POKRM je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. V horkém létě určitě uvítáte lehce stravitelné jídlo. V dnešním článku vám tedy nabídneme hned několik receptů, jak si připravit vynikající rizoto. A nejen to tradiční italské, které se postupem přípravy a chutí poněkud liší od toho českého. Dle Italů se jako „risotto“ může označit pouze takový pokrm, při jehož přípravě rýže nejprve projde krátkým osmažením a až poté je se uvaří. V Itálii se na přípravu rizota používá tradiční kulatozrnná rýže, například Arborio či Carnaoli. U nás se tyto druhy dají ve větších obchodech sehnat taky, ale i jiné firmy vyrábí vlastní kulatozrnnou rýži, tak neváhejte a jděte do toho!
Pravé italské rizoto
Příprava rizota se zdá být celkem jednoduchá, ale aby byl pokrm tak vláčný a správně mazlavý jako pravé italské rizoto, chce to dodržet několik zásad a především několikero zkoušení. Tím se ale rozhodně nenechte odradit!
Suroviny:
400 g rýže (Arbolio, Carnaroli nebo Vialone)
cibule, mrkev a celer, česnek
1,5 l zeleninového nebo masového vývaru
100 ml bílého vína
dle chuti zelenina, maso, houby, mořské plody
máslo (olej)
cca 50 g sýra Parmezán nebo Grana Padano
Postup:
Nejprve se připravte si vývar, ať už tradičním způsobem, nebo rozpuštěním kostky bujónu. Poté na mírném ohni osmahněte cibulku (na másle nebo na oleji), případně spolu s česnekem, mrkví, celerem. Nenechte cibulku zhnědnout! Zesilte mírně teplotu a přidejte (nepropláchnutou) italskou rýži, kterou nechte lehce cca 2 minuty osmahnout. Rýže se zatáhne a udrží si obsah škrobu. Pokud chcete recept vylepšit sklenkou vína, lze ještě před přidáním vývaru nalít asi 100 ml vína a nechat rýží vstřebat. Rýži zalijte malou naběračkou vývaru (nenalévejte rovnou celé množství vývaru) a za stálého míchání počkejte, dokud rýže vývar neabsorbuje. První várku rýže rychle vsákne, ale postupně se tempo vstřebávání tekutiny zpomalí. Přilévejte vývar a za neustálého míchání nechte vařit 20 až 25 minut. Opravdu důležité je přidávat vývar postupně, tedy jakmile se předchozí dávka odpaří, přidat další; vývar tak spotřebujete přibližně v 7 až 10 dávkách. Když je rýže hotová dle vaší chuti (ochutnávejte teprve, až jsou středy zrníček dostatečně měkké), odstavte z ohně, přidejte lžíci másla a parmezán, zamíchejte a nechte ještě asi minutu stát. Před případným dosolením raději pokrm ochutnejte, protože parmezán je sám o sobě docela slaný, tak ať rizoto není přesolené. Stejně jako u těstovin i u rýže platí, že by měla být al dente, tedy nikoliv převařená a rizoto rozbředlé. Konzistence by měla být krémová – podávejte tedy rizoto hned po uvaření, jinak už to nebude ono. A ještě jedno doporučení – nenahrazujte parmezán třeba eidamem, protože pak nebude mít pokrm tu správnou chuť.
Výše uvedený postup je asi tím nejjednodušším způsobem přípravy krémového a chutného italského rizota. V průběhu vaření je ještě možné rizoto ochutit různými ingrediencemi, které se nejčastěji přidávají uprostřed vaření, například šafrán u milánského rizota, rajčata u tomatového rizota. Stejně tak se zhruba uprostřed vaření přidává maso z vývaru nebo grilovaná zelenina či houby. Pokud maso nemáte předvařené, používáte zmrzlou zeleninu nebo mořské plody, nechte je několik minut péct na oleji ještě před přidáním rýže a potom duste s celou směsí, nebo je osmahněte samostatně na pánvi a přidejte asi 5 minut před koncem vaření, když už je rýže téměř hotová.
Velikonoce, jako svátky umučení a vzkříšení, patří k základním křesťanským pohyblivým svátkům. Ostatní pohyblivé svátky se odvozují vždy od data velikonoční neděle. Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti, a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk. Toto pravidlo bylo vzato za základ a křesťanské Velikonoce (velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku.
Symbol beránka je pro Velikonoce tradiční, protože už v pohanských časech působili pastevci na velmi rozsáhlých územích. Židé vnímají ovce jako členy Božího stáda, beránka ovšem zabíjeli i na památku vyvedení lidu Izraele z egyptského otroctví.
V křesťanství beránek symbolizuje Beránka božího – nevinného, čistého a poslušného beránka, který byl obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a od smrti.
Beránek je coby obřadní pokrm známý už od středověku. Nikdo už ovšem nezjistí, zda se velikonočním beránkem rozumí dnešní sladké pečivo ve stovkách variant, nebo skutečně pouze jehněčí maso. Ale jelikož se masitý pokrm mohl jíst až po svěcení pokrmů, které připadalo na Boží hod velikonoční (velikonoční neděle), a pak také z důvodu, že beránka jako masitý pokrm si nemohl dovolit každý, se dá předpokládat, že naši předkové připravovali beránka pečeného z těsta jak slaného, tak i sladkého. Tomu odpovídá jeden starý recept, který jako suroviny mimo jiné uvádí rýži, rýžovou mouku, mandle a mandlový olej.
Zeleninové rizoto má 1027,8 kJ, což je 245,64 kcal. Obsahuje zhruba 8,1 g bílkovin a 50,4 g sacharidů. Zeleninové rizoto tedy můžeme směle zařadit jako zdravý pokrm do vyváženého jídelníčku. Rýže a zelenina obsahují mnoho vitamínů, minerálních látek a také vlákninu. Jedná se o bezlepkový pokrm. Je vhodným pokrmem při různých dietách. S doplněním sýra nebo libového masa vás dostatečně zasytí.
Penne arrabiata je pokrm pocházející z Itálie, jsou to těstoviny v pálivé rajčatovo-česnekové omáčce. Pokrm se připravuje z těstovin penne, čerstvých rajčat, bylinek, cibule, česneku, olivového oleje, chilli, pepře a soli.
Obvyklý obsah kalorií penne arrabiata
Jedna porce pokrmu penne arrabiata o hmotnosti 380 g má výživovou hodnotu 1754 kJ, tedy 419 kcal, a obsahuje 45 g sacharidů, 19 g tuků, z toho 4 g nasycených mastných kyselin, a téměř 7 g vlákniny.
Rizoto je tradiční italský pokrm připravený z rýže s vysokým obsahem škrobu. Jeho kořeny leží v severní Itálii, ve východním Piemontu, západní Lombardii a Benátkách (odtud také pochází rýže Vialone Nano). Bez rizota si snad neumíme milánskou kuchyni ani představit. A tak, kdo si chce uvařit pravé italské rizoto, musí dbát na názor Italů, že správně zhotovené rizoto musí být připraveno dle stanoveného postupu, jinak jde jen o jídlo z rýže, nikoli o rizoto. A vlastně dodnes se tento pokrm připravuje téměř beze změny v kuchyních a restauracích po celém světě. Jak tedy postupovat, aby se vám povedlo pravé italské rizoto, se dozvíte z následujících řádků...
Jedná se o pikantní pokrm z vepřového masa charakteristický tím, že se maso krájí na nudličky. Pokrm je připravován minutkovou tepelnou úpravou. K masu se přidává cibule, paprika, kapie, žampiony, lišky a koření dle chuti. Maso by se mělo marinovat.
Jedná se o pokrm, který se připravuje ze zeleniny (cibule, papriky, rajčata), oleje nebo jiného tuku a z vajec. Pokrm se dochucuje solí a pepřem a servíruje se nejčastěji s chlebem/pečivem či bramborami.
Lečo uvařené z čerstvé zeleniny jistě patří na racionální jídelníček. Pokud držíte redukční dietu, můžete si lečo také dopřát, nepřehánějte to ale s množstvím použitého tuku a vajec (lze přidat pouze bílky).
Nutriční hodnoty leča na 100 g jsou následující: 230 kJ/54,97 kcal, 1 g bílkovin, 5 g sacharidů, 3 g tuku, 1,8 g vlákniny
Ingredience: 3 lžíce sádla, 1 větší cibule nadrobno nakrájená, 1 stroužek česneku (utřený), 2 lžíce sladké papriky, 5 čerstvých paprik nakrájených na nudličky, 0,5 kg rajčat oloupaných a nakrájených, sůl, pepř, malá plechovka rajského protlaku, 0,5 kg moravské klobásy, 3 vejce
Technologický postup: Ve 2l hrnci rozehřejeme sádlo, zpěníme cibuli, přidáme česnek. Vmícháme sladkou papriku, aby byla cibule hezky obalená. Přidáme papriky, přikryjeme a dusíme 10–20 minut, až papriky změknou. Přidáme vše ostatní kromě protlaku a vajec a dusíme dalších 20 minut. Pokud rajčata nepustí dost šťávy, přilijte přiměřené množství vody. Až je vše měkké, přidejte vejce a míchejte prudce vařící se, dokud se vejce nesrazí. Vše se krásně zahustí právě teď přidaným rajským protlakem. Bez něj je lečo pokrm vodový, řídký a nevábný, protlak mu dodá tu správnou konzistenci. Co nesníte, můžete dát ještě horké do vymytých zavařovacích sklenic. Tím, že je lečo téměř vařící, máme pokrm rovnou i sterilovaný.
Jedná se o pokrm, který je dosti kalorický. Hlavními ingrediencemi jsou buřty, pivo a cibule. Podle chuti je možné přidávat další ingredience.
Nejideálnější je používat na tento pokrm špekáčky místo buřtů. Špekáčky mají stanovenu národní normu složení, takže by měly obsahovat 90 % masa. Buřty a podobné názvy tuto normu nemají a proto jsou připravovány z různých separátů a obsahují jen minimum masa.
O španělských ptáčcích se objevuje první zmínka v kuchařce strahovského premonstráta Jiřího Evermoda Košetického z konce 17. století. Ve Španělsku byste si přitom španělského ptáčka objednat nemohli, jelikož tam takový pokrm vůbec neznají.
Masové závitky získaly svůj název pravděpodobně díky španělským kuchařům, kteří je připravovali. Matka Rudolfa II., císařovna Marie, byla Španělka, přičemž lze předpokládat, že si s sebou přivezla vlastní kuchyňský personál. Souvislost je navíc nasnadě i kvůli vzezření tohoto jídla – zavinuté plátky masa plněné vejcem, okurkou a uzeninou připomínají oškubaného ptáka.
Španělský ptáček vznikl v době vlády Rudolfa II., kdy jeho světoví kuchaři připravovali španělskou specialitu z českých surovin. Jedna ze specialit byly lahodné telecí závitky s výtečnou nádivkou. Ve Španělsku jim dodnes říkají „el nino envuelto“ („zabalené dítě“). Nádivku původních španělských ptáčků, připravovaných z telecího masa, tvořila dříve trochu jiná směs než dnes. Našli bychom v ní pravděpodobně sardelky utřené s máslem, strouhanou syrovou cibuli, sekanou petržel, žloutky a drcený pepř.
Tyto závitky byly považovány za španělskou specialitu, proto není divu, že pokrm dostal přídomek odpovídající jejímu původu. Vzhled krmě, respektive její bodce, štěpiny (dnes párátka), sloužící k sepnutí závitku, připomínaly našim předkům ptačí nožičky a ty pak květnatý název doplnily na finální španělské ptáčky.
Maso na španělského ptáčka se zpravidla používá hovězí. Nejideálnější je použít zadní hovězí maso, maso by mělo být vyšší, protože se do něj balí další ingredience.
Španělský ptáček se anglicky řekne rouladen, rindsrouladen nebo rolady.
Technologický postup: Vepřovou plec opláchneme, osušíme a nakrájíme na kostky. Maso krájíme přes vlákno (i když se nakonec třeba mírně rozvaří, nebudou strávníci zápasit s dlouhými vlákny masa). Cibuli oloupeme a nakrájíme. V kastrolu rozpustíme asi dvě lžíce vepřového sádla (žádný jiný tuk se nedoporučuje) a při nízké teplotě a za stálého míchání osmažíme cibuli. Přidáme maso a zvolna orestujeme. Když jsou kousky masa zatažené, přidáme vrchovatou lžíci sladké mleté papriky. Zamícháme. Nejlepší mletá paprika je maďarská, která se prodává pod označením csemege, lahůdková. Kvalitní maďarská lahůdková paprika se vyznačuje plnou, opravdu paprikovou chutí a je nesrovnatelná s červeným práškem, který se prodává u nás. Můžeme přidat i půl lžičky maďarské pálivé (csípős). I ta má (na rozdíl od chilli) paprikovou chuť. Paprikové lusky zbavíme jader, opláchneme a nakrájíme na menší proužky. Rajčata spaříme a oloupeme, nasekáme na kousky. Tento krok není bezpodmínečně nutný, někde do perkeltu přidávají rajčata neloupaná, jen posekaná. Kvalita zeleniny se odrazí na chuti. Proto je lepší perkelt vařit v době, kdy je na trhu dostatek čerstvé zeleniny. Zeleninu přidáme k masu. Přidáme asi dvě lžičky soli, chvíli mícháme, stále při mírné teplotě. Pak přiklopíme poklicí. Asi za pět minut odklopíme a zkontrolujeme, kolik vlastní šťávy pustila zelenina a maso. Když byla zelenina čerstvá, masitá, sahá šťáva tak do poloviny celkové vrstvy pokrmu. Tak by to mělo být. Když byla zelenina bez šťávy, přikápneme velice malé množství vody. Při tomto stavu tekutiny perkelt pomalu dusíme pod pokličkou. Teplotu pod kastrolem nezvyšujeme. Občas zkontrolujeme, jestli se šťáva nevyvařila – to by hrozilo připálení. Jestliže přidáváme vodu, tak opět jenom maličko – do polovičky vrstvy. Maso se musí dusit, ne vařit ve vodě. Když je maso měkké, odkryjeme pokrm, zvýšíme teplotu a zredukujeme do zahoustlé konzistence. Perkelt se na talíři neroztéká. Do tohoto perkeltu se nepřidává žádné moučné nebo jiné zahušťovadlo, hustoty se docílí jen závěrečným odpařením. Nakonec pokrm ochutnáme, případně přisolíme nebo zostříme přídavkem malého množství mleté pálivé papriky. V Maďarsku se perkelt podává buď s noky (nokedli) nebo s drobnými těstovinami (tarhonya). Místně, ale ne všude, může být na talíři zakápnutý malým množstvím smetany.
Postup: Lilek nakrájejte na tenké plátky. Pak je rozložte a posolte, aby se vypotily. Se ztrátou vody zároveň „přijdou“ o hořkost. Než se lilky vypotí, opečte na pánvičce lehce dva tři stroužky česneku, zároveň rozpalte olej na druhé pánvi a můžete postupně po osušení smažit plátky lilku. A abyste snížili prostoje, rovnou rozehřejte troubu na 175 °C. K opečenému česneku vložte nadrcená rajčata, osolte, opepřete a nechte je prohřívat. Až budete mít lilek opečený, můžete začít vrstvit jednotlivé suroviny do pekáčku. Jako byste dělali lasagne. Začněte vrstvou rajčat, tu poklaďte lilkem, nahoru přidejte kousky mozzarelly, pár lístečků bazalky. A opakujte vrstvení, dokud nebudete mít plný pekáček nebo dokud nedojdou suroviny. Skončete rajčaty, na ně pak nasypte vrstvu nastrouhaného parmezánu pomíchaného se strouhankou. Pro skus přidejte pár piniových oříšků. Pečení trvá zhruba 25 minut. Kdybyste chtěli porce nějak tvarovat, museli byste nechat pokrm vystydnout. Ale jde o takovou dobrotu, že to nevydržíte a raději se smíříte s tím, že pokrm na talíři nebude vypadat tak úhledně.
Sendvič (sandwich) je pokrm sestávající ze dvou plátků chleba, mezi které je vložen jeden či více druhů náplně.
U sendvičů však přichází tepelná úprava vždy až nakonec, případně vůbec. Suroviny se navrství na plátek chleba, překlopí se dalším plátkem a celý pokrm se na závěr zapeče nebo podává zastudena.
Sendvič lze připravit jak ze světlého toastového chleba, tak i tmavých druhů, nebo dokonce ze speciálního pečiva, jako je italská ciabatta či francouzská bageta.
Technologický postup: Na pánvi opečte plátky slaniny. Sýr ricotta v misce ochuťte solí a pepřem. Rajčata nakrájejte na kolečka. Plátky toustového chleba pomažte ochucenou ricottou, poklaďte na ně omyté lístky salátu, plátky rajčat a nakonec opečené plátky slaniny. Máte-li více času, můžete plátky toustového chleba rozpéct v troubě nebo v toustovači. Po dokončení ihned podávejte.
Technologický postup: Plátky toustového chleba rozkrojíme diagonálně na půl (na trojúhelníky) a všechny potřeme majonézou. Polovinu z nich poklademe listy ledového salátu. Na suché pánvi opečeme plátky slaniny dokřupava a horké položíme na listy salátu. Rajčata nakrájíme na kolečka a poklademe jimi slaninu. Přiklopíme druhou polovinou chlebu s majonézou, pevně přitiskneme, a podáváme pokud možno ihned, dokud je slanina teplá.
Ingredience: 1 mladá nutrie, 100 g slaniny, 2 velké cibule, 2 větší mrkve, 1 petržel, větší kousek celeru, palička česneku, hrst tymiánu, vrchovatá lžíce jalovčinek, sůl
Postup: Nutrii stáhneme, pečlivě vypereme a naporcujeme. Oloupeme celou paličku česneku, česnek namačkáme, smícháme se solí, tymiánem a jalovcem utlučeným nahrubo v hmoždíři. Čerstvou zeleninu nakrájíme na kolečka a hrubší kousky a zamícháme do ní na drobné kostičky nakrájenou slaninu. Všechny kousky masa pečlivě potřeme směsí koření, klademe na pekáč a prosypáváme směsí zeleniny se slaninou. Poté uložíme na dva dny do lednice. Směs je vhodné minimálně jednou obrátit a přeskládat. Maso pečeme pod pokličkou, podlité trochou vody, v troubě vyhřáté na vyšší teplotu. Po jedné hodině pokličku sejmeme a dopékáme do měkka, aby se vytvořila kůrka a odpařila se přebytečná voda.
Tipy: Zeleninu servírujeme na talíř společně s masem a výpekem, výsledkem je skutečně šťavnatý a velmi chutný pokrm. K masu je ideální servírovat sterilovanou zeleninu, čalamádu, okurky nebo čerstvý zeleninový salát. Budeme-li nutrii chystat celou v běžných domácích podmínkách, nevejde se nám do klasického plechového "pekáče". V tom případě použijeme obě jeho poloviny, které přikryjeme pro vlastní pečení alobalem. Vhodnější je nutrii již předem naporcovat na menší kusy, lépe se s nimi manipuluje a dobře se uleží. V případě, že má nutrie vnitřní sádlo, nakrájíme ho zasyrova na menší kousky a vmícháme ho společně se slaninou do zeleniny - slanina není v pokrmu nutná z hlediska tučnosti, ale kvůli chuti a vůni výpeku. Uvedený pokrm je velmi vhodný jako vynikající doplněk k přátelskému pánskému posezení u sklenice vychlazeného piva. Podáváme s čerstvým pečivem, eventuálně s vařeným bramborem.
Tohle jídlo se musí Miláncům opravdu nechat, protože je to delikatesní specialita lombardské kuchyně. Milánské osobuko je reprezentativní pokrm, který jako by se datoval do středověku, vyznačující se zvláštním kusem masa, které bylo extrémně jemné díky dlouhému vaření. Přítomnost morku, který taje, činí pokrm ještě šťavnatější.
Další charakteristický rys osobuka a la milanés je přídavek gremolady, nasekané petrželky a česneku provoněné citronovou kůrou, která dotváří a zvýrazní chuť telecího masa. Milánské ossobuco, které se obvykle nabízí jako samostatné jídlo spolu s nevyhnutelným žlutým rizotem, lze podávat i jako chutný druhý chod masa, třeba ve verzi s hráškem nebo doplněné pěknou porcí polenty. Zde je jednoduchý a nenáročný recept, který vás na chvíli svou chutí přenese do tohoto italského regionu.
Většina z nás si pod názvem „francouzské brambory“ představí zapečené brambory se salámem, vajíčkem, sýrem a případně i cibulí. Proč zrovna název francouzské brambory? To asi nikdo neví. Receptů na francouzské brambory je mnoho a každá domácnost si je obměňuje o ingredience, které má ráda.
Zapečené brambory jsou vrstvený pokrm připravený v jedné nádobě. Základ tvoří brambory, uzenina, cibule, zelenina, vejce, sůl, pepř. Navzdory některým předpisům, které uvádějí brambory vařené, je praktičtější použít brambory syrové. Vařené brambory se jednak musí připravit dopředu a nechat vychladnout, a to zabírá čas. A také máme k dispozici jen určité množství brambor, takže jich někdy může být málo. Syrové brambory můžeme oloupat další a dle potřeby přidat. Na výsledné chuti se nic nemění, jestliže použijete brambory vařené nebo syrové. Mění se pouze doba přípravy, která se u syrových brambor prodlužuje. Zapečené brambory jsou již domestikovaným pokrmem.
Francouzské brambory, nebo zapečené brambory? V podstatě jde o jeden pokrm, který je nazýván dvěma názvy. Záleží jen na nás, jak je připravíme, někdo se salámem, druhý se zeleninou. Podstatné je, že se vždy jako hlavní ingredience použijí brambory a něco...
