Larvy sametky podzimní (nesprávně svilušky podzimní), napadající zvířata i lidi, na rozdíl od klíšťat nesají krev. Mají jinou metodu: larva se rychle pohybuje a vyhledává místa s tenčí pokožkou, kožní řasy, případně se zavrtá tam, kde k tělu těsně přiléhá spodní prádlo. Parazita není vidět, a jakmile se vám dostane do kůže, nanese do ranky trávicí enzym, který způsobuje úporné svědění. Pod kůží pak larva žije minimálně tři dny. Svými slinami naleptá kůži hostitele, saje a prospívá a může vyvolat onemocnění zvané trombikulóza, takzvanou podzimní vyrážku. Po třech dnech larva odpadne a pak opět pod zemí pokračuje ve svém vývoji k nymfě (která je slepá). V poslední fázi vývoje sametka jako dospělec od listopadu do jara přezimuje v půdě.
V diskuzi CHOROBY OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katerina Fletcher.
Dobrý den, v kořenech maliny a ostružiny, které mám v samozavlažovacím květináči na terase, se objevilo velké množství tenkých "červů", kteří vypadají jako nítěnky, jsou bílí a pohybují se do strany. Nenašla jsem na internetu žádnou informaci o tomto parazitu. Je evidentní, že rostliny nerostou,jak by měly, ale mají květy, na listech se objevil na okrajích fialový žír. V minulé sezóně byly rostliny napadeny sviluškou a jsou oslabené a tento rok se objevili tito červi. Je zajímavé, že rostliny jsou v jiných květináčích, které nejsou blízko u sebe. Budu ráda, když mi pomůžete s identifikací. Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Sviluška chmelová je po mšici nejobávanějším škůdcem chmele, ale i skleníkových okurek. Je teplomilná a škodí hlavně v letních měsících, kdy sáním rostliny zeslabuje, silně napadené listy, na jejichž spodní straně je viditelná pavučinka, postupně ztrácejí chlorofyl, světlají a později usychají a při silném výskytu dochází k opadávání listů. Sviluška brzdí růst, snižuje plodnost, napadené chmelové hlávky mají nižší obsah pivovarsky účinných látek. U okurek jsou často příznaky zaměňovány za napadení plísní okurkovou, což je ale u skleníkových okurek (salátovek) méně pravděpodobné. Téměř vždy se tedy jedná o napadení sviluškou chmelovou. Samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4–0,5 mm a kladou průsvitná až bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.
Postihuje především okrasné formy smrků, ale často i ostatní jehličnany. Chemický postřik je asi nejúčinnější metodou, jak se těchto svilušek zbavit. Jedná se o přibližně 0,3 mm drobný hmyz zbarvený dočervena až dohněda, přičemž samičky jsou spíše červené. Samičky kladou vajíčka do kůry větví stromů. Z těch se na jaře líhnou larvy a během několika vývojových stadií se vyvíjejí až po dospělce. Všechna pohyblivá vývojová stadia škodí.
Plstnatost révy vinné (erinózu) způsobuje roztoč vlnovník révový (Colomerus vitis). Na horní straně čepelí listů se tvoří nápadně vypouklé, různě velké, zeleně nebo červeně zbarvené puchýře, na rubu vyplněné hustou plstí (erineum), v níž roztoči žijí. Škodlivost vlnovníka révového je malá, jde spíš o estetickou vadu. Vlnovník (vlnovníkovec) je velice drobný roztoč (jen 0,16 mm) patrný jen pod mikroskopem. Přezimuje ve stadiu dospělců v puklinách kůry nebo pod šupinami pupenů. Postřik se provádí jen v místech, kde byly v předcházejícím vegetačním období zaznamenány příznaky onemocnění. Sirnaté přípravky, jako je například Kumulus WG, případně i akaricidy, například Magus 200 SC, Omite 570 EW, Sanmite 20 WP a další, se aplikují na jaře při rašení a po vyrašení révy (jsou plně účinné při teplotách nad 15 °C). Postřik se opakuje podle potřeby ještě dvakrát ve dvoutýdenních intervalech. Postřik omezí i případné napadení sviluškou chmelovou a ovocnou.
Dříve se používala a byla známá octanová mast, nyní je k dostání forma gelová. Octan gel je určen k zevnímu použití a pomáhá při mechanicky způsobených otocích, pohmožděninách či při poštípání hmyzem. Působí adstringentně a chladivě.
Rosen Octan gel mějte vždy po ruce při sportu i v přírodě. Doma následně pokračujte v aplikaci studených obkladů, přičemž pro přípravu roztoku použijte Octan sáčky.
Blecha lidská navzdory svému názvu žije a saje nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na ostatních domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.
Člověk bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína pulicosis (latinský medicínský termín pro zablešení člověka) nepovažuje díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo pulicosis vůbec uvedeno. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavěsavým hmyzem. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa. Zde by měly pomoci časté koupele.
Gymnocalycium mihanovichii nesnáší průvan a má rádo slunné stanoviště, ostatně jako většina kaktusů. Za horkých letních dní je však třeba přistínění. Bez slunce se gymnocalyciu nedaří a pomalu hyne. Vyhovuje mu běžná pokojová teplota. V zimě by měla být rostlina na suchém, chladném stanovišti. Teploty mezi 6–8 °C jsou pro gymnocalycium v zimě ideální. V letních měsících rostlině svědčí pobyt na venkovním stanovišti. Před větrem a deštěm chraňte tyto kaktusy na vhodném stanovišti. Gymnocalycium je nutné každoročně přesazovat.
Přesazování se provádí nejlépe brzy na jaře nebo v létě, tedy během stagnace růstu. Kaktus vyjmeme, zbavíme starého substrátu, kořeny necháme několik dní zaschnout, aby v nové zemině nehnily. Pak rostlinu zasadíme. Nádoba by měla být jen o málo větší než původní. První zálivku provedeme asi za čtrnáct dní od přesazování.
Pěstujeme-li rostlinu při nízké teplotě, omezíme i zálivku. Gymnocalycium není náročné na vodu ani na vlhkost vzduchu, snese i částečné sucho. Zaléváme měkkou, odstátou vodou. Gymnocalycium dobře snáší suchý vzduch, rosení teplou vodou mu však prospívá. V pěstební nádobě musí být dobrá drenáž, aby se zabránilo přemokření rostliny. Příliš chladné a vlhké stanoviště způsobuje, že rostlina neroste a kořeny pomalu uhnívají.
V bytech jsou kaktusy napadány zejména sviluškou (bílá pavučinka) nebo vlnatkou (bílé chomáče lepkavé hmoty). Dále pak také štítenkami a háďátky. Příliš chladné a vlhké stanoviště způsobuje, že rostlina neroste a kořeny uhnívají.
Během největších veder uprostřed léta kaktusy přestanou růst. Začnou stagnovat a nepřijímají zálivku. Proto v tomto období zaléváme opatrně. Nadbytek vody by mohl způsobit zahnívání kořenů.
Zhruba v říjnu kaktusy začneme chystat na přezimování. Měly by prožít přirozené klesání teplot. Pokud je pěstujeme na okenním parapetu zvenku či na balkoně, o postupný pokles teplot se postará příroda sama. Kaktusy zimují při osmi až dvanácti stupních Celsia zcela bez zálivky. Mohou být na světle i ve tmě. Horký byt jim nesvědčí.
Po zimě, asi v březnu, kaktusy přineseme do tepla, postavíme je na jižní, západní či východní okno a pomalu necháme probouzet. Jakmile se objeví zelený vrchol a nové trny, zalijeme kaktus teplou vodou (asi 50 °C).
Tymián má poměrně velké množství silice obsahující tymol (až 3,5 %) a další účinné látky, jako je cymol, karvakrol, a-pinén, linalol, borneol a cineol, dále až 10 % tříslovin, organické kyseliny, hořčiny, saponiny a flavonoidy. Léčivé účinky této byliny můžeme využít například prostřednictvím výluhu. Čaj lze připravit jak z čerstvého, tak ze sušeného tymiánu. Měla by se sbírat nať kvetoucí nebo nať těsně před rozkvětem. Tymián lze sušit ve svazcích, které se zavěsí na šňůru v suché a vzdušné místnosti, nebo umělým teplem (v sušičce) při maximální teplotě 40 °C.
Příprava čaje: 1 plnou lžíci tymiánu vložte do hrnečku se 150 ml studené vody a pomalu přiveďte k varu. Poté sejměte ze sporáku a nechte 10 minut louhovat. Sceďte a oslaďte nejlépe medem.
Pozitiva tymiánového čaje:
působí proti průjmům a nadýmání, při zánětech zažívacího traktu;
mírní kašel a bolest v krku při léčbě nachlazení, působí protizánětlivě;
je účinný proti bakteriím a plísním, střevním prvokům a parazitům;
stimuluje produkci bílých krvinek, čímž zvyšuje odolnost organismu;
je vhodný při inhalacích, jako ústní voda nebo kloktadlo;
pomáhá při infekcích močových cest a močového měchýře, účinkuje jako diuretikum.
Pozor, jeho nadužívání může způsobit tyreotoxikózu, proto (nejen) čaj konzumujte s mírou. Tymián se úspěšně používá ve formě kloktadel, koupelí (působí výborně na regeneraci buněk pleti) a jako koření do různých jídel (zlepšení trávení, proti nadýmání).
Příprava tymiánových kapek: 150 g čerstvě nasekané natě tymiánu vložte do zavařovací sklenice. Přidejte 300 ml čistého alkoholu z lékárny a vše nechte jeden týden odpočívat. Čas od času obsah sklenice promíchejte. Po týdnu sceďte, zřeďte 300 ml převařené vody a naplňte do malých skleniček. Kapky uchovávejte v chladu a temnu.
Příprava tymiánu k inhalaci: 1 l vody přiveďte k varu a přidejte 3 lžíce tymiánu. Hrnec odstavte ze sporáku. Vše nechte asi 10 minut louhovat. Připravený nálev vlijte do misky a můžete inhalovat.
Příprava koupele s tymiánem: Do většího hrnce nasypte 1–2 hrsti čerstvého nebo sušeného tymiánu. Přilijte 2–3 l vařící vody. Nechte 10 minut louhovat a nakonec opatrně sceďte. Tento koncentrát si pak přidejte do teplé vody ve vaně.
Tip: Čerstvou nať tymiánu lze použít na poštípání hmyzem.
Chorob okurek je celá řada, může se jednat o napadení hadovek, nebo vadnutí okurek, zde je stručný popis...
Virová mozaika: Na okurce se objevují světlé a tmavozelené mozaiky, také deformace listů a plodů. Virus se vyskytuje na více než 200 druzích rostlin a je přenosný mšicemi.
Ochrana před virovou mozaikou: Pěstujte pouze rezistentní odrůdy okurek. Odstraňujte plevel a likvidujte mšice. Jednotlivé napadené rostliny salátových okurek odstraňte.
Bakteriální skvrnitost: Na listech okurek jsou hranaté, vodnaté, průsvitné žlutohnědé skvrny ohraničené listovými žilkami (převážně u polních odrůd). Za vysoké vlhkosti vzduchu se uvolňuje bakteriální sliz, který za sucha zasychá a tvoří stříbřitý povlak. Podobné symptomy jsou i na plodech.
Ochrana před bakteriální skvrnitostí okurek: Vysévejte pouze zdravé uznané osivo. Na stejné ploše nepěstujte okurky minimálně 3 roky. Zajistěte rychlé osychání porostu a do vlhkého porostu nevstupujte.
Padlí: V počátcích napadení jsou na listech ojedinělé moučnaté bělavé skvrny, které se rychle slévají a pokrývají celou čepel listu. Silně napadené listy odumírají. Napadeny mohou být i stonky a plody.
Ochrana před padlím okurek: Pěstujte rezidentní odrůdy. Při nebezpečí výskytu padlí opakovaně ošetřete postřikem DITHANE M 45, Saprol New, případně dalšími přípravky proti padlí pro zahrádkáře, jako je BAYER ZATO 50 WG.
Sviluška chmelová (Tetrychus urticae): Na listech okurek jsou drobné běložluté skvrny, později hnědnou a zasychají, zejména na spodní straně listů žijí 0,2 až 0,5 milimetrů velké svilušky, chráněné jemnou pavučinkou. Okurky bývají silně napadeny za suchého a teplého počasí.
Ochrana před sviluškou chmelovou: Ve sklenících je možno vysadit dravé roztoče (Phytoseilus persimilis), v polních podmínkách při hrozícím přemnožení opakovaně ošetřete insekticidem.
Molice skleníková: Především na mladých listech rostlin žijí asi 1 milimetr velké molice s bílými křídly a neokřídlené světle žluté larvy. Silně napadené listy okurek jsou potaženy lepivou medovicí, na níž se usídlují saprofytické černě.
Ochrana před molicí skleníkovou: Ve sklenících lze vysadit parazitickou vosičku (Encarsia formosa). V polních podmínkách ochrana není nutná.
Plíseň: Na listech vznikají zpočátku žlutozelené skvrny, které jsou u některých odrůd ostře ohraničené listovými žilkami a u jiných jsou rozptýlené. Napadené pletivo hnědne, zasychá a celé rostliny postupně hynou.
Ochrana před plísní okurek: V převážné většině případů se potřebná komplexní ochrana proti plísni okurkové neobejde bez ochrany chemické. První ošetření se provádí v souladu s vyhlašovanou signalizací, další pak podle průběhu počasí. Vhodnost přípravků je třeba volit z hlediska jejich biologické účinnosti a z hlediska délky ochranných lhůt. Před začátkem sklizňového období je vhodné použít preventivně působící přípravky Bravo 500, Dithane DG, Champion 50 WP nebo kombinované přípravky s delší ochrannou lhůtou – Acrobat MZ, Mikal M nebo kombinaci Previcur 607 SL + Dithane DG.
Černá hniloba: Na listech rychlených okurek, ale i vodních a cukrových melounů vznikají žluté nebo hnědé skvrny, které postupně zasychají, a pletivo vypadává. První skvrny se objevují na okrajích listových výkrojků. U řapíků a stopek plodů se v místech přirůstání ke stonkům objevují nekrotické skvrny s velkým množstvím velmi drobných černých plodniček. Přilehlé listy a plody žloutnou a odumírají. Napadené plody se deformují, od špičky černají a zasychají. Hniloba někdy postupuje jen uvnitř plodů. Větší škody jsou u pozdně letních a podzimních kultur.
Ochrana před černou hnilobou okurek: Za vegetace je při prvních příznacích napadení možné provést postřik přípravkem Rovral Flo, který je účinný i na další listové choroby. Ošetření je možné po 10 až 20 dnech zopakovat. Není-li osivo namořené vhodným fungicidem, je vhodné jej dodatečně namořit přípravkem Fundazol 50 WP, u skleníkových okurek pak i přípravkem Previcur 607 SL. U těchto okurek je možné i napřed namořit naředěným Previcurem 607 SL a následně na sucho Fundazolem 50 WP. V případě použití přípravku Previcur 607 SL je třeba výsev provést do 7 dnů po namoření.
Vadnutí: U klíčících a vzcházejících rostlin dochází k odumírání klíčků nebo mladých rostlin s typickým zúžením kořenového krčku. U větších rostlin dochází k typickému vadnutí rostlin, které je ze začátku vratné (projevuje se jen při náhlém zvýšení teploty nebo po oslunění), později nevratné, končící úhynem rostlin. Vadnutí a úhyn rostlin jsou doprovázeny rozpadem (měknutím) a hnilobou kořenových krčků nebo postupným hnědnutím a odumíráním kořenů. Při napadení houbou Sclerotinia sclerotiorum se vodnaté skvrny, a to většinou s bohatým nárůstem bílého vatovitého podhoubí, vyskytují především na bázích rostlin (ale i na stoncích), a rostliny pak odumírají až nad těmito místy.
Ochrana před vadnutím okurek: Ochrana se doporučuje u rychlených okurek preventivně, a to před výsadbou, při výsadbě nebo do jednoho týdne po výsadbě. K ochraně je nejvhodnější zálivka půdy nebo rostlin kombinací přípravků Fundazol 50 WP a Previcur 607 SL.
Bílá hniloba: Okurky mohou být infikovány zejména od počátku zaměkání. Napadené plody se zbarvují mléčně až světle hnědě, hnijí a obvykle rychle usychají. Typická je octová vůně napadených plodů, kterou působí přemnožení a činnost octových bakterií a kvasinek. K napadení dochází především za teplého (optimum 25–30 °C) a vlhkého počasí.
Padání klíčících rostlin: Proti padání klíčících rostlin lze preventivně provést zálivku přípravkem POLYVERSUM. Jakmile semena vzejdou a rostlinky vytvoří první normální list, je nutné je v hnízdě vyjednotit a ponechat jen nejsilnější rostliny.
