Informace od profesionálů
 |
MENU
CHOROBY
PĚSTOVÁNÍ
ŠKŮDCI
RECEPTY
Borovice Pinus cembra „stricta“ byla vyšlechtěna v roce 1855. Má sloupovitý vzrůst, může dosáhnout až do výšky 4 metrů, větve jsou vzpřímené, větévky hustě přilehlé, jehlice až 8 cm dlouhé, tmavě šedozelené a hustě uspořádané. Kůra je v mládí hladká, šedozelená, později se mění v šedohnědou šupinatou borku.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout habitus i zabarvení kultivaru Pinus cembra.
Zdroj: Pinus cembra
Také tento kultivar borovice limby ve vaší zahrádce vyzní nejlépe jako solitér. Roste sloupovitě, může dosáhnout výšky 4–6 m, má dlouhé zelenomodré jehlice uspořádané ve svazku po dvou. Vyžaduje slunné stanoviště. Roste poměrně rychle, a to kolem 20 cm za rok.
Zde fotografie k jehličnanu Pinus cembra fastigiata.
Zdroj: Pinus cembra
Tuto varietu našel a popsal v roce 1930 Jost FITSCHEN z Německa. Pomalu rostoucí jehličnan má vzhled vzpřímeného, bohatě rozvětveného keře. V dospělosti dosáhne výšky 2–2,5 m při šířce kolem 1 m. Docela tuhé jehlice vyrůstají ve svazku po 5 a jsou 8–10 cm dlouhé, ve spodní části zelené se zlatým okrajem. Jako jedna z mála borovic mění své jehlice, a to po 3–5 letech. Kvete od července do srpna. Květy jsou uspořádány v koncových klasech, s kalichem trubkovitě nálevkovitým a korunou modrou až fialovou, ale i bílou. Plodem jsou lesklé tvrdky, které mají hnědou až černohnědou barvu.
Pinus cembra „aurea“ je plně mrazuvzdorná do -25 °C. Nejlépe prospívá v prodyšné, výživné a mírně kyselé půdě. Stanoviště by mělo být světlé, ale nemá ráda přímé sluneční světlo. Jde o velmi pěkný solitér vhodný na vaši zahrádku, kde vynikne nejen jednotlivě, ale i ve skupinách, ať už na trávníku, květinovém záhonu či vřesovišti, nejlépe však na tmavém pozadí.
Pokud váháte, zda si na svou zahrádku vybrat právě tuto varietu, pak vás tyto fotografie určitě přesvědčí: Pinus cembra aurea foto.
Zdroj: Pinus cembra
Jde o kultivar vyšlechtěný Holanďanem Edwinem Smitsem. Na evropském trhu se prodává od roku 2009. Růst této borovice je štíhlý, pomalu vystoupavý, u mladších rostlin se větví po jednotlivých patrech, která se postupně s vyšším věkem zaplňují. Všechny boční větve rostou směrem vzhůru. Jehlice jsou měkké, nepichlavé, na omak velmi příjemné, mají modrozelenou barvu, která se však v průběhu roku mění. Výška desetileté rostliny bývá přibližně 3 metry, šířka pak asi 1 metr. Nejvíce dorůstá do pětimetrové výšky a dvoumetrové šíře. Tento kultivar je plně mrazuvzdorný.
Zde můžete zhlédnout spoustu fotografií jehličnanu Pinus cembra pillar.
Zdroj: Pinus cembra
Různé kultivary borovice limba seženete snad v každém zahradnictví. Jejich cena se odvíjí od stáří, velikosti a samozřejmě od konkrétní variety tohoto druhu. Malou sazenici (kolem 20 cm) seženete například za 100 Kč, ale dvoumetrová už může stát kolem 2 500 Kč.
Kdo nerad kamenné obchody, může si objednat borovici limbu i po internetu. Na těchto stránkách si například můžete prohlédnout, v jaké cenové relaci jsou tyto jehličnany nabízeny:
Zdroj: Pinus cembra
Pinus cembra „sibirica“ je velmi oblíbená v okrasných výsadbách, její oříšky se sbírají na Sibiři jako potravina, snadno se loupou. Strom dorůstá do kuželovitého tvaru, ve volné přírodě může dosáhnout výšky 33 m. Má pěkné tmavozelené jehličí, až 15 cm dlouhé. Šišky mohou dosáhnout délky až 12 cm. Také tento jehličnan je zcela mrazuvzdorný, snáší teploty až -60 °C. Potřebuje vlhkou půdu, bohatou na živiny. Mladé větve jsou žluté nebo hnědožluté, tlusté a hustě světle žlutě ochlupené, zimní pupeny mají červenohnědou barvu a kuželovitý tvar. Jehlice vyrůstají ve svazcích po pěti, jsou mírně zakřivené.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout nejen habitus této sibiřské borovice, ale i vzhled jejích šišek.
Zdroj: Pinus cembra
Tento pomalu rostoucí jehličnan pochází z hornatých oblastí Evropy a Asie. Roste vzpřímeně, má uzavřenou, sloupovitou korunu s hustým větvením a symetrickým tvarem. Jeho jehlice jsou středně dlouhé, modrozelené, hustě uspořádané, na dotyk spíše jemné. Šišky svou velikostí a tvarem připomínají větší vejce, mladé šišky mají modrofialovou barvu, při dozrávání hnědnou. Rostlina je vhodná do menších a středně velkých zahrad jako solitér nebo do kompozice s ostatními jehličnany a kvetoucími keři. Potřebuje kyselou, dobře odvodněnou humózní zem a slunečné stanoviště. Odolává mrazu až do -35 °C. Dorůstá do výšky 3–4 m a šířky 1–2 m.
Zde si můžete prohlédnout fotografie zachycující tuto varietu borovice limby.
Zdroj: Pinus cembra
Tomuto druhu borovice se daří dobře i na severních otevřených větrných svazích. Je světlomilná, jen zpočátku růstu uvítá přistínění. Potřebuje přiměřeně vlhké stanoviště, příliš přemokřená místa nesnáší. Prospívá na všech propustných i chudších kyselých až alkalických půdách. Roste velmi pomalu, vysazujte proto raději přímo větší sazenice. Je vhodná i do menších zahrad, díky svému vzhledu se vysazuje jednak jako solitér, jednak do menších rozvolněných skupin. Vhodným doplňkem k ní jsou různé poléhavé a plazivé jalovce, skalníky, ale i rododendrony, azalky, tavolníky a podobně. Jako mladá si drží užší pyramidální tvar, s postupujícím věkem se koruna stává otevřenější a větve se sklánějí. Jehličí má husté, měkké a sytě zelené. Plod je velmi výživný a zdravý, může nahradit piniové ořechy.
Zdroj: Pinus cembra
Během vegetace používejte pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny, ale dávejte pozor na přehnojení. Nové výhony ve formě „svíček“ můžete zaštipovat, docílíte tím menšího vzrůstu a hustšího vzhledu. Vždy však odstraňujte maximálně 2/3 původní velikosti takzvané svíčky. Tento druh borovice se dožívá velmi vysokého věku.
Je známo více variet tohoto druhu a rovněž bylo vyšlechtěno i mnoho kultivarů, k některým viz níže.
Zdroj: Pinus cembra
Vlastnosti: Rostlina tvoří široký kužel, má žlutobronzovou barvu a dorůstá do výšky 15 metrů.
Zdroj: Druhy tújí
Vlastnosti: Rostlina tvoří štíhlý kužel, má žlutozelenou barvu a dorůstá do výšky 1,5 metru.
Zdroj: Druhy tújí
Ramaria aurea mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými větvičkami ve stáří, dorůstají do výšky i šířky 60-120 mm. Solidní báze bývá bělavá, částečně ponořená v zemi, odspodu se rozvětvuje na více hrubých nebo tenčích odnoží, které se nakonec rozdělují na tenké nepravidelné větvičky, v mládí medově žluté nebo chromově žluté a ve stáří bledě žlutookrové. Větvičky jsou na koncích tenké, zahrocené, často s 2 až 3 zoubky, někdy bývají i zaoblené. Dužina je měkká, špinavě krémová, chuť a vůni má příjemnou. Výtrusný prach je žlutookrový.
Tento druh je jedlý.
Zdroj: Houba kuřátka
Borovice (latinsky Pinus) je rod rostlin z čeledi borovicovité. Jeho zástupci jsou světlomilné vždyzelené stromy, ojediněle keře, nenáročné na půdu a na vláhu. Některé dorůstají až do výšky 100 metrů. Borovice obecně patří mezi hospodářsky nejdůležitější jehličnaté dřeviny. Především poskytují většinou velmi kvalitní dřevo a velký význam mají i v zahradní architektuře. Dříve borovice sloužily také jako zdroj balzámového oleje (terpentýnu), který se získával takzvaným smolařením. Z něj se extrahovala například kalafuna a terpentýnové silice, užívané jako rozpouštědla k ředění barev nebo v lékařství (inhalace, léčba TBC a podobně). Kůra borovic obsahuje antioxidační látky a vyrábí se z ní například léčivo Pycnogenol. Jehličí některých druhů borovic obsahuje víc vitamínu C než citrón, takže se odvar z něj („čaj z chvojky“) používal v ruských pracovních táborech k léčbě kurdějí. Silice z borovice podporuje vlastní obranyschopnost organismu, působí antibakteriálně, protivirově, celkově posiluje, prokrvuje, pomáhá při nachlazení, dezinfikuje horní cesty dýchací a je vhodná při černém kašli a revmatismu. Používá se do nosních kapek při bronchitidách.
Zdroj: Vonné silice
Jde o poměrně zdlouhavý proces, při kterém se musíte obrnit trpělivostí. To je hlavní důvod, proč se výsev konifer doporučuje jen pro zkušené zahrádkáře, kteří si takto mohou namnožit především vzácné druhy jehličnanů, jako jsou jedle ojíněná (Abies concolor), korejská borovice (Pinus koraiensis), nebo třeba sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum).
Samotný výsev se liší podle velikosti semen. Například jedle má velká semena, která zamáčkneme po jednom lehce pod povrch. Menší semínka poházíme na substrát, nezamačkáváme, jen poházíme asi centimetrovou vrstvou písku. Přesný postup výsevu najdete na zadní straně sáčku se semínky, kde najdete také informace o nutnosti stratifikace. Jedná se o období působení chladných teplot, což je podmínkou klíčení mnoha druhů semen jehličnanů. Truhlík se semeny, která potřebují stratifikaci, dáme na chráněné stinné místo na zahradě. Truhlík můžeme přikrýt větvemi, aby nedocházelo k přehřívání zimním sluníčkem. Během této doby nevlhčíme, ale zaléváme vždy při vysušení substrátu.
Koncem léta můžeme semenáčky přesadit do květináčů s poloměrem 9 cm nebo je vysadit přímo na stanoviště. Jestli chcete semenáčky použít jako živý plot, použijte co největší sazenice. Pokud stromek zaštipujete již od malička, vypěstujete si krásnou bonsaj. Za dva roky budete mít asi 20 cm vysokou koniferu.
Zdroj: Konifery
V případě otoků nohou lze jako doplněk celkové léčby užívat řadu přírodních přípravků. Například produkty obsahující výtažek z jinanu dvoulaločného pomáhají díky obsahu flavonoidů, terpenů či ginkolidů. Tyto účinné látky rozšiřují zúžené tepny, tepénky, ale i vlásečnice v celém těle a zabraňují křečím jejich stěny.
Mezi tyto přípravky patří:
Ginkgosan: Obsahuje výtažek z listů jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba), který je také nazýván „stromem moudrosti a dlouhověkosti“. Jinan dvolulaločný vykazuje antioxidační vlastnosti, přispívá k normální funkci kardiovaskulárního systému, pomáhá udržovat kognitivní funkce (poznávací procesy a operace, například koncentrace, paměť, myšlení). U jinanu se uvádí, že podporuje krevní cirkulaci v mozku, srdci i nohách (což je důležité například u diabetiků), pomáhá udržovat paměť, má kladný vliv na koncentraci, podporuje fyzickou i duševní pohodu.
Varixinal: Je unikátní kombinací čtyř hojivých rostlin – koňského kaštanu, pupečníku asijského (Gotu kola), borůvky a listnatce bodlinatého. Extrakty z těchto hojivých rostlin posilují žilní stěny, snižují tvorbu otoků a modřin, zlepšují prokysličení a prokrvení tkání. Existuje i ve formě gelu.
Anthogenol: Obsahuje antioxidanty získané ze zrnek hroznového vína Vitis Vinifera a z kůry francouzské pobřežní borovice Pinus Maritima. Pomáhá při oběhových potížích především v dolních končetinách – redukuje otoky nohou.
Ruticelit: Jedná se o zevně působící přípravek obsahující flavonoidy.
Zdroj: Mast na oteklé nohy
V současné době je vyšlechtěno několik tisíc kultivarů bohyšek, od trpasličích, pouze několik centimetrů vysokých, po obry mající výšku více než 100 cm. Dle vzrůstnosti tak lze volit odrůdy vhodné do skalek a nádob, ale také jako podrostové vyšší trvalky vhodné do polostínu a stínu. Hosta je společně s Heucherou vítaným doplňkem pro místa pod stromy a keři, která bývají často holá a prázdná.
Nejběžnější zelenou barvu najdete u bohyšek v mnoha odstínech a mění se i během vegetace. Oblíbené jsou bohyšky s listy panašovanými (barevnými, pestrými), zelenobílými nebo žlutozelenými, žádané jsou i odrůdy šedé a modravé, s listy jakoby ojíněnými. Od barvy listů se odvozují i nároky rostlin na světlo:
Zdroj: Hosta
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.