Pečený květák podle Pohlreicha jsem začal zkoušet proto, že mě lákala myšlenka udělat z obyčejné zeleniny plnohodnotné jídlo, ne jen dietní přílohu. Na papíře to vypadá jednoduše – květák, olej, sůl, vysoká teplota – ale první pokusy doma dopadly rozpačitě. Buď byl květák mdlý, nebo naopak nepříjemně hořký, a chuť se ani zdaleka neblížila tomu, co člověk zná z restaurace.
Postupně jsem pochopil, že problém není v surovině ani v troubě, ale v nepochopení principu. Pečený květák v tomhle stylu není o opatrnosti, ale o rozhodnosti. Jakmile jsem přestal vařit „bezpečně“ a začal pracovat s teplotou, tukem a barvou, výsledek se změnil zásadně.
FAQ – často kladené otázky
Jakou teplotu používá Pohlreich na pečený květák?
Pečený květák podle tohoto stylu se připravuje při vysoké teplotě, obvykle kolem 220–240 °C. Právě teplota je klíčem k chuti.
Nižší teploty vedou k dušení a vařené chuti, která květák zabije. Pokud se bojíte připálení, snižujete teplotu zbytečně – místo toho hlídejte barvu a prostor na plechu. Bez vysoké teploty se chuť nikdy nerozvine.
Proč je můj pečený květák hořký?
Hořkost vzniká tehdy, když je květák přepálený nebo vysušený bez dostatku tuku. Ne každá tmavá barva ale znamená hořkost.
Pokud květák páchne spáleninou a chutná štiplavě, je už za hranou. Při správném postupu jsou tmavší okraje žádoucí a dávají chuť. Rozhoduje rovnoměrné opečení a správný tuk, ne jen čas.
Musí se květák před pečením vařit?
Ne, květák se na pečení předem nevaří, pokud ho děláte na růžičky. Vaření by ho zbytečně nasáklo vodou.
Syrový květák při vysoké teplotě změkne a zároveň se opeče. Předvaření má smysl jen u celého květáku nebo velmi velkých kusů. U běžného domácího pečení je syrový květák lepší volba.
Jaký tuk je na pečený květák nejlepší?
Nejlépe funguje olej s vyšším bodem zakouření, například řepkový nebo slunečnicový. Tuk musí vydržet vysokou teplotu.
Máslo se může pálit, pokud ho použijete od začátku. Pokud chcete máslovou chuť, přidejte ho až ke konci. Bez dostatku tuku bude květák suchý a mdlý, i když je správně upečený.
Kdy solit květák – před nebo po pečení?
Sůl patří na květák už před pečením, aby se chuť rovnoměrně rozvinula. Solení až po upečení nestačí.
Správně osolený květák chutná plně a ne ploše. Sůl pomáhá vytáhnout chuť a podpořit opečení. Strach z přesolení často vede k tomu, že je květák chuťově prázdný.
Jak poznám, že je květák správně upečený?
Správně upečený květák má tmavší, opečený povrch a měkký střed. Vůně připomíná pečení, ne vaření.
Když do něj píchnete vidličkou, měl by jít snadno propíchnout, ale nerozpadat se. Pokud je měkký, ale bledý, byl pečený při nízké teplotě. Pokud je tvrdý a hořký, byl přepálený.
Dá se pečený květák udělat bez oleje, aby chutnal?
Bez oleje se pečený květák neudělá chutně v tomto stylu. Tuk je zásadní součást výsledku.
Pokusy o „zdravé“ pečení bez tuku končí suchým a nevýrazným jídlem. Pokud chcete méně tuku, použijte ho méně, ale úplně ho nevynechávejte. Chuť bez tuku prostě nevznikne.
Proč restaurace zvládne celý květák a doma to nejde?
Restaurace mají výkonnější trouby a přesnější kontrolu teploty. Celý květák vyžaduje rovnoměrný žár.
Doma se celý květák často upeče nerovnoměrně – povrch je hotový, střed syrový.
Kůže se pečením nepřipravují samostatně, ale vždy bývají součástí pokrmu, například koleno s kůží, grilovaná kýta s kůží, pečenýbůček s kůží.
Pečené vepřové koleno
Ingredience: 750 g vepřového zadního kolena s kůží, 2 ks cibule, 5 stroužků česneku, kmín, sůl, pepř mletý nebo drcený, 150 g kořenové zeleniny
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půl množství do pekáče. Koleno omyjeme a nařežeme kůži na čtverečky, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Takto připravené maso vložíme do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka) a zbytek cibule. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny, z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž maso postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice, znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme vcelku nebo krájené s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Křupavý vepřový bůček
Ingredience: 1 kg vepřového bůčku s kůží, 1 ks cibule, sůl, pepř, 2 stroužky česneku, voda
Technologický postup: Bůček vložíme na minutku do mrazáku, aby sádlo ztuhlo, potom kůži nařežeme na co nejmenší mřížky. Stačí pouze proříznout kůži, sádlo už řezat nemusíme. Doporučuje se si s touto operací dostatečně pohrát, výsledek snažení stojí opravdu za to. Velkou cibuli nařežeme na 1 až 1,5 cm tlustá kolečka a narovnáme do nádoby, v níž budeme péct bůček. Podlijeme vodou, aby byla cibule do poloviny potopená, vložíme bůček a dostatečně jej ze všech stran osolíme, opepříme a potřeme rozmačkaným česnekem. Pečeme v předehřáté troubě, spíš rychleji než pomalu. Jídlo je hotové, když je cibule dohněda opečená. Bůček je vynikající teplý i studený a vypečená křupavá kůžička je hřebem pokrmu. Sůl na kůži se postupně splavuje a plynule přelévá bůček, naopak zespodu prostupuje aroma cibule.
Technologický postup: Do 200 ml vody rozpustíme potřebné množství soli (na 9 kg masa asi 2 kg soli). Připraveným roztokem napícháme pomocí injekční stříkačky a jehly celou kýtu na různých místech. Kůži můžeme nařezat na mřížky. Pak celou kýtu posolíme a vložíme do nálevu, který by měl být na chuť slaný a řádně očesnekovaný. No, a pak už jen záleží na vás, jak dlouho budeme mít maso naložené v láku. Pro urychlení je možné kýtu napíchat rychlosolí, pak ji stačí nechat jeden týden naloženou na chladném místě. V den grilování je vhodné celé maso i s lákem povařit jen 30 minut, a to nejlépe v kotli. Poté kýtu napíchneme na grilovací tyč, zajistíme proti posunu a vložíme na gril. Pak už jen točíme a topíme a čekáme na první okrajování. Během grilování je vhodné maso potírat připraveným roztokem pro lepší chuť a barvu (olej, česnek, grilovací koření, sůl a pivo).
Cibuli a česnek očistěte, nakrájejte na plátky a nasypte do pekáče. Maso omyjte a osušte. Do většího hrnce dejte vařit vodu, až začne vařit, tak ji osolte a vložte do ní bůček, který vařte asi 20 minut. Bůček vyjměte z hrnce, kůži pokrájejte na plátky nebo na mřížku, osolte, opepřete, posypte kmínem a položte do pekáče na cibuli a česnek, kam také přidejte asi 50 g vepřového sádla. Troubu si vyhřejte na 180 °C, bůček zakryjte alobalem a vložte do trouby. Pečte asi 1 hodinu, poté odstraňte alobal a dopečte ještě asi 20 minut, aby kůrka byla pěkně opečená. Takto upečenýbůček podávejte teplý s houskovým či bramborovým knedlíkem a zelím.
Cibuli a česnek očistěte, nakrájejte na plátky a dejte do pekáče. Maso omyjte a osušte, kůži pokrájejte na plátky nebo na mřížku, osolte, opepřete, posypte sladkou paprikou a kmínem a vetřete pokrájenou feferonku. Zbytek feferonky dejte do pekáče k cibuli a česneku, kam také přidejte asi 50 g vepřového sádla a připravený bůček. Troubu si vyhřejte na 180 °C, bůček zakryjte alobalem a vložte do trouby. Pečte asi 80 minut, poté odstraňte alobal a dopečte ještě asi 20 minut, aby kůrka byla pěkně opečená. Takto upečenýbůček podávejte buď teplý s houskovým či bramborovým knedlíkem a zelím, nebo studený s chlebem a hořčicí.
Nejprve si připravte cibuli, kterou oloupejte a nakrájejte na tenké plátky, poté oloupejte česnek a buď ho nastrouhejte, nebo použijte lis. Vepřový bůček omyjte, osušte, kůži jemně pokrájejte na pláty, potřete připraveným česnekem, osolte, opepřete a okmínujte. Nakrájenou cibuli nasypte do pekáče a na ni vložte připravený bůček. Pokud jste začali vařit s dostatečným předstihem, můžete nechat takto připravené maso rozležet při pokojové teplotě v přiklopené nádobě, klidně třeba 2 hodiny. Nemáte-li čas, vložte rovnou nepřiklopený pekáč do trouby předehřáté na 120 °C a pečte asi po dobu přibližně 4 hodin, než bude maso úplně měkké. Masa si během pečení nemusíte téměř všímat, postačí, když ho dvakrát a třikrát během pečení otočíte, aby se vám krásně opeklo. Až bude maso hotové, vyjměte ho z trouby, pekáč přesuňte na zapnutou plotýnku, maso dejte na chvíli stranou, výpek zaprašte moukou, promíchejte, přidejte asi hrnek vody a ještě krátce povařte. Tato šťáva pak bude výborná například na polití knedlíků či zeleniny. Co vám doporučuji, připravte si k této dobrotě domácí bramborový knedlík a dušené zelí a budete se jen olizovat.
Maso očistěte a omyjte. Připravte si větší hrnec, máte-li tlakový, budete mít rychleji hotovo, pokud se vám maso do hrnce nevejde, rozdělte ho na dva díly. Maso vložte do vody, přidejte celé stroužky česneku a pepř s bobkovým listem asi po 5 kusech. V tlakovém hrnci vařte cca 30 minut, v obyčejném asi 1 a půl hodiny. Povařený bůček vyjměte a nechte vychladnout.
Marináda:
10 stroužků česneku
pepř
paprika sladká
grilovací koření
worcesterskou omáčku
sůl
Postup:
Česnek prolisujte a smíchejte s kořením, budete-li dávat více grilovacího koření, není už sůl potřeba. Studený bůček potřete připravenou marinádou po celém obvodu, zabalte do alobalu a nechte v lednici 7 až 10 dní rozležet. Krájejte na slabé plátky a konzumujte za studena.
Aktuální ceny telecího masa můžete vidět tady: telecí maso cena.
Telecí svíčková – ceny telecí svíčkové začínají od 720 Kč /kg. Jedná se o opravdovou delikatesu. Často se také nazývá telecí panenka.
Telecí hřbet – cena se pohybuje okolo 400–450 Kč/kg. Jeho zpracování je velmi jednoduché, jen je důležité maso pořádně očistit od tuhé svrchní blány, její vinou by se i maso při pečení v celku kroutilo (blána je i po upečení tuhá).
Telecí líčka – cena této lahůdky se pohybuje kolem 390 Kč/kg. Úprava je velmi jednoduchá, ale zdlouhavá, líčka je nejlepší vařit pomalu ve vývaru anebo je upravit na červeném víně. Líčka se dají svázat anebo nakrájet na plátky. Svázaná líčka se pomalu táhnou nejlépe na cca 70–80 °C minimálně 10 hodin. Jde o to, že čím menší teplota, tím delší doba úpravy a výsledné maso křehčí a šťavnatější. Ale pokud si líčka děláte doma, je lepší je nakrájet na kousky. Maso bude hotové mnohem dřív.
Telecí hrudí – cena se pohybuje pouze okolo 190 Kč/kg, u nás se bohužel setkáme většinou s hrudím s kostí, ale není takový problém je vykostit, stačí jen ostrý tenký nůž a troška zručnosti. Po případném vykostění hrudí rozkrájejte nebo roztlučte paličkou na tenké pláty na roládu. Ořez, který vznikne při rozřezání a očištění, můžete použít k dalšímu zpracování. Rolády vyskládejte do plechu s trochou vody a dejte péct do trouby na 120–125 °C (potravinářská fólie vydrží teplotu cca do 135 °C). Maso se peče cca 3 hodiny, ale je dobré po každých 30 minutách zkoušet. Až bude maso měkké, vyndejte jej z trouby, nechte odležet, a až se bude s masem dát pracovat (kvůli teplotě), rozbalte je z alobalu a fólie. Roládu pak zabalte do nové potravinářské fólie a utáhněte. Maso se schladí a poté se dá krájet na hezké plátky a drží pevně v celku. Z výpeku lze připravit výbornou telecí šťávu, do které můžete přidat vývar z kostí (pokud jste měli hrudí s kostí) a tymián. Nebo můžete telecí hrudí péct v celku (velmi dlouho) a upéct ho stejně, jako když pečete vepřový bůček. Anebo jej konfitovat v sádle, a to 10 hodin cca na 80 °C (teplotu sádla je lepší nezvyšovat, jinak se maso vysuší).
Telecí kýta – cena telecí kýty je cca 335 Kč/kg a baby beef stojí cca 350 Kč/kg. Každopádně jak baby beef, tak telecí kýta se kromě masa krájeného na kostky a dušeného nebo na pečeného v celku jako rostbeef, případně jako roláda, používá i na telecí řízky. Baby beef je věkově něco mezi hovězím a telecím masem.
Telecí koleno – cena telecího kolena je cca 299 Kč/kg.
Bůček omyjte, osušte, pokrájejte na plátky podél žeber, potřete prolisovaným česnekem, osolte a okmínujte. Cibuli nakrájejte na plátky a posypte jimi připravené plátky bůčku. Vložte do trouby předehřáté na 150 °C a pečte asi 1 a půl hodiny. Průběžně otáčejte a podlévejte výpekem. Podávejte například se dvěma druhy knedlíků a zelím.
Bůček očistěte, omyjte a kůži pokrájejte na plátky či mřížku. Připravte si marinádu z oleje, medu, švestkových povidel, sójové omáčky, prolisovaného česneku a soli. Marinádu naneste na maso ze všech stran a vložte alespoň na 2 hodiny do lednice, nejlepší bude, když necháte maso naložené přes noc. Troubu si předehřejte na 180 °C, maso vložte do pekáčku či zapékací misky a buď ho přiklopte poklicí, nebo ho zakryjte alobalem, necháte-li ho péct volně, brzy se vám bude pálit, aniž by bylo hotové. Asi po 90 minutách by maso mělo být měkké, pak můžete pokličku odstranit a nechat bůček opéct do zlatova. Průběžně maso podlévejte vodou dle potřeby. Jako přílohu si můžete připravit například pečené brambory nebo čerstvé pečivo a zeleninový salát.
Bůček očistěte, omyjte a pokrájejte na menší kousky, vložte na rozpálenou pánev, osolte, opepřete a zprudka orestujte. Maso z pánve vyjměte, výpek naopak zanechte a opečte na něm na drobno pokrájenou cibuli do zlatova. Do zlatavé cibulky přidejte kmín a prolisujte česnek, přidejte kysané zelí společně s oloupaným jablkem nastrouhaným na hrubo. Podlijte trochou vody a duste asi 15 minut. Předtím než vložíte k zelí zpět maso, je potřeba zelí zahustit – zaprašte ho hrstkou polohrubé mouky a důkladně promíchejte. Vložte maso a nechte dusit ještě alespoň půl hodiny, v případě potřeby podlévejte vodou. Nevíte-li, co za přílohu, určitě se hodí různě upravené brambory, ať vařené, či například šťouchané, nebo restované.
Maso očistěte, omyjte a osušte. Nakrájejte na tenčí plátky. Z grilovacího koření, oleje a prolisovaného česneku si připravte marinádu, kterou potřete jednotlivé plátky. Bůček vložte do remosky a opékejte po obou stranách. Průběžně maso polévejte nebo potírejte zbylou marinádou. Pečte na plný výkon asi 1 hodinu. K takto pečenému bůčku se hodí smažené či vařené brambory, dušená zelenina a různé zeleninové saláty.
Ingredience: 500 g hovězích žeber s masem, 500 g morkových kostí, 1,5 kg kostí harfa, sůl, 20 g celého černého pepře, 10 g celého nového koření, 5 listů bobkového listu, 300 g mrkve, 300 g petržele, 300 g celeru, libeček, nať z kadeřavé petržele, 200 g pórku, voda.
Technologický postup: Kosti necháme zatáhnout v troubě na 220 °C cca 15 minut (až budou mírně do zlatova opečené). Mezitím v hrnci na sucho opražíme divoké koření a zalijeme ho vodou (měla by sahat do ¾ hrnce), přidáme očištěnou mrkev, petržel, celer, pórek (v celku) a vše přivedeme k varu. Potom do hrnce vložíme pečené kosti, necháme ještě cca 2 minuty zprudka zavařit a poté plamen ztlumíme, aby vývar lehce bublal, ne se úplně vařil. Nakonec osolíme a přidáme bylinky. Pokud se na vývaru tvoří pěna, sbíráme ji naběračkou nebo jemným sítkem. Vývar necháme táhnout minimálně 5 hodin, ale můžeme až 10 hodin. Hotový vývar přecedíme přes jemné sítko nebo plátno (nejlepší jsou staré pleny, ty nové nepropouští). Maso z kostí obereme a natrháme po vláknu, zeleninu vyhodíme. Když budeme vývar používat k přípravě polévky, uvaříme si v něm zeleninu novou. Nakonec dosolíme. Tip: Pokud chceme mít vývar světlý, kosti nepečeme, ale spaříme je (přelijeme vroucí vodou).
Také si můžeme udělat dvojitý vývar, a to tímto způsobem: po 5 hodinách tažení vyjmeme kosti a maso a upečeme nové kosti, které do vývaru vložíme, necháme lehce zavařit a táhneme znovu 5 hodin.
Vývar během vaření nemusíme hlídat, proto je výhodné ho připravovat přes noc.
Krkovice je část masa z vepře domácího, která se nachází na krku tohoto zvířete. Je to maso poměrně dost prorostlé tukem, přesto anebo právě proto je v české kuchyni velice oblíbené a hojně používané. Krkovice je zbarvena lehce dočervena, je chuťově výrazná, šťavnatá a pro kuchyňskou úpravu neutrální. Dá se proto využívat na různé druhy pokrmů a také připravovat několika různými tepelnými úpravami. Obsahuje velké množství vitaminu B1, který pomáhá posilovat nervový systém a odbourávat sacharidy, bohužel je však tučnější, takže není vhodná pro lidi s vyšším cholesterolem nebo jinou dietou, kde je potřeba hlídat si množství tuku. Krkovici koupíte běžně v obchodech, a to i v bio kvalitě, s kostí nebo bez kosti. Můžete ji péct vcelku nebo nakrájenou na plátky, grilovat, upravovat jako závitky, rolády, podávat s omáčkami nebo smažit plátky obalené v trojobalu jako takzvaný vídeňský řízek, který je velmi šťavnatý. Vhodným kořením na krkovici je hlavně česnek, cibule a kmín, chuťově ji dobře doplní špenát nebo moravské zelí.
Obecně je vepřové maso růžové, krkovice ale mívá barvu spíš dočervena. Chuťově je však daleko intenzivnější. Platí u ní totiž to, co u jiných druhů masa – čím tmavší, tím výrazněji osloví náš jazyk. Šťavnatost zajišťuje krkovičce tukové mramorování.
Zdravotníci upozorňují na větší obsah tuku, a tedy i vyšší přísun energie a cholesterolu. Ale třeba takový řízek se nejí přece každý den, a už vůbec ne pro dietu, nýbrž pro chuť. A tu vede právě tuk. Proto si poslední dobou v Evropě získala kvalitní a vyvážená krkovička velkou oblibu.
Každá kulinářská úprava krkovice vyžaduje trochu jinou kvalitu masa. Na závitky se nejlépe hodí libovější plátky bez kosti, zato silnější, aby se dobře balily a při naklepávání netrhaly. Na pečení vcelku je chutnější o něco víc mramorovaná krkovice s kostí. A na grilování se zase osvědčily jen lehce prorostlé plátky s kostí. U masa silně mramorovaného tukem je nutné počítat s tím, že se poměrně dost vypeče.
Vepřová krkovice je k dostání v obchodní síti s kostí, přičemž se cena pohybuje od 67 do 100 korun, a také bez kosti, kdy se cena pohybuje od 87 do 120 korun. Cenu masa ovlivňuje země původu, chov zvířat (plemeno – berkshirský) a samozřejmě marže obchodníka.
Na pečený čaj se můžeme dívat jako na zavařeninu. Jednotlivé kousky ovoce se pečou v troubě společně s cukrem nebo medem a s voňavým kořením, které dodá chuti šmrnc. Ovoce po určitém čase pustí šťávu. Vzniklá směs se ještě horká nalije do připravených sklenic a takto ji lze uchovávat i několik měsíců. Velkým pozitivem je nulová přítomnost barviv nebo chemických látek, které nahrazují chuť a vůni. Jediným konzervantem zůstává cukr. A co víc, když čaj pečete, tak krásně provoníte domácnost neopakovatelnou vůní ovoce. Při výběru vhodných plodů můžete použít herbář, který vám poradí s optimální kombinací ovoce a jeho využitelností dle konkrétního období.
Velkolepý zdroj prospěšných látek přináší právě zvolené druhy ovoce, které se v pečeném čaji nacházejí. Častým základem pečených čajů jsou jablka, hrušky nebo švestky. Jsou to naše domácí plodiny, na které je náš organismus zvyklý. Kromě vitaminů skupiny B se v tomto ovoci nachází značný podíl draslíku a hořčíku, který je potřebný pro řadu funkcí v lidském organismu. Vynikající skladbu minerálů a vitamínů však najdeme také v borůvkách, brusinkách, jahodách a dalších chutných plodech našich českých zahrádek a lesů. S čím však počítat nemůžeme, je přítomnost vitaminu C, ten bohužel podléhá vysokým teplotám, které jsou pro přípravu pečeného čaje nutné.
Součástí pečených čajů jsou kromě ovoce také různé druhy koření. Nejčastěji se setkáte se skořicí, kardamomem, hřebíčkem nebo badyánem. Kdo má rád trochu ostřejší chuť, určitě si oblíbí směs se zázvorem. Pečený čaj můžete ozvláštnit i vanilkovým luskem. Koření není v pečeném čaji pouze pro dodání chutě a vůně, má totiž také blahodárný vliv na lidské zdraví. Skořice je úžasným pomocníkem u mnoha zdravotních potíží, ať už se jedná o problematickou pokožku, artritidu nebo běžné prochladnutí. Kardamom a zázvor se mohou pyšnit pozitivními účinky na trávení. Hřebíček má antiseptické účinky. Co je však těmto kořením společné, je schopnost posilovat imunitu – a přesně to se v podzimním čase hodí.
Cukr je rovněž potřebnou ingrediencí. Sice se o jeho škodlivosti mluví na každém rohu, pokud to však s pitím pečeného čaje nebude přehánět a dopřejete si ho maximálně jednou denně, určitě vám takové množství cukru neuškodí. Také by se mohlo zdát, že diabetici mají smůlu a požitek z pečeného čaje si nemohou dopřát. Naštěstí existuje varianta s obsahem fruktózy pro diabetiky, takže i cukrovkáři si přijdou na své.
Příprava je velmi jednoduchá, vámi vybrané ovoce pořádně omyjte a větší plody nakrájejte na drobné kousky. Jablka ani hrušky není potřeba loupat.
Díky jemnému bílému nebo lehce narůžovělému masu bez typického rybího pachu a drobných kostí se tato ryba prosadila v jídelníčcích mnoha zemí. A chutná i těm, kteří ryby jinak odmítají. Pochází výhradně z intenzivních chovů v jihovýchodní Asii.
Pangasius dolnooký obývá velké řeky, jeho domovem jsou povodí řek Mekong a Chao Phraya v jihovýchodní Asii. Introdukován byl i do dalších oblastí. Tento druh může dosáhnout velikosti až 130 cm s hmotností převyšující čtyřicet kilogramů. Tělo má podlouhlé, ze stran zploštělé a bez šupin. Zbarvení na hřbetní straně těla je tmavomodré, na bocích přechází v tmavě šedou. U mladých ryb jsou na bocích patrné dva černé pruhy. Břišní strana je stříbrnošedá. Starší a větší jedinci bývají zbarveni šedě. Ploutve jsou tmavě šedé až černé. Hřbetní ploutev se nachází blízko za hlavou, ryba tak vzdáleně připomíná žraloka a můžeme se někdy setkat i s názvem sumeček žraločí (zejména v akvaristické literatuře). Ocasní ploutev je dobře vyvinutá, silně vykrojená, řitní ploutev je dlouhá, pangasius má i tukovou ploutvičku (malá ploutvička v zadní části hřbetu). Kolem ústního otvoru jsou dva páry vousů. Je to všežravý druh, v přírodě se živí různou potravou od ryb přes bezobratlé živočichy až po rostliny, které tvoří velkou část potravy hlavně u velkých jedinců.
Tato ryba v průběhu posledních přibližně deseti letech doplnila spektrum druhů, které jsou produkovány ročně v objemu vyšším než 1 milion tun.
Tržní hmotnost pangasia se pohybuje v rozpětí od 900 do 1 500 g. Takto velké ryby jsou z farem dopraveny živé ke zpracování do velkých hal, kde jsou usmrceny a ručně zpracovány do podoby filet bez kůže. Filetováním ryb je získávána rybí svalovina (maso) zpravidla bez kůže a kostí, hlavy a ploutví. Zpracovávají se podélným řezem, který oddělí boční partie těla od páteře. Další variantou je zbavení ryb vnitřností, oddělení hlavy a ploutví a dodávání takzvaného opracovaného trupu.
Významnější problém s pangasiem spočívá v jeho kvalitě z hlediska lidského zdraví. Tato ryba má více méně smysl jen pro ty, kteří se jinak rybího masa ani nedotknou a díky ní se postupně seznámí i s dalšími zdravějšími druhy (maso má jen naprosté minimum chuti, takže ani nepáchne tolik neoblíbenou rybinou a nejsou v něm kosti). Jinak je tato ryba hodně tučná, přičemž obsah toho nejdůležitějšího, co nás u rybího masa zajímá, tedy omega-3 kyselin, je v porovnání s naprostou většinou jiných druhů minimální.
Obliba tohoto masa vychází z jeho chuti a cenové nabídky. Jedná se o levnou surovinu (filety) s jednoduchou úpravou bez kůže a kostí.
T-bone steak: T-bone steak získal svůj název podle hřbetní kosti ve tvaru písmene T, která protíná dva svaly – pravou svíčkovou a nízký roštěnec. Jedná se tedy v podstatě o dva steaky vysoké kvality v jednom. Měl by vážit nejméně 400 gramů a jeho chuť dobře vynikne grilováním. Jeho variantou je steak porterhouse, který má stejný tvar, ale větší část masa je ze svíčkové, protože se krájí z místa blíže oháňce.
Příprava: Obecně pro všechny steaky platí, že méně je více. T-bone steak dochuťte pepřem, solí a olivovým olejem – vše pečlivě vmasírujte do masa. Pokud si rádi s masem pochutnáte i na jiných chutích, připravte si chutney, omáčku nebo vyzkoušejte balsamico.
Filet mignon steak: Filet mignon steak (v překladu malý) se připravuje z malého kousku masa v koncové části svíčkové. V restauraci se také můžete setkat s názvy tenderloin, tournedos nebo jednoduše filet či medailonky. Svíčková je díky svému umístění pod páteří téměř nepoužívaným svalem, tudíž je maso obzvlášť křehké, libové a zároveň také nejdražší ze všech částí hovězího. Chuť tohoto dílu není příliš výrazná. Ze svíčkové připravíte kromě steaku také skvělé carpaccio, rostbeef nebo tatarský biftek. Maso na tatarák ideálně naškrábejte ostrým nožem, rozdíl oproti mletí je znát.
Příprava: Nejvhodnější úpravou je propečení rare nebo medium rare. Pro zachování kulatého tvaru lze ovázat provázkem.
Rib eye steak a prime rib: Plátek masa oválného tvaru pochází z vysokého roštěnce, tedy přední části hovězího hřbetu. Zde je maso méně svalnaté a díky tomu i křehčí než z nízkého roštěnce. Charakteristické je bohaté mramorování včetně takzvaného tukového oka. Právě vysoký obsah tuku zajišťuje tomuto plátku masa vynikající chuť. Rib eye steak se prodává bez kosti. Maso z vysokého roštěnce s kostí, tedy žebrem, je označováno jako cote de boeuf a celý roštěnec nerozdělený na jednotlivé steaky se nazývá prime rib. Nejjemněji je maso mramorované mezi 9. a 12. žebrem, a naopak bohatě mramorované je maso od 6. do 8. žebra, kde se nachazí i rib eye steak.
Příprava rib eye: Chuť kvalitního masa je výborná sama o sobě, proto stačí dochutit rib eye steak jen solí, pepřem a olivovým olejem – pomocí opatrného vmasírování. Tato část masa se skvěle hodí na pánev i gril, který mu navíc dodá nezaměnitelnou kouřovou chuť.
Připrava prime rib: Obrovský prime rib se snad ani jinam než na gril nevejde. I při jeho úpravě znamená méně více. K soli a pepři ale můžete ještě přidat plnotučnou hořčici. Pomazané maso nechte klidně přes noc odpočívat. Na žhavém grilu se maso peče něco přes hodinu, dokud jeho vnitřní teplota nedosáhne 59 °C.
