Ložnice je intimní interiér, příjemné místo, kde bychom měli odpočívat a relaxovat. V případě, že vlastníte byt malých rozměrů nebo vám zbyl nevelký prostor zrovna právě na ložnici, je složité odpočívat tam, kde se „rvete“ o prostor s nábytkem, ale v dnešní době to naštěstí není problém.
Jak zařídit malou ložnici
V malé ložnici je třeba využít každé příležitosti pro úložný prostor. Dobře poslouží skladné boxy, proutěné koše, výsuvné šuplíky pod postel. Snadno lze vybudovat i policový systém na zeď.
Co se týká přikrývek a polštářů, hygieničtější je nezastýlat, nechat prádlo „dýchat“. Rozumné je tedy do úložného prostoru pod postelí umístit věci, které nepotřebujeme denně. Pod dřevěnou postel si stačí nechat vyrobit nebo přikoupit samostatné a často i uzavíratelné zásuvky. Prostor nad postelí je označován jako takzvaný mrtvý bod. Na ukládání jej však lze využít vybudováním sníženého podhledu, který bude tvořen jednotlivými dvířky, na která se zevnitř připevní drátěný koš. Velmi elegantní řešení úložných prostor také nabízí okrasné boxy (mnohdy zakomponované do textilního závěsného systému), které vám poskytnou úložiště pro mnoho drobných věcí a zároveň dodají vaší mini ložničce šmrnc!
Na stěnu se nebojte použít velké zrcadlo, čímž malý prostor opticky alespoň trochu zvětšíte. S tmavými závěsy, tapetami či doplňky zacházejte spíše opatrně, ložnice by ve výsledku mohla působit až příliš úzkostlivě a stísněně. Pohrát si naopak můžete se světly, kdy kromě stropního svítidla určitě stojí za to pořídit ještě další doplňkové lampy a lampičky. Tyto přijdou vhod nejen večer pro navození příjemné atmosféry, ale rovněž ve chvílích, kdy si budete chtít přečíst svůj oblíbený časopis nebo knížku.
Nezapomínejte ani na vhodný nábytek. Ať už si vyberete dřevěný nebo plastový kus, volte jej ve světlých tónech. Vždy raději použijte jen tmavší doplněk, ale základní nábytek nechte prosvětlený.
Myslete na dostatečné osvětlení. Je pěkné mít stojací lampu v rohu ložnice, ale zabere zbytečně moc místa. Všechno osvětlení raději zavěste. Nebojte se pomocí LED diod rozsvítit i police nebo spodní část postele. Získáte tak opticky světlejší a prostornější místnost.
Při boji s malými prostory se určitě při zařizování ložnice nedejte odradit. Stačí pár šikovných nápadů a máte vyhráno. V dnešní době lze navíc pořídit již téměř vše, popřípadě vsaďte na šikovné ruce některého z členů rodiny, které mnohdy dokážou dělat přímo zázraky. Pamatujte, že bydlení je hra, a proto si každou změnu nábytku užívejte.
Jakmile vyřešíte spaní, tedy správné umístění postele a její podobu, začněte se zabývat dalším zařízením ložnice. Mějte na paměti, že byste ji neměli zahlcovat příliš velkým množstvím nábytku. Ložnice je určená k odpočinku, proto by v ní mělo být co nejméně rušivých předmětů. Jenom v případě, že budete mít v ložnici skutečný klid a nebude vás nic obtěžovat, budete se ráno budit odpočinutí.
Japonská postel je velice oblíbený typ lůžka, zvláště kvůli designové jednoduchosti a lehkosti. Spaní na nízké japonské posteli vám přinese pocit většího souznění s přírodou, obzvláště pokud ji zkombinujete s futony. Futony jsou přírodní matrace.
V Čechách je futon vnímán jako prošívaná matrace usazená v dřevěném rámu, který vypadá jako nízká postel, případně může jít o skládací lůžko, na kterém si můžete přes den odpočinout. Oproti tomu v japonštině znamená futon ložní soupravu nebo polštář vyplněný tkaninou. Japonci nazývají futonem také styl spaní. Tradiční japonská ložní souprava se skládá ze šikibutonu, což je spodní matrace, a kakebutonu, silné prošívané deky připomínající naši peřinu.
Pokud se rozhodnete dát klasické posteli sbohem a přikloníte se k východnímu stylu spaní, musíte popřemýšlet o tom, zda potřebujete manželskou postel, nebo vám stačí jednolůžko. Bojujete-li s nedostatkem místa, pak se určitě přikloňte k futonu skládacímu, který bude pro vás přes den pohovkou a v noci lůžkem.
V Japonsku se futonové matrace ukládají na speciální prodyšné podložky zvané tatami. Pro nás Evropany je tento styl spaní nezvyklý, proto raději volíme nejrůznější druhy rámů, na které futon pokládáme. Na trhu jsou k dostání dva základní typy futonových rámů – postelový a skládací s příčkami. Pokud vám bude futon sloužit jako otoman, sáhněte po skládacím rámu s příčkami, jednoduchým způsobem ho proměníte v lůžko.
Futonové rámy můžete pořídit buď kovové, ty ocení především vyznavači moderního stylu, nebo dřevěné, ty zase budou bavit milovníky tradičního designu.
Kvalitní rám zajistí futonové matraci dobrou oporu, takže nedochází k nežádoucí deformaci, navíc je díky volnému proudění vzduchu dostatečně prodyšná. Ty levné sice vypadají na první pohled podobně, cena je lákavá, ale ničí vám matraci tím, že se deformuje na obou stranách, čímž se zkracuje její životnost.
Pokud se chcete opravdu dobře vyspat nebo si odpočinout, zaměřte se na materiál. Dříve se futonové matrace vyráběly ze surové bavlny, která se pokládala do vrstev na sebe tak, aby byl vytvořen dostatečně pevný, stabilní a tvrdý základ. Časem k bavlně přibyla například kokosová vlákna a latex, ale výběr materiálu je v současnosti mnohem pestřejší.
Společným ukazatelem výskytu blech u zvířat je opakované škrábání a lízání srsti. Příčinou je činnost/pohyb blech a sání krve, které je zvířatům nepříjemné. Důkladné vyšetření zvířete a jeho srsti by tak mělo snadno odhalit výskyt blech. Lidé také mohou pociťovat svědivé kousnutí. Bohužel u člověka není vždy prokazatelné, zdali je pokousán blechou nebo jiným škůdcem. Při přítomnosti blech je možné spatřit několik znaků jejich výskytu. Tím základním jsou výkaly blech, které vypadají jak hrubý mletý pepř. Můžou se vyskytovat v posteli, na koberci, v pelechu či na jiných místech, kde převážně zvíře spí.
Jak na ně:
vyperte psí a kočičí pelechy;
nechte vyčistit sedačku nebo koberec;
vyperte ložní prádlo, pokud s vámi zvíře spí v posteli;
pořádně vyluxujte a vytřete obydlí dezinfekcí;
pořiďte zvířeti antiparazitární ochranu.
I při dodržení celého postupu se může stát, že bude třeba proces zopakovat. Proto doporučujeme mazlíčka stále sledovat, zda se nedrbe, a při hlazení nebo česání nahlédnout do kožíšku, jestli ještě nějakou tu blešku nenajdete. Jelikož blechy jsou mezihostitelem tasemnice, měli byste nechat psa i odčervit. Odčervení probíhá podáním odčervovací pasty nebo tabletky.
Pokud toto nepomůže, požádejte o pomoc profesionály. Jako prevenci proti blechám použijte ochucené tablety, které jsou nejnovějším trendem v ochraně psů a účinkují tři měsíce.
Obecně platí, že ložnice (ložnicová místnost) pro dvě osoby by měla mít minimálně 12 metrů čtverečních, což může být ovšem pro mnohé nemalý problém. Zařízení lze vyřešit elegantně, a dokonce i vzdušně, ale musíte počítat s tím, že se mohou vyskytnout menší komplikace, kam uložit všechny věci (sezónní oblečení, ložní prádlo a podobně). Jako náhradní prostorová rezerva se zde nabízí místo pod postelí a nad ní.
Skvělý způsob, jak získat úložný prostor, je postel zvednout. Můžete si pod ni vložit krabice se sezónním oblečením či botami nebo si nechat udělat šuplíky. Pokud máte dostatečně vysoké stropy, klidně postel umístěte do výšky a pod ní si udělejte pracovní kout, skříně nebo třeba kosmetický stolek. Spánek bude o něco dobrodružnější, protože se do postele musíte vyšplhat, ale získáte hodně prostoru pro další aktivity či oblečení. Jen pamatujte, že prostor přímo nad hlavou by měl zůstat vzdušnější, aby se vám lépe usínalo. Někdo špatně snáší, když nad ním visí police s těžkými knihami. Nábytek pak směřujte spíše do boční části čela postele.
Řešením jsou také sklápěcí a vyklápěcí systémy – ráno vstanete, lůžkoviny upevníte bezpečnostními popruhy a postel prostě jednoduše vyklopíte nahoru, třeba do schránky, která vypadá jako skříň. Večer pak celý postup zopakujete naopak, otevřete případné dveře a postel sklopíte dolů. Tak vypadá jedno z nejpopulárnějších řešení. Nicméně pozor na to, že celý sklápěcí mechanismus musí být kvalitní, bezpečný a snadno ovladatelný.
Zajímavou možností je i zasouvací dvojpostel. Tady sice neušetříte celou plochu „manželské“ postele, ale jen její polovinu, nicméně i to je celkem příjemná úspora. Takovouto postel si můžete nechat vyrobit na míru, a to dokonce i ve variantě, kdy se pomocí speciálního kování zasunutá spodní „nižší“ postel zvedne na výšku postele první.
Asi nejméně vhodné řešení představuje rozkládací pohovka, zvláště pokud vsadíte na některý z levnějších kusů, který rozhodně nenabízí optimální komfort pro pravidelný spánek. O levné rozkládací pohovce uvažujte jen v případě, že jde o přechodnou variantu. Jinak volte dražší a sofistikovanější kousky, které nabízejí kvalitní rošt a matraci.
Nedávejte k posteli za každou cenu robustní a velký noční stolek. Ideální je takový, který se zavěsí na zeď. Ještě více vzdušnosti místnosti dodáte, když vám na knihu postačí jen zavěšená malá polička. Lampičku na čtení také raději připevněte na stěnu. Je pěkné mít originální stojací kus, ale na ten už musíte mít větší noční stolek, který je do malé ložnice zbytečným luxusem.
Pokud opravdu máte ložnici v nejmenší místnosti bytu, využijte i čelo postele.
Svilušku na okurkách poznáte podle světlého tečkování listů, žloutnutí, zasychání a jemných pavučinek hlavně na spodní straně listů.
Nejrychlejší kontrola je jednoduchá: otočte podezřelý list, vezměte lupu nebo mobil s přiblížením a hledejte drobné pohyblivé tečky. U skleníkových okurek se svilušky často objeví v horku a suchu. Pokud jsou už listy hnědé a opředené pavučinkou, je napadení pokročilé a samotný slabý domácí postřik většinou nestačí.
Jsou svilušky na lidech nebezpečné?
Svilušky na lidech obvykle nežijí a neštípou člověka. Svědivé pupínky po zahradě způsobuje častěji sametka podzimní.
Tohle je velmi častý omyl. Svilušky jsou hlavně škůdci rostlin, kde sají na listech. Když se po sezení v trávě objeví červené svědivé pupínky v pase, tříslech, podkolení nebo kolem ponožek, podezření míří spíš na sametku. Prakticky pomáhá sprcha, vyprání oblečení, chlazení a neškrábat. Při silné reakci je vhodná konzultace v lékárně nebo u lékaře.
Jak vypadá štípnutí od svilušky?
Štípnutí od svilušky je většinou nepřesné označení. Typické svědivé pupínky po zahradě odpovídají spíš sametce podzimní.
Sametkové pupínky bývají malé, červené, hodně svědí a často se objeví až s odstupem několika hodin nebo druhý den. To mate, protože člověk má pocit, že ho něco poštípalo doma. Svilušky si naopak všimnete spíš na listech rostlin. Pro článek je proto důležité nepoužívat výraz kousnutí od svilušky jako jistou diagnózu.
Co je nejlepší postřik proti svilušce?
Postřik proti svilušce musí zasáhnout hlavně spodní stranu listů a měl by se opakovat. Jednorázový zásah často nestačí.
U mírného napadení začněte mechanicky: osprchovat listy, odstranit nejhorší části, zvýšit vlhkost a až potom použít vhodný přípravek. Ve skleníku dobře funguje kombinace prevence, opakované kontroly a případně biologické ochrany dravými roztoči. U chemických přípravků vždy sledujte, zda jsou aktuálně povolené pro danou plodinu, a dodržte ochrannou lhůtu.
Pomůže na svilušky česnekový postřik?
Česnekový postřik na svilušky může krátkodobě pomoci při slabém napadení, ale nebývá spolehlivý proti vajíčkům.
V praxi má smysl spíš jako podpůrný zásah na začátku problému. Jakmile jsou na okurkách pavučinky a listy schnou, samotný česnek většinou nestačí. Navíc může při silné koncentraci poškodit citlivé listy. Lepší je kombinovat ho s omytím rostliny, odstraněním napadených listů a pravidelnou kontrolou. Svilušky se rychle množí, proto rozhodují dny.
Štěnice patří mezi ploštice. A skutečně jsou ploché natolik, že jsou schopné se ukrýt i v těch nejmenších škvírkách postele, za obrazy nebo v elektrických zásuvkách. Ve dne spí, v noci pijí krev teplokrevným živočichům.
Štěnice si může přivézt kdokoliv odkudkoliv. Domů vám je může zavléct i návštěva. To, že se pohybujete pouze v čistém prostředí a v civilizovaném světě, nehraje roli. Existuje domněnka, že se štěnice po zeměkouli, respektive po rovnoběžkách pohybují v jakýchsi vlnách, které mohou trvat i několik desetiletí. Ve střední Evropě byli tito parazité rozšířeni mezi oběma válkami, nyní se objevují znovu, takže na tom možná něco bude. Stačí, abyste si například z dovolené či služební cesty přivezli v kufru jednu jedinou samičku. Ta dokáže naklást až pět vajíček denně, ze kterých se zhruba po týdnu vylíhnou larvy dospívající asi měsíc až dva. A máte na problém zaděláno. S čistotou příbytku to nemá nic společného, štěnice totiž zajímá výhradně lidská krev, respektive krev teplokrevných živočichů, která je pro ně jediným zdrojem potravy. Štěnice navíc s oblibou migrují, takže neušetří žádnou místnost v bytě. Většinou je nutno počítat i s tím, že se vydají také k sousedům. Proto je velmi obtížné se jich skutečně spolehlivě zbavit a vyžaduje to součinnost všech zúčastněných stran.
Ve dne štěnici nepotkáme, je to noční hmyz. Zato ona si vás v posteli najde spolehlivě. Štěnice se orientují chemotakticky – nejenže cítí vaši tělesnou teplotu, jsou schopny se v prostoru orientovat i podle vydechovaného oxidu uhličitého. Týdny i měsíce se můžete domnívat, že vám zarudlá svědivá místa po těle způsobují komáři. Vzhledem k nočnímu životu štěnic a téměř bezbolestnému bodnutí není důvod, abyste je během spánku nachytali při činu. Nepříjemné je, že bodnutí od štěnice může výrazně svědit, což člověka nutí ke škrábání postiženého místa. Potom není problém, aby se do otevřených ran dostala infekce, a z banálního bodnutí se stane problém. Je popsána řada případů, kdy bodnutí od štěnic lékaři léčili jako ekzém. Už proto, že málokdo má u nás osobní zkušenost s tím, jak bodnutí od štěnice vlastně vypadá. U citlivějších jedinců může bodnutí štěnice vyvolat i otoky či alergii. Jedinou výhodou tohoto parazita je, že by neměl přenášet žádné nemoci. U nás sice parazitují štěnice například i na ptácích, netopýrech nebo holubech, ale zatím skutečně nebylo prokázáno, že bychom se od štěnic měli obávat přenosu chorob. Štěnice se vyznačují i typickým zápachem, ale ten je cítit, jen když je štěnic hodně pohromadě.
Pokud se domníváte, že ložnice v podkroví je to, co si přejete, budete muset zvážit několik dalších nezbytností. U starších domů to především znamená zavedení topení, elektřiny, klimatizace a v některých případech také vytvoření oken. Právě v takovém případě bývá nejvhodnějším řešením nejprve zajít za bytovým designérem, který vám poradí s řešením vašeho konkrétního půdního prostoru. Tato investice do poradenství se vám při rozsáhlejší rekonstrukci zcela jistě vrátí.
Dostatek světla je bezpochyby důležitý i v ložnici. A možností, jak denní světlo do podkrovní ložnice přivést, je mnoho. V půdním prostoru jsou příjemná střešní okna, menší vikýře na šikmých stropech nebo solární potrubí. Toto potrubí ideálně vyřeší nedostatek světla v atypických prostorech, jelikož pomocí zlomu světla dokáže přenést denní světlo i do míst, kde není možné vybudovat okno. Vzdušnost a lehkost půdního prostoru pak také podtrhne výmalba podkroví v lehkých světlých a neutrálních barvách.
Podkrovní prostor bývá jedinečný právě svým originálním tvarem, který je dán z velké části linií střechy. Takový prostor, který je často zkosenou střechou částečně také limitován, si ovšem zaslouží zachování vzdušnosti. Proto je třeba rozumně volit množství i umístění nábytku. V první řadě je třeba vybrat správné místo pro postel. Ta by neměla být umístěna přímo pod střešním oknem a měla by být dobře dostupná z obou stran. Proto je dobré čelo postele situovat do míst, v nichž není problém si pohodlně na posteli sednout a nemít přitom hlavu až u zkoseného stropu. Obezřetně je třeba volit také skříňky, které by neměly být příliš masivní.
Podle severoamerických indiánů lapač snů zachycuje dobré sny a špatné sny odhání. Měl by být zavěšen v místnosti, kde dotyčná osoba spí, nejlépe poblíž okna nebo dveří, aby tak zajistil co nejlepší spánek, následně pak i bdělý stav. Lapač snů také slouží jako amulet, který ochraňuje před negativní energií a lze ho nosit pro štěstí.
Kdo chce lapač snů využít jako ochranný symbol, měl by si ho pověsit nad postel. Pro zlepšení proudění energie čchi se doporučuje zavěsit ho na stěnu. Chcete-li zpomalit a rozptýlit škodlivé energetické toky v místnosti, zavěste ho ke stropu ve středu pokoje. Má-li zabránit úniku energie, pak jej umístěte do okna.
Pro indiány jsou sny velice důležité, považují je za vzkazy duchů a značně ovlivňují jejich život. Lapač by měl mít tu vlastnost, že zlé noční můry zachytí v pavučince, kde je první ranní paprsek spálí, zatímco ty dobré nechá sklouznout po peříčku dolů, do duše spáče.
Legenda o vzniku lapačů říká, že za moudrou starou šamankou kdysi dávno přišla žena, které v noci stále plakalo dítě. Stařenka jí poradila, aby pro dítko vyrobila lapač zlých snů, že potom už plakat nebude. A světe div se – mrňous s lapačem nad sebou v noci klidně spal.
Základem tohoto silového amuletu – mandaly snů – je kruh, který se zdobí dále podle účelu, kterému bude sloužit. Je třeba dbát na základní rozdělení kruhu podle indiánské filozofie: východ je symbolem vesmírného ducha. Jih představuje přírodu a živly, jimiž je příroda od prvotního okamžiku utvářena. Západ je prostředníkem pro tělo (hmotu) a sever je prostředníkem pro mysl (vědomí). Jedině skrze tyto přírodní energie nacházíme vzájemnou provázanost a harmonii se vším, co jest od počátku věků. Indiáni dosahují harmonie dodržováním přírodních a kmenových zákonů, nikdy nejdou proti přírodním rytmům ani proti vesmíru. Vědí, kdo jsou, kde jsou a čeho jsou nedílnou součástí. Umí se napojit na tajemný svět barevných snů, na astrální říše přírodních duchů, ale také na inteligentní vědomí rostlin a zvířat.
Během tvorby lapače se soustřeďte pouze na pozitivní mysl! Vše, na co pomyslíte, zůstane zapsáno v talismanu, amuletu nebo dárku v podobě energetické paměti (podle indiánů v jednom z nekonečně mnoha kruhů života). Obvod kruhu symbolizuje pomyslnou hranici, kde začíná vnější svět. Dále mějte na paměti, že střed kruhu představuje vás, vaše vnitřní já. Symbolicky tedy umístěte do středu magického kruhu, vyplněného síťkou s uzlíky, korálek, oblázek nebo mušli. Korálek je sám o sobě mandalou, představuje také Zemi, více korálků dále od středu může představovat planetární soustavu.
Pouze 5 % blech žije na těle domácího mazlíčka a až 95 % blech se nachází v okolí vašeho zvířete, v koberci, pelíšku, na gauči, nebo dokonce v posteli. Zatímco dospělá blecha se na svém hostiteli udrží až 7 dní, vajíčka a larvy z kůže a srsti rychle odpadávají. Z nich se potom v domácnosti mohou vyvíjet další a další blechy. Blecha se za příznivých podmínek vyvíjí v dospělé jedince velmi rychle. A tak se během jednoho měsíce u vás doma může vylíhnout až 1 000 nových blech.
Blechy napadají nejčastěji psy a kočky. Často se živí krví i jiných domácích či volně žijících zvířat. A také lidskou. Běžně si náš mazlíček přinese blechu od jiného chlupatého kamaráda. Ale stejně si ji může donést i ze zablešeného prostředí, kde se s jiným zvířetem vůbec nesetkal. Blechy jsou aktivní po celý rok. A pokud nemají příznivé podmínky pro vylíhnutí, mohou čekat v neaktivním stadiu kdekoliv ve vnějším prostředí až 6 měsíců.
Blecha obtěžuje bolestivým kousáním a její sliny často způsobují alergické reakce. Největším nebezpečím pro nás i naše mazlíčky jsou však nemoci, které blechy přenášejí. Tasemnice, lymská borelióza, encefalitida i další závažné nemoci může blecha přenést na zvíře i člověka. Proti blechám je tedy nutné účinné chránit vaše mazlíčky i domácnost po celý rok!
Štípanec od blechy je červený flek široký cca 1 cm, silně svědivý až pálivý. Povětšinou se na kůži nachází vícero kousnutí. Zde můžete vidět, jak vypadá kousnutí od blechy.
Pokud se majitel domu nebo panelákového bytu rozhodne pro sestavení vlastní šaty, má na výběr řadu materiálů, z nichž může svou šatnu postavit. Kromě klasického dřeva a dřevotřísky se v poslední době rozmáhá stavba různých druhů nábytku z přepravních palet. Nábytek z přepravních palet si můžete vyrobit sami, ale dokonce dnes už existují firmy, které se na tyto výrobky zaměřují. Výhodou přepravních palet je to, že patří mezi levný materiál. Navíc v dnešní době se dá z palet vyrobit prakticky jakýkoliv dřevěný nábytek včetně postelí, pohovek, stolů a i skříní. Díky tomu je možné si dnes vyrobit z tohoto materiálu snad kompletní nábytek do šatny. Dokonce šikovný řemeslník dokáže z palet vyrobit i rám pro zrcadlo, lampičku, křeslo i stoleček, které mohou být v šatně umístěné pro zútulnění místnosti. Základem vždy je, že je potřeba přepravní paletu pořádně začistit a zbavit jí třísek. S paletou si pak dál může majitel udělat v podstatě cokoliv. Dá se jen přelakovat bezbarvým lakem, aby byla zdůrazněná přírodní barva dřeva, nebo se dá nabarvit na jakoukoliv jinou požadovanou barvu tak, aby to majiteli vyhovovalo. Nevýhodou šatny z palet je asi to, že se k paletovému nábytku těžko vytváří vhodná dvířka, a tak může být oblečení zaprášené. I přesto jsou ale palety na výrobu šatního nábytku řadou lidí doporučovány. Dá se z nich lehce vyrobit jednoduchý botník (stačí jedinou paletu rozříznout na půl, aby nebyla tak široká, a boty umístit do prostoru, který je mezi vrchní a spodní částí palety, případně i na vrch palety). Podobně jednoduché je vytvoření i skříně z přepravních palet, stačí si jich pořídit dostatečné množství a vhodný nástroj k jejich řezání. Z palet se pak dá snadno vytvořit rám takové skříně (palety směřují směrem dolů), a jednoduché poličky. Takováto paletová skříň se pak dá lehce vybavit závěsným systémem, na nějž se umístí oblečení, u něhož je nutné, aby viselo a nebylo poskládané.
Takovýmto způsobem je možné poskládat několik šatních skříní, které se snadno umístí vedle sebe a vytvoří tak obrovskou šatní skříň. Zároveň se na palety dají snadno navěsit různé módní doplňky jako třeba šátky a šály.
Pro výběr šířky a délky lehací plochy existují určitá pravidla a základem jsou rozměry vaší postavy.
Délka ložné plochy je dána rozměry lidského těla. Podle normy (ČSN 91 1010 Lehací nábytek základní rozměry) je výchozím a určujícím rozměrem výška mužů, kteří jsou v průměru vyšší než populace ženská. K pohodlnému spánku se dále připočte určitá nadmíra, která umožní provádět různé pohyby při spaní.
Vezmeme například průměrnou výšku mužů v České republice, která činí 178 cm, a připočteme nadmíru potřebnou pro pohodlný spánek, minimálně 15 cm lépe však 25 cm. Vyjde nám, že celková délka ložné plochy pro takto vysokou osobu by měla být v rozmezí 193–203 cm.
U nás se nejčastěji vyrábějí lůžka o délce 200 cm, ale výjimkou nejsou ani lůžka delší. Ta se zpravidla vyrábějí na objednávku. Šířku lehací plochy určují šířkové rozměry lidského těla a potřebná plocha pro různé pohyby při spaní. Podle normy lze za maximální šířku považovat polohu vleže na zádech s uvolněnými pažemi. Tento rozměr je blízký rozpětí loket-loket a zvětšený o 10–15 %. Ale s přihlédnutím k faktu, že každý zdravý spáč změní základní polohu několikrát za noc, je nutné zvětšit potřebnou šířku o dalších 20–25 %. Jako základní potřebná šířka lehací plochy tedy vychází rozměr 85–95 cm.
Pro jednolůžko jsou standardní rozměry 90 x 200 cm a pro dvojlůžko 160 x 200 cm nebo 180 x 200 cm. Chcete-li více prostoru a pohodlí v posteli pro jednoho, můžete zvolit rozměr 140 x 200 cm.
Správná délka postele je taková, která zhruba o 20 cm přesahuje spáče a poskytuje dostatek prostoru u chodidel a hlavy.
Smísením přípravku s vodou a po důkladném zamíchání vzniká suspenze, která se aplikuje pomocí ručních nebo motorových postřikovačů. Nádobu s přípravkem je potřeba důkladně protřepat, aby se homogenizoval její obsah. Odměřené množství přípravku vlijte do nádrže aplikačního přístroje, předem naplněného cca 2/3 vypočteného množství vody. Za stálého míchání doplňte nádrž na celkový objem a můžete připravený roztok použít. Během aplikace musí být zajištěno míchání postřikové suspenze. Přípravek se ředí v poměru 10 ml/1 l vody, tímto množstvím naředěného přípravku ošetříte cca 20 m2 plochy.
Provádí se celoplošný nebo pásový (bariérový) postřik. Při likvidaci švábovitého hmyzu se pásový postřik provádí kolem všech vstupů do místnosti, podél stěn, kolem výlevek a umyvadel, dřezů, van, ledniček, rozvodů vody a tepla. Proti štěnicím aplikujeme suspenzi do konstrukcí postelí, nábytku, za obrazy a všechna další místa, která mohou sloužit jako úkryty hmyzu. Proti blechám se celoplošně ošetřují podlahy (zejména dřevěné), koberce, pásy podél stěn a místa, kde se zdržují domácí zvířata. Proti mouchám a komárům, molům a zavíječům provádíme zpravidla celoplošné postřiky stěn a stropů a zvýšenou pozornost věnujeme místům, kde se shromažďují (komáři na stropech, mouchy na osluněných stěnách).
To, že samotné spreje typu BioKill nepomáhají, se všeobecně ví, ale budete-li je kombinovat s vydatným luxováním minimálně 2x denně, můžete nad blechami vyhrát. Sáček je nutno po luxování vyhodit nebo dát do mrazáku. Do mrazáku se dá dát vše, co není možné prát, poté ještě zabalit do pytlů, vystříkat BioKillem a hermeticky uzavřít. Poslední nutností je dát zvířatům obojky, které odpudí blechy a znemožní jim rozmnožování. Věřte, že tato kombinace je po 2měsíční aplikaci velmi úspěšná.
Volba výšky postele je věc poměrně individuální. Ideální výška se pohybuje mezi 45 a 55 cm. Pro seniory se doporučuje ještě minimálně o 10 cm více. Díky pestré nabídce dnes není problém takové postele sehnat. Existuje samozřejmě i možnost výroby postele na míru. Žádná norma pro výšku postele není. Máte-li postel nízkou a moc vám nevyhovuje, zkuste nahnat potřebné centimetry výškou matrace. Maximální výška matrace činí 26 cm.
A jaká jsou pozitiva či negativa obou zmíněných variant? Výška lehací plochy vyplývá především z potřeby usnadnit opouštění lože a pohodlné usednutí. Za optimální výšku se považuje 42–45 cm. U osob nemocných a starých lze výšku zvýšit na 50–60 cm. Maximální výška lehací plochy, která umožňuje pohodlné stlaní je 85 cm. A naopak z hlediska snadného úklidu pod postelí je nezbytná minimální výška spodní úrovně konstrukce od podlahy 25 cm.
