Ingredience: 2 kg srnčí plece, 300 g anglické slaniny, celý černý pepř, rozmarýn, sůl, jalovec, cibule, máslo
Ingredience na nálev: 0,7 l červeného vína
Postup: Plecko dobře naporcujeme, aby se vešlo do pekáče. Pečlivě odblaníme, jinak bude cítit, a to každý nemusí. Prošpikujeme dobrou slaninou. Na dno pekáče nakrájíme plátky másla a poházíme zbylou slaninou. Navrch vložíme připravené plecko, na které ještě poklademe plátky másla. Potom osolíme, posypeme kuličkovým pepřem, jalovcem a rozmarýnem. Takto připravené srnčí plecko dáme do rozehřáté trouby péct na 220 °C a necháme cca na 20 minut péct, aby se maso zatáhlo. Plecko pak polijeme láhví kořeněného vína (například chilská frankovka Tarapaca), pekáč přiklopíme a necháme v troubě podusit přibližně 1 hodinu. Dobu dušení můžeme prodloužit podle kvality srnčího masa. Že je srnčí hotové nejlépe poznáme, když lehce vykroutíme kost z masa. Do masa nepícháme, ztratilo by šťávu! Po vyndání z trouby necháme maso na půl hodiny odpočinout, aby natáhlo zpět šťávu. Jako příloha k srnčímu plecku na červeném víně je ideální bramborový knedlík s cibulkou a červené zelí.
Ingredience: 750 g srnčí plece, 200 g nakládaných hub, 100 g slaniny, 3 lžíce másla, 2 lžíce medu, 2 lžíce oleje, 1–2 lžíce solamylu (škrobové moučky na zahuštění), 1 lžíce nasekané petrželky kudrnky, 8 kuliček jalovce, 3 bobkové listy, 1 velká cibule, 1 mrkev, 250 ml červeného vína, mletý černý pepř, voda, sůl
Postup: Srnčí maso důkladně očistíme, omyjeme, osušíme a rozřízneme na plát, který po obou stranách dobře naklepeme, plecko osolíme, okořeníme pepřem. Houby scedíme a promícháme s nasekanou petrželkou, touto směsí potřeme připravený plát masa, opatrně zavineme a zajistíme provázkem. Roládu opečeme ze všech stran na rozpáleném oleji, pak ji přemístíme do pekáčku, přidáme máslo a na kostičky nakrájenou slaninu. V troubě vyhřáté na 200 °C pokrm pečeme asi 20 minut. Oloupanou cibuli s oškrábanou mrkví nakrájíme na kostičky a přidáme k masu spolu s kořením, dle potřeby vše podlijeme teplou vodou a v troubě vyhřáté na 190 °C dopečeme doměkka, což bude trvat asi 50 minut. Horkou roládu vytáhneme z pekáče, uchováme v teple, do výpeku nalijeme víno, promícháme a přivedeme k varu, zahustíme solamylem rozmíchaným v troše studené vody, omáčku krátce provaříme. Omáčku z výpeku ještě osolíme, dochutíme medem a mletým pepřem, vložíme do ní zpět roládu a vše ještě krátce prohřejeme. Roládu nakrájenou na plátky podáváme nejlépe s bramborovou kaší podlitou omáčkou z výpeku.
Ingredience: 1,5–2 kg srnčí plece, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 300 g kořenové zeleniny, 200 ml červeného vína, 2 polévkové lžíce povidel, 2 polévkové lžíce rajčatového protlaku, sůl, pepř, 150 ml vody, nové koření, celý pepř, jalovec, bobkový list, olej
Ingredience k dochucení: 500 g jater (srnčí, kachní, husí), 100–150 g na oleji opražených mandlových lupínků, 150 g brusinek či višní, ideálně marinovaných v koňaku či portském víně, 200 g slaniny, 150 g dobré anglické slaniny na plátky
Postup: Očištěné a odblaněné maso osolíme, opepříme a opečeme na oleji. Na oleji orestujeme nakrájenou kořenovou zeleninu, cca po 4–5 minutách přidáme nakrájenou cibuli a restujeme další 3 minuty. Přidáme nakrájený česnek, povidla a rajčatový protlak a krátce zarestujeme. Vložíme zatažené maso, červené víno a vývar ze 150 ml vody a divokého koření (stačí vyvařit cca 15 minut). Pokud máme, tak můžeme přidat snítku tymiánu a čerstvé majoránky. Zakryjeme pokličkou a pečeme na 160 °C cca 2,5–3 hodiny. Maso bude po upečení samo odpadávat od kosti. Maso obereme a nakrájíme na menší díly (bude se mixovat). Pěkné pevnější části masa můžeme nakrájet na malé kostičky a nechat bokem (maximálně 250 g celkem). Slaninu rozškvaříme a vložíme do nádoby, ve které můžeme mixovat. Přidáme syrová játra a upečené maso určené k mixování včetně výpeku se zeleninou a vínem. Lehce osolíme a opepříme a rozmixujeme do hladka. Vmícháme opečené mandlové lupínky, kostičky pevného masa a marinované sušené ovoce (brusinky či višně dodají zajímavý sladkokyselý tón). Zapékací formu vhodnou na paštiku vyložíme plátkovou slaninou a „nalijeme“ a stěrkou zarovnáme připravenou paštikovou hmotu. Vršek zakryjeme pergamenovým papírem a „pečeme“ ve vodní lázni na 100 °C 60–70 minut, poté odstraníme papír a necháme péct v lázni (tentokrát již na 140 °C) dalších 20–30 minut. Podáváme s čerstvým chlebem nebo opečenou bagetkou společně s jablečným čatní.
Rada: Pokud nemáte k dispozici troubu a máte neodolatelnou chuť na tuto paštiku, tak ji můžete uvařit ve vodní lázni na kamnech. Voda v lázni se udržuje těsně pod bodem varu – sem tam bublinka. Hotovo budete mít při stejném receptu za cca 90 minut.
Ingredience: 350 g předního hovězího masa, 400 g vepřového masa (plecko, ořez), 20 g soli (lépe směs Praganda), 2 dl vody, 100 g strouhanky, 1,5 dl mléka, 2 vejce, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 35 g polohrubé mouky, mletý pepř, mletý kmín, sladká paprika, majoránka, 50 g slaniny nakrájené na kostičky
Technologický postup: Hovězí maso nakrájíme na kostky a prosolíme Pragandou, samostatně umeleme. Mícháme v hnětači za postupného přilévání vody až do vytvoření husté lepivé kaše (takzvaného prátu). Prát promícháme se strouhankou rozmíchanou v mléce a přidáme vejce. Vepřové maso semeleme s cibulí, česnekem, přidáme do hnětače, dále přisypeme mouku a koření. Dobře promícháme, nakonec vmícháme slaninu. Ze směsi vytvoříme 1–2 šišky a pečeme 1,5 až 2 hodiny při 220 °C do zlatova. Podléváme vodou a poléváme vypečenou šťávou. Po vychladnutí krájíme na plátky.
Vepřové maso omyjte a nakrájejte na menší kousky. Cibuli oloupejte a pokrájejte na drobno. Česnek oloupejte a utřete nebo prolisujte. Kapustu očistěte, zbavte košťálu, listy pokrájejte na menší kousky a spařte je horkou vodou. Poté v hrnci rozpusťte vepřové sádlo a na něm osmahněte nakrájenou cibulku. Přidejte maso, osolte a dochuťte pepřem a kmínem, trochu osmahněte, poté podlijte vlažnou vodou, přikryjte poklicí a duste do poloměkka. Během dušení podle potřeby podlévejte vlažnou vodou a míchejte. Poloměkké maso zaprašte hladkou moukou, osmahněte, zřeďte opět vlažnou vodou a rozmíchejte. Nakonec přidejte spařenou kapustu a prolisované stroužky česneku. Za občasného míchání ještě doduste, dokud nebude vše měkké. Kapustu prvních deset minut duste bez poklice, bude mít lepší chuť i vůni. Dušené vepřové maso s kapustou podávejte nejlépe s vařenými bramborami.
Vepřová plec je maso překrývající kloub přední nohy, můžete se setkat také s názvem ramínko nebo plecko. Většinou se jedná o světlé, libové maso nebo jen s trochou sádla, tvořené několika svaly či úpony. Vepřová plec je velmi chutné a šťavnaté maso s širokým využitím a bývá nejčastěji používaným masem v kuchyni. Můžete se s ní setkat v různých omáčkách a minutkách, ale i při pečení, dušení či grilování.
Je to masová pomazánka, která se připravuje nejčastěji z vepřového bůčku, dá se ale použít i jiné tučnější maso, jako například kachna, husa, králík, losos a podobně.
Maso na rillettes se krájí na kostky o velikosti 2–3 cm, které se dají do pekáče, kde se osolí, opepří a podlijí bílým vínem. Podle chuti se mohou přidat i jiné ingredience (česnek, rozmarýn, tymián, bobkový list, jalovec, ...). Maso se vloží do trouby, kde se pomalu peče až osm hodin, dokud se nerozpadne a nevytvoří kompaktní hmotu. Takto upečené maso se nechá vychladnout a podává se s bílým pečivem. Někdy je lepší maso pro jemnější strukturu rozmělnit vidličkou nebo tyčovým mixérem.
Recept pochází z oblasti Touraine ve střední Francii, místní rillettes mají chráněné zeměpisné označení původu. První zmínka o nich pochází z roku 1480, název vznikl jako zdrobnělina výrazu rille, označujícího podlouhlý špalíček sádla.
Rillet se někdy také nazývá jako rillettes, rijet, grillons, cretons, u nás známé jako masová pomazánka.
Tato francouzská specialita je sice jednoduchá, ale velmi dlouhá na přípravu. Jedná se o pokrm pro labužníky.
Na dobré rillettes potřebujeme dobré vepřové maso. Nejlépe směs několika druhů. Nejoptimálnější je používat plecko, krkovici, kotlety.
Obecně platí, že na 1 kg masa se přidává 0,25 l tekutin (sádlo se nepočítá).
V srpnu a září je srnčí maso nejkvalitnější, zvěř je totiž nejlépe živena. Srnčí maso má svou specifickou chuť a vůni.
Srnec bývá větší, mívá mezi 14–25 kg a jeho maso je tužší a pokládáno za méně kvalitní. Chutnější je srna, ta je menší, mívá 10–15 kg a její maso je křehčí. Ovšem nejlepší je maso z malých srnčat, to je však velmi těžko dostupné. Samozřejmě platí, že čím mladší jedinec, tím kvalitnější maso. Stáří zvířete určíme podle zbarvení masa, tmavší je ze staršího kusu a světlejší z mladšího.
Typickou chuť a vůni můžeme zvýraznit tím, že maso upravíme více přírodně, tedy bez zbytečného koření. Někomu tato vůně vadí, a tak ji může překrýt právě kořením a hlavně cibulí. Maso ze srnčího je třeba odblanit, to znamená špičatým nožem propíchnout tuhou blánu a odříznout ji. Zpracované maso v obchodech je většinou již odblaněné.
Srnčí můžeme špikovat, nakládat do koření, do olejových směsí nebo jen tak obalit v koření a nechat odležet. Moření v octovém kořeněném nálevu je možné, ale není nutné. Delikatesou je srnčí maso potřené máslem, které se poté nechá asi dva dny odležet.
Srnčí chutná s houbami, s kořením na zvěřinu (divoké koření), v kombinaci s ovocem, rybízy a brusinkami, se švestkovými povidly, šípky či ořechy, typická je úprava s jedlými kaštany. Omáčky se hodí nejlépe vinné či smetanové.
Srnčí maso dělíme na krk, hřbet, plecko, žebra, kýta, panenská svíčková. Toto maso obsahuje 103 kcal, 2 g tuků, 22 g bílkovin a 55 mg sodíku.
Technologický postup: Srnčí maso (kýta nebo plecko) odblaníme, omyjeme, osušíme, pokrájíme na větší kostky a obalíme v mouce. Velkou cibuli nakrájíme na kostky a uzenou slaninu na proužky. Česnek prolisujeme, rajčata pokrájíme na kousky a feferonku posekáme nadrobno. Na rozehřátém sádle necháme zesklovatět pokrájenou cibuli, přidáme proužky uzené slaniny, bobkový list, celý černý pepř, celé nové koření, celý jalovec a spolu orestujeme asi 5 minut. V tomto základě zprudka opečeme srnčí maso, aby se na povrchu vytvořila kůrčička – asi 3 až 4 minuty. Nyní přidáme obě mleté červené papriky, necháme je v tuku rozpustit a přisypeme pokrájená rajčata, ze kterých vydusíme tekutinu. Nezapomeneme usilovně míchat, aby se nic nepřipálilo a nezhořklo. Dále přidáme prolisovaný česnek, posekanou pikantní papričku, podlijeme srnčím anebo domácím hovězím vývarem či horkou vodou, přikryjeme pokličkou a na mírném plameni pomalu dusíme do změknutí masa, asi 120 minut. Podle potřeby podléváme vývarem a často promícháváme. Asi v polovině vaření začneme podlévat kvalitním suchým červeným vínem. Když je maso měkké, vybereme ho na talíř. Šťávu i s kořením promixujeme ponorným mixérem dohladka nebo poctivě propasírujeme. Šťávu až nyní osolíme a okořeníme majoránkou, vrátíme maso, spolu prohřejeme a můžeme podávat. Srnčí guláš na červeném víně servírujeme s knedlíky podle vlastního výběru.
Srnci žijí téměř ve všech státech Evropy. Vybírají si především místa, která nabízejí pestrou potravu, a husté křovité porosty podél lesů, vyskytují se však i v zemědělských oblastech. Ve volné přírodě v současnosti nemá srnec přirozené nepřátele, což vedlo ke zvýšení stavů, a tudíž i k intenzivnímu lovu. Srnčí maso na českém trhu proto pochází ve většině případů z domácích revírů, mimo to se i exportuje. Lovná sezona srnců začíná v polovině května a trvá do konce září, srny a mláďata se smějí lovit jen od září do prosince.
Srnec obecný se živí zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti.
Srnčí zvěř poskytuje tmavé, libové a jemně vláknité maso, které se v kuchyni uplatní mnoha způsoby. Hodí se na přípravu minutek, na pečení, dušení, rolády, paštiky a zvěřinové guláše či ragú. Nadto je srnčí bohatým zdrojem látek důležitých pro náš organismus, jako je vápník, železo, fosfor, vitamín A, vitamíny skupiny B, a mnoha dalších, například obsahuje nenasycenou mastnou kyselinu, která hraje významnou roli v ochraně zdravých cév, neboť zabraňuje jejich onemocnění.
Postup: Jablka oloupeme a nakrájíme na malé plátky. Zázvor a česnek očistíme a nastrouháme. Rozinky spaříme. Z citronu vymačkáme šťávu. Do hrnce vsypeme plátky jablek, přidáme česnek, zázvor, rozinky a zbytek koření. Přidáme čtyři lžíce citronové šťávy, hnědý korunní cukr a společně vše vaříme, než se celá směs rozvaří. Rozvařenou jablečnou směs v mixéru důkladně rozmixujeme. Horké jablečné čatní plníme do čistých skleniček, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. Takto ho můžeme uchovat v lednici i několik týdnů.
Ingredience: 1 kg srnčí plece, divoké koření, 1 l vývaru nebo marinády, 3 ks mrkve, petržele, 1 celer, 2 lžíce hladké mouky, dle chuti bílé nebo červené víno
Postup: Před vložením masa osmahneme kořenovou zeleninu a cibuli na tuku, přidáme maso, opečeme je, podlijeme a dusíme doměkka. Podle potřeby podléváme horkým vývarem nebo vodou, ale u zvěřiny se často využívá i bílého nebo červeného vína. Jestliže jsme maso mořili, podléváme mořidlem. Na zvěřinu používáme koření, kterému se říká divoké. Je to bobkový list, nové koření, celý pepř, mohou se přidat i bobulky jalovce. Výhodné jsou různé kořenicí směsi tohoto koření, které jsou již namíchány v určitém poměru. Měkké maso vyjmeme, odstraníme koření, šťávu vydusíme na tuk, zaprášíme moukou, kterou dorůžova osmahneme, pak podlijeme a zahuštěnou omáčku provaříme a dochutíme solí, pepřem a zvláštní chuť dodáme přídavkem ostřejší zavařeniny nebo kečupu. Vybrané omáčky také doplňujeme smetanou. Mezitím maso, pokud ještě není v porcích, naporcujeme a pak je necháme v omáčce prohřát.
Srnčí hřbet s kostí či bez kosti: Jde o nejušlechtilejší část srnčího masa, která se hodí k pečení v celku i k přípravě grilovaných kotlet s kostí.
Srnčí kýta: Může se péct nebo dusit a je vhodná i na minutkovou úpravu.
Srnčí na pečení: Nejčastěji se peče v celku hřbet s kostí, a to v úpravě na smetaně. Výborně chutná také pečeně z kýty, kterou můžete den předem naložit do směsi vína, koření a kořenové zeleniny.
Srnčí na dušení: Při přípravě zvěřinových gulášů a jemných ragú se nejlépe uplatní srnčí plec, hrudí nebo pupek. K pomalému dušení vcelku je vhodná kýta bez zadního kolena a pánevní kosti.
Srnčí na minutky: Křehké medailonky připravíte z vykostěného srnčího hřbetu, na steaky se hodí také vrchní a spodní šál z kýty. Podávat je můžete s omáčkou z červeného vína, pepře nebo brusinek.
Před vlastní úpravou si uvědomte, že zvěřina vyžaduje především kvůli nízkému obsahu tuku nejen odlišnou úpravu proti ostatnímu masu (špikování), ale i odlišný způsob podávání a kombinace s přílohami. Nesnažte se tedy vnutit strávníkům například bažanta upraveného s knedlíkem a zelím jako oblíbené vepřové. Jako přílohu podáváme ke zvěřině obvykle rýži, brambory v různé úpravě (například krokety, hranolky, brambory americké, opečené, vařené, jemný bramborový knedlík), jemné knedlíky houskové, jemné pečivo (slané rohlíčky, houstičky a podobně).
Pokrmy ze zvěřiny vždy doplňujeme kompoty, z nichž upozorňujeme na brusinkový, broskvový, dušená jablíčka, hruškový, meruňkový. Výborné jsou i džemy a zavařeniny, například brusinková, šípková, malinová i z černého rybízu. Doplňkem mohou být různé druhy zeleninových salátů.
Z nápojů se ke zvěřině hodí nejlépe vína, ovocné a vinné mošty.
Jehněčí maso se dá zakoupit v řeznictví nebo je v dnešní době velmi oblíbený nákup přímo od farmáře. Cena se odvíjí od toho, zda se jedná o běžný chov, nebo o takzvaný bio chov. Cena je samozřejmě závislá i na druhu masa: krk s kostí stojí kolem 200 korun za 1 kg, hřbet s kostí 360 korun za 1 kg, plecko 240 korun za 1 kg, žebra 180 korun za 1 kg, kýta s kostí 300 korun za 1 kg a za kolínko zaplatíte 410 korun za 1 kg.
Jehněčí maso se získává ze savých nebo dokrmovaných mladých kusů ovcí a beranů. Jde o kvalitní bílé maso, které je velmi jemné a dobře stravitelné, čímž splňuje dnešní požadavky na zdravou a plnohodnotnou výživu. Vzhledem k vysokým biologickým a přitom dietetickým hodnotám patří jehněčí maso k dietnímu stravování. Vedle své typické vůně, chuti a dobré stravitelnosti se jehněčí maso vyznačuje vysokým obsahem důležitých aminokyselin, vitamínů a minerálních látek. Díky svému složení příznivě působí na metabolismus cholesterolu a je vhodné i pro bezlepkovou dietu.
Možnosti kuchyňské úpravy jsou široké, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Pro kuchyňskou úpravu jehněčího masa se používá pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručena jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Při úpravě masa je třeba důkladně odstranit případný tuk a jednotlivé části pečlivě odblanit a zbavit šlach. Tím, že je jehněčí maso jemné, hodí se i k rychlé úpravě.
Tuk, který maso obsahuje, se nazývá lůj, jde o dost tuhý tuk, který po zahřátí a rozpuštění opět velmi rychle tuhne, a proto se musí pokrmy z jehněčího masa podávat horké.
Maso obsahuje 54–74 % vody, kolem 18 % bílkovin, 5–25 % tuku, 0,2 % sacharidů, dále železo, vápník, draslík a sodík. Vzhledem k vysokému obsahu draslíku, sodíku a železa se toto maso doporučuje podávat chudokrevným pacientům.
Jehněčí maso dělíme do dvou jakostních tříd. Do první jakostní třídy patří kýta, hřbet a výběrová kolínka. Druhou jakostní třídu tvoří plecko, hrudí a krk.
Skopové maso je nejchutnější z 2 až 3letých dobře krmených beranů, skopců (vykastrovaný beran), ovcí. Maso je jasně červené barvy, tuk (lůj) je bílý a má tuhou konzistenci.
Skopové maso je více blanité a šlachovité než masa ostatních jatečních zvířat, a tak potřebuje delší dobu zrání.
Skopové maso má vysokou biologickou hodnotu, obsahuje až 30x více železa než maso ostatních druhů. Jeho chuť ovlivňuje prostředí chovu zvířete, výživa a druh plemene. Pokud bylo jehně drženo na volné pastvě a má tři až dvanáct měsíců, je jeho maso velmi libové a hezky růžové. S přibývajícím věkem pak barva masa tmavne. Prodává se maso beranů, ovcí, jehňat. Podle věku zvířete je skopové maso cihlově červené až tmavočervené, jemně vláknité. U starších zvířat je maso méně kvalitní (tuhé, tučné).
Maso z krmných beranů a ovcí – z vykastrovaných samčích a samičích kusů, které se porážejí až ve druhém roce stáří – má tmavou barvu a je prostoupené žlutým tukem (lojem). Maso z vykastrovaných samčích kusů starších dvou let je hrubě vláknité, žlutě žilkované tukem (lojem) a většinou mírně páchne po rybím tuku.
Skopové maso obsahuje lůj, který po vychladnutí tuhne a je velmi nechutný, proto pokrmy podáváme dostatečně horké a vždy na předehřátém talíři nebo v timbálech.
Možnosti kuchyňské úpravy jsou široké, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Pro kuchyňskou úpravu skopového masa používáme pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručena jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Při úpravě masa je třeba důkladně odstraňovat případný tuk a jednotlivé části pečlivě odblanit a zbavit šlach.
Jehněčí maso se dělí do dvou jakostních tříd. Do první jakostní třídy patří kýta, hřbet a výběrová kolínka. Do druhé jakostní třída spadá plecko, hrudí a krk.
