PITÍ KYŠKY je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Jako kyška nebo kefír může být označen v podstatě jakýkoli výrobek, který vznikl pomocí mléčné kultury. Může to být kultura jogurtová, kefírová nebo – a to nejčastěji – smetanová. Minimální počet bakterií v 1 gramu je jeden milion.
Koláč z kyšky
Ingredience: 500 ml kyšky, 100 ml oleje, 2 vejce, citronová kůra, 180 g cukru krupice, 400 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, ovoce (čerstvé nebo kompotované), rozinky, ořechy
Ingredience na drobenku: 100 g másla, 120 g cukru krupice, 130 g polohrubé mouky, 1 vanilkový cukr
Technologický postup: Kyšku smícháme s vejci, olejem, citronovou kůrou, cukrem, moukou a práškem do pečiva. Dobře promícháme, těsto nalijeme na vymazaný a vysypaný plech, poklademe pokrájeným ovocem dle vlastního výběru, přidat k němu můžeme i rozinky, ořechy, koláč posypeme drobenkou užmoulanou z uvedených ingrediencí a dáme péct do předehřáté trouby na 180 °C dozlatova. Po vychladnutí můžeme pocukrovat.
Ingredience: 1 hrnek kyšky, 2 vejce, 1 hrnek moučkového cukru, 1/2 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, 1 ½ hrnku polohrubé mouky, 1 lžíce kakaa, máslo, hrubá mouka na vysypání formy
Technologický postup: Kyšku rozmícháme s vejci, cukrem, olejem a přidáme mouku smíchanou s práškem do pečiva. Polovinu těsta nalijeme do vymazané a vysypané bábovkové formy. Do druhé poloviny těsta vmícháme kakao a nalijeme na bílé těsto. Upečeme v předehřáté troubě, hotová bude asi tak za 40 minut při teplotě 180 °C.
Technologický postup: Polohrubou mouku, moučkový cukr, sodu, kakao, olej a kyšku smícháme dohromady. Těsto nalijeme na tukem vymazaný a moukou vysypaný plech. Buchtu pečeme asi 15 minut v troubě předehřáté na 220 °C. V hrnci nad vodní lázní rozpustíme čokoládu společně se zakysanou smetanou. Ještě teplou čokoládovou polevou polijeme moučník a posypeme nastrouhaným kokosem.
Všechny ingredience spolu dobře smícháme a vylijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech. Pečeme ve vyhřáté troubě 30-35 minut při teplotě 180 stupňů Celsia. Upečenou buchtu potřeme džemem a ozdobíme šlehačkou.
Kde můžeme najít prvopočátky pěstování vinné révy?
Pravděpodobně v Asii, a to konkrétně v oblasti okolo Kaspického moře, někde na území dnešní Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu. Nejstarší nálezy svědčící o zpracování hroznů na víno pocházejí z Turecka, Libanonu a Sýrie. Stáří jejich vzniku je odhadováno na dobu asi před 7 000 až 10 000 lety. Révu také běžně pěstovali Sumerové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané. Často bylo její pěstování pod patronací některého z bohů, například v Egyptě bylo zasvěceno bohu Osirisovi.
Jistě už většina z nás slyšela o bakchanáliích, tedy antických slavnostech Řeků, kterými oslavovali boha Dionýsa čili Bakcha, syna nejvyššího boha Dia. Byly to bouřlivé slavnosti, plné všeobecného hýření, sexuální nevázanosti a bohatýrského popíjení vína; to vše pochopitelně k uctívání onoho boha. Řekové víno popíjeli, ale byli také zkušenými pěstiteli révy a výrobci vín. Kromě běžných vín uměli vyrábět i speciality, jako vína kořeněná, ochucovaná bylinami či medem. Zkušenostmi se dopracovali k vědomostem, které bychom mohli označit jako „vinařskou chemii“. Pro sedimentaci kalů, tedy vyčistění vín od kvasnic a pro zrání vína používali amfory, kde se v úzké dolní části kaly dobře usazovaly a zůstávaly zde zhutnělé gravitací i při vylévání vína. Úzké hrdlo na vrcholu amfory zase zabraňovalo přístupu vzduchu, o kterém se už tehdy vědělo, že vínům škodí. Proto se také amfory uzavíraly korkem či dřevěnými kolíky, které se ještě zalévaly smolou nebo sádrou, aby vína byla chráněna před oxidací a také aby nevysychala. Pro převážení vín po jednotlivých řeckých ostrovech bylo potřebné vína konzervovat – k tomu se používala mořská voda. Bylo tedy tehdy běžné, že tato vína byla slaná.
Pěstování révy a pití vína převzali od Řeků Římané, kteří víno zasvětili svému bohu Jupiterovi. Římané se také brzy stali zkušenými pěstiteli i dobrými výrobci vín. A co víc, nevycházeli jen ze zkušenosti, některé pěstitelské zásady byly přímo nařizovány. Byl například vydán zákaz sázet ve vinohradech zastiňující rostliny, jako lísky, olivy aj. (Uvědomili si totiž, že réva je světlomilná, jak jsme si řekli na začátku našeho besedování o révě a vínech.) Narůstající výhony se vyvazovaly k oporám (první opěrné konstrukce, často ve tvaru pergol). Vinice se oplocovaly a byly ustanoveny přísné tresty za krádeže.
Římané, stejně jako Řekové, vína ředili – pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Pití vín byla společenská záležitost; vína se pila na hostinách, požádaných bohatými, společensky vysoce postavenými osobnostmi v jejich palácích. Je zajímavé, že v té době sice existovaly hospody a putyky, a
Technologický postup: Okurku oloupeme a nastrouháme na jemno, zalijeme kyškou, přidáme utřený česnek, osolíme, opepříme, přidáme lžíci octa. Pořádně promícháme a necháme vychladit. Pokud je příliš kyselý, může se lehce přisladit. Je možné přidat kopr nebo pažitku.
Kyška je nejen chutný, ale také velmi užitečný mléčný výrobek. Je plná vitamínů, minerálů, esenciálních aminokyselin a má silné antibakteriální a antifungicidní účinky.
Kyška je doslova elixírem života. Dodává nám energii, stimuluje imunitní systém, hojí záněty, reguluje krevní tlak, brzdí rakovinotvorné bujení. Zlepšuje trávení a je velmi dobře stravitelná, dokonce i pro ty, kdo jsou citliví na laktózu. Navíc je plná prospěšných bakterií, které mají velmi pozitivní efekt na celkové zdraví, a dokonce i náladu. Neměla by proto nikdy chybět ve vaší ledničce. Problém ale je, že v obchodech není zrovna nejlevnější. Přesto si ji nemusíte odpírat. Vyrobit si kyšku doma je totiž úplně snadné.
Doma vyrobená kyška obsahuje oproti kupovanému zhruba 10x více probiotických organismů.
K výrobě kyšky potřebujeme prázdnou PET lahev a nepasterizované mléko. Mléko nalijeme do lahve, uzávěr neutahujeme, ale necháme ho pootevřený a lahev necháme stát v teplotě okolo 20 °C po dobu 24 hodin. Pak ji umístíme někam do komory s teplotou okolo 12–16 °C a tam ji necháme opět 24 hodin stát. Teprve pak ji dáme do ledničky. V té době by už kefír měl být připravený ke konzumaci. Delším skladováním získává ostřejší chuť.
Pokud k výrobě použijeme pasterizované mléko, pak ho musíme naočkovat. Jako očkovací kulturu použijte trochu kupovaného kefíru, acidofilního mléka nebo třeba zákysu.
