Pinuscembra „sibirica“ je velmi oblíbená v okrasných výsadbách, její oříšky se sbírají na Sibiři jako potravina, snadno se loupou. Strom dorůstá do kuželovitého tvaru, ve volné přírodě může dosáhnout výšky 33 m. Má pěkné tmavozelené jehličí, až 15 cm dlouhé. Šišky mohou dosáhnout délky až 12 cm. Také tento jehličnan je zcela mrazuvzdorný, snáší teploty až -60 °C. Potřebuje vlhkou půdu, bohatou na živiny. Mladé větve jsou žluté nebo hnědožluté, tlusté a hustě světle žlutě ochlupené, zimní pupeny mají červenohnědou barvu a kuželovitý tvar. Jehlice vyrůstají ve svazcích po pěti, jsou mírně zakřivené.
Tuto varietu našel a popsal v roce 1930 Jost FITSCHEN z Německa. Pomalu rostoucí jehličnan má vzhled vzpřímeného, bohatě rozvětveného keře. V dospělosti dosáhne výšky 2–2,5 m při šířce kolem 1 m. Docela tuhé jehlice vyrůstají ve svazku po 5 a jsou 8–10 cm dlouhé, ve spodní části zelené se zlatým okrajem. Jako jedna z mála borovic mění své jehlice, a to po 3–5 letech. Kvete od července do srpna. Květy jsou uspořádány v koncových klasech, s kalichem trubkovitě nálevkovitým a korunou modrou až fialovou, ale i bílou. Plodem jsou lesklé tvrdky, které mají hnědou až černohnědou barvu.
Pinuscembra „aurea“ je plně mrazuvzdorná do -25 °C. Nejlépe prospívá v prodyšné, výživné a mírně kyselé půdě. Stanoviště by mělo být světlé, ale nemá ráda přímé sluneční světlo. Jde o velmi pěkný solitér vhodný na vaši zahrádku, kde vynikne nejen jednotlivě, ale i ve skupinách, ať už na trávníku, květinovém záhonu či vřesovišti, nejlépe však na tmavém pozadí.
Pokud váháte, zda si na svou zahrádku vybrat právě tuto varietu, pak vás tyto fotografie určitě přesvědčí: Pinuscembra aurea foto.
Borovice Pinuscembra „stricta“ byla vyšlechtěna v roce 1855. Má sloupovitý vzrůst, může dosáhnout až do výšky 4 metrů, větve jsou vzpřímené, větévky hustě přilehlé, jehlice až 8 cm dlouhé, tmavě šedozelené a hustě uspořádané. Kůra je v mládí hladká, šedozelená, později se mění v šedohnědou šupinatou borku.
Jde o kultivar vyšlechtěný Holanďanem Edwinem Smitsem. Na evropském trhu se prodává od roku 2009. Růst této borovice je štíhlý, pomalu vystoupavý, u mladších rostlin se větví po jednotlivých patrech, která se postupně s vyšším věkem zaplňují. Všechny boční větve rostou směrem vzhůru. Jehlice jsou měkké, nepichlavé, na omak velmi příjemné, mají modrozelenou barvu, která se však v průběhu roku mění. Výška desetileté rostliny bývá přibližně 3 metry, šířka pak asi 1 metr. Nejvíce dorůstá do pětimetrové výšky a dvoumetrové šíře. Tento kultivar je plně mrazuvzdorný.
Také tento kultivar borovice limby ve vaší zahrádce vyzní nejlépe jako solitér. Roste sloupovitě, může dosáhnout výšky 4–6 m, má dlouhé zelenomodré jehlice uspořádané ve svazku po dvou. Vyžaduje slunné stanoviště. Roste poměrně rychle, a to kolem 20 cm za rok.
Tento pomalu rostoucí jehličnan pochází z hornatých oblastí Evropy a Asie. Roste vzpřímeně, má uzavřenou, sloupovitou korunu s hustým větvením a symetrickým tvarem. Jeho jehlice jsou středně dlouhé, modrozelené, hustě uspořádané, na dotyk spíše jemné. Šišky svou velikostí a tvarem připomínají větší vejce, mladé šišky mají modrofialovou barvu, při dozrávání hnědnou. Rostlina je vhodná do menších a středně velkých zahrad jako solitér nebo do kompozice s ostatními jehličnany a kvetoucími keři. Potřebuje kyselou, dobře odvodněnou humózní zem a slunečné stanoviště. Odolává mrazu až do -35 °C. Dorůstá do výšky 3–4 m a šířky 1–2 m.
Tomuto druhu borovice se daří dobře i na severních otevřených větrných svazích. Je světlomilná, jen zpočátku růstu uvítá přistínění. Potřebuje přiměřeně vlhké stanoviště, příliš přemokřená místa nesnáší. Prospívá na všech propustných i chudších kyselých až alkalických půdách. Roste velmi pomalu, vysazujte proto raději přímo větší sazenice. Je vhodná i do menších zahrad, díky svému vzhledu se vysazuje jednak jako solitér, jednak do menších rozvolněných skupin. Vhodným doplňkem k ní jsou různé poléhavé a plazivé jalovce, skalníky, ale i rododendrony, azalky, tavolníky a podobně. Jako mladá si drží užší pyramidální tvar, s postupujícím věkem se koruna stává otevřenější a větve se sklánějí. Jehličí má husté, měkké a sytě zelené. Plod je velmi výživný a zdravý, může nahradit piniové ořechy.
Různé kultivary borovice limba seženete snad v každém zahradnictví. Jejich cena se odvíjí od stáří, velikosti a samozřejmě od konkrétní variety tohoto druhu. Malou sazenici (kolem 20 cm) seženete například za 100 Kč, ale dvoumetrová už může stát kolem 2 500 Kč.
Kdo nerad kamenné obchody, může si objednat borovici limbu i po internetu. Na těchto stránkách si například můžete prohlédnout, v jaké cenové relaci jsou tyto jehličnany nabízeny:
Jedná se o středně velký keř, dorůstající do výšky okolo 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je zelená. Bílé květy jsou méně nápadné a objevují se během května. Keř má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je mrazuvzdorný.
Také tento keř se s oblibou uplatňuje v hromadných výsadbách parků, bývá součástí ozdobných remízků či veřejných ploch. Je totiž bezúdržbový a spolehlivý, netrpí na škůdce ani choroby a nabízí barevné listy nebo větvičky.
Odrůda sibirica se řadí k těm svídám, které více než kterékoli ostatní nabídnou zářivě červené až vínové větve v zimních měsících, kdy je keř bez listí a dá tak vyniknout barvě svých prutů. Na jaře raší sytě zelenými vejčitými listy, které na podzim před opadáním lehce zčervenají. Bohatě kvete drobnými okolíky složenými z malých bílých kvítků v červených kalíšcích, ze kterých dozrávají bílé, korálkovité plody.
Keř je přirozeně hustý a lze jej jakkoli stříhat od konce zimy do poloviny léta. Chcete-li, aby měl sytě vybarvené větve, doporučuje se někdy zpětný řez celého keře na výšku cca 10 až 20 cm nad zemí, ale není to nezbytné. Svída poroste v jakékoli půdě, přednost dává plnému slunci. Zvládne i mírné podmáčení.
Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus; vždy záleží na výšce, podle ní se mění i cena.
Během vegetace používejte pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny, ale dávejte pozor na přehnojení. Nové výhony ve formě „svíček“ můžete zaštipovat, docílíte tím menšího vzrůstu a hustšího vzhledu. Vždy však odstraňujte maximálně 2/3 původní velikosti takzvané svíčky. Tento druh borovice se dožívá velmi vysokého věku.
Je známo více variet tohoto druhu a rovněž bylo vyšlechtěno i mnoho kultivarů, k některým viz níže.
Borovice (latinsky Pinus) je rod rostlin z čeledi borovicovité. Jeho zástupci jsou světlomilné vždyzelené stromy, ojediněle keře, nenáročné na půdu a na vláhu. Některé dorůstají až do výšky 100 metrů. Borovice obecně patří mezi hospodářsky nejdůležitější jehličnaté dřeviny. Především poskytují většinou velmi kvalitní dřevo a velký význam mají i v zahradní architektuře. Dříve borovice sloužily také jako zdroj balzámového oleje (terpentýnu), který se získával takzvaným smolařením. Z něj se extrahovala například kalafuna a terpentýnové silice, užívané jako rozpouštědla k ředění barev nebo v lékařství (inhalace, léčba TBC a podobně). Kůra borovic obsahuje antioxidační látky a vyrábí se z ní například léčivo Pycnogenol. Jehličí některých druhů borovic obsahuje víc vitamínu C než citrón, takže se odvar z něj („čaj z chvojky“) používal v ruských pracovních táborech k léčbě kurdějí. Silice z borovice podporuje vlastní obranyschopnost organismu, působí antibakteriálně, protivirově, celkově posiluje, prokrvuje, pomáhá při nachlazení, dezinfikuje horní cesty dýchací a je vhodná při černém kašli a revmatismu. Používá se do nosních kapek při bronchitidách.
Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.
Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.
Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.
Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.
V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.
Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.
Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.
Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.
Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.
Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.
Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.
Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.
Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.
Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery spokojeně poros
Jde o poměrně zdlouhavý proces, při kterém se musíte obrnit trpělivostí. To je hlavní důvod, proč se výsev konifer doporučuje jen pro zkušené zahrádkáře, kteří si takto mohou namnožit především vzácné druhy jehličnanů, jako jsou jedle ojíněná (Abies concolor), korejská borovice (Pinus koraiensis), nebo třeba sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum).
Samotný výsev se liší podle velikosti semen. Například jedle má velká semena, která zamáčkneme po jednom lehce pod povrch. Menší semínka poházíme na substrát, nezamačkáváme, jen poházíme asi centimetrovou vrstvou písku. Přesný postup výsevu najdete na zadní straně sáčku se semínky, kde najdete také informace o nutnosti stratifikace. Jedná se o období působení chladných teplot, což je podmínkou klíčení mnoha druhů semen jehličnanů. Truhlík se semeny, která potřebují stratifikaci, dáme na chráněné stinné místo na zahradě. Truhlík můžeme přikrýt větvemi, aby nedocházelo k přehřívání zimním sluníčkem. Během této doby nevlhčíme, ale zaléváme vždy při vysušení substrátu.
Koncem léta můžeme semenáčky přesadit do květináčů s poloměrem 9 cm nebo je vysadit přímo na stanoviště. Jestli chcete semenáčky použít jako živý plot, použijte co největší sazenice. Pokud stromek zaštipujete již od malička, vypěstujete si krásnou bonsaj. Za dva roky budete mít asi 20 cm vysokou koniferu.
