Téma: 

pinus cembra aurea


Facebook Twitter Pinterest email tisk

PINUS CEMBRA

Pinus cembra stricta

Borovice Pinus cembra „stricta“ byla vyšlechtěna v roce 1855. Má sloupovitý vzrůst, může dosáhnout až do výšky 4 metrů, větve jsou vzpřímené, větévky hustě přilehlé, jehlice až 8 cm dlouhé, tmavě šedozelené a hustě uspořádané. Kůra je v mládí hladká, šedozelená, později se mění v šedohnědou šupinatou borku.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout habitus i zabarvení kultivaru Pinus cembra.

Detail odstavce: Pinus cembra stricta
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

PINUS CEMBRA

Pinus cembra fastigiata

Také tento kultivar borovice limby ve vaší zahrádce vyzní nejlépe jako solitér. Roste sloupovitě, může dosáhnout výšky 4–6 m, má dlouhé zelenomodré jehlice uspořádané ve svazku po dvou. Vyžaduje slunné stanoviště. Roste poměrně rychle, a to kolem 20 cm za rok.

Zde fotografie k jehličnanu Pinus cembra fastigiata.

Detail odstavce: Pinus cembra fastigiata
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

PINUS CEMBRA

Pinus cembra aurea

Tuto varietu našel a popsal v roce 1930 Jost FITSCHEN z Německa. Pomalu rostoucí jehličnan má vzhled vzpřímeného, bohatě rozvětveného keře. V dospělosti dosáhne výšky 2–2,5 m při šířce kolem 1 m. Docela tuhé jehlice vyrůstají ve svazku po 5 a jsou 8–10 cm dlouhé, ve spodní části zelené se zlatým okrajem. Jako jedna z mála borovic mění své jehlice, a to po 3–5 letech. Kvete od července do srpna. Květy jsou uspořádány v koncových klasech, s kalichem trubkovitě nálevkovitým a korunou modrou až fialovou, ale i bílou. Plodem jsou lesklé tvrdky, které mají hnědou až černohnědou barvu.

Pinus cembraaurea“ je plně mrazuvzdorná do -25 °C. Nejlépe prospívá v prodyšné, výživné a mírně kyselé půdě. Stanoviště by mělo být světlé, ale nemá ráda přímé sluneční světlo. Jde o velmi pěkný solitér vhodný na vaši zahrádku, kde vynikne nejen jednotlivě, ale i ve skupinách, ať už na trávníku, květinovém záhonu či vřesovišti, nejlépe však na tmavém pozadí.

Pokud váháte, zda si na svou zahrádku vybrat právě tuto varietu, pak vás tyto fotografie určitě přesvědčí: Pinus cembra aurea foto.

Detail odstavce: Pinus cembra aurea
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

PINUS CEMBRA

Pinus cembra pillar

Jde o kultivar vyšlechtěný Holanďanem Edwinem Smitsem. Na evropském trhu se prodává od roku 2009. Růst této borovice je štíhlý, pomalu vystoupavý, u mladších rostlin se větví po jednotlivých patrech, která se postupně s vyšším věkem zaplňují. Všechny boční větve rostou směrem vzhůru. Jehlice jsou měkké, nepichlavé, na omak velmi příjemné, mají modrozelenou barvu, která se však v průběhu roku mění. Výška desetileté rostliny bývá přibližně 3 metry, šířka pak asi 1 metr. Nejvíce dorůstá do pětimetrové výšky a dvoumetrové šíře. Tento kultivar je plně mrazuvzdorný.

Zde můžete zhlédnout spoustu fotografií jehličnanu Pinus cembra pillar.

Detail odstavce: Pinus cembra pillar
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

PINUS CEMBRA

Pinus cembra prodej a cena

Různé kultivary borovice limba seženete snad v každém zahradnictví. Jejich cena se odvíjí od stáří, velikosti a samozřejmě od konkrétní variety tohoto druhu. Malou sazenici (kolem 20 cm) seženete například za 100 Kč, ale dvoumetrová už může stát kolem 2 500 Kč.

Kdo nerad kamenné obchody, může si objednat borovici limbu i po internetu. Na těchto stránkách si například můžete prohlédnout, v jaké cenové relaci jsou tyto jehličnany nabízeny:

Detail odstavce: Pinus cembra prodej a cena
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

PINUS CEMBRA

Pinus cembra sibirica

Pinus cembra „sibirica“ je velmi oblíbená v okrasných výsadbách, její oříšky se sbírají na Sibiři jako potravina, snadno se loupou. Strom dorůstá do kuželovitého tvaru, ve volné přírodě může dosáhnout výšky 33 m. Má pěkné tmavozelené jehličí, až 15 cm dlouhé. Šišky mohou dosáhnout délky až 12 cm. Také tento jehličnan je zcela mrazuvzdorný, snáší teploty až -60 °C. Potřebuje vlhkou půdu, bohatou na živiny. Mladé větve jsou žluté nebo hnědožluté, tlusté a hustě světle žlutě ochlupené, zimní pupeny mají červenohnědou barvu a kuželovitý tvar. Jehlice vyrůstají ve svazcích po pěti, jsou mírně zakřivené.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout nejen habitus této sibiřské borovice, ale i vzhled jejích šišek.

Detail odstavce: Pinus cembra sibirica
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

PINUS CEMBRA

Pinus cembra compacta

Tento pomalu rostoucí jehličnan pochází z hornatých oblastí Evropy a Asie. Roste vzpřímeně, má uzavřenou, sloupovitou korunu s hustým větvením a symetrickým tvarem. Jeho jehlice jsou středně dlouhé, modrozelené, hustě uspořádané, na dotyk spíše jemné. Šišky svou velikostí a tvarem připomínají větší vejce, mladé šišky mají modrofialovou barvu, při dozrávání hnědnou. Rostlina je vhodná do menších a středně velkých zahrad jako solitér nebo do kompozice s ostatními jehličnany a kvetoucími keři. Potřebuje kyselou, dobře odvodněnou humózní zem a slunečné stanoviště. Odolává mrazu až do -35 °C. Dorůstá do výšky 3–4 m a šířky 1–2 m.

Zde si můžete prohlédnout fotografie zachycující tuto varietu borovice limby.

Detail odstavce: Pinus cembra compacta
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

PINUS CEMBRA

Co je to Pinus cembra

Tomuto druhu borovice se daří dobře i na severních otevřených větrných svazích. Je světlomilná, jen zpočátku růstu uvítá přistínění. Potřebuje přiměřeně vlhké stanoviště, příliš přemokřená místa nesnáší. Prospívá na všech propustných i chudších kyselých až alkalických půdách. Roste velmi pomalu, vysazujte proto raději přímo větší sazenice. Je vhodná i do menších zahrad, díky svému vzhledu se vysazuje jednak jako solitér, jednak do menších rozvolněných skupin. Vhodným doplňkem k ní jsou různé poléhavé a plazivé jalovce, skalníky, ale i rododendrony, azalky, tavolníky a podobně. Jako mladá si drží užší pyramidální tvar, s postupujícím věkem se koruna stává otevřenější a větve se sklánějí. Jehličí má husté, měkké a sytě zelené. Plod je velmi výživný a zdravý, může nahradit piniové ořechy.

Detail odstavce: Co je to Pinus cembra
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

PINUS CEMBRA

Pěstování

Během vegetace používejte pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny, ale dávejte pozor na přehnojení. Nové výhony ve formě „svíček“ můžete zaštipovat, docílíte tím menšího vzrůstu a hustšího vzhledu. Vždy však odstraňujte maximálně 2/3 původní velikosti takzvané svíčky. Tento druh borovice se dožívá velmi vysokého věku.

Je známo více variet tohoto druhu a rovněž bylo vyšlechtěno i mnoho kultivarů, k některým viz níže.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Pinus cembra
Zveřejněno: 26.1.2015

DRUHY TÚJÍ

Túje Cristata Aurea

Vlastnosti: Rostlina tvoří štíhlý kužel, má žlutozelenou barvu a dorůstá do výšky 1,5 metru.

Detail odstavce: Túje Cristata Aurea
Zdroj: Druhy tújí
Zveřejněno: 30.3.2015

DRUHY TÚJÍ

Túje Douglasii Aurea

Vlastnosti: Rostlina tvoří široký kužel, má žlutobronzovou barvu a dorůstá do výšky 15 metrů.

Detail odstavce: Túje Douglasii Aurea
Zdroj: Druhy tújí
Zveřejněno: 30.3.2015

HOUBA KUŘÁTKA

Kuřátka zlatá

Ramaria aurea mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými větvičkami ve stáří, dorůstají do výšky i šířky 60-120 mm. Solidní báze bývá bělavá, částečně ponořená v zemi, odspodu se rozvětvuje na více hrubých nebo tenčích odnoží, které se nakonec rozdělují na tenké nepravidelné větvičky, v mládí medově žluté nebo chromově žluté a ve stáří bledě žlutookrové. Větvičky jsou na koncích tenké, zahrocené, často s 2 až 3 zoubky, někdy bývají i zaoblené. Dužina je měkká, špinavě krémová, chuť a vůni má příjemnou. Výtrusný prach je žlutookrový.

Tento druh je jedlý.

Detail odstavce: Kuřátka zlatá
Zdroj: Houba kuřátka
Zveřejněno: 4.3.2018

VONNÉ SILICE

Silice z borovice

Borovice (latinsky Pinus) je rod rostlin z čeledi borovicovité. Jeho zástupci jsou světlomilné vždyzelené stromy, ojediněle keře, nenáročné na půdu a na vláhu. Některé dorůstají až do výšky 100 metrů. Borovice obecně patří mezi hospodářsky nejdůležitější jehličnaté dřeviny. Především poskytují většinou velmi kvalitní dřevo a velký význam mají i v zahradní architektuře. Dříve borovice sloužily také jako zdroj balzámového oleje (terpentýnu), který se získával takzvaným smolařením. Z něj se extrahovala například kalafuna a terpentýnové silice, užívané jako rozpouštědla k ředění barev nebo v lékařství (inhalace, léčba TBC a podobně). Kůra borovic obsahuje antioxidační látky a vyrábí se z ní například léčivo Pycnogenol. Jehličí některých druhů borovic obsahuje víc vitamínu C než citrón, takže se odvar z něj („čaj z chvojky“) používal v ruských pracovních táborech k léčbě kurdějí. Silice z borovice podporuje vlastní obranyschopnost organismu, působí antibakteriálně, protivirově, celkově posiluje, prokrvuje, pomáhá při nachlazení, dezinfikuje horní cesty dýchací a je vhodná při černém kašli a revmatismu. Používá se do nosních kapek při bronchitidách.

Detail odstavce: Silice z borovice
Zdroj: Vonné silice
Zveřejněno: 30.7.2014

MAST NA OTEKLÉ NOHY

Léky na otoky nohou

V případě otoků nohou lze jako doplněk celkové léčby užívat řadu přírodních přípravků. Například produkty obsahující výtažek z jinanu dvoulaločného pomáhají díky obsahu flavonoidů, terpenů či ginkolidů. Tyto účinné látky rozšiřují zúžené tepny, tepénky, ale i vlásečnice v celém těle a zabraňují křečím jejich stěny.

Mezi tyto přípravky patří:

Ginkgosan: Obsahuje výtažek z listů jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba), který je také nazýván „stromem moudrosti a dlouhověkosti“. Jinan dvolulaločný vykazuje antioxidační vlastnosti, přispívá k normální funkci kardiovaskulárního systému, pomáhá udržovat kognitivní funkce (poznávací procesy a operace, například koncentrace, paměť, myšlení). U jinanu se uvádí, že podporuje krevní cirkulaci v mozku, srdci i nohách (což je důležité například u diabetiků), pomáhá udržovat paměť, má kladný vliv na koncentraci, podporuje fyzickou i duševní pohodu.

Varixinal: Je unikátní kombinací čtyř hojivých rostlin – koňského kaštanu, pupečníku asijského (Gotu kola), borůvky a listnatce bodlinatého. Extrakty z těchto hojivých rostlin posilují žilní stěny, snižují tvorbu otoků a modřin, zlepšují prokysličení a prokrvení tkání. Existuje i ve formě gelu.

Anthogenol: Obsahuje antioxidanty získané ze zrnek hroznového vína Vitis Vinifera a z kůry francouzské pobřežní borovice Pinus Maritima. Pomáhá při oběhových potížích především v dolních končetinách – redukuje otoky nohou.

Ruticelit: Jedná se o zevně působící přípravek obsahující flavonoidy.

Detail odstavce: Léky na otoky nohou
Zdroj: Mast na oteklé nohy
Zveřejněno: 6.1.2018

KONIFERY

Rozmnožování a semena

Jde o poměrně zdlouhavý proces, při kterém se musíte obrnit trpělivostí. To je hlavní důvod, proč se výsev konifer doporučuje jen pro zkušené zahrádkáře, kteří si takto mohou namnožit především vzácné druhy jehličnanů, jako jsou jedle ojíněná (Abies concolor), korejská borovice (Pinus koraiensis), nebo třeba sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum).

Samotný výsev se liší podle velikosti semen. Například jedle má velká semena, která zamáčkneme po jednom lehce pod povrch. Menší semínka poházíme na substrát, nezamačkáváme, jen poházíme asi centimetrovou vrstvou písku. Přesný postup výsevu najdete na zadní straně sáčku se semínky, kde najdete také informace o nutnosti stratifikace. Jedná se o období působení chladných teplot, což je podmínkou klíčení mnoha druhů semen jehličnanů. Truhlík se semeny, která potřebují stratifikaci, dáme na chráněné stinné místo na zahradě. Truhlík můžeme přikrýt větvemi, aby nedocházelo k přehřívání zimním sluníčkem. Během této doby nevlhčíme, ale zaléváme vždy při vysušení substrátu.

Koncem léta můžeme semenáčky přesadit do květináčů s poloměrem 9 cm nebo je vysadit přímo na stanoviště. Jestli chcete semenáčky použít jako živý plot, použijte co největší sazenice. Pokud stromek zaštipujete již od malička, vypěstujete si krásnou bonsaj. Za dva roky budete mít asi 20 cm vysokou koniferu.

Detail odstavce: Rozmnožování a semena
Zdroj: Konifery
Zveřejněno: 30.10.2016

HOSTA

Druhy hosty

V současné době je vyšlechtěno několik tisíc kultivarů bohyšek, od trpasličích, pouze několik centimetrů vysokých, po obry mající výšku více než 100 cm. Dle vzrůstnosti tak lze volit odrůdy vhodné do skalek a nádob, ale také jako podrostové vyšší trvalky vhodné do polostínu a stínu. Hosta je společně s Heucherou vítaným doplňkem pro místa pod stromy a keři, která bývají často holá a prázdná.

Nejběžnější zelenou barvu najdete u bohyšek v mnoha odstínech a mění se i během vegetace. Oblíbené jsou bohyšky s listy panašovanými (barevnými, pestrými), zelenobílými nebo žlutozelenými, žádané jsou i odrůdy šedé a modravé, s listy jakoby ojíněnými. Od barvy listů se odvozují i nároky rostlin na světlo:

  • Zelenolisté odrůdy – prospívají jak na světle, tak ve stínu, barva listu se po dobu vegetace prakticky nemění. Patří sem Hosta fortunei ′Stenantha′, Hosta lancifolia, Hosta longissima ′Longifolia Honda′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta tardifolia.
  • Žlutolisté a bíle panašované odrůdy – potřebují přes den několik hodin světla, nejlépe zrána nebo odpoledne, polední úpal jim neprospívá. Ani v celodenním stínu se neuplatní, protože listy zezelenají nebo bude jejich barva velice nevýrazná. Kombinace uvedených barev může být různá podle odrůdy, některé listy mají barevný okraj, jiné větší část listové plochy. Mezi žlutolisté a bílé patří Hosta fortunei ′Gold Leaf′, Hosta fortunei ′Aurea′, Hosta gracillima ′Hydon Sunset′, Hosta ventricosa ′Aureomaculata′. Mezi panašované patří Hosta crispula ′Marginata′, Hosta decorata ′Butter Rim′, Hosta fortunei ′Aureomarginata′, Hosta fortunei ′Gold Standard′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta sieboldiana ′Louisa′, Hosta undulata ′Albomarginata′, Hosta undulata ′Undulata′, Hosta undulata ′Unvittata′.
  • Šedé a modrolisté odrůdy – na zastíněném stanovišti vydrží déle do pozdního podzimu, snesou i světlé stanoviště bez výrazné změny barvy. Patří sem Hosta fortunei ′Hyacinthina′, Hosta fortunei ′Marginato alba′, Hosta fortunei ′Obscura′, Hosta sieboldiana ′Big Daddy′, Hosta sieboldiana ′Elegans′, Hosta sieboldiana ′Glauca′, Hosta x tardianahort ′Blue Moon′, Hosta x tardianahort ′Blue Skies′, Hosta x tardianahort ′Halcyon′.

Detail odstavce: Druhy hosty
Zdroj: Hosta
Zveřejněno: 1.12.2015

DURMAN ALIAS TRUMPETY

Pěstování a množení

Durman je jednoletá bylina rozložitého vzrůstu, její lodyha bývá 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna je nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otevírá se večer okolo 19. hodiny. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Durman kvete od června do září, patří do čeledi lilkovitých. Názvem durman (Brugmansia) jsou označovány velice dekorativní exotické rostliny pocházející z And, často se jim také říká kvetoucí trumpety. Mají dřevnatý kmen a olistěnou korunu. Celá rostlina může dosahovat až 2m výšky. Květ mívá barvu v odstínech bílé, žluté či růžové.

Od konce května a přes léto se durman pěstuje buď v okrasné nádobě venku na terase, nebo je možné jej v drátěném koši zapustit ven do záhonu. V létě vyžaduje hojnou zálivku a hnojení alespoň jednou týdně plným hnojivem. Nesmí ale stát ve vodě. Od poloviny října rostliny přemístíme nejlépe do nemrznoucího sklepa s teplotou od 5 do 12 °C. Místo nemusí být světlé. Zmírníme zálivku na minimum, jen aby kořenový bal zcela nevyschl. Protože se jedná o poměrně objemnou rostlinu, je většinou třeba výhony zakrátit. Musíme postupovat velice opatrně – koruna má dvě části – vnitřní růstovou a vnější kvetoucí. Nikdy neseřezáváme růstovou zónu, durman by nasadil na květ až za delší dobu. Kvetoucí výhony poznáme podle tvaru listů (jsou nesouměrné a odlišně zbarvené). Na jaře už zakrátíme jen slabé, vytáhlé výhony, mírně zvýšíme zálivku, durman přesadíme do čerstvé zeminy bohaté na živiny a po posledních mrazících jej vyneseme ven do zahrady.

U nás známé druhy durmanů jsou: Brugmansia arborea (krásně kvetoucí), Brugmansia kandida (hodí se do polostínu), Brugmansia suaveolens a aurea (kvete koncem léta), Brugmansia sanquinea (kvete brzy zjara).

Ve volné přírodě se nejčastěji vyskytuje na hnojištích, náspech a ve výživných půdách. V ČR roste roztroušeně, obvykle v teplejších oblastech, většinou jen od nížin do podhorských oblastí (nejčastěji okolo 450 m n. m.). Durmany často napadají mšice a molice, pak je nutné jejich chemické ošetření.

Všechny části rostliny obsahují tropanalkaloidy, které mají ochromující a omamné účinky. Při předávkování je možné i zemřít. Zejména po požití čaje nebo studeného výluhu z listů a semen se vedle žádoucích účinků projevují i nanejvýš nepříjemné účinky vedlejší poruchy vidění, polykací obtíže, pocit celkové slabosti, stavy zmatenosti, přecházející až v úzkostnou nepříčetnost. Mimořádně nemilé vedlejší účinky durmanového čaje mohou přetrvávat i po dobu několika dní.

Detail odstavce: Pěstování a množení
Zdroj: Durman alias trumpety
Zveřejněno: 15.11.2015

TAXUS BACCATA

Druhy

Jediný druh, u kterého na území České republiky připadá v úvahu záměna s tisem červeným, je v našich parcích často vysazovaný příbuzný tis prostřední Taxus media. Tis prostřední je křížencem tisu červeného s tisem japonským. Jako rozlišovací znak nejlépe poslouží právě výše zmíněná kůra. Zatímco kůra tisu červeného postupně přechází na červenohnědou až šedočernou a odlupuje se v plátech, kůra tisu prostředního s postupem času tmavne a rýhovitě praská. Staré větve pak mají kůru více či méně černou (i u nich se však projevuje v různé míře rodičovský vliv tisu červeného). Druhy se ještě liší několika drobnostmi, například jiným zakončením jehlic, celkově je však tis prostřední jinak dost podobný svému rodičovskému druhu.

Fastigiata má přísně sloupovitý vzrůst a roste velmi pomalu, čímž se hodí i do menších zahrad. Až do úplné dospělosti bývá velmi subtilní a zřídkakdy přesáhne 1 m na šířku. Výška je velmi variabilní v závislosti na půdních podmínkách. Jehlice jsou tučné a temně zelené, raší zářivě zelené. Větvičky mají oranžovohnědou barvu. Většinou se jedná o samičí klony, které nesou jasně červené plody, které jsou jedovaté stejně jako celý keř.

Hicksii je odrůda tisu prostředního, což je výsledek úspěšného křížení odrůd Taxus baccata Fastigiata a Taxus cuspidata. Tvoří velice pěkný, široce sloupovitý, bohatý a kompaktní keř, který roste pomalu a hustě – v 15 letech dosahuje kolem 3 metrů do výšky a 1 metr do šířky, takže je vhodný i do malých zahrad. Větve rostou přísně vzhůru a jsou posety neopadavými, lesklými, sytě zelenými jehlicemi, které pokrývají celou rostlinu. Nevyholují spodní větve jako běžné tisy. Tvoří sytě červené nejedlé plody.

Semperaurea je atraktivní odrůda tisu červeného výrazně žluté barvy. Neopadavé jehlice tohoto tisu jsou až 2 cm dlouhé, ploché, vrchní strana na horních (osluněných) větvičkách keře je výrazně žlutá v sezóně až oranžově zlatavá v zimě, spodní a vnitřní jehličí je pak sytěji až tmavě zelené. Roste převážně vzpřímeně, vcelku hustě do široce vystoupavého keře o výšce 2–3 m a šířce kolem 2 m.

Summergold je jehličnan z čeledi tisovité a rodu tis, který dorůstá 2 metrů výšky a 3 metrů šířky. Je rozložitě až plazivě rostoucí. Na jaře jsou jeho nové jehlice žluté, později ztmavnou. Plody tvoří na podzim, jsou to červené dužnaté míšky. Je jedovatý. Vyhovují mu běžné, propustné půdy, střední vlhkostní režim a stanoviště slunné až polostinné. Hodí se do předzahrádek, na tvarování, do skupinových výsadeb.

Fastigiata Aurea má přísně sloupovitý vzrůst a roste velmi pomalu, čímž se hodí i do menších zahrad. Až do úplné dospělosti bývá velmi subtilní a zřídkakdy přesáhne 1 m na šířku. Výška je velmi variabilní v závislosti na půdních podmínkách. Tučné jehlice na vrchní vrstvě keře jsou zářivě žlutozelené. Větvičky mají zelenou až hnědou barvu. Většinou se jedná o samičí klony, nesoucí jasně červené plody, které jsou jedovaté stejně jako celý keř.

Detail odstavce: Druhy
Zdroj: Taxus baccata
Zveřejněno: 6.10.2016

JEZEVČÍ SÁDLO

Složení jezevčího sádla

V lékárně je možné koupit Jezevčí mast, což je unikátní bylinný přípravek, který nahrazuje osvědčený účinek nedostupného jezevčího sádla. Jezevčí sádlo se v tradičním lidovém léčitelství užívalo jako prsní balzám pro lepší odkašlávání při chřipce a nachlazení. Přípravek obsahuje harmonicky vyváženou směs 20 druhů bylinných výtažků v bio kokosovém másle.

Složení:

  • slunečnice roční (Helianthus annuus, slunečnicový olej) – pomáhá na osvěžení těla a imunitu
  • kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera, kokosový olej)
  • mandlovník (Prunus amygdalus dulcis, mandlový olej)
  • kafrovník lékařský (Cinnamomum camphora) – podporuje normální činnost cévní soustavy a ulevuje od těžkých nohou
  • mentol – má příznivé účinky na nos a na proudění vzduchu, na normální funkci dýchacího systému
  • eukalyptus (blahovičník kulatoplodý, Eucalyptus globulus, silice/olej) – má příznivý vliv na normální funkci dýchacího systému, na normální stav svalů a kloubů a na normální hladinu glukózy v krvi
  • borovice lesní (Pinus sylvestris) – působí na normální funkci dýchacího systému
  • jalovec obecný (Juniperus communis, olej) – pozitivně ovlivňuje vylučování vody z organismu, normální trávení a normální činnost ledvin, jedná se o antioxidant, má příznivý vliv na normální hladinu cukru v krvi, na přirozenou obranyschopnost (odolnost), normální stav pokožky
  • máta peprná (Mentha piperita, silice/olej) – podporuje činnost trávicí soustavy a střev, má vliv na přirozenou obranyschopnost (imunitní systém), relaxaci (spánek) a na normální funkci dýchacího systému
  • rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis, olej) – je antioxidant, má pozitivní vliv na normální trávení, osvěžení těla, přirozenou obranyschopnost (imunitní systém), funkci jater, pročištění, vylučování (ledviny, močové cesty)
  • yzop lékařský (Hyssopus officinalis) – podporuje normální funkci dýchacího systému, normální stav kostí a kloubů
  • tymián obecný (mateřídouška obecná, Thymus vulgaris, silice/olej) – zlepšuje trávení, je to antioxidant, přirozená obranyschopnost (imunitní systém), podporuje funkci dýchacího systému
  • lopuch větší (Arctium lappa, extrakt) – normální funkce horních cest dýchacích, normální stav pokožky, normální trávení, vylučování vody z organismu, normální stav kloubů a chrupavek, imunita
  • cedr himálajský (Cedrus deodara, kůra) – normální činnost lymfatického systému
  • cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens) – normální stav žil, těžké nohy
  • hřebíčkovec vonný (Syzygium aromaticum, květ) – antioxidant, normální činnost kardiovaskulárního systému (oběh, prokrvení), normální trávení (chuť k jídlu), libido, normální funkce dýchacího systému
  • heřmánek pravý (Matricaria chamomilla, extrakt) – normální funkce dýchacího systému, uvolnění dýchacích cest, normální stav pokožky, antioxidant, normální trávení, přirozená obranyschopnost (imunitní systém), kognitivní a duševní zdraví (pozitivní nálada), relaxace (spánek)
  • vrba bílá (Salix alba) – normální stav kloubů a svalů, osvěžení těla, hormonální rovnováha
  • bambucké máslo (Butyrospermum parkii, Shea butter, Fruit)
  • přídatné látky: bílý vosk, makadamie (Macadamia ternifolia, olej ze semen), tokoferyl acetát, santalové dřevo (Amyris balsamifera, olej)

Jezevčí mast je vhodná k potírání a masážím v oblasti hrudníku, krku, zátylku, zad, případně čela a spánků. Naneste dostatečné množství přípravku a důkladně vmasírujte. Pro dosažení maximálního účinku je vhodné proceduru zopakovat několikrát denně. Jezevčí mast je produkt na přírodní bázi, který lze používat dlouhodobě.

Mast je určena pro zevní užití. Zabraňte vniknutí do očí, na sliznice a poraněnou kůži. Skladujte mimo dosah dětí, v suchém prostředí a při pokojové teplotě. Vzácně se může vyskytnout alergická reakce na některou z bioaktivních složek přípravku. Země původu: Švýcarsko.

Detail odstavce: Složení jezevčího sádla
Zdroj: Jezevčí sádlo
Zveřejněno: 31.1.2019

KONIFERY

Druhy konifer

Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.

Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.

Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.

Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.

V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.

Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.

Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.

Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.

Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.

Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.

Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.

Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.

Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.

Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery spokojeně porostou a předvedou se v plné kráse.

Čisté, strohé linie úzce rostoucích jehličnanů zesilují dojem upravenosti a harmonie. Vytvářejí protipól k rostlinám s bujnější stavbou, pestrými listy a květy a odvádějí od nich pohled vzhůru. Toho lze využít pro zviditelnění odlehlého zákoutí či určitého místa, například vstupu do části zahrady s odlišným využitím, středu protínajících se cest nebo třeba zátiší s uměleckou plastikou. Na rozlehlé ploše fungují jako orientační body. Navozují pocit klidu, zároveň však pozorovatele provokují a udržují ve střehu, zvlášť když dosahují značné výšky. Třebaže jehličnany s tužkovitou siluetou neposkytují blahodárný stín, čím starší a vyšší jsou, tím větší pozornost upoutávají. Přímo si o ně říkají pozemky s rovinatým terénem a velkou trávníkovou plochou, jimž chybí výšková členitost. Nezklamou ani v době, kdy zahradu přikryje sníh.

Jemný a působivý kontrast vznikne, když stálezelené vertikály spojíte s okrasnými travami. Poutavou hru tvarů vyvolají spolu s dřevinami, které se svými dlouhými vodorovnými větvemi rozpínají do šířky několika metrů. Velmi jim sluší také partnerství s bohatě kvetoucími keři, jako jsou pustoryly (Philadelphus), kolkvicie (Kolkwitzia amabilis), magnólie (Magnolia) či tavolníky (Spiraea).

Druhy

Jde o dřeviny velmi oblíbené v našich zahradách, které se používají jak do stříhaných živých plotů (tis obecný – Taxus baccata, cypřišky – Chamaecyparis, jalovec – Juniperus virginiana, zerav – Thuja occidentalis, jedlovec – Tsuga heterophylla a další), tak jako solitérní (osamoceně stojící) anebo v malých skupinách (další z jehličnanů – smrky, borovice, jedle, modřín).

Detail odstavce: Druhy konifer
Zdroj: Konifery
Zveřejněno: 30.10.2016

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Podobné keře

Mahónie cesmínolistá

Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.

Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.

Cesmína

Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.

Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.

Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.

Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.

Detail odstavce: Podobné keře
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018