Téma

PICHNUTI MOCHNICKOU


Hosta je rostlina skrývající se pod českým názvem bohyška nebo funkie. Jedná se o trvalku, která je okrasná nejen listem, ale i krásně kvete, a to fialově, modrofialově nebo bíle. Spolehlivě vám zdárně poroste na jenom stanovišti mnohem déle než deset let. Za tu dobu nevyžaduje žádnou zvláštní péči, prostě si roste, kvete a stárne tam, kde ji vysadíte.


Pěstování a množení hosty

Jedná se o nenáročnou rostlinu, která svůj plný a charakteristický růst ukazuje většinou až třetím rokem. Rostlinu je i při změně podmínek velmi těžké umořit. Trpí-li suchem, zmenší se jí listy, je-li povytažena a mráz přes zimu poničí puky, vyrazí vám spodem. Na slunečním úpalu se jí listy zúží a zkroutí, začnete-li ji kosit, změní svůj růst na výběžkatý, zakopete-li ji pod zem, zvládne i 50cm vrstvu. Herbicidy ji zničí až po opakované aplikaci.

Bohyška je efektní zejména v zahradách hajního typu nebo v partiích s vodní plochou. Listy vytvářejí souvislý pokryv a stahují vodu do své růžice, čímž konkurují plevelům. Přirozenými společníky jim jsou hajničky, trávy, kapradiny a stínomilné dřeviny. Spolehlivou kombinací je podsadba barvínkem, mochničkou nebo rhizomatickými kakosty. Pozdní rašení bohyšek lze využít k přisazení stínomilných cibulovin z lužních podmínek.

Nejideálnější místo pro tuto rostlinu je rozptýlený „bloudivý“ stín stromů, trvale čerstvá, vlahá půda, vysoce humózní, ale kyprá, vzdušná – na takovémto stanovišti dosahuje mimořádných přírůstků a snese neobyčejně vysoké dávky živin. Vylehčíte-li těžší půdy pískem, ocení to, příliš vysoký podíl rašeliny však vede k vysychání a vysoké potřebě živin. Bohyška může být pěstována na mnoho různých způsobů. V trvalkovém záhoně, ve volném podrostu vzrostlých dřevin anebo v nádobách. Nejde sice jen o stínomilnou trvalku do čerstvých zahradních půd, ale valné většině druhů se daří právě v takových podmínkách nejlépe. Na slunce bohyšky nepatří, zvláště je-li ho příliš mnoho. Pro kvalitní vybarvení a plné kvetení mnohé vyžadují ranní slunce či „bloudivý“ stín, jiné pak rostou v plném stínu i na sušších místech. Poněkud více světla snesou bohyšky při pravidelné zálivce a ve vyšších polohách. Polední úpal nebo více než půlden slunce vedou u rostlin ke stresu, kroucení listů, chřadnutí a rozvoji houbových chorob na listech.

Tří- a víceletý trs můžete bez rizika ztráty rostliny dělit kdykoliv, starý japonský způsob dokonce představuje dělení v plném květu a úplné seříznutí. Pokud jste nuceni k množení v listu, odstraňte starší polovinu listů, menší oddělky seřízněte zcela. Charakteristickým termínem množení je ale období od poloviny března do půlky dubna. Dospělé trsy lze půlit nebo čtvrtit rýčem, mají-li oddělky alespoň tři rostlé puky a dost kořenů, určitě se ujmou. Dělení na každý jednotlivý puk už vyžaduje zkušenost a nějaké to vybavení. Pokud se rozhodnete množit hostu, tak stačí ostrým rýčem rozdělit trs, očistit jej od poškozených kořenů a polámaných řapíků a zasadit na připravené místo.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hosta

Pokoutník tmavý

Pokoutník tmavý (Eratigena atrica) patří mezi největší pavouky, se kterými se lze v České republice běžně setkat. Délka jeho těla se pohybuje mezi 10 až 16 mm, přičemž dlouhé nohy jeho velikost opticky ještě zvětšují.

Hlavohruď je hnědošedá se dvěma tmavšími laločnatými skvrnami. Zadeček je šedohnědý se světlejší vlnkovanou kresbou. Celé tělo i nohy jsou hustě ochlupené, což je jeden z důvodů, proč vzbuzuje respekt a strach.

  • běžný druh po celém území ČR
  • často se dožívá 4 let, výjimečně až 7 let
  • aktivní především v noci

Pokoutník tmavý obývá především starší domy, sklepy, stáje a tmavá zákoutí. Ve volné přírodě žije v sutích, skalách a lomech. Staví si husté plachetkovité sítě, obvykle v rozích nebo u země.

Přestože dokáže člověka kousnout, jeho jed není nebezpečný. Kousnutí se obvykle projeví jako lehké píchnutí bez závažných následků.

Zdroj: článek Jedovatý pavouk v ČR: jaké druhy u nás skutečně žijí, kde se s nimi

Pokoutník domácí

Pokoutník domácí (Tegenaria domestica) je jedním z nejběžnějších pavouků v lidských obydlích. Patří mezi stovky druhů pavouků, které byly na území ČR zaznamenány.

Hlavohruď je šedohnědá se dvěma nevýraznými tmavšími proužky. Zadeček má světle šedé zbarvení s typickou skobovitou kresbou. Samičky dosahují délky až 11 mm.

  • žije v domech, sklepech, stájích i sklenících
  • aktivní především v noci
  • staví plachetkovité sítě v rozích místností

Pokoutník domácí se živí především mouchami a drobným hmyzem. Je velmi užitečný, protože přirozeně snižuje výskyt obtížného hmyzu v domácnosti.

Jeho jed člověku neublíží. I když dokáže prokousnout kůži, rána se obvykle projeví pouze jako drobné píchnutí.

Zdroj: článek Jedovatý pavouk v ČR: jaké druhy u nás skutečně žijí, kde se s nimi

FAQ – Často kladené otázky

Jsou všichni pavouci v ČR jedovatí?

Většina pavouků v České republice je technicky jedovatá, protože používají jed k usmrcení kořisti.

Pro člověka to však neznamená riziko. Většina druhů nedokáže prokousnout lidskou kůži nebo má příliš slabý jed.

Jaký je nejjedovatější pavouk v ČR?

Za nejjedovatější pavouk v ČR bývají označovány zápřednice.

Toto označení se vztahuje k síle jedu vůči kořisti, nikoli k nebezpečnosti pro člověka. Pro zdravého dospělého jedince nepředstavují smrtelné riziko.

Jak vypadá kousnutí od pavouka?

Kousnutí pavoukem se nejčastěji projeví jako malý zarudlý pupínek nebo mírný otok.

Bolest bývá slabá až střední a většinou rychle odezní. Závažné reakce jsou velmi vzácné.

Může pavouk v Česku člověka zabít?

Ne, v České republice nejsou zaznamenány smrtelné případy kousnutí pavoukem.

Riziko mohou představovat pouze alergické reakce u citlivých osob, nikoli samotný jed.

Jsou pokoutníci nebezpeční?

Pokoutníci sice dokážou kousnout, ale jejich jed není pro člověka nebezpečný.

Kousnutí se obvykle projeví jako lehké píchnutí bez dalších komplikací.

Proč se pavouci objevují v domech?

Pavouci vyhledávají teplo, sucho a úkryty, které jim lidská obydlí poskytují.

Často se objevují na podzim a v zimě, kdy hledají vhodné místo k přečkání chladného období.

Co dělat, když najdu pavouka v bytě?

Nejlepší je zachovat klid a pavouka bezpečně přemístit ven.

Zabíjení není nutné ani žádoucí, protože pavouci pomáhají regulovat hmyz.

Je pravda, že exoticky zbarvený pavouk je jedovatější?

Ne, výrazné zbarvení neznamená vyšší nebezpečnost.

Mnoho nápadně zbarvených pavouků, například křižáci, je pro člověka zcela neškodných.

Kde je největší výskyt jedovatých pavouků v ČR?

Nejčastější výskyt jedovatějších druhů je na jižní Moravě.

Souvisí to s teplejším klimatem a vhodnými biotopy.

Jak dlouho pavouk žije?

Délka života pavouků se liší podle druhu, obvykle od jednoho do několika let.

Pokoutníci se mohou dožít až čtyř let, výjimečně i více.

Je nutné po kousnutí pavoukem vždy k lékaři?

Ve většině případů není lékařské ošetření nutné.

K lékaři je vhodné jít při silné bolesti, rozsáhlém otoku nebo u alergiků.

Zdroj: článek Jedovatý pavouk v ČR: jaké druhy u nás skutečně žijí, kde se s nimi

Kousnutí pavoukem: příznaky a reakce

Následující tabulka slouží jako praktický přehled reakcí na kousnutí pavoukem. Pomůže rozlišit běžnou, neškodnou reakci od situace, kdy je vhodné zpozornět nebo vyhledat lékaře.

Pavouk / situace Typická reakce Délka obtíží Kdy vyhledat lékaře
Zápřednice jedovatá bolest, zarudnutí, otok 1–3 dny při silné bolesti nebo horečce
Slíďák tatarský bolest podobná bodnutí včelou několik hodin u alergiků
Pokoutník mírné píchnutí krátkodobé není nutné
Neurčený pavouk svědění, pupínek 1–2 dny při zhoršení stavu

Zdroj: článek Pavouci: druhy v Česku, jak vypadají, zda jsou jedovatí a jak poznat

Dušené plátky hovězího krku s pomalu karamelizovanou cibulí a řepným pyré

Ingredience

(pro 6 porcí)

  • 6 plátků hovězího krku po 200 g;
  • 1 polévková lžíce řepkového oleje;
  • 40 g másla;
  • 1 mrkev, nakrájená na kostičky;
  • 1 cibule, jemně nakrájená;
  • 2 řapíky celeru, nakrájené na kostičky;
  • 1 polévková lžíce hladké mouky;
  • 2 rajčata;
  • 1 bobkový list;
  • 1 stonek tymiánu;
  • 700 ml červeného vína, suchého;
  • 600 ml hovězího vývaru.

Na zeleninu: (karamelizovaná cibule)

  • 3 velké cibule;
  • 1 polévková lžíce řepkového olej.

Na pyré: (pyré z řepy)

  • 500 g brukve vodnice;
  • 200 ml mléka;
  • 200 ml vody;
  • 40 ml smetany ke šlehání nebo zakysané smetany;
  • sůl a pepř;
  • muškátový oříšek.

Postup

Plátky hovězího krku osolíme a opepříme. Pokud jsou hodně nepravidelné, svažte je k sobě kuchyňským provázkem. Opečeme z obou stran na řepkovém oleji a dáme stranou.

Na másle 10 minut zlehka orestujte nakrájenou mrkev, cibuli a celer. Zaprášíme lžící mouky a krátce orestujeme. Poté přidáme oloupaná a rozmačkaná rajčata, bobkový list a tymián. Zalijeme červeným vínem a zredukujeme na polovinu. Poté přidáme hovězí vývar a zakryté dusíme v předehřáté troubě na 140 °C tři hodiny. Maso by při píchnutí nemělo klást téměř žádný odpor.

Plátky hovězího krku vyjmeme a uchováme v teple. Omáčku přelijte přes sítko, znovu zredukujte do krémova a dochutíme solí a pepřem.

Pro přípravu karamelizované cibule cibuli neloupeme, ale jen ji rozpůlíme a odřízneme špičku a kořen. Řeznou plochu potřeme trochou řepkového oleje a položíme na plech se silikonovou podložkou. Plech přidáme do trouby k masu na dno trouby a pečeme dvě hodiny. Občas zkontrolujte, zda se řezaný povrch nepálí.

Vodnici oloupeme a nakrájíme na kostičky a přidáme tolik mléka a vody, aby byla zakrytá (pokud chcete, můžete přidat i na kostičky nakrájený brambor a citronovou kůru). Vařte deset až patnáct minut, dokud tuřín nezměkne. Poté tyčovým mixérem rozmixujte najemno a dochuťte smetanou, solí, pepřem a muškátovým oříškem.

Při podávání oloupejte slupku z půlek cibule, vyjměte jednotlivé vrstvy a do cibulových mističek naplňte řepné pyré. K tomu položte plátek hovězího krku a přelijte omáčkou.

Zdroj: článek Recepty na hovězí krk

Autoři uvedeného obsahu

novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo dvacetsedm.