Informace od profesionálů
 |
MENU
CHOROBY
PĚSTOVÁNÍ
ŠKŮDCI
RECEPTY
Přehled cen výrobků a služeb zahrnující veškeré skupiny zdicích prvků cihlového systému POROTHERM – cihly, překlady, stropy, malty, pomůcky a služby – obsahuje i základní technické údaje. Ke stažení ve formátu PDF (Adobe Acrobat).
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
Cihly POROTHERM 40 jsou určené pro omítané jednovrstvé obvodovonosné i nenosné zdivo tloušťky 400 mm, s vysokými nároky na tepelný odpor a tepelnou akumulaci stěny.
Rozměry cihly jsou 247/400/238 mm (d/v/š), hmotnost 1 kusu je 21,6 kg.
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
Ke stažení vám nabízíme veškeré podklady, katalogy a prospekty konkrétních skupin výrobků z kompletního cihlového systému POROTHERM a systému lícového zdiva.
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
Cihly POROTHERM 30 P D jsou určené pro omítané jednovrstvé vnější i vnitřní nosné zdivo tloušťky 300 mm. Lze je též použít pro vnitřní nosnou část vrstveného zdiva v kombinaci s tepelným izolantem a případně s dalšími cihelnými materiály tvořícími vnější ochrannou část zdiva. Zdění se provádí na klasickou vápenocementovou maltu.
Rozměry cihly jsou 247/300/238 mm (d/v/š), hmotnost 1 kusu je 15,4 kg.
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
Cihly broušené POROTHERM 44 T Profi jsou určené pro omítané jednovrstvé obvodové nosné i nenosné zdivo tloušťky 440 mm, s velmi vysokými nároky na tepelný odpor a tepelnou akumulaci stěny. Velké otvory v cihlách jsou již ve výrobě vyplněny hydrofobizovanou minerální vatou. Hydrofobizace zajišťuje nenasákavost vaty v cihlách (voda po ní stéká).
Rozměry cihly jsou 248/440/249 mm (d/v/š), hmotnost 1 kusu je 18,8 kg.
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
POROTHERM strop je tvořen cihelnými vložkami MIAKO a keramobetonovými stropními nosníky vyztuženými svařovanou prostorovou výztuží. Je možné jej použít v běžném i vlhkém prostředí uzavřených objektů. Pokud bude strop použit v prostředí s relativní vlhkostí vzduchu 60–80 %, musí být na podhledu opatřen omítkou o tloušťce minimálně 15 mm. Délka uložení nosníku musí být na každé straně nejméně 125 mm!
Při instalaci systému se musí zároveň podepírat stropní konstrukce zespodu. Po vyztužení konstrukce dojde k zalití systému MIAKO betonovou směsí dle projektové dokumentace. Takto zalitý strop se nechá vyzrát (cca 14 dní) a poté se odstraní stropní podpěry a může se nadále pokračovat ve stavbě.
Rozměry nosníku POT: 160 x 175 x 1 750 až 6 250 mm nebo 160 x 230 x 6 500 až 8 250 mm. Tloušťka stropu je v rozmezích 210, 250 a 290 mm.
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
Keramických ploché překlady KP 11,5 a KP 14,5 cm se používají jako nosné prvky nad otvory ve stěnových konstrukcích. Vyrábějí se z podélně děrovaných cihelných tvarovek tvořících podklad pod omítku a zároveň obálku pro železobetonovou část překladu. Protože jsou ploché překlady velmi štíhlé prefabrikáty, nejsou samy o sobě nosné. Nosnými se stávají teprve ve spojení s nad nimi vyzděnou nebo vybetonovanou spolupůsobící nadezdívkou – tlakovou zónou. Takový překlad se nazývá překladem spřaženým.
Délka překladů je od 750 až 3 000 mm, po 250 mm. Hmotnost je 20 kg na m.
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
Při výstavbě domů z broušených cihel POROTHERM Profi je důležitá naprostá přesnost zdění. Nejnáročnější je přitom založení stavby, tedy položení první řady cihel v přízemí a v patře nad stropní částí, které musí být naprosto přesné. Abyste si byli jisti, že je vše v pořádku, můžete při zakládání využít profesionální pomoc od výrobce – společnosti Wienerberger cihlářský průmysl. Po upřesnění termínů přijede na stavbu specializovaný technik, který vysvětlí postup výstavby z broušených cihel POROTHERM, pomůže vám při založení stavby a v případě zájmu následně i prvního šáru v patře. O službu je velký zájem, proto je potřeba se zaregistrovat s dostatečným časovým předstihem.
Vyplatí se také zajít si do vybraných stavebnin, které díky spolupráci se společností Wienerberger fungují jako půjčovny. Zde si můžete vypůjčit pomůcky, které jsou potřeba pro zakládání stavby z broušených cihel POROTHERM. Jestliže budete zdít na tenkovrstvou maltu, můžete si tu půjčit například i nanášecí válec.
V případě zdění z broušených cihel POROTHERM Profi si můžete vybrat, zda budete stavět na tenkovrstvou maltu, či na zdicí pěnu POROTHERM DRYFIX. Nemusíte se bát pustit se dostavby svépomocí, v obou případech je výstavba velmi rychlá, snadná a přesná. Pokud už máte hotovou základovou desku, můžete s použitím technologie zdění na pěnu POROTHERM DRYFIX zvládnout hrubou stavbu rodinného domu do týdne. Zdicí pěnu, případně tenkovrstvou maltu, dostanete při nákupu broušených cihel POROTHERM Profi zdarma a v odpovídajícím množství.
Systém POROTHERM se skládá z různých tlouštěk cihel, některé typy mají i upravenou výšku.
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
Cena habru obecného se liší, pohybuje se od 6 Kč do 500 Kč za kus. Záleží na velikosti rostliny, a ta může být 30–200 cm vysoká. Ceník můžete zhlédnout například zde.
Minerální, přírodně bílá vápenocementová jednovrstvá omítka s jemným povrchem je určena pro ruční a strojní zpracování. Je vhodná pro použití v exteriéru i interiéru.
Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru a solných výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Povrch nesmí být vodoodpudivý. Uvedené doporučení platí pro podklady odpovídající normě a předpokládá především vyplněné spáry do líce zdiva.
Omítka se zpracovává tak, že se do samospádové míchačky nejprve nalije cca 7 litrů vody, potom se přisype celý obsah pytle a míchačka se uvede do chodu. Doba míchání je 3 až 5 minut, lze též použít kontinuální míchačku; nepřidávejte žádné jiné materiály (například prostředek na ochranu proti mrazu).
Vnitřní omítky na cihly POROTHERM – omítku nahazujte zednickou lžící nebo natahujte v požadované tloušťce přímo na zdivo nerezovým hladítkem, potom srovnejte hliníkovou latí do roviny a po zavadnutí, které nastane po 2 až 4 hodinách, vyhlaďte. Cca po 10 dnech na každých 10 mm tloušťky proveďte konečnou povrchovou úpravu – ušlechtilou omítkou nebo vnitřní disperzní barvou (například Baumit vnitřní barvou). Nejmenší tloušťka omítky POROTHERM UNIVERSAL je 10 mm. Do tloušťky 10 mm omítku nanášejte v jedné vrstvě, při větší tloušťce nanášejte ve dvou vrstvách „čerstvé do čerstvého“.
Vnější/vnitřní omítky na dostatečně vyzrálou tepelně izolační omítku POROTHERM TO – tloušťku 5 mm natahujte ve dvou vrstvách „čerstvé do čerstvého“, nebo nahazujte zednickou lžící. Po zavadnutí omítky (obvykle 2 až 4 hodiny) podle požadované struktury povrchu vyhlaďte houbovým nebo polystyrénovým hladítkem. Cca po 7 dnech můžete provést konečnou povrchovou úpravu barvou (například Baumit fasádní barvou) nebo tenkovrstvou probarvenou omítkou (například Baumit silikátovou omítkou). Nejmenší tloušťka omítky POROTHERM UNIVERSAL je 5 mm.
Minerální, přírodně bílá vápenocementová jednovrstvá omítka s jemným povrchem je určena pro ruční a strojní zpracování. Používá se v exteriéru i interiéru. Vnější/vnitřní omítky se používají jako uzavírací hydrofobizovaná vrstva na tepelně izolační omítku POROTHERM TO. Vnitřní omítky se aplikují přímo na zdivo POROTHERM.
Zdroj: Na hrubou stavbu Porotherm
Sádrokartony lze rozdělit na dva základní druhy, a to na sádrokartonovou desku (SDK) a sádrovláknitou desku (SVD).
Sádrokarton je lehký, pevný, dobře opracovatelný, nehořlavý, propouští vodní páru a vyniká dlouhou životností.
Výhody sádrokartonu jsou: tvarovatelnost, pevnost, snadné řezání, dlouhá životnost, dobré izolační vlastnosti, snadná manipulace a instalace.
Nevýhody sádrokartonu jsou: zvýšená prašnost při finálním přebroušení, větší spotřeba barvy při malování, sádrokarton se musí před malováním opatřit nátěrem penetrace, malá nosnost.
Sádrovláknité desky jsou tvořeny sádrou vyztuženou dřevěnými vlákny, což bývají velmi často vlákna rozmělněného novinového papíru.
Výhodou těchto desek je to, že stejně jako sádrokartonové desky neobsahují formaldehyd a jsou zdravotně nezávadné. Vyšší tuhost a vysoká tvrdost povrchu sádrovláknitých desek umožňuje jejich použití jako materiálu, který působí v konstrukci staticky (ztužuje dřevostavbu ve vodorovném směru). Sádrovláknité desky mají také lepší akustické parametry oproti sádrokartonovým deskám a mají vysokou únosnost zavěšených předmětů. Co se týče odolnost proti vlhkosti, sádrovláknité desky mají parametry na úrovni impregnovaného sádrokartonu GKBI.
Nevýhodou pak je obtížnější opracovatelnost těchto desek a vyšší cena. U sádrovláknitých desek se také používá jiná spárovací technika než u sádrokartonu.
Sádrovláknité desky poskytují projektantovi a uživateli domu na bázi dřeva mnoho dalších výhod. Desky jsou díky své homogenní sádrovláknité struktuře stabilní a vysoce zatížitelné a stejně tak odolné proti mechanickému zatížení. Pro statické vyztužení budov jsou dány stejné únosnosti jako u desek na bázi dřeva. K dispozici jsou jednoduché návrhové tabulky a příklady pro smykové namáhání stěnových panelů dle nové ČSN 73 1702. Desky poskytují vynikající zvukovou izolaci a jsou vhodné i pro prostory s měnící se vlhkostí vzduchu (například koupelny). S hodnotou lambda λR=0,32 W/mK se vyznačují dobrou tepelnou vodivostí. Součinitel difúzního odporu je μ=13, desky jsou difúzně otevřené. Sádrovláknité desky jsou vzduchotěsné, takže jsou ekonomicky vhodné i pro konstrukce nízkoenergetických a energeticky pasivních domů.
Sádrovláknitá deska má objemovou hmotnost 1 150 kg/m3. Nejčastější rozměr sádrovláknité desky je 12,5 x 1 250 x 2 000 mm.
Sádrokartonové desky jsou snadno opracovatelné a neobsahují formaldehyd, jsou tedy zdravotně nezávadné. V dřevostavbách jsou často využívány, protože zvyšují tepelnou akumulační schopnost domu a jsou schopné přijímat i vydávat vzdušnou vlhkost, čehož využívají jak difúzně otevřené, tak uzavřené konstrukční systémy. Tyto desky však nelze použít jako konstrukční desky, pouze jako obklady.
Rozlišuje se hned několik druhů sádrokartonových desek a každá má svou speciální zkratku.
Sádrokartonové desky (GKB, RB) – Tento základní typ desek má bílo-šedou barvu kartonu s modrým popisem a používá se jako běžný obklad do interiérů. Vlhkost prostředí, ve kterém je tento sádrokarton použit, by neměla přesahovat 65 % při teplotě 20 °C. Bílo-šedý sádrokarton se nejčastěji používá v tloušťce 12,5 mm, šířce 1 250 mm a délce od 2 000 do 3 000 mm, jeho hustota se pohybuje okolo 640 kg/m³. Při rozměrech sádrokartonu 12,5 x 1 250 x 2 500 mm je hmotnost jedné desky 25 kg.
Sádrokartonové desky impregnované (GKBI, RBI) – Barva těchto desek je zelená s modrým popisem a jsou určené do místností se zvýšenou vlhkostí až 75 % při teplotě 20 °C. Je to takzvaný sádrokarton do koupelny. Zelený sádrokarton se nejčastěji používá v tloušťce 12,5 mm, šířce 1 250 mm a délce od 2 000 do 3 000 mm, jeho hustota se pohybuje okolo 650 kg/m³. Při rozměrech sádrokartonu 12,5 x 1 250 x 2 500 mm je hmotnost jedné desky 25,4 kg.
Sádrokarton se zvýšenou požární odolností (GKF, RF) – Tyto šedo-bílé (popřípadě na rubové straně růžové) desky mají červený popis a používají se při požadavku na zvýšení požární odolnosti budovy, například v bytových domech. Desky jsou vhodné do vlhkosti 65 % při 20 °C. Protipožární sádrokarton je upraven tak, aby v případě požáru deska odolala po delší dobu než obyčejný sádrokarton. Toho je docíleno jednak úpravou povrchového kartonu, ale především vyztužením sádry skelnými vlákny. Protipožární sádrokarton se nejčastěji aplikuje v tloušťkách 12,5 a 15 mm, šířce 1 250 mm a délce od 2 000 do 3 000 mm, a to v prostředí s relativní vlhkostí do 65 % při teplotě 20 °C. Hustota protipožární sádrokartonové desky se pohybuje okolo 800 kg/m³. Při rozměrech sádrokartonu 15 x 1 250 x 2 500 mm je hmotnost jedné desky 37,2 kg.
Sádrokarton pro požární odolnost, impregnovaný (GKFI, RFI) – Tyto desky kombinují vlastnosti dvou předchozích typů sádrokartonu, tedy desek pro požární odolnost a impregnovaných. Mají zelenou barvu a červený popis. Zelený sádrokarton s červeným popisem se nejčastěji používá v tloušťce 12,5 mm, šířce 1 250 mm a délce od 2 000 do 3 000 mm, jeho hustota se pohybuje okolo 800 kg/m³. Při rozměrech sádrokartonu 12,5 x 1 250 x 2 500 mm je hmotnost jedné desky 37,2 kg.
Nejběžnější rozměry (tloušťka x šíře x délka v mm) sádrokartonových desek, které se v Evropě prodávají, jsou: 9,5 x 1 250 x 2 000 mm; 12,5 x 1 250 x 2 000 mm; 15,0 x 1 250 x 2 000 mm.
V obchodech jsou k dostání také speciální formáty, které jsou však pouze na objednávku.
Ceny sádrokartonových desek jsou různé, částka je nejvíce ovlivněna výrobci a pak marží obchodníků. Pro představu se můžete podívat na tyto ceny.
Zdroj: Sádrokarton
Při vrtání do zdiva je nejdůležitější rozhodnout se, budete-li vrtat s příklepem nebo bez příklepu. Do betonu a kamene je potřeba vrtat s příklepem, absolutně nejvhodnější jsou k tomu proto vrtací kladiva. Do cihly se vrtá také s příklepem a je jedno, použijete-li kladivo nebo vrtačku. Problém s příklepem a tvrdostí materiálu pak nastává u porothermu, sádrokartonu, obkladaček a dlaždic, které jsou podobné cihle, ale tažené nebo dírkaté. Je nutné zdůraznit, že vrtačka je opravdu nevhodná pro vrtání betonu. Sice kroutí vrtákem velmi rychle, ale nemá tak silný a pro beton potřebný příklep jako vrtací kladivo. Navíc nepříjemně „mlátí“ s obsluhou. Vrtací kladivo, patent společnosti Bosch, oproti tomu využívá díky pístu uvnitř mechanismu takzvaného aktivního příklepu (vrtačka má pasivní příklep – tlak se generuje díky síle vrtajícího). Kladivo s velkým výkonem a mnohem silnějším úderem než vrtačka tluče do materiálu samo bez námahy toho, kdo ho drží. Kladivo je navíc vybaveno momentovou spojkou, která odpojí vrták od motoru v okamžiku, kdy se zasekne v materiálu.
Vrtáky do zdiva, které mají tvrdokovový břit, se liší kvalitou zpracování a typem stopky, kterou jsou uchyceny ve vrtačce či kladivu. Je tedy důležité zvolit správný vrták podle stavebního materiálu, do kterého budeme vrtat – armovaný beton, beton a kámen, cihlová zeď. Pro vrtačky s klasickým sklíčidlem mají vrtáky válcovou nebo ve výjimečných případech šestihrannou stopku. Do vrtacích kladiv se upínají rychloupínacími sklíčidly SDS-plus, do těžkých kladiv pak SDS-max, do strojů SDS-quick. Tyto vrtáky mají podélné drážky pro vedení a pojištění vrtáku.
Vrtáky do betonu a cihly mají napájenou tvrdokovovou špičku se střechovitě broušeným hrotem. Tento typ vrtáku vrtá tím, že hrotem drtí vrtané zdivo a otáčky jsou pak potřeba jen na odvádění drtě z otvoru. Problémem pro kvalitní vrtáky není ani občasné navrtání armovacích želez. Profesionálové pro vrtání armovaného betonu používají čtyřbřité vrtáky, které jsou sice pomalejší, ale minimalizují riziko zaseknutí v materiálu.
Pro vrtání bez příklepu stavebních hmot, jako je porotherm, sádrokarton nebo obkladačky se používají extrémně tvrdé „multiconstruction“ vrtáky. Vrták má také tvrdokovovou destičku, ale jiný tvar břitu než vrták do betonu. Není určen k příklepovému vrtání s velkým úderem, ale k postupnému odškrabávání materiálu. Při větším výkonu a v tvrdších materiálech se může přehřát a otupit, je proto dobré namáčet břity do nádobky s olejem. „Multiconstruction“ vrták provrtá cokoliv, ideální je také na rámy plastových oken, které se skládají z mnoha různě tvrdých materiálů.
Otvory do zdi pro hmoždinku nejdříve předvrtejte vidiovým vrtákem o průměru 3 mm a pak je rozšiřte pomocí vrtáků s větším průměrem, tedy 5 a poté 9 – podle potřeby. Tenčí vrtáky totiž kladou menší odpor, proto je zvládne i méně výkonná vrtačka.
Na vrtání do panelů, nebo obecně betonových součástí, se používají vrtáky s vloženou destičkou slinutého karbidu v hrotu. Označené jsou většinou Masonry drill a lze je použít i na vrtání jiných typů zdí, a to jak kamenných, tak cihlových. Dají se použít také vrtáky s wolframovým násypem, s těmi jde vrtání podstatně rychleji, ale také jejich cena je vyšší. Stejně jako u kovu a dřeva je nutné si nejprve vyznačit díru. Do středu křížku udělejte pomocí průbojníku a kladiva důlek, aby vrták netancoval po zdi a nezničil okolní omítku. Dejte si pozor, jestli nevrtáte do nějakého kabelu nebo trubky, a můžete začít. U vrtání do betonu nemá cenu nejprve zkoušet vrtat bez příklepu. Zapněte tedy příklep a vrtačku na nejvyšší otáčky. Jenom poznámka na okraj: Příklep dělá podle měřičů hluků větší rámus než startující letadlo, nevrtejte proto pozdě večer nebo brzy ráno. Vrtejte kolmo do zdi, vrtákem nijak neklepejte ze strany na stranu. Vrtání do betonu jde velice pomalu, proto buďte trpěliví a nesnažte se ho nijak urychlit. Zejména výpady vrtačkou proti zdi, kdy vrták otáčející se ve vysokých otáčkách narazí zprudka do panelu, jsou spíše hazardem se zdravím než způsobem, jak urychlit vyvrtání díry. Dělejte také menší přestávky – vrták z díry občas vytáhněte a zase zasuňte zpět, nejenže tím ochladíte vrták, ale také vysypete vyvrtané zdivo, které by jinak bránilo dalšímu postupu.
Pro vrtání do zdi používejte vrtáky stejné jako do betonu. To znamená spirálové vrtáky označené Masonry drill s karbidovou ploškou v hrotu. Můžete si také pořídit drahé, ale kvalitní vrtáky s wolframovým posypem, ale není to vůbec potřeba. Před vrtáním se musíte ujistit, jestli pod omítkou, kde chcete vrtat, není náhodou elektrické vedení nebo nějaká trubka. Zvláště ve starých domech je toto namístě, protože dříve se elektřina nevedla podle norem, ale jen jak to zrovna vyšlo. Navrtáním nějakého kabelu vznikne obrovská škoda, a to nejenom na vašem zdraví. Kabel se totiž musí celý ze zdi vytrhnout a nahradit, což není levná záležitost.
Proto se raději třikrát ujistěte a teprve potom začněte s vrtáním. Je dobré pro jistotu přeci jenom vypnout proud v místnosti a elektřinu k vrtačce přivést odjinud.
Po naměření díry je vhodné udělat do omítky důlek, aby se vrták lépe chytl a „necestoval“ po omítce sem a tam. Mohl by ji poškrábat a vy byste museli nově vymalovat. Vrtejte kolmo na zeď a stejně jako při jakémkoliv jiném vrtání vrtákem neklepejte ze strany na stranu, a to ani v případě, že chcete díru rozšířit. Občas během vrtání povytáhněte vrták z díry, abyste jej ochladili a vyklepali z díry přebytečné zdivo. Pokud jste natrefili zrovna na spáru mezi dvěma cihlami, máte na výběr ze tří možností. Pokud to okolnosti dovolují, můžete provést ještě jeden vrt o kousek vedle. Nebo musíme díru o něco rozšířit a hmoždinku nebo kolíček do ní zasádrovat. Jestliže na hmoždinku nejsou žádné zvláštní nároky na nosnost (při věšení obrazů), je možné do díry hmoždinku normálně vložit, ona se pak vrutem trochu roztáhne a držet bude.
Zdroj: Jak vrtat
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.