingredience na těsto: 300 g polohrubé mouky, 100 g cukru moučka, 100 g másla nebo Hery, 2 vejce, 1 prášek do pečiva, 1 dl mléka dle potřeby
Ingredience na náplň: 1/2 kg tvarohu, 2 dl mléka, 1 vanilkový cukr, 200 g cukru, 2 vanilkové pudinky (jsou vhodné i ovocné), 2 vejce
Následuje stručný přehled různých typů spalovacích kamen, které jsou na trhu k dispozici.
Pyrolytické kotle na dřevo
Pyrolytický znamená zplyňovací kotel na kusové dřevo, dřevní brikety a dřevní odpad, konstruovaný s ohledem na antikorozní úpravu stěn. Vnitřní stěny kvalitního kotle jsou vyrobeny z kotlových plechů tloušťky 5 - 6 mm. Kotel má odolnou keramickou vyzdívku s mikrovýztuhou pro zajištění dlouhodobé stáložárnosti a dlouholeté životnosti. Kotel je určen pro úsporné a komfortní vytápění včetně možnosti ohřevu teplé užitkové vody v objektech jako jsou například rodinné domy, chalupy, dílny, provozovny apod. Zplyňovací kotle se vyznačují úsporným a ekologickým provozem a vysokou účinností (až 90%). Výborná regulace výkonu a kvalitní izolace kotle šetří palivo a čas obsluhy. Pyrolytické kotle vyžadují nepatrnou spotřebou elektrické energie za což se odmění ekologickým provozem, který splňuje náročné normy emisní třídy 3 ČSN EN 303-5 a i nadále je lze provozovat po roce 2022.
Dobrý pyrolytický kotel má velkou přikládací komoru pro délku polen 40 až 80 cm. V přikládací komoře lze bezproblémově spalovat kusové dřevo, dále štěpku nebo dřevěné brikety. Velká přikládací komora společně s výbornou regulací a vysokou účinností zajišťuje velmi dlouhé hoření na jednu vsázku paliva (až 4,5 hodiny). Výborná regulace tepelného výkonu kotle je řízena elektronickým regulátorem, který snímá teplotu kotlové vody, teplotu spalin, popřípadě i teplotu v místnosti a na základě těchto veličin řídí proces spalování. Tím je zaručen vysoký komfort obsluhy a vysoká účinnost spalování.
V této kategorii jde o kotle na tuhá paliva. Kotel na tuhá paliva je svařen z ocelových plechů a trubek. Vnitřní prostor je rozdělen vodní přepážkou na přikládací šachtu, spalovací komoru a výměník, kterým proudí spaliny ke kouřovému hrdlu. Pod spalovací komorou a přikládací šachtou je pohyblivý dvoudílný rošt, obvykle ovládaný z boční strany kotle pákou. Regulace sekundárního vzduchu přiváděného z boků do spalovací komory zvyšuje účinnost tohoto kotle. Primární vzduch je přiváděn regulovatelnou klapkou v popelníkových a přikládacích dvířkách. Regulace se provádí ručně nebo automaticky regulátorem výkonu (TRV), který je dodáván jako příslušenství současně s kotlem. Tyto kotle jsou vhodné pro vytápění bytů, rodinných domků, provozoven a obdobných objektů s tepelnou ztrátou 17-35 kW. Otopný systém může být s otevřenou nebo tlakovou expanzní nádobou, samotížným nebo nuceným oběhem otop
EU stanoví pro každý včelařský rok částku v eurech, kterou smí členský stát na včelařská opatření vydat. ČR se spolupodílí na financování dotace 50 % vynaložených prostředků. Příspěvek EU pro ČR na včelařské dotace ve výši 50 % v roce 2019 činí 1 250 509 eur.
Částku v Kč určenou na dotace v příslušném včelařském roce zveřejňuje Fond vždy v lednu – www.vcelarstvi.cz v záložce Dotace, případně na www.szif.cz, v záložce SZIF poskytuje > Společná organizace trhů > Živočišná výroba > Včelařství > Eurodotace podle nařízení vlády č. 197/2005 Sb. > Zpravodajství.
Pro včelařský rok 2019 je pro chovatele včel určena částka v celkové výši 64 336 187 Kč. Český svaz včelařů, z.s., je zprostředkovatelem mezi chovateli včel a Fondem a aktivně se podílí na administraci včelařských dotací. V souladu s nařízením vlády je jediným žadatelem o dotace na všechna opatření za všechny chovatele včel bez ohledu na jejich členství v ČSV. ČSV shromažďuje požadavky jednotlivých chovatelů včel. U doručených požadavků provádí evidenci a základní administraci, v případě neúplných požadavků vyzývá chovatele k doplnění povinných údajů, zpracovává přehledy dle pokynů Fondu a provádí další nezbytné úkony související s administrací „eurodotací“.
ČSV jako uznané chovatelské sdružení včely medonosné kraňské plní nezastupitelnou úlohu při vypracování seznamu šlechtitelských chovů včelích matek z uznaného šlechtitelského programu, na které lze poskytnout dotaci podle § 8 nařízení vlády. ČSV zajišťuje předání dílčích dotací jednotlivým chovatelům včel, kteří splnili dotační podmínky. K zajištění řádné administrace „eurodotací“ vydává ČSV každoročně Organizační pokyny ČSV. Tyto pokyny jsou zveřejněny v časopisu Včelařství č. 1/2019 a na www.vcelarstvi.cz. Součástí organizačních pokynů jsou i lhůty pro doručení požadavků a všech dokumentů na ČSV. Tyto lhůty je nutno vzhledem k administrativní náročnosti zpracování dotace dodržet!
Fond na základě požadavků předaných od ČSV provádí jejich administrativní kontrolu a výpočet dotace pro chovatele, kteří splnili podmínky pro její získání. Pokud soubor všech oprávněných nároků přesáhne pro příslušný včelařský rok finanční částku určenou na dotace pro chovatele včel, upravuje u vybraných opatření v souladu s § 10 odst. 6 nařízení vlády výši oprávněných nároků koeficientem krácení. Fond každoročně do 15. října poukazuje celou částku dotace na ČSV, který bezprostředně po přijetí finančních prostředků provádí jejich rozesílání jednotlivým chovatelům včel.
Dotace jsou určeny pro chovatele včel. Chovatelem včel je fyzická nebo právnická osoba, která chová včelstva na&n
Je bílá plíseň na orchideji nakažlivá pro ostatní rostliny?
Bílá plíseň na orchideji může být za určitých podmínek přenosná, zejména pokud je způsobena aktivním houbovým růstem v prostředí se zvýšenou vlhkostí a minimálním prouděním vzduchu.
Plísně se šíří sporami, které se ve vlhkém a stojatém vzduchu snadno přenesou na další substrát. Pokud máte orchideje těsně u sebe, riziko roste. V praxi doporučuji při podezření na aktivní plíseň rostlinu dočasně izolovat. Samotné zasolení nakažlivé není. Rozhodující je správná diagnostika bílé plísně a úprava prostředí – tedy větrání a omezení přemokření.
Může být bílý povlak na orchideji jen vodní kámen?
Ano, velmi často jde o usazeniny z tvrdé vody, nikoli o skutečnou plíseň. Bílý prášek na substrátu orchideje bývá minerálního původu.
Vodní kámen vytváří tvrdé, krystalické struktury, které nereagují na vlhkost a nemají zápach. Pokud po navlhčení nedochází k optickému „oživení“, pravděpodobně nejde o bílou plíseň. V českých podmínkách s tvrdou kohoutkovou vodou je tento jev běžný. Řešením je přechod na dešťovou nebo filtrovanou vodu a občasné propláchnutí substrátu.
Jak rychle se bílá plíseň na orchideji šíří?
Bílá plíseň se může při ideálních podmínkách rozšířit během několika dnů, zejména při kombinaci vlhkého substrátu a nedostatečného větrání.
V praxi jsem pozoroval viditelné rozšíření vláken během jednoho týdne. Pokud se povlak nemění, může jít spíše o zasolení. Aktivní plíseň na orchideji ale reaguje na vlhkost a postupně kolonizuje další části substrátu. Klíčová je kontrola po 3–5 dnech – sledování vývoje pomůže odlišit biologický proces od minerální usazeniny.
Mám orchidej s plísní hned přesadit?
Ne vždy je okamžité přesazení nutné. Záleží na rozsahu a stavu kořenového systému.
Pokud jde o povrchovou bílou plíseň na substrátu bez známek hniloby, často stačí zlepšit větrání a omezit zálivku. Přesazení má smysl tehdy, pokud je substrát výrazně napadený nebo zapáchá. Zbytečná manipulace může orchidej oslabit. Nejprve proveďte diagnostický test a sledujte vývoj několik dní.
Jak poznám rozdíl mezi plísní a vlnatkami?
Rozdíl je ve struktuře a přítomnosti živého hmyzu. Vlnatky tvoří bílé chomáčky, ale uvnitř je drobný škůdce.
Při dotyku vatovou tyčinkou lze často zaznamenat pohyb nebo lepkavou stopu. Skutečná bílá plíseň je vláknitá a bez pohybu. Pokud si nejste jistí, porovnejte vzhled s fotografiemi škůdců: Srovnávací fotografie vlnatek na orchidejích
Správná identifikace je zásadní pro volbu zásahu.
Může plíseň vzniknout jen z nadměrného rosení listů?
Ano, dlouhodobé rosení bez dostatečného proudění vzduchu může vytvořit id
