Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

PLANŽETA NA OTVÍRÁNÍ ZÁMKŮ


Firma na zabouchnuté dveře v Brně

V Brně je několik firem, které řeší zámečnické služby. Mezi ty s dobrými referencemi patří Zámečnictví Brno Petr Kodýs.

Firma se zaměřuje na zabouchnuté a zamčené dveře, opravu zámků, ztrátu klíčů, montáže zámků, závor, výměny vložek. Poradí si téměř se vším, co souvisí se zámky a klíči.

Cena za otevření bytu či domu se stanovuje individuálně.

Zdroj: Jak otevřít zabouchnuté dveře

Firma na zabouchnuté dveře v Praze

V Praze je několik firem, které řeší zámečnické služby. Mezi ty s dobrými referencemi patří například Zámečnická pohotovost Praha a okolí nonstop Key.

Zaměřují se na zabouchnuté a zamčené dveře, opravu zámků, ztrátu klíčů, montáže zámků, závor, výměny vložek. Poradí si téměř se vším, co souvisí se zámky a klíči.

Cena za otevření bytu či domu je od částky 350 korun, záleží na náročnosti.

Zdroj: Jak otevřít zabouchnuté dveře

Firma na zabouchnuté dveře v Ostravě

V Ostravě je několik firem, které řeší zámečnické služby. Mezi ty s dobrými referencemi patří například Zámečnictví Ostrava – zámečnická pohotovost Jaroslav Straka.

Firma se specializuje na zabouchnuté a zamčené dveře, opravu zámků, ztrátu klíčů, montáže zámků, závor, výměny vložek. Poradí si téměř se vším, co souvisí se zámky a klíči.

Cena za otevření bytu či domu je od částky 600 korun, záleží na náročnosti.

Zdroj: Jak otevřít zabouchnuté dveře

Firma na zabouchnuté dveře v Olomouci

V Olomouci je několik firem, které řeší zámečnické služby. Mezi ty s dobrými referencemi patří třeba Zámečnická otevírací služba nonstop Gasta a Čoupek.

Tato zámečnická služba se zaměřuje na zabouchnuté a zamčené dveře, opravu zámků, ztrátu klíčů, montáže zámků, závor, výměny vložek. Poradí si téměř se vším, co souvisí se zámky a klíči.

Cena za otevření bytu či domu se stanovuje individuálně.

Zdroj: Jak otevřít zabouchnuté dveře

Druhy zámků

Cylindrický zámek se skládá z těla, cylindru, pružinek, spodních stavítek a horních stavítek. K tomu, aby bylo možné cylindrem v zámku otočit, je potřeba dostat všechna spodní stavítka pod shear line (rozhraní mezi cylindrem a tělem zámku) a horní stavítka nad ní. Pak je možné odemknout zámek. Kdyby klíč nebyl určený pro daný zámek, jedno nebo více stavítek bude bránit otočení cylindru (budou přesahovat shear line). Tak funguje blokovací ústrojí zámku. Zbytek zámku tvoří prsten, který zamyká západku ve dveřích. Prsten není k cylindru napevno připevněný, přenos síly je tady řešen pomocí spojky, kterou špička klíče zatlačí z cylindru do prstenu po vložení klíče. Pak je možné odemknout nebo zamknout dveře. K takzvanému pickování potřebujete dva nástroje. Jedním z nich je planžeta, kterou se tlačí přímo na stavítka, čímž se odemyká zámek. Druhým je napínák, jímž se otáčí cylindr zámku.

Trubkové zámky jsou velice zvláštní umístěním stavítek, ta nejsou umístěna v pravém úhlu ke klíči, ale přímo v ose trubkové části klíče a zapadají do zářezů po obvodu klíče. Není neobvyklé vidět jednoduché varianty (s jedním či dvěma stavítky). Většinou se ale používají jen k zabezpečení nápojových automatů anebo jako zámky k notebookům. Většinou jsou k vidění se sedmi, osmi, nebo deseti stavítky, ale je možné setkat se i s jiným počtem. Existují dvě možnosti, jak otevřít trubkový zámek bez klíče, a to buď speciálním paklíčem (tubular pick – vyrábějí se pro různé počty stavítek), nebo napínákem na korunkové zámky. Paklíč funguje tak, že stavítka na něm se nastaví na výšky, které odpovídají zářezům v klíči (toho se docílí tak, že se paklíč zatlačí do zámku a následně se utáhnou jehly na paklíči) a zámek se otevře jako při použití klíče. Při použití napínáku se postupuje jako při „pickování“ obyčejného cylindrického zámku – tension se vloží do zámku a následně na něj jednou rukou začneme tlačit. Druhou rukou vezmeme jehlu, planžetku nebo jiný libovolný předmět, kterým se dá zatlačit stavítko do zámku, a postupně „pickneme“ všechna stavítka. Tato metoda má ale oproti použití tubular picku jednu nevýhodu – zámek musíte „picknout“ vícekrát (podle počtu pinů), protože po pootočení cylindrické části stavítka opět vyskáčou. Za chvíli máte ale i tak zámek odblokovaný a je možné otočit cylindrickou částí zámku.

V cylindrických zámcích se obyčejně jako spodní stavítko (driver pin) používá v podstatě tentýž váleček, jako pro horní stavítka (key piny). Je ale čím dál tím častější, že i v levných cylindrických vložkách bývá alespoň jedno ze spodních stavítek vyměněno za takzvaný security pin – bezpečnostní stavítko. To nemá tvar rotačního válce, ale válce s určitou drážkou. Dnes nejčastěji používané jsou mushroom pin – houbové stavítko (má tvar houby) a spool pin – stavítko ve tvaru činky (velkého I). Jak už název napovídá, použití těchto stavítek by mělo zajistit vyšší bezpečnost zámku proti „picknutí“. V principu to funguje tak, že při tlaku na cylindr a pokusu posunout driver pin pod shear line se ona drážka ve stavítku zasekne mezi tělem zámku a cylindrem (dojde k malému pootočení cylindrem), což znemožní další otáčení cylindrem, i kdyby všechna ostatní stavítka byla pod shear line. Zámek s bezpečnostními stavítky se „pickuje“ úplně stejně, jako jakýkoli jiný zámek (tedy vyhmatávat) s jednou malou změnou – je třeba použít velmi malé síly na napínák oproti otvírání normálního zámku. Když se i přesto zámek na bezpečnostním pinu zasekne, vraťte cylindr do původní polohy a zkuste znovu s ještě menší silou. Občas není nutné znovu rovnat cylindr, stačí jen povolit tension a stavítko vyskočí z blokovací polohy – záleží na konkrétním zámku.

Zdroj: Jak otevřít zabouchnuté dveře

Může bolest v krku způsobit zalehlé ucho?

Začíná to bolestí v krku a končí to zalehlým uchem? Zánět nosohltanu je onemocnění, které začíná bolestí v krku, dále se přesouvá do nosu, kde se mění v rýmu. Sliznice zánětem zduří a znemožní otvírání Eustachovy trubice.

Zdroj: Zalehlé ucho

Sekvoje v ČR

U nás se pěstuje sekvoj v parcích jen vzácně. Jeho přirozené stanoviště je v horských lesích o nadmořské výšce od 1 400 m do 2 150 m. Výskyt sekvojí je omezen na Spojené státy americké, na pobřeží jižního Oregonu a Kalifornie. Sekvoj je národním stromem Kalifornie. Pokud se chcete podívat na sekvoje v Čechách, pár exemplářů najdete například v zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku nebo na zámku Buchlovice. Nedosahují takové mohutnosti jako Generál Sherman – nejmohutnější strom na světě, který je vysoký 83,8 m a obvod jeho kmene měří 31,3 m.

Zdroj: Sekvoj

Jak se zbavit váčku u zubu

Jak odstranit váček u zubu? Jde to pouze endodontickým ošetřením, které znamená odstranění bakterií, vyčištění a uzavření vnitřního prostoru zubu tak, aby se do kořenového kanálku další bakterie nedostaly. Váček pod zubem tedy není důvodem k vytržení zubu. Kvalitní endodontické ošetření představuje náročný výkon. Kořenové kanálky mají velmi malé rozměry v desetinách milimetrů. I když je ošetření kořenových kanálků provedeno s největší pečlivostí, ale „konvenčně“ (bez použití operačního mikroskopu), je úspěšnost takového ošetření od 30 do 50 %. Naopak při použití operačního mikroskopu, tedy „mikrochirurgicky“ se dosahuje úspěšnosti 96–98 %. Opakované otvírání a zavírání zubu, vkládání dezinfekčních vložek a ošetřování v mnoha návštěvách nevede obvykle k úspěšnému ošetření.

Zdroj: Babské rady na zubní váček

Jak otevřít zabouchnuté dveře s klíčem v zámku

Nejjednodušším řešením je zavolat zámečníkovi. Ten dveře otevře zpravidla do několika minut a zároveň je přitom vůbec nepoškodí. Prvním problémem však bývá sehnat na nějakého zámečníka kontakt. Doporučujeme vám tedy mít číslo na zámečníka (nejlépe ještě na nějakého z okolí) uložené v mobilu – díky tomu pak budete schopni takovou situaci vyřešit velmi rychle. Dveře vám zámečník samozřejmě otevře až potom, co si podle průkazu totožnosti ověří, že vaše trvalé bydliště odpovídá adrese otevíraného bytu. Další nevýhodou může pro někoho být cena. Otevření zabouchnutých dveří stojí většinou do 500 Kč. Může to však být i více, zejména pokud používáte zámek vyšší bezpečnostní třídy, nebo jsou-li dveře zamčené (to se spíše stane, pokud se vám podaří ztratit klíče).

Hasiče můžete zavolat pouze v případě, je-li ohroženo vaše bezpečí, to znamená, pokud se například poškodí zámek a dveře pak nejdou otevřít, nebo vám průvan zabouchne dveře třeba na balkóně. Výhodou je, že hasiči dveře otevřou zdarma. Toho se však lidé mnohdy snaží využít. Rozhodně tento způsob nedoporučujeme, protože když hasiči vyhodnotí, že jste volali zbytečně, dveře vám neotevřou a spíše vás ještě nahlásí na policii.

Jestliže z nějakého důvodu nechcete využít služeb zámečníka a zároveň nejste v situaci, že byste mohli zavolat hasiče, nezbývá vám, než abyste se pokusili dveře otevřít sami. Páčení a vyrážení dveří vždy nechávejte jako poslední možnost – znamenalo by to nenávratné poškození dveří či zárubní a bylo by je poté pravděpodobně nutné vyměnit. Dveře lze otevřít například metodou zvanou lockpicking. K tomu už jsou však potřeba specializované nástroje.

Metody otevírání dveří:

  • Lockpicking – jde o metodu, ke které potřebujete speciální nástroje, a to planžetu a otvírák. Do zámku (nahoru nebo dolů, jak to komu vyhovuje) vložte napínák (tension wrench) a začněte jím tlačit na cylindr, který bude tlak přenášet na stavítka. Pak začněte planžetou jedno stavítko po druhém tlačit směrem dolů. Díry v cylindru totiž nejsou přesně v jedné řadě, ale jsou maličko mimo osu. To způsobí, že když zatlačíte stavítko, které má díru nejdál od osy, spodní stavítko se zasekne o okraj cylindru a horní stavítko přestane pružit. Protože stavítko už nebrání cylindru v otáčení, cylindr se s tichým cvaknutím trochu pootočí a vy se můžete věnovat dalšímu stavítku. Při této metodě je důležité pořadí, v jakém stavítka zamačkáváte. Jakmile se vám povede pod shear line (rozhraní mezi cylindrem a tělem zámku) zaseknout poslední stavítko, cylindrem je možné otáčet.
  • Bumping – i k tomuto způsobu otevírání dveří potřebujete nejprve univerzální klíč pro daný typ vložky – po zasunutí do něj ťuknete, což na moment vrátí stavítka do odemčeného stavu, a můžete otevírat. Metoda vyklepávání by měla otevřít každé zamčené dveře, když je klíč zablokovaný v zámku. Jedná se o jednoduchou záležitost, prostě do hlavice klíče klepete tím, co máte po ruce (šroubovákem, botou a podobně). Klíč poskočí a bude postupně rotovat anebo se uvolní a vy jím můžete pak otočit.
  • Kreditkou – pokud máte dveře jen zabouchnuté, mohlo by fungovat i pouhé stlačení jazýčku velmi tenkým, trochu pružným, ale zároveň pevným předmětem (plech, karta). Je to velmi rychlý a snadný způsob, ale i když v tomto případě budete rádi, že funguje, měli byste následně zvážit bezpečnější řešení zámku.
  • Raking – Velice jednoduchá metoda. Do zámku vložte napínák a začněte na něj tlačit (trochu míň než u vyhmatávání). Vezměte planžetu, zasuňte ji na konec zámku, maličko zatlačte na stavítka a planžetou trhněte směrem ven. Tím se stane, že stavítka odskočí od planžety směrem dolů, a pokud správně tlačíte na napínák, jedno nebo víc se jich zasekne pod shear line. Maličko přidejte tlak na tension a postup opakujte, dokud zámek nepovolí. Další variantou rakingu je planžetou po stavítkách jezdit sem a tam jako pilkou. Zjistěte, co funguje lépe. Raking je velice jednoduchá metoda, jak otevřít zámek, ale ne vždy funguje. Proto bych vám doporučil soustředit se spíš na vyhmatávání. Oba způsoby je samozřejmě možné kombinovat.
  • Vlastní klipsa – vyrobte si otvírání z kovového klipsu propisky. Stačí, když jej ohnete do 90stupňového úhlu, poté na klipsu vyvíjejte jistý tlak a v postupném úhlu postupně odcvakávejte jednotlivé cylindrické kolíky. Je zde zapotřebí jisté trpělivosti a zručnosti, ale u klasických „fabek“ by otevření zámku nemělo činit značné obtíže.

Zdroj: Jak otevřít zabouchnuté dveře

Nejlepší lepidlo na zubní můstek

Zubní můstek je fixní náhrada, která nahrazuje jeden nebo více chybějících zubů a je pevně fixovaná na dvou či více zubech pacienta. Tyto zuby se před zhotovením zubního můstku musí obrousit, aby se získalo místo na pláště pilířových korunek.

Druhy zubních můstků:

  • Fazetový můstek s pryskyřičnými nebo kompozitními fazetami – je tvořen fazetovými korunkami a fazetovými mezičleny, kovová slitina může být použita zlatoplatinová, zlatopalladiová či levnější slitina obecných kovů.
  • Skeletový můstek – je obdobou fazetového, je tvořen skeletovými korunkami a skeletovým mezičlenem, je více estetický.
  • Metalokeramický můstek neboli kovokeramický můstek – je velice estetický s dobrými mechanickými vlastnostmi; lze jím rekonstruovat i velmi rozsáhlé defekty frontálního i postranního úseku chrupu. Metalokeramický můstek je tvořen metalokeramickými korunkami a mezičleny, skládá se z vnitřní kovové části, kterou tvoří kovové kapny kryjící napreparované zuby pacienta spojené s nosníkovou konstrukcí mezičlenů, a z vnějšího pláště, který je tvořen estetickou vrstvou keramiky. Vnější keramický plášť v barvě zubů kryje celý povrch korunek a dosahuje ve většině případů až do krčkové oblasti, čímž je zajištěn vzhled přirozeného zubu. Kovová konstrukce zajišťuje metalokeramickému můstku dobrou mechanickou odolnost, vrstva keramiky vynikající estetiku, proto jsou metalokeramické můstky v současné době velmi oblíbené a často indikované.
  • Celokeramický můstek – je vysoce estetická zubní náhrada, která má v porovnání s metalokeramickým můstkem horší mechanické vlastnosti. Celokeramický můstek lze zhotovit pouze při malém rozsahu defektu chrupu, kde chybí jen jeden zub, nejčastěji do frontálního úseku chrupu.
  • Adhezivní můstek – proplachovací můstek se dnes téměř nezhotovuje, dříve se indikoval pouze v postranním úseku chrupu v dolní čelisti při ztrátě druhého zubu třenového a první stoličky. Proplachovací můstek má mezičleny nedotýkající se sliznice, proto se využíval u pacientů s alergiemi.

Předpokladem pro to, aby mohl být zhotoven můstek, musí být fakt, že je defekt na obou koncích mezery ohraničen pilířem. V případech, kdy je pilíř jen na jedné straně, nelze můstek použít.

Díky výjimečné gelové konzistenci a neobvykle silné adhezi k tvrdým zubním tkáním je například Kavitan Cem první volbou při cementování. Je to ideální materiál k fixaci korunek a můstků, inlejí a onlejí s kovovou bází. Vynikající vlastnosti tohoto materiálu oceníte rovněž při upevňování ortodontických zámků a kroužků.

Indikace:

  • cementace korunek a můstků;
  • fixace ortodontických kroužků a zámků;
  • podložky pod kompozitní výplně typu „liner“.
Vlastnosti a výhody:
  • velmi snadná manipulace – dlouhá doba zpracovatelnosti, gelová konzistence;
  • velmi snadné odstraňování přebytků;
  • trvalá adheze ke tvrdým zubním tkáním;
  • mechanické vlastnosti; pevnost v tlaku typicky 121 MPa (minimálně 70 MPa).

Zdroj: Lepidlo na zubní můstek

Bylinková zahrádka Valtice

Unikátní bylinková zahrada leží v těsné blízkosti zámku Valtice na místě bývalého zámeckého zahradnictví. Bylinková zahrada zde začala vznikat v roce 2004. Hlavními iniciátory projektu, kteří dlouhodobě podporovali a propagovali Lednicko-valtický areál ve světě a kteří také zajistili podporu zahrady ze strany amerických nadací, byli manželé Tiree a Lubomír Chmelar z USA. Paní Tiree Chmelar se bohužel otevření zahrady nedožila a zahrada je tak věnována její památce.

Jedná se o jedinečnou zahradu s různými druhy bylin v samotném centru Lednicko-valtického areálu zapsaného v UNESCO. Jedná se o první ukázkovou zahradu využívající přírodní principy péče v České republice. V tematických záhonech najdete na 300 druhů bylin sloužících nejen k léčení, ale třeba také k barvení tkanin či k dochucení pokrmů. Seznámíte se s rostlinami, které byly odedávna považovány za magické, a zjistíte, které rostliny jsou neodolatelným lákadlem pro pestrobarevné motýly. Pro děti je v zahradě připraveno pískoviště s hračkami a množství malých konviček, kterými mohou v parných letních dnech zalévat záhony. V zahradě objevíte rovněž okrasné záhony, u nichž jistě oceníte inspiraci pro vlastní zahrádku. Pro odpočinek můžete využít posezení s židlemi a stolečky nebo můžete dát přednost lehátkům v malém třešňovém sadu. V obchůdku ve skleníku jsou pro vás připraveny sazenice bylin, bylinné čaje a upomínkové předměty. V zahradě bývají pořádány výtvarné kurzy a kurzy o pěstování, sběru a zpracování léčivých bylin. Naučné záhony vám představí zejména léčivé rostliny, najdete zde také byliny afrodiziakální, bylinky mýtů a legend, barvířské rostliny i ty, které můžete využít v aromaterapii či v kuchyni. Jedná se tedy o výborný tip na příjemný i přínosný výlet.

Zdroj: Bylinková zahrádka

Ošetřování při akutní fázi

Je důležité chránit kůži před mechanickými vlivy a dalším drážděním – náplasti, mýdla, parfémy, nenosit neprodyšný oděv. Kůži promazávejte nejdříve 2 hodiny po ozáření. Ozařovaná místa se nemají umývat mýdlem. K omývání jsou vhodné například termální vody ke zklidnění pokožky. K promazávání se doporučují mastné masti typu Calcium panthotenicum, Panthenol gel; léčebná kosmetika je k dostání v lékárnách. Je možné přikládat chladicí gelové termopolštářky. Není vhodné používat rostlinné výtažky, protože často alergizují. Možno aplikovat i speciální krytí k vlhkému hojení ran po domluvě s dermatologem, například Mepilex, Sanavel, Mepitel, Inadine. Ošetřování poradiační reakce vždy konzultujte se svým lékařem. Záření může mít vliv na krvetvorbu, může dojít ke snížení počtu krvinek, zejména bílých. Díky těmto změnám v krevním obrazu můžete mít větší náchylnost k infekčním nemocem, proto je vhodné omezit návštěvy velkých kolektivů a je také nutné vyhýbat se lidem se známkami infekčních onemocnění (rýma, kašel a podobně). Během léčby se mohou objevit i poruchy spánku, které mohou mít vliv na další zhoršení únavy. Charakter místních příznaků závisí na oblasti, která je ozařována. Mohou se vyskytnout v různé intenzitě.

Akutně se může během ozařování objevit kožní reakce podobná přehnanému opalování na sluníčku. Kůže zčervená, mírně zduří, je citlivější na dotek, svědí. Může se objevit i suché olupování nebo až mokvání pokožky (především v kožních řasách). Ke konci se objevuje ztmavnutí kůže. Ve vlasatých a ochlupených částech lidského těla dochází na ozařovaných polích k vypadávání vlasů, chlupů a vousů.

V dutině ústní se v průběhu léčby objevuje zpočátku přechodně větší slinění. Poté se dostavuje suchost v ústech, sliny jsou lepkavé, chuťové vjemy se ztrácejí nebo se mění v různé pachutě. Někdy dochází k úplné zástavě tvorby slin, i těch vazkých. Zhoršuje se polykání zejména objemných a tvrdých soust. Po ukončení ozařování (až do 2–3 let) se mohou objevit pozdní nežádoucí účinky léčby zářením, například kožní změny (zarudnutí, pigmentace, suchá a méně elastická kůže), tužší podkoží, podkožní otok v oblasti krku a pod bradou, suchost v dutině ústní, snížení funkce štítné žlázy. Ztuhnutí čelistního kloubu (trismu) lze předcházet cvičením otvírání úst.

Zdroj: Potíže po ozařování hlavy a krku

Ústřice jedlá

Původní území výskytu ústřice jedlé (Ostrea edulis) se rozkládá v Atlantickém oceánu od Norska po Maroko a zahrnuje celou oblast Středozemního moře. Výskyt ve volné přírodě je však spíše vzácností – převládá umělý chov, který je o něco náročnější než u ostatních druhů. Akvakultury ústřic jedlých se nacházejí podél atlantického pobřeží, zejména ve Francii. Mezi nejznámější oblasti patří Normandie, Bretaň a regiony Charente a Gironde. Chovu tohoto druhu se věnují i v Nizozemsku, Anglii, Irsku či Španělsku.

Konzumuje se maso, které je chráněné lasturou dorůstající velikosti 10 až 20 cm. Lastura má nepravidelný hruškovitý tvar, povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý, se šupinatou stavbou, často bílý, šedý až do žlutava zbarvený. Silnější lasturou přirůstá ústřice k podkladu, noha je zakrnělá, ústřice se nepohybuje.

Konzumuje se maso, které má lehce slanou až žádnou chuť. Ústřice vhodné ke konzumaci jsou ty, které musí být nejméně tři roky staré. Ústřice podržte v ústech na patře – nežvýkejte, chvíli je vychutnejte a poté spolkněte. Čerstvé znamená živé – usmrtí je až otevření lastury. Vsuňte tedy nůž do nejužšího místa, takzvaného zámku, a obě poloviny od sebe jemně oddělte. Druhým způsobem je otevření ze strany, ale tak skořápku spíš poškodíte. K otevření slouží speciální nůž (lámač) nebo špička pevného, ne příliš ostrého nože. Dbejte na to, abyste ve spodní hlubší lastuře, ve které se ústřice podávají, zachovali i jejich vlastní šťávu, která je pro gurmány opravdovou pochoutkou. Voda v uzavřené ústřici je totiž mořská voda smíšená s výměšky ústřice.

Čerstvost ústřic poznáte podle toho, že jsou lesklé a vlhké a voní po moři. Chlazené lastury jsou uzavřené. Pokud je otevřená, tak na ni poklepejte, pokud se zavře, je to v pořádku, ale pokud se nezavře, vyhoďte ji. Nesmí zapáchat. Barva není důležitá, liší se podle místa původu (šedá, bílá až žlutá barva).

Maso ústřice je obklopeno dvojicí skořápek, takzvanou lasturou s nepravidelným okrajem. Její tvar je protáhlý až hruškovitý. Vnější část má hrubý charakter se šupinatou strukturou. Vnitřní část lastury je hladká a má lesklý vzhled. Dorůstají velikosti 10 až 20 cm. Může se dožít i více než 20 let.

Kvalita ústřic je určena jejich tučností. V létě se ústřice nejedí kvůli tomu, že se rozmnožují a jsou nejtučnější. Jakmile se oteplí moře, tak ústřice začne nabývat na váze. Když ji tedy v létě otevřete, tak je celé její tělo tukem úplně obaleno.

Ústřice mají velký obsah cholesterolu. Dále obsahují sodík, jód, vápník, fosfor a vitamíny A, B1, B2.

Zdroj: Slávky jedlé

Lak včelí vosk

Včelí vosk na dřevo je bezbarvý nátěr na interiérové dřevo, který v jednom výrobku jedinečným způsobem spojuje výhody přírodního oleje a včelího vosku. Jednoduchým postupem lze dosáhnout profesionálního, hedvábně lesklého povrchu dřeva. Nátěr zvýrazňuje strukturu dřeva, má dobrou odolnost vůči vodě. Natřený povrch dřeva je nenáchylný k zašpinění, odpuzuje vodu, je odolný proti oděru a příjemný na dotyk. Neprovádí se základní nátěr ani mezibroušení, nátěr neodprýskává, nepraská a neodlupuje se. Jednoduchým přetřením se může znovu renovovat.

Lehká emulze je určena pro ošetření dřevěného lakovaného, matného i lesklého nábytku, starožitností, dřevěných obkladů, dveří, podlah a dalších výrobků z masivu i dýhovaného dřeva a také proutěného nábytku a korku. Lze ji aplikovat jako lak. Vytváří pololesklý voskový film, který chrání povrch dřeva vůči otěru a mechanickému poškození. Vrstva vosku je paropropustná.

Skvělých výsledků dosahuje i při lakování dětského nábytku, dřevěných hraček a ložnic. Vyniká vysokou vydatností preparátu, cca 40 m2/kg, a naprostou nezávadností pro alergiky. Plochy ošetřené voskem ionizují vzduch, což příznivě působí na člověka a vnitřní mikroklima místnosti.

Vosk eliminuje působení geopatogenních zón. S úspěchem jej využívají renomované restaurátorské dílny hradů, zámků i muzeí, včetně památek chráněných UNESCO (Wawel, Ermitáž, Łańcut).

Je ideální pro nátěr veškerých dřevěných výrobků v interiéru z měkkého i tvrdého dřeva, z OSB desek a korku. Velmi vhodný je i pro nátěry nábytku, dveří, schodišť a ostatních dřevěných konstrukcí v interiéru: obkladů, podhledů, konstrukčních prvků krovů. Hodí se také pro povrchovou úpravu hraček a dětského nábytku. Je výborný jako leštěnka na nábytek, a to jak lakovaný, tak i nelakovaný. Snáší se s jakoukoliv původní povrchovou úpravou (lakem) ošetřovaného nábytku.

K mytí zašpiněných míst používejte mýdlový roztok. Případná silně zašpiněná místa můžete přebrousit jemným brusným papírem a opětovně natřít včelím voskem. Kraje přebroušeného místa rozleštíte hadříkem tak, že nebude vidět rozdíl mezi povrchem opravené plochy a původním nátěrem.

Včelí vosk jemně zesvětluje přírodní barevný odstín dřeva. Časem natřená plocha dřeva patinuje do krásného medově zlatého odstínu. U korkových povrchů, které mají zvlášť vysokou savost, je třeba pečlivě setřít případné přebytky a je nutné počítat s delší dobou schnutí (cca 24 hodin). Velmi dobře se osvědčilo ošetření starého lakovaného nábytku. Včelí vosk zaretušuje praskliny a odstínové odlišnosti.

Na nanášení vosku potřebujete jemnou ocelovou vlnu (k sehnání téměř všude). Vosk nejprve trochu nahřejete (stačí na pár minut položit na ústřední topení), a když získá vazkou strukturu, můžete jej nanášet.

Vosk brání přílišnému broušení dřeva vlnou a přitom se krásně dostává mezi vlákna. V zásadě platí, že čím více tlačíte, tím hlouběji se vosk dostane, takže zde není na škodu přidat trochu síly.

Ještě před zatuhnutím vyleštěte flanelovou utěrkou či prachovkou. Opět se nebojte trochu přitlačit. Po zatvrdnutí (asi za hodinku nebo dvě) můžete nanést další vrstvy. Ideální jsou aspoň tři vrstvy.

Zdroj: Vosk na dřevo

Jaká antibiotika na zánět zubu

Léčba zubních váčků je založena na endodontickém ošetření, což je odstranění bakterií, vyčištění a uzavření vnitřního prostoru zubu tak, aby se do kořenového kanálku další bakterie nedostaly. Zubní váček tedy není důvodem k vytržení zubu. Kvalitní endodontické ošetření je náročný výkon. Kořenové kanálky mají velmi malé rozměry v desetinách milimetrů. I když se ošetření kořenových kanálků provede s největší pečlivostí, ale „konvenčně“ (bez použití operačního mikroskopu), pohybuje se jeho úspěšnost od 30 do 50 %. Naopak při použití operačního mikroskopu, tedy „mikrochirurgicky“, se dosahuje úspěšnosti 96–98 % a není nutná léčba antibiotiky. Opakované otvírání a zavírání zubu, vkládání dezinfekčních vložek a ošetřování během několika návštěv často nevede k úspěšnému ošetření.

Dříve, a mnohdy i dnes, se tento stav řešil podáním antibiotik, která však problém jenom oddálila. Antibiotika pomohou pouze zvládnout akutní stav, ale vždy by se mělo jednat o podání až po odstranění příčiny zánětu. A tady se nabízejí dvě možnosti, jedna horší než druhá.

Zub se zánětem je potřeba otevřít a pročistit. Důležité je vyčistit všechny kanálky, a do toho se dříve pouštěl málokdo. Dnes se používá mikroskop, bez něj to prý dobře udělat prakticky ani nejde (ale dělá se to).

Pokud se to nezdaří, měl by se zub vytrhnout, jinak příčina zůstává a problémy budou pokračovat. Pro pacienty to zní děsivě. Dříve přišli k zubaři a dostali antibiotika, kterými se ale jen zakryly akutní projevy. Infekce zůstala uvnitř zubu. Zánět se buď ozval velmi brzy znovu, nebo naopak někdo mohl s váčkem vesele běhat řadu let. Ale tělo se s ním mezitím pere a znamená to pro něj zátěž. Riziko akutních stavů hrozí zejména u nemocných lidí s oslabenou imunitou či po některých zákrocích. Lidé po operaci chlopní nebo diabetici by se měli mít obzvlášť na pozoru. Rovněž před některými operacemi je třeba udělat vyšetření na vyloučení ložisek infekce, které by mohly uvolňovat do těla bakterie. V tom případě se přistupuje k extrakci zubů s nálezem (váčky), protože se musí vyloučit možné zdroje infekce a na léčbu už není čas. Volí se tedy rychlé a stoprocentní řešení.

O akutním zánětu vědět budete, na rentgenovém snímku se sice projevit nemusí, zato bude pěkně bolet. Při oslabení organismu pak dojde k aktivaci infekce a z chronického zánětu se lehce stane akutní. Prevencí váčku je mít zdravý zub. Tedy kvalitní péče, a to jak domácí, tak profesionální. Ale stoprocentně vzniku zánětu bohužel nezabráníte. Ošetření je pak málokdy možné zvládnout během jedné návštěvy.

Smluvnímu lékaři za čištění kanálků nic neplatíte, výkon je pojišťovnou plně hrazený. Při nekvalitním ošetření je riziko váčku relativně obrovské. Pokud se rozhodnete pro modernější postup a za čištění zaplatit, zaplatíte hodně, ale díky kvalitnímu ošetření kanálků zub vydrží dlouhá léta. Když přijdete o zub, náhrady jsou drahé, dražší než investovaná péče, a nikdy nejsou jako vlastní zub.

O volbě antibiotik vždy rozhoduje lékař dle individuálního stavu pacienta. Většinou se používá Amoxicilline 500 mg 2 tablety ráno, 2 večer, dále Ciprofloxacin. Lék má antibakteriální spektrum účinku a v kontextu dentální oblasti je indikován v pooperačních infekčních komplikacích (komplikovaná pulpitida). Dávkování léčiva určuje odborník individuálně v každém případě. Lék obvykle nezpůsobuje nežádoucí účinky. V některých případech se může objevit alergická reakce ve formě vyrážky, svědící kůže. Dále se používá Metronidazol (Trichopolum), což je vysoce účinný prostředek pro různé formy zánětu dásní a zubů. Při perorálním podání se lék koncentruje do gingivální tekutiny a příznivě působí na zubní zánět. Obvykle se užívá 1 tableta třikrát denně. Léčba trvá 10 dní.

Lékaři využívají i Linkomycin. Lék ničí patogenní mikroby (stafylokoky, streptokoky a další), jejichž rezistence vůči antibiotikům se vyvíjí velmi pomalu. Kromě toho se lék může hromadit v kostní tkáni, čímž se zajistí prevence šíření zánětlivých procesů na čelistních kostech. Linkomycin se podává ve formě kapslí, injekčního roztoku a masti.

Zdroj: Váček pod zubem léčba

Stavba plotu z betonových tvárnic

Pro stavbu zděného plotu je nejvýhodnější použít speciální plotové tvárnice napodobující kámen. Zeď z tvárnic je dostatečně pevná a pohledná, stavba postupuje i rychleji.

Podle hranic pozemku se pomocí pásma a motouzu vytyčí trasa základů a provede výkop stanovených rozměrů. Základ musí sahat do nezámrzné hloubky, to je minimálně do 80 cm. Šířka by měla být nejméně 25 cm. Základ ukončíme vodorovnou plochou asi 10 cm nad zemí. Zvláště v místech, kde je vysoká hladina spodní vody, opatříme základ izolací proti vzlínající vodě.

Po dokonalém vyzrání betonu (minimálně dva týdny) se na povrch základu klade první vrstva tvárnic. Přitom neustále kontrolujeme vodorovnost jejich horních stěn v podélném i příčném směru. Tvárnice ukládáme do speciálního mrazuvzdorného cementového lepidla. Každou řadu klademe podle vodítka z napjatého motouzu. Opatrným poklepem kladívkem můžeme uložení tvárnic mírně korigovat. Po sestavení první řady zalijeme dutiny tvárnic zhruba do jedné třetiny řídkým betonem. Před zatvrdnutím betonu ověříme vodorovnost horních ploch a pokračujeme v montáži dalších dvou nebo tří řad tvárnic. Pak opět dutiny vylijeme betonem. Při stavbě je nutno dodržovat vazbu jednotlivých tvárnic. Jejich svislé spáry se musí ob řadu střídat a musí být v přesně svislé linii. Také dutiny tvárnic musí na sebe navazovat.

Po dosažení požadované výšky zdi se vyplní tvárnice betonem až po okraj. Nakonec se umístí krycí desky. Je možno je položit pouze do betonu po vyplnění poslední řady tvárnic, ale lepší je uložit je do lože z malty nebo speciálního mrazuvzdorného lepidla. Po dokončení stavby můžeme spáry mezi jednotlivými tvárnicemi vyspárovat vhodnou spárovací hmotou.

Betonovou směs zpracováváme výhradně při teplotě vyšší než +4 °C.

Zděný plot můžeme kombinovat s dřevěnými výplněmi polí. Pro upevnění paždíků plotu do sloupků zabetonujeme kovové kotvy. Podobně upevníme i panty a západky zámků vrátek a vrat. Do stěny plotu můžeme zabudovat i otvory pro umístění schránek na dopisy i elektrická vedení (například pro zvonky a automatické otevírání vrat).

Návod pro výstavbu:

  • Základ vyplníme betonem, pro zvýšení pevnosti použijeme armaturu ze dvou až čtyř armovacích želez o průměru asi 8 mm. Jednu řadu želez umístíme vodorovně kousek nad dno, druhou kousek pod horní okraj základu.
  • Vrchní stranu základu srovnáme pečlivě do vodorovnosti a povrch uhladíme. Před vlastním zděním vrchol základu opatříme izolací proti vodě penetračním nátěrem nebo vložením izolační fólie.
  • První řadu plotových tvárnic uložíme do maltového lože. Zvláště u první řady musíme pracovat velmi přesně. Pečlivě měříme podle motouzu linii plotu a vodováhou vodorovnost a svislost.
  • Do betonového základu zapustíme svisle ve vzdálenostech asi 40 cm přibližně 50 cm dlouhá armovací železa (tak, aby vyšla vždy do dutiny tvárnice). Pokud jsme to neudělali před zatuhnutím betonu, nebo stavíme na starší základ, musíme armovací železa zapustit alespoň do vyvrtaných otvorů v betonu.
  • Stavbu druhé řady tvárnic začneme tvárnicí na poloviční délku tak, aby se spáry mezi tvárnicemi vystřídaly.
  • Pokud bude plot vyšší než 1 m, ukládáme další řady tvárnic do cementového lepidla (do 1 m můžeme plot zdít i nasucho).
  • Po dvou až třech řadách položených tvárnic zaplníme dutiny betonem. Beton při ukládání v dutinách zhutníme latí.
  • V průběhu práce stále vodováhou kontrolujeme vodorovnost a svislost stavby. Dáváme také pozor, aby linie spojů tvárnic byla přesně svislá.
  • Pokud bude mít náš plot zděné sloupky pro výplně z dřevěných latí, musíme vyzdívaný sloupek dobře armovat. Je vhodné použít nejméně čtyři armovací železa.
  • Sloupek můžeme vyzdít pouze na tloušťku jedné tvárnice. Ale v zájmu vyšší pevnosti, zvláště u vrátek a vrat, bude lepší vyzdít jej ze dvou tvárnic vždy ob řadu překřížených.
  • Abychom mohli paždíky plotové výplně upevnit, zazdíme na příslušná místa železné kotvy. Podobně zabetonujeme i závěsy vrátek a vrat.
  • Vrcholy soklů i sloupků ukončíme po vyplnění betonem krycími deskami. Uložíme je do lože z malty nebo cementového lepidla.
  • Plotová stavebnice obsahuje mimo tvárnice na plnou délku i díly na délku 1/2 nebo 3/4. Ale v některých případech se přesto dělení tvárnic nevyhneme. Pro řezání plotových tvárnic použijeme úhlovou brusku se speciálním řezacím kotoučem.
Cena tohoto druhu plotu je vyšší, záleží na dodavateli, od kterého tyto tvárnice budete odebírat.

Zdroj: Stavba plotu

Autoři obsahu

 Mgr. Michal Vinš

 Mgr. Světluše Vinšová

 Gabriela Štummerová

 Nina Vinšová


práce s horní frézkou
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
jak vrtat do betonu
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
příběhy k tématu

Typy zámků

thoroid

Né všechny zámky jsou úplně bezpečné - tady se můžete podívat, které přesně jsou dostatečně bezpečné na to, aby nebyly prolomitelné: http://www.key-service.cz/k…

Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět

novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo dvacetsedm.